XV. Svědomí o kněžích podobojích z r. 1562 a pravidla r. 1587 jim daná. Sděluje Václav Schulz. (Předloženo dne 22. června 1903.) V díle svém „Život církevní v Čechách“ líčí prof. dr. Zikmund Winter na str. 129—134 velmi názorně a poutavě pokryteckou čin- nost mistra Havla Gelasta Vodňanského, probošta kolleje u Všech Svatých na hradě Pražském, který se s 22 kněžími na ochranu „ná- boženství českého“ spikl a na počátku roku 1562 králi Ferdinandovi I jménem svým i těchto svých „spolubratří“ velikou suplikaci podal, naříkaje na bludy, kacířství i rouhání bující prý mezi osobami du- chovními i světskými a mnohé správce duchovní přímo z toho ob- vinil. Ferdinand I. nechtěje bez náležitého vyslyšení obviněné správce duchovní vyhnati ze země, nařídil řádný proces ve věci té na soudě. Po dlouhém jednání byl proces „z důležitých a znamenitých příčin“ na dobu pozdější odložen a nikdy více neobnoven. Přípravy ku koru- novaci krále Maxmiliána, na den 20. září t. r. ustanovené, zaujaly mysli všech tak, že žaloba Gelastova naprosto v zapomenutí upadla. U každého soudu důležitá úloha připadala vždy svědectvím či, jak se tehdy říkalo, svědomím lidí hodnověrných, jež strany ža- lující i obžalovaná ve svůj prospěch předkládaly. Tak i k této při obě strany opatřily si písemná svědomí vážených osob světských, aby rozhodnutí soudu k sobě přiklonily. Některá ze svědomí těchto, v nichž jasně obráží se tehdejší rozháranost ve věcech náboženských, zachovala se v archivu Musea království Českého. Jsou to: 1. jedno Věstník Kr. Č. Spol. Náuk, tř. hist. 1903.