2 XV. V. Schulz: svědomí proti Matoušovi, děkanu v Kolíně n. L., ze dne 10. května 2. tři svědomí ve prospěch Jana Škvrňovského jinak Kulhavého, fa- ráře v Ronově, dříve kaplana v Chrudimi, ze dne 21—26. května, 3. pět svědomí ve prospěch Štěpána, arciděkana v Hradci Králové, ze dne 21—29. května, a 4. jedno svědomí ve prospěch Matěje, fa- ráře v Novém Městě n. M., dříve v Poděbradech, ze dne 29. května, proti němuž však stojí svědomí četných sousedů Poděbradských ze dne 8. května, kteří podrobně vylíčili chování se jeho v kostele, na kazatelně i v domácnosti na faře. Pro zajímavost jejich obsahu a pro příklad podávám zde v části první svědomí ta ve znění doslovném. Aby zlořády, které vyšetřováním tímto na jevo přišly, aspoň u kněží na královských panstvích byly odstraněny, byli kněží na panství Brandýském, Chlumeckém, Lyském, Poděbradském a Přerovském pod- řízeni nově jmenovanému děkanovi v Nehvizdech. Zároveň byl pro ně vydán řád o 27 článcích, jehož opis od Jana Rousinovského, faráře v Lysé, r. 1587 pořízený nachází se též v archivu Musea království českého. Podávám i ten zde ve věrném přepise, a sice v části druhé. I. 1. Svědomí proti Matoušovi, děkanu v Kolíně, ze dne 10. května 1562: Já Adam z Semechova, bytem v Novým Kolíně nad Labem, známo činím tímto listem, kdežkoli čten nebo čtúcí slyšán bude a zvlášť tu, kdež slyšeti náleží. Jakož jest kněz a mistr Havel, pan probošt Vodňanský koleje Všech Svatých [sic], s některými pány faráři majíce mandantt od JMti císařský, kteří by kněží jaká kázání růhavá aneb proti nařízení církve svatý činíce mluvili, [žádal, abych] svědomí dal a zvlášť proti knězi Mathoušovi, děkanu Kolínskýmu nad Labem oc: i toto jest mi v pravdě v paměti a vědomo, že z procesí nechodí a těla Páně nevystavuje a kde se tělu Božímu klanějí, že jest to modlářství, to jest mi svými úst [sic z oust v ouši mluvil, když sme na rybník, slove Báčov, na ryby spolu jeli. A tak sem summou srozuměl, poněvazd jest Luterova učení, všeckny starobylý křesťanský, což v tomto království náboženství jako věrní Če- choví [sic] pro čest a chválu Boží [sme] zachovávali, potupuje a v nic obrací. I zhoršil sem se na něho, že ani do kostela nechodím na jeho kázání; nebo o něm jináč nedržím pro jeho protivenství a lakomost; ani nemluví ani nemenuje, že tělo Boží jest, než sakrament. A tak ani mnozí lidé do kostela nechodí. I hněvá se oc. A což tuto svědčím, to přijímám k svý víře a k svý duši, že jest to v pravdě tak. Toho na svědomí a pro lepší jistotu svou vlastní pečetí toto svědomí sem zapečetil, jenž jest psáno v neděli po hodu slavným pána Spasitele Nanebevstoupeni letha MV CLXII°.