6 XV. V. Schulz: činiti tak nemají, že se Kristus tak za nás nepřimlúvá, dokládaje tím, že jest Kristus stvoření podle duše i těla. A což tuto svěčím, to beru k své víře i k své duši, že jest to v pravdě tak. A pro lepší toho jistotu svú vlastní pečetí zapečetil sem toto mé svědomí, kteréž jest dáno a psáno ve čtvrtek před památkou Těla Božího letha oc LXII°. Stejnými téměř slovy dosvědčuje totéž dne 22. května Izaiáš Šatný z Olivetu a dodává nad to: „a srovnával se s předešlými arciděkany, kteříž, jak mohu dobře spamatovati, před ním za správce duchovní v obci postaveni byli, jako s ctihodným knězem a mistrem Janem Kolinským, administratorem arcibiskupství Pražského pod obojí způsobou přijímajících, a s knězem Václavem Beníškem. Podobně svědčí dne 26. května Adam Kropáč z Dřevíče, JMti cí- sařské výběrčí posudního v kraji Hradeckém, připojuje: „že jsem nikdá od téhož kněze Štěpána nic bludného na kázáních mluviti a učiti neslý- chal“, a dne 29. května Filip Balbín z Vorličné, na ten čas primas města Hradce Králové nad Labem, i Václav Chousnický ze Stranova v městě Hradci nad Labem. 4a. Svědomí ve prospěch Matěje, faráře v Novém Městě n. M. dříve v Poděbradech, ze dne 29. května 1562: Já Diviš Olabský z Šprotavy a z Bezdědic etc. známo činím tímto listem, kdež čten nebo čtúcí slyšen bude a zvláště kdež náleží. Jakož sem od poctivého kněze Matěje, faráře Novoměstského, mandátem JMti císařské, pána mého nejmilostivějšího, napomenuth, abych mu podle ce- dule sobě podané svědomí dal proti mistru Havlovi Vodňanskýmu etc., i jest mi to v dobré paměti, že leth etc. LVI, dyž kněz Matěj při času sv. Jiří jsa z Sedlčan do Poděbrad přistěhovaný, k jakým církevním po- řádkům jest přistúpil i také kniehám kostelním po knězi Janovi Dobšovi a po knězi Jakubovi, předešlých farářích Poděbradských, kteříž několik leth pořád zběhlých tu byli, ty všecky pořádně činil, nic nevypouštěje. Také s procesí u veliký pátek s tělem Páně chodil, do hrobu je položil a potom na jitřní velikonoční s spíváním podle sstarobylýho pořádku zase z hrobu vzavše, to po tři lítha s sprocesí okolo kostela tělo Páně v mon- strancí nosil i vystavil. Druhé. V kázání slova božího upřímně se choval a dovozoval písmy obojího zákona. Třetí. O víře v Krista Pána důvodně i o večeři Páně učil pravě, že Bůh otec skrze téhož syna hříšníkům ka- jícím milostiv býti ráčí. Tak vyučoval; a že pod spůsobem chleba jest pravé tělo pána Krista a pod spůsobem vína pravá krev jeho svatá, aby lidé tak podle vlastního ustanovení Páně při poslední večeři učiněného toho obojího sprostně užívali. Čtvrté. Při slavnostech blahoslavené Panny Marie i svatých božích ve vší uctivosti starobylnými pořádky svátky jest světil a lidi na svých kázáních na to vedl, aby v víře Krista Pána a v dobrých skutcích následování synové boží byli; posty, vigilie k tomu oznamoval, a nic bludného ani rúhavýho sem od něho neslýchal.