KRÁL. ČESE VĚSTNÍK E SPOLEČNOSTI NÁUK. Třída filosoficko - historicko - jazykozpytná. 1897. XXIII. Rektorská řeč M. Rehoře Pražského r. 1476. S úvodem z rukopisu podává Dr. Jan V. Novák. (Předloženo 8. listopadu 1897.) Vlny vzdělanosti starověké, jež jednak dlouholetými styky s kul- turními národy západními, jednak se založenou universitou plným proudem v naše země vnikaly, 1) před válkami husitskými utkvěly na stupni scholastickém. Mužové u nás vynikající studovali ovšem v Italii, styky s touto vlastí humanismu byly přímé, avšak tyto po- čátky renesance nebyly tehda ani dosti mocné ani trvalé, aby byly měly účinek na veškeren směr učení universitního, jež ke konci století XIV. také mělo mistry z valné části v Paříži vyučené, kde byl vlastní střed a sídlo scholasticismu2). Styky s humanisty vlaš- skými, z nichž Petrarka i v Čechách nějaký čas meškal, zakládaly se nejvíce na důvěrném přátelství jednotlivých mužův a ovšem tedy byly ojedinělé, pro směr veškerý myšlení nevelikého významu3). Po době Husově pak, kdy celý národ cítil se uražen odsouze- ním předního mistra své university a kazatele slavného, tím méně u nás bylo místa pro snahy, jež na dvoře papežském a na knížecích dvorech vlašských docházely podpory a ocenění. Ráz pohanský ve spisech humanistických čím dále tím byl pa- trnější, a život dvořanů humanistů při dvoře papežském v XV. stol. zvl. za pap. Mikuláše V., tak byl volný, že patrné bylo na nich pů- sobení nauky o obnovení ducha starořímského se všemi jeho slabostmi, ježto hlásali. Nové snahy reformační (renesance křesťanská), u nás od doby Karlovy čím dále tím živější, ovšem nemohly nalézati zá- 1) FR. PAULSEN, Geschichte des gelehrten Unterrichts, p. 12 sl. 2) F. TADRA, Kulturní styky, str. 280 sl. 3) J. TRUHLÁŘ, Počátky humanismu v Čechách, str. 15. Třída fil.-hist. 1897. 1