Vrstevník Husův. 5 v této obci království Českého', (fol. 168b): to dvé bylo v této zemi české' . . . kniha psána za dob husitských v Čechách. Osoba autorova vystupuje rovněž plasticky do popředí. Autor nikde nezapírá — při všech téměř shora dotčených narážkách — že i on jest Čech a utrakvista, že i on hlásí se hrdě k národu českému a že i on přijímá z kalicha. Kniha psána od kališníka. Ale výsledek tento lze ještě zúžiti. Místo určuje podrobněji narážka (fol. 2295): O česká země, jak štědře a jak hojně a široce, a jak znamenité a zjevné tobě dary dává Bóh a mnoho dává .. . . . a tak šatan usiluje, aby pád náš učinil větší nežli jiných království: protož padají v Praze mnozí tieže nežli jiní hřiešníci'; ještě určitěji praví se (fol. 46b): „O této obci nynie pražské dobrá pověst se rozhlašuje, ale báti se jest, aby mnozí z té obce nebyli mrtví na dušech' — a docela zřetelně ukazuje (fol. 23b): „tak zde v Praze mnozí klesli hříchové“, že kázání tato vznikla v srdci království, že je složil Pražan pro Pražany, jak je ostatně výslovně apostrofuje: „tak všickni Pražané, kněžstvo, mistří, konšelé a saudci mají mieti na čele milovánie Božie" (fol. 2695), nebo „ó Praho, pro- skutky veliké Boží ... měla by býti vděčná“ (fol. 233b) .. . Podle těchto výroků, jež jsou jen namátkou vybrány, psán text náš v Praze a to celý (ještě n. př. fol. 464) dí se: uslyšiece od je- dnoho převrácenost lži, po Praze to roznesau); není nikde stopy, že by byl vznikl (třebas jen částečně) jinde, na venkově. Praha jest arci ještě pojem dosti široký; leč k dalšímu zúžení rukopis náš nepodává nikde přímého vodítka. Jen dohadovati se mů- žeme — spíše na základě negativním, to jest, že není positivních odkazů k Novému Městu nebo Malé Straně — že text náš slovy Praha“ míní nejspíše Staré město Pražské. Čas rovněž možno ještě blíže určiti; a pokusil se o to již Tur- novský opisovatel, jenž k textu (fol. 75—8a) vykládajícímu, jak bič boží nynie z klášteruov pokrytce žene cepami a vymietá' připsal čer- veně in margine: to bylo za Žižky po upálení M. Jana Husi', a k textu (fol. 189.) šířícímu se o tom, jak v Konstancí dvě šelmy se spojily jako drak proti krvi Beránkově a proti jeho věrným. A obě dvě vy- lévají krev spravedlivých' připojil vysvětlení in margine: Hus upekly šelmy'. Tomu opisovateli již padal čas textu do dob Žižkových. Jasný a zřetelný terminus a quo jest "koncilium' nebo zbor Konstanský'. V nesčetných narážkách a výkladech dovídáme se, že umučil a upálil dva věrné Čechy, Husa a Jeronyma (o tom budou citaty uvedeny některé níže); oznamuje se nám, že mistři a doktoři