XXXIV 3. Na zmíněném místě v „Sieti viery“ cituje Chelčický doslovně značnou část Jakoubkova pře- kladu, udávaje jako pramen „mistra Protivu“, kterého i jinde ve svých spisech cituje. 4. Tím je dokázáno, že tyto protivovské ci- táty bral Chelčický z českých překladů latinských děl Viklefových, věda, od koho ty překlady po- cházejí. 5. Mínění, že by Chelčického „mistr Protiva“ byl Jan Protiva z Nové Vsi, první kazatel Betlem- ský, je tím definitivně vyvráceno. * Bezpečně určiti dobu, kdy Jakoubek přeložil Viklefův „Dialog“ není možné. Uvážíme-li však veškeré okolnosti vnější i vnitřní, dojdeme k výsledku dosti příznivému. Flajšhans ve své zprávě ve VČA. klade vznik tohoto překladu do let 1403—1408. Terminus a quo jest tu jistě určen správně. Před rok 1403, kdy teprve začínalo bujněji klíčiti símě nauk anglického doktora, přinesených do Prahy Jeronymem, rozhodně nemůžeme vznik překladu toho klásti. Terminus ad quem pak udává nám v nejširším smyslu Chelčického traktát „O trojiem lidu řeč“, jehož vznik klade Jastrebov do doby okolo r. 1425. Hranici tu arci můžeme ihned snížiti k datu papežské bully (1418), která zapovídala Husovy a Jakúbkovy překlady z knih Viklefových. Mezi těmi jistě byl i překlad „Dialogu“, jednoho z nejnebezpečnějších Vikle- fových spisů. Uvážíme-li dále, jaké nepokoje zmítaly Prahou na konci života Husova a jaké bouře zachvátily celé Čechy po jeho smrti, vzpomeneme-li, jak význačné místo ve všech těch událostech zaujímal Jakoubek, zejména od listopadu r. 1414, kdy zavedl přijímání pod obojí — docházíme nutně k tomu závěru, že po r. 1414 byl Jakoubek příliš zaměstnán na veřejnosti, aby byl nalezl dosti klidných chvil, jakých vyžadovala práce tak obtížná, jako překlad „Dialogu“. Ostatně v té době nebyl by býval překlad Viklefa již dosti naléhavý, neboť bylo již postoupeno dále, než došel Viklef ve svých spisech. Není tedy myslitelno, že by Jakoubek tuto práci byl vykonal po r. 1414. — Přihlédněme nyní k tomu, co lze vyčísti z textu samotného. Ačkoliv není to dílo původní, přece, jelikož se překladatel nedržel doslovně originálu, jak bylo ukázáno, vložil do něho mnoho myšlenek svých. Z těchto míst, z vlastního přidaných nebo rozšířených, jsou pro