XXVI kladu jeho kvestie: „Utrum ex fundamento scripturae sacrae ...“ (zacho- vaného s originálem latinským v rkp. Vídeňské dvorní knihovny, čís. 4935) — jest naproti tomu Jakoubkovo autorství u našeho překladu naprosto jisto a bezpečně doloženo. Teprve podrobným rozborem všech českých spisů Jakoubkovi připisovaných a srovnáním jich s tímto nepochybným jeho dílem bude lze zjistiti, zdali a pokud jsou Jakoubkovi právem při- čítány. * Budiž zde dále ukázáno ještě na jednu velmi zajímavou okolnost, která jest nejen novým dokladem, že Chelčický měl mezi svými knihami tento Jakoubkův překlad „Dialogu“, ale která nás vede také k za- jímavým a nikoli nepravděpodobným závěrům o věci jiné. Otázka, kdo byl Chelčického „mistr Protiva“, z něhož tento hluboký myslitel několikráte cituje v své „Sieti viery“ a jednou v „Řeči o základu zákonů lidských“, kde o něm praví, že „jesti mnoho svědom byl zákona — Kristova i mnoho doktoróv přemlel naň, a Mojžiešovu stolici také ohledal“ otázka ta má již svoji literaturu. Záhadné té postavy dotkl se již Palacký, dosti neurčitě, neboť na jednom místě stotožňuje ji s Janem Protivou z Nové Vsi, prvním ka- zatelem Betlemským (Děj. III. I., str. 54), kdežto jinde (IV. I., str. 410), má jej za osobu nám naprosto neznámou. Mínění, že Chelčického „M. Protiva“ a Jan Protiva z Nové Vsi jest osoba táž, zastávali dále Ferd. Schulz, Jos. Jireček, Jaroslav Goll a Josef Karásek, kdežto již Šafařík soudil, že u Chelčického kryje se za jménem tím osoba jiná (Příbram nebo Hilarius), že je to pře- zdívka asi taková, jako byl název „M. Pleticha“, jímž Jaffet jmenoval jesuitu Sturma. Jiného mínění byl také J. S. Annenkov, k němuž přidal se i Jar. Vlček, že totiž „M. Protivou“ míní Chelčický Viklefa, protože všecky jeho citáty pod jménem tím uváděné obsahují myšlenky Viklefovy. Ovšem nerozhodnuto zůstávalo Annenkovu, proč právě zde, na těchto několika místech, přezdíval by Chelčický Viklefovi, jehož jinde jmenuje plným jménem. Rozhodný obrat způsobil však v otázce této obšírný článek Kam. Krofty: Kněz Jan Protiva z Nové Vsi a Chelčického „mistr Protiva (ČČM., 1900, str. 190 a násl.).1) Vycházeje z pokynů daných prof. J. Gollem v jeho posledním článku o té věci: „Ještě jednou, kdo je Chelčického „mistr Protiva“ (ČČH., I., s. 47), ukázal Krofta jednak, že obsah kázání Jana Protivy z Nové Vsi, zachovaných v rkp. Vídeňské knihovny čís. 4136, nikterak se neshoduje s myšlenkami obsaženými v Chelčického citátech 1) K. Krofta podal zde také pěkný přehled celého předchozího vývoje této otázky a v poznámkách zaznamenal všecky články, které se jí dotýkají. Bylo by tedy zbytečno znovu je zde uváděti.