z 237 stránek
Titul
I
II
III
IV
Předmluva
V
VI
Úvod
VII
VIII
IX
X
XI
XII
XIII
XIV
XV
XVI
XVII
XVIII
XIX
XX
XXI
XXII
XXIII
XXIV
XXV
XXVI
XXVII
XXVIII
XXIX
XXX
XXXI
XXXII
XXXIII
XXXIV
XXXV
XXXVI
XXXVII
XXXVIII
Edice
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
59
60
61
62
Slovník
63
64
65
66
67
68
69
70
71
72
73
74
75
76
77
78
79
80
81
82
83
84
85
86
87
88
89
90
91
92
93
94
95
96
97
98
99
100
101
102
103
104
105
106
107
108
109
110
111
112
113
114
115
116
117
118
119
120
121
122
123
124
125
126
127
128
129
130
131
132
133
134
135
136
137
138
139
140
141
142
143
144
145
146
147
148
149
150
151
152
153
154
155
156
157
158
159
160
161
162
163
164
165
166
167
168
169
170
171
172
173
174
175
176
177
178
179
180
181
182
183
184
185
186
187
188
189
190
191
192
193
194
195
196
197
Opravy
198
Obsah
199
Název:
Mistra Jakoubka ze Stříbra Překlad Viklefova dialogu
Autor:
Svoboda, Milan
Rok vydání:
1909
Místo vydání:
Praha
Česká národní bibliografie:
Počet stran celkem:
237
Obsah:
- I: Titul
- V: Předmluva
- VII: Úvod
- 1: Edice
- 63: Slovník
- 198: Opravy
- 199: Obsah
Strana XXIII
XXIII
V
Rukopis náš nejen není úplný, nýbrž nemá ani nadpisu, ani vročení,
ani zmínky o svém autorovi. A tak bylo by velmi těžko jen z něho samého
čerpati více než dohady a kolísavé domněnky.
Bylo již svrchu pověděno, že náš text byl Hankou a po něm Novákem
označen prostě názvem „Pravda a lež“, avšak kromě zmínky v Novákově
popisu Douchova sborníku (v. výše) nebadalo a nevědělo se o něm více,
než že existuje.
Teprve dr. V. Flajšhans poznal, že toto hádání Pravdy a Lži jest
překlad Viklefova „Dialogu“. I podal o tom zprávu ve „Věstníku České
Akademie“ (XIII., 1904, str. 54 a 55), v níž podává stručný popis ruko-
pisu a dochází k závěru, že „toto anonymní skládání jest doslovný a celkem
plynný překlad největší části Viklefova Dialogu a to (s malou mezerou)
prvních 29 kapitol, tedy největší části tohoto díla Viklefova. Scházejí jen
kap. 30.—36.1) a epilog — nemůžeme sice zaručiti, že i ty byly přeloženy,
ale je to velmi pravděpodobno.
V dálejším upozorňuje mimo jiné na to, že tohoto překladu pravdě-
podobně užil i Chelčický při svých citátech z „mistra Protivy
Vznik překladu našeho klade dr. Flajšhans do let 1403—1408 a ne-
pokládá za nemožné, že pochází od Husa nebo Jeronyma.
Tak bylo sice zjištěno, co jest vlastně obsahem této zajímavé pa-
mátky, ale osoba autorova byla dosud zcela temná.
Avšak téměř současně s touto zprávou Flajšhansovou vyšlo v Petro-
hradě vydání Chelčického traktátu: „O trojiem lidu řeč“2)
upravené N. V. Jastrebovem. Tomuto vydání předchází obšírný úvod
literárně-historický, ve kterém Jastrebov, probíraje otázku, proti kterému
spisu Viklefovu se tu Chelčický obrací, upozorňuje na str. VII., že Chel-
čický odvolává se výslovně na přeložený mistrem Jakubem spis Viklefův
„O nadání kněžském“
I ukazuje Jastrebov dále, že Chelčický měl tu na mysli rozhodně ně-
jaký český překlad „Dialogu“, a nikoli jiného spisu anglického reformátora:
„De Christo et suo adversario Antichristo", jak soudil Goll („Quellen u. Unter-
suchungen...“, I. 36), ani spisu „Supplementum Trialogi, sive De dotatione
ecclesiae“, s jehož nadpisem se název citovaný u Chelčického shoduje.
Na důkaz správnosti svého tvrzení klade Jastrebov vedle sebe onu
zmínku Chelčického a latinský text obdobný z 1. kap. „Dialogu“, ne-
věda arci, že jeho překlad máme zachován.
1) Dr. Flajšhans neznal tehdy ještě fragmentu obsahujícího části 35. a 36.
kap. (fol. 210.), který zjistil později.
2) Н. В. Ястребовъ: Петра Хельчицкаго „O trogiem lidu rzec —
o duchownych a o swietských“. Vyšlo v Petrohradě 1903 jako zvláštní
otisk ze Сборника Отдѣленія русскаго языка и словесности Императорской Академіи Наук,
T. LXXVII.