XXIII V Rukopis náš nejen není úplný, nýbrž nemá ani nadpisu, ani vročení, ani zmínky o svém autorovi. A tak bylo by velmi těžko jen z něho samého čerpati více než dohady a kolísavé domněnky. Bylo již svrchu pověděno, že náš text byl Hankou a po něm Novákem označen prostě názvem „Pravda a lež“, avšak kromě zmínky v Novákově popisu Douchova sborníku (v. výše) nebadalo a nevědělo se o něm více, než že existuje. Teprve dr. V. Flajšhans poznal, že toto hádání Pravdy a Lži jest překlad Viklefova „Dialogu“. I podal o tom zprávu ve „Věstníku České Akademie“ (XIII., 1904, str. 54 a 55), v níž podává stručný popis ruko- pisu a dochází k závěru, že „toto anonymní skládání jest doslovný a celkem plynný překlad největší části Viklefova Dialogu a to (s malou mezerou) prvních 29 kapitol, tedy největší části tohoto díla Viklefova. Scházejí jen kap. 30.—36.1) a epilog — nemůžeme sice zaručiti, že i ty byly přeloženy, ale je to velmi pravděpodobno. V dálejším upozorňuje mimo jiné na to, že tohoto překladu pravdě- podobně užil i Chelčický při svých citátech z „mistra Protivy Vznik překladu našeho klade dr. Flajšhans do let 1403—1408 a ne- pokládá za nemožné, že pochází od Husa nebo Jeronyma. Tak bylo sice zjištěno, co jest vlastně obsahem této zajímavé pa- mátky, ale osoba autorova byla dosud zcela temná. Avšak téměř současně s touto zprávou Flajšhansovou vyšlo v Petro- hradě vydání Chelčického traktátu: „O trojiem lidu řeč“2) upravené N. V. Jastrebovem. Tomuto vydání předchází obšírný úvod literárně-historický, ve kterém Jastrebov, probíraje otázku, proti kterému spisu Viklefovu se tu Chelčický obrací, upozorňuje na str. VII., že Chel- čický odvolává se výslovně na přeložený mistrem Jakubem spis Viklefův „O nadání kněžském“ I ukazuje Jastrebov dále, že Chelčický měl tu na mysli rozhodně ně- jaký český překlad „Dialogu“, a nikoli jiného spisu anglického reformátora: „De Christo et suo adversario Antichristo", jak soudil Goll („Quellen u. Unter- suchungen...“, I. 36), ani spisu „Supplementum Trialogi, sive De dotatione ecclesiae“, s jehož nadpisem se název citovaný u Chelčického shoduje. Na důkaz správnosti svého tvrzení klade Jastrebov vedle sebe onu zmínku Chelčického a latinský text obdobný z 1. kap. „Dialogu“, ne- věda arci, že jeho překlad máme zachován. 1) Dr. Flajšhans neznal tehdy ještě fragmentu obsahujícího části 35. a 36. kap. (fol. 210.), který zjistil později. 2) Н. В. Ястребовъ: Петра Хельчицкаго „O trogiem lidu rzec — o duchownych a o swietských“. Vyšlo v Petrohradě 1903 jako zvláštní otisk ze Сборника Отдѣленія русскаго языка и словесности Императорской Академіи Наук, T. LXXVII.