35 Neboť veškerá pravda, jež má katolicky býti věřena, jest buď v písmě položena, nebo vypracována neklamným důvodem, nebo vydána zje- vením, aneb smyslem pokusně poznána. Není-li tedy závěr doktorů pravda naučená některým z řečených způsobů, jak má býti věřen od Kristových věrných jako katolický? A vzhledem k tomu tento mistr Stanislav, dříve než dal se zastra- šiti, velmi neústupně napsal ve svém spise „Na čtyři knihy sentencí o látce velebné svátosti takto: „Jestliže bych však vyznával něco, o čem bych nebyl zpraven, že to vyjadřuje výrok nebo zjevení boží, nebo učení církve, aneb důvod, nebo smysl, nebo zkušenost, anebo něco, co z oněch věcí následuje, pak bych lhal, tvrdě prostě něco, co by mi přece odnikud nebylo známo.“ „Hle, to jsou doslovně slova mistra Stanislava, který nyní tvrdí, že jest katolický jeden úsudek spojovací, kterého nedokáže ani v jedné. ani v druhé části, ani nebude moci dokázati, že jest správný, písmem, neklamným důvodem, zkušeností nebo zjevením božím, leda by vyčkal zjevení až do té doby, až by obdržel od Pána pravdy odměnu za pro- hlášení onoho závěru zmatečného za katolický. A v důkaze svého zmatečného závěru praví obraceje se k nám takto: „A třebaže se oni skutkem těžce zostouzejí, přece větší ostudu dělají proto, že nechtí v záležitostech řečeného již důsledku státi ve výroku a rozhodnutí papeže a svrchu uvedené římské církve, ani ve výroku některého člověka církevního, příslušného to soudce na zemi. A tamtéž praví o málo dříve: „Někteří pak, pozbyvše medovým jedem Viklefovým a jiných rozumu, jako opilí, oč více se domnívají od- zrhovati od sebe onu slou pověst, o tolik hlouběji v mí poklesají, zostouzejíce se více svými vlastními skutky, než hlasy jiných. V uvedených slovech znamenám tyto body: Předně, že mistr praví, že naše strana se skutkem zostouzí. Po druhé, že naše strana nechce státi v rozhodnutí papeže a římské církve, jíž nazývá papeže s kardinály, jak řeknu později. Po třetí, že naše strana pozbyla me- dovým jedem Viklefovým rozumu. A po čtvrté, že jako opilí hlouběji poklesá v ostudu, zostouzejíc se více vlastními skutky, než hlasy jiných. 1. K prvnímu pravím, že naše strana odporujíc a napadajíc zma- tečný závěr doktorů nezostouzí se těžce, ba že se vůbec nezostouzí, jako se nezostudil Nikodem, odporuje závěru biskupů a farizeů, kteří ničemně chtěli odsouditi Krista, přední Pravdu. Proto slavný a cti- hodný Nikodem, odporuje závěru farizeů a biskupů, pravil v 7. kap. evangelia Janova: „Zdali zákon náš soudí člověka, leč prvé uslyší od něho a zví, co by činil?“ A jako Josef z Arimatie nezostudil se, nesou- hlase se závěrem a skutky biskupů, zákonníků, farizeů a starších lidu, tak nezostudila se naše strana, nesouhlasíc se závěrem biskupů, dok- torů, farizeů a kanovníků, učiněným v radě na radnici Starého Města pražského. Neboť o tom skutku a o slavném Josefovi k jeho chvalné pověsti píše evangelista Lukáš s obdivem ve 23. kap. svého evangelia takto: „A aj, muž jménem Josef, jeden z úřadu, muž dobrý a spra-