36 vedlivý, kterýž byl nepovolil radě a skutku jejich, rodem z Arimatie, města Judského, kterýž také očekával království božího; ten přistou- piv:..“ A Marek praví v 15. kap.: „ ... směle všel ku Pilátovi a prosil za tělo Ježíšovo.“ Jak tedy, táži se, zostudili se těžce mistři naší strany, totiž mistr Marek z Hradce Králové, toho času rektor univer- sity pražské, mistr Bedřich Eppinge a mistr Prokop z Plzně, žádajíce s více jinými na radnici, aby nebyla odsuzována pravda, a směle se podpisujíce, že s závěrem doktorů nesouhlasí? Neboť jako mužové posílení mocí statečnosti, odloživše strach a bázeň před smrtí, do očí se protivili biskupům, zákonníkům z právníků, farizeům z mnichů, doktorům, kanovníkům a starším lidu. A jako se nezostudil Petr s ostatními apoštoly, odporuje závěru a ustanovení knížat a kněží, tak nezostudila se ani naše strana, která bojíc se, aby nedala soulilas svůj k odsouzení pravdy, odporovala zmatečnému, t. j. matu hodnému zá- věru radničnému. Proto psáno jest v 5. kap. „Skutků apoštolských, kterak úřadníci lidu a knížata kněžská byla na váhách, co by učinili s apoštoly; „a při- vedše je, postavili je v radě; i otázal se jich biskup, řka: Zdaliž jsme vám přísně nezakázali, abyste neučili v tom jménu? A aj, naplnili jste Jerusalém učením svým a chcete na nás uvésti krev člověka toho. Od- pověděv pak Petr a apoštolé řekli: „Více sluší poslouchati Boha než lidí.“ Jako tedy Petr s apoštoly, odporuje závěru a nedovolenému roz- kazu biskupů, jest dle zásluhy hoden chvály, tak mistr Marek, od- poruje s ostatními mistry závěru doktorů, jako takový jest hoden od- měny chvály, které, vytrvá-li v zákoně Kristově, také dosáhne. A nesmí býti mé paměti cizí, že úřadníci chrámoví a knížata kněžská bojíce se propadnouti trestu za odsouzení pravdy, vyhnali apoštoly z Jeruzaléma, řkouce v 5. kap. „Skutků: Zdaliž jsme vám přísně nerozkázali, abyste neučili v tom jménu? Tak osm oněch jme- vaných doktorů, poněvadž se báli budoucího trestu, položilo na radnici mezi své články jeden takový: Dále vidí se mistrům, aby jistí kasatelé, pro něš, jak se bojíme povstaly z lidu svévole, nesvornosti a rospory, ustali z kázání. A jako příčinu uvádějí na konci toto: A jest naděje, že tím nastane pokoj z lidu a svévole utichnou. Hle, stejná jest rada i podobný úmysl těchto doktorů s radou a úmyslem biskupů, úřadníků chrámových a farizeův a k stejnému vý- sledku došlo u těch i oněch. Neboť ani tito ani oni nedosáhli pokoje, po němž toužili, ale více než dříve byli trápeni, a to dobře, neboť pravda nepřišla uvésti pokoj, ale meč; přišla totiž rozděliti otce proti synovi, jako rozdělila i nás s doktory; a nesmí nás zapuditi od pravdy zlá pověst světa a doktorů, kterou na nás nahromadují. Neboť praví Apoštol v 6. kap. 2. listu ke Korintským: „Ale ve všem se chovajíce jako boží služebníci, ve mnohé trpělivosti, v utištěních, v nedostat- cích, v úzkostech, v ranách, v žalářích...“ A níže praví k našemu výroku: „... skrze zlou i dobrou pověst; jako bludní, a jsouce pravdo- mluvní.“ Jestliže tedy Spasitel náš se svými apoštoly vytrpěl pře-