322 Č. 460—461: 28.—29. září 1451. dáti tuť máme a slibujeme od toho dne, když jsú složeni, počítajíc v celém roku do města Nového Plzně dáti a položiti neb platu sstúpiti, jakož svrchu psáno stojí. A když sě takové složenie stane, jakož svrchu psáno stojí a svrchupsaná dcera naše prve umřela by, nežli jmenovaný jejie manžel, jehož Bože nedaj, tehdy mají těch tisíce kop dřeve psaných neboli plat svrchupsaný při jejiem manželu, panu Bohu- slavovi z Švamberka a jeho dědiciech, zuostati bez přerušenie všelikakého a oni s těmi penězi neboli platem mohú učiniti i nechati jakožto s jiným jich vlastním zbožím. A my, dědicové naši, ani budúcí nemáme aniž chcme po těch tisíci kopách neboli platu státi, ani o ně mluviti nižádným obyčejem, ani právem buďto duchovniem neboli světským beze všie zlé lsti, leč bychme jej vyplatili jakož svrchupsáno stojí. Také vy- znáváme, jest-li že by svrchupsaná panna Lidmila, dcera naše milá, pana Bohuslava z Švamberka nepojala v tom svrchu psaném času a s ním jie manželsky nesložili a námi to sešlo, jakož svrchupsáno stojí, tehdy sme my těch dřévepsaných tisíce kop základu propadli, kteréž sme našie dceři k dřevepsanému pánu Bohuslavovi z Švam- berka za věno dáti měli urozenému pánu panu Hynkovi z Švamberka a jeho dědicóm; kterýž základ věřitelóm našim svrchupsaným máme a slibujem položiti a jim dáti na Švamberk v jich zámek ve dvú měsiecich pořád zběhlých od toho dne, jakož jsú slo- ženi měli býti bez dalšieho prodlenie a všech jich škod neb platu postúpiti, jakož svrchupsáno stojí. Také umluveno jest, jest-li že by svrchupsaná panna Lidmila, dcera naše milá, v tom času prve, než-li by sě složila, umřela, jakož jest svrchu psáno, jehožto Bože nedaj, toť nám nemá na svrchupsaném základě k škodě přijíti. Také slibujeme pode ctí a pod vierú za nás i za všecky naše dědice i budúcie, že to všecko, což svrchupsáno stojí, máme a chcem v celosti a úplně zdržeti a zachovati bez pře- rušenie všelikakého. Toho všeho na potvrzenie a pevnost, což svrchupsáno stojí, ká- zali jsme my svrchupsaný Oldřich z Rozmberka naši vlastní pečet k tomuto listu přivěsiti. A k tomu sme prosili slovutných panoší, pana Rúsa z Čemin, Vítu ze Rza- vého, purkrabie té chvíle na Chusníce, Lipolta Vítu ze Rzavého, purkrabí na Zvie- kově, Zachaře z Nemyšle a Mikuláška Přieška z Čestic, že jsú své pečeti k naší pečeti k tomuto listu věcem svrchupsaným k naší prosbě na svědomie přivěsili, jim, jich dědicóm a budúcím bez škody. Jenž jest dán a psán na Crumlově v úterý den svatého Václava, dědice českého léta od narozenie syna Božieho tisicieho čtyřstého padesá- tého prvého. Šest pečetí přivěšených na perg. proužcích je ztraceno. Na rubu: Smlouva o věno po panně Lidmile z Rožmberka 1451. Lit. K/10. 461. 29. září 1451. Aleš [Holický] ze Šternberka Oldřichovi z Rožmberka: Jiřík z Poděbrad kupuje Kladsko.