20 Č. 19—20: konec února—1. března 1449. na sobě držeti musili, tiem vám lehčeje bude a s větčím prospěchem a užitkem. Nebť oni z núze musie skoro na pole, pro nedostatek, a k tomut jsú hotovi na všaký den. A čím sě déle jich pole prodlí, tiem vaše zsilenie znamenitějšie bude a s menší škodú chudiny. Neb domyslélit sě tohoto, aťby s vámi bitvu skonali prvé nežť Němci zde valem budú, budeť vám mnoho s větčí škodú na lidech a s větčí záhubú lidskú chu- diny. Než ku poli sě nastrojíte, ačt záhubu svú mnohú uzříte; nebť oni pravie, žet mají zde býti k vaší pomoci Němci valem. Protoť píši, nechtě, byť sě co zlého vám dálo: i prosím aby má klopotnost dobrotivě byla přijata, ač sem co pochybil rozumem, ale věruť pravě stojím, ufám Bohu, k vašemu dobrému. Pečet přitištěná odpadla. 20. V Poděbradech, 1. března 1449. Jiří z Poděbrad obci Nového Plzně a účastníkům sněmu plzeňského sděluje své výtky proti Oldřichovi z Rožmberka, Oldřichovi z Hradce a jejich straníkům. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1096, opis dvojmo. (P.) AČ. II, 248 č. 25. Sr. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 362. Múdrým a opatrným purgmistru a radě města Nového Plzně, i jiným poslóm z měst na sněm do Plzně vyslaným, přátelóm milým. Službu svú vzkazuji, múdří a opatrní přietelé milí! Rozpisovánie vám i jiným páně z Rozimbergka i také pana Oldřicha Hradeckého, svú při líčíce, k tomu vedú, aby, čímž sami vinni, na mě i na mé přáteli secpali a dobrým lidem v této zemi ne- pravě a křivě nás zhyzdiece, prostranněji svú vuoli toliko k užitku svému a k zká- zie a k umdlení obecného dobrého tohoto královstvie dovésti mohli. Za kterážto jich křivá rozpisovánie a neduovodné řeči, kdyžťby přišlo k duovodu před dobré lidi, úfám Bohu, že se budú mieti zač styděti. Neb podle mého prvnieho některým z vás dobrým lidem osvědčovánie každý zdravého rozumu požívaje, rozeznati muože, když povážie pravě, k čemuž jsme se v Pelhřimiově podávali, že sě mně a přátelóm mým chce toho konce, na němž záleží obecné dobré královstvie tohoto, ale ne pánu z Rozmberka s jeho pomocníky. Poněvadž v těchto záštiech chvály božie, obecného dobrého pána a krále i řáduov země této, podle Compactat, mierného listu, pelhřímiovských smluv a toho poselstvie, kteréž králi římskému nedávno bylo vysláno, i těch zemských kle- notuov, kterýchž jest panu Menhartovi svěřeno, najviec se dotýče, žádali sme, aby takové veliké věci sněmem obecným nepokútně byly jednány, i také což jest na naši čest nepravě saženo, jakož nás mazali i jistě nevinně maží, chtěli sme řetedlně z toho právi býti jakožto nevinní, tu, kdež najviec dobrých lidí bývá. Nikoli nemohlo nás to potkati, nébrž jakož oni rozpisují, že chtěli na dobrých lidech přestati, tak, aby ve čtyřech nedělech stal se konec. I tuť právi nezuostanú, neb sme my i toho podávali, netoliko ve čtyřech nedělech, ale by to mohlo býti v témdni, že bychom rádi to viděli; ale toho podavše, potom to zavrhli, když řekl pán z Rozmberka, že tepruv pan Old-