76 Č. 91: 7. července 1449. 91. 7. července [1449]. Aleš ze Šternberka a Oldřich z Kralovic Oldřichovi z Rožmberka: poněvadž na sjezdu ve Vlašimi nemohly býti ty věci rozsouzeny, žádají ho důtklivě, aby spolu s Ar- noštem Leskovcem přijeli na sjezd v Německém Brodě 27. července. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1152, or. pap. (R.) AČ. II, 39 č. 38. — Sr. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 372. Službu svú vzkazujem, urozený pane a přieteli zvláště milý a přieznivý! Nynie u Vlašimi přemnoho žalob položeno a ukázáno jest od těch, jimžto sě smlúva v Hradci udělaná i příměřie zapsané a zaručené, jakož oni pravie, nesdržána jest a nedrží sě; žádajíce i napomínajíce opět z opravy v času v smlúvě Hradecké polo- ženém. I vieš, milý pane, že my dva bez vás dvú ubrmanuov té moci nemáme, těch věcí k miestu lidem rozsúditi, ačkoli srozoměli sme, že jest toho veliké potřebie bylo. I musili sme jich tiem odbyti, že my dva sama té moci nemáme; než pověděli sme jim, že ještě chcme, pane, tebe obeslati, jakož za to i prosíme, poněvadž sě jest ta oprava tiemto sjezdem u Vlašimi nemohla státi, ale aby ráčil, pane, býti bez proměny i s p. Arnoštem Lestkovcem tu neděli po s. Jakubu apoštolu božím' velikým v Ně- meckém Brodě, a tu aby ty věci dřieve sněmu Jihlavskéhoť srovnány byly námi; neb na sněmu, jakož, pane, muožeš rozoměti, dosti jiných pilných věcí budem mieti jed- nati. A ráčíš-li to již tak, pane, i s Lestkovcem udělati, račiž tehdy to dáti nám vě- děti bez meškání, aťbychom těm všem, kohož sě dotýče s strany páně Jiříkovy, také kázali býti na ten den a na témž miestě s vinami i s duovody; a ty, pane, také rač opatřiti, aťby též s strany páně Oldřichovy z Hradce byli. A budelit komu gleituov potřebie do Německého Brodu, a jeho žádati bude, jediné rač dáti záhe věděti, ne- pochybujemť, žeť to bude opatřeno. Než pro milý Buoh, milý pane, nerač sobě toho lehce vážiti; neb to milý Buoh vie, žeť sme věrně krotili i krotíme, aby bylo potrpieno již do toho našeho sjezdu. A nestaneli sě tu miesto a konec dřieve toho času, jakož sněm položen jest, velmi sě bojíme i lekáme, žeť lidé budú velmi rozpačiti na ten sněm jeti; nebť netajně mluví pravíce, poněvadž sě nám v malých věcech a na po- čátku smlúvy a přímiřie nedrží, i nad to nám dále u větších věcech nebudú držány. Račiž, pane, toho povážiti, co sme tehdy dobrého neb upřémného v Hradci zjednali našimi těžkými pracemi i velikými náklady. Ale máme plnú naději, že toho neráčíš odporen býti, znamenaje tak mnoho zlého, coby z toho mohlo pojíti této zemi i oby- vatelóm jejím, ještoť sě to i nás všech dotýče. Na to, pane, prosíme úmysla vašeho Datum Vlašim, fer. secunda post diem b. Procopii. špěšné odpovědi. Aleš z Šternberka a Oldřich z Cralovic. Na rubu: Urozenému pánu, p. Oldřichovi z Rozmberka, přieteli mému zvláště milému a pánu mně přieznivému. Pečet odpadla. 91. 1) Sr. list Alšův z 3. července, č. 87, pozn. 1, též odpověď Oldřichovu z 6. července, č. 90. 2) Viz list z 3. červ. pozn. 3. 4) V. č. 87, pozn. 6. 3) 27. července.