Č. 348—349: 11.—16. června 1450. 245 list právě a řádně dokonaný a celý od tohoto ochtába těla Božieho ve třech nedělech pořád zběhlých počítajíc máme a povinni jsme bez zmatku a beze všech forteluov v moc pana Zdenka ze Šternberka neb purkrabí jeho na hradě Konopišti položiti. A dále slíbili jsme a mocí listu tohoto též pod naší ctí a vierú slibujem, že toto přiměřie křesťanské, kteréž jest mezi námi a svrchupsanými pány nám odpornými namluveno a v přiepisiech od nás ubrmanóv zapečetěných vypsáno, má do konánie a do dánie již psaným stranám listuov v hlavních, ctně, věrně a křesťansky zdržáno beze všie lsti i zachováno býti od nás svrchupsaných i od našich ode všech jed- notníkóv, pomocníkóv, služebníkóv i lidí poddaných. Pakliby se co v tom přiměřie svrchupsaném od nás od kohožkoli z jednoty našie stalo dřieve psaným pánóm aneb komu z jich jednoty, neb služebníkóv a lidí poddaných, tehdy jakž nám čtyřie ubr- mané: pan Jindřich z Rozmberka, pan Zdeněk ze Šternberka, pan Vilém mladší z Rizmberka a pan Zdeněk z Postupic rozkáží na tom sjezdu, kterýž v Pelhřimově o světie Margretě najprve příštie býti má, máme to i slubujem v skutku opraviti, nikam se odtuď nerozjieždějíc. Také máme i povinni jsme zjednati to svými posel- stvími ku panu Václavovi Veverskému, ku panu Ozorovi, ku panu Janovi Koldovi a k Mikulášovi z Lobkovic, aby každý z nich listem pod svú pečetí, pan Václav a pan Ozor na Bozkovice, a pan Jan Kolda na Kunětickú Horu panu Mrzákovi neb tudiež úředníku jeho, a Mikuláš z Lobkovic na Hrádek Křivoklát dali věděti konečně ten pátek po světiem Vítě, chtieli či nechtie státi podle nás ve svrchupsaném příměřie a v úmluvách: a též pana Jindřicha Kolovrata a kněze Bedřicha nemeškajíc obe- slati máme, aby pan Jindřich na Hrádek Křivoklát a kněz Bedřich na Poděbrady v úterý najprv příští každý z nich dal věděti, stojí-li podle nás v dřieve psaném při- měřie a úmluvách či nestojí. Toho všeho na zdrženie a na potvrzenie pečeti naše vlastnie přitištěny jsú s naším vědomím i s přiznáním dobrovolně k tomuto listu. Jenž jest dán a psán na Vildštejně, let božiech tisíc čtyři sta padesátého ten čtvr- tek před sv. Vítem, to jest na ochtáb těla Božieho. 349. V Novém Městě (Vídeň.), 16. června 1450. Jiří z Bebenberku a Hildebrand z Einsiedlu Oldřichovi z Rožmberka: očekávají denně od svého pána Fridricha Saského odpověď na svůj list; od krále římského dostali dnes odpověď; oznámí mu, jak budou podle ní pracovati; žádají za zprávy z Čech. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1306 b, or. pap. (R.) Sr. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 4382. Unsere willige dinste zuvor, edeler und wolgeborner liber herre! Wir haben unserm gnedigen hern von Sachsin geschriben, wie und in welchermasse sich die sachin, darumb wir alher geschickt sint, haben ergeben und ouch dobie berurt uwern beger und allen handel in unserm wegscheiden am nehsten mit uch gehabt. Daruf wir von sinen gnaden tegelich antwort wartende sein und was wir von sinen