Č. 141—142: 28.—29. října 1449. 119 141. V Krumlově, 28. října 1449. [Oldřich z Rožmberka] Mikulášovi [z Talmberka]: nemůže dáti Kazkovi, kožiš- níku ze Sedlčan, glejt na jeho statek proti vůli přátel zabitého Jana [z Heřmanic]. fer. III. die s. Simonis et Jude apostolorum anno etc. XLIX. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: II 39, 1, koncept. (R.) AČ. XIV, 45 č. 1569. 142. Na Rukštejně, 29. října [1449]. Zdeněk z Valdštejna Oldřichovi z Rožmberka: aby promluvil s Janem z Hradce, který se uvázal mocí v jeho hrad a zboží Sádek, chce-li se s ním srovnati. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: rod z Waldštejna, or. pap. (R.) AČ. XIV, 11 č. 1497 (datum: 1444?). dosti dopomoci; a oni vidúce, že jim ta pře ostati nemuož i smyslili sobě jinú, píšiec, že pan Klau- chovský oň stojí, ješto sě to také v pravdě neshledá, ješto to mohú panem Glauchovským dovésti, že jest nikdy i slova oň nemluvil aniž sě jeho co dotýče; a tak my toho také vždy vězie bez vinny, mně k hanbě a ku protivenstvie. Item opět páně Petrovi vybili mi hamr muoj dědičný, hamrníku mému pobrali krávy i jiný dobytek a k tomu rozličné nádobie, ješto k hamru a ku prkenému mlýnu slušie, i ktomu mi mlýn zrušili a zkazili a to za neřádnú příčinú, praviece, že by diel ku Perštejnu slušělo, protože několiko gr. platí ku Pernštejnu z některých lesuov, kterýchž také požívá k hamru, ale hamr tent jest vždy veškeren na mém a jest muoj dědičný a člověk také muoj dědičný. Item také mi páně Petrovi zlúpili jednoho tesaře a jednu ženu na mé silnici za Přiesěsnicí a purkrabie muoj psal o tom panu Petrovi a on mu odepsal, aby ten muoj člověk tam přišěl; že by mu mělo vráceno býti. A když jest tam přišěl, tehdy sú ho zbili a nic nevrátili. Item také vždy obecně jich chodí na mé silnicě na lež, tu lidi vždy mordují, lúpí a jímají a tudy sú mi mé silnice položili a kladú, takže mi má cla i jiní puožitkové skrze to scházejí a sešli sú tak, že mě skrze to k velikým škodám připravují. A to mi sě všecko dálo a děje od těch pánuov z Šternberka bez vinny, ješto sem žádné péče na ně neměl aniž sú sě kdy proti mně ohradili a k tomu mě utrhají hanlivými a neduovodnými řečmi, o mně mluvie a rozpisují, že já Němce ferdruji, chtiec tudy lidi na mě zbúřiti, nemajíce nic jiného ke mně, než že dobří lidé rádi ke mně jezdie a já je rád vidím a ctímt je rád, pány Glauchovské i jiné dobré lidi, když ke mně přijedú; i jeho pana Petra sem ctil v svém domu, když jest ke mně přijel, ale ku pánóm z Sternberka mi žádná má dobrá vuole pomocna nenie, neb sem i jinak mnoho libosti jim činil a proti nepřátelóm jich jim pomohl, a oni vždy na mě žalují dobrým lidem, na mě sě osvědčují a mně hrozie zevně. A pan Petr mi vzkázal po dobrých lidech, že mi bráti chce a že sě proti mně ohraditi nechce. A tak sú mě připravovali a připravují k nákladuom a k škodám velikým i mé chudé lidi, ješto nesmějí před nimi doma býti, svých statkuov bezpečni před nimi nejsúce. A takť sě jich vždy vystřiehati musím, jako bych válku s nimi měl a oni sú přede mnú bezpečni, ješto mi jest v takovém abssachu a v takových útizcích velmi těžko jim seděti. 4) Viz Urbánek Čes. děj. III. 2, 3760. 5) Burian z Gutštejna. 6) Jakub z Vřesovic. 7) Jan Calta z Kamenné Hory. 8) Fridrich ze Šumburka. 9) Viz Urbánek tamže 3801.