242 Č. 345—346: 11. června 1450. ském seznánie pořád zběhlých bez pomlčenie, odtahovánie dalšieho. A jestliže bychom toho tak neučinili a peněz základu spravedlivě propadeného a seznaného na rok již jmenovaný nezaplatili věřitelóm našim nahoře psaným, tehdy hned máme a slibu- jeme nazajtřie po napomenutí, kteříž bychme koli napomenuti byli od věřitelóv na- šich svrchupsaných, aneb od jednoho z nich listem, ústně nebo poslem, každý z nás sám osobně, jeden druhého něčekaje, ani sě druhým vymlúvaje, s jedniem pachol- kem a se dvěma koňoma vjěti a v obyčejné leženie země této České vlehnúti do Prahy neb do Hradce nad Labem, z těch dvú měst do jednoho v duom ctného hos- podáře nám od svrchupsaných našich věřiteluov ukázaný, a tu pravé a obyčejné země České leženie plniti máme, z něho ižádným obyčejem nevynikujíc; aneb každý z nás miesto sebe bude moci v to leženie panoši řádu rytieřského poslati, též s jed- niem pacholkem a se dvěma koňoma. A když by čtrnáct dní od napomenutie minulo pořád počítajíc, ležme my neb neležme a peněz ještě základních spravedlivě propa- dených a seznaných nesplnili věřitelóm našim častopsaným, tehdy jim tiemto listem dáváme plnú moc a celé právo, aby ty jisté penieze tak propadené na naši všech škodu společnú a nerozdielnú vzali v křesťanech nebo v židech. A z toho leženie na ižádné právo nejmáme vyjižděti, ani kterak vyniknúti, dokudž bychom těch všech peněz svrchupsaných úplně a docela svrchupsaným věřitelóm našim nesplnili i se všemi škodami, kteréžbykoli svrchupsaní naši věřitelové skrze to neplněnie naše vzali, ježto by jě dobrým svědomím bez přísah a věrovánie pokázati mohli. Umřel-li by kto z nás svrchupsaných v tom času, jehož, pane Bože, rač ostřieci, tehdy my živi zuostalí slibujem jiného k sobě v týž slib přistaviti miesto toho umrlého, tak dob- rého a movitého, v jednom měsíci pořád zběhlém, i list tento také v táž zasě slova obnoviti, kolikrát by toho bylo potřebie pod pokutú leženie svrchupsaného. A ktož- bykoli tento list měl s dobrú vólí věřitelóv našich svrchupsaných, aneb s větší stranú z nich, ten má i mieti bude túž moc i plné právo k tomu ke všemu, což tento list svědčí, jakožto oni sami věřitelé naši svrchupsaní. A jesliže by nám pro naše ne- plněnie svrchupsaní naši věřitelé láli neb přimlúvali, nemáme jim v tom odmlúvati než všudy znáti, že oni jsú právi a my proti nim křivi. Toho na pevnost i na potvr- zenie a zdrženie my všichni nahořepsaní jistci i rukojmě pečeti své vlastnie s na- Jenž ším vědomím i přiznáním dali sme přivěsiti dobrovolně k tomuto listu. tento list dán a psán na hradě Vilšteině léta od narozenie syna Božieho tisíc čtyři sta padesátého ten čtvrtek na ochtáb těla Božieho. Oldřich z Rožmberka se sjezdu na Vildštejně osobně neúčastnil, zastupoval jej syn Jindřich. Glejt Poděbradských na Vildštejn k 9. červnu pro Jindřicha z Rožmberka, Jana z Hradce a všechny, kdož s nimi pojedou, v Třeboňském archivu, Hist. 1446; reg. v AČ. III, 545 č. 557. Přiznávací list strany Poděbradské tamže 279—80, strany Strakonické 280—281; regesty přiznávacích listů někte- rých jednotníků poděbradských i strakonických v AČ. 545 č. 558 (orig. v Třeboňském archivu, Hist. 1450 a—k), orig. přiznávacích listů některých měst v témže archivu, Hist. 1460 a—i. 346. Na hradě Vildštejně, 11. června 1450. Jiřík z Kunštátu a z Poděbrad, Aleš ze Šternberka, Zdeněk z Šternberka, nejv. purkrabí pražský, Jindřich z Stráže, Petr z Šternberka, Jindřich z Michalovic, Jan