Č. 592: 23. dubna 1457. 409 v jich moc dáváme a splníme, tehdy věřitelé naši svrchupsaní, vezmúce a vyberúce sobě úrok toho poluletie s lidí nadepsaných, i mají nám hned toho platu a lidí plat- ných k dřevniemu právu našemu zasě postúpiti a list tento vrátiti bez zmatku a odporu všelikého. A my Jan Rús z Čemin, Zachař z Nemyšle, purkrabie té chvíle na Crumlově, Víta ze Rzavého, purkrabie tehdáž na Chúsníce a Jarohněv z Usušie, hauptman ty časy na Třeboni, rukojmie a zprávce za nadepsané pány, p. Oldřicha a p. Jana z Rozmberka, slibujem všickni s nim[i] a za ně společnú rukú nerozdielnú, vierú naší dobrú křesťanskú beze všie zlé lsti plat a poplatky napředpsané se vším příslušenstvím zpraviti, očistiti a vysvoboditi před věny, před sirotky i před zápisy a závadami všelikakými křesťanskými neb židovskými a konečně před každým člově- kem, kteréhož by kolivěk řádu neb stavu byl duchovnieho neb světského, a na ten plat kterýmkolivěk právem sáhl. Pakli bychom toho platu zpraviti, očistiti a vysvo- boditi nemohli, jakož sě svrchu píše a nezpravili ani vysvobodili, tehdá ihned na svých vlastních svobodných a dobře osedlých a tak dobrých dědinách tolikéž platu, totiž puol druhé kopy a puol patnácdta groše a třetinu výše sstúpiti máme a slibu- jem a ty také jistiti, zpraviti a očistiti i vysvoboditi, tak jakož sě svrchu píše. Pakli bychom toho všeho tak neučinili, tehdy hned nazajtřie my rukojmie a zprávce svrchupsaní, kteříž najprv napomenuti budem od věřitelóv našich ústně, listem aneb jich poslem, jeden na druhého neukazuje ani sě druhým vymlúvaje, máme vjeti každý sám s svým životem, s jedním pacholkem a se dvěma koňoma, anebo miesto sebe každý vypravie panoši řádu rytieřského též s jedniem pacholkem a se dvěma koňoma poslati a vložiti do města Crumlova neb do Budějovic Českých, s těch dvú měst do jednoho, v duom ctného hospodáře, kdež by nám od věřitelóv našich poslem jich aneb listem ukázáno bylo v uobyčejné leženie, kteréž země Česká za právo má, a tu ustavičně k tomu ležení rovně pořád čtúce, ležme my nebo neležme. A když by- chme ještě všech věcí, jakož jest svrchupsáno, a kdyžby minule dvě neděle od na- pomenutie k tomu ležení, rovně, pořád čtúce, ležme my nebo neležme, a když bychme ještě všech věcí napřed psaných skutečně nenaplnili, tak jakož sě svrchu píše, tehda ihned svrchupsaní věřitelé naši mají plnú moc i právo tiemto listem předepsané pe- níze jistinné a třetinu výše vzieti v křesťanech nebo v židech na naši všech škodu společnú i na naše zbožie. A přesto vždy v tom ležení máme trvati a ležeti, dokudž bychom nezaplatili peněz jistinných a třetinu výš i se všemi škodami pro naše ne- splněnie vzatými a dobrým svědomím bez přísah a věrovanie ukázanými docela a úplně. A umřel-li by který z nás jistec nebo rukojmí a zprávci svrchupsaných v tom času, tehdy my živi zuostalí v jednom měsieci ote dne smrti toho umrlého a po na- pomenuti najbližšiem jiného tak movitého a tak dobrého máme a slibujem k nám miesto toho umrlého v to rukojemstvie přistaviti, ješto by podle nás slíbil za všecky věci svrchupsané a list v táž slova jakožto tento obnoviti, kolikrát by toho potřebie bylo po[d] ležením svrchupsaným. A ktož by kolivěk tento list měl s dobrú vólí svo- bodnú věřiteluov našich svrchupsaných, ten též plné právo i túž moc má i mieti bude ke všem věcem nahořepsaným, jakožto oni sami. Tomu všemu na potvrzenie a lepší jistotu i pevnost my všichni jistci a rukojmie i zprávce svrchupsaní své sme pečeti vlastnie s naším dobrým vědomím a celým i plným přiznáním přivěsili k tomuto listu