104 Č. 126: v září 1449. udělané jsú přečiněny, v některý nás běh jiný a k své vuoli chtiece přivésti, nám toho den jmenovitý v tu neděli před s. Jakubem“ jmenovavše. To jsme jim hned odvrhli, takové sě lsti jim chtiece vystřieci; řkúce, že rok již do Jihlavy uložený blízek a téměř již přede dveřmi jest.“ Item vidúce, že do Vlašimi nechcem, v Brodě Německém nám miesto jiné jme- novavše, chtěli sú, abychom o též s nimi tam rokovali: i to jim také jest námi pro příčiny svrchupsané odvrženo. Item potom jedúc k sněmu do Jihlavy, a přijevše do Brodu Německého, dále jeti nechtěli sú, žádajíc toho, aby najprv ty věci v příměří, jakož sě svrchu píše, přečiněné, byly srovnány přede všemi jinými věcmi. My pak ačkoli nerádi, jim k tomu svolili sme; proto zvláště, aby námi a stranú naší roztrku nebylo ižádného, a nesnáze aby snad prvních větčie nepovstaly v zemi České." Item při témž také táž strana odporná žádala jest, aby jim kněžie v městě Jihlavském o sněmu svobodu v kázaní a v rozdávaní těla a krve božie i český mše spievaní měli. To jim jest hned zavrženo, aniž toho jim dopustiti chtěli sme. Než tak dlúho mluvili sú a o to sem i tam jezdiece pracovali, že jsme jim k tomu toliko svolili, aby p. Jiřík sám jediného toliko kněze měl tu v Jihlavi, a ten aby jemu, ač nechce-li bez toho býti, v hospodě mlče beze všech spievání a bez zvoněnie i těla božieho rozdávání, tajně odslúžil a bez křikóv velikých. Ale v kostele jemu slúžiti pro nic nedali sme." Item potom teprv ve čtvrtek po oktávu s. Jakuba' páni strany odporné do Ji- hlavy na sněm přijeli sú. Tu my pak čtyřie ubrmané smluvú Hradeckú od obú stranú vydaní, my Oldřich z Rozmberka a Arnošt z Leskovce z strany našie, a p. Aleš z Šternberka a Močihub z strany odporné, vzemše ty věci přečiněné před sě, jednali sme a výpovědi činili, tak že mezi jednáním těch věcí mnohých jsme běhóm jich a téměř všem srozuměli, nač a kterak jdú, nás a stranu naši vždy k své vuoli připra- viti chtiece, jehož, milý bože, rač stráže býti. Nébrž vždy v těch ve všech svých přech tuze jsú stáli převelmi a vždy odtahovali nás, tam vždy přeležeti chtiece a tiem utis- knúti. Takže sě jim vždy prvé nežli nám stesklo, že k tomu mluvili jsú, aby ty věci všecky, o kteréž sě výpověď stala, i jiné, o kteréž ještě vypovědi nenie učiněno, scho- vány byly a zapečetěny. A nám toho moc jest dána, kdyžbychom ubrmanóm jiným den jmenujíce, rok a miesto uložili k tomu, aby výpověď byla učiněna a tam i na to miesto ubrmané jiní přijeti mají. A na tom sě z sněmu Jihlavského obojí rozjeli sme.10 Item když ponajprv snad dvě neděle v Jihlavi byli sme, tu KMt král římský p. Prokopa Rabšt[einského] a druhého s ním rytieře Haiden[richa] Druksessa [me- zera asi na tři slova] mezi nás s některými věcmi vyslal jest. A my pak JM na to poselstvie po svých poslech řekli sme dáti odpověď, nébrž i rokovati s JM“. A takého roku uloženie nám moc také dána jest s KMtí umluviti. Item nynie tomu porozuměl sem, že p. Jiřík s jinými jich strany pány, v Praze jsúce, k tomu mluvie a ku poli sě strojie, chtiece ty, kteříž v jich kraji jsú, a k nám sě v této mieře přivinuli, utisknúti a k své vuoli připraviti. A nám pak nenie lze, aniž jinak učiniti muožem, než sě ku poli také strojíme, tomu chtiece s boží pomocí ode-