XXII v otázce královské a církevní odpověděti.222) Obojetné stanovisko Oldřicha z Rožm- berka a silnější posice Jiřího z Poděbrad v zemi byly důvodem, že i král Fridrich uznal před nastoupením cesty do Italie Jiřího z Poděbrad za zemského správce v Čechách a tím se přiblížil k přání sv. jiřského sněmu pražského, který zvolil 23. dubna 1452 Jiřího zemským správcem;223) u zápisu sněmovního chyběly však pečeti Oldřicha z Rožmberka a jeho straníků. Snad sblížení, které tu nastalo mezi králem Fridrichem a Jiřím z Poděbrad, bylo jednou z příčin, proč Oldřich z Rožmberka stanul nyní na straně rakouských stavů, žádajících důrazně vydání krále Ladislava. Pramenem jsou nám tu také listy, vyměněné mezi Oldřichem a Janem Kapistránem, který sledoval celý zápas s hlediska církevního a střežil, aby nedošlo k uznání Rokycanovu za arcibis- kupa,224) zvláště Oldřichův list Kapistránovi z 24. května 1452, kde slibuje, že od započaté práce neustoupí.225) Na 4. června 1452 svolán sněm českých zástupců se zá- stupci papežskými do Řezna, aby se pojednalo o otázce církevní. Zprávu o jednání známe z listu a zprávy Dr Václava z Krumlova, zaslaném Oldřichovi z Rožmberka;226) k tomu patří i dosud neuveřejněný list Kapistránův z 9. července.227) Zatím situace mezi stavy rakouskými, vedenými Oldřichem Eizingerem a císařem Fridrichem se přiostřila natolik, že počátkem srpna přešla ve zjevnou válku.228) Ol- dřichovi a Jindřichovi z Rožmberka, kteří stáli při Eizingerovi, docházely odpovědné listy od straníků Jiřího Puchoměře, rakouského truksasa.229) Celkový poměr obou stran vyznačuje dosud neuveřejněný seznam těch, kteří vypověděli válku císaři Fri- drichovi.230) Rožmberkové se války zúčastnili. Jindřich z Rožmberka vytáhl s bran- ným lidem do Rakous, zatím co Oldřich vedl doma jednání, nedbaje, že 15. srpna skončila lhůta, do níž se měl přiznati k sněmovnímu usnesení a uznati Jiřího z Po- děbrad za zemského správce. Jak se doma vytvářely poměry, vylíčil sám Oldřich v dopise, zaslaném koncem srpna 1452 za synem Jindřichem do Rakous,231) doufaje pevně ve zdar svého plánu, který se měl rozhodnouti v Rakousích. Tam skutečně Fridrich byl donucen vydati 4. září 1452 krále Ladislava.232) Ale ve chvíli, kdy se Oldřich domníval, že vztáhne ruku po rozhodujícím vítězství, nastal zvrat a pád ce- lého jeho díla. Jiří z Poděbrad dal přednost tomu, aby se jeho zápas s Oldřichem z Rožmberka vyřešil na domácí půdě.233) O tom známe jediný doklad; glejt Jiřího z Poděbrad z 7. září 1452234) pro Oldřicha z Rožmberka k jednání v Českých Budě- jovicích, kde, jak nedatovaný koncept Oldřichův svědčí,235) byl Oldřich tíhou si- tuace donucen přiznati se k sněmovnímu usnesení a uznati Jiřího z Poděbrad za zem- ského správce a zavázati se, že se dostaví se synem Jindřichem k 18. říjnu na sněm do Prahy a přivěsí k zápisu sněmu sv. jiřského své pečeti vedle Budějovických a ji- ných straníků Strakonických. 12. října 1452 vydávají města Pražská glejt Oldřichovi a Jindřichovi z Rožmberka na sněm sv. havelský.236) Překvapení z tohoto obratu v Čechách zbudilo pochopitelný zájem ciziny; zvláště byl překvapen Jan Kapistrán, který sice ještě 15. října nabádal Oldřicha, aby měl krále Ladislava k tomu, aby se 223) Urbánek, Čes. děj. III, 2, 432 d. 222) Č. 475. 227) 226) Č. 482. uveřejněno v plném znění po prvé. 230) Č. 487. 229) Č. 485. 231) Č. 486. III, 2, 651. 233) Urbánek, Čes. děj. III, 2, 661-670. 234) Č. 488. 225) Č. 480, 224) Č. 469, 476, 481. 228) Urbánek, Čes. děj. Č. 483. 232) Urbánek, Čes. děj. III, 2, 658. 235) Č. 490. 236) Č. 491.