43 mně (totiž pověstí), učinili nepravosti dokonání,“ proti M. Janu Hu- sovi, kazateli v kapli Betlemské, dává, klade a vyhlašuje ze svého úřadu články, k nimž pod přísahou káže, aby odpověděno bylo slovem věří, nebo nevěří, aneb jednoduše popírá, nebo přisvědčuje, před důstojným mužem M. Mauritiem, profesorem svatého písma, naším inkvisitorem. Tenhle článek následující upravil P. Protiva, druhdy kazatel betlemský, nyní farář kostela sv. Klementa na Poříčí, a jak klade notář v jeho dosvědčení, praví, že před 15. lety jsem ono řekl. Nejprve se klade a článkuje, že řečený M. Jan Hus na faře sv. Michala na Starém Městě pražském, před učiteli a kněžími důvěry hodnými proti určení svaté matky církve římské a obecné čírkve řekl a říci se nestyděl, že kněz, jsa ve smrtelném hříchu, nemůže pře- podstatniti svátost svatého těla Kristova aniž jiné církevní svátosti udíleti. Veškeren lid, jenž navštívil mé řeči, ví, že kázal jsem naopak, řka, že špatný kněz jako dobrý přepodstatňuje, a že od dobrého nestává se více posvátným než od špatného, ježto vlastnost božská děje se skrze dobrého i špatného kněze. Dále se klade, že když vážnosti učených byly uvedeny v rozpor mezi sebou některými věcmi, a jmenovitě o svatém Rehoři, řekl a říci se nestyděl: „Co jest Rehoř? Onť byl prlenec*); nechť popatří na slova *) jeho, kdo chce, a shledá, že ve všem vždy prlencoval. To jest pravda; často jsem řekl chvále ho, že sv. Rehoř, papež, jest nejlepší rýmovník, velký učenec, jehož řeč mezi výroky jiných svatých velmi libá mi jest i způsobem dobrého výkladu i způsobem sladkosti slov, což ukládá v krásných rýmech. Dále se klade, že po mnohých hádkách řekl, a říci se nestyděl: „Chcete věděti, co já tvrdím? Že kněz slouže mši, je-li v milosti boží, to činí, že chléb onen se posvěcuje a pod chlebem oním tělo Kristovo jest; jest-li však (bez) milosti boží, tehdy nic nečiní, ježto není tam ani tělo Kristovo, ani chléb posvěcený, ale zůstává po pronešení slov chlebem, jakým před tím byl. Ona slova docela lživě P. Protiva položil, odpovídaje v dosvěd- čení svém notáři tážícímu se, kdy jsem to řekl, že myslí, že léta Páně 1399, nebo asi toho léta; byv pak tázán, na kterém místě, odpověděl, že na faře sv. Michala; a tehdy, řekl, kázal tento Jan v kostele sv. Michala. Ale i tam lže, neboť já toho roku nebyl jsem ještě knězem. Dále se klade, že v domě Václava, češíře**) hned po snídaní, před jakýmsi mistrem a knězem a několika laiky říci se nestyděl a řekl, když stala se zmínka o utopení P. Jana, zbožné paměti, a o spoutání Puchnika a děkana pražského, o čemž mluviti bylo prý zakázáno, svrchu řečený M. Jan Hus pohoršlivě (řekl): „Veliká to věc, že oni ** prlenec = komediant, kejklíř; odtud prlencovati = kejkle prováděti. češiř = vyrabitel pohárů, číší. Pozn. překl.