55 Rehoře, jmenovaný M. Jan Hus prý řekl: „Což Rehoř? Byl to prlenec (řekl jsem) t. j. kejklíř, (není pravda), ježto dává své výroky do rýmů.“ K tomu pak řečený pan Protiva odpověděl, že sv. římská církev nemá ho za kejklíře, ale za nejsvětějšího učitele. Tehdy jmeno- vaný M. Jan Hus doložil: „Cheete věděti, pane Protivo, co to jest? A tak vězte, že jinak to není, než, že je-li kněz v milosti, t. j. bez smrtelného hříchu, tehdy slouže mši tolik koná, že chléb se posvěcuje a stává se tělem Kristovým (pravda jest), ač zůstává tam podstata chleba (lživě přidává); je-li však bez milosti, t. j. ve hříchu smrtel- ném, tehdy nic nekoná (lže), ani chleba onoho neposvěcuje (lže), ani nepovstává tam tělo Kristovo (lže), ale chléb zůstává (lže) chlebem jako dříve byl.“ A řečené pravil vážně a tvrdil. Byv otázán [Protiva, rozumí se], kdy to řekl [t. M. Jan Hus], odpověděl: „Myslím, že léta Páně 1399, nebo tak nějak; a toho času kázal v témže kostele sv. Michala. Ví veškeren věřící lid, který chodil na má kázání od počátku mého kazatelství, že jsem kázal opak, pravě, že jak dobrý tak špatný kněz přepodstatňuje hodně, jako praví svatí a sám Bůh. A tuhle leš Protivovu mohou pochopiti oni, kdo mají má kázání z prvního roku mého kazatelství, v nichž jsem napsal tahle slova svatého Augu- stina: „V církvi katolické tajemství těla a krve Páně nikterak od do- brého kněze více, od špatného méně se nevykonává.“ Po druhé pře- konávána jest lež jeho tím, že tehdy jsem ještě nebyl knězem. Po třetí v tom, že já zovu sv. Rehoře ,prlenecí t. j. rýmovník nejlepší, a on vykládá to v ,kejklíř“. Byv otázán na článek, že v domě Václava češíře M. Jan Hus mluvil slova bludná a pohoršlivá, — zda jemu o tom něco jest známo, odpověděl, že článek onen veskrze pravdivý jest. Lhal, něco přidávaje a něco ubíraje. A proč, je-li, jak myslí, ka- zatelem pravdy, nevyplísnil mne bratrsky, nebo neobžaloval onoho roku, ale po tolik let mlče, lži připojil? Byv otázán, kterého roku, odpověděl: „Léta Páně 1401, v domě, jak ve článku jest, a za přítomnosti M. Jeronýma Pražského, tehdy bakaláře svobodných umění, Václava, hostitele domu, Mikésky, zetě jeho a Kříže, kramáře a měšťana Starého Města Pražského.“ Ale že při řeči a kázání jeho k lidu v kapli Betlemské (viděl jsem ho seděti na kazání, se sklopenou hlavou, v šedém pláštíku a s tváří zahalenou kuklí a věda z upozornění některých, že přišel ke zkoušení, řekl jsem po výkladu podobenství dobré pšenice a plevy: „Kuklíku! napiš to, a nes na onu stranu!“ I nesl jest, ale utrhl pravdy) byl [t. Protiva přítomen, když řečený Jan Hus řekl, že kazatelé jsou podobni volům (pravda jest): „Neboť jako volové mlácením oddělují zrno od plevy, tak kazatelé ctnosti od neřestí (pravda jest), a cenné od bezcenného; a jako lidé shromažďujíce zrno schovávají je, plevy pak odhazují, tak my činiti máme. Co jest zrno, než přikázání boží? (pravda jest). A co plevy, než ustanovení lidská? (Přidej, nespravedlivý svědku, ustano- vení, jež nejsou založena v zákoně a jsou proti zákonu.) Jako tedy