III. Články Michalovy. K žalobám kněžstva pražského z r. 1409, podaným arcibiskupovi, Hus odpověděl rozhodně a obratně; arcibiskup umínil si — zatím přistoupil také sám k poslušenství Pisanského papeže Alexandra V. — na radu zapřísáhlého odpůrce Husova, učeného doktora Jiřího z Bora, obrátiti se o pomoc ke kurii papežské, hlavně ve příčině posledního článku žaloby — kazatelství v kapli betlemské. A 20. prosince 1409 stařičký Alexander na- léhání arcibiskupovu vyhověl: udělil mu toho dne bullou plnou moc apoštol- skou ke stíhání bludů, svolil, aby arcibiskup mohl od každého vyžádati si knihy Viklefovy a zakázal kázati jinde mimo v kostelích kathedrálních, kollegiátních, farních a klášterních. Přímý důsledek této bully byly ostré kroky arcibiskupovy proti viklefistům, zákaz kázati v kapli betlemské, spálení knih Viklefových a klatba arcibiskupova na Husa, který proti zákazům jeho se postavil. Leč- v Praze arcibiskup klateb a zákazů svých provésti nemohl; moc králov- ská chránila kazatele betlemského. Za to obrátil se arcibiskup — a také král — o rozhodnutí k papeži, tehdy mladému a novému Janu XXIII., jenž vystřídal r. 1410 starého Alexandra — pověst pravila, že ho otrávil, aby se sám zmocnil tiary. A zjednali si pražští hierarchové obratného advokáta. Michal z Německého Brodu, dříve farář u sv. Vojtěcha v Jirchářích (odtud mu říkáno česky „z Smradař“), později správce zlatých dolů jílovských, utekl i s penězi královskými po r. 1408 do Říma, kdež se živil advokátstvím (odtud mu říkáno latinsky „de Causis“). Byl to muž jako stvořený za odpůrce IIusova — maje dobře zaplaceno od hierarchů pražských a nešetře sám také při dvoře papežském nijak zlata ani u kardinála de Brancatiis, v jehož rukou pře Husova ležela, ani u ostatních officiálů a hierarchů kurie, sestavil si obratně r. 1410 nebo 1411 nové články žalobní proti Husovi, upravené arci tak, aby působily co nejvíce na papeže. Na rozdíl od článků pražských je tu kladena hlavní váha na odboj Husův proti vrchnosti církevní, zejména proti papeži; na neuctivé mluvení proti Alexandru V. a jeho bulle ze dne 20. prosince 1409 (tato dostala se do Prahy teprve v březnu r. 1410), zejména jsou uvedeny vrcholné výroky