59 jsem, že by byl řekl: „Já jsem tělo.“ A já tvrdím, že ve velebné svátosti jest chléb, jest i tělo Kristovo; neboť říkám v kanonu mešním: „Přijmu chléb nebeský,“ a přijímám tělo Kristovo. Dále klade, že slyšel od téhož Jana Husi říkati a kázati, že nikdo není dáván do klatby, a nemůže do klatby býti dán, leč onen, koho Bůh dává do klatby, a zejména ne pro peníze. Zde po druhé ubral. Já často jsem řekl, že nikdo není spra- vedlivě dáván do klatby, a nemůže býti spravedlivě dán do klatby od svého představeného, leč koho Bůh do klatby dává, a že nikdo nemá býti dáván do klatby, leč pro smrtelný hřích; protože v XI., v kvestii 3. se praví: „Nikdo z biskupů nezbavuj nikoho bez určité a zřejmé příčiny církevního obcování pod klatbou; nebol klatba jest věčné odsouzení na smrt, a nemá býti ukládána, leč pro smrtelný hřích, a to jen na toho, kdo jinak nebude moci býti napraven.“ Toto praví kanon, a taktéž i sv. Augustin a sv. Tomáš. Dále klade, že řekl, že žena, nemá-li smrtelného hříchu, jest ve všem důstojnější, než papež. Lže silně. Neboť žádná žena dle přírody, jak praví všichni filo- sofové, není důstojnější muže, a následovně žádná žena není ve všem důstojnější než papež. Připouštím však, že jsem řekl, že nejdůstojnější žena, matka Spasitelova, jest důstojnější po Kristu, než kterýkoli papež; a připouštím, že jsem řekl, že Rebeka (t. j. stařena), která blíže následuje Krista v životě a více ho miluje, než papež, že ona jest světější a následovně důstojnější u Boha než papeš. Nebot Bůh nepřijímá osoby, ale každého dle zásluh odměňuje. Výpovědi pod malou přísahou Mistra Ondřeje z Broda. Mistr Ondřej z Broda, kanovník kostela pražského, mezi jiným pod malou přísahou řekl: Předně, že je mu známo, že M. Hus obsta- ral od krále a rady list proti třem národům k dosažení tří hlasů pro- národ český proti řádu universitnímu a smlouvě učiněné mezi národy. Zde mluví pravdu; já totiž ochotně postaral jsem se dle zaklá- dací listiny university o list královský, který ještě má universita, a já učinil jsem tak na radu Brodovu; neboť zapřísáhl jsem ho, aby řekl, je-li to spravedlivo. A on řekl: „O Huse! Nemáme v téhle záležitosti nějakého osvoboditele?“ I řekl jsem mu: „Doufám, že budeme míti osvoboditele.“ A později leže v přetěžké nemoci, tázal jsem se ho, když ke mně přišel s M. Janem Eliášovým, když oba stáli u mého lůžka, bylo-li by spravedlivo, abychom měli tři hlasy. A oba řekli: „Kéž by Bůhi dal! My však nikdy nebudeme moci toho dosíci.“ I pravil jsem jim: „Hle, přišel prvé posel od krále s listem universitě; hle, máte opis, čtěte jej!“ A oni přečetše jej a zaradovavše se oba, schválili to. Já pak pravil jsem jim: „Hle, já jsem téměř na prahu smrti; zemru-li tedy, prosím, usilujte o spravedlnost a osvobození našeho národa. Byv pak svědek tázán, jak ví svrchu řečené, odpověděl, že byl na Horách Kutných s jinými mistry jmenovaných tří národů. A na