Strana 54
54
XVII. Josef Emler:
vsi všecka obec má opravovati. Dále dráhy a próhon na obec všěj
obci jest a má býti za humny Matějovými Strýkovy; ale přes ryb-
níky kněze proboštovy také, ač by i suší stáli, ani přestavy nemá
žádný próhon býti. Také vrbíe, které jest vysekáno pod nivú Matěje
Strýky, nemá tu viec potom sázeno býti. Najposléze zjednali smy,
aby mezi poplužím dvora Budynického a mezi dědinami lidí kněze
opatovými byla meze travná, a téj aby s obú stranú brázdu přidali,
aby meznicě prostřed meze stály. Ale mezníci, jenž sú na Slanskej
cestě, ty mají prostřed cesty státi. Toto naše zjednánie a ubrmanské
vypověděnie pro paměť a zprávu kázali smy na dvú listú popsati a
jednoho na Zbraslavě a druhého v Rúdnici v klášteře chovati a k těm
na svědectví pečeti své smy přivěsili.
A já kněz Frydrych, opat zbraslavský, a já kněz Jan, probošt
rúdnický, toto popsané zjednánie a vypověděnie slyšeli smy se vší
svú obcí z té vsi a přijeli smy i přijímáme a slibujem pod tiem zá-
kladem sta kop mezi sebú držeti. A na svědectvie a potvrzenie toho
všěho k tomuto listu pečeti své kázali smy přivěsiti. Dálo se toto
léta od božieho narozenie tisícého čtyrstého a patnádctého ve čtvr-
tek v uochtáb Těla Božieho v naší vsi v Jarpicích na obci.
Čís. 35.
1421, 3. března. V Litoměřicích.
Sigmund, král římský, uherský, český atd., slibuje, že nechce budoucně
odcizovati žádných statků kláštera řeholních kanovníků Roudnických,
jichž část byl již jistým osobám zastavil.
(Str. 33. — Ozn. písm. H 2m.)
Sigismundus, Dei gracia Romanorum rex semper Augustus ac
Hungarie, Bohemie, Dalmacie, Croacie etc. rex. Notum facimus tenore
presencium vniuersis, quod licet certa bona prepositi, prioris et con-
nuentus monasterii Rudnicensis canonicorum regularium, devotorum
nostrorum dilectorum, necessitate vrgente certis personis hucusque
proscripserimus sub certo debito redimendo, idcirco nos attendentes
necessitatem ipsorum, et ne in victualibus pro fratribus impendendis
possint deficere, non per errorem aut inprouide, [sed] animo deliberato
de certa nostra sciencia ipsis promittimus et spondemus, quod inantea
et deinceps nulla bona eorum volumus ab ipsis abstrahere, proscri-
bere vel eciam quacumque occasione alienare. Quod si, quod absit,
per negligenciam et preter scienciam nostram per quorumcumque
surrepcionem seu suggestionem fieret, hoc exnunc prout extunc
I
II
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
59
60