33 psaní od prvního slova až do nejposlednějšího směle odpíráme, že tím ničímž vinni nejsme a nebojíme se, aby co na nás kdo spravedlivě provésti a ukázati mohl.*) Nebo my vždycky při cti a chvále božské i svaté víře křestanské, i také při J. M. Kské, pánu našem nejmilosti- vějším, i při městu pražském věrní, stálí, upřímní i celí bez všelijakého zlého naříkání byli sme, trvali sme a s pomocí jeho milosti svaté sme i budeme až do smrti, žádnému podle svého stavu toho napřed nedadúce. A toho listu takového přípis V. knížecí Mti podáváme, kterýž páni Pražané bez pochyby pečetěný mají. Páni Pražané na tento poslední artikul o rozepsání toho listu tak odpověděli, že „což sme koli psali do měst na ně sme nemínili, než chtějíli na sebe to bráti, to my rádi uslyšíme.“**) Na toto sau ti páni vězňové, konšelé toliko, doluov šli a napsaným těm všem vinám, nám přičteným od Zikmunda Vaníčkovic i toho počtu zbrojného lidu, odpírali dostatečně, že tím ničímž vinni nejsau, v tom pána boha všemohúcího se dokládajíc i svého nevinného svědomí, aniž se bojíme, aby to od koho na nás spravedlivě ukázáno a provedeno býti mohlo. Těchto sau artikuluov ti vězňové před kníže a města podali, k tomu i to též sepsané podali, jak je jímali a jak viny jim dávali, že se jedno s druhejm netrefilo. Též také i zprávu mistra Brikcího dodali, z jaké příčiny kázal pány u večír do rathauzu obsílati. Istud actum et peractum feria 3. ante Clementis [22. listopadu] anno 1524. XX. Kterak kníže Karel Minsterberský se pány posly z měst z rozkázání J. Mti krále Ludvíka slyšeli jsau Pražany a vězně.***) Léta Páně 1524. v pondělí před sv. Klimentem [21. listopadu] kníže Karel se pány posly z měst na rathauze dolejším v Starém Městě pražském z rozkázání J. Mti krále Ludvíka společně sau slyšeli pány Pražany a vězně, kteříž v vázbě jich držáni byli, toliko ty, kteří konšelé byli, ze jmena: Daniele Rauše, mistra Vácslava, příjmím Lazara, mistra Brikcího, Jana Erazima, Blažka saukeníka, jinejch žádnejch věznuov (buďto kteří na staro- městským nebo na novoměstským rathauze sau seděli) neslyšeli. Kdežto jednu každau stranu zvlášt před sebe pustili, a nejprve mistra Jana Paška s jinými konšely, kteříž ještě při témž úřadu pozůstali s rotau jeho. Tu Pašek a Pražané před knížetem a pány posly z měst žalovali na ty vězně z kon- šeluov, kteříž z rady do vězení dáni byli a svau žalobu proti nim jakž mohli nejvejše stížili, že i na mistra Brikcího práva útrpného žádali, pravíce, že by se toho mnoho nalezlo, než by kníže se pány posly z rathauzu sjíti ráčili atd. A když Pašek s Pražany svú žalobu dokonali, slyšíc to kníže a páni poslové z měst, takové stížení jich divné se jim zdálo a na srdce jim padlo. I kázali Paškovi s jeho konšely vystúpiti. Druhými pak dveřmi věznuom kázavše vstúpiti nic jim nedali mluviti, a hned jim toho podali předkem, řkauce: Páni milí! Pro toto sme vás kázali před sebe pustiti, abychme *) Bartoš str. 100. **) Bartoš str. 111. ***) Bartoš str. 91. 5