21 V tom pak mistr Vácslav Danielův, jinak Lazar, a Blažek saukeník byli na zámek vysláni, jsauce relatorové o nějaký statek; i přišel prve Blažek saukeník na rathauz a sotva se dotlauk', že mu světnice obecní otevřína a nevěda o ničem nic, všel do rady k kterémuž hned Zíka mluvil toto: Ty pane Blažku jsa auředník J. Mti Kské měl's této noci v domě svém znamenitý počet zbrojných lidí. Protož tebe v svú moc a u vězení královské béřem. — Nejposléz mistr Vácslav Danielův (jehož otec, když Zíka řezník tu středu před sv. Vácslavem i s otcem léta 1483. z Starého Města vypovědín byl,*) zase jemu i otci jeho do města po- mohl), ten nenadále po Blažkovi saukeníkovi přišel do rady, jemužto Zíka za dobrodiní předešlá sobě skrze otce jeho učiněná takto se odplatil (jakož i s svými jináč neuměl), řka mistře Vácslave! dlauho ste nepřišli a nebyli ste při počátku, co jest se k oněm mluvilo, a to aby se opakovati mělo žádná potřeba není, poněvadž my tento počet známe i vás, že jste těm bludným náchylný, jim radíte a s nimi nejvíce obcujete, vás také v svú moc a do vězení krále J. Mti béřeme. A když ven šel mistr Vácslav, nemoha míti slyšení, pověděl Zíka: bychme vás měli do druhé noci čekati, co ste této noci nedokonali, druhé byšte do- konali, a my odsud nepůjdem, leč se tomu dosti stane. — A v tom kázal dveře u rathauzu zavříti. Ale ti všickni svrchu jmenovaní páni nemohše míti slyšení žádného museli na horu na rathauz, někteří na kaplu, někteří do Špinky a tam seděli více než půl léta,**) kdež ponejprv nedali k nim žádnému, potom toliko ženám a dětem jich dopustili k nim, osadivše je žoldnéři. Ale pan Mikuláš Šorf, kožišník, ten pro nemoc svú nebyl v radě a pan Vít Šípecký pro potřebu obecného hospodářství též byl odjel a nebyl v radě. A pan Jan Hlavsa, ty časy jsúc ofrychtéřem, doma nebyl. A tudy ti tři páni a konšelé do vězení se nedostali. Ale však proto i pan Mikuláš Šorf, kterýž sobě tehdáž utečením poradil, domuov sú nesměli. Ten den pak když Pašek, Havel administrátor a Zíka řezník s jinými svú zradu (mám říci radu) konali, řezníci ve zbroji maso prodávali majíce heslo: pán buoh s námi naší věrní bez hac [v rkp.: hacž]. A když se tyto věci dály, majíce spolu srozumění a nad tím pozor, na rynku se okazovali, kdež potom uzřevše to jiní sausedé a křestané nejhlavnější z roty Paškovy do zbroje se obláčeli a k rathauzu několik set jich zběhlo a potom skrze oba rychtáře jímali sausedy, kteří pravdě páně příchylni byli a ji vyznávali.***) XI. Zpráva mistra Brikcího, proč by předešlé sjití večerní v rathauze bylo. V pondělí před sv. Vavřincem [8. srpna] u večer, když zvonili na klekání, nejprve služebníci mi oznámili, že když sem byl o některé potřeby na přímluvu doktora Petra mluvil s kramářem o důchody, přišel byl Kulíšek, švec, saused, udychtil se a upotil atd. [Ostatek shoduje se do slova s Bartošem 57. hlava 15., jen že tam se mluví o Brikcím v osobě třetí kdežto zde Brikcí mluví o sobě v 1. osobě. Oba spisovatelé užili zprávy Brikcího, podané knížeti Karlovi, jen že zde ponechána v tom znění, jak ji Brikcí sepsal, ale necele podána jen jakoby na ukázku]. *) Palacký V. 2, str. 465. **) Tamtéž str. 467. pozn. 386. ***) Bartoš 64.