11 kardinaly vydával kříž na Čechy i na všecky, kteří jim pomocni byli, i poslal kardinala s vojskem do Čech. A Rokecana též Čechuov k meči pobízel, ješto z toho krve prolevání znamenité pošlo a však pán buoh svým pomáhal. Nad to vejše mistr Rokecan s svými kněžími v Praze i jinde lid obecní k spovědi nutili a tudy vyzvěděli, kteří by při pravdě Kristově stáli; k tomu je přivedli, že zjevně od- volávati museli a skrze tu spověd tak srdce prostých vyzvěděli a vylovili, že věděli co se v radě na rathauze, v sněmu i při králi dálo a tak lid vomámili, že již kněží počali konšely saditi po městech a po městečkách ano i v radě s nimi sedali, k tomu i mečem světským vládli a v ruce drželi a proti komu ho chtěli pozdvihli. To pak stálo do krále Vladislava léta 1483. Tu opět papež bauřil knězstvo oboje, že proti sobě jedni na druhé kázali, měštany, obec pražskú a lid obecný, jedněch proti druhým, popauzeli, o víru se vadili, tak že v jedné hodině ve všech třech městech pražských konšely s rathauzuo smetali; jaký pak se tu mord dál skrze neřádné (sic) svěcené kněží, v kronice české světleji napsáno stojí. VI. Co se dálo při korunování krále Ludvíka a královny Marie.*) [1522, 29. května.] Takové pak nejednoty skrze duchovní správce (kteřížto lid svadivše hned se zase slezli) trvali až do dospělých let Ludvíka krále, kterýž pojal sobě za manželku Marii, císaře Karla V. sestru, léta 1522. Ty časy přijel s ní do Prahy, potom po několika dnech král Ludvík vystavil kredenz, kterýž přisluší k korunování, když mají královnu korunovati. Tu opět páni a rytířstvo se svadili, Římané chtěli blíže při králi než kteří pod obojí spůsobau přijímali, čeští kněží též v Praze se bauřili sami mezi sebau na se žalovali, a tak páni a rytířstvo při korunování nemohli se smluviti o to, kdo co má před králem a královnú nositi, jakožto korunu, meč, sceptrum, pozlacený dva bochníky chleba a nětco jiného víc. A když se o to tak vadili a několik dní smluviti se nemohli, rozhněval se král Ludvík a zbořil ten připravený majestát i kredenc, i stan kázal schovati i vše což k tomu strojeno bylo. Když se ty věci tak zběhly, tehdy král poslal pro purgmistra do Starého Města, jmenem Jana Hlavsu a druhého Mikuláše Šorfa, senatory pražské, muže upřímné pravdu boží milující a podle ní stále s těmi dvěma se radil a jim ty věci předložil, co jest se stalo, že se páni a rytířstvo o to svadili, kdo co nositi má při korunování a kdo blíže při králi nebo královně jíti má. Tu svrchu jmenovaní měšťané radili králi takto: poněvadž ty věci J. M. Kské i krá- lovny J. Mti se dotejčí, aby král vzal na hlavu korunu, do pravé ruky meč a do levé sceptrum, a královna aby vzala do jedné ruky zlaté jablko s křížkem a do druhé dva bochníky chleba pozlaceného, jakož se pak tak všecko dálo, jakž ti svrchujmenovaní měštané radili; nebo když po korunování bylo, s tím se vším král J. Mť z kostela sv. Vácslava šel i královna Marie, manželka jeho, s ním. A když přišli na palác zámku pražského, tu byl stůl připraven k tomu, kdež král nejprv položil korunu na stůl i sceptrum, ale meč vzal *) Užil Palacký (V. 2, 413) hojně a cituje kroniku souvěkého nejmenovaného spiso- vatele posud netištěnou. 25