43 felovu, ať by tebe více nehněvali a v hřích nepadli, domnívajíce se, že by tím tobě slaužili. Viděl si pane, nemlčiž pane, neopauštejž a neodstupuj od nás, nedávej jim víc moci nad námi, ať by pochvaly neměli nad pádem naším, pravdú a spravedlností, kterúž ty znáš, pro milosrdenství tvé a pro jmeno syna tvého, vykupitele našeho, pána Ježiše Krista za nás ukřižovaného, zaslaužení a dosti učinění. Neb my cožkoli na nás přišlo, tvoji sme v každé příhodě a v tebe daufáme, nýbrž také by nás zbíti chtěli, daufatiť budem v tebe. I protož povstaniž pane, povstaň, dokavadž se hněvati a prodlévati budeš, pozdvihniž ruky tvé a spomoz nám, posilniž srdcí našich duchem svým svatým ať snášejí tebe. Nechť sme učiněni jako lvi, daufajíce bez strachu, snášejíce tento hněv, který jest přišel na nás a proti- venství ukrutné nepřátel našich. Obrátiž lkání naše a pláč v radost, k tvé cti a k chvále a k našemu dobrému, abychom živi sauce chválili tebe, nebo nechceš smrti hříšníka, ale aby se obrátil a kál. Též ne mrtví chváliti budau tebe pane, ani všickni, kteříž stupují do tem- ností, ale my kteří živi sme, díky vzdávati budem tobě v duchu a v pravdě tvé, tebe ctíce a chválíce v Trojici jednoho pána boha, stvořitele i vykupitele tebe i potěšitele našeho na věky věkův Amen. XXVI. Život a skonání Mikuláše vřetenáře a Kláry hospodyně jeho.*) Tuto se položí, kterak mistr Jan Pašek a Havel administrátor s svými k víře na- pravoval, pro krátkost toliko o nějakém Mikulášovi vřetenáři a Kláře, co jest se při popravě jich přihodilo, jiných všech, jichž jest mnoho bylo, kteříž pro pravdu Krista Ježíše trpěli, opustíce. A to tehdáž léta tisícího pětistého dvacátého sedmého v Praze na Novém Městě byla jedna vdova, jmenem Klára, v letech sešlá u sv. Kateřiny obydlé své mající, dosti bohatá; u kteréžto v podruží byl jest člověk starý, jmenem Mikuláš, na saustruhu vřetena dělal, a odtud byla živnost jeho. Času pak jednoho před hodem vánočním, když kněží podle obyčeje svého sausedy zapisujíc, je obcházeli, přišli sau i k nim napomínajíc je též jako jiné podle auřadu, aby zprávu učinili. Oni vyslyševše je nětco jim odporného proti té jich bezděčné zprávě pověděli. Pro kterúžto věc obžalovali sau je ti kněží svému faráři Miku- lášovi, příjmím Provazníkovi, u sv. Štěpána. Ten pak farář bez meškání na pana administrátora, tehdáž mistra Havla Caheru, to jest znesl, od něho pak ten farář vzavši naučení, do vazby těžké vzíti je rozkázal. Potom dne třetího vedeni byli do rady v přítomnosti pana administrátora s kon- sistoriány svými. Přitom sú také byli starší obecní obojich měst, Staré i Nové Prahy, neb tehdáž jednota byla. Kdež tázáni byli. Nejprve se optali: Co anebo kterak držíte o svátosti oltářní těla a krve páně? Věříteli tu pravé tělo Kristovo býti, kteréž jest na pravici boha otce a ne jiné? A přitom, věříteli tu býti pravého Krista majícího krev a duši? *) Při odstavci tomto opět mysliti sluší na společný pramen s Bartošem (str. 243), či lépe řečeno, vy- pravování naše jest originalem sepsaným od. svědka očitého (a jak za to máme spisovatele celého rukopisu), jehož Bartoš, když se byl z vyhnanství vrátil, přimísiv k tomu nepochybně i zpráv jiných, užil. Nebo srovnává se s ním ve frázích, výrazech, obratech řeči atd. Nesrovnává se však v datech, osobách a v obšírnosti líčení; protož pojali jsme sem také celé, ač patrno jest, že i přepisovatel ledacos skomolil.