37 nebyla-li by dobrá a užitečná přímluva má a zdání, hnedky jest měl každý k tomu přistúpiti a podle toho povinnen se zachovati neb to držeti. A tak tehdy sem já proti vuoli krále J. Mti neodpíral a nic neučinil. Na Daniele Rauše vinu napsali jednu, že by mluvil, když o chození s processí se hádal, řka: oni se strojí k processí a my se budem strojiti do kyrysu. Druhé, že by se měl smáti a rukama v hromadu pleskati, říkaje: shledáte nač to vyjde atd. — Na to žádných svědkuov nebylo. Na to pan Rauš odpověděl, že toho v paměti nemá, aby to měl kdy mlu- viti. Třetí napsali, že by ne od křestanského ale od pikhartského kněze Martina, betlem- ského faráře, přijímal. Na Jana Erazima vinu napsali, že lehce mluvil o oleji, křižmu a mazání zbytečným, kterak prsť do uší sypí [sic] a oči blátem zamazují atd. A na to svědkuov neměli. K čemuž odpověděl, že se v tom nepamatuje. Na Blažka saukeníka vinu napsali, jednau, že by Jan Bonuše k němu přišel a heslo mu oznámil, k čemuž se sám seznal. K tomu Blažek saukeník odpověděl, že já sem po něho neposílal ani jeho za to žádal, aby ke mně chodil, než když jest přišel, viděl jsem ho rád jako sauseda. A on jest mi žádného hesla neoznamoval a tak sem neměl od něho co přijíti, než to mi pověděl, že by se nětco zlého na Malé Straně díti mělo, ale já ani tomu sem neuvěřil. Druhé, že o božím těle kněží vyprovázel těch devatenást, kteří s Martinkem vyšli z Prahy ut supra. K tomu se jest přiznal a pověděl, žeť sem já tím nic nezhřešil ani co provinil a také bohdá mé dobré pověsti tím sem nic neublížil. Tito pak konšelé a vězňové jednostejně tímto zavřeli: Osvícené a milostivé kníže a páni poslové z měst! Znáti abyšte ráčili, že toto bohdá naší cti a naší dobré pověsti nic neuškodí což koli na nás žalují, žádné hodné příčiny nepokazujíce, proč bychme toho vězení hodni býti měli, než toliko jakés klevety vymyšlené na nás napsali beze všech hodných svědkuov. Však zdálo-li se jim, že bychme jací bludní lidé byli, měli se k nám podle toho zřízení obecného zachovati a k nám přistupovati. Ale toho všeho zanechavše, mimo řád a právo na nás sú sáhli, davše a dávajíce nám vinu, jakž sami chtěli a chtějí, ješto my tomu všemu sme odpírali a odpíráme, že tím ničímž vinni nejsme. A když tak směle podle svých čistých svědomí jeden každý nepřáteluom svým od- povídal, kníže Karel hledě okolo sebe zdechl až i slzy pustil, a někteří páni poslové z měst též slzeli, někteří i srdečně plakali podavše ruky těm vězňuom, litovali jich, že se jim taková křivda děje, bez všech příčin hodných, proč by je měli jímati a do vězení dávati. I odložili jim toho opět do středy v 16. hodin, aby stáli oboje strany. XXII. Slyšáni opět vězňové třetího dne. Tu opět na zejtří [23. listopadu]*) Pašek s svau rotau přivětšil něco žaloby své. Kdež tito napřed jmenování vězňové daufanlivě a zmužile tomu všemu odepřeli, že opět knížetem a pány posly z měst hnuli, že pro pláč k nim mluviti nemohli. A když vstali z rady před radní světnicí ty vězně, vědauce že sau dobří a zachovalí lidé, těšili a litujíce *) Nesrovnává se s Bartošem str. 108 (30. listopadu).