XIII kteréžto země kníže sice za lenníka koruny uherské byl jmín, ale od r. 1484, od vítězné výpravy Bajezida II, skutkem již Turkům byl poddán. Hranice moldovlašské dostihl Kabátník u řeky Dunaje. Z Litomyšle až k Dunaji napočítal mil českých 206, a sice do Krakova 48, do Lvova 50, do Sučavy 50 a k Dunaji 58 (str. 1 B ř. 4—7). Kde Dunaj přešel, Kabátník výslovně neudává, ješto ale »od Dunaje přes zemi Tureckú jest jeti přes hory veliké a přes pouště dlúhé« (str. 1 B ř. 7—8), čímž patrně míní se poušť dobrudžská a nehostinný les Deli Orman, sluší vyrozumívati, že ubíral se Dobrudží k někte- rému z průsmyků východobalkánských, a tu na snadě, že přepravil se přes Dunaj v Izakči nebo Kilii. Od Dunaje k Cařihradu tři neděle cestou byl; »někde města i vsi se nalézají na cestách, ale řídko a ve mnoha mílích jedno od druhého« (str. 1 B ř. 9—10), čímž zřejmě označen smutný ráz východní Thrákie. Pobyt Kabátníkův v Cařihradě byl patrně delší, ješto se tu bratří roz- cházeli, Kašpar pak z Marek v městě návratu Kabátníkova očekávati měl. Přes to jsou Kabátníkovy zprávy o Cařihradě velice chudičké, neboť nejvíce poptával se po poměrech náboženských a hlavně po řádech církve východní. Z městských staveb zpozoroval toliko nový seráj Mahommeda II a jeho hradby, pak lázeň sultánskou. Jinak povšiml si toliko zařízení jeničárského (str. 2 B ř. 7 sld.) a některých zákazů, jako přívozu vosku a soli (str. 3 B ř. 33 sld.). Z Cařihradu ubíral se dále tureckým územím v Menší Asii, krajem, který válkami Mahommeda II a právě tehdy vládnoucího Bajezida II z valné části byl zpustošen. Přešed Bosporos na místě obvyklém »přes zátoku morskú, kdež se schází Bílé moře s Černým mořem, hned tu v Konstantinopoli« (str. 3 B ř. 4—5), tudíž mezi Stambulem a Kadikjöjí, cestou třídenní »přes hory velmi veliké« (str. 4 A ř. 8) dostihl Brusy (u Kabátníka Bursa dle výslovnosti turecké), »města císarského«, jejíž polohu na úpatí hory Olympa, hlučný a výsadami chráněný obchod, výbornou vodu pitnou, než však i nedostatek již vína, zvláště pak nákladný karavanseráj podrobněji vyličuje. Tu poprvé spatřil a slyšel ša- kaly,1) jakož i pověst o jezeře horském, kteréž prý jednou město zatopí. Mí- nil-li tím slavná sirná zřídla v okolí městském, s těží tvrditi. V průvodu kupecké karavany a seznav blíže spoluputujícího žida jakéhos z Cařihradu, dospěl Kabátník dvanáctidenním pochodem z Brusy do Angory (Angarye), tehdáž pomezního města říše turecké (str. 6 A ř. 34), okolo něhož byly »púště veliké bez lesuov, a hor málo, než roveň čistá«. Také zpozoroval, že jest v městě mnoho řemeslníkův, kteří připravují »šamlaty«, t. j. látky ze srsti velbloudí, i u jiných cestovatelů českých častěji vzpomínané. Opustiv Angoru, vstoupil Kabátník do země slavného někdy knížete Usunhassana z dynastie »bílého beránka«, jejž Huzhassanem neb i Huzhas- 1) Kabátník připomíná šakalů tureckým prý slovem »dafinové« (str. 4 B ř. 23). Šakal jest v Malé Asii velice hojný a podává o něm zprávu s Kabátníkem se shodující Petr Belon du Mans v létech 1546—1519, u H. E. G. Paulusa, Sammlung der merkwürdigsten Reisen in den Orient. Jena 1798 IV, 21.