146 Článek 132. a 133. [ 1535) (List CXII) 113. b mohovitý i nemovitý spadne na bratra dielného i na strýce, I totiž bratrova syna. A též z synuov bratrských na syny, ač které mají, s jedněch na druhé spadne. [List CXII a list CXIII = 114a, b prázdný.) List CXIII 115.a 133. Přípis landfrýdu za krále Ferdinanda. (List CXIIII) 115. b Ve jméno svaté a nerozdílné Trojice, amen. My Ferdinand, z boží milosti uherský, český, dalmatský, charvatský etc. král a infant v Hišpaní, arcikníže rakouské, markrabě moravský, lucemburské a slezské [ kníže a lužický markrabie etc. 11562/ spadne na bratra dílného i na strýce, totiž bratrova syna. A též z synuov bratr- ských na syny, ač které mají, s jedněch na druhé spadne. (List 133. LXXXVIII) Přípis landfrýdu za krále Ferdinanda. 89. b Ve jméno svaté a nerozdílné Trojice, amen. My Ferdinand z boží milosti uherský, český, dalmátský, charvátský etc. král a infant v Hyšpaní, arcikníže rakouské, markrabě moravský, lucemburské A my Stanislav, biskup holomúcký, a slezské kníže a lužický markrabě etc. 133. 1. Převzato do ZZ. 1545: III až VIII, kdežto ZZ. 1604: VII. a násl. má již text lantfrýdu z r. 1579. Historii tohoto lantfrýdu podal naposledy nejlépe Kameníček. Sněmy I. 172, 173. Poslední předcházející lantfrýd tomuto lantfrýdu vydal Vladislav II v Olomouci 1516. 6. ledna, který však s některými změnami opakoval text staršího lant- frýdu, rovněž Vladislavova z r. 1496. 10. dubna v Brně. Po smrti Vladislavově Ludvík nevydal vlastně nového znění, nýbrž jen 1520. 6. prosince v Budíně potvrdil dosavadní lantfrýd, k němuž i králová Marie jako držitelka velkých statků na Moravě vydala při- znávací list 1524. 26. září v Budíně. Po smrti Ludvíkově a po nastoupení Ferdinanda I. nový panovník nespěchal ani s vydáním, ani s potvrzením starého lantfrýdu. A proto 1529. 13. prosince na sněmu v Brně (Pam. I. 71. b.) se stavové usnesli O obnovení lant- frýdu. Item. Na tomto jsme zuostali, aby lantfrýd obnoven byl a poslové naši aby krále, jeho milosti, prosili, aby jeho královská milost pečeť svú podlé pořádku staro- bylého jakožto najvyšší lantfrýdník k němu přivěsiti rozkázati ráčil. Hotový lant- frýdní list, který se pravděpodobně shodoval s textem lantfrýdu Vladislavova z 1496 (arg. 1530. Pam. I. 83. a. za předkuov jeho královské milosti ... vždycky v ta slova. jakž jeho královské milosti od nás list poslán jest, lantfrýdové děláni byli), poslali moravští stavové Ferdinandovi na generální sněm do Českých Budějovic. Ale Ferdinand se nespokojil s doručeným textem, nýbrž dal provést některé korektury, není nám však známo, co vypustil a co přidal, protože Ferdinandův list již s přivěšenou pečeti královskou se nám nezachoval. Stavové lehko poznali samovolné změny a ihned na olomouckém sněmu 26. dubna 1530 (Pam. I. 83. a.) protestovali. Posel moravských stavů, nejvyšší hofmistr a hejtman král. českého, pan Vojtěch z Pernštejna a na Pardubicích doručil nový text králi a Ferdinand se již nepokusil odporovati. Tušíme, že kamenem úrazu byl nový stavovský článek o stavovských svobodách (viz pozn. 50.), který nebyl v lant- frýdu 1496, ale je už v jeho textu v ZZ. 1516. Ferdinand I. tedy lantfrýd potvrdil a v tomto znění také si jej stavové zařadili do ZZ. 1535. Avšak originál lantfrýdu z 1530. se nám nezachoval. Kameníček otiskl jej ve Sněmech I. 344 až 350 podle ZZ. 1535. a podobně