174 Kristoffovi a Feliksovi a dědicóm jich svolili jsme a tiemto listem svolujem, povolenie našě královské k tomu dávajíce, aby oni, když sě jim zdáti a líbiti bude, po smrti jmenovaného Jana Ilburka mohli vyplatiti již psané vsi s jich příslušnostmi k držení a požívání svému z zápisuov předkuov našich králuov Českých i tudiež z zápisuov našich, a když jě vyplatie, aby oni, dědicové i všecken rod jich ty vsi všecky, točižto Trnovany, Šonov, Bořislav, Bělku a Květkov se všemi jich příslušnostmi, poplatky a puožitky měli, drželi a jich požívali bez našie, budúcích našich králuov Českých i všěch jiných lidí všeliké přěkážký, nejsúce s těch se všěch vsí již psaných i se všěch jich příslušností splacováni od nás i také budúcích našich králuov Českých, ani od žádného jiného bez jich vuole, lečby Teplice a to všecko zbožie Teplické, kteréhož v držení jsú, od nich vyplaceno bylo a jinak nic. A jestliže by oni již psané vsi vyplatili a Tep- lice se všemi jejími příslušnostmi od nich vyplacována byla od nás neb budúcích našich králuov Českých neb od těch osob, jimž by ta výplata spravedlivě příslušěla, tehdy také vsi již psáné při tom budú moci vyplaceny býti a jinak nic. A při té výplatě má jim ta všecká summa dána býti, kterúž dadie za výplatu těch vsí svrchupsaných vedle zněnie zápisuov, kteréž vyplatie s summú hlavní, kterúž na Teplici s pří- slušnostmi zapsánu mají, v cele a úplně. A ktožby tento list měl s již psaných Kristoffa a Feliksa nebo dědicuov jich, když ty vsi vyplatie, dobrú vólí a svobodnú, chcem, aby tomu příslušelo plné právo všěch věcí svrchupsaných. Tomu na svědomí pečet naši královskú kázali jsme přivěsiti k tomuto listu. Dán na hradě Pražském v neděli po božiem křtění [8. Januar] léta božieho tisícieho čtyřstého osmdesátého, šestého, královstvie našěho léta patnáctého. Ad relationem Johannis de Rupov, suppremi notarii tabularum regni Bohemie. Obige Urkunde widerlegt die Ansicht, daß Turn und Schönau zum Kloster Plaß und späterhin zum Kloster Tepl gehörten. Vgl. dazu A. Müller, Alt-Turn, S. 14 ff. Das daselbst besprochene Rieggersche Regest (Archiv d. Gesch. u. Stat., II, 667), dem der Verfasser noch eine bedingte Belegskraft zuerkannte, wird durch obige Urkunde, wie auch nach Richtig- stellung des Rieggerschen Textes gleichfalls hinfällig und scheidet in der hiesigen Geschichte gänzlich aus. König Wladislaw schenkt (am 20. I. 1511) die ehemals zum Tepler Kloster gehörigen Dörfer Trnowa und Schenow an Wilhelm von Wrzczowitz, nicht aber an Wilhelm von Wrzezowicz auf Daubersberg. Vgl. Schubert, Urkunden-Regesten aus den ehemaligen Archiven der aufgehobenen Klöster Böhmens (Innsbruck, 1901), S. 141, N. 1063. — Die Wrschkowitze waren in Westböhmen heimisch und begütert. — Ortsverwandt mit erwähntem Regest erscheint ein Regest bei Sedláček in den Sitzungsberichten (Věstník), Jahrgang 1918, S. 23. N. 1655: „König Wladislaw verpfändet (1477) an Niklas von Landstein Trnowany mit Meierhof, den Herrensitz Bieloh und das Dorf Ssanow des Klosters Teplitz (?) um 200 Sch. Gr.“ — Die Quelle (Prag, Kapitelsarchiv, Hs. XXXIII, 484), auf die sich Sedláček beruft, lautet: „Item Mikulášovi z Lantštejna Trnovany z dvorem poplužním a Bieloh sídlo panské a ves Ssonow klaštera Teplského, zapsáno a zastaveno ve 200 9 gr. etc.“ — Der Verfasser kann Sedláček, der im Inhaltsverzeichnisse, Jahrgang 1919, S. 47 „Trnovany“ und „Ssonow“ mit den Dörfern Turn und Schönau (des Klosters Teplitz) identifiziert, mit Rücksicht auf die nähere Beschreibung „klaštera Teplského“ schwerlich beipflichten, wiewohl eine Erwerbung der Dörfer Turn und Schönau für Johann Ilburg von Wrzessowicz durch seinen Schwiegervater, den Oberstlandschreiber Niklas von Landstein, wohl verständlich wäre. — Die Erwerbung der obengenannten 5 Dörfer durch Johann Ilburg dürfte wohl in die Zeit der Erb- und Besitzteilung der Familie Wrzessowicz zurückdatieren. Vgl. N. 307. 339. 1486, April, 7. Eine gegen Elisabeth von Landstein als Vormünderin der Kinder und Erben ihres verst. Ehegatten Joh. Ilburg von Wrzessowicz eingeleitete Zwangsvollstreckung wird vom Hofgerichte als unzulässig erklärt. Emler, Reliquiae tab. terrae, I, 191. Martinus de Drzenie citat Johannem Ilburgk. — Ibi a. d. MCCCCLXXXVI fer. VI. in die Reli- quiarum alias post Ambrosii camerarius Alsso de Kosseticz fuit in monitione apud Elisskam de Landsstein, uxorem olim Johannis Ilburg de Wrzesowicz, commissariam paternam orphanorum dicti Ilburg et possessorem hereditatum dictorum orphanorum, juxta dominorum beneficiarorum inuentionem et post jus obtentum.