Odkazy Tomáše Pabiánka a Argely z Valdova. 31 uiri. Datum Pragae sub anno domini MCCCCXLVIII. die 1448 XIII. mensis Maii, pontificatus sanctissimi in Christo patris et domini nostri, domini Nicolai, diuina prouidentia papae quinti, anno secundo.1) Před takovým obležením ukazovaly se zhusta příšery mezi městskými zdmi a zvláště z té strany ke Všem Svatým, tak že je lidé othlední (sic) vídali. Potom, když tělo boží mezi zdi vystavováno bylo a tam v ciborium kamenném, kteréž se ještě podnes v Malické bráně?) ve zdi městské, kde se mezi zdí z pravé strany jde, nachází, zůstávalo, ta- kové příšery přestaly a více se zkáze města netěšily. Legata ad pias causas anno 1387. Tomáš Pabiánek, měštěnín plzeňský, odkazujíc statek svůj kšaftem třem synům a dvoum dcerám, odkázal také mezi jiným z statku svého platu ročního deset kop grošův českých, aby se na časy věčné mše svatá v kostele farním u oltáře sv. Kříže za to dála, zřídiv nad tím poručníky Jindřicha rychtáře a Annu manželku svou. Více poručil, aby z mlýna jeho, kterýž před městem jest, každou neděli chudým do špitála po 1 den. dáváno bylo.3) Paní Argila z Valdova, po urozeném pánu Ctiborovi Volštajnovi pozůstalá vdova, též kšaftem svým odkázala předkem šest set zlatých rýnských na skoupení platu ko- morního věčného zlatých třiceti rýnských, a z toho aby se kaplanu vydávalo, (kterýž každého téhodne u oltáře sv. Va- vřince pět mší sv. sloužiti má), dvaceti pět zlatých rýnských a pět zl. rýnských na opravu téhož oltáře sv. Vavřince. Toho kaplanství od ní zřízeni jsou správcové purkmistr a konšelé města Plzně, nynější a budoucí. Více odkázala sto padesáte zlatých rýnských pánům plzeňským pro vykoná- vání vigilie celé a dvatceti mší sv. zádušních a to k věčnosti. Do města Hostouně padesáte zl. rýnských takovým obyčejem odkázala, aby tam služba a památka činěna byla na ofěru, na vosky, kněží a jiné věci, kteréž k službě boží náleží pokudž jich stačí. Též sto zlatých, aby z toho užitek faráři 1387 1) Original v museu plzeňském. 2) Malická brána nazývala se severní brána městská, a sice dle vesnice Malic, jež v místech dnešního předměstí saského stávala. 3) Zápis kšaftu toho zachoval se v knize závětí z let 1320—1476 f. B. 18—20, i s potvrzením krále Václava daným na Žebráce dne 24. srpna 1391.