Plzeňští právo patronatní obdrželi. 5 kostel farní v prostřed rinku velikého vystavený, pro jehožto snadnější a spěšnější vyzdvižení někdy poctivá vdova, nějaká paní Anna Předborová, měštka zde v Plzni, odkázala kamenici svou k témuž dílu kostelnímu a obci k lámání kamene na Lochotíně, učinivši při tom jistou pomoc na penězích.1) Též opatrný muž Šimon Vackovic takové dílo statkem svým velice fedroval; neb veškeren statek svůj na dílo kostelní sv. Bartoloměje, též dvou klášterův svým kšaftem odevzdal, při tom i pás pozlacený veliký, zlaté prsteny i to, což většího a drobnějšího od stříbra měl, jako lžíce, zvonky, na dílo monstrance k tělu božímu do téhož kostela farního vydati poručil. Item dva pásky, jeden pozlacený a druhý stříbrný a třetí mužský pás stříbrný, páteř korálový2) veliký, to též přitom na dílo kláštera šerého odkázal,3) do kteréhožto kláštera nového, kterýž jim byl zde v Novém Plzni postaven, uvedeni jsou bratří menší, řádu sv. Františka, jinak šeří mniši, léta 1292. Kostel pak farní sv. Bartoloměje, majíc 1292 přední a největší základ svůj od Křižovníkův zákona Panny Marie Jeruzalemské, z domu německého, kteříž se do Čech za krále Ottakara *) dostali, také od řeholníkův řádu toho až do léta 1546 jest spravován, při kterémžto času Ferdinand král český, na žádost Plzeňských kollaturu též fary neb kostela jim dáti ráčil, tak aby sobě faráře hodného a rozumného, osobu dobře zachovalú a bohabojící, kterážby příkladný a chvalitebný život vedla a na sobě lidu ukazovala a to pod jednou spůsobou, jakž od starodávna bývalo, na túž faru dáti mohli; podle kteréhožto milostivého královského povo- lení, kteréž ve Vratislavi léta nadepsaného 1546. objednáno 1546 jest,5) po smrti kněze Mikuláše Švihovského někdy řádu kři- žovnického, generala a kommendatora v Čechách a v Moravě, kterýž toho řádu v Plzni posledním správcí důchovním byl a umřel téhož léta v pondělí po svatých třech králích 1) Odkaz tento se stal dle závěti r. 1459. Kniha priv. a závětí m. Plzně od r. 1320—1476 v museu pražském. 3. D. 25. fol. D. 1. 2) Páteř (lat. pater noster), růženec. 3) Šimon Vackovic učinil závěť svou r. 1464. dne 20. července; zápis v též knize závětí f. D. 5. v. 4) Rozuměj Otakara I. (1197—1230). 5) Privilegium toto, o němž zde Plachý se zmiňuje, nezachovalo se ani v originale ani v opise.