20 Vojska husitská odtahla od Plzně. 1434 koncilium shromážděných, aby věrnému městu v ruce kací- řův přijíti nedopouštěli. Otcové duchovní, nemajíce obecných pokladův, sami z sebe dobrovolnon sbírku učinivše, osm tisíc dukátův panu Meinhartovi z Hradce do Čech odeslali, aby on sebera na ty peníze lid válečný, obleženým Plzeňským retunk učinil, jakž o tom sám písař koncilium basilejského, sekretář a rada císaře Fridricha toho jmena třetího vy- svědčuje. 1434 Zatím také pan Aleš z Rizmberka, volen jsa za správcí a gubernatora všeho království a maje pečet zemskou a dů- stojenství toho ouřadu v moci své s nadepsaným panem Meinhartem se na tom snesli, aby s jinými pány českými do Nového Města pražského vskočili, protože oni Novoměští Táborův se přidrželi a v ně velice doufali, ano také mnohá příkoří Staroměstským bezprávně činili. I když se páni No- vého Města zmocnili, jest v městě nemalá bitva svedena. Pl- zeňští majíce o tom, co se v Praze děje, skrze špehy jistou zprávu, posmívali se Prokopovi se zdí městských, napomí- najíce ho, aby v Praze kněze Vlka roty své a jiné měšťany retoval a jich s pokojem nechal, poněvadž není to moudrého člověka povaha, aby nemoha svého vlastního hájiti, cizího dobyti usiloval; pakliby sám dobrovolně odtrhnouti nechtěl. že velmi brzo přijedou páni, kteříž ho bezděky od Plzně odženou a on snad že se s Vaňkem poraditi musí. Nechtěl tomu nejprvé Prokop věřiti, domnívaje se, že toliko nějaký marný trošt Plzeňským učiněn jest, aby se tím statečněji bránili a v obležení sobě naději pomoci nestejskali. Ale když jisté poselství o tom, co se v Praze přihodilo, dostal, ihned nechav toho dobývání, od Plzně odtrhl a se vším tím vojskem ku Praze se obrátil. A to se stalo devátého dne měsíce máje léta božího 1434. A tak město Plzeň zůstávalo v takovém těžkém obležení devět měsícův a dvacíti tři dni vejše. Plzeňští vidouce, že nepřátelé od města se strojí, hned brány otevříti rozkázavše na ně nenadále s hřmotem vyběhli. Oni málo se postavivše, hned se přece na utíkání dali a zvláště Sirotci, (zbraně své, jako sudlice, cepy a palice na cestě rozmetavše), kteréž Plzeňští ukrutně bili, tak že jich na místě mnoho zůstalo. Při tom jim také mezi jinou ko- řistí velblouda vzali a s sebou s velikou radostí jakožto sví- tězitelé do města ho přivedli a pánu Bohu z toho vítězství poděkovavše, Te Deum laudamus pobožně zpívali. Anobrž