XV spatřuje se tu, ale jest úplně zakryť hrobem božím. Nápis zní: Anno MDCIX 8Idus 8bris nobilitate doctrina prudentiaque spectabilis dominus M. Simon Plachý a Trzebnicz, catholicae rei- publicae quond am civis consularis primarius, excessit et hic sepul- tus est. Orate pro eo. Pod nápisem pak spatřuje se do kamene vytesaný znak, totiž vůl v pravo hledící, a nad štítem kolčí helm. Manželka Šimonova Anna přečkala ještě dlouho manžela svého a zemřela teprve r. 1623, načež všechen statek její spadl na děti syna Simeona záhy zemřelého totiž Jiříka a Benignu v Českých Budějovicích. 1) II. Seznámivše se s životem spisovatele samého i rodiny jeho, obraťme zřetel svůj k dílu jeho, kteréž nám neúplné sice zůstavil, kteréž však přes to vše jest z mnohých příčin důležité pro místní dějiny města Plzně. Paměti Plachého zachovaly se ve dvou až dosud známých rukopisech, z nichž původní rukou Plachého psaný chová zemské české museum v Praze pod sign. 3 D 18, druhý pak objevil se mezi jinými spisy v pozůstalosti Stehlíkovské a nachází se ted v městském plzeňském museu. Zmíněný původní rukopis jest kniha papírová menšího for- mátu foliového 25 cm. šir, 32 cm. dl., nově v bílé kůži vázaná. V knize jest 162 listů. Na listech však jest dvojí stránkování, starší a novější. Dle staršího stránkování jest první list zachova- ného rukopisu označen čislem 145, poslední 406; dle novějšího čítá rukopis však jen 162 listů. Z toho patrno, že veliká čásť rukopisu se ztratila; neboť hned z předu chybí 144 listů. Odečte- me-li číslo toto od 406, dostaneme 262, kolik listů by měl rukopis ještě míti, ale poněvadž má pouze 162, tedy ztratilo se mimo celý začátek ještě dále z rukopisu 100 listů, tudíž dohromady 244, čili více než polovice rukopisu. Ale i ta zbylá čásť není ještě úplně neporušená, nýbrž jest zase 20 prvních listů více méně poroucháno. Z tohoto původního rukopisu jest patrno, jak Šimon Plachý sestavoval si paměti své. V hlavních rysech bral se postupem časovým, zanášeje zprávy dle let za sebou na zvláštní list vždy, 1) Liber divisionum et transactionum 1604—1653 f. 184.