nynějším na jarmark do Datčic šli, a že sú sě u nie obě stavili horliec; a tu Duorel že k nie řekla, že by na ni zlodějstvie pravila o ty šlojieře, a že by byla viděla, když je od nie vynesla. I tak vyznává, že toho nepravím; než když bych byla viděla tebe ven nésti, bylať bych řekla: Nech tu, však tvoji nejsů. A že když z Datčic s jarmarku šli zasě a že sě Rothduorlin muž sám stavil u Fenclové a že k nie jměl řeči: Fenclin, Fenclin, když by mi chtěla slovem neb dvěma pomoci, chtělť bych také pomoci, že bychma oba bez škody byli zachováni. A že s tím od nie odšel. A to pořád psané vyznánie Anna svrchupsaná běře na svu vieru a za pravdu, že šě v jistotě tak dálo, a že by to i ústně časem a místem znáti chtěla, kdež by koli toho potřebie bylo. Datum sabbato post Epiphaniam Domini annorum Domini oc XCIII.' Purgmistr a rada města Hradce Jindřichova. Múdrým a opatrným pánuom purgmistru a radě města Českých Budějovic přátelóm milým dlán bud]. Listina v zemském archivu českém v Praze. - Publ. Archiv český XXI 1903, str. 225n., č. 131. 25. 1498, 27. února, Cornštýn. Bratří Lipolt a Jindřich z Krajku a na Cornštýně potvrzují a rozšiřují Dačickým právo královské na odúmrt. Já Lipolt, najvyšší sudí markrabstvie Moravského, a Jindřich, bratřie vlastní z Krajku a na Corstýně, známo činíme tiemto listem obecně přede všemi, ktož jej uzřie neb čtúc slyšeti budů, že s dobrým rozmyslem a s raddů přátel svých, při tom času, když jsme to dobře učiniti mohli, tiemto listem list, kterýž jest pan otec náš dobré paměti, pan Volfgang z Krajku dáti ráčil Dačickým i těm všem, kteříž v něm obsaženi jsú, právo královské na odúmrt, ten list aby při své moci zuostal a oni aby se podle toho zachovali proti nám již psaným bratřím a našim erbuom i budůcím; kdež jsú pak nás naši věrní milí z Dačic snažnú prosbů prosili, jestliže 39