Strana 1
DAČICKY LISTINAR Vydal Dr. František Křížek Dacice 194I

Strana 2

Strana 3
Městu Dačícím, městu svých předků Fr. Křížek.

Strana 4

Strana 5

Strana 6

Strana 7
Úvodem. Bylo několik vnějších popudů, které přispěly k tomu, že předklá- dáme veřejnosti listinář města Dačic. Nejvíce však působily dvě události vnitřního života města, zdánlivě bezvýznamné: získání Sta- rého zámku pro město a jeho úprava v městskou radnici a obno- vení života městského musea. Obě události obrátily zraky mnohých Dačických zpět k minu- losti jejich města a přinesly i touhu zvědět něco víc, než jim dosud bylo dostupno. A tak se zrodila myšlenka podat Dačickým výběr nejdůleži- tějších listin, týkajících se jejich starobylého města, a po něm pak edici nejdůležitějších městských knih, které se dochovaly přes ne- přízeň lidí i věků, aby nám jadrnou řečí našich předků vyprávěly, jak Dačičtí žili, jak se soudili, jak kupovali a prodávali, jaké odkazy činili, jaká měli společná vydání, a pak konečně obsáhlé dějiny města, které by chtěly zpřítomnit znovu, ne však z neúcty k starším pracím toho druhu, osudy městské v úplnosti, která je v té době právě možná. Tento listinář není však souborem listin toliko veřejnoprávních, jak by vyžadovala hlediska vědecká, nýbrž k výběru nejdůležitějších listin veřejných jsme přidali i některé listiny, které by právě pro svou povahu soukromou do listináře v obvyklém smyslu slova vlastně nepatřily. To se stalo hlavně z té příčiny, že chceme svým spoluobčanům dát knížku, která by jim pověděla co možná nejvíc, třebas i za cenu nedbání přísně vědeckých požadavků. Vždyť co je zbytečně a nepřípustné v historii všeobecně, to má půvab novosti a cenu poučení v historii místní, k níž se utíká tak mnohý i ne- učený, aby poznal, z jakých kořenů vyrůstal, jak se doma, opravdu doma, v jejich městě, žilo. A nejsou Dačice svými dějinami mezi městy posledními. Mohou s hrdostí a pýchou přehlížet již tři čtvrtiny tisíciletí svého historic- 7

Strana 8
kého života. Co pestrých dějů, co osob prošlo jejich životem! Kolik lidí, a ne malých, daly národu i lidstvu! Znaly doby slávy a rozkvětu, ale i doby úpadku a ponížení. Od knížat znojemských z rodu Přemyslova, přes pány z Hradce, slavnou dobu rozkvětu zlaté pěti- listé růže svého znaku, přes Krajíře, vrchnost opravdu milostivou, přes pana Vilíma Dubského, přes Berky i Fürstenberky, těžké to doby, přes Osteiny a Dalbergy táhne se životem města, žijícího svůj sen, převážně mírný poklid, který je tak sladký pro všechny ty, kdož milují své město láskou něžnou, láskou mileneckou. Ti, kdož žijí doma, v domech svých otců, dědů i pradědů, ne- vyjadřují okázale svých citů lásky, ale vědí, že život města je životem jejich a že jejich život je životem města. A ti, které život odvál? Ti se vracívají domů, aby pookřáli na svěží zeleni svých strání, na březích tichých vod, aby se utišili v klidu svých kopců, hor i lesů, aby se pokochali nesmírně smutnou a zas tak jásavou krásou svého kraje, aby se polaskali s klenotem, čarovným kouzlem své panensky cudné renesanční věže, která ční nad městem jakoby - snad zdá se tak mnohým - cizí host, nesourodý článek, přenesený sem do mlh severu ze slunné italské země, z jasu kvetoucí Florencie- a napadá ti při tom třeba Ss. Annunziata, možná i jiné stavby -, aby oblažoval naše severské oči. Host nesourodý? Nikoliv! Renesanční štíty domů ztrávil oheň i zloba lidí a časů, ale duch renesančního města je zaklet v městě stále. Žije i v staré radnici, v Starém zámku a doznívá v Novém zámku. Zlatá doba města za bohatých a slavných pánů na Dačicích, pánů Krajířů, dýše na nás i ze starých listin a knih zbytku měst- ského archivu. Jejich mluva je však slabá, sotva slyšitelná, a záleží jen na nas, chceme-li ji slyšeti a poznati, jak dovedli mluvit a jednat ti, kteři tu žili před námi. Nemůžeme se chlubit majestátem svého krále, kterým nás po- vyšuje na město, nevíme, kdy se to stalo. Snad ani taková listina nebyla nikdy vydána, snad město užívalo městských práv od sta- rodávna a časem byla ta práva mlčky uznána i králi. Nemáme zbytky Dačic románských, máme jen pranepatrně zbytky Dačíc gotických, nemáme než zbytky svých hradeb, nemáme patricijských domů. To vše ztrávila staletí. Spolu s našimi předky, kteří měli zalíbení v poesii 14. věku, jak ukazují zlomky legendy o sv. Anselmu, kteří znali při svém řemesle čítat v klasicích řeckých i římských v originále, kteří dovedli zpívat z nádherného graduálu domácí práce chvály Hospodinu, kteří dovedli vládnout štětcem i dlátem, kteří byli učení v mnohých vědách a uměních, odešlo tak mnohé. Ale nezhyne rod, jenž věřit nepřestane. A my věříme, věříme v Genia našeho města, města slavného, města pánů z Hradce i pánů z Krajku. 8

Strana 9
Na konec nám nezbývá než poděkovat všem těm, kteří nám umožnili vydat tyto listy, i všem úředníkům našich ústředních archivů za ochotu, s níž mi vycházeli vstříc. Zvláště pak vděčím starostovi města panu J. Codrovi, který, nastoupiv na úřad primá- torů dačických, velmi pečuje o rozkvět svého města nejen hospo- dářský, ale i kulturní. Jeho zásluhou jest, že tento listinář vychází, neboť mu věnoval mnoho zájmu i péče. Velmi jsem zavázán i pánům odb. učiteli Augustinu Křížkovi, P. Metoději Kuběnovi a dru Františku Rehořovi za laskavé obstarání korektur. Budiž pak příchod správy městských věcí do zámku pana Albrechta Krajíře z Krajku a na Dačicích a paní Mandaleny z Vřesovic, manželky jeho, návratem k tomu rozkvětu, jemuž se těšily v 16. věku. V den sv. Václava lěta Páně 1940. Fr. Křížek. 9

Strana 10
1. 1184: Olomoucký biskup Pelhřim světí knížeti znojem- skému Konrádu Ottovi ve vsi Dačicích kostel. Deinde revertendo domum divertit in Betov ad nobiles quosdam, qui ei magnum honorem impendebant, cuius presentiam diu desi- deraverant, divertit etiam ad episcopum Olomucensem, nomine Pelegrinum, qui tunc morabatur circa marchionem Moraviae Cun- radum, qui et Otto dicebatur, consecraturus eius ecclesiam in villa, que vocatur Dassyce. Letopis Jarlochův - Gerlaci abbatis Milovicensis chronicon Boemorum ab a. 1167 usque ad a. 1198. Fontes rerum Austriacarum Abt. I. Scriptores. Bd. 5. Wien 1863, str. 173. Prameny déjin českých- Fontes rerum Bohemicarum II. Praha 1874, str. 497. Nejstarší zpráva o Dačicích se děje při zápisech v letopise Jarlochově (kronice Želivské) o návratu opata Gotšalka z visitační cesty po premonstrátských klášteřích přes hrad Bitov a Znojmo, kde toho čašu o vánocích na dvoře knížete znojemského a mar- krabí moravského Konráda Otty meškal olomoucký biskup Pelhřim, mající posvětiti Konrádu Ottovi jeho kostel ve vsi Dačicích. Dával-li si kníže světiti v Dačicích kostel, pak Dačice byly tehdy v držení knížat znojemských, kteří jsou nejstaršími známými držiteli Dačic. 2. 1226, Brno. Dačický farář Martin svědčí králi Přemyslu Otakarovi na listě, ustanovujícím, že kuřimský kostel jest filiálním kostelem kostela sv. Petra v Brně. In nomine sancte et individue trinitatis amen. Otacarus qui et Premizl, dei gracia Boemorum rex, univertis Christi fidelibus tam presentibus quam futuris. Ut ea, que a nobis provide et sollemniter disponuntur, non possint quoquam hominum processu temporis immutari, sed perpetuo stabilia permaneant atque firma, notum facimus in per- perpetuum, quod cum ecclesia sancti Petri in Bruna ius decimarum 10 .- „

Strana 11
in villa Corim nomine habuerit tempore ab antiquo, licet nostre intencionis et propositi sit fundare ibidem ecclesiam et dotare, nolumus tamen quod eadem Brunensis ecclesia privetur iure suo; immo volumus et statuimus ab omnibus nostris succesoribus invi- olabiter et firmiter observari, ut prefata Corimensis ecclesia sit filia ecclesie sancti Petri in Bruna, ita quod prepositus ecclesie sancti Petri de ipsa Corimensi ecclesia et de omni iure suo, tam deci- marum quam alio, secundum suum beneplacitum quidquid velit ordinet et disponat. Ad huius autem nostri statuti perpetuam me- moriam et inviolabile firmamentum presens privilegium conscribi fecimus et sigilli nostri munimine roborari. Huius autem rei testes sunt: Hermanus prepositus Luthome- ricensis, Ratiborius de Strachotiz, Stephanus de Medlaw, dominus Leo de Klobouk, Thaz castellanus Brunensis cum fratribus, prepo- situs Arnoldus de Luk, Cirh subdapifer, Milich subpincerna, Andreas marscalcus, Vocco subcamerarius, Spitata, Glupen, Vecen, Iwan capellanus domini regis, Martinus plebanus de Dacziz, Hieronymus plebanus de Pribizlawiz, Victor plebanus de Nova civitate, Johannes, Zdeslaus, Simon capellani domine regine aliique quam plurimi. Actum in Bruna, anno incarnacionis dominice millesimo ducen- tesimo vigesimo sexto, indictione XIIII. Listina je nezvéstná. - Publ.: Codex diplomaticus et epistolaris Moraviae II, str. 173, č. 169 a ve Friedrichově Codex diplomaticus et epistolaris Bohemiae II, str. 286 n., č 287. Listina je pro dějiny Dačic důležitá tím, že uvádí po prvé, pokud víme, jménem faráře v Dačicích. 3. Před r. 1238. Papež potvrzuje Křížovníky s červenou hvězdou ve vsi Dačicích. Anno 1217 Albertus a Sternberg factus est rector crugigerorum Hlaupětinensium, iisque praefuit ut rector 20, ut magister 10 annis. Nomen magistri obtinuit primum in confirmatione ordinis a papa 11

Strana 12
Gregorio IX. anno, ante enim scribebatur rectori et fratribus, ut videre est in variis literis ante eandem confirmationem datis, prae- sertim in confirmatione villae Dathsitz in Moravia. J. Beckovský, Poselkyně starých příběhův českých II 3, str. 474 n. Podle zápisů Bočkových o cestě v r. 1844 (fol. 103v) byly prý Bočkem nalezeny v Jindřichově Hradci a na Hradišti Sv. Hipolyta různé listiny, z nich prý vyplývalo také, že již r. 1234 přešly Dači- ce z knížecích rukou na Křížovníky, kteří tam měli vedle farního kostela i špitál až do století 15., třebas Dačice přešly již počátkem 14. století na pány z Hradce. 4. 1332, 25. května, Praha. Olomoucký biskup Hynek potvrzuje Vilému z Landštejna ordinaci kostela lidéřovic- kého, filiálního to kostela chrámu dačického, pro Křížov- níky s červenou hvězdou. Nos Hinco dei et apostolice sedis gracia Olomucensis episcopus, Notum facimus tenore presencium universis, quod quia nobilis vir dominus Wilhelmus de Landstein suam, et predecessorum suorum procurare volens salutem ecclesiam in Luderzovicz, filialem ecclesie in Theczicz, per eum nuper constructam, uno laneo et una area dotavit libere, et amplius dotare intendit, que ecclesia in Luderzo- vicz cum iure patronatus, et bonis iam ut premittitur collatis, et conferendis ad ipsam in posterum post mortem Peregrini ipsius ecclesie plebani, qui per ipsum dominum Wilhelmum ad eam est presentatus et per nos confirmatus legittime ad disposicionem sum- mi magistri et fratrum Hospitalis sancti Francisci in Pede Pontis Pragensis ordinis Cruciferorum cum stella pertinere debet perpetuo, prout in litteris ipsius domini Wilhelmi Hospitali et fratribus pre- dictis super hoc datis plenius continetur, petens humiliter, ut do- nacionem et ordinacionem predictas, ratas et gratas habere, eisque nostrum benivolum adhibere consensum ex solita clemencia digna- remur. Nos peticionibus suis, quas racionabiles esse conperimus 12

Strana 13
atque iustas favorabiliter inclinati, donacionem seu eciam ordinaci- onem per eum super hoc factam, ratas et gratas habentes ipsas presentis scripti patrocinio ex certa nostra sciencia confirmamus. In cuius rei testimonium presentem literam fieri et sigilli nostri munimine confirmari. Datum Prage anno Domini Millesimo CCC° XXXII°. VIII. Kalendas Iunii. Orig. listina v archivu proboštstvi v Hradišti sv. Hipolyta, avšak bez pečeti, která byla utržena. Pubi.: Cod. dipl. Mor. VI, str. 336 n, č. 140. 5. 1361. Farářem v Dačicích byl bratr Michael, člen řádu Křížovníků s červenou hvězdou, dřívější beneficiář u sv. Jindřicha na Novém městě Pražském. 1361. S. Henrici Pragae. 20. Jan. Frater Mathias professus mo- nasterii S. Francisci in pede pontis Pragensis ordinis cruciferorum cum stella, ad ecclesiam S. Henrici nove civitatis Prag. per assecuci- onem alterius beneficii in Daczicz fratris Michaelis olim plebani ibidem vacantem, fuit institutus. Executor sibi plebanus de Porziecz. Publ.: Tingl, Libri confirmationum I, str. 144. 6. 1363. 16. února. Jindř. Hradec. Petr a Jošt z Rožmberka urovnávají spor spolu s Albrechtem z Pucheimu a Janem z Mezeříčí, který byl mezi Jindřichem, Oldřichem a Heřmanem z Hradce na jedné a mezi Jindřichem, Janem a Jiřím z Bí- tova na druhé straně o moravská zboží. Wir Peter und Jost Prudere von Resenberg, Albrecht vom Pucheim und ich Jan von Meseriecz Verichen vnd tun chund offentlich mit disem brief, vmb die Grieg, Stozz, vnd Ansprach vnd 13

Strana 14
Vaderung, die gewesen sind zwischen den Edlen Herren, Hern Heinrichen, Hern Vlrichen vnd Hern Herman Prudere vom Newnhuse an Einen teyl, vnd Hern Heinrichen, Hern Honsen vnd Hern Jorgen Pruder von Vettaw an dem andern teyl, umb die Vest zu Czornstein vnd waz dar zu gehort, vnd vmb alle die Guter, darumb die ege- nanten von Vetaw ansprechig gewesen sind von den egenanten von den vom Newnhuse, vnd waz auch die vorgenanten von Vettaw ansprach gehabt haben hinoz den vorgenanten vom Newnhuse an Tetzschicz, vnd was Guter vmb Telcz gelegen sind, die die vom Newnhuse inne habent, dez sind sie zu paiden Taylen hinder vns gegangen, daz wir daruber sprechen suln. Nu sprechen wir also, daz si gut vreunt sin sullen, vnd daz ainer hinoz dem andern nymmer sprechen sol, noch nymmer me anspre- chig werden vmb die obgenanten Guter. Vnd daz der Spruch also stet vnd vnozbrochen bleybe, daruber geben wir disen brief versi- gelten mit unsern anhangunden Insigiln. Auch geluben wir vorge- nanten vom Newnhuse vnd die obgenanten von Vettaw bey vnsern trewn an aydez Stat, daz wir den Spruch, an beyden teylen also stet behalten, vnd den brief versigeln auch mit vnsern anhangun- den Insigiln zu gezewgnüsse ganczer wahrheit. Der Brief ist geben zu Newnhuse nach Chriestz Geburd drewczehen hundert Jar, dar- nach in dem drey vnd Sechczigisten Jar an dem nechsten Pfincztag in den Virtagen in der Vasten. Listina v zámeckém archivu v Jindřichově Hradci. Přivěšeno deset pečetí, z nich šestá chybí. - Publ.: Cod. dipl. Mor. IX, str. 222, č. 303. 7. 1378. 24. června. Jan Rus z Lipnice prodává dvůr v Lipnici Adamovi z Rečice, zvanému Kadalice. Ego Johannes dictus Rus de Lypnycz recognosco universis presencium noticiam habituris vel audituris, me vendidisse curiam cum vero dominio ibidem in Lypnycz cum omnibus usibus et pro- ventibus ad eandem spectantibus scilicet piscinis, rivulis, pratis, ru- 14

Strana 15
betis, agris cultis et incultis, casibus et metis, quocumque nomine censeantur, pro triginta VI. sexagenis grossorum pragensis monete discreto clienti Ade de Reczyc dicto Kadalycze et ejus heredibus, ut hereditarie teneant, possideant, regant et guber- nent et ad usus suos convertant, prout ipsorum placuerit voluntati, veluti ego solus tenui absque ommi impedimento. Huius vero curie sumus disbrigatores, ut jus terre facit docendo, nos Hermannus filius Dyetmari de Waldinow, Johannes de Gylma, Brandan de Nyemczycz, promittimus manu coniuncta in solidum et indivisim disbrigare ante quemquam hominem et libertare et intabulare in primo placito terre, ut modus est et jus terrestre. Et hoc promit- timus ad fideles manus discreto clienti Johanni dicto Kadalycze de Reczycz et Benessio de Onssow. Quad si non fecerimus et huius rei essemus negligentes, quod absit, ex tunc quicunque ex nobis per antedictos fuerit monitus mox die altera bona fide seu occasione proculmota tenemur et debemus obstagium debitum et consuetum unus cum famulo et duobus equis in civitate Daczycz, ubi per sepedictos nobis fuerit indicatum, subintrare, inde nullatenus exituri, donec omnes pecunias cum dampnis testimonii quomodo- cumque accrescentibus persolverimus integraliter et in toto pecunia cum parata. Elapsis autem XIIII. diebus continuis prius dicta pecunia nondum soluta, prestito ipso obstagio vel non prestito, mox sepe- nominati cum testimanio habeant plenam potestatem antedictas pecunias inter judeos sive christianos conquirere et exbrigare super nostra omnium dampna et quicumque presentem literam habuerit, eidem competit jus omnium premissorum. Datum et actum anno domini M° CCC° LXXVIII° in festo sancti Johannis baptiste. Listina na pergamenu se čtyřmi visutými pečetěmi v zemském archivu v Brně ve stavovském archivu; třetí pečet je porušena, ze čtvrtě jen polovice. Na rubu staré signatury: 95 škrtnuto, No. 228 škrtnuto, No. 116. Listina má rozměry 170 mm vpravo, 166 mm vlevo na výšku, přehnutí je 30-27 mm, horní šířka 185 mm, dolní 198 mm.-Publ.: Cod. dipl. Mor. XI, str. 106, č. 117. V listině se po prvé užívá o Dačicích názvu města - civitas. To by ve spojení s městským znakem - v modrém poli zlatá pěti- listá růže a velké písmeno M, dosazeně snad v době renesanční na místo původního tvaru, známého z pečetí pánů z Hradce -uka- zovalo, že již v době pánů z Hradce na Dačicích byla Dačicím 15

Strana 16
udělena městská práva. Potíž je ta, že v pozdějších četných listinách se užívá pro Dačice názvu městečka, a to v listinách zeměpanských i vrchnostenských, třebas v téže době užívají Dačičtí sami názvu města. Píší-li však svému králi v r. 1582, užívají označení městečka. Kdyby však se byly Dačice staly městem teprve snad až v druhé polovici 16. století, byla by povyšovací listina téměř se stoprocentní jistotou zůstala zachována, alespoň v kopiáři neb opise. Tak se naskýtá otázka, nedostaly-li Dačice titul města od své hradecké vrchnosti, která si snad osvojila právo, příslušející králi, podobně jako později kardinál z Dietrichštejna (na př. Město Žďár, Nové Město na Moravě), a že teprve po dlouhé době byl tento stav uznán mlčky i novou vrchností a králi. 8. 1399. Heřman z Hradce vkládá do zemských desek Janovi z Kravař a dceři své Elišce, manželce Janově, i jejich potomkům zboží bílkovské, dačické a jiná zboží na českomoravském pomezí. Hermannus de Nouadomo Janoni de Crawar alias de Krum- naw et Elscze filie sue, uori ipsius Janonis ac pueris, quos simul habebunt, videlicet wnuczatom swym, Bona infrascripta, Et primo Bona Byelkow Castrum, Byelkow cum villa ibidem, et Jurepatro- natus ecclesie, Item villas videlicet Rzysscze, Welessch, Manussowicze, Dobrohoscze, Chlumecz, Nyempczicz, Hradistko, Item opidum Daczycz et villas Tuzym, Hostkowicze, Lewpolcz cum Jurepatro- natus ecclesie ibidem, Item Bona Matess, primo villam Matess cum Jurepatronatus ecclesie ibidem, et villas Paczslag, Laskowecz, Pewancz, Radyko, Benedyn, Stoyczye, Rapocze, Stalkow, Item bona Sternberg, videlicet Castrum Sternberg et villas Mrakotyn cum Jurepatronatus ecclesie ibidem, Praskoles, Swyetla, Lhota, Rzazna, Mrzatecz, Radlicze et Wydrzy, Item opidum Kunzak cum Jurepatronatus ecclesie ibidem, Item medium opidum Stremylow cum medio Iurepatronatus ecclesie ibidem, et villa Lestyna cum hominibus censibus agris pratis Curijs Allodialibus Siluis Nemoribus rubetis vtilitatibus Rivis piscinis et vniversis dictorum bonorum pertinencijs pleno Jure et dominio, prout solus tenuit, nichil excluso, preter obligaciones dotaliciorum, 16

Strana 17
que debent esse salue, sed cum alijs omnibus, nichil pro se reser- uans dedit hereditarie possidendum. Hned pod tím jinou, avšak současnou rukou připsáno: Extabulacio ista facta de voluntate domine Elscze filie Hermanni de Nouadomo et Laczkonis de Crawarn. Zemské desky. Publ: Die Landtafel des Markgrafthumes Mäh- ren. Brünner Cuda. Lib. VIII, str. 228, č. 224. 9. 1404, 15. listopadu, Telč. Lacek z Kravař a Jiřík z Lichtem- burka prodávaji Oldřichu z Hradce zboží bílkovské a šternberské. Ja Lacek z Kravař, pán na Helfenšteině, a já Jiřík z Lichtem- burka, pan na Bietově vyznávámy tiemto listem obecně všem, ktož jej uzří neb čtůce uslyší, že smy s dobrým rozmyslem a tehdy, ježto sme to dobře a spravedlivě mohli učiniti, takově, že jakož nebožčík pan Heřman zbožie, tociž Bielkov hrad a hrad Šternberk, ježto blíž Telče leží, i s jich příslušenstvím, vložil ve dsky panu Janovi dobrej paměti z Kravař jinde z Krumlova, a svej dceři panie Elšce a jich dětóm, tak to jistě zbožie, svrchupsané hrady Bielkov a Šternberk s jich příslušenstviem, a to právo, což paní Elška ze Hradce a Benešek sirotek, syn nebožce páně Januov, ve dskách jmají ode pana Heřmana podle posledního rozkázání nebožce páně Heřmanova a to vše právo, ježto podle vyrčenie urozeného pana Jindřicha z Rosenberka to zbožie svrchupsané po smrti sirotkově Beneškově na pana Oldřicha a na pana Jana starší pány ze Hradce a na jich erby spásti mělo, prodali smy i mocí tohoto listu pro- dávámy urozenému panu Oldřichovi ze Hradce a jeho erbuom, a to zbožie Bielkov hrad a hrad Šternberk svrchupsané slibili smy a mocí tohoto listu slibujem na prvním neb na druhém panském sněmu, když by zemské dsky v Brně byly otevřeny, panie Elšce ze Hradce a sirotkovi Beneškovi z desk vyložiti a vypsati a urozené- Uu panu Oldřichovi ze Hradce a jeho erbóm ve dsky vložiti. A 17

Strana 18
protož my Lacek a Jiřík, svrchupsaní první jistci, a my Petr z Kravař, pán z Plumlova, Litolt z Lichtemburka, pán na Bietově, Albrecht ze Šternberka, jinde z Lukova, a Albrecht z Lichtemburka, jinde z Bietova, rukojmě a spoluslibce za ně, za pány Lacka a Jiříka, my s nimi a oni s námi, slibujem všichni naší dobrů věrú beze lsti, ruků spolní a nerozdielně svrchupsanému panu Oldřichovi a jeho erbóm, aby bylo to zbožie svrchupsaně, jakož sě napřed jmenuje, ve dsky vloženo. Paklibychom toho neučinili, jehož Buoh nedaj, tehda kteříž by z nás rukojmí . . . (následuje formule o vložení do Hradce, jak obyčejně). A ktož by list tento svrchupsaného pana Oldřicha a jeho erbóv dobrů volí jměl, ten jmá i jmieti bude plně právo ke všem věcem svrchupsaným, jako oni sami. A na svědomie toho a jistost lepši pečeti své vlastnie s naší dobrů volí k tomuto listu sme přivěsili. Jenž jest dán v Telči, v tu sobotu po svatém Martinu, léta od Božieho narozenie tisíce čtyři sta čtvrtého. Originální listina v zámeckém archivu v Jindřichově Hradci. K listině přivěšeno 6 pečetí, dosud dobře zachovaných. - Publ. Cod. dipl. Mor. XIII, str. 357n, č. 340. Archiv český II 1842, str. 329, čís. 10. 10. 1411, 4. července, Jindř. Hradec. Oldřich z Hradce přiznává se ke smlouvě, kterouž mezi ním a Janem starším z Hradce učinili Jindřich z Hradce, mistr křižovničí, a jiní rozsudí a chce vložit Janovi zboží moravské do desk. Já Oldřich z Hradce (s) svými dětmi i (s) svými erby budúcími vyznávám tiemto listem obecně všem, ktož jej čísti, neb čtůc slyšeti budú, že sem smluven s mým milým bratrem, se panem Janem star- ším z Hradce, s dobrú radu přátelsků, urozeným panem Jindřichem z Hradce, bratrem naším milým, mistrem křižovničím zákona svatého Jana Jerusalemského v Čechách i v Moravě etc i slovutnými pano- šemi Hrzkem Krlinem z Zahrádky, Baškem z Dubného, Janem Kočku z Miloňovic a Jakubem z Moravce, purkrabí tehdy v Hradci, tak že já Oldřich svrchupsaný slíbil sem i slibuji svů dobrů a čistů 18

Strana 19
věrů beze lsti pode ctí a pod věrů, za se i za své erby budúcie, urozenému panu Janovi staršiemu z Hradce i jeho dětem i erbôm, i tomu, ktož by tento list měl s jeho dobrů volí, zbožie Moravského, kteréž sem nenie v držení, to jest Bielkov a Sternberk, i to, což k tomu příslušé, polovici všeho, což k tomu přísluše, na první sněm, kterýž u Moravě bude, ve dsky zemské vložiti, jakož země za právo má, kromě Bielkov hrad, šest popluží najbližších k tomu, dva rybníky, třidceti kop groš platu věčného ročnieho tudiež na Bielkově i na jiných okolních najbližších vsech, kteréž k Bielkovu slušejí, což sě v jedně nedostane, ale v druhé, třetí, až do ukázánie třidcat kop platu psaného, lán lesu, kterýž k Bielkovu přileží, podacie na Bielkově, potoky, počna ot Hersic až do Stephanova, s haltéři, což jich jest okolo Bielkova, to vše ve dvúnádcti stech kopách groš. Pražských střiebrných dobrých; to já Oldřich napředpsaný i moji budůcí erbové napřed máme mieti, a o to věno, jakož paní Anička, nebožce páně Menhartova, má na Kunžace, na Stremilově a na tom zboží, i což k tomu příslušé, to má shledáno býti na tom sněmu, kterak to věno ve dskách leží, i také kterak v listech o tom věnu stojí, a ohledajíc dsky i listy, i učinili sobě o to konec s přátelskú radů, budu-li mieti co já Oldřich učiniti spravedlivě panu Janovi bratru svému již psanému, abych učinil podle listóv a podle desk. A když sě panu Janovi o to konec stane, jakož napřed psáno stojí, tehdy on, ani jeho erbově budůcí nemají pana Oldřicha ničímž o ty věci napo- mínati, ani jeho budúcích erbóv. A máme sě s vobů stranů na ten sněm ptáti, kdy by měl býti, aby jeden druhému dal napřed dvě neděli věděti, kterýž by kolivěk zvěděl prve o tom sněmu. Jehožto na svědomie a jistotu pevnů já Oldřich svrchupsaný svou pečet vlastní dobrovolně k tomuto listu kázal sem přivěsiti; a pro dalšie svědomie toho my Jindřich z Hradce, mistr křižovničí zákonu svrchupsaného, Hrzek Krlín z Zahrádky, Bašek z Dubného, Jan Kočka z Miloňovic a Jakub z Moravce, také svrchu psaní, prosbú jeho, totiž urozeného pana Oldřicha napřed psaného, své pečeti vlastnie s naším vědomím podle jeho k tomuto listu kázali sme přidáviti. Dán v Hradci, léta od narozenie syna Božeho po čtrnádcte stech létech jedenáctého, v sobotu den svatého Prokopa. Originální listina v zámeckém archivu v Jindřichově Hradci. Přivěšeno šest neporušených pečetí. -Publ.: Archiv český VI 1872, str. 462, čís. 13. 19

Strana 20
11. 1447. Menhart z Hradce pohání Annu z Hradce z hradu Bílkova a z Dačic. Menhart z Hradce pohoním Annu z Hradce jmenovitě z Bílkova z hradu i z Dačic i z toho zboží, což k tomu sluší i z Sternberského zboží etc. ze čtyř tisíc hřiven grošův dobrých, jakož Hynče z Pir- kenštejna, muž někdy její, v této mírné zemi nočním během a mocí vpadl mi v hrad muoj Bílkov a v ta se zboží uvázal, kterýchž já jsem byl v držení a ona to vědúcí v ten hrad a v ta všeckna zboží se uvázavši toto mi nechce sstůpiti. Zná-li etc., ale chci to svědomím pokázati. Por. č. Oldřicha z Hradce, syna svého a Miku- láše z Milonic. Publ.: Půhony brněnské III 1, str. 340, čís. 217. 12. 1447. Menhart z Hradce pohání Annu z Hradce z hradu Bílkova a z Dačic. Menhart z Hradce pohoním Annu z Hradce jmenovitě z Bíl- kova z hradu i z Dačic i z toho zboží, což k tomu sluší i z Sternberského zboží etc. ze čtyř tisíc hřiven grošův dobrých etc., že mi drží hrad muoj Bílkuov i Dačice i to zboží, což k tomu sluší i Sternberské zboží se vším příslušenstvím, ježto já k tomu lepší právo mám i nechce mi toho sstúpiti. Zná-li etc., ale chci dskami i listy pokázati. Por. č. Oldřicha z Hradce, syna svého a Mikuláše z Milonic. Publ.: Půhony brněnské III 1, str. 341, čís. 218. 20

Strana 21
13. 1452, 26. července. Anna z Hradce zapisuje a dává svému manželi Jindřichovi z Michalovic zboží bílkovské. Já Anna z Hradce, manželka urozeného pana Jana Jindřicha z Michalovic, vyznácám tiemto listem přěd každým člověkem, ktož jej čísti nec čtůc slyšeti bude, že vidúci nebezpečnost života svého a nemohúc pro dalekost desk dojítí, i s dobrým rozmyslem a s dobrů pamětí a s dobrých lidí radů zapsala sem i mocí tohoto listu zapisuji i mocně dávám urozenému panu Jindřichovi z Micha- lovic, manželu svému milému, hrad Bielkov s dvory, s lukami, s lesy, s rybníky, s potoky, s městečky, s vesnicěmi, s dvory kmecími, i s kostelními podáními, se vším panstvím a příslušenstvím, i se vší zvolí, i což k tomu od starodávna příslušie, žádněmu tu nic nepo- zuostavujíc, zapisuji a dávám na tom všěm panství, jakož sě svrchu jmenuje, pět tisíc kop grošuov dobrých střiebrných, rázu Pražského; a toto ještě přiměňuji, že jemu to vše dávám i jeho budúcím, k čemuž které právo mám v zemi Moravské, aby on to mocně držal, toho požíval, prodal, směnil a učinil s tiem, jakžby mu sě zdálo, jako s svým vlastním, což mu kolivěk tiemto listem a zápisem za- psala sem a zapisuji jemu i jeho budúcím. A také prosím pánóv Moravských, když by svrchujmenovaný pan Jindřich, manžel mój milý, s tiemto listem před jich milost předstúpil, aby mu tento dluh i to právo mě, jakož tento list svědčí, v zemské dsky vložiti ráčili, jakož bych sama vašie milosti osobně prosila. A ktož by tento list měl s dobrú volí urozeného pana Jindřicha z Michalovic, manžela mého milého, ten má i mieti bude tuž moc i též právo k tomu ke všěmu, což tento list svědčí, jako on sám. A pro lepší pevnost a jistotu pečeť svu vlastní a přirozenu k tomuto listu sem přivěsiti kázala; a prosila sem urozených pánuov, pana Oldřicha Zajiecě z Hazmburga a z Kosti a pana Bohušě z Kováně a z Frictena a slo- vutných panoší Mikšě ze Lhotic a Mikulášě ze Smrziečna a Jana z Domoustic, aby své pečeti podle mne přivěsili k tomuto listu, na svědomie a pevnost toho zápisu; jenž jest dán a psán leta od na- rozenie syna Božieho po čtrnádsti stech paddesátého druhého leta, tu střědu po svatém Jakubě Velikém, Apoštole Božiem. 21

Strana 22
Originální listina v zámeckém archivu v Jindř. Hradci (Orig. pergam. čís. 143). Přivěšeno šest neporušených pečetí. - Publ: Archiv český IX 1889, str. 296, čís. 63 (výtah tamtéž III 1844, čís. 551). 14. 1454, 29. května. Arnošt z Leskovce, poručník synů Jana z Hradce, přejímá na sebe dluh padesáti kop grošů, které byl dlužen Oldřich z Hradce dačickému rychtáři Jakšovi starému a jeho manželce Marii. Já Arnošt z Leskovce, poručník mocný synóm dobré paměti páně Janových z Hradce, vyznávám tiemto listem obecně přede všemi, kdež čten nebo slyšen bude: jakož dobré paměti urozený pán, pan Oldřich z Hradce spravedlivého dluhu jsa dlužen pade- sáte kop grošóv opatrněmu muži Jakšovi starému, rychtáři v Da- čiciech a manželce jeho panie Maří, a v tom pak dluhu postúpil jest jim rybníčku stavu Budkovského, a list na to jim na parga- moně s pečetí svú visutů i s jiných dobrých lidí pečetmi na svě- domie udělal jest: já již na miestě pánóv sirotkov Hradeckých ten dluh, totižto padesáte kop grošóv, na sě přijímám, a list ten na zástavu stavu svrchupsaného tiemto listem vyvazuji, a nadepsanému Jakšovi a jeho manželce těch padesáte kop grošóv postupuji na městečku Dačicích, aby na všaký rok deset kop grošóv sobě vybierali, rozdielně, až i do splacenie summy nadepsané, počnúc na svatý Havel po dání listu tohoto najprv příští pět kop grošóv, a na svatý Jiří ihned potom zběhlý druhých pět kop grošóv, a tak vždy na ty časy již jmenované po pěti kopách bráti mají, až i do vybránie padesáti kop svrchu psaných beze všie překážky pánóv sirotkóv, také bez mé i jiných všech překazy. A když by sobě již dokonce těch padesáte kop grošóv vybrali a splnili tak a tiem oby- čejem, jakož sě svrchu píše, tehdy mají nám zasě list tento navrátiti bezě všie otpornosti. A ktožby tento list měl s dobrú volí Jakše nadepsaného a jeho manželky, ten jmá i bude mieti plnů moc a celé právo k tomu, což sě v tomto listu píše, jakož oni sami. A toho na potvrzenie a lepší jistotu pečet svu vlastní a přirozenu dobro- 22

Strana 23
volně s mým jistým vědomím dal sem přivěsiti k tomuto listu. A pro širšie svědomie prosil sem slovutných panoší Václava z Les- kovce, bratra svého, Pelhřima z Udimě, purkrabí na Hradci, a Jana Zásmuka z Vlčetína, že jsú pečeti své také podle mne na svědomie dali přivěsiti k mě prosbě k tomuto listu, jenž dán jest a psán po božiem narození tisícieho čtyřstého padesátého čtvrtého léta, v středu o křížových dnech. Pergamenová listina se čtyřmi visutými pečetěmi, z nichž dvě neporušené, dvě silně porouchaně, v zámeckěm archivu v Jindřichově Hradci (orig. perg. 147). - Publ.: Archiv český IX 1889, str. 299, č. 65. 15. 1459, 7. září. Zdeněk ze Šternberka, poručník sirotků Hradeckých, prodává Volfgangovi z Krajku zboží Bílkovské s Dačicemi. Já Zdeněk z Šternberka, najvyšší purkrabie Pražský, i s svými erby, mocný poručník sirutkuov panuov Hradeckých, první jistec a správce věcí a zboží dole psaných, vyznávám tiemto listem obecně přede všemi, ktož jej uzřie neb čtůc slyšeti budů, že s dobrým roz- myslem a s radů přátel svých, znamenaje dluhy veliké na sirotcích řečených, chtě něco jich zaplatiti, aby na ně úrokové a škody nešly, jakožto poručník jejich, prodal sem a mocí listu tohoto prodávám hrad jich Bielkov s městečkem a vsemi tuto jmenovanými, s těmi, kteréž mezi mnů a urozeným panem Volfgangem z Krejgu v smlú- vách jmenovány a sepsány jsů, zejména najprve hrad aneb tvrz zbořený Bielkov a ves tudiež pod Bielkovem, a také tudiež dva dvory poplužnie se třemi pluhy role, v Strážově službu na náprav- niem dvořě, městečko Dačice, Lipolce ves, Hostkovice ves, Radlice ves, Olféřov ves, Němčice ves s službů na nápravniem dvořě, krom toho, což tu Štěpán drží, Veliš ves a tudiež dva dvory poplužnie pustá se třmi pluhy role, Řišice ves, Dobrohoštie ves, Manešovice ves, to což sem tu sám držěl, Chlumec ves, Hradištko ves, Stráně ves, Borek ves a tudiež dvuor poplužní s 23

Strana 24
jedniem pluhem role, Toužim ves, Matějovec ves, Radíkov ves, Stoječín ves, Lastkovec ves, Stálkov ves, Rapolce pustá ves, Evančie pustâ ves, Benedin pustâ ves a Pocnšlog pustã ves s rolí ornú i neornů, s kostelními poddáními v Bielkově, v Lipolci a v Olféřově, s rybníky, s rybništěmi, s mlýny, s mlýništěmi, s vodami tekůcími i netekúcimi, s horami, s doly, s lesy, s chrastmi, s chrastinami, s lukami, s potoky, s ospy, s robotami, s koury, s vajci, kteréž k tomu hradu a dvoruom v svrchu psaném městečku a vesniciech příslušejí, s činžemi, s poplatky, s puožitky, s mezemi, s hranicemi, jakožto zbožie svrchu jmenovaná v svých mezech a hraniciech od starodávna vyměřena jsů a záležie, se všim plným panstvím a příslušenstvím, kteréž k tomu hradu, městečku a vsem svrchupsaným příslušejí, a obecně se všemi užitky, kterýmižkoli jmény jmenovány mohů býti, a jakož ten hrad a zbožie svrchu psané sirotci pánuov Hradeckých a já jakožto jich poručník, sami jsme drželi, nic sobě na tom hradu a zboží již řečeném, kteréž svrchupsáno zejména stojí, práva panstvie ani kterého zvláštěnstvie ovšem nezachovávajíc, než to vše prodal sem ku pravému dědictví urozenému pánu, panu Volfgangovi z Krejgu a jeho erbuom a k věrně jeho ruce urozené- mu pánu, panu Vaňkovi z Bozkovic a s Črně Hory, najvyššiemu komorníku súdu a desk zemských v Brně, za deset tisíc zlatých a za osm set zlatých dobrých uherských, kteréž již od napřed psaných kupiteluov svých vzal sem úplně a docela zaplacené. A protož já Zdeněk z Šternberka, již řečený, slibují a mám ten svrchu psaný hrad Bielkov i sbožie se vším jich a plným příslušenstvím na prvniem panském sněmu neb konečně na druhém, když dcky zemské země Moravské v Brně otevřeny budů, jemu panu Volfgangovi z Krajgu a jeho erbuom i věrné ruce čistě a svobodně ve dcsky zemské vložiti a vepsati ku pravému jich dě- dictví a sirotkom pánuov Hradeckých i tomu, komuž by dcskami zavázáno bylo, vymazati a vypsati ven z desk zemských svrchupsaný hrad sbožím a těch sboží vším příslušenstvím beze všech odpor- nosti, a od desk vložení hrad i sboží řečené se vším příslušenstvím před sirotky, před věny, před židy i před každým živým člověkem duchovním i světským, ktož by to právem zemským nařekl, za plná tři leta zpraviti, osvoboditi a očistiti tak, jakož země Moravská za právo má, a to tolikrát, kolikrát by toho potřebie bylo, kupiteluom našim svrchupsaným, a to vše svým nákladem a prací. Slibuji také 24

Strana 25
za ssutie, tak že toho hradu a zbožie žádný ssůti nemá, tak vždy, aby kupitelé naši při tom hradu, zboži a panství dědičně zuostali. A my Smil z Lichtmburka a z Bietova, Albrecht z Lichtm- burka a z Bietova, Štefan z Lichtmburka a z Bietova, Markvart z Lompnice seděním tudiež, Bohuše z Lompnice a na Meziřiečí, Prokop z Vojslavic, purkrabí v Hradci, Václav z Maříže, purkrabie na Telči, Jan z Palovic, Václav z Vydřie, František z Libivě, Jan z Budče, Bohuše z Hodic, Jan z Bohuslavic i z Hobzie a Jan z Batelova, rukojmie a spoluslibce s ním a svrchupsaným panem Zdeňkem a zaň, slibujeme svů dobrú čistů věrů, ruků společnů a nerozdielnů, že to všechno, což v tomto listu psáno jest, bude dokonáno, spl- něno a zdržáno do konce a docela; pakli by co nebylo dokonáno, jehož Božě ostřež, tehda ihned bez meškánie, kteráž dva z nás rukojmí svrchupsaných napomenuta budeme od našich kupiteluov svrchu řečených, jeden na druhého neukazuje ani sě druhým vymlůvaje, máme a slibujem jeti a vlěci, aneb každý z nás miesto sebe poslati panoši řádu rytieřského s jedniem pacholkem a s dvěma koňoma v pravé a obyčejné leženie do města Brna v duom ctného hospodáře nám od kupiteluov našich svrchupsaných ukázaného. A jestliže by sě náma prvniema dvěma rukojměma v tom ležení čtrnádete dní, čtůc od prvnicho dne napomenutie, událo ležeti a věci i sbožie svrchu psané ještě nebyly zpraveny, osvobozeny a do- konány úplně a docela, tehdá ihned druhá dva rukojmie, kteráž napomenuta budem od kupiteluov našich často řečených, slibujem a máme vjeti, vléci, aneb každý z nás miesto sebe poslati v též leženie do téhož města k těmuž hospodáři tiem vším obyčejem a právem, jako první dva rukojmie; a tak slibujem učiniti až do posledních dvů rukojmí; a tak tu slibujem a máme pravé a obyčejně leženie plniti a vésti, jakož země Moravská za právo má a z něho nikam nevyjiežděti ani vychoditi žádným obyčejem ani kterým právem dotavat, až právě všechny věci i zbožie svrchupsané zpraveny a osvobozeny, zjednány a dokonce dokonány budů úplně a docela. A jestliže by kupitelé naši často jmenovaní pro naše ne- konánie, nezpravenie aneb neosvobozenie sboží a věcí řečených, které škody kterakkoli vzali, ješto by ty škody dobrým svědomím bez přísah a bez věrovánie pokázati mohli, ty jim slibujem a máme zaplatiti úplně a docela penězi hotovými. A jestliže by kterého z nás rukojmí, prve než by svrchupsané věci a sbožie zpraveny, osvo- 25

Strana 26
bozeny a dokonány byly, Pán Buoh smrti neuchoval, jehož Božě ostřěz, tehda my živí zuostalí rukojmie slibujem jiného rukojmí živého a miesto toho umrlého v jednom měsieci od napomenutie tak dobrého, dostalého a movitého k sobě v rukojemstvie přistaviti a list tento v táž slova obnoviti a jej kupiteluom našim svrchupsa- ným v jich moc dáti pod ležením svrchupsaným. A ktož by tento list měl s nadepsaného pana Volfganga neb jeho erbuov neb věrné ruky dobrú volí, ten má i mieti bude plnu moc a právo ke všem věcem v tomto listu položeným a napsaným, jako oni sami. Tomu na svědomie, na potvrzenie a na jistotu naše pečeti vlastnie přivěsiti sme dobrovolně a vědomě kázali k tomuto listu, jenž jest dán a psán leta od narozenie syna božieho tisícieho čtyřistého padesátého devátého, v pondělí den svatého Lamperta. Listina s patnácti visutými pečetěmi, z nichž dvě jsou neporu- šeny, dvě poškozeny a jedenáct utrženo, v zámeckém archivu v Jindřichově Hradci (orig. perg. 158). - Publ: Archiv český IX 1889, str. 309n., č. 76. 16. 1464, 23. listopadu, Kutná Hora. Jiří Poděbradský uděluje Dačickým jarmark na den sv. Mikuláše, biskupa a vyznavače. Georgius Dei gracia Bohemie Rex, Morauie Marchio, Lucem- burgensis et Slesiae Dux ac Lusacie Marchio etc. Notum facimus tenore presentium universis, quum nobilis Wolfgangus de Kray fidelis noster dilectus accedens potentiam nostram nobis humiliter suplicavit, quatenus opido suo Daczicze sito in Marchionatu nostro Moravie forum annuum seu nundinas pro festo Sancti Nicolai Episcopi et confessoris concedere dignaremur: Nos attentis fidelibus serviciis prefati Wolfgangi, que nobis exhibuit et exhibere debebit in futurum ac vtilitatibus dicti Opidi favere cupientes, votis illis annuimus. Et non per errorem aut improvide, sed animo delibe- rato, de certa nostra strenua auctoritate Regia et Marchionali Moravie 26

Strana 27
eidem opido Daczicze et ejus inhabitatoribus praesentibus et futuris damus et gratiose concedimus forum annuum seu nundinas tenen- das, habendas et observandas singulis annis perpetue in festo Sancti Nicolai Episcopi et confessoris cum duobus diebus inmediate sequentibus. Volentes ut ipsi in hujus modi nundinis generaliter omnibus eisdem iuribus, gracijs, libertatibus et privilegijs libere vtantur, fruantur et gaudeant, quibus in alijs eorum nundinis, quas observant et habent in festo Sti Laurencij Martyris singulis annis fruuntur et gaudent quolibet de consuetudine vel de iure. Manda- mus igitur universis et singulis, signanter autem Capitaneo et Sub- camerario Marchionatus nostri Moravie pro tempore existentibus subditis fidelibus nostris dilectis, quatenus praefatum opidum Daczicze et eius incolas praesentes et futuros in praefatis ipsorum nundinis quovis modo non impediant, turbent aut molestent. Quin pocius ipsos conservent, tueantur et protegent nostre gracie sub obtentu Praesencium sub nostri Regalis sigilli appensione testimonio litterarum. Datum in Montibus Cuthnis die vigesima tercia Novembris Anno Domini millesimo quadringentesimo sexagesimo quarto, Regni nostri Anno septimo. Ad mandatum domini Regis domino Procopio de Rabenstein cancell: refer. Na rubu: Iacobus de Cadano. Pergamenová listina v archivu města Dačic. Listina má rozměry 369 mm na šířku a 278 mm na výšku, 71 mm je široké přehnutí pergamenu dole. Na bílé hedvábné točeně šňůře visí značně poru- šená pečet (pr. asi 92 mm) se znaky zemí koruny české. Z opisu zachováno pouze ...RGIVS - DEI * GRA-CIA * REX. -Opis v Bočkově sbírce (č. 7693) v Zemském archivu v Brně. 17. 1466. Jindřich z Hradce vkládá do zemských desek moravských Volfgangovi Krajíři z Krajku zboží Bílkovské s Dačicemi. Henricus de Nouadomo Wolfgango Kragierz de Kreig et eius heredibus sua propria bona hereditaria ex nomine Castrum ruptum 27

Strana 28
seu Municionem Bielkow, cum villa Bielkow et ibidem duas Curias araturarum Trium, alias se trzmi pluhy role, in Stražow seruicium in feodali Curia, alias na Naprawniem dworze, opidum Dacžicze, villas Lipolcze, Hostkowicze, Radlicze, Olferzov, Niemcżicze excepto illo, quod Ssczepan in Niemcžicz tenet, et seruicium in feodali Curia ibidem in Niemcžicz, villam Weliss et ibidem duas Curias desertas cum tribus araturis agri, wssy Rzissicze, Dobrohosstie, Manessowicze quod inibi tenuit, Item villas Chlumecz, Hradisstko, Borek et ibidem Curiam vnius Arature agri, Item villas Tužin, Matiegiowecz, Radikow, Stojecžin, Lastkowecz, Stalkow, Rapolcze desertam, Ewancze desertam, Benedin desertam et Puczoslag desertam villas cum agris cultis et incultis, cum Juribus patronatus in Bielkow, in Lipolcze et in Olffer- zow, cum piscinis, locis piscinarum alias Ribnisstiemi, Molendinis, locis molendinorum, aquis fluidis et non fluidis, montibus vallibus siluis, Rubetis, pratis, Riuis, cum censu frumentorum alias Osspy, robothis, pullis, ouis, metis et granicijs, prout illa bona supradicta in suis metis et granicijs dimensa sunt et ab antiquo consistunt pleno Jure et dominio, quod ad dictum Castrum, Opidum et villas supra- dictas pertinet et vniuersaliter cum omnibus vtilitatibus, quibuscum- que nunccupentur nominibus, prout solus Castrum et bona supra- scripta tenuit, nichil sibi et heredibus suis super Castro et bonis iam dictis prout ex nomine superius scripta sunt, Iuris, dominij et proprietatis reseruando hoc totum intabulat in veram hereditatem. Item idem Henricus eidem Wolfgango et eius heredibus villam Stranie cum ipsius ville pertinencijs intabulat in veram hereditatem. Et si Castrum Bielkow et bona superius intabulata alibi Henrico de Nouadomo supradicto et heredibus eius aut alteri cuicumque intabulata reperta fuerint, talis intabulacio nullius debet fore roboris et momenti, et talis intabulacio, si alibi reperta fuerit, debet ex- tabulari, Zemské desky. Publ: Die Landtafel. Lib. XIV, str. 413, č. 28. 28

Strana 29
18. 1475, 10. června, Třeboň. Rehoř Klaric varuje Buška z Kánic, purkrabí na Novém Hradě, před tlupami, které přicházejí od Dačic. Službu svu vzkazuji, urozený příeteli milý! Vědětit dávám, že mi v snuoci dána výstraha, že by se ti lotři, kteříž pánu odpověděli, zbierali v Dačiciech, pěších ptajíce, a že sú již na Ličově, a že by tyto dni chtěli škodu učiniti okolo Třeboně anebo Nového Hradu. I ostřez ty lidi a kaž se jim na hotově mieti. A uměť se zdá, žeť nebudů moci ve mnoze býti, zda by jim s boží pomocí nedali z kraje vyjeti. A prosímť, milý příteli, přidrž Kyersnara, ať mi vrátí polúdrejlinčí dubové nové. Kúpil od měho syna piva, i žádal sud Šuostarovi do Stropnice, a já zaň dal XX gr., a nemu- ožem na něm dobyti viec než rok. Veřímť, že jej k tomu připravíš, ať by mi sud vrátil. Datum Třeboň, sabbato ante S. Viti anno d. oc LXXV. Rehoř Klaric. Uroz. panoši Buškovi z Kánic, purkrabí na Novém Hradě, přieteli milému, buď dán. List v zámeckém archivu v Jindřichově Hradci (č. 2847). Publ.: Archiv český IX 1889, str. 126, č. 724. 19. 1487, 5. březen, Bystřice. Volfgang Krajíř z Krajku dělí své statky tak, že sobě ponechává Bystřici a Dačice s celým příslušenstvím, synům Lipoltovi a Jindřichovi dává zboží Corštýnské, Jiřímu a Konrádovi Landštýn a zboží Bílkovské. Já Volfgang z Krajku a s Lanštýna známo činím všem, ktož tento list uzřie neb čtůcí slyšeti budú, že maje péči věrnu o Lipol- tovi, Jindřichovi, Jiřiemu a Cundratovi, synech svých, tak jakož povinnen jsem, kteréž mi jest Pán Buoh dáti ráčil, a k tomu 29

Strana 30
prohlédaje, což by mého i také jich dobrého a poctivého bylo a chtě, aby za mého zdravého života i také po mé smrti o statek mezi nimi žádných ruoznic nebylo, ale aby jeden každý z nich věda, co jest jeho, podle potřeby své statek svuoj opatroval a dobrého svého hleděl. I učinil jsem a tiemto listem činím mezi nimi zřízenie s povolením dobrovolným svrchu psaných synuov mých a s raddou přátel našich takovéto: najprve že jsem sobě pozuostavil k živnosti a užitku svému hrad a město Bystřici s městečkem Dačicemi a s dvory, s rybníky, s lesy i se vším příslušenstvím, tak jakož to regis- tra na pargameně sepsaná pod mú pečetí v sobě šíře držie a uka- zují, toto abych já užíval svobodně beze všie překážky synuov svých do své smrti. A Lipoltovi a Jindřichovi, synuom svým, dal jsem a tiemto listem dávám za pravý oddiel hrad Corštýn a hrad zbořený Franštýn s městečky i s vesnicemi, s dvory, s lesy, s rybníky a konečně se vší zvolí, což k tomu příslušie, tak a potud jakož ta zbožie na registřiech pargamenových pod mú pečetí sepsaná jsú, a toho aby užívali a tiem vládli svobodně jako sym (= svým) vlastním bez překážky mě i jiných bratří svých. A Jiřiemu a Cundratovi dal jsem a tiemto listem dávám hrad Lanštýn a hrad zbořený Bielkov s městečky, s vesnicemi, s dvory, s lesy, s rybníky a konečně se vší zvolí, což k tomu příslušie, tak a potud, jakož ta sbožie na registřiech pargamenových pod mú pečetí sepsána jsú, a toho aby oni užívali a tiem vládli svobodně jako svým vlastním bez překážky mé i jiných bratří svých. A tak já je tiem svrchu psané syny své konečně odděluji a za pravé diely jim dávám, aby jeden každý z nich od dnešnieho dne, což by kolivěk sobě přidobyl, buď službú svú nebo jináč po přátelech, o to aby nebyl povinen s jinými bratří svými se děliti, než že s tiem bude moci učiniti, což se jemu zdáti a líbiti bude jako s svým vlastním bez překážky mé i jiných bratří svých. A též také jestliže by který z nich več zdlužil a neb kterak- kolivěk zavedl, tu nemá žádnému jinému bratru na jich dieliech k škodě býti než jeden každý z nich pokadž zavadí, na svém dielu toliko má škodu nésti. Pakliby v té dielnosti, jakož jsem položil, dva a dva snésti se nemohli, tehdy budú se moci s přátelskú raddů o zámek a o zbožie, kteréž by se jim dostalo, rovně rozděliti, tak aby se žádnému neukrátilo a jeden každý aby svého užíval, tak jakož se jemu zdáti a libiti bude. Toto také znamenitě oznamuji, když by mne Pán Buoh smrti neuchoval, že ten statek muoj, kterýž 30

Strana 31
jsem sobě pozuostavil, má spadnůti na všechny syny mé svrchu- psané, tak kterýmž bych já přáteluom svým kšaftem tu viec poručil, tii aby je o ten statek všecken po mně zuostalý i o svrchky rovně rozdělili, aby se jednomu jako druhému v tom beze všeho umen- šení právě stalo. A dokudž by se takový rozdiel mezi nimi nestal, tehdy úředník bystřický nynější i budůcí nemá aniž bude povinen synuom mým toho zámku postúpiti, než do rozdělenie k těm, kterýmžto k věrně ruce poručeno bude, má s zámkem hleděti. A oni také neprodlěvajíc povinni budú jim ten rozdiel učiniti. Také jestližeby kterého z mých synuov Pán Buoh smrti neuchoval bez dědicuov, tehdy diel mrtvého spadni na živého, kteráž by dva spolu byla. Pakli by jich obů Pán Buoh smrti neuchoval, tehdy ten statek spadni na druha dva, kteřížby živi byli, a tak až do poslednieho. Pakliby jich Pán Buoh všech prve neuchoval nežli mne Volfganga svrchupsaného, tehda ti všichni zámkové a sbožie, kteráž by po nich zuostala, mají na mne spadnúti pravým právem. Toto jest také s vólí svrchupsaných synuov mých konečně a mocně zřiezeno, že žádný z nich, kterýž by dědicuov po sobě nepozuostavil, po své smrti nemá aniž bude moci statku svého žádným jiným osobám zavaditi než bratřím svým, tak aby s jednoho na druhého spadlo, jakož se svrchu píše, kromě jestliže by který ženu měl, ten bude moci věno jí zavaditi na tom statku. Jestliže by pak na kte- rého z nich Pán Buoh nůzi dopustil, ježto by to zřetedlně známo bylo, že by pro potřebu diel svuoj prodati musil, ten aby to napřed bratřím svým oznámil, a dal jim čtvrt lětha napřed věděti, že to prodati chce, a budú-li to chtieti oni všickni kúpiti a nebo jeden z nich, tehdy nemá mimo ně žádnému jinému prodati a má jim toho v trhu slušněm popřieti. Pakli by žádný z nich kúpiti nemohl nebo nechtěl, tehdy bude moci své prodati, komuž bude chtieti po vyjití toho čtvrt lětha. A již takový, kterýž by svuoj diel tak jinam v cizie ruce odprodal, nemá na se po jiných bratří svých žádného nápadu čekati, ani po jich smrti k tomu statku kterého práva mieti a oni po něm také, leč by o tu věc mezi sebú jaké jiné dobrovolně zvláštnie jednánie zpuostobili, to při jich dobré vuoli stane. Také jakož ještě tři dcery nedorostlě Aničku, Zbynku, Anežku, jestliže by která z nich za mé živnosti k letuom přišla a za muž dána byla, tehdy pokaždě z nich má dáno býti šest set zlatých uherských, jakož jsem tak po prvních dcerách mých dával. 31

Strana 32
A to má takovým obyčejem placeno býti, že já svrchupsaný Volfgang mám dáti pokaždé dvě stě zlatých uherských a k tomu výpravu. A jeden každý z synuov mých mají dáti po stu zlatých uherských z svých dieluov. Pakli by pro smrt jednoho druhý držal dva diely, ten má dáti dvě stě zlatých uherských a tak až do poslednieho. Pakliby mne Pán Buoh neuchoval, prve než by vdány byly, tehdy oni všickni ze spolku mají jich tak odbýti, jakož se svrchu píše, když by za muž dány byly, aby se každé tak dostalo, jakož jsem prve dával po dcerách mých. A což bych také odkázal přáteluom a nebo služebníkuom svým na klenotiech neb na hotových penězích, to také budú povinni synové moji vyplniti a dáti z statku mého v plném roce po smrti mé pořád zběhlém bez přerušenie všelikte- rakého. Kteréžto věci na svědomie pečet svů vlastní dal jsem přivěsiti k tomuto listu já Volfgang svrchupsaný a my Lipolt, Jindřich, Jiří a Cundrát, synové svrchupsaného pana otce našeho, k těmto věcem ke všem svrchupsaným svolili jsme dobrovolně slibivše ruku dáním ty všecky věci pravě a ctně zachovati bez přerušenie všelikterakého. A tiemto listem slibujem všickni a každý zvláště pod svů dobrů křesťansků věrů, že to všecko od nás tak zachováno býti má, jakož se v tomto listu vypisuje. Pakliby který nebo kteří z nás proti tomu co učinil nebo učinili, jehož Bože ostřez, ten má upadnůti v pokutu dvů tisíc zlatých uherských k jiným bratřím, kteříž by tu smlúvu zachovali, a z těch budů moci napomínati toho, ktož by nedržel, tiem vším právem a obyčejem jakoby naň list na pargameně s rukojmiemi a s visutými pečetmi mili. A proto tu pokutu dada, má a povinen bude této smlúvě dosti učiniti a ji v cele zachovati bez všelikterakého přerušenie. Tomu na svědomie a pro jistčie zdrženie věcí svrchupsaných my nadepsaní Lipolt, Jindřich, Jiří a Cundráth, bratřie vlastní z Krajku, pečeti naše vlastnie s naším vědomím dobrovolně dali jsme přivěsiti k tomuto listu. Jenž jest dán a psán na Bystřici létha od narozenie Syna Božího tisícieho čtyřstého osm- desáteho sedmého, ten pondělí po přenesení svatého Václava, dědice českého. Na rubu: Volf 1487. Porovnání. Pergamenová listina (šíř. 550, výš. 295, přelož. 75 mm) původně se čtyřmi pečetěmi (prům. asi 50 mm), z nichž třetí chybí, v archi- vu ministerstva vnitra v Praze, sign. 344, B II. guber. listin. Srov. J. Pelikón v Časop. Spol. přátel starož. čes. 36, 1928, str. 135n, 32

Strana 33
20. 1487, 5. března. Volfgang Krajíř z Krajku dělí statky mezi syny a sobě ponechává Bystřici a Dačice. Tata registra dielčie jsú sepsána a zřiezena urozeným pánem, panem Volfgangem z Krajku a s Lanštýna a pečetí jeho vlastní zapečetena. Letha od narozenie Syna Božieho tisícieho čtyrstého osmdesátého sedmého ten pondělí po přenesení svatého Václava dědice českého. . . . Tento registr sepsán jest ode mne Volfgang z Krajku, v němž poznamenány jsú všecka městečka, vsy, dvory, rybníci, lesy, luky, kury, vajce i ospy, což jsem obrátil k Bystřici k tomu dielu, kterýž jsem sobě pozuostavil k živnosti a k užitku svěmu, jakož tento registr na pargameně sepsaný pod mú visutú pečetí okazuje, co k tomu dielu příslušie, jakož pak i list dielčí na tato registra ukazuje a jimi se zpraviti máme, co k kterému dílu příslušie. Fol. 3v. Městečko Dačice, Stráně, Tužín. Summa platu ročnieho 26 kop bez 5 d. Item za mýho a za povarné 20 kop. Item mýtha vo jarmarciech 10 kop, druhdy viec, druhdy měň. Item z mastných krámuov 4 loje. Item z Dačic ovsa 7 m. 22 č. Item slepic 2 kopy bez 5. Item z Stráně slepic 10. Item z Tužína ovsa 1 m. 2 č. Rackovský dvuor se vším jeho příslušenstvím a k tomu s lúků pod slupi, s řekami, s robothami i s sennými penězi z Dačic a s Stráně, ty se spolu při svatěm Janě vybíerají. Summa toho všeho 19 kop 1 g 3 gr. 8 d. Pergamenový svazek v archivu ministerstva vnitra v Praze (Fond UR.). r. Srov. Jos. Pelikán, Dělení zboží Krajířů z Krajku v 1487. Časopis Společnosti přátel starožitností českých 36, 1928, str. 137. 33

Strana 34
21. 1489, 22. říjen, Bystřice. Volfgang Krajíř z Krajku pro nedostatečné zdraví rozděluje svůj díl, a to tak, že Lipolt a Jindřich dostávají Dačice a část zboží a Jiří s Konrádem Bystřici a zbytek zboží. Já Volfgang z Krajku a s Lanštýnu známo činím tiemto listem, ktož jej uzřie neb čtůce slyšeti budů, že jakož sem udělal podělenie z statku svého mezi syny svými Lipoltem, Jindřichem, Jiřím a Cundrátem s jich dobrů volí a svobodnů a zámkuov některých jim sem postúpil, jakož to všecko list podielčí šíře a světleji v sobě drží a ukazuje, kterýžto podiel synové moji svrchu psaní ode mne vděčně přijavše zapsali sú mi se listem pod pečetmi svými, že mne, dokudž sem já živ, ničekehož viece nařekati ani kterého dielu ode mne žádati nemají. A já Volfgang svrchu psaný sobě k svému držení a k uživání pozuostavil sem hrad a město Bystřici a vším příslušenstvím a Dačice i s jinými, což k tomu příslušie. Jakož pak registra pargamenová pod pečetí mú synuom mým daná to v sobě šíře drží a okazují, co ten diel k sobě má. I vida já nedostatek zdravie svého a také že práce takové vésti nemohu, jakoby na to slušelo ku opatření toho statku. A protož maje zvláštní lásku a vieru k synuom svým, dal sem jim a postúpil dobrovolně a tiemto listem dávám a postupuji hned za svého zdravého života všeho statku svého svrchu psaného, a to takto: aby Lipolt a Jindřich drželi k Corštajnu Dačice městečko se všemi duochody a puožitky krom desátkuov, těch všech polovici pravů aby brali na Corštajn a druhú polovici na Bystřici. Item ves Strani, ves Tužín, ves Veliš, ves Piečinec, Rackovský dvuor se vším jeho příslušenstvím, ves Lipolec, ves Hostkovice s jich příslušenstvím, co sem já sám na tom držel, ves pustá Rajchéřov s jejím příslušenstvím, ves pustá Robnava těž s jejím příslušenstvím krom toho, co sem zapsal Jakubovi, služebníku svému, na tom rybníce to jemu buď, ves pustá Gebharce s jejím příslušenstvím. A tak toho již nadepsaného zbožie postúpil sem synuom svým svrchupsaným se vším, což k tomu již nadepsaněmu zbožie příslušie, s rybníky, s lesy, s lukami i se všemi jinými duochody a puožitky, kterýmiž jménem jmenováni mohou býti, což sem já sám na tom již jmenovaném zboží držel a požíval, to registra pargamenová pod pečetí mú synuom mým 34

Strana 35
daná v sobě šíře držie a okazují, co to nadepsané zbožie v sobě puožitkuov a duochoduov má. A Jiří s Cundrátem aby drželi hrad a město Bystřici, ves Kunějov, ves Purštál, ves Lhotu, ves Peršlák, ves Alběř, ves Zišpachy, ves pustu Pranšlaky, ves Artolce, ves Mnišlak, ves Vajsmpoch, ves Kalprunn, ves Žitcí, ves Mrochov, ves Cep, ves Ciskrajov se všem příslušenstvím, což již k jmenova- nému zboží příslušíe, s rybníky, s lesy, s lukami i jinými se všemi duochody a puožitky, kterýmiž jmény jmenováni mohou býti, což sem já sám na již jmenovaněm zboží držel a požíval, jakož pak táž registra pargamenová, o kterýchž nahoře zmienka jest, to v sobě šíře držie a okazují, co duochoduov a požitkuov toto nadepsaně zbožie v sobě má. A již tak oni obojí aby toho statku užívali a drželi, jakož své vlastnie a bylo-li by potřebie, aby se o to soudili a před právem opoviedali, poháněli a puohony k sobě přijímali i jináč všemi obyčeji toho statku aby hájili buď před právem aneb jináč, jakž by toho potřeba kázala. A toto také znamenitě vymie- ňuji, jakož sem mezi nimi zřezenie udělal o ten statek, kterýž sem jim prve dal, co se nápaduov dotýče, ač by kterého z nich Pán Buoh smrti neuchoval, kterak s jednoho na druhého připadati má i také jiné mnohé věci potřebné v témž listu zřezeny jsú pod pokutami na to uloženými, při kterémžto listu jest pečet má i všech synuov mých. To zřezenie chci, aby tak zachováno bylo. A týž zpuosob o tomto statku, kteréhož sem jim nynie postúpil, aby byl při všem držán a zachován beze všeho umenšenie a pod týmiž pokutami, jakož týž list ukazuje. Tomu na svědomie já Volfgang svrchupsaný svu pečet vlastní dal sem přivěsiti k tomuto listu. Jenž jest dán a psán na Bystřici léta od narozenie Syna Božieho tisícieho čtyřstého osmdesátého devátého, ten čtvrtek po jedenácti tisíci pannách. Na rubu: 1489. Pergamenová listina (šíř. 410, výš. 246, přelož. 50 mm) při níž byla původně na pergamenově pásce pečet; v archivu mini- sterstva vnitra v Praze, sign. č. 353. B II. gubern. listin. Srov. J. Pelikán v Časop. Společ. přátel starož. čes. 36, 1928, str. 140n. 35

Strana 36
22. 1489, 22. říjen, Bystřice. Lipolt, Jindřich, Jiří a Konrád bratří z Krajku se zavazují poslouchali zřízení svého otce Volfanga, rozdělivšího jim svá zboží. My Lipolt, Jindřich, Jiří a Cundrát, bratřie vlastní z Krajku, vyznáváme tiemto listem přede všemi, ktož jej uzřie neb čtůce slyšeti budů, že jakož urozený pán, pan Volfgang z Krajku, pán a otec náš milý, ráčil jest nás z lásky otcovské statkem svým poděliti, jakož toho podielu listové jsů pod pečetí již psaného pana otce našeho i také pod pečetmi našimi, kterýžto podiel my svrchupsanie bratřie přijali sme a při tom zapsali sme se panu otci našemu, že do jeho smrti žádného viec dielu od něho žádati nemáme aniž chcem, jakož to ti listové ty věci šíře v sobě držie a ukazují. Ale že svrchupsaný pan otec náš k svému požívání do své smrti pozuostavil jest sobě Bystřici se vším příslušenstvím, s Dačicemi i s jiným, což k tomu příslušie, jakož registra pargamenová pod pečetí pana otce našeho nám daná to v sobě šíře držie a ukazují, co k tomu dielu slušie, i chtě nás jakožto otec na nás laskavý opatřiti, aby po jeho smrti mezi námi žádného hadrunku nebylo, i také z jiných příčin hodných, rozdělil jest nás tiem statkem, což jest k svému drženie pozuostavil, co se komu z nás z toho statku dostati má po jeho smrti. Jakož pak také toho listy rozdielčie jest mezi námi udělal a protož my to tak, jakož jest nás ráčil rozděliti, přijímáme a na tom přestati chcem, slibujíce jeden druhého o to viec nenařekati, ale na tom konečně přestati. A jakož v témž listu pana otce našeho položeno jest, že nám toho statku hned postupuje, abychom jeho užívali a jej drželi jakožto svuoj vlastní, při tom kusu my všickni svrchu- psaní bratřie vyznáváme jednostajně, že jest pan otec náš svrchu- psaný ten kus, že nám to hned dává, postavil a v list vepsal nám pod svěřením z té příčiny, znaje nedostatky zdravie svého, byli-li by kteří soudově o ten statek, kterýž jest v jeho držení, abychme my se soudili a též také sáh-li by kto nám mocí, abychme toho hájili podle najvyšieho přemoženie svého, věda již každý z nás, co má býti jeho. A protož my svrchupsaní bratřie slibujem naší věrů dobrů křesťansků, že se v tom tak zachovati chcme (sic!), jakož nám svěřeno jest od pana otce našeho, věrně a pravě. A že dokadž jest on živ, v tom jeho držení a v užívání toho statku nemáme 36

Strana 37
jemu nikterakž překážeti, ani jemu več vpadati proti vuoli jeho žádným živým vymyšleným obyčejem, než že pan otec náš milý má a mieti bude, dokudž jest živ, svobodnu plnu moc a právo toho statku požívati a s ním učiniti, jakž a pokudž mu se zdáti a líbiti bude, jakož s svým vlastním. A my jemu slibujem v ničemž žádně odpornosti ani překážky nečiniti, nic sobě ku pomoci neberůc než toliko, co se souduov dotýče, ač by kteří přišli, těch máme zástupce býti, jakož se svrchu píše. I také ktož by mocí na pana otce našeho na ten statek sáhl, toho máme věrní obránce býti podle najvyšieho našeho přemoženie. A když by jeho Pán Buoh neuchoval, tehdy tepruv o to jeho drženie tak se máme rozděliti, jakož list pana otce našeho ukazuje. Tomu na svědomie a pro lepšie zdrženie věcí nadepsaných my svrchupsaní bratřie pečeti naše vlastnie s jistým naším vědomím dobrovolně dali sme přivěsiti k tomuto listu. Jenž jest dán a psán na Bystřici, ten čtvrtek po jedenácti tisíci pannách léta od narozenie Syna Božieho tisícieho čtyřstého osmdesátého devátého. Na rubu: 1489. Pergamenová listina (šíř. 403, výš. 208, přelož. 72 mm), na níž byly původně čtyři pečeti na pergamenových páscích; v archivu ministerstva vnitra v Praze, sign. č. 352. B II. guber. listin. Srov. J. Pelikán v Časop. Společ. přátel starož. čes. 36, 1928, str. 141. 23. 1492, 16. ledna, Jindřichův Hradec. Jindřich z Hradce, nejvyšší komorník království Českého, dluží Jiřímu z Krajku a na Landštejně 300 zlatých uherských; za ležení, nebude- li smlouva dodržena, se určují Dačice. Já Jindřich z Hradce, najvyšší komorník královstvie Českého, i s svými budúcími], a my Václav z Marýže, Jetřich z Prostiboře, Jan z Rečice, Mikuláš Rúbík z Hlavatec, Jan z Osečan a Burian z Borovně, rukojmie za pana jistce svrchu psaného, s ním a zaň slibujíce vyznáváme tiemto listem . . . , že jsme dlužni pravého 37

Strana 38
a spravedlivého dluhu tři sta zlatých uherských dobrých na zlatě i na váze spravedlivých, urozeněmu pánu, panu Jiřiemu z Krajku a na Lantsteině i jeho erbuom, a jeho věrné ruce urozenému pánu, panu Kunrátovi z Krajku a s Lanšteina, bratru jeho. Kterěžto zlaté svrchupsané já jistec i my rukojmie svrchupsaní slibujem svú dobrú a čistů věrů, ruků společnie a nerozdielnů, těch tři sta zlatých uherských svrchupsaných dáti a zaplatiti úplně a docela od datum listu tohoto o svatěm Havle najprv příštím a v moc věřitelőm na- šim svrchupsaným na ten den svrchupsaný položíti a neb konečně ve dvů nedělích potom. Pakli bychom toho neučinili . . . [ležení v Dačicích). A ktož by tento list měl .. . Dán a psán v Hradci v pondělí před svatým Antoni, leta Páně tisícího čtyřstého devadesátého druhého počítajíc. Pergamenová listina původně se sedmi pečetěmi, z nich čtyři zachovány, tři utrženy, v zámeckém archivu v Jindřichově Hradci (orig. perg. 223). -Publ.: Archiv český X 1890, str. 383, č. 162. 24. 1493, 12. ledna, Jindřichův Hradec. Purkmistr a rada Jindř. Hradce sdělují purkmistru a radě Českých Budějovic o šlojířích Fenclové. Službu svu vzkazujem, můdří a opatrní páni a přátele milí! Obeslali jsme Annu Fenclovu, súsedu naši, aby dala svědomie, což sě dotýče o ten strátež šlojieřuov »c. I vyznala před námi plnů raddů, berúc to na svu vieru, že o tom jináče nevie, než že o našem jarmarce tu sobotu přišli k nie spolu Roth Duorel i s jejím mužem a že sú jie prosili za hospodu v ten jarmark a že jim toho přála. A tak že muž Roth Duorlin zuostal v hospodě a žena jeho Roth Duorel že se od nie vykradla a na zajtřie že je k nie přišla jako v obědy a že k nie měla řeči: Děkuji Bohu, že sem tu nebyla, poněvadž sú sě šlojieři stratili; a ona jsúc jako omámená, že jie proti tomu neodpověděla. I táž Fenclová, súseda naše, viec vyznala za pravdu berúc, že tej jisté Rothduorlin muž s svů ženů jako sú o svatém Mikuláši 38

Strana 39
nynějším na jarmark do Datčic šli, a že sú sě u nie obě stavili horliec; a tu Duorel že k nie řekla, že by na ni zlodějstvie pravila o ty šlojieře, a že by byla viděla, když je od nie vynesla. I tak vyznává, že toho nepravím; než když bych byla viděla tebe ven nésti, bylať bych řekla: Nech tu, však tvoji nejsů. A že když z Datčic s jarmarku šli zasě a že sě Rothduorlin muž sám stavil u Fenclové a že k nie jměl řeči: Fenclin, Fenclin, když by mi chtěla slovem neb dvěma pomoci, chtělť bych také pomoci, že bychma oba bez škody byli zachováni. A že s tím od nie odšel. A to pořád psané vyznánie Anna svrchupsaná běře na svu vieru a za pravdu, že šě v jistotě tak dálo, a že by to i ústně časem a místem znáti chtěla, kdež by koli toho potřebie bylo. Datum sabbato post Epiphaniam Domini annorum Domini oc XCIII.' Purgmistr a rada města Hradce Jindřichova. Múdrým a opatrným pánuom purgmistru a radě města Českých Budějovic přátelóm milým dlán bud]. Listina v zemském archivu českém v Praze. - Publ. Archiv český XXI 1903, str. 225n., č. 131. 25. 1498, 27. února, Cornštýn. Bratří Lipolt a Jindřich z Krajku a na Cornštýně potvrzují a rozšiřují Dačickým právo královské na odúmrt. Já Lipolt, najvyšší sudí markrabstvie Moravského, a Jindřich, bratřie vlastní z Krajku a na Corstýně, známo činíme tiemto listem obecně přede všemi, ktož jej uzřie neb čtúc slyšeti budů, že s dobrým rozmyslem a s raddů přátel svých, při tom času, když jsme to dobře učiniti mohli, tiemto listem list, kterýž jest pan otec náš dobré paměti, pan Volfgang z Krajku dáti ráčil Dačickým i těm všem, kteříž v něm obsaženi jsú, právo královské na odúmrt, ten list aby při své moci zuostal a oni aby se podle toho zachovali proti nám již psaným bratřím a našim erbuom i budůcím; kdež jsú pak nás naši věrní milí z Dačic snažnú prosbů prosili, jestliže 39

Strana 40
by co v tom listu obmeškáno bylo, abychom jim to opravili. A my znamenavše jich snažnu prosbu i jich povolnost a věrnost, že jsú se proti nám ukazovali, ukazují a ještě ukazovati mají, čím nás milostivějšie k sobě znáti budů. I kdež jse nám zdálo, že v témž listu najprve stojí, aby mimo bližšie přátely žádný žádnému nic poručiti a dáti nemohl, než tepruv když by těch nestálo, aby mohl dáti a poručiti statek svuoj, komuž by se jemu zdálo aneb líbilo, kdež my svrchu jmenovaní bratřie Lipolt a Jindřich toto jim přidá- váme, aby oni nebo jeden každý z nich zvláště mohl statek svuoj mohovitý i nemohovitý poručiti, dáti a odkázati za zdravého života neb na smrtedlně posteli, komuž by se jemu zdálo neb líbilo, tu aneb kam jinam. Pakliby který bez takového poručenstvie sšel, tepruv aby připadlo na přítele najbližšieho až do čtvrtého kolena, tu v Dačicích. A pakliby těch přátel nestálo tu v Dačicích, tehdy takový statek má zuostati při manželce jeho zuostalé. A ona též buce moc mieti jej poručiti a dáti, komuž by se jí líbilo. A také, jestliže by bez poručenstvie sešla, tehdy na jejie najbližšie přátely až do čtvrtého kolena, jakož nahoře stojí, po ní připadnůti má. A jakož v obdarování prvniem žádné zmienky nenie o sirotciech, když by kdy Pán Buoh dopustil, že by osiřeli, těž také moc dáváme, aby každý osedlý, chudý neb bohatý, dětem svým mohl zdělati poručníky, kohož by se jemu zdálo neb libilo a k těm poručnikuom aby hned při tom času byla přivolána dva přísežna aneb z obce dva člověky viery hodna k takovému poručenství, kteříž by toho poručenstvie svědkové byli, ale ty poručníci aby se v statek sirotčí s vědomím starších téhož městečka uvázali a hned před nimi v registra městská vepsali, tak aby se sirotkuom v ničemž nekrátilo. Pakliby Pán Buoh sirotkuov smrti neuchoval, prve než by svých let došli, tehdy komuž by ten, ktož jest otec jich byl, poručil statek, ten při tom zuostati má. Než jestliže by je toliko poručníky sirot- kuov zdělal a statku jim neporučil, to při bližšiem přieteli zuostati má. A jestli že by se přihodilo, že by sirotci osiřeli, tak že by žádných příbuzných přátel neměli, a máti je k sobě přihrnůti chtěla a o ně se starati, jakožto věrná máti, mají při ní necháni býti. A jestli že by jich Pán Buoh smrti neuchoval prve než by k letuom svým přišli, tehdy jich statek při mateři zuostati má. A jestli že by ta máti svuoj stav proměnila, ten statek těch sirotkuov na pány připadnůti má. A také jestli že by již obojí přátelé sešli, 40

Strana 41
mužského i ženského pohlavie, a na obě straně přátel tu v Dačicích nebylo, tehdy takový statek již tepruv na pány a držitele toho sbožie připadnůti má. A také toto oznamujem, když by který měl při sobě pacholíka nebo děvečku, kteréž by na svu práci vzal, a jim co poručil za zdravého života neb na smrtedlně posteli a oni k letuom svým přišli, pacholík k osumdcti letuom a děvečka k patnádcti, a toho, což jest jim poručeno, žádali, tehdy jim to má dáno býti. Pakli by leth svých nedošli a umřeli, to při těch zuostati má, komuž by ten statek po blížnosti příslušal, odkud jest poručen. A také jakož jest mnohokrát ruoznice byla o trhy, o domy, o roli prodávánie, toto jim přidáváme a chcem, aby se takoví trhově v noci a při sviečce nedáli, než ve dne a střiezlivě, aby každý svobod- ně prodával a kupoval a takového prodaje žádná žena muži svému aby rušiti nemohla, leč by jeden druhého z toho trhu dobrovolně propustiti chtěl. Toto také znamenitě vymieňujem: Jestli že by se která děvečka bez otcovy a přátelské vuole zkazila tak, že by svuoj stav panenský neřádně poměnila, těž také i syn že by něco proti své cti učinil a proti otci se nezachoval, takoví aby při tom statku nic neměli, ani blížnosti, lež by jim sám otec neb máti z své dobré vuole co učiniti chtěli. Toto také znamenitě vymieňujem: Aby z nás žádný, ani erbové naši i potomci na takový statek nesahali, k kte- rémuž by právo mieti chtěli, buď po muži neb po ženě, než aby toho podali tu na staršie v Dačicích, aby ti v to nahlédli, již-li jest ten statek na pány připadl, tehdy tepruv aby nynější i budůcí k tomu statku sáhnůti mohli a s tiem činiti, jak se jim zdáti neb líbiti bude. A také úředníci téhož městečka našeho, purgmistr, rychtář a konšelé, budů povinni nynějším i budúcím pánuom takové odúmrti oznamovati, o kterých by rozuměli, že by pánuom příslu- šaly, a těch před pány netajiti žádným obyčejem, a to konečně ve dvů měsecích na pány znesli. Kdež my svrchujmenovaní bratřie Lipolt a Jindřich slibujem svů čistů věrů, ruků společní a nerozdielnů za se i za své erby budúcie i potomky to všecko, což se v listu královstvie, kterýž otec náš milý dobré paměti témuž městečku dává a v tomto listu svrchu se píše, věrně a pravě držeti a zacho- vati bez všelijakého porušenie věčně na budúcie časy. Tomu na svědomie své jsme vlastnie pečeti přivěsili k tomuto listu a pro lepší jistotu a stvrzenie věcí svrchupsaných připrosili jsme urozených pánuov, pana Prokopa Zajímače z Kunštátu a na Jevišovicích, 41

Strana 42
pana Kundratha z Krajku a na Bystřici a urozených vládyk Jana z Kostník, Adama z Bačkovic a na Polici, Zicha z Nové Vsi a na Lubnici, Jindřicha z Pošně a na Racovicích, že jsú své pečeti vedle našich přivěsili. Jenž jest dán a psán na Corštýně v úterý poslední masopustní letha Páně tisícého čtyrstého devadesátého osmého počítajíc. Pergamenová listina se sedmi visutými pečetěmi, z nichž šestá chybí, ostatní různě zachovány (čtvrtá zničena, pátá přelomena, sedmá porušena), první červené, poslední tři byly černě, v městskěm archivu v Dačicích. Rozměry listiny jsou 498 mm na šířku, 260 mm na výšku, přehnutí měří 69 mm. - Výtah v zemském archivu v Brně v Bočkově sbírce č. 7694. 26. 1526, 10. září, Cornštýn. Jindřich Krajíř z Krajku a na Cornštýně uděluje dačickým řezníkům artikule. Já Jindřich z Krajku a na Corstejně i s svými erby známo činím tímto listem všem vuobec nynějším i budúcím, kdež čten a nebo čtůcí slyšán bude, že jsú předstúpili před mne cechmistři a mistři poctivého řemesla řeznického z městečka měho Dačic, lidé poddaní moji s pilnů i snažnú prosbů jsú mne žádali za potvrzení cechu svého i jiných řáduov, k témuž řemeslu řeznickému přísluše- jících. Kdež já znajíce takovu slušnu jejich a spravedlivu žádost s dobrým rozmyslem a s přátelsků raddů, což by koli bylo bez škody té obce i jednoho každého obyvatele téhož městečka mého Dačic, k cechu jsem jim povolil a mocí listu toho povoluji nyní i na časy budúcí a zvláště což by jim i jejich budúcím téhož řemesla a cechu řeznickéhou dobrého a poctivého bylo, aby oni takové obdarování, cech i řád utvrzený majíce, jej drželi a zachovávali, mohli se tudy množiti, saditi a živnost svu provoděti a každému spravedlnost činiti podle řáduov těch, na kterýchž já Jindřich napředpsaný cech tento jim zakládám a mocí listu tohoto i všem jejich budůcím vyzdvihuji a potvrzuji i řády vyslovuji. 42

Strana 43
Předkem aby ke cti a chvále Boží živi byli a všecky obci i jednomu každěmu, zvláště chuděmu jako bohatěmu aby bez újmy spravedlivě činili a tak nyní i na časy budůcí sejdúce se do cechu všichni spolu, aby sobě sami volili cechmistry dva muže rozumna, aby jiné zpravovati a říditi uměli, a kteříž by koli tak voleni byli za cechmistry, ti se nižádnů vymyšlenů věcí z toho vymlůvati nemají; a pakli by se který vymlůval a teho podniknůti nechtěl, ten aby pokuty dal do cechu pět groší českých a proto aby cech- mistrem byl. A kdyby již cechmistři tak voleni byli, tehdy všichni spolu mají na rathůz před purgmistra a konšely jíti a jich za po- tvrzení cechmistruov volených žádosti. A purgmistr s konšely jsů povinni těch cechmistruov jim volených moci mu potvrditi rukou dáním. Item když by který mistr umřel krám maje a syny měl téhož řemesla, tehdy syn starší právo bude měti a má po otci svém v ten krám se uvázati, bude-li dobrý a zachovalý. A jestli že by se také mladší osaditi chtěl a svu živnost prováděti, tu moc já sobě, erbuom i všem budůcím mým zuostavuji, abych krám a nebo kolikož by jich potřebí bylo přistaviti, pod týž plat, kterýž jest na prvních, abych přistavil. A cechmistři, mistři povinni budů jeho do cechu přijíti. A pakli by ten mistr, kterýž by umřel, žádného syna téhož řemesla neměl, tehdy ten krám žena jeho požívaj a tova- ryše chovati muož, aby na ten krám byl a té, do níž by se nevdala. A jestli že by se vdala a muže téhož řemesla sobě pojala, ten krám muož předce držeti, jestli že by s prvním mužem žádných dětí neměla; pakli by děti s prvním měla, tehdy ten krám aby šacován a prodán byl a podíl aby na děti první šel tím zpuosobem jako i jiný statek. A pakli by se vdala za muže jiného řemesla, tehdy ten krâm aby hned prodala a potud vic jeho nedržela. Item kto by mistrem býti chtěl, ten má vstúpiti a cechmistruov a mistruov za přijetí a živnost žádati. Jestli že by syn mistruov byl, má dáti do cechu čtyři libry vosku. A jestli že by kto jiný byl, nejsa syn mistruov, takový každý najprve má list svuoj zacho- vací i rodičuov svých cechmistróm a mistróm ukázati a s přátely jich za přijetí žádati a takového každého, kterýž by dobrý a na cti zachovalý byl, cechmistři a mistři do cechu přijíti mají a bez otporu takový každý do cechu dáti má kopu grošuov českých a vosm liber vosku. 43

Strana 44
Item když by který mistr chtěl přijíti učedlníka, nemá jeho jináče přijíti, než aby se najprve vyptal, z jakých rodičuov jest i sám také jestli zachovalý; potom má s ním před cechmistry jíti a když by již přijat byl, hned má do cechu dáti libru vosku a mistru svému od učení dvě kopě vídeňské uručiti. A pakli chce býti tři letha, tehdy od učení nemá mistru nic dáti. Item řád uložený a šlak slušný všichni aby drželi a zachová- vali, tak aby se všichni živiti mohli, též chudý jako i bohatý. A obec aby skrze to žádně úzkosti a nedostatku neměla. A pakli by v krámích od masa jaký nedostatek byl, tak že by skrze to úzkost trpěla, tehdy úředníci moji nynější i budoucí mají před se obeslati cechmistry, těž purgmistr s konšely to učiniti má, a takový nedo- statek cechmistrôm ukázati mají. A cechmistři hned obci veškeré to opatřiti mají, aby ten nedostatek hned napraven byl. A jestli že by to k nápravě nepřivedli a obec skrze to úzkost a nedostatek trpěla, tehdy cechmistři hned aby mě a nebo budůcím mým dali pokuty kopu grošuov českých. A pakli by to scházelo všemi mistry, tehdy všichni spolu nerozdílně mají pokuty dáti dvě kopě grošuov českých. A taková pokuta nemá . .. nijakž prominuta být a žádným obyčejem, jestli že by to jich nedopatřením přišlo. Item když by který sedlák anebo kdožkoli jinej kterému thovaryši přiřekl prve prodati a jinej tovaryš jej třet . . před . . , aby jemu to s hřebíku sňato bylo a takový každý aby dal do cechu libru vosku. A pakli by bylo tele nebo skopec, tehdy puol libry. Item když by který řezník jinému na čemžkoli krám svuoj pronajal, má jej v tom platu a nájmu držeti a jinaj nemá jeho v té věci žádným vymyšleným obyčejem předkupovati a překážeti. A tomu žádnému nemá . . . ani dopuštěno býti. Item toto také znamenitě míti chci, aby mezi krámy žádných svaruov a různic nebývalo, ale všeliká poctivost aby zachovávána byla mezi všemi. A jestli že by pak jeden druhému čím vinen byl, má se to vzněsti na cechmistry a cechmistři mají to mezi stranami spravedlivě rozeznati a to srovnati. A jestli že by která strana na cechmistřích přestati nechtěla, takový vězením trestán byl a to proto, že řád a zřízení pominul a do cechu aby čtyři groše české dal a to nižadnému prominuto býti nemá. 44

Strana 45
Item jestli že by který řezník komuž pak koli za dobytek co dlužen byl, tehdy ten, komuž jest dlužen, vzněsti to má na cech- mistry a cechmistři toho dlužníka k tomu přidržeti mají, aby tomu, komuž dlužen jest, ten dluh zaplatil a nebo se s ním smluvil. A jestli že by přes to rozkázání cechmistruov toho zanetbal a domu dosti neučinil, má takovému každému krám hned zavřen býti, aby maso neprodával, dotuž by toho dluhu nezaplatil a neb se oň nesmluvil. Item každý rok s krámuov jest platu šestnácte čtvrtí loje a ten mě i budůcím mým platiti mají. A pakli by více krámuov nových k těmto přistaveno bylo, tehdy takovýž plat jako na prvních jest, položen i placen býti má. Item k tomuto také vuoli dávám a tak míti chci, aby sousedě a obyvatelé městečka Dačic kolikkoli dobytče a nebo vuol, tele, skopec, jehně ku potřebě své kůpiti i zabíti mohli a jim rozdělili, ale jiným aby toho masa neprodávali. Též také toto míti chci, aby kůl u krámuov postaven byl a což by se koli zabíti mělo, aby se prve k tomu kolu přivazovalo a cechmistři ohledajíc toho, jestli hodně k zabití, aby odtud odve- deno a zabito bylo. A pakli by nehodně bylo, aby takového žádně- mu zabíti nedopouštěli. A jestli že by kto přes rozkázání cechmi- struov to učinil a zabil, má jemu všecko to maso pobráno a do špitále dáno býti a nijakž dopuštěno žádnému to býti nemá, aby to maso prodával, neb to míti chci, aby se bil dobytek hodný, veliký i malý, s opatrováním cechmistruov a starších. A jestli že by se přes toto mé rozkázání co našlo hubeného a churavého prodávati v krámích a svrchu psaných pokut sobě nevážili, tehdy mě a budúcím mým povinni budů pokuty dáti dvě kopě grošuov českých k temu. A to žádněme prominuto nebude. A což se obyvateluov a souseduov městečka mého Dačic dotýce, ti aby vuoli i svobodu měli maso v krámích na váhu, po kusech, buď po čtvrti ku potřebě své kupovati, toho jim žezníci povoliti mají. A pakli by se mě a nebo budúcím mým zdálo, aby byli voleni dva muži hodna a spravedliva a ti aby to spravedlivě rozvažovali a rozsuzovali, když by se maso na váhu prodávalo, což by bylo řezníkóm i tak všecky obci bez škody, ale při čemž by obojí zuostati mohli; tomu také povoluji, aby v trhový den ani jindy kromě řezníkuov žádný 45

Strana 46
jiný masa pařeného neprodával, ani o jarmarce na rynku pečeného ani vařeného hovědího než toliko samo vepřové. A ktož by se koli tak nezachoval a v tom postižen byl, takové všecko všetcko maso má jemu pobráno a do špitále má dáno chudým býti. Item také ktož by koli přivezl do městečka toho maso páleně vepřové, to má prodáváno býti s huory kramuov toliko a ne jinde a také má prodáváno býti po celém bochu neb po puol i také po menších kusech, hajzi a nebo hřbet též i droby. A tak jakž by kto co chtěl ku potřebě své sobě koupiti, v tom řezníci nižádně překážky žádnému činiti nemají, nebo to opatruji, aby všickni poddaní moji, též chudí jako bohatí, toho se dokoupiti mohli a tak se ne jeden, ale všickni množili a lěpeji živnosti své pode mnou prováděti a se saditi mohli. I protož já Jindřich často psaný, patříce na ustavičnu prozbu a žádost předepsaných řezníkuov poddaných svých takový řád a cech i což by koli bylo jejich poctivého a dobrého a zvláště s rozmnožením lidí mých a obecnému dobrému s dobrým rozmyslem i s erby svými nynějšími i budůcími tak, jakž se svrchu píše, vy- zdvihuji, ustanovuji a toho všeho bez umenšení mocně tímto listem potvrzuji a upevňuji a slibuji sám zase i za všecky erby a potomky své, že to všecko, což se svrchu píše, v cele a skutečně od nás pánuov jim řezníkóm držeti a zachovati má nyní i na časy budúcí, leč by sami sobě pruti učinili, toho sobě i erbuom svým moc k napravení pozuostavuji. Tomu na svědomí i na potvrzení a lepší jistotu všech věcí svrchupsaných a v tomto listu zapsaných pečet svu vlastní s svým jistým vědomím a s celým i plným přiznáním dal sem přivěsiti k tomuto listu dobrovolně. Jenž jest dán a psán na Corštejně v pon- dělí před Povýšením svatého kříže ot narození Syna Božího tisícího pětistého šestmeztihmého počítajíce. Pergamenová listina (rozměrů 501 mm na šiř. a 305 mm na výš. a 29 mm přehnutá) s visutou pečetí (hendrico - de Corn) v Městském archivu v Dačicích. 46

Strana 47
27. 1540, 25. října, Nové Město. Král Ferdinand potvrzuje Dačickým vybírání haléře z každé měřice, která se tam na trhu prodává nebo kupuje. My Ferdinand z Boží milosti římský král, po všecky časy rozmnožitel říše a uherský, český, dalmatský, charvatský etc. král, infant v Hyspanii, arcikníže rakoužské, margkrabě moravský, lucem- burské a slezské kníže a lužický margkrabě etc. oznamujem tímto listem všem, jakož v městečku Dačicích poddaní urozeného Volfa Krajíře staršího z Krajku na Landtštejně, najvyžšího kancléře krá- lovstvie českého, věrného našeho milého k vuoli a z ovalením naším toho užívají, že na trzích svobodných, kteříž v mněstečku bývají, což se tu koli obilí prodává neb kupuje, každý z měřice jedně od měření haléř dává a nad to mněřiec chovají tak, jakž toho i v městě našem Znojmě užívají, ale nemajíc týž obyvatele mněstečka Dačic na to žádného obdarování, prošeni jsme poniženě od téhož najvyšího kancléře našeho, abychom jmenovaným poddaným jeho Dačickým tu milost učiniti a toho, jakž vejš dotžteno, listem a majestátem naším potvrditi ráčili. K jehožto prosbě nakloněni jsúce a prohledajíce na jeho věrné a pracně ustavičné služby, kteréž nám činil a činiti nepřestává s dobrým rozmyslem naším jistým vědomem s raddou věrných našich milých mocí královsků v Čechách a jakožto margkrabě moravský milostivě povolení naše k tomu sme dáti ráčili a tímto listem dáváme a svrchu psaným Dačickým a obyvatelóm v něm tu milost činíme a toho potvrzujem, aby každý kto co na trh k prodaji přiveze a to na mněřice prodávati bude chtíti, aby ten každý, ktož prodá neb koupí, z jedně každé měřice jeden haléř dal a povinen dáti a spraviti bez otporu. Chtiece tomu konečně, aby často psaní obyvatelé v Dačicích při tom, jak jsú to užívali předešlých časuov s povolením naším i při této milosti a potvrzení našem od každého bez přerušení zachováni byli. Protož přikazujem všem obyvatelóm a poddaným naším ze všech stavuov margkrabství moravského nynějším i budoucím věrným milým, abyšte svrchu jmenované Dačické nynější i budoucí při tom při všem, čož se tuto píše, jměli, drželi a neporušitedlně nyní i v časech budoucích zachovali, žádných jim v tom překážek nečiníce ani komu jinému 47

Strana 48
činiti dopouštějíce pod vyvarováním nemilosti naší královské. Tomu na svědomie pečet naši královsku k listu tomuto přivěsiti sme dali. Dán v Novém Městě v Rakousích v pondělí před svatými Šimonem a Judů letha Páně tisícého pětistého čtyřitcátého a krá- lovství našich římského desátého, uherského čtrnáctého a českého patnáctého. Ferdinand v. r. Žabka v. r. Pergamenová listina (rozměrů 382 mm na šíř., 235 a 70 mm na výš.) s visutou velkou císařskou pečetí na pergamenových proužcích v Městském archivu v Dačicích. - Opis v zemském archivu v Brně, sbírka Bočkova č. 7695. - Majestalia Bohemica ab anno 1539 usque 1544. Registra majestatuov najjasnějšího knížete a pána, pana Ferdinanda, římského, uherského, českého etc. krále, infanta v Hispanii, arciknížete rakouského, margkrabí moravského, lucembur- ského a slezského knížete a lužického markrabí etc. pod větší pečetí vyšlých, Fol. 48v., v archivu ministerstva vnitra v Praze (Sig. 284) 28. 1544. Johanka z Krajku pohání Volfa staršího z Krajku z dědin, z 1000 hřiven grošů a domu v Dačicích. Johanka z Krajku etc. pohoním pana Volfa staršího Krajíře z Krajku na Nové Bystřici, najvyšího purkrabí pražského, z dědin, z 1 tisíce hřiven gr. českých širokých, a tu jemu vinu dávám, že nebožtík pan Jindřich z Krajku, pán a otec muoj milý, dobré paměti, činíc podělení statkem svým mezi panem Volfam, panem Janem, panem Václavem a panem Lipoltem, syny svými, vymínil jest sobě v městečku Dačicích duom, na němž jest mnoho leth byl, a ten duom jest mně mocně dal, a on pan Volf jeho mně postoupiti nechce. Zná-li se etc., poručník etc. Půhony brněnské 18, fol. 152/180. 48

Strana 49
29. 1548, 24. dubna, Dačice. Smlouva Dačic s farářem. Letha 1548 stala se jest smlouva na budoucí časy s panem farářem a s purkmistrem a staršími při času svatého Jiří, až do sva- tého Jiří, a to taková: Za ten celý rok že budem povinni panu faráři dáti šedesáte 5 fl, a to se platí farářům rozdílně každého měsíce po 6 fl. Dodotek: A pan farář bude povinen sám se o dříví starati a když sobě dříví objedná, budou povini podruzi po 1 sáhu jemu dřev nadělati a z vesnic s Pičína, z Hradištku a s Toužína na žádost jeho odvésti. - Také pan farář aby často sloužil a svému povolání bude povi- novati zadost činiti. A bez opovědi purgmistra a starších aby nikam neodcházel. Pakli by toho pominul, budou mu moci za to vyraziti. Pana purgmistra a pány starší jakožto pány své aby v poctivosti měl. Též stolic v kostele bez vědomí a vuole naší žádných aby stavěti nedal, leč my k tomu vuoli dáme. Pan farář aby na sobě lidu dobrý příklad dával, sám aby se chvalitebně choval, jakž na dobrého náleží. Item pan farář ještě tyto důchody má: kdož krávy chová, jsú povinni po jednom letníku dáti a od funus 1 gr. Item pan farář povinovat jest rektorovi do roka stravu dáti a kantorovi každou neděli oběd. A my faráři vejšeji sme na ten rok povinni přidati na tu stravu 2 fl. Item pan farář má svou řeku nad toužínským mlejnem a tu řeku bude sobě moci, když velkých trav nebude, a to aby se sou- seduom škoda nedála, do roka ku potřebě své dáti dvakráte spustiti, ale mlynáři má dáti napřed tři dni věděti. A mlynář nemá toho jemu hájiti nynější i budoucí. Za takové spuštění povinovat farář mlynáři odpustiti za sebú sakem loviti a neb 6 gr. alb. jest povino- vat jemu za to ryb dáti, neb on musí proto svého mlení zanechati. Item pan farář když by u nás nemínil zuostati, má sobě pořádně odpuštění vzíti před rokem štvrth létha a pakli by se nám vidělo a my i ho nechtěli, též budem povinni před rokem štvrth létha odpuštění dáti. 49

Strana 50
Radní manuál města Dačic str. 13. Městský archiv v Dačicích. Srov: Dundálek str. 72. -Beringer o Jonoušek, Dačice str. 89n. Srov. i smlouvu z r. 1585, čís. 38. 30. 1548, Dačice. Rád pro rektora v Dačicích. Letha 1.5.4.8° znamenáva se, kterak rektor pana purgmistra a pány starší, jakožto pány své v poctivosti má míti. A když by se kolivěk pro něho poslalo, má hnedky přijíti bez meškání a písařství, kteréž nám jest, náležitě vykonávati má a tejnost všelikou zachovati. Item za tu službu my jsme povinni jemu 4 (přepsáno na 5) fl. a kantorovi též 4 (přepsáno na 5) fl. Item rektor s kantorem povinni jsú vrata pod školou zavírati všelikého času, též i zvoniti na klekání i na páteře i vždycky, když potřeba. Item též povinen jest od souseduov od várky povárný vybí- rati po 1 gr. a při počtu purgmistru do rathuzu přinésti. Item rektor má pana faráře v poctivosti mîti a jím se spra- vovati, co se kostelních věcí dotýče i zvonění, a v hudrunk v žádný s ním nevcházeti a jestli by toho kterej rektor pominul, budem ho moci o to trestati. A kdyby kdy pan farář měl jaké hosti, jest povinovat pro poctivost svu (oproveno na pana faráře i svu) jim poslužiti. Item rektor sám večer do šenkovních domů aby nechodil a kantorovi a týhož jim žákuom aby nedopouštěl, zbraní v městečku do domu šenkovních též aby nechodili pod trestáním. Item rektor oplatky jest povinnovat péci. Item rektor tento důchod výšeji má od listů zachovacích, když kterej píše, kterýž s to muož býti, jest povinovat za to 1 fl. dáti a s chudším slušně se smluviti. Item rektorovi od pacholat tyto důchody od učení: sabatáles všecí po 1 d. alb., který jich kredo mají, a rektor jest povinovat 50

Strana 51
s nimi každu sobothu do lázni jíti a neb kantora na svém místě poslati pro rozpustilost pacholátek. Item animales, jarmakales, masopustales, montáles, kretáles všickni po 1 d. alb. a hromničkales po 2 d. alb. Item preciáles, kteří velkém k oknuom sedají, po 2 gr. alb. a kteří slabikuji po 2 gr. alb. a od malejch po 1 gr. alb. Item od zvonění mrtvému a od průvodu velkejm zvonem když se potrhá 3 (přepsáno na 4) gr. alb. a když se novým po- trhá 2 (přepsáno na 3) gr. alb. Item rektor povinovat jest každejm k hodům od pacholat vybrati lazebníkovi po 1 d. víd. a jemu to sám v ruce uvěsti. (Přípis 1.) Item calafactury mendíčkům k vánocům po 2 d. alb. Též k velcenoci po 1 d. alb. a 2 vejce; pakli vajec nemá, nedá, má dáti 1 alb. d. (Přípis 2). Kteří pacholata na quartál jsou, ti žádných jiných platů nedá- vají a dáti nemají, kromě dříví (Přípis 3). Co se skel ve škole dotýče, jestli by se které rozrazilo, o to officialovë at pilnost mají, neb se k nim o to i o jiné hleděti bude, kdyby se jaká škoda na čem stala (Přípis 4). Radní manuál města Dačic, str. 14-15. Městský archiv v Dačicích. Srov. Dundálek str. 76 . Srov. i Řád z r. 1585, čís. 39. 31. 1548, Dačice. Řád pro lazebníka v Dačicích. Vejpis strany lazebníka kterak se chovati má. Item nejprve aby sám hleděl k vůli Boží živ býti a neřádů žádných proti Pánu Bohu i proti dobrejm lidem v lázni aby nedo- pouštěl. 51

Strana 52
Item aby o to pilnost měl, aby lázna dobře vytopena bejvala teplá a vody aby dosti bylo. Item čeledi aby dostatek měl a k tomu aby přihlídal, aby každému posloužili bez pobízení, bohatému i chuděmu, zvlášt sou- seduom. A v ženské lázni telikéž ženám aby slouhy posluhovaly, též aby vody na ženské straně dostatek bejval, aby sobě samy pro ni nechodily. Item škopků a sudů i jiného nádobí, což jemu náleží, to tak aby opatřil, aby ve všem dostatek byl. Voda když by do studnice jíti nemohla, povinen bude to opatřiti. Item co se dotýče střechy na lázni opravování, lavic v lázni, skla nová kdyby se měla dělati aneb kamna nová, to my povinni budem opatřiti. Než kdyby se v šetrnosti skla stloukly, povinen bude lazebník dati opraviti. Item s každého topení, když láznu topí, povinen jest hospodá- řuom, kteříž kdy koli k tomu voleni jsú, 8 (opraveno no 4) gr. alb. dáti. Pakli by svývolně netopil, povinen bude takový plat předce dáti a jestli by kdy nemohl, povinen bude hospodářuom oznámiti. A když by kdy bylo potřebí opraviti, na hospodáře aby to vznesl. Item toto jemu dáváno býti má: každý soused 2 d. alb., mlá- denci po 3 d. malých (opraveno na 2 d. alb.). Item ženy po 3 d. malých. Item děvečky po 1 d. alb. Item děti, kteří jsú nad sedm leth stáří, po 1 d. malým, ale chudky se odpouští, a kteří jsú mladší, od těch nic. Item žáci pacholátka, kteří do školy chodí, každejm k hoduom (připsáno velikonočním) po 1 d. víd. Přepsáno no Letha 1567 po 1 d. alb., 1 vejce. Item co se služebníků a sluoh dotýče, jim aby poručil, aby na lidi nekřikali, než pěkně prosili, aby jim na spropiti dáno bylo. Kdo dá, aby za vděk přijali, a kdo nedá, aby pokoj dali. Ale když lidi uhlídají, že se jim neliknují poslůžiti, mnohdy jim spíše dá. Dodotek: Když kdo baňkami pouštěti dá, od každé baňky pouštění 1 d. malej. Radní manuál města Dačic str. 16n. Městský archiv v Dačicích. Srov. Dundálek str. 67. 52

Strana 53
32. 1562, 4. listopadu, Frankfurt. Král Ferdinand uděluje Dačickým třetí jarmark na čtvrtek po postní neděli Remi- niscere a sobotní trh obilní. My Ferdinand etc. oznamujeme tímto listem všem, jakož opa- trní purgkmistr a konšelě i všecka obec městečka Dačic, poddaní urozeného Albrechta Krajíře z Krajka na Dačicích, věrného našeho milého, dva jarmarky roční sobě daně mají, i prošeni jsme poníženě od dotčeného Albrechta Krajíře, abychom svrchu psaným obyva- telőm a poddaným jeho téhož městečka Dačic k prvním dvěma jarmarkuom ještě jeden jarmark roční dáti a znovu vysaditi ráčili. K jehožto snažné prosbě nakloněni jsouce, dotčeným Dačickým jar- mark třetí k prvnějším dvěma, totiž ve čtvrtek po neděli postní, kteráž slove Reminiscere, s osmi dny pořád zběhlými a frejunkem obyčejným i také trh téhodní obilní každu sobotu milostivě dávati a znovu vystavovati ráčíme. Chtíce tomu, aby oni obyvatelé městečka Dačic tak jakž jiná města a městečka v království českěm a margkrabství moravskěm svých jarmarků ročních a trhů těhodních užívají, buď z práva neb z obyčeje, též užívati mohli a moc měli, protož přikazujem všem obyvatelóm a poddaným našim ze všech stavuov království českého a margkrabství moravského nynějším i budoucím, věrným milým, abyšte již psané obyvatele městečka Dačic, nynější i budoucí, při tomto třetím jarmarku ročním a trhu téhodním a milostivém dání našem měli, drželi a neporušitelně, nyní i na budoucí časy zachovali, žádných jim v tom překážek nečiníce, ani komu jinému činiti nedopouštějíce pod uvarováním nemilosti naší císařské. Však proto chceme, aby toto naše toho jarmarku a trhu téhod- ního nadání jednomu každému bez ujmy a škody na jeho spraved- livosti bylo. Tomu na svědomí etc. Dán v městě našem a říšském Frankfurtě v středu po Všech svatých letha Božího 1562° Majestalia Bohemica ab anno 1560 usque 1570. Registra ma- jestátuov nejjasnějšího knížete a pána, pana Ferdinanda, římského císaře, po všecky časy rozmnožitele říše a uherského, českého etc. krále etc. Fol. 173, Jarmark Dačickým, v archivu ministerstva vnitra v Praze (Sign. 287). 53

Strana 54
33. 1564, 11. května, Dačice. Purkmistr a starší města Dačic činí smlouvu se zvonařem Adamem z města Mezi- říčí nad řekou Oslavou o lití zvonu Cedule učiněná o novej zvon s Adamem zvonařem z města Meziříčí nad řekou Oslavou. Letha Páně 1564 ve čtvrtek den Buožího na nebe vstoupení stala se jest smlouva celá a dokonalá mezi opatrným panem purk- mistrem a staršími města Dačic z strany jedně a opatrným panem Adamem zvonařem z města Meziříčí nad řekou Oslavou z strany druhé, a to taková, že jest pan Adam zvonař zjednal s svrchupsa- ným purkmistrem a staršími zvon, kterýž rozražený měli, znovu slíti a na místo celý, jakž znovu přísluší, připraviti a když již zavě- šený bude, jestliže by se nám ouřadu neb obci hlas jeho nelíbil, svrchu psaný Adam v to se dobrovolně poddal, že čtvrt neb v puol létě na svůj náklad zase stlouci a zvon slíti a na místě jej připraviti, tak aby žádného nedostatku při něm se nenacházelo. A vodvážili jsme zvonaři u nás v Dačicích zvonoviny 16 centnýřů a 11 liber a přikoupeno 5 centnýřů a 20 liber. A od každého cent- nýře povinni budem od slývání 3 kopy míšenské dáti. A pro lepší pamět a jistotu tyto cedule řezaný udělány jsou. Actum leta a dne svrchu psaného. Zápis byl vepsán na desce knihy „Vejpovědi z práva 1561“, avšak při novém vázání knihy koncem minulého století byl patrně zničen, neboť dnes je nezvěstný. Přepis je podán podle J. Beringra o J. Janouška, Město a panství Dačice, Dačice 1893, str. 179n. 34. 1565, 29. prosince, Linec. Král Maxmilián obnovuje a potvrzuje Dačickým jejich privilegia a majestáty, které mají na jarmarky, trh týdenní a měřičnou daň. My Maxmilián druhý, z Božie milosti volený římský císař, po všecky časy rozmnožitel říše a uherský, český etc. král, arcikníže 54

Strana 55
rakouské, margkrabě moravský, lucemburské a slezské kníže a lužický margkrabě etc. oznamujem tímto listem všem, že jsme poníženě prošeni od opatrných purgkmistra a konšeluov i vší obce mněstečka Dačic, poddaných pozůstalých sirotkuov někdy urozeného Albrechta Krajíře z Krajku, abychom jim privilegia a majestáty jich, kteréž sobě od předkuov našich, králuov českých a margkrabie moravských, i také od slavně paměti římského císaře, jeho milosti pana Ferdi- nanda, pána a otce našeho nejmilejšího, na jarmarky roční, trch téhodní sobotní a mněřičně dani a potvrzené mají, milostivě obno- viti a potvrditi ráčili. K jejichžto pokorně prosbě nakloněni souce a vidouce ty listy a majestáty celé a neporušeně býti, s dobrým rozmyslem naším, jistým vědomím, s raddou věrných našich milých mocí královsků v Čechách a jakošto margkrabě moravský těch všech svobod a obdarování jsme schváliti, obnoviti a potvrditi ráčili a tímto listem ve všech jejich znění, položení, v punktích, klauzulích a artikulích, jako by v tento list náš císařský slovo od slova vep- sány byly, schvalejem, obnovujem a potvrzujem. Chtíce tomu konečně, aby dočtení Dačičtí při těch jarmarcích, trhu téhodním a mněřičněm po haléři od mněřice, jakž majestát na to svědčí, jakž jsou toho až posavad v uživání byli, od každého člověka bez naší a budoucích králuov českých a margkrabích moravských i jiných všech lidí všelijaké překážky a odpornosti zachováni byli. Protoš přikazujem všem obyvatelóm a poddaným našim ze všech stavuov království našeho českého a markgrafství morav- ského, nynějším i budoucím věrným našim milým, abyste svrchu psané purgkmistra a konšely i všecku obec a obyvatele mněstečka Dačic, nynější i budoucí, při tomto milostivém obnovení a potvrzení našem jměli, drželi a neporušitedlně nyní i v budoucích časech zachovali, žádných jim v tom překážek nečiníce, ani komu jinému činiti nedopouštějíce, pod uvarováním hněvu a nemilosti naší císař- ské, dědicuov našich králuov českých a margkrabí moravských. Tomu na svědomí pečet naši císařsku k tomuto listu přivěsiti sme rozkázati ráčili. Dán v mněstě našem Linci v sobotu po Mláďátkách letha Božího tisícího pětistého šedesátého pátého a království našich římského čtvrtého, uherského třetího a českého sedmnáctého. 55

Strana 56
Maxmilian v. r. Ech. Mehl v. r. Ad mandatum D° ni Electi Imperatoris proprium Mi. Walter v. r. Pergamenová listina rozměrů 489 mm na šíř. a 275 mm na výš., 96 mm zahnuto, bez vinutě pečeti (ztracena) v městskěm archivu v Dačicích. 35. 1570, Dačice. Purkmistr města Dačic vyhlašuje poplatek za používání mostu. Letha 1570 od mostu města Dačic. Kdo chce přes něj potahem a nákladem jeti, má dáti na opravu mostu 1 k., od půl vozu aneb saní půl krejcaru. Kdo by pak mimo most dole jel, není povin od mostu nic dáti. Kdo by pak takovou povinost nedal, bude poku- tován. Pro lepší toho jistotu pečet městsku jsme přitisknout dali. Actum ut supra Purgkmister města Dačic. (Vyobrazení pečeti městské.) Původně v městském archivu, nyní v Městském museu v Dačicích dřevěná tabulka se stříškou s uvedeným nápisem; rozměry 380 mm šir., 310 mm vys., 22 mm tlustá. Srov. Beringer o Ja- novšek, Dačice str. 123. 36.1582, 31. prosince, Vídeň. Král Rudolf potvrzuje Dačickým jejich privilegia a majestáty na jarmarky, trh týdenní a měřič- nou daň a potvrzuje jim soud, jakž to od starodávna zacho- vávali, a stanoví, že ze soudu dačického se lze odvolat toliko na jeho osobu a budoucí krále české anebo na rady nad apelacími na hradě pražském. 56

Strana 57
My Rudolf druhý, z Boží milosti volený římský cisař, po všecky časy rozmnožitel říše a uherský, český, dalmatský, charvatský etc. král, arcikníže rakouské, margkrabie moravský, lucemburské a slezské kníže a lužický margkrabie etc. etc., oznamujem tímto listem všem, že sme poníženě prošeni od oppatrných purgkmistra, od konšeluov i vší obce menestečka Dačic, poddaných urozeného Voldřicha Krajíře z Krajku etc, věrného našeho milého, abychom jim privilegia a majestáty jich, kteréž sobě od předkuov našich, králův českých a margkrabí moravských, i také od slavně paměti římského císaře jeho milosti pana Ferdinanda, pana děda našeho nejmilejšího, na jarmarky roční, trch téhodní a mněřiční dani a od jeho milosti cisařské Maximiliána, pana otce našeho nejmilejšího slavně paměti, potvrzené mají, milostivě obnoviti a potvrditi ráčili. K jejichžto pokorné prosbě nakloněni jsouce a vidouce ty listy a majestáty celé a neporušené bejti, s dobrým rozmyslem, naším jistým vědomím, z raddou věrných našich milých mocí královsků v Čechách a jakožto margkrabie moravský těch všech svobod a obdarování jsme schváliti, obnoviti a potvrditi ráčili a tímto listem ve všech jejich znění, položení, v punktech, klauzulech a artikulích jako by v tento list náš císařský slovo od slova vepsány byly, schvalujem, obnovujem a potvrzujem, jim při tom také tuto níže psanu milost činiti ráčíme, aby oni soud svůj řádně osadíc, tak jakž jsou od starodavna zachovávali, každého, kdož by koliv k právu jich přistoupil, souditi i odsouditi mohli jako jiná mněsta naše v margkrabství moravském, a s toho práva aby se žádný nikam jinam odvolati nemohl, na žádně jiné právo, leč na osobu naši císařsku a budoucí potomky naše krále české a margkrabie morav- ské a neb před raddy naše nad appellacími na hradě pražským, nynější i budoucí, nařízenými. Pakli by kdo koliv z všetečnosti toho se dopustil a od práva jich na jiné právo se odvolal, ten každý do komory naší cisařské jedno sto kop grošuov českých propadnouti jmá. A oni Dačičtí toho každého, který by v tom shledán byl, nám bez meškání oznámiti mají a povini budou. Chtíce tomu konečně, aby dotčtení Dačičtí při těch jarmarcích, trhu téhodním a mněřičním po haléři od mněřice, jakž majestát na to svědčí, jakž jsou toho až posavad v užívání byli, též také 57

Strana 58
při svrchu psaně milosti naši jim z strany odvolávání od práva jejich učiněně od každého člověka bez naší a budoucích našich, kraluov českých a margkrabí moravských, i jiných všech lidí všeli- jaké překážky a odpornosti zachováni byli. Protož přikazujem všem obyvateluom a poddaným našim, ze všech stavuov království našeho českého a margkrabství moravského, nynějším i budoucím, věrným našim milým, abyste svrchu psaně purgkmistra a konšely i všecku obec a obyvatele mněstečka Dačic, nynější i budoucí, při tomto milostivém obnovení a potvrzení a dalším nadání naše jměli, drželi a neporušitedlně nyní i budoucích časech zachovali, žádných jim v tom překážek nečiníce ani komu jinému činiti nedopouštějíce pod uvarováním hněvu a nemilosti naší císařské, dědicuov našich krâluov českých a margkrabí morav- ských. Tomu na svědomí pečet naši k tomuto k tomuto (!) listu jsme přivěsiti rozkázati ráčili. Dán v mněstě našem Vídni v pondělí po Mláďátkách leta Bo- žího tisícého pětistého osmdesátého druhého a království našich římského osmého, uherského jedenáctého a českého též osměho. Rudolf v. r. Ozvald ze Senfeldu v. r. Ad mandatum Sacrae Caesa: Mstis proprium Sebast: Hewgel. Pergamenová listina rozměrů 532 mm na šíř. a 284 mm na výš. a 62 mm přehnuto s porušenou císařskou pečetí, visící na točené černožluté šňůře v městském archivu v Dačicích. - Opis v zemském archivu v Brně ve sbírce Bočkově č. 7697. - Salbuch fol. 138 - 139v: Generalconfirmation deren Privilegien des Stadtls Datschitz, wie ihm dieselben von Wail: Kaiser Ferdinando gegeben und vom Kaiser Maxmilian confirmiert worden mit dieser ferneren Begnädigung, dass die Appellation von seinem Rechte an kein anderes, als nur nach Hof Ratt haben solle. Wien den 30. December: 1582 v archivu ministerstva vnitra v Praze (Sign. 11). - Těž ve fondu Morava v archivu téhož ministerstva (Sign. MR 8/1/61.). 58

Strana 59
37. 1582, Dačice. Purkmistr a konšelé dačičti stěžují si králi Rudolfovi, že pan Václav Zahrádecký ze Zahrádek a na Budiškovicích se odvolal od práva dačického k zemskému soudu markrabství moravského, nedbaje krá- lovské milosti, udělené Dačickým. Nejjasnější, nejnepřemoženější, velikomocný římský císaři, uherský, český králi, pane, pane nás všech nejmilostivější! Na vaši císařsku milost ve vší poníženosti vzněsti pominouti jsme nemohli příhodu, kteráž se jest při právě našem minulých dnův zběhla a to taková, že nějaký Václav sládek, poddaný pana Prokopa Čabelického z Soutic na Tejně nad Vltavou, odpovědlník Mathyáše Častachovského, rychtáře města Jemnice, při právu našem dostižen a od něho, rychtáře jemnického, obviněn i poněvadž nikdež v službě ani usedlý nebyl, vězením opatřen jest. Proti čemuž rychtář jemnický ku právu pod jedno sto kop gr. čes. jest zaručil; v kte- rémžto vězení ujal se jeho jakožto zakázaného služebníka svého pan Václav Zahrádecký z Zahrádek a na Budiškovicích, k právu se vedle něho postavil, v odpory se dával, žalobu k kdréž nejprve rychtáře jemnického nutil, přeslyšel, odpověd činil a potomně v čase roku, jim stranám odloženého, toho jistého sládka, kterýž u vězení držán, na pánu jeho za poddaného sobě vyjednal, nic měně ke dni jmenovanému se dostavil, při konal a mezi jiným, poněvadž ten sládek již poddaný jeho jest byl, aby mu z práva našeho, že za něho, jakožto poddaného svého, dosti učiniti chce, vydán byl, chtěl. Druhá strana původní tomu dovoliti odporovala, s tím dolo- žením, že každá pře při kterém se právě začne, při tom se i doko- nati má, nás žádajíc, poněvadž při tom právě dostižen, obviněn, aby z toho práva vydáván, že oni s panem Václavem nic činiti nemají, nebyl. Ale pan Václav, nemoha toho obdržeti, rozhněvavši se, na žádost naši, aby malé sčekání k pohlédnutí na svědky aneb roku k odložení učinil, nic nedbajíc práva, to zlehčujíc, se strhl, z světnice radní ušel a k soudu zemskému margkrabství morav- ského o tuž věc pána našeho dědičného pohnavši, jest se odvolal. I majíce my obzvláštní milost na soudy od V. C. Milosti, jakž příležící vejpis ukazuje, sobě danu, že kdož by koliv k právu našemu 59

Strana 60
přistoupil, potomně na jiné právo se odvolal, že ten každý jedno sto kop grošuov českých do komory VCM. pokuty položiti povi- nen jest i s tím doložením, že my povinni budeme takovu věc bez meškání na VCM. vzněsti. V čemž se poslušně chovajíce, VCM. takovu věc oznamujíc, ji k milostivému uvážení V C. Milosti poda- váme a vaší císařské Milosti za to s ponížeností prosíme, že nás při takové, nám od VCM. dané milosti milostivě chrániti, nad námi a chudou obcí naší milostivou ruku držeti, nás chrániti, tak aby se budoucně i jiní v podobných příčinách toho nedopouštěli, ráčíte. V čemž se VCM. poručeně činíc, za brzké opatření jakožto chudá obec žádáme. Vaší cisařské milosti poslušně hotovi purgmistr a konšelě na místě vší obce měst: Dačic. Na str. 4: Nejjasnějšímu, nejnepřemoženějšímu, velikomocněmu římskěmu císaři a uherskému, českému králi, margkrabí moravskěmu, pánu, pánu nás všech nejmilostivějšímu ponížená správa od nás purgmistra a konšelův i na místě vší obce měst: Dačic v margkrab- ství moravském. List na papíře v archivu ministerstva vnitra v Praze ve fondu Morava, sign. MR 8/1/60. Arch papíru je popsán pouze na první a druhé straně; na straně čtvrtě je adresa a rudkou nade- psaný letopočet 1582. 38. 1585, Dačice. Smlouva Dačic s farářem. Letha Páně 1585 učiněna smlouva na časy budoucí od jich opatrnosti pana purgmistra, pánův starších o pana faráře, a to taková: 60

Strana 61
Že jich opatrnost páni starší panu faráři za práci a služby Boží každého měsíce platí po 6 R a také pan farář aby služby Páně často vykonával podle starobylého spuosobu při této obci a bez opovědi pánuov starších aby nikam neodcházel, k tomu stolic bez vědomí a vuole naší v kostele aby žádných stavěti nedal. A pan farář aby na sobě lidu dobrej příklad dával a chvalitebně se choval, jakž ta povinnost každého věrného správce jest. Nad to vejše pan farář od vrchnosti naší, jeho Milosti pána, pána našeho i z Němčic, když se společně obilí mlátívá, na celej rok 15 měr žita a 15 měr ovsa má. Koledu na Štedrej den. Od sousedův těž, kdož krávy mají, po jednom letníku. Z Pičína Malého, z Hradišťku, z Toužína též letníky a z Němčic společně s farářem volfířovským. Pan farář povinovat jest rektorovi do roka stravu dávati a kantorovi každou neděli oběd a páni starší na ten rok na kantora panu faráři 2 R. přidávají. Pan farář též má svou řeku nad toužínským mlejnem a tu řeku bude sobě motci, když velikejch trav nebude, tak aby se sou- sedům škoda nedála, do roka ku potřebě své dáti dvakráte spustiti, ale mlynáři má dáti napřed dva neb tři dni věděti a mlynář nemá toho jemu hájiti a za takové spuštění povinovat pan farář mlynáři odpustiti za sebou sakem loviti, aneb za 2 gr. alb. co by ryb státi mělo, jemu za to dáti, neb on musí mlení zanechati. Od křtu svatého pan farář aby žádného nenapomínal, ani podruhů, nebo podruzi, když se dříví od vrchnosti objedná, každý po půl sáhu dělávají. A také když která žena k ouvodu jde, tu se za práci jeho dobře nahradí. A co která žena ke cti a chvále Pánu Bohu svíce jaká dá, ty aby při chrámě Božím zuostaly a pan farář aby žádně nebral. Od funus 1 gr. čes. a od oddavků co se od koho podle možnosti dá, to aby pan farář přijal. Kdyby se pro kterého pana faráře daleko jelo a on potomně u nás na druhý rok býti nechtěl, co by od forování jeho se dalo, aby zase pánuom starším napravil. A kdyby pak druhého roku bylo a pan farář u nás neměl bejti, má sobě pořádně odpuštění vzíti před rokem čtvrth lětha a pakli by se nám vidělo jemu od- puštění dáti, budem povinni též jemu před rokem čtvrth lětha napřed dáti věděti. A tak pan farář služeb Božích aby neobmeškával 61

Strana 62
a podle starobylého spuosobu pří chrámě Páně aby se choval. K čemu holiv pan farář v domě farnim buď k jakému obilí na poli přistoupí, aby zase, když by u nás býti neměl, tak zouplna toho všeho byl povinen odstoupiti. Radní manuál města Dačic str. 318n. Městský archiv v Dačicích. Zapsal městský písař Vit Bydžovský, jehož monogram WB je pod zápisem. 39. 1585, Dačice. Rád pro školní správce v Dačicích. Správcové školní, rektor a kantor, pana purgmistra, pány starši též i jiné sousedy v poctivosti mají míti a společně aby se pokojně chovali, ve škole dítky aby bez zameškávání pilně učili a což povin- nost jejich ukazuje, s bedlivostí aby to vykonávali a služeb v chrámu Páně aby neobmeškávali. Mládeži ve škole, což by se v chrámě zpívati mělo, aby psali a notovali; tak svému povolání aby dosti činili. Za kteroužto prãci jejich pan purgmistr, páni starší rektorovi 12 R. a kantorovi 10 (přepsóno na 12) R. do roka platiti a dávati ráčí a což víceji jim od pacholat i od čeho jiného platku náleží, dole poznamenáno jest. Rektor a kantor pana faráře mají v poctivosti míti a jím se spravovati v chrámu Páně (přeškrtnuto: i o zvonění) a v hadrunk žádnej s panem farářem nevcházeti a jestli by kterej z nich co pominul, trestání by neušel a kdyby kdy pan farář jaké hosti měl, jsou povinovati pro poctivost pana faráře i svu posloužiti. Rektor a kantor ani mládenec do šenkovních domů aby sbraněmi nechodili. Též povinni jsou poroučeti mendíkům, aby se každého dne ráno a večer malým zvoncem na klekání zvonívalo. Sabatháles každého téhodne po 1 d. alb., anymáles, jarmar- káles, masopustales, montáles, kretáles po 1 d. alb. a hromničkáles po 2 d. alb. 62

Strana 63
Kandeläres, kteří čtou, po 5 d. alb., kteří slabikují a abecedu říkají, po 1 kr. Suché dni, kteří čtou, po 2 gr. alb., kteří slabikují po 2 gr. alb., kteří abecedu říkají, po 1 gr. alb. Kteří pak pacholata na kvartál se projednávají, od těch žád- nejch jinejch platů se nedává než kandeláres a kalafacturu a dříví. Od zvonění mrtvému a od provodu velkejm zvonem, když se potrhá, po 4 gr. alb. a když se novým zvonem potrhá, 3 gr. alb. a tak chudejch lidí aby nepřetahovali o to zvonění, avšak kdož by seč býti mohl a co více dáti chtěl, toho se vám přeje. A tak všelijakou bedlivost při zvonění abyšte zachovali, aby se žádné škody zoumyslně neučinilo (Později přeškrtáno). Co se pak skel v škole dotýče, jestli že by se které rozrazilo, o to oficiálové aby pilnost měli, neb se k nim o to i o jiné hleděti bude, kdyby se jaká škoda na čem stala. Calafactury mendíkům k vánocím po 2 d. alb. a k velikonoci po 1 d. alb. a po dvou vejcích. WB Nad to nade všecko rektor a kantor předně ctně a chvalitebně mají živi býti, na sobě příklad dobrej dávati, ze školy nikam nevy- cházeti podtud, pokudž pacholata ve škole v učení jsou. A jestli by se tak nechovali, pan purgkmistr a páni v svou moc a v trestání je berou. Radní manuál města Dačic str. 319n. Městský archiv v Dačicích. Zápis psán městským písařem Vítem Bydžovským, jak ukazují jeho iniciály. 40. 1585, 7. prosince, Třebíč. Kožišníci třebíčští dávají výpis svých řádů a pořádku mistrům řemesla kožišnického do města Dačic. . . zi . . . obyvatelé města Třebíče známo činíme jednomu každěmu a zvláště pak tu . . . cechu našeho osoby tyto, zejména 63

Strana 64
pan Hynek Potocký, pan Jan Vejs, spolu sousedě naši milí, spolu se pány mistry téhož poctivého řemesla kožišnického z města Dačic a podle nich se přimlouvajíc nás . . . om na žádost jejich a při- mluvu pánů a přátel ty časy sobě přižádaných vejpis těch řádů a pořádku, kterýž mezi sebou držíme a zachováváme v cechu našem v městě Třebíči do města Dačic . . . přátel jejich podle nich se přimlouvajících nemohouce odepříti, to sme učinili, nýbrž k žádosti jejich takovy řády i artikule, kterýmiž se dobrý a chvalitebný řád rozdělává, sepsany . . . Nejprve když by který tovaryš řemesla kožišnického osaditi se a nebo mistrem bejti chtěl, ten každý aby se do cechu připověděl a povinen bude rok pořád zběhlý . . . líbilo. A potom do cechu před cechmistry a mistry tyhož řemesla kožišnickyho vezmouce s sebou dva neb tři člověky, vstoupiti má a tu listy svyho řádnyho . . . vyučení před mistry položiti a žádost na ně vložiti, aby od nich do cechu přijat byl. Týž slíbiti má, že jim chce poslušen a poddán býti v slušných věcech, pokudž . . . kou svou před nimi, na den jemu od mistrův uložený, ukázati chce a vedle obyčeje řemesla kusy usazené a zřízené krájeti, což učiniti má prve než by se oženil a dokudž . . . co se mistrovských synů dotýče, když by který do cechu vstoupiti úmysl měl, ten každý bude povinen do cechu 1 R dáti a tak svobodně řemeslo . . . mistrovskou kdo téhož řemesla jsúc sobě za manželku pojal, povinen bude do cechu 2 R dáti a 2 funty vosku a tolikéž mistrům svačinu udělati . . . mesla jsouc, ji sobě za manželku vzal, ten aby do cechu 4 kopy a tři funty vosku dal a mistrům svačinu aby udělal. Třetí. Aby žádný tovaryš pokoutně . . . edměstí, leč by se prve do cechu řádně přikázal a to vše učinil, což svrchu psáno. Pakli by přes to svyvolně dělal, to jemu rychtářem aby zastaveno bylo a k tomu šatlavou . . . do cechu aby položil. Ctvrté. Jestli že by kdo z tovaryšů ve všední den kromě svátku zahálel, tedy aby v sobotu od nešporů šatlavou trestán byl a v neděli . . . dny tovaryš štukverku jehlou nedělal, nežli má na týden svýmu mistru dělati, jakž řád a obyčej toho řemesla jest. Šesté. Žádný tovaryš nemá od mistra . . . imi a tolikýž před jarmarkem. Sedmě. Mistr jeden druhého aby v poctivosti a v vážnosti náležitě jměl . . . počestnost pozdravením aneb hlavou nakloněním 64

Strana 65
aby . . . mistr mistru . . . slo . . . vými nedus . . . tými a neřád nými nedomlouval neb jeho řeč . . . lušnými nedotýkal a nepo- mlouval pod pokutou podli . . . by tovaryše jeho z veršta . . . nevyluzoval. Pakli by . . . slyš . . . še žádný mist nechovej bez v . . . od kteryhož jest svyvolně vyvstal, leč by ho dobrov . . . mistr od sebe pustil, aneb ho sám nepotřeboval. . . . . lati nežli dílo spravedlivě . . . mazané, tak aby k ohledování hodně, spraved- livě a dostatečně uděláno bylo. A kdož by se v tom jináč choval, . . . jak chovati podli uvážení. Jeden(ácté). Žádný mistr nemá pacholete a neb učedníka k učení řemesla přijímati a jednati, leč by prvi jistotu zvěděl, že . . . rodičů. Dvanáctě. Žádný krejčí a . . . vně ani tajně nepodšíval a ne- dělal na překážku kožišníkům. Pakli by se u kterýho co takovýho našlo a s tím postižen byl . . . Třinácté. Co se židů dotýče, ti aby díla žádného podšitého ani nepodšitého neb čepic všelijakých, ani futer po domích v městě ani na předměstí kožišníkům . . . nevydělávaného. A jestliže by se toho kdo z nich dopustil a co takovyho prodával, tomu aby to bylo pobráno. Ctrnáctý. Když by cechmistři cech obeslali, aby jeden . . . výmluvy přišel pod pokutou podli uznání všech mistrův, leč by toho příčinu slušnou a bezelstnou ukázal, že přijíti nemohl neb nemůže. . . . želka aneb dítě jejich umřelo, tedy každý mistr i tovaryši týhož řemesla mají to tělo mrtvě k hrobu provoditi pod pokutou 2 gr. . . . stři k žádosti vaši tyto artikule sepsaný vám vydáváme a ty naděje jsme, že tak se chovati i jimi říditi budete podle nej- vyšší možnosti své. A pro lepší jistotu a dověření se tomu . . . e přitisknouti sme dali. Jenž jest psán i dán v městě Třebíči den pamětní svatýho Ambrože letha Páně .1.5.8.5. počítajíc. L. S. L.S. 65

Strana 66
Papírová, velmi porušená listina, dnešní rozměry: 444 mm šíř. a 380 výš. První přitisknutá pečet je kožišníků dačických s * opisem MISTRI. RZEMESLO. KOZIESNICK. MIEST .TACITZ", druhá, větší, porušená je kožišníků třebíčských. Městský archiv v Dačicích. Cech kožišníků byl zřízen v Dačicích r. 1585, jak čteme v registrech cechovních: „Leta Páně 1585 začato jest jednání o tento cech a téhož léta s pomocí Pána Boha jest šťastně zjednán, ač s prací a nákladem nemalým, a to za mistrů těchto: Gabryele Hajzlera, Martina Bílka, Jeronyma kožišníka, Šimona Žídka, Jana Netoličky, Mikuláše kožišníka, Tobiáše Hajzlera, Jana Hanouska, Václava kožišníka. Toho lěta voleni sou za cechmistry Gabryel a Mikoláš. A počet pořádný jsou učinili.“ Bylo tedy v roce 1585 v Dačicích devět mistrů řemesla kožišnického. 41. 1592, 27. června, Dačice. Oldřich Krajíř z Krejku a na Dačicích uděluje dačickým soukeníkům cechovní privilegia. Já Voldřich Krajíř z Krejku a na Dačicích etc., pán a pravý dědic panství dačického, i s erby a budoucími potomky svými známo činím tímto listem mejm obecně přede všemi, jakož nynějším, tak budoucím, kdež čten a nebo čtoucí slyšán bude, kterak jsou přede mne mistři poctivého řemesla soukenického z města Dačic, poddaní moji věrní milí předstoupíc, snažnou a vochotnou prozbou mne, jakožto pána svého dědičného, žádali, abych jim pro lepší řád a poctivost řemesla jejich list neb obdarování na cech, podlí kteréhož by se říditi a spravovati měli, pod pečetí svou dal. Vzhlédše já svrchu psaný Voldřich Krajíř na takovou jejich poníženou a snažnou prosbu a prohlídajíce k tomu, že jsou se tíž mistři téhož řemesla soukenického ke mně, jakožto ku pánu svěmu dědičněmu vždycky poslušně, věrně a náležitě chovali a chovati nepřestávají, nemohl jsem žádost jejich, uznávajíce ji za slušnou bejti, voslyšeti, z dobrejm a jistejm rozmyslem svejm tak činím a jim, týmž mist- rům řemesla soukenického svrchu psaného, tímto listem a moc listu tohoto pod pečetí svou nadání na týž cech potvrzuji, aby 66

Strana 67
podlí articullů níže psanejch, kderýž jsou tak mezi sebou nařídili, se spravovali nyní i na časy budoucí a věčně. 1. articul. Všickni mistři a tovaryši téhož řemesla soukenického aby se u víře křesťanské srovnávali i také skutečně časem a místem velebnou Svátost přijímali, tak jak na věrně a pobožné křesťany záleží. Pakliby kdo z nich v tom shledán byl, ježto by přijímati nechtěl anebo se tomu protivil, takového mezi sebou aby netrpěli, leč by se skutečně polepšil, pod pokutou do cechu propadením jednu kopu grošů českých. 2. articul. Týž sobě žádný téhož řemesla osoby zmrhalý ani z luže nepoctivého pošlou za manželku bráti nikoli nemá. Pakli by se kdo toho dopustil, ten mezi námi v pořádku aby trpín nebyl a řemesla aby nedělal. 3. articul. Žádný mistr svrchu psaného řemesla aby u sebe lidí nižádných neřádných a zvláště cizoložníkův, smilníkuov, kost- kařův a podvodníkův nechoval, ani se sám toho nedopouštěl. Pakliby kdo z nich v tom nejmenším shledán byl, aby pokuty jednu libru vosku do našeho cechu dal a k tomu skutečně trestán byl. 4. articul. Kdo chce do téhož řemesla soukenického vstoupiti, ten aby v těmž městě Dačicích na těmž řemesle plný rok pořád zběhlý dělal; kdyby se pak mezi týmiž soukeníky tu chtěl osaditi a oženiti, řemeslo jich dělati, bude povinnen ty všecky mistry, u kterejch jest ten celej rok dělal, před to všecko řemeslo postaviti a tu mají ti mistři před tím řemeslem a cechem vysvědčiti, kterak jest se, dělajíce u nich, choval. Jestliže by se pak na schválení všeho cechu dobře zachoval, má takový do našeho cechu bejti přijat a položiti do téhož cechu povinnen bude šest kop grosův míseňských, čtyry libry vosku a mistrům má svačnu připraviti. 5. articul. Který jmenovaný řemeslo v témž městě Dačicích dělati chce a do cechu přijat jest, nemůže-li více postavů dělati v tom roce, tehdy ať jich toliko čtyry udělá, každého čtvrt letha jeden postav. Jestli že by pak tak potřebný byl, že by s to bejti nemohl, aby řemeslo dělal, a po časích že by zase s to bejti mohl a řemeslo by dělati chtěl, to se jemu dopustiti má, však na ten spůsob, aby takový do cechu dal, co na něho přijde buď robotami neb jinčími věcmi. Jestli že by pak toho, kdyby se jemu oznámilo, 67

Strana 68
učiniti nechtěl, takový nemá při tom řemesle žádného dílu jmíti, nýbrž se znově do řemesla vkoupiti a koupíce sobě dům se osaditi a řemeslo dělajíce jeho užívati. 6. articul. Kdyby který mistr téhož řemesla syna anebo ceru jměl, syn aby od otce řemeslo dostal, se oženil a cera se do ře- mesla vdala, ti mají takovou spravedlnost jmiti jako oni mistři sami. Však vdova kdyby stav svůj změnila a do řemesla se nevdala, to žádně spravedlnosti v řemesle soukenickém jmíti nemá. 7. articul. Kdož by se pak řemeslu soukenickému v témž městě Dačicích u kterého mistra učiti chtěl, ten učedlník bude se povinen podli pořádku těmuž řemeslu čtyry letha pořád zběhlá u jednoho mistra učiti a v cechu od mistrův přísežních má přijat bejti a své i tudíž rodičův svejch dobré zachování před žemeslem položiti. A když by se učedník jednal, má se na dostatečný rukojmě vzíti, aby ten čas vystál a se vyučil. Pakli by se učedlník dopustil nějakejch her prvi nežli by se vyučil, má při vyučení položiti do cechu jednu kopu groší českých. Pakli by se dopustil vejstupku proti přikázá- ní Božímu, smilstva, ten bude povinnen při vyučení položiti do cechu dvě kopy groší českých. Jestli že by pak beze vší příčiny od mistra učedlník odběhl a času vejš psaného nevyčkal, tehda rukojmě budou povinni položiti do cechu dvě kopy groší českých. A když ten učedlník se pořádně vyučí a v tom utrvá, tehdy po- vinnen jest mistr, u kterýho se učil, jemu zjednati a dáti všecky šaty nový, 8. articul. Co se díla a váhy dotejče, kâmen má jmíti půl sedma věrdungku k vosnově i k outku a mistři přísežní mají pilný pozor jmíti, aby každý mistr pravou a spravedlivou váhu v domě svém jměl. Najde-li se pak jaká faleš při kom, ten má do cechu podložiti dvě libry vosku. 9. articul. Strany platu od bití a kramplování vlny od jednoho viklíka sedm peněz malejch, od prechování na kramplich vod nej- jadrnější anebo fodrovy vlny vode dvou vikliků deset peněz malejch, vod kramplování na čisto deset peněz malejch, vod prechování přední vlny vode dvouch viklíků devět peněz malejch, vod kram- plování na čisto vod jednoho vikliku devět peněz malejch, vod prechování prostřední a hrubý vlny vode dvou viklíků sedm peněz malejch. Co se pak přadla dotejče, vod jednoho viklíku fodrový 68

Strana 69
vlny deset peněz bílejch, od přední vlny vosm peněz bílejch a vod prostřední a hrubý vlny sedm peněz bílejch. 10. articul. Vode tkání vosnovy vod nejlepší a fodrový vod kraje jednoho čtyry groše bíla, vod přední vosnovy má se dáti vod kraje tři groše bíla, vod hrubý i prostřední vod kraje dva groše bílý. Na dyl nejlepší vosnova jmíti jmá vosm a třiceti loket, přední vosnova na dýl jmíti jmá třiceti šest loket, hruba a prostřední vosnova na dyl jmíti má třiceti pět loket. Jestli že by pak který knap vosnovu svývolně dobře nenatkal, nebude mu povinnen týž mistr vod ní platiti. 11. articul. Od česání jednoho kraje od dvanácti cikův devět peněz malejch a knapi mají dvakráte do postavu jíti a čtyry a dvaceti štrychy udělati a štětky sobě sami mají vybírati, od nabíjení na rám jednoho postavu jednomu knapu jeden peníz bílý. Kdyby pak který mistr nedal svému knapu jíti jiněmu mistru pomáhati nabíjeti, když jiný mistr k němu pošle, takový mistr má položit do cechu jednu libru vosku. 12. articul. Jestli že by se našlo v řemesle, že jest který mistr předlí anebo knapu od díla více jest dával anebo dal míně tyto vyměřené articule a to by se na něho vyhledalo, ten každý bude povinen do cechu položiti jednu libru vosku. 13. articul. Kdyby mistr a nebo mitrová jeden druhému čeleď, buďto předlí anebo knapa, verštatu vymluvili anebo odluzovali, tak aby se tomu verkšta fedroval a druhému se v tom fyndrunk dal, ten každý má do cechu položiti jednu libru vosku. 14. articul. Když která předlí mistrovi do času přísti připoví a pod tím od něho vystoupi a u jiného mistra usedne, takovu ten mistr u sebe fedrovati nemá, poněvadž jest při těmž mistru, kterému nejprve připověděla, času nevystála. Který pak mistr přes to učiní a ji fedruje, ten do cechu položiti má jednu libru vosku. 15. articul. Kdyby jeden knapa měl a nechtěl by u toho mistra děleji dělati, nýbrž chtěl k jinýmu mistru vsésti, má ten každý knap mistru tejden před tím oznámiti a mistr knapu tolikéž ozná- miti má. Kdyby pak knap toho neučinil a přes to k jinému mistru vsedl, ten nemá do jednoho čtvrt lěta tu při městě fedrován bejti. 69

Strana 70
16. articul. Kterej by mistr vlnu kožešnickou anebo floky v témž městě Dačicích chtěl dělati a to se na něj usvěčilo, ten má propadnouti jednu kopu groši českých nejprv, jestli by se toho po druhý dopustil, má propadnouti dvě kopě groší českých. Pakli by se toho po třetí dopustil, tehdy řemesla aby zbaven byl a nedělal. Kdyby se který mistr štrýkování dopustil, takový aby vod cechu fedrován nebyl a kdyby který kramplovalu nebo přízí prodal, komu kolivěk, aby tkalci to do lněny osnovy . . . vpřísti, ten má pokuty dáti do cechu jednu kopu groší českých, neb jest to proti pořádku všemu. 17. articul. Každý mistr má vosnov snovati (přípis po straně: jadrný postav jmíti má chodů 36, bědný a hrubej jmíti má chodu 32) šestnáctimi nitmi. Pakli by měně snoval, tehdy má od jednoho roru dáti sedm peněz bílejch. 18. articul. Když mistr postav na rám bije, má ho hned cech- mistrům vopověděti, aby ho vohledali, a pakli by ho neopověděl a svívolně jej z rámu sňal, ten každý má dáti do cechu jednu libru vosku. A když cechmistr k ránu přijde a ten postav ohledá a uzná, že jest hodný, má ho na rámě cejchovati. Pakliby postav hodný nebyl a řídce natkaný, má mu cechmistr ucho podlí pořád- ku uřezati. Jestli by pak příliš řídký byl, má se ten postav na polí rozřezati. Který by pak postav měl více než dva outky a štrejfovatej po vosnově byl, takový se má černy barvy dáti a každý postav na dýl jmíti jmá třiceti jeden loket, jsouc vytažený na rámě a na šíř jadrný postav půl sedmy čtvrti, prostřední a hrubej půl druhého lokte. Když by se pak trefil postav barvený a uznal by mistr, že by na míru dostačiti na rám nemohl, má mu vo jednu čtvrt upus- titi a má takový postav k cejchování přijíti. Kdyby který mistr postav na rám nabíjel za jadrný a v prostředku nebo v jiným konci v něm se nalezl jiný outek hrubší, takový outek aby byl s toho postavu vyřezán. Který by postav dobrého obrechtu neměl, takový aby cejchovaný nebyl. Kdyby se postav na rám nabíjel za jadrný a cechmistři vohledajíc jej, uznavše, že by za jadrný nemohl projíti, mají mu se cetlíky uřezati a za prostřední cejchovati. 19. articul. Který mistr nejprvy s postavem do valchy přijde, ten každý také má nejprvy fedrován bejti. Jestližeby pak jiný mistr přišel s postavem, aby jej sobě sepral, má mu ten, který prvý tu 70

Strana 71
jest a válí, povodstoupiti, aby sobě taky seprati mohl. Vod válení a vod praní vod fodrovýho postavu šest groší míšeňských, vod jadrnýho tři groše míš., vod prostředního tři krejcary, vod hrubýho vosm peněz bílejch. 20. articul. Kdyby který mistr chtěl z kradeny vlny dělati sukna a v tom řemesla užívati, ten má od řemesla odstrčen bejti. 21. articul. Žádný z nás mistrů nemá na žádné potřeby k řemeslu náležející co půjčiti, leč by týž mistr, komu by to náleželo, sám tu byl, tak aby to zastavil s vůlí a vědomím přisežných mistrův. A každý mistr, který by se chtěl mezi námi vosaditi, aby svy ná- dobí měl, co k těmuž řemeslu náleží. Kdo by pak na takovy věci bez vědomosti mistra něco půjčil, ten aby do cechu dáti povinnen byl pět liber vosku. 22. articul. Jestliže by jeden mistr druhého na poctivosti zha- něl, kde by se to koliv a na kterém místě stalo, a to se na něj usvědčilo, ten má do cechu položiti dvě libry vosku. 23. articul. Žádný odjinud aby na nás sem sukna do téhož města Dačic nenosil kromě frejunku. Jestli by pak který postižen byl, má mu se voznámiti, že to proti našemu pořádku činí a pakli- by toho zanechati nechtěl a víc, než jednou v tom postižen byl, takovy sukno se mu má pobrati a do školy a špitálu dáti. 24. articul. Který by soukeník v těmž městě Dačicích anebo jiný měštěním chtěl sukna krájeti a sukna ta, kteréž jest jinde kupoval, a tu do Dačic přivezl a jich v svým složení, nýbrž je jinak překládati chtěl a to se na něj usvěčilo, ten má ta všecka sukna Jich Milostem pánům nynějším neb budoucím propadnouti. A jestližeby který měštěnín sukna krájeti chtěl a témuž řemeslu soukenickýmu se neučil, aby v žádný trh na ringku prodávati ne- mohl, kromě při frejunku. 25. articul. Když přísežní mistři do cechu obsílají a v tu hodi- nu oznámeno bude, který nepřijde, ten má do cechu položiti dva groše míšeňsky. Který by pak toho času, když se obsílá, doma byl a jíti by nechtěl, ten každý mistr má položiti do cechu jednu libru vosku. Chce-li pak přes pole jíti a posel ho v tom doma zastihne, má se nejprve přísežnejm mistrům opovědíti a každu schůzi má každé mistr do pokladnici položiti sedm peněz malejch. 71

Strana 72
26. articul. Kdyby mistři přísežní a všecko řemeslo jejich spo- leční vcházení do cechu jmiti měli, tehdá se mají mistři pěkně, vážně, ve vší uctivosti jeden k druhému chovati. Který by pak toho neučinil a se nevážně choval, takový má podle uvážení a rozeznání trestan bejti. 27. articul. Jeho Milosti pánu vod valchy vod každého postavu čtyry krejcary. Soukeník když má s postavem do valchy jíti, nej- prvej tu, kdež mu bude ukázáno, má pro cejch jíti a ten cejch prvy, nežli by do valchy šel, cechmistrovi přinýsti a dodati má. Potom může volně do valchy jíti. Který by pak mistr svývolně do valchy šel a cejchu cechmistrovi nepřinesl, aby takovej byl vod cechmistrův trestán. A takovy cejchy každého půl letha od cech- mistrův mají zase odvedeny bejti panu ouředníkovi a počet pořádný se má učiniti. 28. articul. Jaké pak pečeti každá sukna v témž městě Dačicích dělána jmíti jmají: postav fodrový jmá jmíti pět pečetí, tři veliký a dvě malý; postav jadrný jmá jmíti čtyry pečetě, dvě veliký a dvě malý; postav prostřední jmá míti dvě pečeti, jednu velikou a jednu malou; postav rubec má jmíti jednu pečet. 29. articul. Na takovae pak pečeti budou povini mistři téhož řemesla soukenického volovo kupovati. Což se pak dotejče pohřebu, který by soukeník na funus nešel, když u některého mistra mrtvě tělo bude, ten každý aby dal jednu libru vosku. Takový pak všelijaký vosk, což by se ho koliv vybralo, do chrámu Páně se obrátiti má. Toto též obzvláště Já nahoře psaný Voldřich Krajíř sobě, erbuom i budoucím potomkům svejm a držitelům téhož města Dačic znamenitě vyměňuji, při těch všech articulích a řádech svr- chu položenejch téhož řemesla soukenického ujíti, přičiniti, změniti neb v niveč obrátiti, pokudž by mně aneb jinejm pánům držitelům téhož města Dačic za služné a potřebně i užitečně se kdy vidělo. Tomu na svědomí a ku potření toho všeho sem pečet svou vlastní svým jistým vědomím a vůlí k tomuto listu přivěsiti rozkázal. Jenž jest dán na zámku dačickém v sobotu po památcs svatého Jana Křtitele Božího letha Páně tisícího pětistého devadesátého druhého počítajícího. 72

Strana 73
Originální pergamenová listina (rozměrů 396 mm na výš., 647 mm na šíř., přehnutí 97 mm) s visutou pečetí na pergamenovém proužku, dole rozstřiženém ve 4 díly. Průměr misky z přírodního vosku 51 mm, vlastní červené pečetě 33 mm. V pleteném věnci krajířský štít s přilbou s točenicemi a klenotem, obrácenou do prava; opis WOLDRZICH — .Z. KREYKV ve stuze, začínající nahoře uprostřed a jdoucí ve směru hodinových ručiček kolem; dole překryta štítem. K ozdobné iniciále, prvnímu řádku a číslicím artikulů a iniciále T předposledního odstavce použito zlata; slova „articul, takový“ (v třetím odstavci od konce) psána jsou červeně. Zachováno dobře. Městský archiv v Dačicích. 42. 1600, 17. listopadu. U panského soudu v Brně při třetím a čtvrtém sedění v pátek po svatém Martině se podávají půhony Julia Krajíře z Krajku a Kateřiny Krajířky z Krajku, proucích se o statek dačický. 1. Julius Krajíř z Krajku etc. pohoním paní Kateřinu Krajířku z Krajku etc. na Dačicích z dědin, z zástav i odtud odevšud, kdež co má, ješto sluší ku právu zemskému, ku prvnímu panskému soudu, kterýž v městě Brně držán bude, z padesáti tisíc kop grošův českých dobrých stříbrných, za jednu kopu šedesáte grošův, a za groš sedum peněz bílých počítajíc, A t(u) j(i) v(inu) d(ávám), že drží statek dačický se vším jeho od starodávna příslušenstvím po neboštíku dobré paměti panu Voldřichovi Krajíři z Krajku, strejci měm, pozůstalý na velikou škodu mou, ješto já, jakožto vlastní a krevní strejc teho z neboštíka k těmuž statku lepší právo nežli ona paní Kateřina ut s(upra) mám, a toho mi postoupiti nechce. Zná-li se, zná se v pravdě, pakli pří, chci na nálezu jich milostí nejvyžších pánů ouředníkův a soudcův zemských dosti míti, škody opovídám, poručníky tohoto půhonu činím Bohuslava Perkara z Perku etc, Jana mladšího Odkolka z Oujezdce a Samuele Radešínského z Ra- dešovic a na Radešivě, vseckny spolu neb jednoho z nich k zisku i k strátě. Umřel p. Krajíř. (fol. 172v. n.) 73

Strana 74
2. Julius Krajíř z Krajku etc. pohoním pana Ladislava Berku z Dubé a z Lipého na Meziřičí, Jaroslavicích a na Novém Hrádku, jeho Milosti císařské raddu, komorníka a nejvyžšího komorníka margkrabství moravského, z dědin, z zástav i odtud odevšad, kdež co má, ješto sluší ku právu zemskému, k prvnímu panskému soudu, kterýž v městě Brně držán bude, z padesáti tisíc kop groší českých dobrých stříbrných, za jednu kopu šedesáte g. a za groš 7 d. alb. počítajíc. A t. j. v. d., že mi svědomí listem pod pečetí svou před jeho milost pana hejtmana a jich milosti nejvyžší pány ouředníky a soudce zemské ku potřebě mě, co jest jemu o tom vědomo (že jest přejedouc) pan 26. dne Julij léta 1600 na žádost svrchu psaný paní Kateřiny Krajířky z Krajku etc na Dačice, pan Ladislav Šlejnic ku pánu přišel, jsouce ode paní poslán, to pánu oznámil, že paní žádného kšaftu nemá, o žádněm neví, a že žádného kšaftu po ne- božtíkovi panu Voldřichovi Krajířovi z Krajku etc, bratru jejím, kterýž by pan bratr její učinil, před rukami nejní. A že ona v svých věcech přehledávati nedá; by pak i kšaft byl, že ona tomu místa dáti nechce, proto že jest sestra nevybytá, a že i na druhý den, totiž 27. dne Julij přijedouc Jan Hodějovský z Hodějova jakožto druhý poručník, dotčený pan Ladislav Šlejnic, jsouc opěty ode paní k ním oboum odeslán, jim tolikéž nadepsaná slova ut s. oznámil, s tím doložením, že se tomu paní ráda podívá, bude-li se kdo chtíti mocně v statek uvazovati, a co mu o tom dále a víceji vědomo, dáti nechce. Zná-li se, zná se v pravdě, pakli pří, chci na nálezu jich milostí nejvyšších pánův ouředníkův a soudcův zemských dosti míti, škody opovídám. Poručníky tohoto půhonu činím Bohuslava Perkara z Perku etc, Jana mladšího z Oujezdce a Samuele Radešîn- ského z Radešovic a na Radešíně, všeckny spolu neb jednoho z nich k zisku i k strátě. Umřel. (Fol. 192v. n.) 3. Julius Krajíř z Krajku eťc. pohoním paní Kateřinu Krajířku z Krajku a na Dačicích z dědin, z zástav i odtud odevšad, kdež co má, ješto sluší ku právu zemskému, ku prvnímu panskému soudu, kterýž v městě Brně držán bude, z padesáti tisíc kop gr. čes. dobrých stříbrných, za 1 kopu šedesáte grošův a za groš sedum bílejch peněz počítajíc. A t. j. v. d., že mi to poručenství na par- gameně neboštíka dobré paměti pana Voldřicha Krajíře z Krajku etc, jemu dattum na Dačicích v pondělí před sm. Ondřejem, 74

Strana 75
apoštolem Páně, léta 1599 před jeho milost pana hejtmana a jich milosti pány soudce ku potřebě mě položiti nechce. Zná-li se, zná se v pravdě, pakli při, chci na nálezu jich milostí nejvyžších pánův ouředníkův a soúdcův zemských dosti míti, škody opovídám, poruč- níky tohoto půhonu činím Bohuslava Perkara z Perku, Jana mlad- šího Odkolka z Oujezdce a Samuele Radešínskýho z Radešic a na Radešíně, všeckny spolu neb jednoho z nich k zisku i k strátě. Umřel p. Julius. (Fol. 194.) 4. Týž Julius Krajíř z Krajku etc. pohoním paní Kateřinu Krajířku z Krajku etc ut s. k těmuž právu ut s. z dědin ut s., z summy ut s. A t. j. v. d., že mi mocný list královský na pargameně od jeho Milosti nejjasnějšího na nejnepřemoženějšího knížete a pána, pana Rudolfa druhého, z Boží milosti voleného římského císaře, po všecky časy rozmnožitele říše a uherského, českého etc krâle etc, arciknížete rakouského a markrabě moravského, lucemburského a slezkého knížete a lužického markrabě etc., neboštíkovi dobré pa- měti panu Voldřichovi Krajířovi z Krajku etc danej, kteréhož dattum jest na hradě pražském v outerý po se. Trojici léta Božího 1586, ku potřebě mé před jeho milost pana hejtmana a jich milosti pány soudce položiti nechce. Zná-li se, zná se v pravdě, pakli pří, chci na nálezu jich milosti nejvyšších pánův ouředníkův a soudcův zemských dosti míti, škody opovídám, poručníky tohoto půhonu činím ut s. (Fol. 194v. n.) 5. Týž Julius Krajíř z Krajku etc. pohoním paní Kateřinu Krajířku z Krajku etc ut s. k těmuž právu ut. s. z dědin ut s., z summy ut s. A t. j. v. d., že mi poručenství na papíře neboštíka dobré paměti pana Voldřicha Krajíře z Krajku etc, kterémuž jsou na svědomí přitiskli pan Volf Rucyngar z Rushofu a na Chvalko- vicích, pan Jan Jiří Bořita z Budče a na Novém Meziříčku a pan Hons Ludvík Krokvicar z Nové Vsi a na Písečným, jemuž dath. na Dačicích v pondělí po památce slavnosti narození Krista Pána léta Páně 1599, před jeho milost pana hejtmana a jich milosti pány soudce ku potřebě mé položiti nechce. Zná-li se, zná se v pravdě, pakli pří, chci na nálezu jich milostí nejvyžších pánův ou- 75

Strana 76
ředníkův a soudcův zemských dosti míti, škody opovídám, poruč- níky tohoto půhonu činím ut sup. (Fol. 195n.) 6. Týž Julius Krajíř z Krajku etc. pohoním paní Kateřinu Krajířku z Krajku etc ut sup. k témuž právu ut sup. z summy ut sup. A t. j. v. d., že mi erbanunky, kterýž jsou mezi někdy dobré paměti panem Jiřím Volfem Krajířem z Krajku etc, otcem mým, panem Albrechtem Krajířem z Krajku etc., otcem neboštíka dobré paměti pana Voldřicha Krajíře z Krajku etc, strejce měho, a jinými vlastními pány bratřími jejich učiněně, před jeho milost pana hejt- mana a jich milosti pány soudce ku potřebě mě položiti nechce. Zná-li se, zná se v pravdě, pakli pří, chci na nálezu jich milostí nejvyžších pánův ouředníkův a soudcův zemských dosti míti, škody opovídám, poručníky toho půhonu činím ut sup. Umřel. (Fol. 195v.) 7. Týž Julius Krajíř z Krajku pohoním panu Kateřinu Krajířku z Krajku etc ut sup. k témuž právu ut s. z dědin ut s., z summy ut sup. A t. j. v. d., že mi Jana Netoličku, měštěnína města Dačic, ouředníka svýho, Pavla Verynusa, syna neboštíka Víta Rathouz- ského, čeledína a sirotka svého, Jana Čížka Kuchovského z Manti- ny, na ten čas na gruntech jejich se zdržujícího v Dačicích, před jeho milost pana hejtmana a jich milosti nejvyžší ouředníky a soudce zemské ku potřebě mě k svědomí postaviti nechce. Zná-li se, zná se v pravdě, pakli pří, chci na nálezu jich milostí nejvyžších pánův ouředníkův a soudcův zemských dosti míti. Škody opovídám, poručníky činím ut sup. Umřel ut supra. (Fol. 196n.) 8. Týž Julius Krajíř z Krajku etc pohoním téhož pana Ladislava Berku z Dubě a z Lipého na Meziříčí, Jaroslavicích a na Nověm Hrádku, jeho Milosti císařské raddu, komorníka a nejvyžšího komor- níka margrabství moravského k těmuž právu ut s. z dědin ut s., z summy ut sup. A t. j. v. d., že mi Matyáše Špendle, čeledína a sekretáře svého, před jeho milost pana hejtmana a jich milosti nejvyžší pány ouředníky a soudce zemské ku potřebě mé k svědomí postaviti nechce. Zná-li se, zná se v pravdě, pakli pří, chci na ná- 76

Strana 77
lezu jich milostí dosti míti. Škody opovídám, poručníky tohoto půhonu činím ut sup. Umřel. (Fol. 197v. n.) 9. Julius Krajíř z Krajku etc. pohoním Jana Hodějovského z Hodějova a na Markvartci z dědin, zástav i odtud odevšud, kdež co má, ješto sluší ku právu zemskému, ku prvnímu panskému soudu, kterýž v městě Brně držán bude, z padesáti tisíc kop gr. čes. dobrých stříbrných, za jednu kopu šedesáte groší a za groš 7 d. peněz bílých počítajíc. A t. j. v. d., že mi svědomí listem pod pečetí svou před jeho milost pana hejtmana a jich milosti nejvyž- ší pány ouředníky a soudce zemské ku potřebě mě, co jest mu o tom vědomo, že jest 27. dne Julij léta šestnáctistého, když pan La- dislav Šlejnic k němu a ku panu Ladislavovi Berkovi, nejvyžšímu komorníkovi margkrabství moravského, spolu přišel, ode paní jim ta slova oznámil, že paní žádného kšaftu nemá, o žádněm neví a žádného kšaftu nejní, a že ona ve svejch věcech přehledávati nedá, aby pak i kšaft byl, že ona tomu místa dáti nemůže a že se ráda podívá, bude-li se jí kdo chtíti mocně v statek uvazovati, pravíc se sestrou nevybytou býti. Zná-li se, zná se v pravdě, pakli pří, chci na nálezu jich milostí nejvyžších pánův ouředníkův a soudcův zemských dosti míti. Škody opovídám, poručníky tohoto půhonu činím Bohuslava Perkara z Perku etc, Jana mladšího Odkolka z Oujezdce a Samuele Radešínského z Radešovic a na Radešínè, všeckny spolu neb jednoho z nich k zisku i k strátě. Umřel. (Fol. 198n.) 10. Julius Krajíř z Krajku etc pohoním Jana Babku z Mezi- říčka na domě v městě Dačicích k prvnímu panskému soudu, kterýž v městě Brně držán bude, z zatkyni a zatykuji jej u paní Kateřiny Krajířky z Krajku a na Dačicích v městě Dačicích na domě, na kterémž týž Jan Babka byt svůj má, z summy padesáti tisíc kop gr. čes. dobrých stříbrných, za jednu kopu 60 g. a za groš 7 d. alb. počítajíc. A t. j. v. d., že mi svědomí listem pod pečetí svou před jeho milost pana hejtmana a jich milosti nejvyžší pány ouředníky a soudce zemské ku potřebě mě, co jest jemu o tom vědomo, že jest ty erbanunky mezi pány Krajíři učiněně, ne- dávno před smrtí neboštíka dobré paměti pana Voldřicha Krajíře z Krajku, strejce měho, věděl a je i čísti slyšel. A že jest poddaným 77

Strana 78
statku dačického zapověděl, aby pánům poručníkům neslibovali, z čího poručení jest to učinil, dáti nechce a co mu dáleji vědomo jest. Zná-li se, zná se v pravdě, pakli pří, chci na nálezu jich milostí nejvyžších pánů ouředníkův a soudcův zemských dosti míti. Škody opovídám, poručníky tohoto půhonu činím Bohuslava Perkara z Perku etc, Jana mladšího Odkolka z Oujezdce a Samuele Radešín- ského z Radešovic a na Radešíně, všeckny spolu neb jednoho z nich, k zisku i k strátě. Umřel. (Fol. 199n.) 11. Julius Krajíř z Krajku etc. pohoním Annu Babkovu z Štampachu na domě v městě Dačicích k prvnímu panskému soudu, který v městě Brně držán bude, (z) zatkyně a zatykuji ji u paní Kateřiny Krajířky z Krajku a na Dačicích v městě Dačicích na domě, na kterýmž táž Anna Babková byt svůj má, z summy pade- sáti tisíc kop g. č. dobrých stříbrných, za jednu kopu 60 g. a za g. 7 d. alb. počítajíc. A t. j. v. d., že mi svědomí listem pod pečetí svou před jeho milost pana hejtmana a jich milosti nejvyžší pány ouředníky a soudce zemské ku potřebě mě, co jest jí o tom vědomo, že jest ty erbanunky mezi pány Krajíři učiněné, nedávno před smrtí neboštíka dobré paměti pana Voldřicha Krajíře z Krajku, strejce mého, viděla a je i čísti slyšela, a že jest paní Kateřina Krajířka z Krajku etc. již po smrti neboštíka dobré paměti pana Voldřicha Krajíře z Krajku etc. k ní přišla a řekla: „Hleďte, paní Anno, na- hledali ste se dosti těch erbanunků a nemohli ste jich najiti. A teď komorník znenadále je v truhlici našel,“ dáti nechce a co jí dále o tom vědomo. Zná-li se, zná se v pravdě, pakli pří, chci na nálezu jich milostí nejvyžších pánův ouředníkův a soudcův zemských dosti míti, škody opovídám, poručníky tohoto půhonu činím Bohuslava Perkara z Perku etc, Jana mladšího Odkolka z Oujezdce a Samuele Radešínského z Radešovic a na Radešíně, všeckny spolu neb jednoho z nich k zisku i k strátě. Umřel. (Fol. 199v. n.) 12. Julius Krajíř z Krajku etc pohoním Voldřicha Koňasa z Vydří a na domě v městě Dačicích k prvnímu panskému soudu, kterýž v městě Brně držán bude, z zatkyně a zatykuji jej u paní Kateřiny Krajířky z Krajku a na Dačicích v městě Dačicích na domě, na kterýmž týž Voldřich Koňas byt svůj má, z summy z 78

Strana 79
padesáti tisíc kop g. č. dobrých stříbrných, za jednu kopu 60 g a za g. 7 d. alb. počítajíc. A t. j. v. d., že mi svědomí lisiem pod pečetí svou před jeho milost pana hejtmana a jich milosti nejvyžší pány ouředníky a soudce zemské ku potřebě mě, co jest jemu o tom vědomo, že jest se paní Kateřina Krajířka z Krajku etc v sta- tek dačický skrze pana Ladislava Šlejnice při přítomnosti jeho a čeládky svy tu neděli po sm. Bartoloměji, to jest 27. Augusti, ráno, jsouce lidi v kostele, uvázala a těmuž panu Šlejnicovi poddaní bez přítomnosti paní že sou slibovali a co jemu o té věci víceji vědomo, dáti nechce. Zná-li se, zná se v pravdě, pakli pří, chci na nálezu jich milostí nejvyžších pánův ouředníkův a soudcův zemských dosti míti. Škody opovídám, poručníky tohoto půhonu činím Bohuslava Perkara z Perku etc, Jana mladšího Odkolka z Oujezdce a Samuele Radešínského z Radešovic a na Radešíně, všeckny spolu neb jed- noho z nich k zisku i k strátě. Umřel. (Fol. 200v. n.) 13. Kateřina Krajířka z Krajku a na Dačicích pohoním paní Esteru, hrabinku z Hardeku, ku prvnímu panskému zemskému soudu, kterýž v městě Brně držán bude, zatkyni a zatykuji ji u purgmistra a raddy města Znojma na domě jejím, kdež ona byt svůj má, z padesáti tisíc kop grošův českých dobrých stříbrných, za jednu kopu šedesáte groši a za jeden groš sedm peněz bílých počítajíc a tu jí vinu dávám, že mi toho svědomí listem pod pečetí svou před jeho milost panem hejtmanem a jich milostí nejvyššími pány ouředníky a soudci zemskými, že když se léta 1600 v outerej před narozením Panny Marie na zámku Dačicích skrze pana Ladí- slava Šlejnice z Šlejnic mezi mnou a panem Juliusem Krajířem z Krajku s naší obou stran dobrou vůli o statek dačický a jinou pozůstalost po neboštíkovi bratru mým, panu Voldřichovi z Krajku, smlouva a porovnání stala, jest doslejchala, totiž že pan Julius Krajíř ut s. tehdáž takové přátelsky porovnání vděčně přijal a na tom přestal, abych já jemu statek Němčice, blíž města Dačic ležící, s jeho příslušenstvím postoupila, dvůr můj ve vsi Jamolicích dědič- ně darovala, všecky svršky do rystkomory dačické náležející, jemu hned odvedla a mimo to každého roku čtyry sta zlatých, za jeden zlatej 30 g. a 1 g. 7 d. alb. počítajíc, na hotově vydala. Proti tomu zase slíbil, že se na nic více po neboštíkovi bratru mém ut s. po- tahovati nechce, o čemž obšírně smlouvy přípis, jak to mezi námi 79

Strana 80
opatřeno bejti mělo, jest napsán byl a téhož dne ut s. panu Ladislavovi Šlejnicovi ut s. od pana Juliusa Krajíře z Krajku odveden že jest byl, aby takovou smlouvu s panem Vilímem z Roupova a na Mladoňovicích podle pořádku margrabství tohoto spolu sepsali a pečetěmi svými stvrdili. Čehož pak pan Ladislav ut s. že tak učiniti chce, k sobě jest přijal a že téhož dne ut s. hned ode mne podle nahoře jmenované smlouvy panu Juliusovi ut s. všelijaké svršky v rystkomoře dačický odvedeny byly a potomně že jest pan Julius ut s. statek Němčice ujal, jej užíval, rybníky lovil, též také vopravoval, důchody odtud bral, svého písaře tam posílával a sum- mou s tím statkem jako s svejm vlastním zacházel, a co jí dale o té vší věci povědomo jest, ku potřebě mé dáti nechce Zná-li se, zná se v pravdě, pakli při, chci na nálezu jich milostí nejvyšších pánův ouředníkův a soudcův zemských dosti míti. Škody opovídám, poručníky činím Jakuba Vojsku staršího z Bogdančovic na Veselí a Količině, prokurátora J. M. Cí. v margkrabství moravském, a Danyele Šponara z Blindorfu etc, oba spolu neb jednoho z nich k zisku i k strátě. Umrlá věc. (Fol. 20lv. n.) 14. Kateřina Krajířka z Krajku etc a na Dačicích pohoním pana Ladislava Šlejnice z Šlejnic a na Hostimě ku prvnímu pan- skému zemskému soudu, který v městě Brně držán bude, z zatkyni a zatykuji ho u paní Kateřiny Šlejnicovy z Říčan a na Hostimě, manželky páně, z padesáti tisíc kop grošův českých dobrých stří- brných, za kopu šedesáte groší a za groš sedm peněz bílých počítajíc, a tu jemu vinu dávám, že mi toho svědomí listem pod pečetí svou před jeho milostí panem hejtmanem a jich milostmi nejvyššími pány ouředníky a soudci zemskými, že jest léta 1600 v outerej před narozením Panny Marie na zámku Dačicích mezi mnou a panem Juliusem Krajířem z Krajku z naší obou stran dobrou vůlí o statek dačický a jinou pozůstalost po neboštíkovi panu Voldřichovi Krajíři z Krajku, bratru měm vlastním, smlouvu a porovnání přátelské učinil, totiž že pan Julius Krajíř ut sup, na tom přestal a to vděčně s velikým poděkováním a mnohým zakazováním to přijal, abych já jemu statek Němčice blíž města Dačic ležící s jeho příslušenstvím postoupila, dvůr můj ve vsi Jamolicích dědičně darovala, všecky svršky do rystkomory dačické náležející jemu hned odvedla a mimo to ještě každého roku čtyry sta zlatých za 1 zlatý 30 g., za groš 80

Strana 81
7 d. alb. počítajíc na hotově vydala; proti tomu zase slíbil a při- povídal, že na nic více po neboštíku bratru mým ut s. žádným vejmyšleným způsobem potahovati se nechce, o čemž obšírně smlouvy té přípis (které on sám písaři dictiroval, jak by to mezi námi opa- třeno bejti mělo) obsahuje a zavírá, kterejto přípis také jemu panu Ladislavovi ut s. jest dal, žádajíce ho za to, aby s takovou smlou- vou, co nejspíš může, k panu Vilímovi z Roupova a na Mladoňo- vicích zjel, a spolu se panem takovou smlouvu podle pořádku margrabství tohoto, co nejspíš budou moci, zepsali a pečetmi svými stvrdili a že hned téhož dne ut s. podle smlouvy ut s. pan Julius Krajíř všelijaké svršky v rystkomoře dačické k sobě jest přijal, a co jemu dále o té vší věci povědomo jest, ku potřebě mé dáti nechce. Zná-li se, zná se v pravdě, pakli pří, chci na nálezu jich milostí nejvyžších pánův ouředníkův a soudcův zemských dosti míti. Škody opovídám, poručníky činím Jakuba Vojsku staršího z Bodunčovic na Veselí a Količíně, prokurátora J. M. Cí. v margkrabství morav- ském, a Danyele Šponara z Blinsdorfu, oba spolu neb jednoho z nich k zisku i k strátě. Umrlá věc. (Fol. 203.) Půhony brněnské 32, fol. 172v., 192v. - 203. 43. 1601, 17. listopadu, Dačice. Kateřina Krajířka z Krajku potvrzuje Dačickým obdarování a stanoví řád pro vaření piva a čepování. Já Kateřina Krajířka z Krejku a na Dačicích i s erby a budou- cími potomky svými známo činím tímto listem všem vůbec, kdež koliv čten neb čtoucí slyšán bude, že sou předstoupili přede mne moudří a opatrní věrní moji milí purgkmistr a radda i všecka obec města mého Dačic, prosíce mne snažnejmi prosbami, abych jim tu milost učinila a obdarování jejich, kteréž od předkův mých mají, potvrdila. Též o pivovary jejich, vaření piva a šenkování vína osvobodila a při týchž živnostech, kterýchž sem jim i předkové 81

Strana 82
moji až posavád přála, zanechala a pozůstavila. Kdež já vzhlédši na ponížené prozby jejich a nemálo volně věrně a poslušné jich Dačických ke mně chování, to při sobě i s raddou pánův a přátel mejch uvažujíce a majíc toho plnou moc a svobodu jakožto dědičná paní města Dačic a panství Dačického tu jim milost dole psanou činím. Předně svobody jejich předešlé na úmrtí, kteréž prve mají, ty jim mocí listu tohoto, aby při nich zůstaveni byli, potvrzuji. Též také, poněvadž prve sirotčí věci sou v své moci a v svém opatro- vání měli, podle spravedlnosti, co komu náleželo, vydávali, totéž zanechávám a při tom jich pozůstavuji. Strany pak pivovarův tu svobodu jim dávám, aby mohli a moc měli nyní i na časy budoucí v městě Dačicích piva bílá i stará dáti vařiti, je na šenk do města vystavovati a šenkovati. Žádný pan držitel města Dačic aby té moci neměl v tom nejmenší překážky jim a budoucím jejich činiti, žád- nejch piv svých bílejch ani starejch, pšeničnejch neb ječnejch do města ani na předměstí nevystavovati, ani domův, v kterých by pivovar byl, pro příčinu vaření a šenkování piva, chtíce s nimi podle sousedův zároveň vařiti, neskupovati a piv svejch v nich nešenkovati, ani jakejch piv odkud jinud buď bilejch neb starejch pšeničnejch anebo ječnejch na ně nedopouštěti voziti a je šenko- vati kromě kuchyně panské, poněvadž v ní vždycky od starodávna z pivovaru panského piva se šenkují, to aby při předešlém způsobu zůstávalo. Též i obec žádnejch piv cizích aby do města na šenk nevozili, než oni Dačičtí, nynější i budoucí, aby volně piva bílá i stará, jakž i prve vařiti a šenkovati i na šenk vystavovati dáti mohli nyní i na časy budoucí a věčně, však aby piva bílá i stará dobrá a hodná vařili, tak aby vůbec neměla co na ně naříkati. Platy pak od sladův mlení, kteréž sou předkům mým, i tolikéž mně až posavád, totiž z jedně každy várky piva bílého na půl varu, ode dvanácti měr sladu půl deváta groše bílého a z piva starého celé várky ze třiceti měr sladu dvaceti pět grošův bílejch dávali, to mně i budoucím mým spravovati povinni budou a mimo ten plath, od starodávna od nich vycházející, nebudou povinni často psaní Dačičtí mně i budoucím pánům svým z várek ani ode mlení sladův jakejch větších platův strany té živnosti ukládati, nyní i na časy budoucí a věčně, kromě jeho Milosti císařský pobečovního z pivo- varův svejch povinni budou zpravovati. 82

Strana 83
Co se pak vín šenkování dotýče, tu jim svobodu dávám, aby oni Dačičtí volně vína jakákoliv sobě mohli k ruce kupovati, je šenkovati aneb vcele pod obruče prodávati, jak by se jim dobře vidělo, bez mé a budoucích erbův a potomkův neb držitelův, pá- nův téhož panství, všelijaké překážky, však aby mně ten plath, kterejž sou se uvolili, totiž z každé bečky vína deseth věderní jeden tolar, za jeden tolar třiceti groši a za jeden groš sedm peněz bílých počítajíc, dávali a spravovali. Dále pak v žádnej jinej plat větší nyní i na časy budoucí ode mne, erbův mých a budoucích drži- telův panství Dačického potahováni bejti nemají, ani žádnejch vín do města na šenk nedávati a jich k tomu nenutiti, aby jaká vína od nich měli kupovati a obmyslův žádnejch jinejch nevyhledávati, však aby ouřad dačický vína, která se šenkují, v hodnosti sadili, aby jak obec tak i přespolní mimo slušnost přetahováni nebyli. Který by pak koliv soused víno do rathauzu k sazení před ouřad přinesl, ten každej takové víno, jak je sadí, tak vcele neporušeně dávati má. A kdo by se toho jináče dopustil a do takového vína vodu lil a na něj to uznáno bylo, tehdy takově víno, který by to na něho již byl prokázal, aby od toho jistého pobráno bylo a k tomu ještě dodatečně k příkladu jinejm ztrestán bejti má. Což purkmistr a starší, též obec města Dačic uvažujíce velkou milost a dobrodíní těž i od předkův mých sobě činěné, za to jsou se jakožto věrní poddaní mně i budoucím držitelům panství Dačic- kého uvolili jedno sto tolarův počtu nahoře psaného ročně na dva termíny, totiž při času sv. Jiří padesáte tolarův a při čase svatého Václava též druhých padesáte tolarův spravovati na časy budouct a věčné. V kterýchžto nadáních napřed psaných (chtíce, aby Dačičtí i z budoucími svými dobrodiní a lásky i milosti obzvláštní, kterou k ním mám, mne věčnou památku měli a to město tím lépe vzdě- láno bylo a snázeji živnosti své tudy provozovati mohli) já svrchu psaná Kateřina Krajířka z Krejku a na Dačicích i s erby a budou- cími potomky svými a držitelův téhož města a panství Dačického připovídám a slibuji celé a neporušeně to vše zachovati a jim v takovém mém dobrovolném a svobodněm nadání a milosti žádně překážky na časy budoucí a věčné nečiniti. Čehož pro lepší jistotu, budoucí paměth k tomuto listu na pergameně psaném pečet svou vlastní sem přivěsiti a přitisknouti 83

Strana 84
dala a dožádela jsem se urozených pánův pana Ladislava Šlejnice z Šlejnic a na Hostímě a pana Bohuchvala Jaroslava z Náchoda na Žeroticích a Boskovštejně, jeho Milosti arciknížete Matyáše Rakouského mundšenka, a urozených vládyk pana Jaroslava Dub- ského z Třebomyslic a na Výčapech a bana Stanislava Rogojského z Rohozník a na Biskupicích, že sou pečeti své na svědomí podle pečeti mé přivěsíti a přitisknouti dali, však sobě a erbům svým beze škody, kterémuž jest dathum na Dačicích v sobotu po památce svatého Martina letha tisícího šestistého prvního počítajíc. Pergamenová listina šir. 625 mm, vys. 327 a 62 mm v měst- ském archivu v Dačicích. Z pěti visutých pečetí zachována toliko první a pátá. První pečet, Kateřiny Krajířky, nese letopočet 1602 (opis:-| KATERZINA . KRAGIRZKA . Z KREIKU . 160Z ). Srov. J. Dundálek, str. 66n. 44. 1610, 3. srpna, Dačice. Kateřina Krajířka z Krajku prodává město a panství Dačice Vilému Dubskému z Třebomyslic za 106.000 zlatých. Vklad smlouvy trhové o statek dačický. Letha Páně 1610 v středu před Proměnění Pána Krista na zámku Dačicích námi Ladislavem Šlejnicem z Šlejnic, Zigmundem Volfem Jankovským z Vlašimě, přátely od níže psaných stran do- žádanými, stala se smlouva trhová, dobrovolná, celá a dokonalá mezi urozenou paní, paní Kateřinou Krajířkou z Krajku z jedně a urozeným a statečným rytířem panem Vilímem Dubským z Třebo- myslic z strany druhé, a to taková: Že jest táž paní Kateřina z Krajku prodala a mocí smlouvy této prodává sama od sebe, erbův a potomkův svých statek svůj vlastní, dědičný, žádněmu v ničem nezávadný, totiž to dva zámky Dačice, starý a nový, s dvory, s pi- vovarem, město Dačice s kostelním podacím, s valchou, s mejtem a s mlejnem, městečko Lipolec s kostelním poddacím, ves Bílkov s dvorem, ovčírnou, s mejtem, s kostelním poddacím, ves Cickrajov s dvorem, ovčírnou, s mlejnem, s pilou, s kostelním poddacím, 84

Strana 85
ves Lidherovice s kostelním poddacím, ves Volfirov s kostelnim poddacím, tvrz a ves Němčice Dolní s dvorem, ovčírnou, ves Chlu- mec s dvorem, ovčirnou, s mejtem, ves Urbaneč s dvorem, ves Pičín, ves Hříšice, ves Dobrohošt, ves Manešovice, ves Třebetice, ves Borko, ves Hradištko, ves Toužím, ves Mutyšov, ves Hostko- vice, ves Valtínov, ves Horní Němčice, ves Radlice, ves pusta Zahrádky s platy z jiter, s rychtáři zákopnými, s mlynáři, kteříž na těmž zboží jsou, se všemi na nich povinnostmi na týchž lidech v těmž městě, městečku a vesnicích, s platy stálejmi a běžnými, s lidmi platnejmi i neplatnejmi, osedlými i neosedlými, z gruntův zběhlými, sirotky obojího pohlaví přítomnejmi i zběhlejmi i spravedlnostmi jejich, s platy a poplatky peněžitejmi, s krčmami vejsadními a šenky vinnými, zahrádami, slepicemi, s husemi, s vejci, ospy sutnými, s desátky jarejmi i ozimními vytejkanými, s robotami na týchž lidech spravedlivejmi, s rolimi oranejmi i neoranejmi, s mlejny moučnými, s rybníky, rybništěmi, s horami, s lesy, s háji, s chrastinami, s lu- kami, s hony, s lovy, s čižbami, s pastvami, s pastvištěmi, s řekami, potoky, vodami tekutými i netekutými, se všemi a všelijakejmi užitky a požitky, kterýmiž se koli jmeny jmenují a jmenovati mohou, s mezemi, hranicemi, což k týmž zámkům, městu, městečku a vesnicím od starodávna přísluší a příslušelo, se vším a všelijakým právem, panstvím, příslušenstvím, nic tu sobě táž paní Kateřina z Krajku ani erbům svým nepozůstavujíce a nezanechávajíce, by pak všeckno v této smlouvě ze jména vepsáno nebylo, než to všecko jest prodala, tak jakž to zboží od starodávna v svejch mezech a hranicích jest, a toho sama paní v držení a užívání byla, vejš psa- němu panu Vilímovi z Třebomyslic, erbům a potomkům jeho ku pravému jeho dědictví, jmění, držení a dědičněmu užívání prodala, a to jmenovitě za summu 106.000 zlatých, kterýžto jest pan Vilím Dubský hned odvedl, a také jestli že by to zboží od koho koliv čim koliv naříkáno bylo, to svrchu psaná paní Kateřina z Krajku s erby a potomky svejmi panu Vilímovi Dubskýmu z Třebomyslic, erbům a potomkům jeho, pokudž by od času vložení této smlouvy do desk podli pořádku práva toho zboží nepřešla, s statkem svým spravovati a očišťovati mají a povinni budou. A co se v této smlouvě píše, to sou sobě z obojí strany, s erby a potomky svejmi před námi smlouvčími s počátku psanejmi ctně a řádně křesťansky zdržeti připověděli. Toho na jistotu a pevnost též celé, dokonalé 85

Strana 86
držení sou dvě smlouvě v jednostejná slova sepsány a pečeti našimi nás smlouvci s pečetěmi a jedně každé straně z nich jedna odve- dena jest. Stalo se letha a dne svrchu psaného. Zemské desky moravské XXX, fol. 34, v opise (dle něhož pře- pisováno) fol. 141v. n. 45. 1622, 9. listopadu, Dačice. Alina Kořenská žaluje kardinálu Ditrichštejnovi na smrt svého manžela, který byl zabit lidem vojenským u Dačic. Nejdůstojnější a vysoce osvíceně kníže, pane, pane můj nejmi- lostivější. Od všehomoucímu Pána Boha zdraví i jiného všeho nejlepšího dobrého V. vys. kn. Mti se vší ponížeností žádati ne- přestávám. Na Vaši vys. kn. Mt. se vší ponížeností vznáším, kterak jedouce z království Českého se panem Jiřím Kořenským z Terešova, panem manželem svým nejmilejším, na stateček Chvalkovice, tu mezi Da- čicemi a Jemnicí potkali nás lid vojenský na třech koních, tu hned mého nejmilejšího pána zastřelili a což sem tu měla, pobrali. To pak mrtvě tělo tu do Dačic přivézti jsem dala, takže sobě smutná sirá vdova i s dítkami svými, kterýchž mám šestero a s sidmým na každou chvíli se očekávám, nevím, co počítí. K Vaší vys. kn. Mti se vší ponížeností se utíkám a pro Boha V. vys. kn. Mt. prosím, že mne milostivě i s dítkami mými ochrániti ráčíte. Co bych měla dále před sebe vzíti a jak tělo mrtvě opatřiti, se vší ponížeností prosím, poněvadž nebožtík pán můj V. vys. kn. Mti hned z pacholetství sloužil. A tak se V. vys. kn. Mti se vší poní- žeností k ochraně poručena činím. Odpovědi od V. vys. kn. Mti s ponížeností očekávati budu. S tím se V. vys. kn. Mti od Pána Boha na všem dobře a šťastně jmíti vinšuji. Datum v městě Dači- cích ve středu před sv. Martinem léta 1622. Alina Kořenská, rozená Vrchotická z Loutkova. 86

Strana 87
Originál s pečetí v zámeckém archivu mikulovském (Histor. archiv, akta z r. 1621). - Publ.: Hrubý, Korespondence I, str. 290n., č. 177. 46. 1622, 24. listopadu, Jemnice. Alina Kořenská píše kardinálu Dietrichštejnovi o smrti svého manžela a pova- žuje za pachatele příslušníky posádky dačické. Nejdůstojnější a vysoce osvícené kníže a pane, pane můj mi- lostivej V. vys. kn. Mti své ponížené modlitby s žádostí na Pánu Bohu všech nejlepších věcí vzkazuji. Poněvadž k tomu milostivě povolovati ráčíte, abych to mrtvé tělo mého nejmilejšího pana manžela, kterejž tak zrádně a nená- ležitě zamordován jest, pochovati dala a já jak pro některé věci k pohřbu potřebně, tak obzvláště a nejvíceji proto, abych své věci, kterejchž sem v městech pražskejch zanechala, sobě zaopatřiti mohla, do Prahy tyto dni odjeti [se] strojím a mezitím na milostivě poru- čení V. vys. kn. Mti všechna a všelijaká pozůstalost již dotčeného pana manžela mého k zinventování pořádněmu přišla, V. vys. kn. Mt. pro Boha prosím, že s dotčenou pozůstalostí nic dáleji před sebe bráti dáti neráčíte dotud, dokudž bych se zase z království Českého domů nenavrátila a V. vys. kn. Mti další potřeby i dítek svejch nepřednesla. Co tu koliv pro mne, nanejvejš zarmoucenou, osiřelou a ode všech opuštěnou ženu a pro mý drobný dítky učiniti ráčíte, toho nejen V. vys. kn. Mti Pán Bůh sám hojnou odplatou bude, ale i já se toho V. vys. kn. Mti svejmi nehodnejmi modlitbami odsluhovati zamlouvám, nebo se v milostivou ochranu V. vys. kn. Mti i s dítkami svejmi poníženě poručena činím. Co se pak těch mordýřů, kteříž mého nejmilejšího pána o život jeho připravili, kdo by ti jistí zejména bejti a pod kterej regiment náležeti měli, dotejče, V. vys. kn. Mti oznamuji, že se jináče toho doptati nemohu, než že sou byli z toho rejtarstva, kterýž pod nejvyššího lejtenampta La Verrera do Telče náležejí a v Dačicích kvartýr svůj mají. Neb hned na druhej dva z toho 87

Strana 88
rejtarstva se ztratili a pryč ujeli, jejich pan rytmistr nejlépe věděti bude, za jakou příčinou ujeli. V. vys. kn. Mt pro milosrdenství Boží prosím, abyste ty nevinně vylity krve bez pomsty nechávati neráčili. S tím se V. vys. kn. Mti na všem dobře a šťastně jmíti vinšuji. Datum v městě Jemnici dne 24. Novembris anno 1622. Za V. vys. kn. Mt. na modlitbách trvající Alina Kořenská, rozená Vrchotická z Loutkova. Originál v zámeckém archivu mikulovském (Historický archiv, akta z r. 1621). - Publ:: Hrubý, Korespondence I, str. 293n, č. 180. 47. 1623, 8. listopadu, Vídeň (Wien). Lev Burian Berka z Dubé získává Dačice od Ferdinanda II. za 105.000 zlatých. Ein kayserlicher Erb- Brieff über das Guth Datschitz. Wir Ferdinand der Ander, von Gottes Gnaden erwöhlter Römischer Kayser zu allen Zeithen Mehrer des Reichs, in Germanien, zu Hungarn, Böheimb, Dalmatien, Croatien undt Sclavonien etc. König, Ertz -Hertzog zu Öesterreich. Marggraff zu Mähren, Hertzog zu Lutzemburg undt in Schleßien und Marggraff zu Laußnitz, Bekennen hiemit und in Krafft dieses Briefs für uns und unßere Erben undt Nachkommen und thuen kundt allermänniglich, daß Wür mit wohl- bedachtem Muth, freyen Willen und Wissen, auch unßeren edlen Räthe undt Lieben getreüen Rath eines aufrechten, festen, stätten, und unwiedersprüchlichen Kauffes, allermaßen deme in unßeren Erb - Marggrafthumb Mähren geübten Landts - Brauch, Herkommen, und Gewohnheit nach, am kräffigst - und beständigsten beschehen solle, kan undt mag, für uns, unsere Erben, undt Nachkommen, als König zu Böheimb, und Marggraff im Mähren dem Hoch - und Wohlgebohrnen unßeren Rath, Cammerern, und lieben getreüen, Lewen Buryan Berka Grafen von der Daub und Leip auf Richem- burg, Budischau, Neu - Wesely, und Slatinani, Obristen Erb- Mar- schaleken unsers Erb-Königreichs Böheimb, und Obristen Land— 88

Strana 89
Richtern unßers Erb-Marggraffthumbs Mähren, allen seinen Erben und Nachkommen gnädigst verkauffen und übergeben das uns wegen des jüngsten Inhabers bey verwichener Rebellion verübten Hohen Verbrechens heimbgefallene Guth Datschitz in gedachtem unßerm Marggrafft: Mähren gelegen sambt den Collaturen (doch daßs dieselbe jetzt undt allezeit mit ordentlichen geweihten Römi- schen Catholischen und von denen Bieschoffen zu Ollmütz confir- mirten Priestern ersetzt werden sollen) und sonst allen Ein-und Zugehörungen. Rechten und Gerechtigkeiten, Herrlichkeiten, Pott- mässigkeiten, Begrieff, Gründt, undt Boden, allermassen solches Guth von Alters hero begräntzet, umbkreiset und bezirket, auch vorige Innhabere besassen, genützt und genossen für undt umb einmahl hundert und fünff Tausendt Gulden Mährisch, jeden für 70. Kreitzer geraithet; Welcher Summen als berührten Kauffs halber Wür auch allbereith zu genügen volliglich contendirt, undt bezahlet und hiemit ihne Lewen Burvan Berka hierüber gäntzlich qvittirt, auch bey ihme oder seinen Erben nicht ferners darauf zu suchen, noch zu fordern haben ; Nichts weniger imfall sich über die allbereiths abgetragene noch andere auf erwehnten Guth Dat- schitz hafftende richtige, undt liqvidirte Schulden finden wurden, Wür wegen derselben ihne Lewen Buryan Berka und seine Erben oder Nachkommen zu vertretten undt zu entheben schuldig seyn wollen, hierauf nun so haben Wür für uns, unsere Erben undt Nachkommen, als König zu Böheimb, und Marggraff zu Mähren vorgemeldt Guth Datschitz sambt allen Rechten, Gerechtigkeiten, Ein- und Zugehörungen, Nutzen, Niessung und Besitzungen, der wieder Absforder- und Ablösung und ingemein aller Zu- und Ansprüch, uns hiemit wissendt- und wohlbdächtlich gantz verziehen und begeben; verziehen und begeben uns auch derselben in bester Form, Weiß und Maß, alß solches immer gesshehen kan, soll, undt mag, hiemit undt in Krafft dieses Brieffs: vnd setzen offtgedachten Lewen Buryan Berka Graffen von Daub und Leip, seine Erben und Nachkomen Kauffern solches Guths Datschitz mit allen undt jeden obgemeldten Ein- und Zugehörungen, indie Nutz wesentlich— oder ruhige Possession, Besitzung, Gewaldt undt Gewehr; geben undt übergeben auch ihme zugleich vollkommenen Gewaldt undt Macht, mehrbesagtes Guth mit dessen Zugehör, Recht undt Gerech- tigkeiten, allermassen solches hie bevorigen und andere Innhaber 89

Strana 90
gehabt undt genossen, hinführo ruhiglich zu haben, zu besitzen, zu nützen, zu genüssen, theils oder gahr zu verkauffen, zu versetzen, zu verschenken, zu vertestiren undt sonsten nach allen seinen Willen undt Wohlgefallen darmit zu schaffen, zu walten, zu thuen und zu lassen, wie mit anderen seinen eigenthumblichen Haab und Güttern, ohne Irrung, Eintrag undt Wiedersprechen unsrn, unßeren Erben undt Nachkommen als König zu Böheimb und Marggraff zu Mähren, diesen Kauff und Verkauff undt alles das jenige, was gegenwärtiger Brieff in sich hält, wahr, stett, vest undt unwiederrufflich zuhalten, wie auch mehrbesagten Herrn Buryan Berka, seine Erben undt Nachkommen gegen jedermänniglich zu schützen, Handt zu haben undt zu vertretten, auch solches Guth ihme, so wohl seinen Erben undt Nachkommen in die Landttaffel unßers Erb -Marggraffthumbs Mähren ordentlich und wie bräuchig, einschreiben undt einverleiben zulassen, des gleichen gegen jeder- männiglich zu vertreten undt zu entheben, auch in allen schadloß zu halten treulich undt ohne Gefahrde: Zu Urkundt besiegelt mit unßerm kay: undt könig: anhangenden Insiegel; Geben in Unßerer Stadt Wienn den achten Tag des Monaths Novembris nach Christi unsers Lieben Herrn undt Seeligmachers Geburth im ein tausendt sechs hundert drey undt zwantzigsten, unßerer Reiche des Römischen im fünfften, des Hungarischen im sechsten undt des Böheimbischen im siebendten Jahr. Ferdinand v. r. Sdenco Ad. Popel de Lobcovitz v. r. S: R. B: Cancellarius Otto de Nosticz v. r. Vice : Cancellar : ae Ad Mandatum Sac: Caes: Maiestatis proprium. Zemské desky moravské v Brně XXXII, fol. 7, opis (z něhož přepisováno) fol. 31n. 90

Strana 91
48. 1623, 11. prosince, Jemnice, Jindřich ze Zahrádek oznamuje, že má býti do Jemnice položena posádka, žádá O komisaře pro papežské vojsko, kteří mohou prospěti i statku dačickému. Služby své povolné V. Mti vzkazuji, vysoce urozený pane, pane, ke mně laskavě příznivý. Abyšte dobrého zdraví užívajíce, ráčili se všelijak šťastně a pohodlně míti, přál bych V. Mti věrně, Této chvíle mi psaní dodáno od rychtáře J. Mti cís. města Znojma, kterejmž mi o tom oznamuje, že kompanie jedna Jeho Mti pana generála má na grunty mý do Jemnice položena bejti a že má konečně dnes na noc sem přitáhnouti. I ačkoliv vpravdě nevím, jak dlouho zde budou moci ležeti, nebo nejen obroků žádnejch před rukama nejní, ale jak poddaní moji, tak i já sám hned od novýho sobě chlěb kupovati musíme, avšak aby snad řečeno nebylo, že se z toho břemene obecního, kteréž všickni něsti povinni sme, vytahovati chci, nechávám toho při tom. Než mezitím, neslyšíce o žádnejch kvartýrkomisařích, kteřížby je sem vésti anebo v kvartýru opatrovati měli, a obávajíce se toho, aby z toho nějaký disordiny nepošly, stěžně k V. Mti posla vypravuji a V. Mt., svého laskavého pána a patrona, za to žádám, abyšte, pokudž by tomu tak bylo a ta kompanie předce sem ložírována bejti měla, ke mně a k mejm chudejm poddanejm se tak laskavě nakloniti a k dotčeně kompanii jistě komisaře, kteříž by je nejen v řádu zdržovali, ale také nějakou pomoc na okolní statky uložili, neprodleně naříditi ráčili; jakož pak podle mého soudu (nic však V. Mti v tom ne- předpisujíce) mohli by se k tomu hoditi pan Zdeněk z Roupova a pan Štefan Kusý, kteříž oba vlasky a francouzsky umějí, a to se i k lepšímu V. Mti vztahovati bude, nebo budou moci i na statek V. Mti dačickej pozor dávati, aby tam nedojížděli a poddanejm V. Mti škody nečinili. Statkově pak by se k kvartýru tomuto obrátiti mohli Bítov, Police, Uherčice, Budiškovice a Rudolec, nebo sice, nebude-li odjinud pomoci, ani za tejden nebudou míti co jíst. Co tu koliv na žádost tuto mou učiniti ráčíte, nepominu se toho V. Mti zase všelijak volně odsluhovati. S tím již V. Mt. 91

Strana 92
ochraně Boží a mocněmu opatrování jeho poroučím. Datum na spěch na Jemnicí 11. Decembris Anno 1623. V. Mti povolný služebník Jindřich z Zahrádek v. r. Originál s vlastnoručním podpisem a pečeti pisatelovou v hradním archivu na Křivoklátě (Fasc. O, č. 206).-Publ.: Hrubý, Korespondence I, str. 375n, č. 244. 49. 1624, 24. dubna, Dačice. Dlužní úpis města Dačic na 18 zlatých, které si město půjčilo od Jana Lysého. My purgkmistr a radda i na místě vší obce města Dačic, ny- nější i budoucí. Vyznáváme tímto listem obecně přede všemi, že jsme dlužní dluhu pravého a spravedlivého, nám vděk ku potřebám obecním půjčeného, jmenovitě osmnácte zlatých, za jeden zlatej 30 grošův, za jeden groš, 7 d. alb. počítajíce, na minci dobré, v margkrabství moravském obecně berně, slovutněmu panu Janovi Lysýmu, měštěnínu tu v Dačicích, i manželce a dědícům jeho i tomu každému, kdož by tento list s jich věřitelův našich dobrou a svobodnou vůlí sobě odevzdaný jměl, ten má a jmíti bude touž plnou moc a právo jako oni věřitelové naši často psaní beze všeho umenšení. Kteroužto summu nahoře jmenovanou my purgkmistr a radda nynější i budoucí připovídáme společně co nejdřivěji zcela a zouplna dáti a zaplatiti. Pro zdržení toho a pamět budoucí jest tento zápis dán a s jistým vědomím naším městskou pečetí stvrzen. Čehož jest dathum na den svatého Jiří letha Páně tisícího šestistého dvacátého čtvrtého počítajíc. L. S. Am 19. Januarii A. 1678 ist dise Schult dem Burger Cziermag nach mechtig gepflogener Liquidation abgerechnet worden. Actum Datschitz ut supra. 92

Strana 93
Papírová listina rozměrů 315 mm na šíř. a 197 mm na výš. s pečetí města Dačic s opisem SIGILLVM CIVITATIS DACZI- CENSIS 1587 v městském archivu v Dačicích. 50. 1629. 29. března, Vídeň (Wien). Císař Ferdinand II. povoluje dačickým soukeníkům navštěvovat trhy rakouské. Wir Ferdinand der ander von Gottes Gnaden erwölter Römi- scher Kaiser, zu allen Zeitten Mehrer des Reichs, in Germanien, zu Hungern, Böhaimb, Dalmatien, Croatien und Sclawonien etc. König, Ertzhertzog zu Österreich, Hertzog zu Burgundj, Steyer, Körndten, Crain und Württenberg, Braue zu Tyrol und Görtz. Entbietten allen und jeden unsern nachgesetzten Obrigkeiten und underthonen Geist: und Weltlichen denen diß unser offnes Patent fürgetzaigt würdet, unser Gnadt und alles Guetts unnd geben Euch genedigist zu uernemen, Nachdeme unß N: die bur- gerliche Maister des Tuechmacher - Handtwercks der Statt Datschitz in unserm Marggrauthumb Mähren gelegen gehorsambist fürgebracht, wie daß inen von denen Maistern ihres Handtwerchs in unserm Ertzhertzogthumb Osterreich under der Ens der Tuechhandl auf den offnen befreyten Jahr: und Wochenmärckhten in unserm Ertzbertzogthumb Osterreich under der Ens bis hero verwehrt und dardurch ir geringe Nahrung und suechendes Stückhlein Brodt gleichsamb von dem Mundt inen enttzogen und abgeschmitten werden wölle. Derowegen unß underthenigist angelangt und gebetten, dass wir ihnen Maistern, wie andern in unserm Marggrauthumb Mähren gelegenen Stötten die offene Failhabung ihrer wullnen Tücher und Wahren in disem unnserm Ertzhertzogthumb Osterreich gnedigst zu uerwilligen, wie auch darüber unser kay: Patent sich desßen unge- hindert der in erst berürten unsern Ertzhertzogthumb Osterreich under der Ens wonhafften bürgerlichen Tuechmacher und Handler zue gebrauchen gnedigist zuerthailen geruhen wolten. 93

Strana 94
Wann wir dann angesehen obgemelter Maister des Tuechma- cher - Handtwercks zümblich und billiches Bitten, insonderheit aber gnedigist betrachtet in waßs eüsßeriste Armuth sie durch die jungst in unsern Königreich Böhaimb entstandenen Rebellion gestürtzt worden und demnach zu etwas Ergetzlichkeit und Erho- lung ihres erlittenen Schadens, auß Gnaden darein gewilligt, Alßs haben wir inen den obbemelten Maistern des Tuechmacher - Handt- wercks zu Tatschitz die Verkhauffung ihres Tuchs auf denen offent- lichen befreyten Iahr: unnd Wochenmarckhten unsers Ertzhert- zogthumbs Osterreich under der Ens wie anderen dergleichen Mais- tern, so desßen vorhero befuegt sein, nach der Ellen auszuschneid- ten gnedigist erlaubt zuegelassen und bewilligt. Beuelchen Euch demnach hiemit gnedigist und wöllen, daßs Ir inen an solchen von unß verwilligten Tuechaußschnidt und Verkhauff kain Irr : oder Verhinderung zuefueget, sondern damit allerdings wie andere in diesem unsern Ertzhertzogthumb Osterreich wohn : und sesßs- hafften Tuechmacher unnd Tuechhandler vnangefochten Handlen und Wandlen lasßset, daran volltziehet Ir unnsern gnedigist gefel- ligen Willen und Mainung. Mit Urkhundt diss Briefs besiglet mit unnserm kay: anhan- genten Insige, der geben ist in unserer Statt Wienn den neun und zwantzigsten Monatstag Marti, nach Christj unsers lieben Herrn unnd Seeligmachers Geburth im sechtzehen hundert und im neun und zwaintzigisten, Unnserer Reiche des Römischen im zehenten, des Hungerischen im aylfften und des Böhaimbischen im zwelfften Jahren. Ferdinand v. r. Jo: Bapt. fh. v. Vordenberg Freyheit auf den Tuchaußschnidt für die Tuchmacher zu Datschitz in Marggrauthumb Mähren. Ad Mandatum Sac : Caes : Maiestatis proprium Tobias Gertinger Pergamenová listina 632 mm šir., 320 a 86 mm vys., s císař- skou visutou pečetí na točené černožluté šňůře v Městském archivu v Dačicích. 94 -

Strana 95
51. 1629, 11. června, Dačice. Purkmistr a rada města Dačic vydávají list o výslechu Lukáše Sladomela, varha- níka, o kalichu na tvrzi Vanči a vaneckých špercích. My purkmistr a rada v městě Dačicích vyznáváme tímto listem obecně přede všemi a zvláště, kdež jej slyšeti náleží, že sme na patent od J. vys. kn. Mti pana kardynála etc. nám přednešený a na žádost pána, pana Kryštofa z Říčan a ku potřebě pana Jiřího z Zahrádek Lukáše Sladomela, varhaníka, vyslyšeli a svědomí jeho, kteréž o tom, čehož při něm pohledáváno bylo, po učiněné přísaze právní vydali a tuto níže pořádně, jakž následuje, zapsati dali. Kterýžto Lukáš Sladomel, varhaník, po učiněně přísaze toho vy- svědčil: Že jest to pan Vilhém Vanecký mluvíval, že by kalich i s patenou z jednoho tisíce dukátů, jejž pan Bartoloměj Vanecký, již neboštík, dělati dal na ten způsob, aby při kapli vanecký zůstával, až že by za J. Mtí panem Karlem z Žerotína zůstávati jměl, to že jesti od pana Vilhéma Vaneckého slejchával. Druhé, týž že jesti od pana Vilhéma Vaneckého slejchával, souc při něm komorníkem, že by paní Manda Vanecká, rozená z Říčan, pozůstalá vdova po panu Vaneckým, řetízky zlatý, orum- panty, zlatý štefty i jiné svršky všelijaké, i co se kolivěk od jiných klenotův, od šatův choděcích, kožichů fraucimovských, to že jest všechno pobrala a do Čech odvezla. Tomu na svědomí dali jsme toto vysvědčení pečetí naší městskou utvrditi. Jehož jest datum v městě napředpsaném 11. Junii Anno 1629. Originál s pečetí v zemském archivu v Brně (sign. 695 z. p.). Publ.: Hrubý, Korespondence II, str. 208n, č. 126. 52. 1632. Posádku v Dačicích tvoří kompanie Dona Baltazara. 12. Januarii začala se sbírati kontribucí na lid J. M. C., totiž 5 kompanií Don Baltazara, který v Dačicích, Jemnici a Slavonicích 95

Strana 96
zůstávají, počnouce hned od dotčeného času každého téhodne ze 198 usedlých i se špitálskými poddanými po 12 gr. mimo obrok, seno a slámu sbírati; v summě 39 kop 36 gr sejde se. 22. Aprilis vytáhli rejthaři Slavoničtí, Jemničtí a Dačičtí z kvartýrův do království Českého. Zápisy v Pamětní knize telecké z r. 1632 v telečském museu. Publ: Beringer - Jonoušek, Telč str. 25, poz. 2. 53. 1635, 4. dubna, Mikulov (Nikolsburg). Kardinál Die- trichštejn nařizuje, aby poddaní na panství dačickém chodili k zpovědi a k přijimání Velebné Svátosti. Jakož jest na J. vys. kn. Mti nejdůstojnějšího a osvíceného knížete a pána, pana Františka z boží milosti svatého římského kostela tytule Stae Mariae trans Tyberim kardinála a knížete z Dytrychštejna, biskupa olomouckého, knížete, král. kaply české hrabě, J. Mti cís. tejnou radu, protectora Germaniae a hejtmana zemského v markr. Moravskěm, kterak někteří poddaní jak muž- ského, tak ženského pohlaví na panství dačickém již od několika drahně let k zpovědi nechodí a Velebné Svátosti nepřijímají, vzne- šeno: i chtějíce nadepsaná J. vys. osv. kn. Mt., pokudž by se toho dále dopustili, jich náležitě trestati dáti, ráčí dotčeně poddané skrze tento dekret prve otcovsky a milostivě napomínati a o tom přísně poroučeti, aby jeden každý, jak sami hospodáři a hospodyně, tak také čeládka i hoféři jejich v té příčině povinnost a přikázání svatě cirkve katolické vykonali a v těchto nastávajících velikonočních svátcích k zpovědi i k přijímání Velebné Svátosti se přihotovili, a to pod uvarováním nemilosti vejš jmenovaně J. vys. osv. kn. Mti a skutečného trestání. Decretum per eminentissimam, reverendis- simam et excellentissimam suam Celsitudinem Nicolspurgi die 4. Aprilis anno 1635. Koncept v papírech kardinála Dietrichštejna v archivu minister- stva vnitra v Praze. - Publ:: Hrubý, Korespondence II, str. 501n, č. 290. 96

Strana 97
54. 1639, 19. února, Dačice. Matyáš Ferdinand Běrka z Dubé potvrzuje Dačickým jejich obdarování. Já Matyáš Ferdinand František svaté římské říše hrabě Berka z Dubé a z Lipého, dědičný pán na hradě Rychenburce, Dačicích, Budišově, Novém Veselí, Chrasti, Vladyckých Rosicích, Slatiňanech, Outřečicích a Markvarci, J. M. C. římského a českého krále radda, nejvyšší dědičný zemský maršálek království českého, i z svými erby a budoucími potomky známo činím tímto listem přede všemi, že přede mně předstoupili opatrní lidé, poddaní mojí věrní milí, purgkmistr a radda i všecka obec města mého Dačic a přednesli přede mně obdarování jejich na odúmrtí, těž o pivovary jejich, vaření piva a šenkování vína a předivo a což takoví listové svrchu- psaní všeckni světleji v sobě obsahují, kteréž od dobré paměti urozených pánův, pánův Krajířův, též od vrozeně paní, paní Kateřiny z Krejku etc, tehdejších vrchností, dosáhli, při nichž dobré a slavné paměti pan otec můj jich zanechati ráčil, prosíce mně snažně po- kornými a poddanými prosbami, abych jim tyž listy potvrdil a upevnil. Když já poznavše jejich slušnou, poníženou prosbu a že se ke mně vždy jakožto k pánu svému dědičnému věrně, poddaně chovali, chovají a ještě chovati budou a mají, aby ode mně věčnou památku dosáhli a na potomní časy lidé moji poddaní nynější i budoucí jich potomci tím lépe své obchody a živnosti provozovati a vésti mohli, z své obzvláštní milosti jim Dačickým a jejich nyněj- ším dědicům a budoucím potomkům jejich potvrdil sem a moci listu tohoto potvrzuji ve všech kusích a ve všech artikulích v těch listech zapsaných a jmenovaných, tak, jakoby slovo od slova v tomto listě našem býli zapsáni. Slibuji jim, že já ani erbově moji a budoucí potomci, držitelé panství Dačického nemáme jim v tom žádnou mocí ani kderým obyčejem sahati nyní i na časy budoucí a věčně, než při tom při všem mají zachováni býti, jakž ti listové svrchupsaní znějí a v sobě zavírají beze všeho porušení. Za takovou pak milost a dobrodiní jim ode mně včiněnou uvolili jsou se jakožto věrní poddaní moji mně i budoucím erbům mým a drži- telům panství Dačického všeckny platy v týchž listech obsažené spravovati a dávati na časy budoucí a věčně. 27

Strana 98
Čehož pro lepší jistotu a budoucí pamět pečet svou vlastní k tomuto listu přivěsiti a přitisknouti sem dal. Kderémuž jest datum na Dačicích v sobotu před svatým Matějem, apoštolu Páně, to jest 19. Februarii letha Páně tisícího šestistého třicátého devátého po- čítajíc. M. F. hrabě Berka v. r. Pergamenová listina šir. 601 mm, vys. 257 a 73 mm, při níž na pergamenovém proužku visela pečet, v městskěm archivu v Dačicích.- Srov. Dundálek str. 69. 55. 1644, 1. září, Brno. Vklad Dačic do zemských desk Hypolitě Františce hraběnce Berkové, rozené hraběnce Fürstenberkové. Einlag des Anfals ohne Testament des Guetts Datschicz, sambt Zugehörungen nach Herren Mathia Ferdinando Fran- zen, Graffen Berka von der Duba und Lippa, Frauen Hypo- litae Franciscae Gräffin Berkin, gebohrnen Gräffin von Fürstenberg, alßs leiblichen Mutter. Fraw Hypolita Francisca Gräffin Berkhin, geborne Gräffin von Fürstenberg, Wittib, hat von dem königlichen Ambt der Landeßs- Haubtmanschafft ein Decret unter dem neün undt zwantzigsten Augustj des ain tausendt sechß hundert vier vndt vierzigsten Jahres, der König: Landtaffel eingeschicht, auch Sich selbsten, durch Schreiben, dessen Datum zue Iglaw, den sechß vndt zwantzigsten, obbenenten Monaths vndt Jahres, angemeldet, waßs Massen derosel- ben einer leiblicher Sohn, der hoch: vnd wohlgebohrne Herr Matt- hias Ferdinand Franciscus Graff Berba von der Duba vndt Leippa, Röm: kay : May: Rath vndt Erblandt- Marschalekh, deß Königrei- chs Böheimb, den zwantzigsten Tag des Monaths Augusti abents zwischen acht vndt neün Vhren zue Iglaw ohne Testament Todeß- Verfahren, weder Brüeder noch Schwester, noch deroselben Khinder, 98

Strana 99
merer, General Wachtmaister vnd Obrister zue Roßs vnd Fueßs, hat bey der könig: Landtaffel durch ein Schreiben, gegeben zue Praag den zehenten Tag Januarij dess gegenwertig: sechs zehenhun- dert siben und vierzigsten Jahrs sich angegeben, wie daßs Fraw Hy- polita Francisca Gräffin Berkin, gebohrne Gräffin von Fürstenberg, seine Mamb vnd seines Vatters seeligen, Herren Christoffen Graf- fens zue Fürstenberg, Heyligenberg und Werdenberg, Landt-Graf- fens in der Baar, Herrens zue Haußen im Kintzgerthaal vnd auf Lischna, leibliche Schwester, ab Intestato von diser Weldt verschie- den vnd alß daß im Marggraffthumb Mährern von ihr hinter- lassenes Gueth Dattschitz samb dessen Zugehörungen ihme, alß ihres Bruders, noch allein im Leben verbleibenden Sohn, der könig: vernewerten Landeß-Ordnung gemäß, erblichen gebühret vnd auf ihne gefallen, bittende, dieses sein Erb-Recht gehöriger Orthen bey der könig: Landtaffel zue vermerkhen, so dann auf der röm. kayser: und könig: May: Räthe vndt könig: Herren obristen Landeßs-Officirern Verwilligung crafft dieser Einlage beschieht: vnd ist darauf obberührtens Landguetts Posseß undt Besitz, Vermöge vndt Inhalt deßs könig: Ambts der Landeßhaubtmanschaffts Decrets, so geben Wien, den acht vnd zwantzigsten Aprilis Anno sechze- henhundert fünff vndt vierzig, auch obgedachten Herren Fridrichs Rudolphs Graffens zue Fürstenberg Gewaldttragern gerichtlich erthei- let worden. Zemské desky moravské v Brně, Znojemský kraj, č. 1, fol. 15n (Zem. archiv v Brně, sign. 277). 58. 1648, 14/24. srpna, Tábor. Generál Wirtenberger vydává Dačickým list o salvě guardii. Der Königl. Mäg. und Cron Schweden besteler Reichs- Zeug- meister und General über Artoglerie auch Obrister zu Ross und Fuss Arfwedl Wirtenberger von Debern etc. 101

Strana 100
Kderoužto summu nahoře jmenovanou my podepsaní připovídáme společně a nerozdílně v konečnosti v roce pořád zběhlém na den Seslání Duocha Svatého když se psáti bude letha 1646 i s ourokem obyčejným na tu summu vzešlým zcela a zouplna bez všelijakých nesnází a fortelův s poděkováním zaplatiti. Pro zdržení toho a pa- mět budoucí jest tento zápis dán a s jistým vědomím naším pečetí městskou stvrzen. Jehož jest dattum v městě Dačicích na den Se- slání Ducha Svatého letha 1645. L. S. Zápis na 300 R. Panu Janovi Dvořákovi do Novy Hříše zaplaceno. Nejprve dáno ouroku za 4 leta. Přišlo 72 R, slevil 18 R, dáno Ani 1651 bez ouroku dáno 54 R; 1652 bez ouroku dáno 100 R; 1654 dne 3. Marti bez ouroku 100 R. Poslední termín doplacen 100 R. Papírová listina (302 x 193 mm) s přitisknutou pečetí v městskěm archivu v Dačicích. 57. 1647, 19. ledna, Brno. Vklad Dačic do zemských desk po smrti Hypolity Františky hraběnky Berkové jejímu bratru Bedřichu Rudolfu hraběti Fürstenbergovi. Einlage der Erbgerechtigkeit ohne Testament im Gueth Datschitz sambt zue demselben Zuegehörungen nach Frawen Hypolita Francisca Gräffin Berkin, gebohrnen Gräffin von Fürstenberg, Herren Fridrichs Rudolphen Graffens zue Fürs- tenberg, als derselben leiblichen Brueders noch allein im Leben verbleibenden Sohns. Her Fridrich Rudolph Graff zu Fürstenberg, Heyligenberg vnd Werdenberg, Landgraff in der Baar und zue Stillingen, Herr zue Hewen vnd Haußen im Kintzger Thaal, Möttingen, Rotenstein, Calden vnd Kornhauß, auf Lischna, Trakow, auch Burg Richen- burg, Ritter rom: kay : May : Reichß Hoff : und Kriegs Rath, Cam- 100

Strana 101
sondern sie allein alßs leibliche Mutter hinderlassen, vndt weilen dann vermöge der Verneüerten König: Landeß- Ordnung, Fol. 177 vndt 178 B und A § Wann aber etc. ihres Sohns Verlassen- schafft ab Intestato, ihr alſs leiblichen Mutter allein angefallen, sie auch von dem königl. Ambt der Landeßshaubtmannschafft für eine wahre Erbin erkhenet worden, gebetten, dieses ihr anmelden des Anfalßs ab Intestato deßs Gueths Datschicz sambt allen Zugehörun- gen, in die könig: Landtaffel einzueschreiben vnd den Possess' desselben Guetts ihr oder deroselben Gewald tragerin, gerichtlich einzuraummen, welches auf der röm. kay: vndt könig: May : Räthe vndt könig: obristen Landeß- Officierer Verwilligung crafft dieser Einlage beschehen vndt obgemelter Frauen Hypolitae Franciscae, Gräffin Berkin, gebohrnen Gräffin von Fürstenberg, Wittib besagtes Guett Datschicz sambt allen Zugehörungen einverleibt vndt der gerichtliche Poßess ertheilet worden. Zemské desky moravské v Brně, Znojemský kraj, č. 1, fol. 14n (Zem. archiv v Brně, sign. 277). 56. 1645, 4. června, Dačice. Dlužní úpis města Dačic na 300 zlatých, které půjčil městu Jan Dvořák z Nové Říše. My purgkmistr a radda i všeckna obec v městě Dačicích ny- nější i budoucí vyznáváme tímto listem obecně přede všemi, že sme dlužní dluhu pravého a spravedlivého, nám vděk k důležitým po- třebám obecním půjčeného, jmenovitě tři sta zlatých rejnských, za jeden každý 60 krejcarů počítajíc, na minci dobré, v tomto marg- krabství Moravském obecně berně, slovutněmu Janovi Dvořákovi, měštěnínu v měst: Nové Hříšě, paní manželce jeho a dědicům jeho i tomu každému, kdož by tento list s jich věřitelův našich dobrou a svobodnou vůlí sobě odevzdanou jměl, ten má, jmíti bude touž plnou moc a právo k těm ke všem věcem, v tomto listu zapsaným, jako i oni sami věřitelově naši svrchupsaní beze všeho vmenšení. 99

Strana 102
Demnach aus gewissen Ursachen und Bewegnussen in Aller- höchgedachter königl. Mag. Protection Schutz und Schirm von mir daßs Markfleck und Guth Datschitz sambt allen Inwohnern und deren Ingehörigen suscipiret auf und ahngenommen worden, Ma- Ben ein solches hiermit und in Crafft deßen beschehet, Alß werden darauf alle und jede meinen Commando untergebene hohe und niedere Kriegs-Officier und gemeine Solthaten zu Roß und Fueßs ahngedeutet und ernstes Befohlen, daßs sie obgedachtes Markflek und Guth Datschitz sambt allen Inwohnern und deren Appertinen- ten hinführo durchauß ruhigk und ungekranket sein und bleiben laßsen und hierwieder unter waßs Scheines jenner Beschehen möchte, in gerüngsten nicht presiren, beleidigen, noch betrüben, weniger mit eigenmächtiger Einquardirung, Brandtschatzung, Brandt, Plünde- rung, Abnahme deren Pferde, Viehes, gedreidigst, noch andern Insolventien infestiren und Beschweren oder dieße Salva Quardia in ainigerley Weiße violiren, sondern dieselbe oder deren vidimirte Copey jedeßsmahl bey Vermeidung schwörer Verantwordung und ernste Bestraffung behörig respectiren und beharlicher Observance unverbrüchlicher Halten wollen und sollen, wornach sich ein jeder zu achten und vor Schaden und Ungelegenheit zu hütten wißen wirdt. Sig. im Feldtleger vor Tabor den 14/24 Augusti A. 1648. Arferndt Wirtenberger von Debern v. r. L. S. Originál nezvěstný. - Publ.: Zwach, Datschitz str. 101. 59. 1666, 24. května. Dačice Maxmilián František hrabě Fürstenberg obnovuje dačickým řezníkům privilegia. Privilegia Des Fleischhakers Zunfft in der Statt Datschitz 1666. Wier Maxmilian Franciscus Graff zue Fürstenberg, Heyligen- berg undt Werdenberg, Land Graff in der Bähre undt zue Suillingen, 102

Strana 103
Herr zue Hohenhöven unndt Haussen, im Kintzgerthall, Rottenstein, Kalden, Kornhauss, Drataw, Lichnaw, Datschitz, Budischaw unndt Neüwesselij, der röm: kay: auch zue Hungarn und Böheimb könig: Maytt: würklicher Commerer und Obrister zue Pfferdt. Thuen vor unss und auch unssere Erben undt Nachkomben mit diessem Brieff, wo der gelessen, oder lessen gehöret werden möchte, offentlich undt ieder mäniglich khundt zue wiessen, dass vor unss erschiennen unsere getrewe liebe undterthanere Zunfft- Maister undt gantzes Handwerkh der Fleischhakher unsserer Statt Datschitz mit undterthänig: dehmüetigister Biett, ihnen ihre Handt- werkhsgesätz vnndt Ordnung, so ihnen im Jahr 1526 am Montag noch Creütz-Erfindung von dem wohlgebohrnen Herrn, Herrn Heinrich von Kreith und auff Schorstein allss dahmaligen Erb- Herrn zue Datschitz, wohl seeligen Andenkens, vorliehen worden, auffs neüe zuebestettigen unndt mit Sublevierung ihrer erhäblich vorgebrachten Beschwärdten, gegenwärtig beschaffener Zeith und dingenoch in Gnaden zue verbesseren. Wan wier dan diesser undterthäniger Biett stattgeben, darüber wahr genomben unndt erwogen, dass heilssahme Gesätz undt guette Ordnung ein wahre Fundament aller löblichen Tugendt undt christ- liebender Erbarkheit seije, nechst dehren Anleütung zuegleich unsser geneügte Affection undt tragende Vorsorg, gegen unnsseren getrewen lieben Undterthaneren würcklich zu erwaissen, also dass diesse Zunfft undter vorliehener gewiesser Begnadung, ohne anderer Nachthail unndt Schaden sich nechst vorhaltlicher Nachricht im ausskomblicher Nahrung beständiger Conservation unndt auff nehm- licher Vormehrung erspriesslich zu erfreyenn unndt zue geniessenn haben müge. Also thuen wir auss obrigkheitlicher Macht, guetem Bedacht und reüfflich erwogenem Rath ermelter Fleischhakher-Zunfft unssere Statt Datschitz thails vorhien erlangte, thails aber von neüen vorlie- hene Privilegia undt Ordnung hiermit undt in Crafft dieses ohne mänigliches Eintrag oder Hinderung vor unss und unssere Erben undt Nachkomben auff immerwehrendzeit nach volgender Gestalt ertheylen unndt vorleyhenn: Erstlich unndt vor allen sollen diesser Fleischhakher Zuegethane Mitglieder sich eines Gotts fürchtigen frommen Lebens befleissen, 103

Strana 104
alle Unntugenden bevorob fluehen undt schwähren meiden, in ihrem Berueff erbahr unndt in ihrem Wandl auffrichtig sein, so wohl gegen reüch: alss armen gerecht undt ohne Vortheil handlen, hiemit die von anderen welichen khainer Ordnung ergeben leücht- lich undterschieden werden können, mit dehme sie Macht haben, sollen ihre Zuesambenkhunfften wan undt wie offt es nöttig, Hand- werksgewohnheit nach zue halten, auss ihrem Mittel zwey taugliche undt vorstandige Männer zue ihren Eltisten oder Zunfftmaistern einhölliglich zu erwöhlen, welche dehnen anderen mit gueten Un- terricht bedacht undt Ordnung trewlich vorstehen sollen; wan nuen ein oder andere dero gestalt zum Zunfftmeister erwöhlet, sich aber dauan entschuldigen würde, solle er fünff weisse gr. zur Straff in die Zunfftlade erlegen undt dass Zunfftmaister-Ambt einen weeg allss den anderen auff sich zu nehmen schuldig unndt verbunden sein. Nach dehme nuen die 2 Zunfftmaister gehörtermassen erwöhlet worden, sollen die Maister alls dan nebest ihnen insgesambt auff dass Rathauss vor Burgermeister undt Rath erscheinen undt umb Confirmirung der erwöhlten Zunfftmaister Ansuchung thuen, worauff der Burgermeister und Rath schuldig sein sollen durch Darraichung der Handt bemelte Zunfftmaister zue bestättigen. Zum Anderten. Wan ein Maister dieser Fleischhakher Handt- werks mit Todt abgünge und noch ihm Söhne vorblieben, welche des Handtwerks kündig undt erlehrnet hetten, soll der eltiste Sohn seinem Vattern succedieren unndt die Fleischbankh überbekkomen, wan er sich anderst ehrlich verhalten hedte; vnndt zum Fahl sich etwa über die vorige Ahnzahl nach andere Maister von newen bey dem Handtwerkh einzulassen undt ihre Nahrung zutreiben befün- den möchten, thuen wier unss undt zugleich vor unssere Erben undt Nachkomben reseruieren und vorbehalten vor eine solchen neüen Maister ein neüe Fleischbankh nach Notturfft erbawen zu lassen, solche ihm kaufflich zu überlassen nebest der Schuldigkeit, dass er ein ebenmässig, wie andere thuen, Zinsse abrichte, worüber die Fleischhakher ihne in ihre Zunfft unweugerlich anzunehmen schuldig sei sollen. Wan aber ein Maister mit Todt abgünge, welcher keinen Sohn hinter sich vorliesse, so des Fleischhakhers Handtwerks kindig wehre, soll sein hinterbliebene Wittib so lang sie sich nicht wiederumb verheürath, die Fleischbank mit einem Fleischhakher Knecht vorsehen, 104

Strana 105
diesselbe gleich anderen Maistern mit den Schlag und sonst breüchig unvorhinderlich geniessen, welches ihr auch vorstattet und zuege- lassen sein solle; wan sie sich mit einem anderm Mann, so des Fleischhakher-Handtwerks wehre, vorehelichen thette, also dass sie die Fleischbankh mit diessem Mann ferners zuegeniessen befüegt sein solle, nach ihrem Todte aber, so sie mit dem ersten Manne Kinder verliesse, welche, wie gedacht, keine Fleischhakher währen und darumben die Bankh nach ihrem Vatter nit betretten köndten, soll die Fleischbank geschözt unndt verkhaufft werden vnndt dass Geldt davor, allss eine vatterliche Erbschafft auff dieselben Kinder der ersten Ehe fallen undt soll es hierin allerdings wie anderen Erbschafften gehalten werden, thätte sich aber ein verwittibte Fleisch- hakherin mit einem andern Handtwerksman verheürathen, soll sie dass Fleischhakher-Handtwerkh weiter nicht treiben, sondern ess soll die Bankh verkaufft undt das Geldt davon wehme schuldig oder Erbschafftswegen gebühret, aussgevolget werden. Drittens. Wann einer dess Fleischhakher-Handtwerks Meister zue werden undt sich in die Zunfft einzulassen begehre, er auch von dehnen Zunfftmaistern unnd Handtwerks-Genossen darzue vortauglich unndt guet befunden würde, darzue eines Maisters dieses Handtwerks Sohn wehre, soll er bey Erlangung dess Maister- Rechts vier Pffundt Wachs zue der Lade erlegen; wan aber einer keines Fleischhakher-Maisters Sohn wehre, derselbe solle vor allem an Ehren vohl verhalten sein, mit seinen Befreündten und Beiständen vor dehnen Zunfftmaistern undt gantzem Handtwerkh erschainen, seinen Geburthsbrieff vorlegen, da durch sein ehrliche Herkhunfft erweissen und damit vor einen Maister und Mitglied zuegelassen zue werden begehren, worauff er dan vor einen ehrlichen Maister undt Zunfftsgenossen angenohmen werden, hierüber er undt seinesgleichen ein iedweder zu der Zunfft oder Lade ein Schokh böheimbische Groschen unndt acht Pfundt Wachs ohne Widerredt erlegen solle. Vierdtens. Wan ein Meister einen Lehrjungen aufnehmen wolte, soll er sich vorhers gewies unndt eügentlich erkündigen, dass er von ehrlichen Eltern gebürtig, derselbe auch vor sich selbst gueten Verhaltens seye, diesem nach mit ihme vor die Zunfftmais- ter stehen, daselbst aufgenohmen werden, darüber bemelter Lehr- junge, also baldt ein Pffundt Wachs zum Handtwerkh unndt 105

Strana 106
volgents seinem Lehrmaister zwey Jahr zu lehrnen zwey Schokh mährisch zugeben unndt die Lehrjahre fleissig unndt unnaussetzlich auszuestehen sich verbürgen; wan er aber drey Jahr lehrnet, dem Lehrmaister nichts zuegeben schuldig sein solle. Zum fünfften. Dass Schlachten oder Viechshlag unndt dessen Vorkramung in den Fleischbänkhen soll von einem zue dem ande- ren ohne Aussschluess nach der Ordnung herumbgehen, hiemit sich so wohl der Arme, allss der Reiche gleichmässig ernehren könne unnd dabey die Gemainde kainen Mangl oder Klag haben müege; zumfahl sich aber ainiger Abgang am Fleisch im Fleisch- bännken unndt darumben Beschwerdt bey dehnen Leüthen erfün- den würde, so soll unter ietzig und künfftig vorgesezter. Beambter (wie ingleichen auch Bürgermaister unndt Rath thuen können) die Zunfftmaister vor sich berueffen, ihnen solchen Mangl ernstlich vorweissen unndt dehne also baldt zue emendiren und zu ersetzen anbefehlen; wan dan solches nicht geschehe und die Gemeinde fernern Mangl unnd Abgang leiden müesten, so sollen unss unnd unssern Nachkomen die Zunnftmaister ein Schokh böhaimbische Groschen zur Straff erlegen. Wan aber solche Nachlässigkeit unndt Mangl von dehnen gesambten Meistern herrühren thätte, sollen sie mit einander ohne unterscheidt zwey Schokh böheimbische Groschen zuer Straff erlegen, welche Straff ihnen nichmals nachge- sehen solle, wan gehörter Abgang und Mangl durch ihre Nachlas- sigkeit entstehen thätte. Zum sechsten. Wan von einen Bauren oder andern, wer dan seyen wölle, einem Fleischhakr oder Gesellen etwas von Viech mit nechstem zu Vorkäuffen zuegesagt undt versprochen wehre vndt etzwischen ehe 3 Tage vergüngen ein ander Fleischhaker oder Gesel dasselbe versprochene Viech auskauffen thätte, solle der erster Kauffer befuegt sein, dem Ausskauffer dass Fleisch van der Fleisch- bankhnägel hinweg zu nehmen, darzue der Ausskauffer ein Ppfundt Wax, wan es aber ein Kalb oder Ssoff, ein halbes Pffundt zur Straff in die Zech erlegen schuldig sein. Siebendten. Wan ein Fleischhaker, dem anderen seine Bankh vorlassen thätte, wass gestalt es immer beschehen möchte, soll ihme dass Geding unndt Bestandt gehalten werden, er derselben ohne ander Ein: unndt Vorgrieff gebührend zue geniessen haben, weder 106

Strana 107
ihme hierin iemand auff einig erdänkhliche Weiss und Weege vorhinderlich sein solle. Achtens. Nechst dehme gebiedten wier aussdrüchlich unndt wollen, das in dehnen Fleischbänkhen kain Zwietracht, Zankh unndt Schlagerey beschehe, weniger gestattet, sondern Friedt und Erbarkheit geübet undt erhalten werde. So aber einer gegen dem andern etwas zue suchen hette, worauss Vnneinigkheit vnd Wiederwillen entstehen thätte, solle dassselbe vor die Zunfftmaister gebracht werden, welche die Sache umbständtlich erwegen unndt zue einem billichmässigen Vorgleich schlichten sollen. Welcher Thail sich dan der Zunnftmeister Erkandtnuss widersetzen unndt darbey nicht bleiben wolte, der sol mit Gefangnus gestrafft werden, umb dass, der Billikheit und gueter Ordnung widerstrebet, darzue er zur Straff vier behäimbische Groschn zur Zech oder Lade legen unnd hierinn keiner verschohnet werden. Zum neündten. Wan einer auss denen Fleischhakern etwa iemandten vor Viech etwas schuldig wehre, soll unnd khan ihne der Glaubiger bey dehnen Zunfftmaistern vorklagen, die den Schuld- ner eintweder zur Bezahlung oder zu vorlässlichem Vorgleich mit seinem Creditore verhalten sollen. Infahl er sich an der Zunfft- maister Ermahnung nit kehren, weeder bezahlen, nach sich vorglei- chen wolte, so soll ihme seine Fleischbankh gestöret unnd Fleisch zu vorkauffen verboten sein, so lang und viel bies er bezahle oder sich mit seinem Glauber vergleiche und den Zuefrieden stelle. Fors zehente. Vor ietwederm Kram oder Fleischbankh sollen sie Fleischhaker schuldig unnd verbunden sein, alle Jahr einen viertel Centen schönes aussgelassenes Inslet unss unnd unsseren Nachkommen allss ordentlicher Erbschaft zue zinssen undt zu geben unnd zum Fahl sich die Zahl der Maistern meehren, also vor sie auch künfftig mehere Fleischbänkhe erbawet werden möchten, solle gleichfalls auch diesse Schuldigkeit vormehret. Solchem nach von ieder neü erbaweten Fleischbankh jahrlich, wie gemelt, ein virtl Centen schön aussgelassenes Insslet der Obrigkeit gegeben werden. Zum äilfften. Wie wollen vorigerzeit dehnen Inwohnern zue Datschitz freygestandten allerhandt Viech zu erkauffen und in ihren Heüssern zue ihrer Notturfft nach Gefallen schlachten, unter 107

Strana 108
eïnander zu thailen, dochaber nicht zu verkauffen, so haben wir doch, eingezogener Information und reuffer Erwegung nach befun- den, dass damahlen allss diesse algemeine Viechschlachtung frey gestanden, Datschitz blos ein Markt und dabey nur 15 Dörff undt ein einziger Meyerhoff gewessen. Weilen dieser Orth aber so dan zue einer Statt erboben und sowohl an Dörffern, alss Meyerhöffen marklich vermehret worden, also dass sich gegenwertigerzeit zehen Meyerhöffe unnd fünft Schaffereyen befünden, auss welchen die Fleischhakher dass Viech wass und so viel dessen verkaufflich verhandten anzuenehmen schuldig und zue der Obrigkeit Nuzen vorsilberen und vor sich selbst billich dass bei ietwed: wohl be- stelter Statt zue allgemeiner gueter Ordnung und hierunter männig- liches füegliches Erhaltung ein ietwedes Handtwerkh ohne andere Angreiff conserviret unnd geschüzet werde, solche obberührte Schlachtungsfreystellung auch (zue dehme sie : bey allenn vornehmb- lich denen umbligenden Stätten unzulässlich) seithero übereügene Haussnotturfft in allerhandt Excess und schädlichem Müssbrauch gerathen wordurch nicht allein die Fleischhakher in ihrem eügenem Gewerb Abbruch leiden, sondern noch darzue dass Herrschafftsviech zu vorsilbern gehindert werden, da mit nothwendig in Schulden unndt Vorderben gerathen, so dan endtlich zue sonderbahren Schaden unndt Schmälerung unserer Rändten gereichet. Solchem nach setzen, ordnen und wolten wier hinführo vor unss, undt unssere Nachkomben zue immerwehrenden Zeiten, dass zwar wie sonst ins Gemein und bey anderen benachbarten Stätten breüchig, dass Rindt: Schaff: Schwein und anderes Viech, wass zue Hoch zeiten vonnöthen wie auch ausserhalb Hochzeiten Schaff, Kälber undt Schweine, so einer im seinem Hausse erziehe, darzue auch etwa zue Nutzen unntaugliche Khue, welche einer ebbener massen in seinem Hausse, nicht aber anderwerts von Jugent erzogen hedte, (dabey keine Ochssen weeder von anderwerts haben des Bestandt Vich begrieffen sein solle) zue schlachten, blos aber zue seines Hauses Notturfft undt nicht mit anderen zutheilen weniger Pffundt oder Stukhweiss zu verkauffen freystehen -hingegen aber ausser der Hochzeit, Rindt oder anderes Viech zuekhauffen, zue schlachten, anderen zu verkauffen und also gleichsamb Gewerbsshafft damit zu treiben oder anderen Unterschlieff zue brauchen, weniger fremb des Fleisch in die Statt zu bringen, nichtzue gelassen sein, bey 108

Strana 109
Verluest des Fleisches, so ihm weggenohmen und unter die Armen aussgethailet werden solle. Zwölfften. In gleichen wier auch diesen Altenbrauch und Gewohnheit noch bestättigen und haben wollen, das bey dehnen Fleischbänkhen eine Saul oder Pfeiler stehe, woran allerhandt Viech, so man schlachten will, angebunden, selbes so dan von dehnen Zunfftmaistern besichtiget und wan es von ihnen tauglich unndt gerecht befunden, alssdan wiederumb abgebunden, und geschlachtet werden solle. Zumfahl ein solches Vieh aber mangel- haft unndt untauglich von dehnen Zunfftmeistern befunden wurde, soll es niemand zue schlachten, weniger zu verkhauffen vorstattet sein undt so sich einer, wieder Verbott der Zunfftmaister dessen unterstunde, soll ihm solch tadelhafftes Fleisch hinweg genomben undt dehnen armen Leuthen gegeben werden. Dreizehenden. Nechst dehme nuen sollen die Zunfftmaister unablässlich fleissige Sorg unnd Obricht haben, damit stetts guetes, gerechtes gross unnd khleines Viech geschlachtet werde, also die Fleischbänkhe für und forth mit guetem und tauglichem Fleisch ohne Abgang, wohl und zur genüege vorsehen sein müegen. Solte aber hier wider gehandlet und etwa mangelhafftes unngesundes Fleisch in dehnen Fleischbankhen befunden und verkhaufft werden, so soílen unss und unssern Nachkomben darumben von dehnen Zunftmeistern zwey Schokh böhäimbische Groschen zur Straff ins Randt verfallen sein, und also baldt erleget worden. Uber diess die Fleischhaker dehnen Nachbarn unnd Inwahnern unserer Statt Dat- schitz dass Fleisch eintweeder noch dem Gewicht oder noch dem Gesicht, Stukh : oder viertlwaisse wie mansvan ihnen begehret, ohne Wiederredt zu verkauffen schuldig sein sollen. Vierzehenden. Vnndt damit hierbey die Billikheit desto besser beobachtet werden, weeder dehnen Fleischhakern noch der Gemaindt, oder sonstiemanden zue kurtz beschehen möchte, soll unss und unsse- ren Nachkomben frey unnd bevorstehen nach unsserem guet Bedunk- hen zwey taugliche befündtliche Männer zu erwöhlen, welche so offt etwas von Rindt oder andern Viech geschlachtet wierdt, dass Fleisch besichtigen, nach seiner güette und selber Zeit gültigem Werth, wie es recht und billich, schätzen, darnach es die Fleisch- hakher allss dann unnd nicht thewer verkauffen sollen. 109

Strana 110
Fünffzehenden. Uber diesess solle niemanden zuegelassen oder vorstattet sein, auff dehnenn Jarmarkten nach sonst einzigerzeit gebraten: oder gesottenes Rindt oder anderes Fleisch (ausser blos dess Schweinenfleisch, woran hiernach Meldung beschicht, auff dem Ring oder anderwerts zu vorkauffen unnd so sich iemandt dessen unterstehen würde, dehme soll dass Fleisch hinweg genomben und dehnen Arman gegeben werden. Sechzehenden. Wegen Verkhauffung des Schweinefleischess, weilen sich an Jahr: und Wochenmarkten, viel arme und frembde Leüthe befünden, welche anderes Fleisch in theweren Werth zue bezahlen vndt ihnen zue ihrer Geniessung zu richten zuegelassen nicht vermüegen, Vnsere Mahnung aber dahin gerichtet, daz sich so wohl deren armen alss reichen ausskomblich begnüegen geschehe, vndt nottürfftig versehen werden, damitt unter Vnsserm Schutz und Vorsorg zu wohnen eniietweder umb so viel meher verlangen vnd sich zu erfreyen haben müege. Alss setzen unnd ordnen wier vollgender Gestallt, dass an Jahr: oder Wochenmärkten gesoten und gebratnes Schweinefleisch khleine stukhweisse, worunter auch der Rukhgrad und Ingeweydt vorstanden, wie es der arme Man zue seiner Notturfft zu kauffen vermag, bey dehnen Fleischbänkhen vnndt kheinen anderen Orth feil gehabt: unndt verkaufft werden könne, worin die Fleischhakher keine Vorhinderung thun sollen, hiemit aber hingegen auch ihnen dabey, kein Abbruch geschehen solle, ausser khleiner Stükh ob verstandener massen, kein gantzes weeder halbes nach Viertl Schwein zu uerkauffen, dadurch dehnen Rleischhakhern Eintrag zue thuen, verstattet oder zue gelassen sein solle. Wie wier nuen diesse hie vorbeschriebene Priuilegia unndt Gesätz auff unndterthenigiste Bitt meber gedachter unsser getrewen lieben Undterthanere, der Fleischhaker-Zunfft unsserer Statt Datschitz auss gnädiger Meditation, mit reuffen Bedacht unnd gueten Rath vor unss und unssere Nachkombenn verliehen und bestättiget haben, Alss wollen wier auch dass ihnen soliche unssere Begnadung zu ihres Handtwerks erbohrem Lob, gueter Ordnung vnndt erspries- slichern Auffnehmen gedeyen müege. Worüber wier ihnen dan vor unss auch unssere Nachkomben, allen gezimmenden obrigkeit- lichem Schutz unnd Handhabung versprechen, doch unss und unsseren Nachfolgern an vnsseren Regalien unnd Einkomben 110

Strana 111
unnnachthaillig undt ohne schädlich, dabey wier unss dan auch vor unss unnd unssere Nachkomben reseruieren unnd vorbehalten diesse Priwilegia zu uoränderen und zue vermehren, wie es die Zeit und Beschaffenheit der Sachen erfordern möchte. Zue dessen allem meher glaubwürdiger Urkhundt und stett fester Becröfftigung haben wier unsser ahnngebohrnes gräffliches Insiegl diessem Brieffe wiessentlich unnd wohlbedächtig beyfüegenn lassen unnd unss darzue eügenhändig unterschrieben, Welches ge- schehen und geben auff unserm Residenz-Schloss Datschitz am Manntag nach Dominican Cantate, wahr der vier unnd zweintzigste Monathstag May im Jahr nach Christi unsseres Erlössers unndt Selligmachers Geburth, ein tsussendt sechs hündert sechs unndt sechtzig. Max G Fürstenberg v. r. Pergamenový svazek o 12 stranách, rozměrů 310 mm na šíř. a 344 mm na výš. Na první stránce titul, pod ním znak cechu: v červeném poli dva žlutí lvi k sobě obrácení drží sekery se šedým ostřím a hnědými topůrky a stojí na bílé pětilisté růži. Nahoře korunka. Str. 2-3 prázdná, text na str. 4-10, str. 11-12 prázdná. Listy jsou spojeny pletenou silnou šňůrou v barvě bílě, modré, žluté a červené, která visí dlouze dolů a je na ní pečet Maxmiliana hraběte Fürstenberka v dřevěněm pouzdře. Městský archiv v Da- čicích. 60. 1667, 22. července, Vídeň (Wien). Maxmilián František hrabě Fürstenberg uděluje dačickým tkalcům a mezulání- kům cechovní artikule. Wüer Maximiiian Franciseus Graff zue Fürstenberg, Heiligenberg, unndt Werdenberg, Landgraffe in der Bahre undt zue Stillingen, Herr zue Hohen Howen Haussen undt Möttingen in Kinzgerthall, Erbherr auff Datschitz, Budischau vndt Neu-Wesely, röm: kays : May: würklicher Cammerer vndt Obrister zue Pferdt. Bekhennen undt thuen khundt hiermit offentlich, daß dem 111

Strana 112
nach Unſs die erbahre Zechmeister und Maister deßs Handtwerkh Leinweber undt Mesulanmacher allhier zue Datschitz, Unsere liebe getrewe Undtherthannen gehorsamb undterthenigst vorbringen laßen, welcher gestalten sie dathero einige von vielen Jahren hergebrachte und von vnsern Antecessoribus erlangten und confir- mirte Ordnung auff zwelff Artikl gestelter zwaar vnter sich beo- bachtet; Daher dan an Unß ihr unterthenigst gehorsambst Bittwehre erdeite Artikl ihnen zue einen richtigen Regel undt gebührlichen Nachfolg gnädig zue confirmiren undt becrefftigen, zue dem Ende dan, Unß sothane Artikl shrifftlichen Uberreichen, so Wür aber vorhero wohl revidiren, in eine gerechte Form und Maß setzen lassen, wie solche volgenter Gstallt ordentlich zue vernehmen: Erstlich. Wollen Wür haben iets und auff khünfftige Zeiten, daßs alle und iede Meister sich vergleichen in ihrem Werckhzeüg und Maß wordurch die Leüt nicht überfortelt werden, und ihr in kein Verdacht geraten möchtet. Zum andern belanget der Arbeit, undterschiedlicher Leinwat der Belohnung. Von 10 Zahl zue 3 d., von 12 Zahl zue Kreütz, von 14 Zahl zue 6 d., von 16 Zahl zue 6 d., von 18 Zahl zue 2 kr., von 20 Zahl zue 10 d., von 22 Zahl zue 1 g; von 24 Zahl undt 26 Zahl zue 4 kr., von 28 undt 30 Zahl zue 6 kr.,- dieß sol bey Verfollung 12 g. Straff fest und steiff gehalten worden. Dritns : Sollen sammentliche Meister wohl in Obacht nehmen, vom einer einen Lehrjungen daßs Handtwerkh zue lehrnen auff- nehmben wolte, soll solcher Jung bey der Zech wegen seineßs Ge- burtsbrieff undt erlichen Herkommens fleissig examinirt und befragt, wie auch solcher Geburthsbrieff vor denen Maistern auffgelegt solle werden, darmit der Jung wie auch der Meister ohne Tadel und an seinen Ehren ohnbeflekt wär, alß wan solcher Jung solte auffgenohm- ben werden, soll er von Beshikung der Csech 12 gr. und 2 Pfund Wax, bey dem Freysprechen wieder 12 gr. neben einer Gaußen shulgig sein zue erlegen; und soll solcher Lehrjung 2 Jahr lehrnen und dem Meister nach Recht und Billigkeit bezahlen. Viertens: Won einer Meister werden wolte unter eüch, sollte er umb Beschikung der Csech freindelich bitten, in die Csech tret- ten und umb vorkünftliche Nahrung bitten, sein Geburts- sambt seinen Lehrbrieff auffweisen und in die Czech 1 Schock Maris und 112

Strana 113
2 Pfund Wax erlegen sambt einer tauglichen Gaußsen ein ersambes Handwerk versehen und darzue 6 Pint Wein bezahlen, Fünfftens: Soll sich keiner auß eüch Meistern oder Gesellen, viel weniger Lehrjung oder ander Gesündl sich nicht lysten lassen in Heussern umbher haussiren umb Arbeit, vilweniger einem andern sein Arbeit obwendig machen, dormit ieder sein Arbeit hintragen mag, wo er wil, undter Straff 12 gr. Sechstens: Soll sich keiner unterstehen dem andern auß seiner Werckhstatt sein Gesellen oder Gesündt obzuewen den unter ob- benenter Straff. Siebenten: Belanget der Wietfrawen. Soll ihnen dass Handt- werkh zue treiben vergönstiget werden, eßs sey dan sie Hawrat außs den Handtwerckh, alßs den solcher sol es nicht gestattet werden. Achtens: Waßs an der Meister dessen Handtwerckh auff der Herschafft belanget, sollen solche sich in dießse Czech einkauffen und darnach richten. Neütens: Welcher frewentlicherweiß ein vnzüchtig und übel verholtenes vnerliches Weibsbieldt heyrath, der sol gantz undt gar des Handtwerckhs verworffen sein. Zehents: Won sich einer vnerlich verhölt oder waßs verbrech wieder sein Ehr, der soll dess Handtwerkh ertworffen sein. Zum eilfften: Von einer miet dem andern zankhet undt an seinen Ehren verlezeth, der schuldig erkhendt sol erstlich abgestrafft werden mit Gefenknys neben Erstatung dem andern sein Ehr 1 Schock marisch niederlegen in die Czech. Zum Zwelfften: Won ihr die Czech beschikt, solt ihr miet gueten gehorsamb sammentlich vndt vnverzüglich eich alle mitein ander einstellen; welcher aber ohne hochnötige Vrsach nicht erscheinet, sol 2 Pfundt Wax zue Straff erlegen. Wan nuen wier dieß ihr besagter Leinweber vnd Mesulan- macher angelegenheits Bietten für zimblich angesehen und diese ihre Ordnung für dienlich und nizlich erwägen, alßs haben wier hiemit darein in Gnaden willigen undt zue künfftiger beßerer undt eröfftiger Beobacht: vndt Obhandthaltung solches gemeßenen Artikl und Puncten Vnsere gnädige Confirmation vndt Bestattigung, jedoch mit Vorbehalt selbige kinfftiglichen zue mündern oder zue mehrern, 113

Strana 114
auch gar wieder abzuestellen, Krafft dies ertheilen sollen und wol- len. Zue Urkundt deßen wier Uns eügenhändig vndterschrieben, auch unser angebohrnes Landtgräff: größer Sigill hieran henkhen laßen. So beschehen zue Wien am Tag S. Mariae Magdalenae, welcher wahr den 22. Julij im Jhar nach der Geburth Christi ein tausendt sechs hunderth sechzigsieben. M. Fürstenberg v. r. Velmi porušená pergamenová listina (šir. 730, vys. 535 a 101 mm), visutá pečet chybí. Opis na papíru rozměrů 580 X 426 mm s pečetí kláštera františkánů v Dačicích a potvrzením: Concordare testor cum suo originali Fr. Amadeus Reinheldt pro tempore Dacžicij Guardianus. Obě listiny v městskěm archivu v Dačicích. 61. 1667, 22. července, Vídeň (Wien). Maxmilián hrabě Fürstenberg potvrzuje artikule cechu bednářského, kovář- ského, kolářského a zámečnického celého panství dačického. My Maxmilian Franc hrabě Fyrstenbergu. Svaty Hory a Wer- denbergu, zemský hrabě v Bahru a Stilingu, pán Vysokých Dvořích, dědičný pán na Dačicích, Budišově, Novým Veselí, římského císaře, uherského a českého krále skutečný komorník a nejvyžší nad rejt- hary, známost činíme tímto přede všemi, že jsou nám slovutní cech- mistři a mistři poctivého řemesla bednářského, kovářského, kolář- ského a zámečnického celého panství dačického, naši milí a věrní poddaní poslušně v poddanosti předněsti dali, jakým spůsobem oni až dosavad jejich od mnoha leth vedení a od našich předchůd- cův dosáhli a potvrzelý řád v osmi artikulích postavený, ač sitce mezi sebou rozmešlejíc, protož tehdy na nás jich poslušná a pod- daná jest byla, oznámeně artikule jim k jedně náležitě reguli a slušnému následování milostivě milostivě (!) potvrditi a upevniti, k těmuž cíli pak nám sepsané artikule dodajíc, kteréž i my předně dobře přehlídnouti a potom slušně postaviti dali, kteréžto následu- jicím spůsobem řádně k vyrozumění. 114

Strana 115
Předně jest tento obvzláštní punkt a artikul: nemá se žádný opovážiti, ješto by nadepsanému cechu k záhubě a škodě bylo, od díla sem do města Dačic buď málo neb mnoho voziti, též nositi, ani z cechovních, krom jarmarkův. Jest toto také naše poručení, že nadepsaní cechmistři sami na to dobrý pozor míti budou, tak aby se žádněmu v témž cechu nespravedlivě neb křivě učiněno nebylo, nýbrž vše věrně a spravedlivě konáno a jednáno bylo. Za druhé nadepsaní společně řemeslníci mají svou schůzku každého čtvrt letha držeti a do pokladnice suchých dní český groš položiti; kdyby pak nětko skrze svou nedbanlivost se nepostavil a svůj groš neodvedl, má takový v mistrovskej pokutě dle cech- mistrův uznání zůstávati; kdyby kdo také mezi vámi mistrem býti a řemeslo dělati chtěl, ten má s uctivostí cechmistra žádati, aby on cechu do společnosti povolati dal, při společnosti před cech před- stoupiti, o svou živnost mluviti, list od rodu, též za vyučení před- ložiti, patnácte grošův českých a dva funty vosku do pokladnice složiti, mistrům dle možnosti svačinu dáti, svíčky cechovní na po- stavnících v kostele jeden rok rozsvěcovati i také starším mistrům v cechu sloužiti, tak dlouho, dokud se jinší mistr nepřipoví a za mistra přijat nebude. Za třetí. Co se dotejče strany učedlníkův na vobzvláštní pamět vzato býti, kdyby kdo kterého přijíti a řemeslu učiti chtěl, předně dobře a pilně se vyptati, zdali ten od poctivých rodičův a z čistého lože zpložení, též dobrého chování jest; jinším spůsobem řemeslu se učiti přijímán býti nemá a který by mistr jeho učiti chtěl, má on před poctivý cech a cechmistry předstoupiti a jeho přijíti, na to jmá učedlník moravský tolar do pokladnice a dva funty vosku poctivému cechu odvésti, potomně s mistrem za učení dle své možnosti se spokojiti a porovnati a dvě letha pořád se učiti, nále- žitou poslušnost řemeslu činiti a rukojmě postaviti. Za čtvrtý. Nemá jeden druhému čeládku z verštatu odvozovati: kdyby se na jednoho neb druhého spatřilo neb prokázalo, ten jistý jmá funt vosku do pokladnice za pokutu dáti a složiti povinen bude. Co se dotejče nahoře jmenovaného řemesla vandrovních tovaryšův, když který tovaryš k mistru do díla vstoupí a jemu by se budoucně nelíbilo a dělati nechtěl, jmá ten jistý řádně tejden před tím odpuštění vzíti a ten tejden dokonati a potomně na 115

Strana 116
hospodu jíti a vandrovati, aneb u jiného mistra, pokudž se mu líbiti bude, dělati. Za pátý. Nemá žádný mistr druhému jeho řemeslo haněti aneb lechčiti, ani žádných řečí nedělati, nýbrž když jeden více než druhý rozumu jmá, neskušeného napravati a jemu na ruku býti, tak aby se v díle společně náležitě srovnávali. Za šestě. Kdyby jeden neb druhý nepoctivou děvečku neb ženu sobě vzal, majíc vědomost, že taková osoba jest, ten takový nemá do cechu přijat býti a mezi nimi řemesla nedělati; i též také kdyby se který zlého skutku, kterýž by jeho na poctivosti uraziti měl, dopustil, tomu jistěmu jmá řemeslo odjatě a staveně býti dotud, dokud se s toho nevyvede. Za sedmě. Kdyby také jeden z druhým mezi vámi nějakou nevoli začal a jeden druhýho na poctivosti zháněl, mají cechmistři rozsudek učiniti, tak aby nevinný za vinného netrpěl, vinný pak jeden vunt vosku do pokladnice položiti povinen bude; a kdyby tak se přitrefilo, že při společnosti mistrův nějaké nevole vzešly a mezi sebou se porovnati nemohli aneb porovnáno býti nemohlo, budou povinni před purgkmistrem zde v Dačicích předstoupiti a jemu jednu i druhou příčinu oznámiti, kterýžto jim s radou napo- mocní a k dobrému konci a porovnání vesti mají, kdyby však toho potřeba ukazovala. Osmě. Když vaše schůzka k vašemu dobrému a náležitému řádu se děje, má se jeden každý životně a ihned dáti najíti a kdyby se k jistěmu časi kdo nepostavil, ten jistý má groš český za pokutu do pokladnice složiti. Když my pak jich jmenovanou bednářskou, kovářskou, kolář- skou a zámečnickou žádost za slušnou uznáváme a tento jejich řád za náležitý a potřebný uvažujem, v milosti naší sme k tomu svolili a k budoucímu dobrému a stálému uvážení a rukou držení nadepsaný artikule a puncta milostivě confirmirujem a potvrzujem, s tou však vejměnkou takové budoucně zmenšiti neb zvejšiti aneb dokonce zastaviti v moci tohoto uděliti chtěli a chceme. Na potvrzení toho sme se svou vlastní rukou podepsali a náš přirozený hraběcí věčí tzekrit k tomu přivěsiti dali. Datum Vídni den Sté Maří Mandaleny, to jest 22. July letha Páně tisícího šesti- stého šedesátého sedmého. 116

Strana 117
Papírová listina široká 575 mm, vysoká 425 mm s opisem, jak ukazuje písmo, ještě ze 17. století. Městský archiv v Dačicích. 62. 1704, 19. února, Brno. Vklad ohlášení dědického práva Maximiliána Františka hraběte Fürstenberka na statky po jeho otci Bedřichu Rudolfovi hraběti z Fürstenberka v zemské desky moravské. Eintrag der Erb: Rechts-Anmeldung deß Herrn Maximilian Frantz Graffens von Fürstenberg zur Succession und Erb- Recht auf alle und jede von seinen Vattern wayl: Herrn Friedrich Rudolph Graffen von Fürstenberg in dießem Marg. graffthumb Mähren rechtmässig possedirende Gütter und darauff gerichtlich erworbene Gerechtigkheithen. Eß hat dem könig: Ambt der Landtafel der Herr Maximilian Frantz Graf von Fürstenberg durch ein Schreiben vnterm Dato Datschitz den 15 ten Decembris 1655, et praesentato den 24 ten eiusdem Mensis et Anni, zu vornehmen gegeben, welcher Gestalten desssen Vatter way: Herr Friedrich Rudolph Graf von Fürstenberg allhier im Marggraffthump Mähren, zu Datschitz den 26 ten Octobris, mehr gedachten 1655 ten Jahrs, daß zeitliche gesßeegnet hatte, wor- durch dann auf demßelben, alß eintzigen ab Intestato hinterlas- ßenen Sohn undt Erben, alle desßelben Jura, vie anderstwo, alßo auch in dießem Marggraffthumb Mähren gefallen wärren; so habe nun derßelbe deren Landeßconstitutionen vndt landtafl. Instruction gemeeß schrifftlich seiner Succession undt Erb-Recht auf alle undt iede von deßen ermelten Herrn Vattern allhier in Mähren recht mäsßig possedirte Erbgütter undt darauf gerichtlich erworbene Gerechtigkeiten, alß Datschitz, Marqvaretz, Budischaw, Neü Wesely undt deren Appertinentien, wie diesßelbe nach waylandt den Herrn Mathia Ferdinando Francißco Grafen Berkha auf die Fraw Hypo- litam Franciscam Grafin Berkhin gebohrne Grafin von Fürstenberg, alſs seine Frau Mutter vndt vnmüttelbahre Erbin ab intestato in Linea ascendenti, undt so forth auf way: mehr geda: seinen Vatter 117

Strana 118
Herrn Friedrich Rudolphen Grafen von Fürstenberg alß3 negsten Agnaten undt nach deßen tödtlichen Hintrit auf ihne alßs dessen eintzigen ehrleib: Sohn Haeredem Suum in Linea descendenti angefallene Erbgerechtigkeith, auf obgedachte Gütter, neben den Vrbari- Registern, vndt Inventario der Mobilien gediehen, hiemit anmelden sollen. Darbey gantz dienßtlich undt freündlich bittendt solche Anmeldung in die behörige Quatern eintragen zu laßsen. Welcheß dann auch mit Bewilligung det rom : kay: Maytt : Räthen, könig: Herrn Obrst-vndt Vice-Landeßofficierern hierdurch gebührendten Orths eingetragen worden ist. Zemské desky moravskě v Brně, Znojemský kraj III, fol. 265n. Zem. archiv v Brně, sign. 279. 63. 1704, 26. března, Brno. Vklad ohlášení dědického práva Prospera Ferdinanda zemského hraběte Fürstenberga na statek dačický, budišovský, markvarecký a novoveselský do zemských desk. Einlag der Erb: Rechts-Anmeldung dess Herrn Prosper Fer- dinand Landt-graffen zue Fürstenberg auff die Gütter Dat- schitz, Budischaw, Marqvaretz, Neu Wesely und deren Appertinentien. Herr Prosper Ferdinandt Landtgraff zu Fürstenberg thuet einem könig: Ambt der Landtafel durch ein Schreiben vnterm Dato Stihlingen, den 9 ten Februarij, undt praesen: 12 ten Martij laufenden 1704 ten Jahres zu vernehmen geben, welcher gestalten desselben Herr Vater way: Herr Maximilian Landtgraff zu Fürstenberg, zu Straßsburg A. 1680 dießes Zeittiche geßegnet, wordurch auf ihme Herrn Prosper, Herrn Anton, vndt Herrn Leopoldt, alss drey Ge- brüederen undt Landtgraffen zu Fürstenberg, alle vaterlich Jura undt Erbgerechtigkeiten, wie im Reich, alBo auch in dießsem Marggraf: Mähren ab intestato gefallen seyendt. Weillen aber der Herr 118

Strana 119
Graff Leopoldt bey der Belägerung Meüntz in Sturmb geblieben, der Herr Graff Anton aber ihme vermög einer in Anno 1696 den 26 tou Maij der könig: Landtafel einuerlibten dobra vûle, seine in letzt beßagten Marggraffthumb habende Jura völlig cedirt, mithin daß Erbrecht hier Landeßs auf ihme allein devolvirt ist ; alßs hat derßelbe hiermit schrifftlich seine Succession auf alle undt iede von oberwehnten deßen Hertn Vattern allhier in Mähren rechtmässig possedirte Erbgütter alßs Haerede suo benant: Datschitz, Marqvaretz, Budischaw, Neüwesely undt deren Appertinentien im Znaimber, Brünner vndt Iglawer Creyßs gelegenen, wie dießelbe nach way: Herrn Mathia Ferdinando Francisco Graffen Berka auf die Fraw Hypolitam Franciscam Graffin Berkin, gebohrner Grafin von Fürsten- berg, alß seine Fraw Mutter undt vnmüttelbahre Erbin ab intestato in Linea ascendenti, so dan auf way : seinen Anherrn Friedrich Rudolp- hen Graffen zu Fürstenberg, alß negsten Agnaten undt fort an, auf auch waylandt seinen Herrn Vattern Maximilian Grafen zu Fürsten- berg in Linea descendenti alss haeredem suum anietzo aber, durch dessen zeit: Hintritt angefallene Erbgerechtigkeit in mehr gedachten Marggraf: Mähren cum beneficio Legis et Inventarij neben deren Ur- barien, Registern undt Inventario der Mobilien auf ihme degiegen, anmelden sollen, darbey gantz dienst: bittendt, dieße seine Erbßerklä- rung ad notam nehmen undt daſs Erb-Recht in die behörige Creyss- Quatern intabuliren zu lassen; Welches dann auch mit Bewilligung der röm : kay: Maytt : Räthen, königl. Herren Obrist und Vicè-Landeßofficierern hierdurch gebührendt ad notam genohmen undt intabulieret wirdt. Zemské desky moravskě v Brně. Znojemský kraj III fol. 266v. n. Zem. archiv v Brnè, sign. 279. 64. 1712, 16. prosince, Praha. President a rada apelačního soudu na hradě pražském vydávají rozsudek dačickému magistrátu nad Magdalenou Stiemerovou pro zabití dítěte. Im Nahmen und von wegen der röm. Kayser, auch in Germanien, Hispanien, zu Hungarn und 119

Strana 120
Böheimb könig: May:, vnsers allergnädigsten Herrns haben dero Praesident und Räthe, so über denen Appellationen ob dem Kö- nigl: Prager Schloß sitzen, allss Ihnen von Magistrat der Stadt Datschitz im Marggraftthumb Mähren wegen der alda in c. infan- ticidij verhafteten Magdalena Stiemerin eine Criminalfrage nebst gewißsen gericht: und peinlich gethanen Anklage überschicket und darinnen was Rechtens seyn möchte umb Bescheid und Belehrung gebetten worden, nach Erseh und genugsamber Erwägung derselben, so bey ihnen verblieben, sich dahin entschlossen, soferne die Sachen angebrachter Massen sich verhalten, so wäre Eingangs er- wähnte Magdalena Stiemerin sothanes ihres Verbrechens wegen an dreyen Marcktägen mit dem Schwerd an Pranger vorzustellen, so dann nach Ablegung geschwornen Hals-Reverses wie auch Vorlaßs- und Ausdrükhung dero böheimb: Stadtr: P. 30 des Lands auf ewig zu verweisen. Von Rechts wegen Zu Vrhund dies Brieffs besiegelt mit dem hierzu verordneten kayßer: und könig: Secret-Insigl, der geben ist ob dem könig: Prager Schloß den 16. X bris A o 1712. T. Z. H. S. Trippenbach. Na rubu: + An Bürgermeister und Rath der Stadt Datschitz in Marggraft-thumb Mähren. Die Magdalena Stiemerin betr: Franz Schafgotsch. Papírová listina 517 x 376 mm, přitisknutá pečet chybí. Měst- ský archiv v Dačicích. 65. 1717, 10. června, Praha. Vicepresident a rada apelač- ního soudu na hradě pražském vydávají dačickému magis- trátu rozsudek nad Janem Martinem Gänserem pro noční a násilnou loupež. Im Nahmen und von wegen der römischen Kaiser: auch Germanien, Hispanien, zu Hungarn, Böhaimb königl. Majestät, unseres allergnädigsten Herrns, haben dero Vice-Praesident und Räthe, so über denen Appellationen ob dem königl. Prager Schlos 120

Strana 121
sitzen, als ihnen vom Burgermeister und Rath der Stadt Datschitz wegen des in puncto nocturnae et violentae depraedationis daselbst verhafteten Hans Martin Gänser eine Criminalfrage nebst gewisen gerichtlichen gethanen Aussagen überschicket und darin was Rech- tens sein möchte, umb Bescheid und Belehrung gebetten worden, nach Erseh und genugsamber Erwegung derselben, so bei ihnen verblieben, sich dahin entschloßen, so ferne die Sache angebrach- termaßen sich verhalten, so wäre ernandter Hans Martin Gänser seines schweren Verbrechens halber andern zum Beyspill und Abschey, ihm aber zur wohlverdienter Straff, mit dem Rad von oben herab von Leben zum Todt hinzurichten, sodan dessen Körper ins Rad einzuflechten und also in die Lufft aufzustellen. Vom Rechtswegen. Zur Urkunde dies Brieffs besiegelt mit dem hiezu verwendeten kays. und königl. Secret-Insiegel, der geben ist ob dem königl. Prager Schlos den 10. Juny 1717. Franz Max. Hartmann v. r. Graf v. Klarstein C. J. Kupetz v. r. v. Bilenberg Listina, která byla v městském archivu, je dnes nezvěstná. Přepis podán podle J. Zwacho v Denkwürdigkeiten der Stadt Datschitz str. 22n. 66. 1728, 8. dubna, Vídeň (Wien). Václav Vojtěch hrabě z Vrbna prodává Dačice Jindřichu Karlu z Osteina za 426.000 zlatých. Einlag des Kauffs Contracts umb die Gütter Datschitz, Marquaretz und Wolschan zwischen dem Herrn Wentzel Adalbert Graffen von Würben und Freüdenthal als Ver- kauffern an einem, dann dem Herrn Heinrich Carl Freiherrn von Ostein, als Kauffern am anderten Theill. Kund und zuwißen seye jedermänniglich, absonderlich aber da, wo es von Nöthen, daß heute unten gesetzten Dato zwischen 121

Strana 122
Ihro Excell. dem hoch und wohlgebohrnen Herrn, Herrn Wentzl Adalbert des Heyl: Röm: Reichs Grafen von Würben und Freü- denthal, Herrn der Herrschafft Datschitz, Marquaretz, Wolschan und Nieder Pombsdorff, dero Röm. Kay : und König: May : würk: geheimben Rath, Cammerern, und König: Landeshaubtmann des Fürstenthumb Lignitz und zugehörigen Weichbildern, Verkauffern an einem, dan dem hoch und wohlgebohrenen Herrn, Herrn Heinrich Carl des Heyl: Röm: Reichs Grafen von Ostein, dero Kay: und König: May: würk: Cammerern und des Heyl: Röm: Reichs Hofrathen, Kauffern am anderten Theil, nachfolgender, unwiderrufflicher Kauff- und Verkauff-Contract abgeredet und beschlossen worden; nemb : Erstens. Verkauffet hiemit Eingangs ernanter Herr Graff von Würben und Freudenthal für sich, seine Erben und Erbensnehmer dem auch obernanten Herrn Grafen von Ostein, dero Erben und Erbensnehmern sein erbaigenthumbliche in Marggraffthumb Mahren und dem Iglauer Creyß liegende oberwehnte Herrschafft Datschitz mit sambt dem Gute Marquaretz und Wolschan und dieses alles mit allen ihren Zu- und Eingehörungen, daßselbsten befindlichen vorräthigen Getreyd-, Wirts-Haußern, Mayerhöffen, Schaffereyen, Breu- und Brandtwein-Haußern, an- und ohngebauten, auch wüst- oder verwahsenen Feldern, Wiesen, Wießmathen, Obst- und Kuchel- Garthen, Huttungen, Wayde und Trissen, Wäldern, Püschen und Gestrichern, besetz- und ohnbesezten auch wüsten Teichen, Bächern und Wasser, Flüssen, Mühlen, sambt aller dieser Herrschaftzuge- hörungen und Dorffsehafften, An- und Ohnangesessenen, Einge- bohrnen, sich alda befindlichen, auch verlassenen, und von ander- werts dahin sich gesetzten Unterthanen, denen steig- und fallend: Geld: Getreyd; und anderen Zinssen, derselben Roboth, Frohnen und Diensten, mit dem Weydwerk, Jägerey, Jure Patronatus, auch aller Herligkeit, Grund und Boden, wie auch mit dem in denen Mayerhöfen befünden Schwein-, Rind-, Geflügel-uud Schaf-Viech, alles in denen Steinen, Steinen, Cirkln und mit diesem Recht und Gerechtigkeiten, wie solche Herrschafft der gräff: Herr Verkauffer an sich gebrachter Massen Gengssen oder Genussen hat könnnen und sollen; auch alle vorherige Possessores ruhiglich possediret und genossen haben, alles wie es da stehet und lieget, nichts in gering- sten davon außgenohmen, nach bevorhöriger Außsweisung deren 122

Strana 123
Gräntzen, dieselbe zu genüssen, zu verpfänden, hinwieder zu ver- kauffen, damit nach Belieben zu schalten und zu walten und dießses alles für und umb eine beyederseits per Pausch abgeredte Kauff- Summa benantlichen per viermahl hundert sechs und zwantzig tausendt Gulden Rein: sambst mit vier taußendt Gulden Schlüssel- geld, welche nachfolgender Massen bezahlet und abgestattet werden sollen. Andertens: Verspricht der Herr Kauffer die für das Schlüssel- geld beyderseits abgeredete vier tausend nebst denen siebentzig tausend Gulden Angaabgeld auf Abschlag obigen Kauff-Schilligs zu Termino St: Georgij dieses lauffenden Jahres zu Handen des Herrn Verkauffers allhier zu Wien ohne eintzige Widerrede oder Außflucht baar zu erlegen; dahingegen der Herr Verkauffer alle übrige Kauffschillings-Gelder in Prag anzunehmen, oder wegen derer anderwertigen Außzahlung die erforderliche Transport- und all sonstige Unkosten nach bevorhöriger Anzeigung wegen nützli- cher Erspahrung dieser jetzt gedachten Transportunkosten dem Herrn Kauffer zu ersetzen schuldig seyn solle: und weilen Drittens: Von obstehenden Kauff-Schillings-quanto annoch dreymal hundert sechs und fünfftzig tausend Gulden rein: rükstän- dig verbleiben, alss verobligieret sich der Herr Kauffer solche unter dem gewöhnlichen sechs per Cento Interesse (welche alle Halbe Jahre zu Handen des Herrn Verkauffers in Datschitz oder Prag richtig abzuführen sind) in so lange zu behalbten, biß das von beyder Contrahenten einer dem andern und zwar jederzeit zu Termino Sti Georgij oder St. Galli einiges Quantum zu erlegen halbjährig auffkündigen werde. Inzwischen aber sollen diese drey- mahl hundert sechs und funfftzig tausend Gulden sub speciali Hypotheca et paratissima Executione auf der Herrschafft Datschitz, Marquaretz und Wolschan hafften und das Ius Prioritatis in quali- tate eines rukständigen Kaufschillings (so man sich per expressum hiemit reservieret) allerdings beybehalten; und weilen dann das von mehrerwehnten Herrn Verkauffer seiner Frauen Ehegemahlin, der hoch und wohlgebohrnen Frauen Mariae Augustae Grafin von Würben und als thue über so richtig- und vollständigen Empfang Kauffschilling quanti per 59.163 Fr. sambt denen Halbeingangs gedachten Herr Grafen von Ostein, dero Erben (vynechon řódek) Freüdenthal, gebohrnen Landtgrafin von Fürstenberg vigore pactorum 123

Strana 124
dotalium so wohl an respective gegen Vermächtnus und wittiblicher Abstattung außgeworffene Leibgeding vorhinschon auf dieser verkauff- ten Herrschafft Datschitz ex nexu hypothecae iudicialis und land- taflicher Intabulation versichert ist, alßs wol er gräf : Herr Verkauffer nomine sothanen Leibgedings auf besagt-Verkauffe seine Herrschafft Datschitz sub eodem nexu hypothecae et respective iure praelatio- nis dem Herrn Kauffer 66.000 Fr. auf drey Jahr gegen gewöhn: alljährigen Verinteressirung à sechs pro Cento pro Securitate ge- dachter seiner Frauen Gemahlin dergestalten erliegen lassen, daßs dem Herrn Verkauffer freystehen, diese obige sechs und sechtzig tausend Gulden rein: unter denen drey Jahren bey halbjährigen Auffkundigung zu erhöben und auf anderwertige Fundos oder wo es durch bevorhörige gerichtliche Renunciation der obenangeführten Frauen Grafin gefällig seyn wird zu transferiren, dahingegen aber Herr Kauffer keinerdings diese zur Sicherheit hindanlasßende Sum- mam vor Außgang der mentionirt- drey jährigen Zeith ihme Herrn Verkauffer aufzukündigen nicht befuget seyn solle; wohingegen aber Viertens: der Herr Verkauffer sich hiemit verbindlich machet, daßs derselbe alle die auf der verkaufften Herrschafft Datschitz, Marquaretz und Wolschan landtaf : vrhypothecirte und von dem Herrn Kauffer mitlerzeith abgetragen- und bezalte Schulden nebst allen andern sich diesfals ergeben mögenden Außleschungs-, Cessi- ons- oder dergleichen Taxen und aufgewendeten Kosten gegen Producir- und Extradirung der landtaf: Quittungen und deren in Handen habender Obligation-, Versicherung- oder Cessionen sich abrechnen und abziehen lassen wolle; wie den Fünfftens: der Herr Verkauffer alles das jenige, wie es den 24ten Martij als den Tag der aldortigen Ankunfft des Herrn Kauffers würk: auch besagt verkauffter Herrschafft Datschitz, dem Gute Marquaretz und Wolschan gestanden und gelegen, außer der würk: vorhandenen und bis zu hier bemelten Dahinkunfft des Herrn Kauffers eingebrachten baaren Geldes gedachten Herrn Kauffer zu überlassen und zu extradiren verspricht; Nicht weniger Sechstens: sollen bemelten Herrn Kauffer alle Fahrnus, Schloßs- effecten und Mobilien noch von bereits geschehener Absönderung alles des jenigen, so man hievon außgenommen allerdings verbleiben, 124

Strana 125
die außgenommene aber bis nach Lignitz gegen gewöhnlichen Entgelds von denen Unterthanen überführet werden. Ingleichen Siebendens: demselben alls Unterthanen, wie solche dem Mann- schaffts- und Weyßen-Buch einverleibet seind (bis auf die jenige so man lauth Specification Sub O. außgenommen hat) gelassen werden; und damit Achtens: der Herr Kauffer gegen weitheren Ausprüch- und Auforderungen destosicherer seyn möge, alßs überlaßet der Herr Verkauffer pro Evictione viertzig tausent Gulden rein: Landes brauchlich auf drey Jahr und achtzehen Wochen an den Herrn Kauffer zuruk, umb sich hierab wegen allen et wann in dieser Zeith hervorthnen mögenden Auforderung- und Ausprüchen, sub quocunque nomine (welche jedennoch dem Herrn Verkauffer sub hoc Termino legaliter anzuzeigen seyn werden, und in widrigen derselbe die mindeste Red und Antwort zu geben nicht verbunden seyn will) in nöthigen Fall erhohlen zu können. Neüntens: solle der Herr Kauffer zu nichts, gleichwie dan auch in den Anschlag nichts erhalten, noch acceptiret worden ratione einer Fundation und Allmosen denen P: P: Franciscanis oder sonst nirgentshin abzustatten oder zu reichen gantz nicht verbunden seyn; auch Zehentens: die Zahlung alles und jeden abgesagter Massen auf den Termin nechst kommenden S. Georgij beschehen und der Lauff der Interessen à 6 per Cento vor den Herrn Verkauffer allererst von gedachten S. Georgij pro rata seinen Anfang nehmen; da dann mehr bemelter Herr Kauffer ihme Herrn Verkauffer wegen so gleicher ein Raum- und Genüssung dieser Herrschaft ein tausend zwey hundert und viertzig Gulden rein: also gleich bey Außferti- gung gegenwärtigen Contracts baar bezahlet und darüber hiemit best Rechtens quittirt wird. Eylfftens: Hat der Herr Verkauffer die sammentliche Landes- anlaagen oder aufgeschriebene Onera, sie mögen nun in Subsidio ordinario vel extraordinario, Camin- und Cammerali bestehen, pro rata bis ersten Aprilis, nicht minder alle Geld-Besoldungen an die dermahlens bey der Wirth- und Herrschafft stehende Bediente und Beambten, auß denen daselbstigen Datschitzer Rendten und Einkom- nüssen bis oben dahin ohne Außnahm zutragen und abzustatten. 125

Strana 126
Leztlichen und zwar zwölfftens: werden die wegen dieses Kauffs- und Verkauffs-Instruments aufgehende In: und Extabulati- ons: auch anders Unkosten (welche inzwischen von dem Herrn Kauffer zu anticipirn- und die auf den Herrn Verkauffer fallende rata, oder Halbscheid also gleich von der Angaab der siebentzig tausend Gulden zu decourtiren seyn, wird von beyderseiths Herrn Contrahenten in gleiche Theille getragen und abgeführet. Alles getreülich und sonder Gefährde, mit freyer Macht und Gewalt, womit dieser in duplo verfaste Kauff- und Verkauff-Gon- trakt mit Bewilligung der Römisch Kayser- und König:" May: Räthen und wohl verordneten Herrn Unterambtleüthen bey der König: Landtafel im Marggraffth: Mahren in jetzt bemelte König: Landtafel gehörigen Ohrts jederzeit eingetragen werden könne und möge. Urkund dessen beyderseits Herren Contrahenten und deren hirzu alles Fleißses erbettenen Herren, Herrn Zeugen eigenhändige Nahmens Unterschrifft und Insigl, jedoch ihnen und denen ihrigen allerdings unbeschädet. So geschehen Wienn den 8. ten Aprilis Ao. 1728. L.S. Wenzel Adalbert Graff von Würben und Freüdenthal Heinrich Carl Graff von Ostein L. S. L. S. Amd. Collalto L.S. Frantz Antoni Graff zu Liechtenstein Zemské desky moravské v Brně. Jihlavský kraj III, fol. 22n Zem. archiv v Brně, sign. 235. 67. 1732, 1. března, Vídeň (Wien). Karel VI. uděluje městu Dačicím čtvrtý jarmak při svatém Františku Serafinském. Wir Karl der Sechste, von Gottes Goaden erwehlter römischer Kayser, zu allen Zeiten Mehrer des Reichs, in Germanien, Hispa- nien, Hungarn, Böheimb, auch zu Dalmatien, Croatien und Sclavo- nien König, Erzherzog zu Oesterreich, Marggraf zu Mähren, Herzog zu Lutzemburg und Schlesien und Marggraf zu Lausßnitz etc. etc. 126

Strana 127
Bekennen offentlich mit diesem Brief, und thun kund jeder- männiglich, dass bey Uns der wohlgebohrne, Unser Reichs-Hof- Rath, Cammerer, und lieber getreüer Heinrich Carl Freyherr von Ostein in Namen seiner unterthäniger Bürgerschafft der Stadt Datschitz in Unserem Erb-Marggrafthumb Mähren allerunterthönigst Supplicando eingekommen, und wonit gedachter Stadt in Betrach- tung deren von ihme angeführten Motiven, nebst denen bieshero geniessenden dreyen-annoch der vierte Jahr-Marckt, und zwar auf den Sonntag nach dem Fest des heiligen Francisci Seraphici aller- gnädigst verliehen werden möchte, gehorsambst gebetten. Wann Wir nun solche des Supplicantens unterthänigste Bitte gnädigst angesehen, insonderheit aber nach von gehörigen Orthen hierüber eingenohmenen Bericht gnädigst wahrgenohmen, dass hier- durch denen benachbarten Städten und Flecken kein Nachtheil zugezogen, mehrbenannter Stadt Datschitz aber Nutz und Auskom- men geschaffet werde; Als haben Wir in solche des Supplicantens allerunterthänigste Bitte in Kayser- und Königlichen Gnaden gewilliget, und diesemnach mitwohlbedachtem Muth, guten vorgehabten zeitigen Rath und rechtem Wissen, mehrangeregter Stadt Datschitz zu denen bereits geniessenden dreyen-annoch den vierten Jahrmarckt, und zwar auf den Sonntag nach dem Fest Sti Francisci Seraphici zu halten und der Gewohnheit nach ausruffen zu lassen, allergnädigst erlaubet und verwilliget. Thuen das auch, verleyhen und verwilligen solchen hiermit wissentlich, auch in Krafft dieses Briefs, als regierender König zu Böheimb uud Erb-Marggraf zu Mähren. Meinen, setzen, ordnen und wollen, dass mehrgedachte Stadt Datschitz nebst denen vorhin geniessenden dreyen Jahrmärckten annoch den vierten, als nemblich, wie obstehet, am Sonntag nach dem Fest des heiligen Francisci Seraphici nun und hinführo zu allen Zeiten halten und wie Jahrmarckts Recht und Gewohnheit ist, sich deren ohne män- nigliches Hinderung gebrauchen könne und möge; jedoch Uns an Unseren Regalien, Hochheiten und sonste, manniglichens Rechten ohne Schaden und Nachstheil. Und gebiethen hierauf allen und jeden Unseren nachgesezten Obrigkeiten, Innwohnern und Unter- thanen, was Würden, Stands, Ambts oder Weesens die seynd, in- sonderheit aber Unseren jetzig- und künfftigen Landes-Haubtleuthen in Unserem Erb-Marggrafthumb Mähren hiemit gnädigst, ernst- 127

Strana 128
ung vestiglich, dass sie vielermeldte Stadt Datschitz wie bey denen übrigen drey- also auch bey obberührten von Uns ihr gnädigst verliehenen vierten Jahrmarckt, nemblich am Sonntag nach dem Fest des heiligen Francisci Seraphici gebührend schützen und hand- haben, auch dieselbe ruhiglich darbey verbleiben lassen, darwider nicht irren, noch hindern, noch das jemand andern zu thuen verstatten, bey Vermeidung Unserer schwären Straff und Ungnad. Das mainen Wir ernstlich. Zu Urkund dies Briefs besiegelt mit Unserm kayser- und königlichen anhangenden grösseren Insigl. Der geben ist in Unserer Stadt Wienn, den ersten Monaths-Tag Martii, nach Christi unsers lieben Herrn und Seeligmachers gnadenreicher Geburth im siebze- henhundert zwey und dreysigsten, Unserer Reichs des Römischen im ein und zwantzigsten, derer Hispanischen im neün und zwant- zigsten und derer Hungarisch und Böheimbischen auch in ein und zwantzigsten Jahre. Carl v. r. Franc: Ferd: Comes Kinsky v. r. Rio: Bae. Supr: Cancellus. Ad mandatum Sacae: Caesae: Regiaeque Mattis proprium Carl Nikanor von Kundraticz Na rubu: Ferdinand Pein v. r. Taxator. Pergamenová listina 747 mm šir. a 269 117 mm vysoká s visutou velkou císařskou pečetí v dřevěném pouzdřu na točeně černožluté šňůře; v městském archivu v Dačicích. - Saalbuch de anno 1732, I, fol. 220v. n. Archiv ministerstva vnitra v Praze, sign. 160. 68. 1747, 13. května, Dačice. Václav Jerko, měšťan dačický, vypovídá o nabytí práva várečného některými měšťany, aby tak platili dluhy vrchnosti, a o odněti práva Berkou. Dobrovolné vyznání p. Václava Jerko, dobře zasloužilého a věkem sešlého souseda města Dačic, před slavnou commissií (pleno titulo) 128

Strana 129
pana krajskýho a pana revidenta his formalibus, že slavné paměti pan Samuel Tůma, toho času ouředník, jest vyznal při dobrém rozumu a paměti u přítomnosti ouřadu, že ti jistí, kteří ty várky žádají, tímto spůsobem k nim přišli: tehdejší milostivá vrchnost na sousedstvo uložila, že museli všelijaké Victualia, totiž ryby, sejry, drůbež a jiné věci bráti a speněžiti, tak daleko to přišlo, že velký dluhy na těch domech udělali a je zaplatiti v stavu nebyli. Protož milostivá vrchnost na takový domy dala várky, aby ten dluh tudy k zaplacení přišel. V tom ale že přišel jistý (nepovědomý jménem) do Dačic a spravoval caminy a contribuci a napsal ty domky za vařící, když ale milostivá vrchnost pan hrabě Berka přijel sem z cizích zemí, tehdy zase takový várky jim vzal, poněvadž předešle na nich nebyly, jenom aby ti vařili, který od starodávna vařili, však oni vaříc za ně na 2000 R platiti museli a také oni v stavu nebyli jeden vařit, ale 2 i 3 se museli skládat. To dosvědčuje svým dobrým svědomím a přítomností vejš jmenované slavné commissi a 3 rad- ních osob, pa: Jana Jirkuty a p. Johanesa Cammera, též svou rukou podepsal a pečetí potvrdil dne 13. Máje Ao. 1747. Papírová listina v zemském archivu v Brně (Sig. 314 II). V těchže aktech je výpis listiny, týkající se odnětí práva várečného některým měšťanům Františkem Antonínem Berkou a stanovení oprávněných vařiti pivo. Listina je datována dnem 2. a 3. července 1674 na Dačicích. Výpis zní takto: Ich Frantz Antonij Berka des heyl. röm. Reichß Graff Howora von der Daub vnd Leippa Erbherr der Herrschafft Reichmburg, Rosütz, Bohlel, Chölna, Czeczelitz vndt Datschitz, der röm. kay. May. würkliche Cammerer Demnach dessen die vnümbgängliche Notturfft Erfordert damit bey meiner Statt Datschitz zu Verhüettung alle Unrichtignüßsen vnd Remedirung der mier bereytß angebrachten Beschwerden, auch daß führohin, die rechte Ordnung mit beßeren Auffkhomen, daßs gemeinen Nutzen beobachtet vnd zue allen Zeithen beständigklich conserviret werde, dießses dahien einzurüchten. Alß habe vor guth befünden nachfolgende Instruction bey besagter meiner Statt Datschitz zu instituiren, alßs 1 mo Obwohl von meinen Antecessoren, da mahlig hier eingesetz gewesten Ambtleüthen, etliche Bürgersleuthe zu deme Stattgebrau 129

Strana 130
vnbestörgter Weiß zugelaßen, hiengegen aber jetzo von dem dasel- bigen Majistraf dises daß einig vnd allein, die hier nach gesetzte vnd von-alters hero berechtigte Heüßer alß da seind mitt jetzigen Burgern bewohnet, daß Johann Sieß Georg Sabatka Wentzl Zach Georg Klein Khint Kaspare Titter Georg Frantz Adam Khösner Jacob Schebrle Christoph Khun Jacob Cakrt Geore Pecha Wittib Valisin Andreß Böhmb Nikolaß Koräbek Christian Lip Wentzl Korbel Andreß Bfezina Jacob Schebrle Senior Hans Jenedl Jacob Major Wittib Krouzkin Sumuel Tüma Jacob Straka Wittib Jedlickin Wentzl Weyman Lukas Foytt Wittib Plzacka Paul Bistficky Nikolaf Jirko Mathiaf3 Sorkleittner Carl Brantz Mates Pikyś Jonaf3 Petter Tomaf3 Trekl Martin Petter Georg Laštovička Martin Červenka Erste Kapetisch Hauß Wittib Syrovin Mateß Pfibyslavsky Wentzl Hlinecký Wittib Bfezinin Mathias Altman Wentzl .Vokoun Weyt Sabatka Matef3 Sykora so Vor der Statt Tobias Fischer Gregor Cermák Michal Roth f Carl Pazderka Ander Kapetisch Hauf3 Christoph Khelbl Jungfrau Sallawin Wentzl Táborský Hanß Dvořáček Wittib Hlinskin Tobiaß Fischer Petter Kratochvile Hanß Gott Friedt "Wittib Su&ickyn Augustin Fischer Matef3 Fucík Lorentz Muskit Michal Dietrich Zu den Gebreüwekl daf3 rechtmef)ige Ius hetten durch genügsamben Beweif producirt worden, daher die anoch in Specie darbey zulaflen 130 

Strana 131
vnd forthien auf künfftige Zeithen zue beschützen verordne: etc, etc. 6to. Die jenige, so nun anieczo die Breiegerechtigkeit behaubten, werden dieße nun mehr der Gebrew excludirte Bürgersleüthe in der Contribut: welche auff sie biessher wegen dess geweßenen Breiwwercks mit ungeschlagen worden, der proportion nach mit 45 kr. vberzutragen, dic kay. Tränkaccisen daß Vaßs per 1 R ver- contribuiren, sondern auß dan, waßs sie beey berechtigte von Vic- tualien auß meinen Ambt zue nemmen verbunden, alle Zeith ohne hererer Anmahnung zeitlich zu bezahlen schuldig sein. Außs denen praesentirten punitis den 3. Jullii A. 1674. 3 et 4. Damit in der vorgewanter Außgab, umb desto beßer außzu- khommen, auch der von Gebraue excludirten Burgersleithe verßesene Schult, so viel sie ins Rendtambt, alß in die Contribution restiren, außs diesen Braungemeinmitteln zue bezahlen seye, will zu den Ende auf dieß Jahr anfahent von jeczigen St. Joanni bißs wieder S. Joanni 1675 12 Gemein Gebrew passiret seyn laßen, mitt dieser genosenen Verordnung, daßs Burgermeister vndt Rath, die von Ableiben weyl. Capeta bieß hiehero vnabgelegte Gemein-Raittungen, sambt allen authentischen Aprobation, inner 4 Wochen a dato deßen in mein hießiges Datschitze Schloß-Ambt deponiren und, wie jetzt gedacht, die anfendige Resten vermög der Specification nach und nach bezahlen sollen; etc, etc. Actum Schloß Datschitz den 2. Jullii ao. 1674. 69. 1747, 4. července, Vídeň (Wien). Marie Terezie potvr- zuje městu Dačicím udělená privilegia. Wir Maria Theresia von Gottes Gnaden römische Kayserin, in Germanien, zu Hungarn, Böheimb, Dalmatien, Croatien und Sclavonien Königin, Ertzhertzogin zu Oesterreich, Marggräfin zu Mähren, Hertzogin zu Lutzemburg und in Schlesien und Marggrä- fin zu Laußnitz, Hertzogin zu Lothringen und Großhertzogin zu Toscana etc. 131

Strana 132
Bekennen offentlich mit diesem Brief und thuen kund jeder- männiglich, daß bey Uns der würdig-hoch- und wohlgebohrne, andächtige, Unser lieber getreüer Franciscus Lotharius Graf von Ostein, deren Dohm-Stifftern zu Eychstätt und Augspurg, dann des adelichen Ritter-Stiffts ad Stum Bourcardum zu Würtzburg Canonicus Capitularis, des Collegiat-Stiffts ad Stum Mauritium zu besagtem Augspurg Probst, des Chur-Fürsten zu Mayntz ebden geheimber Rath und Gesandter an Unserm kayserlich-königlichen Hof, als landtäfflich constituirter Administrator deren Gräfflich- Osteinischen Pupillar-Güthern in Unseren königlich-Boheimbischen Erblanden allerunterthänigst Supplicando eingekommen, und gebetten, Wir geruheten der in Unserem Erbmarggraffthumb Mähren liegenden gräfflich-Osteinischen unterthänigen Stadt Datschitz die kayserlich- königliche Gnad zu thuen und die von Unseren glorwürdigsten Vorfahren besagter Stadt verliehene Privilegia allermildest zu con- firmiren, deren Inhalt von Wort zu Wort folgender gestalten lauthet : Následuje opis majestátu Rudolfova, viz str. 56n., č. 35 o Karla Vl., str. 126n. čís. 67. Wann wir dann in die diesfällige allerunterthänigste Bitte in kayserlich-königlichen Gnaden gewilliget. Als haben Wir wohlbechachtem Muth, gutem vorgehabten zeitigen Rath und rechtem Wissen sothane Privilegia (jedoch salvo Iure Regio, et cujuscunque tertii und in so weith gedachte Stadt Datschitz in deren selben Usu et possessione ist, auch solche der jetzig- und künftigen Landes-Verfassung nicht entgegen stehen) aller- gnädigst confirmiret und bestättiget. Thuen das auch hiemit wissentlich, und in krafft dieses Briefs als regierende Königin zu Böheim und Marggräfin in Mähren. Meinen, setzen und wollen, daß mehrbemelte Stadt Datschitz obinserirte Privilegia auf die von Uns confirmirte Weiß ohne männiglicher Hinderung haben, gebrauchen und geniessen könne und möge. Und gebiethen hierauf allen und jeden Unseren nachgesetzten Obrigkeiten, Inwohneren und Unterthanen, was Würden, Stands, Ambts, oder Weesens die in Unserem Erb-Marggraffthumb Mähren seynd, insonderheit aber Unserem königlichen Tribunali daselbst 132

Strana 133
hiemit gnädigst, daß sie offtgedachte Stadt Datschitz bey diesen von Uns gnädigst confirmirten Privilegien oberwehnter Massen schützen, und handhaben, darwider selbst nicht thuen, noch das jemand anderen zu thuen verstatten, als lieb einem jeden seye Unsere schwere Straff und Ungnad zu vermeiden. Das meinen Wir ernstlich. Zu Urkund dies Briefs besigelt mit Unserem anhangenden königlich-grösseren Insigel. Der geben ist in Unserer Stadt Wienn den vierten Monaths-Tag Iulii nach Christi Unsers lieben HERRN und Seeligmachers gnadenreicher Geburt, imsiebenzehenhundert sieben und vierzigsten, Unserer Reiche des Hungarisch- und Böhei- mischen im siebenden Jahre. Maria Therezia v. r. Fridericus Comes Harrach v. r. Rae. Bao. Sup. Cancellus. Ad mandatum Sacrae Caesareo Regiae Maiestatis proprium Rudolf graf Korzensky Joseph Ignatz von Stang. Str. 23: Johann Franc Taxator. Pergamenová knížka o 12 listech (262 X328 mm), z nich první a poslední jsou prázdně; vázáno do bílého pergamenu a desky jsou bohatě zlaceny. Na přední desce orel, na zadní lev, obrácený do leva (heraldicky). Desky jsou opatřeny černými a žlutými hedváb- nými stuhami k převázání. Velká císařská pečet v dřevěném pouzdře visí na černožluté točené šňůře. Městský archiv v Dačicích. 70. 1770. Maxmilián Jindřich Bedřich Karel hrabě s Osteinu povolil dačickým bednářům samostatný cech. Letha Páně 1770 z povolení jeho vysoci Excellencí svaté římské hříše pána, pana Maxmiliána Henricha Fridricha Carla hraběte z Ostejnu, jejich císařsko královských apoštolských majestátův skutečnou 133

Strana 134
komorní raddou a pana panství Dačického v Moravě, Malešově v království českém, Milledank v římské hříši a tajné raddy jeho knížecí osvícenosti biskupa v Maincu, ustanoveného directora pana Ignatiusa Antonína Schetthorn jest tento počestný cech bednářský nákladem pana Johanesa Kobosil, souseda a spolu bednáře v témž městě Dačicích, a pana Antonína Veselý, bednáře panského, obouch počestných mistrův, založen a prostředkem suppliky na jeho urozenou statečnost císařsko královského comerciálního inspectora kraje Jihlav- ského, Znojemského a dílem brněnského pana Františka Xaveria Muntzer v skutek uveden, ktejšto se svým dobrým zdání na slavno- císařsko královskej comerciálný consens tenž memoriál stranu toho vzdělat chtějícího bednářského cechu podal, tento pak císařsko královskej comerciálný consens zase tuto žádost ku slavno cisařsko královském zemskému gubernio dirigoval, odkudž sub decreti ex consilio caesareo-Regii Gubernii Brunae die 11. Maij Ao. 1770 skutečně resolvirováno jest nejenom tento bednářskej počestnej cech naproti zaplacenejm jak císařsko královským dvorským a guberniálným i také sollicitätorským a komerciálným taxám spolu stemplovaným a papíři (jenž toho a k tomu ještě jiných zběhlých outrat celã summa 40 zl. .x nesla) ustanovit, založit a skroz císařsko královskej slavnej ouřad tohoto kraje Ihlavského skroze cirkulárný veřejnej patent okolečnejm vrchnostem a magistratům o tom zná- most (jakož se v skutku stalo) dat a poručit, tomuto nově v městě Dačicích fundirovanému cechu v čas potřeby na ruku státi. A protož, poněvadž před tím v Dačicích bednářský mistři mezi kovářskýma incorporirováne byli, nyní ale rozděleny a sami pro sebe jsou, tak tehdy jejich tam psaně mající jména z jejich knih sem do tejto přenešeně jsou, jak následuje. Předně ale také se sem ta nota anebolišto tam při tomž rait- cechu zapsané cechovní snešený (co za starodávna do cechu přijí- maně noví mistři dávat museli) pro pamět uvádí, jež hned na prvním listu zní: Kterýžby chtěl do poctivého cechu za mistra býti mezi nás přivtělen a přijatej domácí synek mistrovskej, dá předně svačinu náležitou a vína dcíti má za 2R 30xr. Pakli svačiny žádné nedal, tehdy má dáti v hotovosti peněz totižto 108, přijnýho 17xr, zápis- nýho 17xr. vosku 2 libry. 134

Strana 135
Za místo mistrovský 45xr. Ittem nyžádný obsýlky nedá mladý mistrovi vystáti do vůle poctivého cechu. Kdyby se do města chtěl přivtěliti přespolní mezi nás, tehdy předně obsílky má dáti 35xr, dálej při tom svačinu náležitou a více jeden sud starého piva, na víno 6R, příjemnýho 17xr, zápisnýho 17xr. Ittem za místo mistrovský 45x, vosku do cechu povinen ihned složiti 2 liber; jestliže by svačiny nedal, tehdy na hotovosti peněz složiti povinen bude, totišto summu 188, však se mu nedovolí řemesla provázeti, pokudž by manželky neměl. Ittem mladý mistrovi vystáti do vůle cechu a za spropuštění mladýho mistra má složiti 17xr. každej. Vypsáno z pamětní knihy cechu bednářského v Dačicích, vázaně v dřevěných deskách. Městský archiv v Dačicích. 71. 1782, 26. února, Vídeň (Wien). Josef II. potvrzuje městu Dačicím privilegia. Kolek (Orel) 2 F. Wir Joseph der Zweyte, von Gottes Gnaden erwählter römischer Kaiser, zu allen Zeiten Mehrer des Reichs, König in Germanien, zu Jerusalem, Hungarn, Boeheim, Dalmatien, Kroatien, Slavonien, Galizien und Lodomerien, Erzherzog zu Oesterreich, Herzog zu Burgund und zu Lothringen, Großherzog zu Toßkana, Großfürst zu Siebenbürgen, Herzog zu Mayland, Mantua, Parma etc: gefürsteter Graf zu Habsburg, zu Flandern, zu Tyrol etc. etc. Bekennen mid diesem Briefe offentlich und thuen kund jeder- männiglich, daß Uns Primator, Bürgermeister, Rath und Gemeind- Aelteste der Stadt Datschitz in Unserem Erbmarggrafthum Mähren allerunterthänigst gebetten, Wir geruheten ihnen die königliche Gnade zu thun, die von Unseren glorwürdigsten Vorfahrern besagten Stadt verliehene von wayland Unserer hochgeehrtesten Frau Mutter, Kaiserin, Königin Maria Theresia Majestaet, glorreichester Gedaechnuß, 135

Strana 136
konfirmirte Privilegien ebenfalls allergnaedigst zu bestaettigen, deren Inhalt von Wort zu Wort folgender gestalten lautet: Následuje opis potvrzení privilegií Morií Terezií. str. 131n. č. 69. Wann Wir dann in ihre dieſsfällige allerunterthänigste Bitte in königlichen Gnaden gewilliget; Als haben Wir mit wohlbedachten Muth, gutem vorgehabten zeitigen Rath, und rechtem Wissen sothane Privilegien (jedoch salvo Iure Regio, et cujuscumque tertii, und in soweit gedachte Stadt- Datschitz in derselben Usu, et Possessione ist, solche auch der jetzigen, und zukünftigen Landes Verfassung nicht entgegen stehen) allergnädigst bestättiget. Thuen das auch hiemit wissentlich, und in Kraft dieses Briefes als Regierender König zu Böheim, und Marggraf in Mähren. Meinen, setzen, und wollen, daß mehrbemelte Stadt-Datschitz obinserirte Privilegien auf die von Uns confirmirte Weiss ohne männiglicher Hinderung haben, gebrauchen, und geniessen könne und möge ; Und gebiethen hierauf allen und jedem, Unseren nachgesetzten Obrigkeiten, Innwohnern und Unterthanen, was Würden, Standes, Amts, oder Weesens die in Unserem Erbmarggrafthume Mähren seynd, insonderheit aber Unserem königlichen Gubernio daselbst hiemit gnädigst, daß sie oftgedachte Stadt-Datschitz bey diesem von Uns gnädigst confirmirten Privilegien gebührend schützen und hand- haben, darwider selbst nicht thuen, noch daßs jemand anderen zu thuen verstatten, als lieb einem jedweden seye Unsere schwere Strafe und Ungnade zu vermeiden. Das meinen Wir ernstlich. Mit Urkund dieses Briefes, besiegelt mit Unserem kaiserlichen, königlichen und erzherzoglich- anhangenden grösseren Insiegel. Der geben ist in Unserer Haupt- und Residenz-Stadt Wienn den sechs und zwanzigsten Monats-Tag Hornung, nach Christi Unsers lieben Herrn, und Seeligmachers gnadenreichen Geburth, im siebenzehenhundert zwey und achtzigsten, Unserer Reiche, des Römischen im achtzehenden und der erbländischen in dem zweyten Jahre. Joseph v. r. 136

Strana 137
Henricus Comes a Blumegen, Reg's Bohiae Sup. et A. A. Prim. Canc. Ad Mandatum Sacae Caes" Regiae Maiestatis proprium Fridrich von Eger v. r. Regist. Mariophilus von Loißner. Pergamenová knížka o 22 listech (265X335 mm); str. 42-44 čistě. Úprava knížky jako u potvrzení privilegií Marií Terezií, pouze znaky jsou upraveny a lev je do prava (heraldicky). Kolky jsou na str. 1, 9, 19, 27, 35. Na černožluté točené šňůře visí velká císařská pečet. Městský archiv v Dačicích. 72. 1793, 4. březen, Vídeň (Wien). František II. potvrzuje městu Dačicím dřívější privilegia a uděluje nové trhy dobytčí na první sobotu v každém měsíci. Kolek (orel) 2 F. Wir Franz der zweite von Gottes Gnaden erwählter römischer Kaiser zu allen Zeiten Mehrer des Reichs, König zu Germanien, zu Hungarn, Boeheim, Dalmatien, Croatien, Slavonien, Galizien, Lodo- merien und Jerusalem, Erzherzog zu Oesterreich, Herzog zu Burgund und zu Lothringen, Großsherzog zu Toskana, Großfürst zu Sieben- bürgen, Herzog zu Mayland, Mantua, Parma, Gefürsteter Graf zu Habsburg, zu Flandern, zu Tyrol etc. etc. Bekennen öffentlich mit diesem Brief und thun kund jedermän- niglich, daßs Uns die Gemeinde der vnterthänigen Stadt Datschitz in Unserer Erbmarkgrafthume Mähren allerunterthänigst gebetten, Wir geruheten ihr die königliche Gnade zu thun, nicht nur ihre von Unseren glorwürdigsten Vorfahren verliehene, und von vailand Unserer hochgeehrtesten Frau Grosmutter, der Kaiserinn, Königinn Maria Theresia Majestät unter dem 4.ten July 1747, wie auch von Unserem höchstseeligen Herrn Oheim, dem Kaiser König Joseph dem Zweyten Majestät, glorwürdigster Gedächtniß, am 26.ten des Monats Hornung im Jahre 1782 konfirmierter Privilegien auch Unseres Ortes allergnädigst zu bestättigen, sondern besagter Stadt- gemeinde auch einen neuen Viehmarkt am ersten Samstag in jedem 137

Strana 138
Monathe allermildest zu verleihen. Wenn Wir nun nach dem bierüber von Unserer Landesbehörde eingeholten gutächtlichen Berichte in ihre dießsfällige allerunterthänigste Bitte in P. Gnaden gewilliget: So haben wir mit wohlbedachtem Muthe, gutem vorge- habten zeitigen Rathe, und rechtem Wissen der Gemeinde der Stadt Datschitz nicht nur gedachte Privilegien, dergestalt, wie solche von Unserem höchstseeligen Herrn Oheim, Kaiser Joseph dem Zweyten bestättiget worden, nach ihrem ganzen Inhalte, Punkten und Klauseln mit der nämlichen Kraft und Wirkung, als wenn selbe von Wort zu Wort hier eingeschaltet wären, jedoch unseren landesfürstlichen, obrigkeitlichen und sonst männiglichen Rechten ohne Nachteil und Schaden und Besitze . . . ist, auch gedachte Privilegien der jetzigen und künftigen Landesverfassung nicht entge- gen stehen, allergnädigst bestättiget, sondern ihr auch den gebetteten Viehmarkt am ersten Samstage in jedem Monath verliehen, jedoch unter der ausdrücklichen Bedingnißs, daß, wenn am bestimten Samstage ein gebottener Feyertag fiele, der Viehmarkt an dem darauf folgenden Montage gehalten werden solle. Thuen das auch hiemit wissentlich und in Kraft dieses Briefes als regierender König in Böhmen und Markgraf in Mähren. Meinen, setzen, ordnen und wollen, daß gedachte Stadt Datschitz, diese Privilegien dergestalt wie Wir solche bestätigen, nebst dem neu verliehenen Viehmarkte haben, gebrauchen, und geniessen könne und möge ; Und gebiethen hierauf allen und jeden Unseren nachgesetzten Obrigkeiten, Innwoh- nern und Unterthanen, was Würde, Standes, Amts oder Weesens in Unserem Erbmarkgrafthum Mähren sind, besonders aber Unserem königl : Landesgubernium daselbst hiemit gnädigst, daßs sie oftgedachte Stadtgemeinde bey diesen von Uns gnädigst konfirmierten Privile- gien und dem neu verliehenen Viehmarkte schützen und handhaben, darwider selbst nichts thun, noch dieses jemand anderem zu thun gestatten sollen, als lieb einem jeden sey, Unsere schwere Strafe, und Ungnade zu vermeiden. Das meinen Wir ernstlich. Zu Urkund dieses Briefs besiegelt mit Unserem kaiser-königlich und erzherzog- lich anhangenden grösseren Insigel. Gegeben in Unserer Haupt und Residenzstadt Wien den vierten Monatstag März im sieben- zehnhundert drey und neunzigsten, Unserer Reiche des Römischen im ersten und der erbländischen im zweyten Jahre. Franz im. v. r. 138

Strana 139
Leopoldus Comes a Kolowrat v. r., Reise. Bohlas. Sup“ AAApost. Cancellius. Heinrich Rotenhauf v. r. Ad Mandatum Sacrae Caeso. Regiae Majestatis proprium Johann Joseph Grohmann v. r. Pergamenová listina (715458+100 mm) s velkou císařskou pečetí, visící na černožluté šňůře. Na rubu: Regist: Mariophilus von Loißner. Městský archiv v Dačicích. V místech přeložení část zničená vlhkem chybí. 73. 1795, 21. února, Vídeň (Wien). František II. uděluje městu Dačicím pátý jarmark na úterý před Nanebevstou- pení Páně. Kolek (orel) 2 F. Wir Franz der Zweyte, von Gottes Gnaden erwählter römischer Kaiser, zu allen Zeiten Mehrer des Reichs, König in Germanien, zu Hungarn, Böheim, Dalmatien, Croatien, Slavonien, Galizien, Lodomerien und Jerusalem, Erzherzog zu Oesterreich, Herzog zu Burgund, Lothringen, Großherzog zu Toskana, Großfürst zu Sie- benbürgen, Herzog zu Mailand, Mantua, Parma, gefürsteter Graf zu Habsburg, zu Flandern, zu Tyrol etc. etc. Bekennen öffentlich mit diesem Briefe und thun kund jeder- männiglich, daßs Uns die Gemeinde der Stadt Datschitz in Unserem Erbmarggrafthum Mähren allerunterthänigst gebeten, Wir geruheten derselben über ihre bereits abhaltende vier Jahrmärkte annoch einen fünften Jahrmarkt auf den Dienstag vor Christihimelfahrt allergnädigst zu verleihen. Wann Uns nun Unsere Landesbehörde hierauf allerunterthänigst einzurathen kein Bedenken getragen, übrigens Wir gnädigst erwogen und betrachtet haben, dass durch diesen neuen Jahrmarkt den umliegenden Markt berechtigten Ort- schaften kein Nachtheil zugehe, der Stadt Datschitz aber im Handel und Wandel aufgeholfen werde, so haben Wir in derselben unter- thänigstes Gesuch in kaiserl: königlichen Gnaden gewilliget, und 139

Strana 140
verleihen ihr daher mit wohlbedachtem Muthe, gutem Rachte (!) und rechtem Wissen den gebetenen fünften Jahrmarkt auf den Dienstag vor Christi Himmelfahrt (jedoch Unseren landesfürstlichen, obrigkeitlichen und sonst jemandes Rechten ohne Nachtheil und Schaden und ohne Abbruch der izigen oder künftigen Landes Verfassung). Thun dies auch hiemit wissentlich und in Kraft dieses Briefes als regierender König zu Böheim und Marggraf in Mähren. Meinen, setzen, ordnen und wollen, dass die Gemeinde der Stadt Datschitz diesen von Uns verliehenen fünften Jahrmarkt an dem bestimmten Tage, wie es die Markts Gerechtigkeit und Gewohnheit mit sich bringt, ohne jemandes Hinderung abhalten möge und solle. Und gebieten hierauf allen und jeden Unseren nach gesezten Obrigkeiten, Innwohnern und Unterthanen, wessen Standes, Würde, Amts oder Weesens sie in Unserem Erbmarggrafthume Mähren sind, besonders aber Unserem königlichen Landes Gubernium daselbst hiemit gnädigst, dass sie die Gemeinde der Stadt Datschitz bei diesem von Uns allergnädigst verliehenen fünften Jahrmarkte schützen, und handhaben, darinn selbst nicht hindern, noch Jemand anderm dagegen etwas zu unternehmen gestatten sollen, bei Vermei- dung Unserer schweren Strafe, und Ungnade. Das meinen Wir ernstlich. Zur Urkunde dieses Briefes besiegelt mit Unserem kai: königlich ud (!) erzherzoglich anhangenden grösseren Insiegl. Der geben ist in Unserer Haupt und Residenzstatt Wien den ein und zwanzigsten Monatstag Hornung nach Christi Unsers lieben Herrn und Seeligmachers gnadenreicher Geburt im siebzehn hundert fünf und neunzigsten, Unserer Reiche des römischen und der erblän- dischen im dritten Jahre. Franz v. r. Leopoldus Comes a Kolowrat v. r. Reao: Bohe Suprus AAApost. Cancellius Heinrich Caspar Rotenhauf v. r. Ad Mandatum Sacrae Caeso: Regiae Maiestatis pprium. Pergamenová listina (720471+96 mm) s visutou velkou císařskou pečetí na točené černožluté šňůře. Na rubu: Regist: Mario- philus von Loißner. Městský archiv v Dačicích. 140

Strana 141
Seznam edicí a literatury. Archiv český (Praha) I 1840 a dále. J. Beckovský, Poselkyně starých příběhův českých II 3. Praha 1880. Vyd. A. Rezek. J. Beringer a J. Janoušek, Město a panství Dačice. Dačice 1893. J. Beringer a J. Janoušek, Město a panství Telč. Bez data. Codex diplomaticus et epistolaris Bohemiae. Praha I 1907 a dále. Vyd. G. Friedrich. Codex diplomaticus et epistolaris Moraviae. Brno I 1836 a dále. Vyd. A. Boček, P. Chlumecký, V. Brandl, B. Bretholz. J. Dundalek, Bericht über die Stadt Datschitz, Iglauer Kreises in Mähren. Schriften der histor.-stat. Sektion der k. k. mährisch- schlesischen Gesellschaft des Ackerbaues, der Natur- und Landeskunde (Brno) XII 1859, str. 60 a dâle. F. Hrubý, Moravská korespondence a akta z let 1620-1636. I. 1620-1624. Brno 1934. - II. 1625-1636. Brno 1937. Pu- blikace Zemského archivu v Brně. N. ř. sv. 2. Jarlochův letopis. Gerlaci abbatis Milovicensis chronicon Boe- morum ab a. 1167 usque ad a. 1198. Fontes rerum Austriacarum. Abt. 1. Scriptores. Bd. 5. Wien 1863.— Prameny dějin českých. Fontes rerum Bohemicarum II. Praha 1874. Jos. Pelikán. Dělení zboží Krajířů z Krajku v r. 1487. Časopis Společnosti přátel starožitností čes. v Praze 36, 1928, 133 a dále. Půhonné a nálezové knihy. Libri citationum et sententiarum. Brno I 1872 a dále. Vyd. V. Brandl, B. Bretholz. F. A. Tingl, Libri confirmationum ad beneficia ecclesiastica per archidioecesin Pragenam. I. Praha 1867 a dâle. Zemské desky moravské. Die Landtafel des Markgrafthumes Mähren. Brünner cuda. Brno 1856. Vyd. P. Chlumecký. J. Zwach, Denkwürdigkeiten der Stadt Datschitz. Wien 1860. 141

Strana 142
Obsah Úvod 1. Olomoucký biskup Pelhřim světí kostel v Dačicích . . 2. Dačický farář Martin svědčí králi Přemyslu Otakarovi . 3. Papež potvrzuje Křížovníky v Dačicích . 4. Biskup Hynek potvrzuje ordinaci kostela liděřovického 5. Farářem v Dačicích byl bratr Michael 6. Spor Hradeckých a Bítovských o moravská zboží urovnán . . . . 7. Jan Rus z Lipnice prodává dvůr v Lipnici . 8. Vklad Bílkova a Dačic Janovi z Kravař a Elišce z Hradce . 9. Prodej zboží bílkovského a Šternberského Oldřichu z Hradce 10. Oldřich z Hradce chce vložit do desk zboží moravské . . Janovi st. z Hradce 11. Menhart z Hradce pohání Annu z Hradce z Bílkova a Dačic 12. Menhart z Hradce pohání Annu z Hradce z Bílkova a Dačic 13. Anna z Hradce dává zboží bílkovské Jindřichu z Michalovic 14. Dluh Hradeckých Jakšovi starému, rychtáři dačickěmu, a . . . . . . jeho manželce . 15. Prodej Bílkova a Dačic Krajířům 16. Jiří Poděbradský uděluje Dačicím Mikulášský jarmark 17. Vklad Bílkova a Dačic do desk Krajířům . . . . . . . . . . 18. Varování před lotry od Dačic . . . . . . . . 19. Volfgang Krajíř dělí statky . . . . . 20. Díl Volfganga Krajíře na statcích 21. Dačice připadají Lipoltu a Jindřichu Krajířům . . . . . . . . . . . o 22. Závazek synů Volfgangových 23. Dluh Jindřicha z Hradce Jiřímu Krajíři . . . . . . 24. Správa o šlojířích Fenclové 25. Potvrzení a rozšíření odúmrtě Dačicím Lipoltem a Jindři- . . chem Krajíři 26. Jindřich Krajíř uděluje dačickým řezníkům artikule . . . . . . 27. Ferdinand uděluje Dačickým privilegia . . . 28. Johanka Krajířka pohání Volfa Krajíře . . . . 29. Smlouva Dačic s farářem . . . . . . . 30. Rád pro dačického rektora . . . 31. Řád pro dačického lazebníka 32. Ferdinand uděluje Dačicím třetí jarmark 33. Smlouva Dačic o lití zvonu s Adamem z Meziříčí . . . . . 34. Maxmilián obnovuje Dačickým privilegia 35. Vyhláška o používání mostu 36. Rudolf II. potvrzuje Dačickým privilegia a soud Stížnost Dačických k Rudolfovi, že Václav Zahrádecký 37. nedbá dačického práva . . . . . . . . . . . . . 10 10 11 12 13 13 14 16 17 18 20 20 21 22 23 26 27 29 29 33 34 36 38 42 48 49 50 51 53 54 54 56 56 . . . . 59

Strana 143
63. 64. 65. 66. 67. 68. 69. 70. 71. 72. 73. WŤ Smlouva Dačic s farářem . „U Řád pro školního správce v Dačicích . Artikule dačických kožišníků i . . Oldřich Krajíř uděluje soukeníkům artikule . . Pihony o statek dačický mezi Ktajíři . MM , Kateřina Krajířka potvrzuje obdarování a stanoví řád vaření т ve piva a čepování . . Prodej Dacic Vilimu Dubskému . Zabiti Jifiho Kofenského u Dacic . Alina Kofenska obviňuje z vraždy posádku dačickou . . Prodej Dacic Lvu Burianu Berkovi . . Žádost o komisafe pro papežské vojsko pro Jemnici . Dluh Daćic Janu Lysćmu . . Ferdinand III. povoluje dačickým soukeniküm trhy rakouské . Výslech Lukáše Sladomela V . Posádka Dona Baltazara v Dačicích . . Dietrichstejn nafizuje pro daëické poddané přistupování k svâtostem. . . Matyśś Ferdinand Berka potvrzuje Dačickým obdarování . Vklad Datic Hypolité Frantisce Fürstenbergové . Dluh Daéic Janu Dvofákovi . . Vklad Dačic Bedřichu Rudolfu Fürstenbergovi . Salva guardia generála Winterbergra . Maxmilián Frantisek Fürstenberg udéluje dačickým řezníkům artikule . Maxmiliän Frantisek Fürstenberg udéluje dačickým tkalcům a mezuláníkům artikule . . Maxmilián Fürstenberg potvrzuje artikule cechu bednář- ského, kovářského, kolářského a zámečnického . Maxmilián František Fůrstenberg ohlašuje dědický nárok na statky po otci i Prosper Ferdinand Fürstenberg ohlašuje dědický nárok na statky na Moravě . s Odsouzeni Magdaleny Stiemerovy Odsouzeni Jana Ginsera Prodej Dačic Osteinüm . Karel VI. uděluje Dačicím čtvrtý jarmark . Úprava práva várečného v Dačicích . Marie Terezie potvrzuje Dačicím privilegia . Maxmilián Ostein povoluje dačickým bednářům samostatný cech . . Josef II. potvrzuje Dagicim privilegia . František II. potvrzuje Dačicím privilegia a uděluje: nové trhy dobytčí František II. uděluje Dačicím pátý jarmark Seznam edicí a literatury . 60 62 63 66 73 81 84 86 87 88 91 92 93 95 95 96 98 99 100 101 102 111 114 117 118 119 120 121 126 128 131 133 135 137 139 141 

Strana 144
Str. Str. Str. | etr. Str. Str. Str. Str. Str. Str. Str. Str. Str. Str. Str. Str. Str. Str. Str. Str. Str. Str. Str. Str. Str. Str. 10, 10, 11, 12, 16, 17, 21, 40, 45, 46, 47, 48, 56, 62, 72, 84, 84, 96, 98, 106, 109, 111, 122, 122, 128, 137, rie me nn [ab] oo ao e 06 0.60 R ROR R r$ H He mM HEC m oM A om O HO MO MO MK e Opravy. ^ dek 11 shora místo déjin - dějin. 6 zdola místo univerlis - universis. 3 zdola místo crugigerorum - crucigerorum. v 7 shora místo nich - nichž. k 18 shora místo uori - uxori. D. O m 10 zdola místo vyrčenie - vyrčení, M o. e R 4 shora místo vyznáoám - vyznávám. 16 shora místo buce - bude. 6 zdola místo Zezníci - řezníci. ek 4 zdola místo Sestmeztihmého - sestmeztitmého. » Mh £L o n a. o © UM śdek 10 zdola mezi slova „spraviti - bez“ dodati slovo „byl“. ádek 6 zdola místo Volfam - Volfem, ádek 7 shora místo vinuté - visuté. ádek 3 shora místo holiv - koliv. ádek 3 zdola místo památcs - památce. ádek 1 shora místo dožádela - dožádola. ádek 5 shora místo bana - pana. ádek 9 zdola místo svatě - svaté. ádek 5 zdola místo Berba - Berka. řádek 22 shora místo nichmals - niehmals. řádek 22 shora místo so/len - so/len. řádek 6 zdola místo Franciseus - Franciscus. řádek 13 zdola misto Dorffsehafften - Dorffschafften. řádek 7 zdola místo uud - und. řádek 3 zdola místo odnětí - odnětí. řádek 3 zdola místo dcíti - dáti. Ostatní chyby lze snadno opraviti, neboť jsou to chybné dělky atd. 

Strana 145
SBORNÍK PRAMENŮ A PŘÍSPĚVKŮ K DĚJINÁM MĚSTA DAČIC. Svazek 1. DAČICKÝ LISTINÁR I. Vydal dr. František Křížek, archivář města Dačic. Vyšlo nákladem městské rady v Dačicích v roce 1941. Vytiskla knihtiskárna B. Kasalého v Dačicích. Mimo obyčejný náklad vyšlo 50 číslovaných výtisků na ručním papíře, určených pro účely městské rady. Tento výtisk ma čislo T