C 132 fol. 141b—149a s nadp.: Jacobellus, Sermo ad clerum a pražsk. kapit. C 17/1 fol. 83a—87b s nadp.: Jacobi de Misa Sermo a s podp.: Per mgrm Jacobum de Misa anno d. 1410 ad S. Michaelem in Antiqua Civ. Prag. Má inc: In exordio huius ser- monis a expl.: adoremus in spiritu et veritate dominum Jesum cruci- fixum, cui sit honor et gloria nunc et in perpetuum in s. s. Amen. Rok 1410, v němž bylo konáno, jest dosvědčen dvěma ru- kopisy a plyne jasně z obsahu samého. Neboť dle kazatele říkají někteří „já jsem Benediktův“, jiní: „já Rehořův“, jiní: „já Alexandrův“ Alexandr byl zvolen v Pise 26. června 1409 a zemřel již 3. května 1410. Tedy jen mezi těmi terminy mohlo býti ono kázání. Bližšímu určení působilo obtíže udání rukopisu víd. 4902: circa s. Mi- chaelem (29/9), jež poukazovalo spíše k r. 1409; ale z pražsk. kapit. C 17/1 jest patrno, že má býti: ad S. Michaelem, že to tedy není určení času, nýbrž určení místa. Rok 1410 je tedy správný. Blíže lze dobu určiti dle thematu. Perikopa ta jest totiž na I. ned. v postě, jež roku 1410 byla 9. února. Tedy: 9. února 1410 měl Jakoubek ono kázání v kostele sv. Michala na Starém Městě pražském. Řeč Jakoubkovu bylo by lze nadepsati: Contra clerum cupidum. Jakoubek rozeznává tři druhy takového duchovenstva: nejvyšší, střední a nejnižší. Nejvyšší jsou ti, kteří proti zákonu Kristovu vládnou nad duchovenstvem a touží jen po bohatství. Ti jsou příčinou rozkolu, jenž nyní tísní církev Kristovu jako za Roboama stihl církev starozákonní.1) Střední jsou mudrci tohoto světa, mistři a doktoři práva a theologie, chtiví majetku a cti; neboť všecko zlo církve má původ v jejich radě. Oni umějí každý hřích omluviti a nějakým písmem podepříti; oni vymyslili umění získávati a hájiti obročí a způsobili, že kde kdo pachtí se po různých titulech a hodnostech. Tím se stalo, že i v duchovních věcech se hledá zisk: za pohřeb, za svátosti, za mše. Proto dopustil Bůh, by kněží i mistři byli rozdvojeni. Spadne jim věru brzo a již počiná spadati koruna pýchy! Nejnižší druh chtivého kleru jsou poddaní duchovní, správcové kostelů, faráři, vikáři, oltářníci a kaplani. Ti pro zisk konají dlouhé modlitby, slouží mše a udělují svátosti. Mnozí slouží mocným a bohatým tohoto světa, jimž nedůstojně lichotí a ne- odvažují se nic vytknouti. Před těmi pány chvějí se úctou, kdežto 1) Jakoubek poukazuje na tu podobnost dlouhým citátem z Pseudo- Chrysostomova „Opus imperfectum in Mat.“ (375)