— . „ " 8 s I. O staročeských Životech sv. Otcův. Napsal Emil Smetánka. Titulem Životy svatých Otců, zkratkou Otc., cituje se patero staročeských rukopisů chovaných ve zdejší universitní knihovně. Popsati jejich podobu, charakterisovati jazyk a vyšetřiti vzá- jemný jejich poměr; podati zevrubný a — třebas na útraty stilistické hladkosti — do detailů věrný obsah, zjistiti provenienci, ohledati histo- rickou spolehlivost a přehlédnouti řecké i latinské recense jednotlivých kusů; naznačiti rozšíření našich látek a vzdělání jich pérem, štětcem i rydlem, zejména pak pojednati o překladech českých — toť úkol této studie. Na jedinou knihu jest to rozbor zajisté dosti rozsáhlý. Neobávám se však nikterak, že by mi byla vytýkána přílišná obšírnost. Doklady v I. kapitole jsou nutné; obsahy nejlépe charakterisují ráz díla a jsou potřebné k rozboru; a v rozboru bylo by zajisté hříchem nemluviti o tom, čeho nové badání tuším právem na mnohých kusích Životů si váží, o jejich hodnověrnosti, nebo mluviti o tom přese všecky neshody v pracích odborných jako o věci úplně jasné a k rozmanitosti mínění nepřihlížeti. Spíše by, tuším, práci této mohlo býti vytýkáno, že v ní není všeho, co by v ní býti mělo, zejména že tu chybí rozbor kusů, které má proti vzdělání staročeskému na víc text Hrubého, a že zde není vyšetřeno, jsou-li kromě jediného dokladu níže uvedeného v starší literatuře české ještě nějaké jiné stopy po známosti Životů. Obě tyto výtky žádaly by však příliš mnoho. V Hrubém jest obsažen, ať ne- mluvím o jiném, text Barlaama a Josafata, a ten sám by stál mono- grafii; souvislou pak četbu starších českých textů za hledáním citátů Věstník Kr. Č. Spol. Náuk, tř. hist. 1904. 1