k své obraně a propagaci, zvl. v cizině.193) Byly to také Mikuláše z Dráž- ďan spisy latinské, kterými měl na Tábor vliv.194) — Také v rkp. svaz- ku VII E 27 shledáváme hned za TDFide český List ke vší obci o blíz- kém posledním soudu: »Milost otce všemohúcého«195) atd.; ovšem, tento kus jest psán jinou rukou než TDFide a také ve svazku mezi sedmi kusy jest tento jediný s pevným znakem Tábora. Naproti tomu však mnohé důvody svědčí proti domněnce o tábor. původu TDFide. 1. Stačí i běžné srovnání TDFide s oběma katechismy, které jsme určili jako táborské, aby nám vysvitla naprostá odlišnost těchto lidových, prostých, srozumitelných, stručných, česky psaných cvičebnic. 2. Proti původu táborskému jako u Valdenských: latina, a snad ještě důrazněji, poněvadž táborství bylo programově české a jde k tomu o katechismus. 3. Zde nutno dvojnásobně zdůraznit, že je to překlad z KVíd. českého do latiny, u Táborů bohoslužebně odmítané. 4. TDFide jest zpracován znova, a zasé latinsky (náš další Kapit. větší), zato textu českého v tomto rozvedení vůbec nemáme. Jest nemyslitelné, že by Táboři řešili takto svou lidovou práci katechismovou. 5. TDFide staví v ot. 13. na prvním místě a bezvýjimečně zákaz usmrcovati, t. j. i neválčiti. U Táborů vidíme opak, byť i ve válkách obranných. I když počítáme, že doba vzniku TDFide jest téměř s jistotou před r. 1417, kdy Tábor ještě neválčil, přece nesnadno připustíme, že by tak roz- hodný příkaz o neusmrcování vyšel z prostředí rodícího se bojovného Tábora. Biskupec sice ještě později zamítá occisio,196) ale ve smyslu trestu smrti, nikoli však jako všeobecný zákaz usmrcovati člověka. c) Mikuláš z Drážďan? — Soudím, že jest autorem TDFide.197) 193) Na př. Biskupcovu obsáhlou Confessi z r. 1431, Táb. traktáty euchar., vyd. J. Sedlák 1918 a j. 194) Viz Bartoš, Do čtyř praž. art. 52 n., Sedlák, Mik. z Drážďan 23—24, J. Pekař, Žižka IV., 192, K. Krofta, Listy z nábož. dějin čes. 117 n., Žižka 85 n. a jiné. 195) Toto »Chiliastické provolání« vydal F. M. Bartoš v uv. sp. 96—7. 186) Bartoš o Biskupcovi v Časop. přátel starožit. 1922, str. 103. 197) Mistr Mikuláš z Drážďan jest za doby Husovy význačný představitel radi- kálního směru wyclifského a valdenského v husitství, vedle Jakoubka ze Stříbra hlavní bojovník za kalich a do značné míry ideový spolutvůrce rozhodného táborství. Byl snad farářem na Louži (Pekař odmítá Bartošovu domněnku, kterou i Krofta na- zývá odvážnou, že Mikuláš je totožný se známým z r. 1402 německým kazatelem v kostele P. Marie na Louži), později u sv. Martina ve Zdi v Praze, ve svých kázá- ních mnišsky přísných vystupoval proti porušenosti mravní papežů, kněží i nekněží, ukazuje křiklavé rozpory mezi církví prvotní a současnou. Později vyučoval i v ně- mecké škole »U černé růže« na Příkopech, kterou zřídili (r. 1411 nebo 1412) správ- cové drážďanské Kreutzschule, M. Petr z Drážďan a M. Friedrich Eppince, když pro své věroučné, patrně valdenské názory uchýlili se sem před útiskem. Zde bylo tedy pravděpodobně jeho pole pro práci katechismovou, která se objevila kromě TDFide v »Punctech« i v jiných drobných rozpravách. Mikulášovy spisy, stejně jako jeho vy- stupování veřejné za pohnutých chvil, vyznačují se smělostí a rozhodností věroučnou 85