Bartoš v uved. výkladech vyzdvihuje dvě základní věci, že totiž Mikuláš začíná valdenskou propagandu až za nepřítomnosti Husovy, který nebyl nikdy valdenstvím dotčen,129) za druhé opakuje s Gollem, že nesmíme přeceňovat v Čechách vlivy valdenské. Valdenské prvky v tábor- ství vysvětluje hlavně hlásáním těchto zásad v praž. kruzích universitních Mikulášem a Paynem a jejich propagandou. Vedle toho shledává vlivy valdenství venkovského, byť nepatrně. Neboť Valdenských, k tomu téměř výhradně Němců, zbylo po pronásledování v Čechách velmi pořídku, s Tá- bory zůstávají vedle sebe do let 1430. S Gollem a Bartošem se celkem shoduje Krofta,129a) vlivům val- denským lidovým na Tábor přikládá však (jak jsme již upozornili) zasáh- nutí hlubší: »Jistě bylo valden. kacířství dlouho před začátky hnutí hu- sitského značně rozšířeno v již. Čechách, rodném kraji M. Jana Husi a vlastní kolébce tohoto hnutí.« Valdenství se dostalo z Rakous hlavně k německým přistěhovalcům v okolí Jindř. Hradce, brzy však »pronikla znalost valdenských myšlenek nepochybně také mezi české obyvatel- stvo na jihu Čech, v jehož myslích potom splynulo s husitstvím, vná- šejíc do něho všeliké radikální prvky jemu původně cizí.« Hlavní za- sáhnutí valdenství na Tábor přičítá Krofta ovšem rovněž Mikuláši a škole — Drážďanských. Dále odmítá Bartoš130) důkaz Pregerův o vlivu lidového val- denství na vůdce pozdějšího Tábora z jediné zprávy: z výtek Křišťana z Prachatic Václ. Korandovi a některým kněžím z poč. 1417, že, nedba- jíce přečastých napomenutí pražských mistrů, řídí se vlastním rozumem a nevzdělanými lidmi obojího pohlaví, kteří pod rouškou zbožnosti urá- žejí mnohé duše nevinné, navádějíce je k tomu, že není očistec, aby se nemodlili za zemřelé, nedbali o přímluvy svatých, nezpívali Salve regina, pochybné ostatky svatých poházeli v bláto a obrazy jejich pálili a ne- starali se o žádné obřady a církevní řády, vymyšlené lidmi, nýbrž hleděli se spíše přizpůsobiti ve všem řádům církve prvotní. Již Goll131) upozorňuje, aby význam tohoto listu132) jako svědectví vlivu valdenského na táborství se nepřeceňoval, Bartoš nyní zdůrazňuje, že tyto věty pozbývají dnes pro valdenskou theorii té důležitosti, jaká se 129) Totéž zdůrazňuje Novotný II. 22: »Non innitor heresi Valdensium,« odpovídá Hus směle na výtku Pálčovu. — Podobně Krofta, 117: »jak se podobá, Hus sám nebyl vážněji dotčen« vlivem učení valdenského. — Sedlák přesto vždy znova, že na Husův vývoj »nebyly bez vlivu valdské myšlenky Mikuláše z Dráž- ďan« (Hus str. 374), třebaže víme takřka bezpečně, že rozhodné valdenství samého Mikuláše se datuje teprve s příchodem Payneovým a že v umírněném Husovi nena- jdeme nikde ani zabarvení po valden. radikalismu vůbec a po Mikulášově myšlenko- vém prvenství zvlášť. 129a) K. Krofta, Listy str. 33, dále 40, 117 a j. 130) Bartoš 51., Husit. a ciz. 124. 131) Goll 297. 132) Uveřejněn v Pal. Documentech 633—636 (uved. místo na str. 634). 162