z 157 stránek
Titul
I
II
III
IV
Úvod
V
VI
VII
VIII
IX
X
XI
XII
XIII
XIV
XV
XVI
XVII
XVIII
XIX
XX
XXI
XXII
XXIII
XXIV
XXV
XXVI
XXVII
XXVIII
XXIX
XXX
XXXI
XXXII
Editio
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
59
60
61
62
63
64
65
66
67
68
69
70
71
72
73
74
75
76
77
78
79
80
81
82
83
84
85
86
87
88
89
90
91
92
93
94
95
96
97
98
99
100
101
102
103
104
105
106
107
108
109
110
111
112
113
114
115
116
117
118
119
120
121
122
123
124
Dodatky
125
Název:
Kniha Tovačovská, aneb, Pana Ctibora z Cimburka a z Tovačova Pamět obyčejů, řádů, zvyklostí starodávných a řízení práva zemského v Mar. Mor.
Autor:
Brandl, Vincencz
Rok vydání:
1868
Místo vydání:
Brno
Česká národní bibliografie:
Počet stran celkem:
157
Obsah:
- I: Titul
- V: Úvod
- 1: Editio
- 125: Dodatky
Strana 12
12
Kapitola 9. Přísaha královská neb markrabina, kterůž udělal král
Matyáš.
„My Matyáš slibujeme a přisaháme na tomto svatém čtení, že všecky
obyvatele země této, markrabství Moravského, pány, preláty, rytířstvo i města,
bohaté i chudé, duchovní i světské, všecky spolu i každého zvláště, máme a
chceme při jich svobodách, řádích a dobrých starodávních obyčejích zachovati
ani v čem mimo spravedlivost obtěžovati, ale při právě jich a spravedlivosti
zachovati jako pán jich milostivý a spravedlivý. Tak nám pán Buoh pomáhej,
matka Bóží i všichni světí.“
Kapitola 10. Tuto jest přípis svobod zemských, kteréž král Mo-
ravské zemi při přijímání svém dává.1)
My Matyáš z Boží milosti Uherský, Český, Dalmatský, Charvatský etc.
král, markrabí Moravský, Lucemburský a Slezský vývoda i také Lužický mar-
krabí etc. k věčné památce věci stálé. Poněvadž předešlých lidí toto jest bylo
přirození, netoliko posluhujíc sobě, ale milujíc se rovným úmyslem, sebe zase
milovati, čím více královského povýšení duostojenství, kteréžto urozením jasné
krve bývá pohnuto a napomínáno a zvláště k těm, kteřížto stkvějí se pový-
šenější urozeností a kteříž jsú nám přítomností svú znamenité okazovali služby
i také minulých časuov proti nepřátelóm cizokrajným i domácím postavovali
se, anobrž až do ztracení statkuov, častokrát až do ponížení stáli, — abychom
se k nim nachýlili slitováním a zvláště, že jsme prošeni od dóstojného a uro-
zených našich milých: Protasia, biskupa Olomúckého, Ctibora z Cimburka,
markrabství Moravskéko hajtmana, Pertolda z Lipého, království Českého naj-
tvrzení naše máte, učiňtež nám svú povinnost. A hned potom král na svaté čtení
ruce své polože přísahu duole psanú učiní.“ My jsme tato slova do kontextu nepo-
ložili a sice z těchto příčin. Těmi slovy má býti naznačeno, že stavové králi slib
poddanosti učiniti mají; lze tedy očekávati, že v kn. Tov. bezprostředně přijde výkon
toho slibu; nicméně ale následuje přísaha krále, jakž také pořádek slavnosti holdo-
vací byl: dříve král přisahal a pak teprv stavové slíbili. List svrchudotčený krále
Vladislava (str. 7 pozn. 1 ) taktéž piše: „z ruky své v ruku hajtmana dáti a hned
potom na čtení svatém ruce položiti přísahu duole psanú JM. učiniti v tato slova ..“
Nad to více piše kn. Tov. v kapitole 11., tedy již po přísaze králově, že král dí:
„Nuže již se vám stalo od nás všecko, což se státi mělo, aby jste nám též i našim
erbóm slibili poddanost, poslušenství jako naši věrní poddaní“. A v tomto slibu pod-
danosti a poslušenství záležela právě ona povinnost stavův. Slova tedy, které jsme
v kap. 8. vynechali, nejsou skutečně na svém místě, jelikož se neshodují s pořád-
kem ustanoveným v listu krále Vladislava ani s kapitolou 11. kn. Tov samé.
Kapitola 10. 1) Ex. I. má na tomto místě tyto listy v jazyku latinském s nadpisem:
„toto jest přípis svobod zemských, kteréž král Moravské zemi při přijímání svém
dává a proto se latině tuto vpisuje, neb nemuož tak dobře česky vyložen býti.“ Te-
prvé na konci přidán jest český překlad s nadpisem: „Toto jest přípis listuov a svo-
bod zemských, kteréž králi nadali jsú zemi Moravské a při svém přijímání dávají,
kteréž jsem já podlé možnosti rozumu svého s pomocí Boží z latinské řeči v českú
řeč vyložil....“ Pan Ctibor z Cimburka neznal se důkladně v latině, jakž dosvěd-
čují mylný převod latinských dat na konci listin. Překlad v expl. I. jest ještě více
nemotorný a drsnatý, nežli překlady ostatních exemplářů; my jsme na překladu sa-
mém ničeho nezměnili, leč opravili jen mylná data na konci listin. — Co se týče
obsahu listu samého, počíná slovy krále Matyáše; na str. 13. odstavec 2. počíná po-
tvrzení, kteréž dal král Jiří stavům Moravským na tři listy krále Jana Lucembur-
ského, kteréžto listy počínají na str. 13. odstavec 3, jdouce až k str. 15, kdež se prv-
ním odstavcem listy krále Jana končí. Druhý odstavec str. 15. obsahuje potvrzovací
formuli krále Jiřího, načež v posledním odstavci následuje zase potvrzení krále Ma-
tyáše. I pozdější králové při nastoupení potvrzovali tyto svobody, v nichž obsažena
jest právomocnost stavův, povolovati daně i úplná autonomie země Moravské.
1.