Strana I
Publikací městského historického musea v Plzni číslo III. Listář královského města Plzně a druhdy poddaných osad. Vydal Josef Strnad. Část II. Od r. 1450—1526. S 6 tabulemi pečetí. ☞ oS V PLZNI 1908. Nákladem městského historického musea v Plzni. Tiskem Národní knihtiskárny J. R. Port-a.

Strana II
Prameny a příspěvky k dějinám královského města Plzně. Pořádá Josef Strnad. Číslo 5. Vydavano nákladem obce Plzenske.

Strana III

Strana IV

Strana V
Úvod. Druhý díl Listáře tímto teprve po delší době, než-li původně jsem zamýšlel, vycházející, obsahuje dobu od roku 1450—1526, tedy pouze 76 let. Díl tento přes to zahrnuje 943 kusy listů, u přirovnání s prvním dílem, dvakráte tolik, ač první díl obsa- huje dobu 150 let, tedy dvakráte tak dlouhou. Sebral jsem ovšem zatím k prvnímu dílu slušný počet doplňků, které jsem chtěl připojiti též k tomuto druhému dílu; ale když díl tento sám dosti objemným se stal, rozhodl jsem se, doplňky uvedené vydati ve zvláštním díle, a myslím, že to bude jednak příhodnější i k užívání příručnější. Z těchto v druhém díle Listáře obsažených 943 kusů, nebylo dosud tiskem uveřejněno 778 kusů (83%), z ostatních 165 již jinde uveřejněných pojaty byly důležitější kusy v plném znění, jiné podány v obšírnějších, neb stručnějších regestech. Srov- náme-li díl tento s prvním, čítal první všech kusů 411, z nichž bylo neuveřejněných 221 (54%), z čehož jest zřejmo, že přibývá čím dále, tím více materiálu. Ale zvláštní jest, že dobré dvě třetiny nevydaných kusů poskytly městské knihy, tak že sotva jedna třetina připadá na zachované listiny a listy. Hlavně citelný nedostatek se jeví v domácí plzeňské registratuře jak v 15., tak i v 16. století a podobně schází registratura pro 17. a 18. století v Plzni úplně. Veškeré a to velice četné a zajímavé dopisy odjinud do Plzně poslané byly zničeny jako zbytečný a nepo- třebný papír v roce 1848. na velikou ujmu a štěstím lze nazvati, že ještě listiny pergamenové z větší části byly ušetřeny. Papíru tohoto užito bylo v tehdejší sirkárně na pražském předměstí k dělání škatulek a nikoho nebylo mezi intelligencí tehdejší, kdo by byl hleděl něco z toho zachrániti. Jest zřejmo z toho, že nebylo náležitého pochopení důležitosti a ceny registratury. Listiny pergamenové proto unikly hrozící zkáze, že se jich nedalo tak vhodně k jiným účelům užiti. Jest proto archiv městský

Strana VI
VI v Plzni u přirovnání s jinými městy velice chudý, chováť jen listy pergamenové a to dosti hojné, dále pak městské knihy, hlavně změn nemovitostí se týkající, za to jiné knihy jako účty obecní, kopiáře listů z města posílaných, protokoly o tom, o čem v sezeních rady městské se jednávalo, ty scházejí buď úplně, anebo zůstaly jen sporé nesouvislé zbytky. I proto nutno po jiných archivech domácích i cizích pracně shledávati, co tam o Plzni jest zachováno a pořizovati teprve přepisy aneb výtahy z toho. Tak na př. veliké množství cenného materialu chovají archivy místodržitelský v Praze, pak bývalé české kan- celáře ve Vídni, a archivy v Mnichově k válce třidcetileté, kdežto v Plzni není zachováno nic po zničení přebohaté registratury. Archivy krajské v Amberce a Norimberce chovají zase mnoho materialu pro 16. století pro Plzeň, jak níže ještě o tom bude zmíněno. Jak z titulu vysvítá, pojaty jsou do Listáře též všechny zprávy, týkající se oněch okolních vesnic, které tvořívaly do r. 1848. panství města. Některé vesnice okolní hned od založení města patřily k Plzni, jako Škvrňany, Doudlevce, Radobyčice, Útušice, Černice, Lobzy, část Božkova a část Koterova. Další vesnice získány pak časem koupí, při čemž postupovány i všechny starší zachovalé zápisy na ně obci, jako to jsou Bolevec, Doubravka, Týnec, Dolany, Druzdová, Chrást, Senec a Zruč, dále Roudná; obci náhradou za škody dán byl Křínov za Svojšínem u Plané, zboží to pana Bavůrka ze Švamberka. Jiné vsi odkázány k záduší a správa jich svěřena konšelům. Jsou to: Koterov, Letkov, Bušovice, Nevřem; Kyšice patřily k špitálu sv. Máří Majdaleny; posléze některé vsi zakoupeny brzy po roce 1526., jako Ejpovice, Hrádek, Buksice, Kozolupy, Dubnice, Horomyslice, Dejšiná, Kokotsko. Smečice, Střapole, Sedlecko a proto vzaty sem zprávy o nich před rokem 1526. Tvořilo tak v 16. století v jeho II. polovici panství města Plzně rozsáhlé souvislé území rozložené hlavně k jihu, k vý- chodu až za potok Klabavku a k severovýchodu a něco též k severu od města, na západ mimo Škvrňany území toto ne- sahalo. Jako ostrov v tomto panství byl kostel sv. Jiří, patřící ke klášteru břevnovskému, který se zrovna uprostřed majetku městského rozkládal, proto smluvila se obec s řečeným klášte- rem a zakoupila od něho právo patronátní toho kostela roku 1564. a scelila tak majetek svůj úplně. Mimo souvislé toto území a odděleně od něho rozkládaly se jen Kozolupy při

Strana VII
VII Mži u Touškova, ještě dále týmž směrem ves Křínov a na sever oddělena byla též Nevřem. Některé z uvedených vesnic byly jíž zaniklé, když se k Plzni dostaly, jako Kokotsko, Buk- sice a Dubnice, některé jako Týnec zanikly až po 30leté válce. * Největší výtěžek materialu poskytla Plzeň a sice městské historické museum, při němž chová se starší část archivu měst- ského, jak listiny tak i knihy městské. Odtud vzato 155 kusů listin a sice č. 11, 14, 18, 22, 24, 26, 29, 33, 34, 37, 39, 46, 47, 48, 49, 68, 72, 73, 74, 76, 82, 85, 90, 93, 96, 98, 100, 101, 108, 109, 120, 122, 124, 126, 130, 131, 153, 158, 174, 175, 180, 221, 224, 220, 228, 233 183, 184, 202, 203, 206, 209, 216, 217, 279 273, 274, 277, 249, 252, 253, 256, 260, 262, 265, 267, 268, 413, 331, 345, 399, 281, 298, 300, 303, 304, 308, 318, 319, 327, 477, 478, 479, 480 473, 475, 476, 436, 440, 441, 459, 463, 471, 486, 490, 494, 498, 511, 517, 522, 531, 546, 550, 552, 560, 573, 574, 575, 581, 583, 631, 632, 639, 643, 644. 645, 646, 654, 656, 674, 686, 689, 707, 717, 720, 729, 742, 747, 749, 750, 756, 769, 771, 773, 774, 775, 783, 802, 810, 814, 821. 827, 830, 861, 869, 870, 871, 872, 886, 887, 888, 889, 913, 914, 934. Z cechu řeznického v Plzni jsou 3 listy, totiž č. 56, 259, 705. Cech tento jest jediný, který dosud přes úsilovné snahy správy musea historického neodevzdal písemné památky své do musea, jako to učinily všechny ostatní cechy, památky ty chovají se u toho kterého starosty společenstva řeznického. Mimo listiny byl bohatý výtěžek z knih městských. 1. Soudní kniha č. 2. menšího folia v dřevěných, koží potažených deskách vázaná, desky jsou opatřeny dvěma mo- saznými sponami. Okrasy mosazné na rozích jsou odtrhány Kniha má 274 listy, se 14 různými vodními znameními, v nichž devětkráte opakuje se volská hlava, ale vždy s jinými přídavky. Tak 1volská hlava s vysokým křížem mezi rohama, na němž nahoře jest sedmilistá růžice na stopce; 2 aneb volská hlava a mezi rohama zvedá se tyč, na níž s hora jest šestilistá rů- žice; 3 aneb rak s čtyřmi nohami po každé straně, přední pár má na konci klepeta, pod rakem jest písmeno S na tyčce 4 nebo jakýsi druh kulaté bašty s cimbuřími na horním okraji a na příč dvojí širší pas, jeden nahoře pod cimbuřím, druhý dole; 5 aneb volská hlava s tyčí, na níž sedmilistá růžice a na růžici menší kříž; 6 neb volská hlava s tyčí uprostřed rohů, na

Strana VIII
VIII níž sedmilistá růžice a přes tyč pod růžicí esovitě prohnutý had; 7 aneb znamení jako tři pahorky, z nichž prostřední o něco vyšší, na něm jest tyč zakončená nahoře šestilistou růžicí; 8 aneb volská hlava s tyčí uprostřed rohů vystupující, zakon- čená šestilistou růžicí, na spodu tlamy visí dolů tyč, na níž na konci jest trojúhelník, nad nímž jsou přes tyč ještě dvě příčky 9 nebo volská hlava, mezi rohama vystupuje širší podstavec zakončený křížem, který jest zdoben šestipaprskovou hvězdou: 10 aneb dva klíče křížem přes sebe přeložené, horní konce je- jich jsou spojeny obloukem, z něhož ční nahoru vysoký kříž, na dolním konci mají klíče po dvou zubech; 11 nebo volská hlava s tyčí mezi rohama, zakončenou šestilistou růžicí, z tlamy visí tyč, na níž jest kruh, dělený dvěma kolmo na sobě stojícími průměry; 12 aneb volská hlava s tyčí uprostřed rohů, zakonče- nou pětilistou růžicí, z tlamy visí tyč a na té dole jest troj- úhelník hrotem dolů obrácený, v němž jest menší trojúhelník hrotem vzhůru obráceným, a přes tyč ještě dvě příčky vodo- rovné; 13 aneb volská hlava, s kratší ale širší tyčí mezi roha- ma, na tyči spočívá jednoduchá koruna o třech trojlistech, pro- střední o něco vyšší, a na tomto prostředním jest kratší tyč, nesoucí na konci sedmilistou růžici; 14 aneb posléze tři pahorky, z prostředního vyššího ční vysoký kříž, přes nějž v pravo a v levo esovitě prohnutý had s tlamou rozevřenou, na hlavě mající tři výrůstky se spatřuje. Prvních 12 listů jsou prázdné. Zápisy začínaji na listě 13. a obsahují sezení konšelů na soudě, kdež se projednávaly všechny změny majetkové a zapisovaly se do knihy. Zápisy začí- nají r. 1454. a sahají až po r. 1487. Vedeny jsou z počátku až do 4. května 1462 latinsky a pak česky. Přicházejí české zá- pisy sice již dříve, tedy před r. 1462, ale jsou ojedinělé. Kniha jest neobyčejně důležita pro místopis města Plzně. Z knihy této vzaty celkem 24 kusy a sice: č. 25. 38. 40. 41. 58. 86. 87. 88. 95. 106. 107. 113. 117. 190. 193. 194. 196. 222. 226. 247. 250. 286. 287. 931. 2. Kniha č. 212. formatu i vazby podobně jako předešlá, o 185 listech. Vodní znamení jsou vesměs stejná jako znamení č. 4. v knize předešlé. Nápis na hřbetě: Liber empt [ionum] et vend [itionum de a. 14 61—1576. Vlastní účel knihy nacházíme na listě druhém: „Annorum domini M°CCCCLX" feria sexta ante festum s Margarethe iste liber dispositum [sic] est per dominos consules tunc temporis existentes ad intitulacionem propter me-

Strana IX
IX moriale“. Obsahuje pak kniha skládání poručenství nad sirotky dospělými, výpovědi rady městské ve sporech o nemovitosti, o mzdu, vzdání statků vzájemné manželů, svědectví, že peníze odkázané k různým dobročinným účelům byly od poručníků vyplaceny, zápisy dlužních sum na domech, rozhodnutí ubr- manská mezi spornými stranami, též porůznu i závěti tu za- psané nacházíme, odpuštění aneb slevení daní se strany obce, smlouvy dědiců o statek, smlouva o most u Doudlevec a p. Zápisy sahají od r. 1461 až do 1530 a ne do 1576, jak na hřbetě jest udáno, a sice jsou tyto různé zápisy na listech od 7—165. Z počátku na prvních listech knihy jsou porůzné zápisy Tak Paměť proti listům Vilantovi z Fraiberka, pak zápis sporu, že Šimon Blažek neslušně mluvil o Martinu Ovsíkovi, na listě 3. a 4. jest vepsán překlad latinské listiny z r. 1378 ze dne 22. září, kterouž klášter chotěšovský obyvatelům poddaného mě- stečka svého Dobřan uděluje různé výsady a práva, jako svo- bodné odkazy majetku, 12 konšelů aby si volili a též rychtáře za souhlasu proboštova, mají míti vlastní pečeť a knihy k zapisování všeho jednání před konšely. Měšťané zaplatili klášteru za to 70 k. gr. pr. Na listě 5 jest opis listu, jímž obec m. Plzně koupila ves Volevec od kapitoly svt. Apolináře v Praze 17. dubna 1460., na listě 5b jest rozsudek hofrichtéře o Janu Krásném, který vzpouru proti konšelům strojil a proto popraven byl. Na konci knihy jsou zase různé zápisy, tak na listě 165 b nacházíme zapsané nadání k oltáři sv. Háty v kostele sv. Víta z r. 1528., kdy kněz Jiřík Planský z Hradiště ustanovil konšely plzeňské spolukolatory, pak jest tu výpis z desk zemských listu kr. Ludvíka z r. 1519., kterým dovoluje uvedenému Jiříkovi, aby mohl statek svůj svobodně odkázati, pak dlužní list Václava Robenhappa z Suché a na Pacově, místopísaře, na 100 k. praž., zapsaných na vsi Chvojenci, odkudž má vycházeti roční plat 6 k. 15 grš., dále zápis listu Viléma Kostky z Postupic, který prodal na městečku svém za Chlumcem 11 k. gr. praž. ročního platu za 200 k. praž. k témuž oltáři sv. Háty. Na listě 170. jest zápis výpovědi ve sporu o clo mezi Plzeňskými a Stříbrskými z r. 1487, na listech 172.—174. jsou listy týkající se nadání Víta soukeníka, měštěnína plzeňského, k oltáři P. Marie a sv. Trojice ve farním kostele v Plzni z let 1484., 1485. a 1487. Na listě 175. přichází zápis „Spoluspojení

Strana X
X měst království, Českého“ ale neúplný. (Viz Palacký archiv čes. VI. 217.) Posléze na listech 177.—185. jest latinská zlatá bulla císaře Sigmunda a mezi řádky jejími jest vepsán zajímavý pře- klad český. Z knihy této vzato 101 kus a to č. 52, 53, 103, 104, 105, 110, 119, 157, 191, 192, 200, 212, 215, 218, 248, 251, 254, 255, 257, 258, 261, 270, 278, 284, 294, 306, 317, 323, 335, 341, 357, 379, 380, 383, 384, 391, 392, 403, 411, 413, 430, 437, 443, 444, 445, 454, 466, 469, 470, 481, 482, 483, 488, 489, 493, 500, 502, 507, 515, 525, 526, 529, 534, 557, 559, 566, 572, 579, 597, 637, 648, 659, 661, 698, 703, 704, 711, 712, 724, 737, 738, 739, 743, 744, 748, 752, 757, 762, 763, 764, 767, 772, 784, 808, 820, 859, 866, 891, 893, 899, 906. 3. Kniha závětí N. 223. menšího folia o 287 listech strán- kovaných, mimo to z předu jsou 3 listy prázdné, pak v zadu 11 listů staršího indexu dle křestných jmen sostaveného a za tím následuje novější rejstřík dle přijmění na 6 listech a na to jest ještě 10 prázdných listů; čítá tudíž kniha celkem 316 listů. Vodní znamení jest totéž v celé knize, totiž jakási mitra nahoře širší, dole užší, s dvěma po obou stranách visícími a vzhůru ohnutými stuhami. Hned na prvním listě udává nám poznamenání písařovo obsah knihy: „Anno domini millesimo quadringentesimo nona- gesimo dispositum [sic] est hic liber pro intitulatione testamentorum per dominos consules, tunc temporis existentes, propter memo- riale, existente pro tunc notario Siluestro de Olomuncz“ Zá- věti jsou tu již od r. 1468 a sahají až do r. 1565. Písmo jest čtverého druhu. Zápisy jsou vesměs české a jest všech závětí v knize té 579. Z knihy této vzato 213 kusů a sice čísla Listáře 285 a další, jak jsou uvedená v rejstříku pod heslem závěť, kdež výminkou čísla připojená neznačí stránky, nýbrž běžná čísla otištěných kusů v Listáři. 4. Rejstřík mezní lesův č. 44., téhož formátu, jako pře- dešlé knihy, vazba novější chatrná. Kniha obsahuje podrobné popisy vejchozů, kterými se měly zjistiti meze lesů v 16. století k městu Plzni patřících, k tomu připisovány vejchozy pozdější ze 17. a 18. století. Na listě druhém poznamenáno: Registra mezní lesův k městu Plzni náležitých, obnovena za primatora M. Tomáše Zelendera z Prošovic 1. 1590. od M. Šimona Pla-

Strana XI
XI chého z Třebnic, t. č. písaře radního. Z toho se dovídáme, že je založil Š. Plachý, jak o tom svědčí zápisy z 1. 1589 jeho rukou psané. Na to následuje výpis latinský z díla „Dr. Gail Practicarum Observationes fol. 36“ místa, jak se meze určovati majíl) a na to připojeno též z Práv městských Q 3. podobné místo o ustanovování mezí a hranic 2) Z knihy této vzato pouze č. 275. 5. Kniha č. 222. s titulem na hřbetě: Liber contractuum et quitanciarum de a. 1530. Kniha jest velikého folia, vázaná v deskách dřevěných, koží potažených, má 283 listy původního stránkování, mimo to z předu 18 listů indexu a 3 prázdné listy, vodní znamení není žádné na listech. Na prvním listě jest poznamenání písařovo: „Kniha pa- mětní města Plzně, v kteréžto se smlúvy o statky a jiné věci mezi lidmi učiněnee it. zdánie jeden druhému statkuov, kvi- tancí i jiné takové potřebné věci zapisují pro uvarovánie sou- duov a nesnázi, kteree by pro sešlost paměti lidské i také sa- mých lidí mezi dědici a budúcími náměstky jich budúcně vzniknúti mohly. Počíná se ot narozenie božího MDXXX°.“ Něco níže pod tím monogram písařův: [Andreas Strojek] a za tím následuje: „Chvála má Pán, jenž chvály jest hoden sám. Z knihy té vzato č. 759. 6. Rejstřík rozepří č. 39., popis knihy viz Listář I. díl str. XI. Z knihy této vzato 36 kusů a sice č.: 339, 340, 375, 381, 382, 385, 386, 387, 398, 400, 401, 402, 429, 432, 434, 438, 439, 447, 450, 462, 472, 487, 501, 503, 512, 518, 521, 536, 545, 553, 629, 693, 699, 769, 822, 850. Kniha tato podává velice cenné zprávy z konce XV. a z počátku XVI. stol., jež týkají se snesení konšelů z let 1) Pertinentiae districtus et confines variis modis probantur, nimirum per vias regales, per flumina, per montes et valles, per la- pides antiquos, per signa, per custodes locorum, per exercitium juris- dictionis, exactionem tributorum, vulgi opinionem et judicium circum- colentium, per publica instrumenta, per testes, per scripturam in columna et lapide expressam et incisam, per libros antiquos. 2) Meze a týchž mezí položení po meznicích k vyhledávání přicházejí jako po dříví lesním, po vejstavách, po stromích na týchž místech od starodávna vyrostlých, jichž nikda mejceno nebylo, po příkopích, dolinách, údolí(ch), po zemi vyvržené, po cestách, silni- cích, stezkách, potocích, chrastinách, porostlinách, klíních, hranicích, po větších lesních mezích ec.

Strana XII
XII 1488—1502 v příčině řemesel, židů a Němců. Litovati jest toho, že se nám z následujících dob nezachovala podobná snesení. 7. Stehlíkovská kniha privilegií, popis její viz Listář I. díl str X. Z knihy této vzaty 22 kusy a sice č. 97, 132, 135, 136, 139, 264, 288, 289, 293, 295, 296, 299, 301, 313, 354, 388, 405, 452, 453, 562, 856, 858. 8. Z rukopisné historie špitála sv. Máří Majdaleny, v po- zůstalosti Stehlíkovské zachované vzata č. 310, 352, 609, 713, 746. Jeví se tudíž celkový výsledek, že jedině v Plzni sebráno plných sedm desetin všeho materialu k II. dílu. Za to mimo nadání byl výtěžek v Praze u přirovnání s prvním dílem mnohem skrovnější, celkem jen 82 kusy. Z toho největší čásť podal archiv zemského musea, totiž 56 kusů a sice z nejstarší knihy privilegií a závětí, popis její viz Listář I. díl, str. XVI., vzata čísla: 1, 13, 15, 17, 45, 59, 67, 71, 75, 77, 78, 81, 99, 111, 114, 115, 176, 223, 225. Z opisů kněh erekčních tamtéž chovaných jsou č. 28, 79, 80, 84, 116, 128, 276. Z kněh půhonných soudu komorního tamtéž chovaných jsou č. 709, 730, 731, 732, 735, 736, 812, 878, 880, 905. Z opisů z archivů bavorských tamtéž č. 205, 509, 543, 577, 706, 708. Posléze z původních listů aneb konceptů tam chovaných jsou č. 312, 350, 457, 492, 554, 726, 776, 823, 885, 897, 909, 911, 921, 927. Z archivu zemského z opisů z archivu kapitulního jsou č. 188, 721, z opisů chebských č. 199, 213, 244 a z opisů z chotěšovského archivu č. 309. Z desk dvorských vzata čísla 23, 27, 50, 123; z desk zem- ských č. 715, 760, 801. Z archivu města Prahy vzata čísla 311, 796, 936, 938, 940, 941; z císařské knihovny čísla 201, 207, 208; ze Strahov- ské knihovny čís. 159; z knihovny zemského musea čís. 942 a z c. k. místodržitelského archivu čís. 943. Mimo Prahu jsou z Chebu čísla 133, 156, 237, 740, 825, 826, z Třeboně čís. 83, 146, 458 a ze Stříbra čís. 667, tudíž celkem z Čech mimo Plzeň 93 kusy. Z Vídně jsou čís. 20, 21, 161, 162, 168. Poměrně neočekávaně hojný byl výtěžek z archivů ba- vorských v Mnichově, Norimberce a Amberce, sebráno tu cel-

Strana XIII
XIII kem 113 kusů, totiž z krajského archivu v Amberce jest 59 kusů, vesměs buď původních listů, neb konceptů, aneb opisů, čís. 360, 361, 362, 363, 365, 367, 370, 373, 374, 540, 541, 542, 576, 578, 584, 585, 586, 587, 589, 590, 591, 592, 594, 595, 596, 598, 599, 600, 601, 603, 604, 605, 606, 607, 610, 611, 612, 614, 616, 617, 618, 619, 620, 621, 622, 623, 624, 625, 626, 627, 641, 642, 650, 651, 669, 670, 671, 672, 766. Z krajského archivu v Norimberce jest 51 kus vesměs z kněh posílacích vzaté, čís. 4, 6, 12, 19, 42, 44, 528, 532, 533, 535, 537, 538, 544, 549, 551, 567, 568, 568, 569, 580, 613, 628, 635, 636, 640, 649, 657, 658, 662, 664, 665, 668, 673, 676, 683, 702, 710, 719, 741, 751, 755, 765, 782, 785, 790, 794, 795, 804, 819, 848, 862, 865, z král. stát. taj. archivu v Mnichově čís. 358, 366 a král. všeobecného říšského archivu tamtéž čís. 66. Z opisů z Norimberka a Amberka nabýváme jasnějšího světla o čilých obchodních stycích obou měst s Plzní a zejména o přátelských poměrech Plzně s Norimberkem, dovídáme se, jak vřelé účastenství brala obě města navzájem na všech osudech druhého města a jak ochotně si byla nápomocnými. * Zajímavo jest srovnati oba díly Listáře, jak se co do ja- zyka mají k sobě listy v nich obsažené. Ze 786 neuveřejněných dosud listů připadá 617 (78%) na listy české, 118 (15%) na ně- mecké a 51 (6.5%) na latinské. V I. díle z 221 neuveřejněných bylo latinských 172, (78%) českých 42 (19.4%) a německých 7 (2.8%). Změnil se úplně poměr, na místo latiny nastoupila čeština a to jak v knihách městských, kde od r. 1460 stává se výhradně jazykem úředním, ale i v listech a listinách pře- vládá jazyk český. To jest nejlépe viděti, všímneme-li si listin královských po této stránce. V II. díle jest 58 listů od panov- níků jednotlivých a sice od krále Ladislava 9, (8 lat. 1 český) od krále Jiřího 10 (5 lat., 5 čes.), od krále Matiáše uherského 1 (lat.), od krále Vladislava 26 (19 čes., 4 něm., 3 lat.), od krále Ludvíka 9 (8 čes. 1 lat.) a od císaře Fridricha III. 3 něm jest celkem 33 listů českých, 18 latinských a 7 německých. Latina podržela výhradnou vládu jen v listech papežských a a vyšších církevních hodnostářů, celkem v II. díle 14 kusů, za to u klášterního duchovenstva užívá se stejně jazyka latinského i českého, připadá na listy tyto celkem 21 kusů a z těch jest 12 českých a 9 latinských.

Strana XIV
XIV Rovněž všechny listiny šlechtické jsou skoro výhradně české a podobně i všechny listiny měšťanů jsou jen české. Ovšem máme tu v II. díle silně zastoupené dopisy němec- ké, následkem již zmíněných čilých styků s Amberkem a No- rimberkem. Dálo se dopisování z těch měst do Plzně jen ně- mecky a z Plzně do obou měst podobně psáno jen německy. I do Chebu psáno německy (č. 156. 740), zase do Vratislavě psáno latinsky (č. 134. 283) a z Vratislavě do Plzně též. (č. 138) Tak jako v díle prvním nebylo podpisu panovníkova, tak ani v tomto druhém nenacházíme na uvedených 58 listech žád- ného podpisu, ani nějaké značky jeho, ač máme tu v I. díle 53 a v II. díle 58 listin královských, tedy úhrnem 111, jest to zřejmým dokladem, že v celé té době nebylo ještě zvykem, aby se panovník podpisoval a jsou tudíž až do r. 1526 podpi- sy panovníků velikou vzácností. Od nastoupení kr. Ferdinanda I. jest to zase pravidlem, že podpis panovníkův je vždy na listinè. Z listin královských z přípisků na ohybech a na zad listů umístěných dovídáme se některých, ač dosti skrovných zpráv o kanceláři královské. Tak na diplomech kr. Ladislava a sice na listech z r. 1454. 4. července, 1457. 27. června a 27. července, a na diplomech z doby vlády kr. Jiřího z r. 1459. 8. dubna a 10. prosince, z r. 1460. 28. dubna 30. dubna a 10. října, pak z r. 1463. 29. srpna, tedy devětkráte, setkáváme se s jménem kancléře královského Prokopa z Rabšteina. 1) Mimořádně za kr. Ladislava přichází jako referent místo kancléře tehdejší nejvyšší purkrabí pan Zdeněk ze Šternberka a sice na dvou listinách téhož roku 1457. a téhož dne 25. července vydaných. Podobně r. 1462. 1. července a 1465. 1. dubna jmenuje se referentem na listech královský podkomoří Vaněk z Valečo- va, ač kancléřem byl dosud Prokop z Rabšteina až do r. 1468. Na listině kr. Matiáše uherského z r. 1469. 1. května, kterouž daruje král. městu Plzni za to, že se ho přidržela, richtu v městě se vším příslušenstvím, přichází jako referent Zdeněk ze Šternberka. Z prvních let vlády kr. Vladislava Jagelonského jest to zvláštní, že až do r. 1500. nemáme na listinách uvedeného 1) Týž byl kancléřem od r. 1453 až do smrti své do r. 1468.

Strana XV
XV kancléře, nýbrž jmenuje se tu vždy některý z úředníků krá- lovských jakožto referent, tak roku 1477. 26. října 1) a 1480. 28. dubna jmenuje se Samuel z Hrádku a z Valečova, králov- ský podkomoří, r. 1479. 25. července Beneš z Veitmile, králov- ský minemistr, r. 1482 8. září pan Pavel z Jenšteina 2) (člen rady královské) r. 1487. 18. listopadu Jan z Roupova, minemistr a nejvyšší písař desk zemských, a r. 1490. 23. dubna a 1492. 12. září Albert z Leskovce královský podkomoří. S tehdejším kancléřem p. Janem z Šellenberka a na Kosti setkáváme se až v listu z r. 1502. 19. března. 3) V následujících létech vlády krále Vladislava a krále Ludvíka přicházejí pravidelně kancléři jako referenti na listech a sice r. 1504. 1. listopadu, 1506. 1. března a t. r. 1. srpna a 1507. 25. května p. Albert z Kolovrat a na Libšteině, 4) r. 1509. 12. září p. Ladislav z Šternberka a na Bechyni, 5) z r. 1523. 15. března, 1524. na dvou listeeh z 24. června a rovněž zase na dvou listech z t. r. ze dne 2. července přichází p. Adam z Jindřichova Hradce. 6) Mimořádně jednou přichází r. 1512. 18. února p. Zdeněk Lev z Rožmitála a na Blatné, nejvyšší purkrabí pražský jako referent. Na některých diplomech a pak na patentech královských vesměs přichází obvyklá formule Ex commissione propria re- gie majestatis, aneb ad mandatum domini regis, beze všeho jiného poznamenání. Naproti tomu až na dva případy scházejí jména notářů královských, ač přece listů jest 58. Výminku máme na listě z r. 1457. 27. června, kde se jmenuje Mikuláš Liscius, doktor práv, a pak r. 1459. 10. prosince a 1460. 28. dubna, kde při- chází Hilarius, děkan Všech Svatých, ovšem beze všeho ozna- čení, jako notáři kanceláře královské. 1) Kancléřem byl tehdáž Ctibor Tovačovský z Cimburka od 1471—1479. (dle Tomka). 2) Týž jinde se jmenuje Pavel Skalský z Jenšteina aneb Pavel z Jenšteina na Skalách. 3) Týž byl kancléřem v létech 1480—1503. 4) Týž byl kancléřem od r. 1503—1510. 5) Týž byl kancléřem od r. 1510—1521. 6) Týž byl kancléřem od r. 1523—1531.

Strana XVI
XVI Na četných poměrně listech krále Vladislava nikdy nena- cházíme uvedeno jméno některého notáře královské kanceláře a podobně schází na listech krále Ludvíka. Rovněž až na pět případů scházejí jména registratorů královské kanceláře, nacházíme na listech pravidelně značku Rta (= Registrata), ale bez jména, jen na dvou listech z r. 1459. 8. dubna a 10. prosince t: r. jmenuje se Jan z Brna, registrator a pak na třech listech: z r. 1460. 10. října, 1462. 1. července a 1465 1. dubna jmenuje se Jakub z Kadaně, jako registrator- Jsou tudíž zprávy na listinách o úřednicích královské kanceláře mnohem spořejší, než-li bychom očekávali, zejména u přirov- nání s dobou císaře Karla IV. * * Co do pečetí listiny královské shodují se s tím, co v I díle Listáře str. XX. uvedeno bylo, až na to, že v II. díle mnohem řidčeji setkáváme se s pečetmi majestátními. Tak za krále Ladislava užito jí dvakráte při listině z r. 1457. dne 27. června a při listině z t. r. z 27. července. Za krále Jiřího a krále Ludvíka nepřichází vůbec; za krále Vladislava máme ji než jednou a to r. 1502. 19. března a jinak vždy užito pouze pečeti znakové. Obě majestátní pečeti krále Ladislava a krále Vladislava jsou mistrovskými kusy tehdejšího rytectví, vydávající skvělé svědectví o jeho vysokém stupni u nás. Co do způsobu připevnění pečeti užívá se obojího způ- sobu přivěšení, na šnůrách a na proužcích, a sice lze říci, že pravidelně na důležitějších listech užito šnůr, někdy na pa- tentech nacházíme pečeť znakovou prostě buď dole pod textem, aneb nazad na složené listině přitištěnou. Pokud pečeti města Plzně se týče, tu užíváno bylo po- nejvíce sekretu či malé pečeti, viz tab. I. č. 2.; bylo-li užíváno ještě staré velké pečeti, jest těžko určiti, poněvadž na listinách obce z té doby nám zachovaných, chybí vesměs pečeti, město dalo si dělati bezpochyby po roce 1466. nové pečetidlo, jak v příloze na tabuli 1. pod číslem 3. se s ním shledáváme, totiž pečeť jest čtyřdílná, v obou horních polích nacházíme dva zlaté klíče svázané v bílém poli, a zbrojnoše, držícího pravicí polovici pravou orla v zlatém poli, ve spodních polích pak spatřujeme velblouda v levo kráčejícího v zeleném poli a bí- lého psa či chrtici v poli červeném; zároveň od té doby uží- valo město vosku červeného na místě až dosud užívaného zeleného.

Strana XVII
XVII Staré původní pečeti od té doby neužíváno a podobně málokdy setkáme se s malou pečetí či sekretem. Pečeti duchovní, jako kardinálů, biskupů, klášterní a jiných hodnostářů jsou vesměs loďkovitého tvaru a visí na proužku, jako pečeti kardinálů a papežské na provázcích. Bylo by bývalo na místě podati po ukončení II. dílu též výsledek, k němuž na základě všeho sebraného materiálu v hi- storii města Plzně lze přijíti. To byl též původně můj úmysl, ale když seznal jsem, že po sebrání skoro 300 kusů jako do- plňků k I. dílu tento druhý díl by příliš vzrostl, a že bych se musil mnohdy odvolávati na listy, které teprve v dodatcích budou uveřejněny, rozhodl jsem se, připojiti tuto obšírnou část, v níž bude možno vše jasně a náležitě vylíčiti, jak se poměry od založení města až po r. 15-6 vyvinuly, jak se měnily a utvá- řily, až k chystanému dílu doplňků. Co do spůsobu vydání vzal jsem všude za základ zacho- vané originály; pokud nebylo těch, vzaty přepisy a ty srovnány, bylo-li jich více, navzájem, aby se dle možnosti tím dalo zjistiti původní znění listu. Jinak při závětech a výpisech z kněh měst- ských sloužily za základ jedině tyto zápisy. Při úpravě listů přidržel jsem se pravidel v I. dílu poda- ných, tak totiž, že latinské a německé listy podány jsou v do- slovném znění, při čemž upravena interpunkce dle smyslu, jména osob i míst, pokud byla psána malými písmenami, po- dána jsou velkými písmenami. Listy české podány jsou pravo- pisem novým, ale se zachováním zvláštností pravopisných i gramatických, jak se toho šetří v Palackého Archivu Českém i v dílech dalších prof. Dr. Kalouskem vydávaných. Ovšem poněvadž v listech těchto často příliš obšírné, jako zejména v závětech, bývaly úvodní a konečné části, rovněž též při dlužních úpisech, byly ty zkráceny tak, že podrženo hlavně to, co obsahem jest zajímavé a byly vynechány různé slohové obměny téhož slova aneb celých vět. Všude předeslán listům regest tu stručnější, tam obsáhlejší. V regestech nad textem listů užíval jsem již jmen upravených, a ne jak přicházejí v listech. Při listech již jinde tištěných podány jsou jen výtahy či regesta, jen tam, kde zdálo se mně, že jest k vůli důležitosti 2

Strana XVIII
XVIII a zajímavosti záhodno podržeti list v plném znění, otištěny tyto kusy nezkráceně. K dílu tomuto připojeno jest šest tabul, na nichž na I., II. a III. podán jest vývoj znaku městského, jak se vyvinoval, třebas poslední udělení časově nespadá do tohoto dílu, jest totiž až z r. 1578., ale soudím, že jest to pro posouzení cel- kové výhodnější, máme-li před sebou všechny postupné doby znaku městského; neboť od té doby se již znak městský více nezměnil. Dále máme tu pečeti všech řádů v městě usedlých, domi- nikánského, františkánského, pak faráře, z řádu německého a probošta špitála sv. Máří Majdaleny, též z řádu německého. Mimo to jsou tu též pečeti cechů, pokud jsou zachovány, byť by i byly z doby značně pozdější, jsouť některé z nich, na př. soukenická, zajímavy tím, že přejaly některou čásť ze znaku městského, na to následují ve výběru pečeti měšťanů, pokud od nejstarší doby se nám zachovaly. * Všemožnou práci jsem věnoval indexu, tak aby byl co možná zevrubný a úplný. Nevím, jestli snad jsem nezašel v této zevrubnosti příliš daleko, ale soudím, že více nebude takovou ujmou, jako kdyby snad méně se podalo. Ovšem zabral mně právě index tolik času, že se tím vyjití díla o plná dvě léta zdrželo. Původně chtěl jsem sestaviti rejstříky tři a sice jmen osob- ních, pak místních a dále věcný; ale seznav, že jednodušší práce jest, hledáme-li v jednom jen rejstříku, jen je-li zevrubný, rozhodl jsem se, sloučiti všechny tři v jedno a podati jen jediný rejstřík. V rejstříku jsem připojil k místním jmenům, pokud zdála se mně býti méně známými, do závorek, kde se nacházejí. Spolu při pojmech věcných, kde zdálo se mně vhodným, vy- světliti jeho význam moderní, připojil jsem zmíněné vysvětlení do závorek. Možná, že někomu bude se zdáti to zbytečným, ale snad přece mnohému přijdu vhod a uspořím zbytečné hledání teprve v různých příručných slovnicích, co to které slovo znamená. Rovněž dlužno upozorniti ještě na to, že jsem se v číslo- vání listů odchýlil od I. dílu potud, že jsem k vůli úspoře místa

Strana XIX
XIX dal běžná čísla po straně a ne nad textem listu, jinak ostatní úprava, totiž řádka datovací, pak stručný regest, na to vlastní text listiny a potom příslušné poznámky, jest táž, jako v díle prvním. Ve vysvětlivkách pod textem listiny připojil jsem ještě u listin pergamenových jejich rozměry a sice v milimetrech, tak při č. 14 značí čísla 276/117 † 15, že listina má od pravé ruky k levé délky 276 mm. a šířky, či shůry dolů 117 mm a k tomu že jest 15 mm. dole zahnuto, tedy že celá šířka jest 117 + 15 = 132 mm. Pravidelně bývá délka listiny o něco větší šířky, na př. obvyklé poměry jsou jako 1.2, 13, 1.4: 1, výminku máme při listině č. 436, kdež jest délka k šířce jako 3: 1., mi- mořádně převrácený poměr máme při listu č. 96, kdež jest délka o málo více než polovice celé šířky, 300: 570 mm. Ve- likosti vynikají listiny č. 511, mající 850 mm. délky a 592 mm. šířky, pak č. 756, s rozměry 824 mm. délky a 624. mm. šířky. Dolní zahnutý okraj či t. zv. oheb bývá obyčejně 1/3, 1/4 aneb 1/5 šířky listu, výminkou při č. 97 jest okraj jen 1/18 šířky a při č. 216 jen 1/13. Posléze zbývá mně vděčná povinnost, vzdáti upřímné díky všem, kdož jakýmkoliv způsobem umožnili vydání tohoto díla. Především vyslovuji upřímmné díky své c. k. ministerstvu kultu a vyučování a velesl. c. k. zemské školní radě, že udělena mně byla plná dovolená na zimní běh r. 1898/99 a poloviční na školní rok 1904/5. Další díky mé patří oněm sborům, které přispěly peněži- tými podporami na vydání Listáře. Jest to především sl. městská rada se svým purkmistrem Dr. Václavem Petákem, kteráž po- skytla mně jednak prostředky k cestě po archivech po Čechách a Bavorsku, jednak ochotně a blahovolně povolila potřebný náklad na tisk. Na cestu po archivech dostalo se mně též podpory od sl. České Akademie cís. Františka Josefa I. pro vědy, umění a slovesnost v Praze, jíž tímto vzdávám povinné díky své. Upřímné díky vzdávám sl. kuratoriu historického musea, které svou vzácnou důvěrou v neobmezené míře přenechalo mně užití všech pramenů rukopisných, chovaných při museu, ale poskytlo mně i možnost, že byly zakoupeny mnohá pomocná a příručná díla, jež lze si těžko z jiných knihoven do venkovských měst vypůjčiti.

Strana XX
XX Srdečné díky vzdávám všem, kdož při shledávání pramenů v archivech byli mně nápomocni. Jsouť to pp.: Dr. Jaromír Čelakovský, univ. professor a ředitel archivu m. Prahy, Dr. Jos. Teige, adjunkt téhož archivu, Václav Schulz, ředitel archivu zem. musea, Dr. J. V. Nováček, ředitel zem. archivu, Dr. Kamil Krofta, adjunkt téhož archivu, František Mareš, ředitel archivu v Třeboni, J. Krejčík, adjunkt téhož archivu, Václav Kratochvíl, koncipista při dvorním archivu ve Vídni, Dr. Viktor Procházka, professor paedagogia v Litoměřicích, dále jsou to pp.: Dr. Ed- mund svob. pán Oefele, ředitel říšského archivu v Mnichově již zesnulý, Dr. Rumpler, ředitel a Dr. Werner, sekretář král. stát. tajného archivu tamtéž, pak Dr. Alfred Bauch, ředitel a Dr. Ant. Müller, sekretář krajského archivu v Norimberce a Dr. August Sperl, archivář kraj. archivu v Amberce. Vděčně vzpomínám ochoty milého kollegy prof. Augustina Schwarze, který pořídil mně fotografické snímky pečetí, a rovněž patří díky mé důstojnému p. Jos. Horkému, zesnulému duchov- nímu správci při všeobecné nemocnici, který mně pomahal při sestavování rejstříku. Odevzdávaje dílo toto veřejnosti, nežádám si jiného, než aby přijato bylo s touž přízní jako díl I. V Plzni, na den sv. Bartoloměje 1905. Josef Strnad, vydavatel.

Strana XXI
Skratky a jich vysvětlení: V listech českých: JMt = Jeho, neb Její, neb Jejich Milost. JKMt = Jeho Královská Milost. JMKská = Jeho Milost Královská. VMst = Vaše Milost. ur. = urozený, neb urozená. t. č. = toho času. řč. = řečený. s. p. z. u. = své poslední zřízení učinil (učinila). t. s. p. r. u. j. = toto své poslední rozkázání učinil (učinila) jest. k. gr. m. = kopy grošů míšenských. k. gr. pr. (č.) = kopy grošů pražských (českých). zl. rýn. = zlatý rýnský. zl. uh. = zlatý uherský. d. = dominus. f. neb fer. = feria. a. d. = anno domini. t. t. = tunc temporis. ord fr. = ordo fratrum. E. W. = Euere Weisheit. E. L. = Euere Liebe. E. G. = Euere Gnade. E. F. G. = Euere Fürstliche Gnaden. E. kön. W. = Euere königliche Würde. K. Gn. = königliche Gnaden. L. G. = Lieber Getreue, neb Liebe Getreue. h. = Herr, Herrn. Jiné skratky ještě se vyskytující, dovede si každý vyložiti sám. Při závětech znamená: V německých listech: V latinských listech:

Strana 1
1451. 15. ledna. Závěť vdovy Adličky. 1. My Prokop Sviňák, toho času miesto rychtáře, Jan Hladek, toho času purkmistr, a Zikmund zlatník, přísežní měštěné města Nového Plzně, známo činíme zjevně před každým člověkem nynějším i budúcím tiemto listem, ktož jej uzřie anebo čtúce slyšeti budú, že poctivá vdova paní Adlička, ležéci u boží kázni při dobrém rozumu i při plné paměti jsúci, a nevědúci dne aní hodiny, když by milý pán buoh svú svatú milosť s ní učinil a duši její s tělem rozlúčil, a chtieci, aby po její smrti žádní ústrkové ani kteří svárové ani súdové o její statek, kterýž po sobě zuostaví, nebyli, nás na svědečstvie k tomu povolav i při- prosiv, i učinila jest a mocí listu tohoto činí své poslednie roz- kázánie ze svého statku jí od milého boha na tomto světě pój- čeného takúto měrů: Najprvé k vobecnému dobrému dielu města Plzeňského odkazuje deset kop grošuov, na čemž by se pak najužitečnějie a najlépe zdálo. Item na dielo farnie kostela svatého Bartoloměje v Plzni odkazuje pět kop grošuov. Item Zuzce rybářce s dietkami odkazuje deset kop grošuov. Item kopa platu věčného, aby kúpena byla a ten plat aby obrácen byl každé suché dni na třidceti svatých mší čtenie za její i jejich přejšie duše každého léta budúcně. Item na voděv chudým žáčkóm odkazuje pět kop grošuov, tak jakž by se najlép zdálo a líbilo poručníkóm jejím vdole psaným. Item po deseti zla- tých uherských poručníkóm jejím vdole psaným odkazuje tak, aby toho jejieho kšeftu a rozkázánie k spravovánie tiem pil- nějše byli. Item Jankovi, synu Adámkové, deset kop grošuov odkazuje. Item křížek na nožičce Matiašovu synu z Nepo- muka knězi, odkazuje. Item druhý křížek s korály Václavovi 1

Strana 2
1451. Homolovi na její památku odkazuje a Kláře, manželce jeho, klok její šerý odkazuje. Item pektoralík její třetí s kříštálem odkazuje Havlovi, písaři na Rábí. Item obraz matky božie střie- brný mocně poručie poručníkóm svým vdole psaným tak, aby jeho puojčili časem svým do kostela svatého Bartoloměje, zasè jej v svú moc berúc po každém puojčení. A jestliže by kterého poručníka pán buoh neuchoval a umřel, tehda miesto sebe jíného aby volil a ustanovil a tak vždy, ač by kterého pán buoh neuchoval v časiech potomních, jeden druhého miesto sebe toho obrázka k puojčení voléce tak, aby to věčně nesešlo Item paní Jítce z Hrádku rúcho své ložnie i chodícé porúčie aby to tak spravovala, jakož jí jest zvláštně ústně poručila, za kterúžťo její práci šálek střiebrný svój a k tomu jiné nádobky svrchnie, kteréž jsú v domku, jí paní Jitce svrchupsané odka- zuje tak, aby jí v to saháno nebylo. Item ač by pán buoh nade- psané panie Adličky neuchoval a umřela, pohřeb její v kostele svatého Bartoloměje s poctivostí aby byl, kdež by sě poruční- kóm vdole psaným jejím zdálo, postáv sukna na páry kupiec a ten chudým rozdadúc a k tomu ve všech kosteléch aby služby byly a každému kazateli rýnský zlatý dadúc a do špitála, tak aby za její duši v svátek pána boha prosili. Kteréhožto roz- kázánie svrchupsaného i v ostatečniem statku jejím to mocně poručie i mocné poručníky činí múdré a opatrné muže, Prokopa Fegale a Jana Prucklera, měšťany z Nového Plzně, těch všech věcí svrchupsaných k spravování a k jednání na duši její pa- matujíc, jakož jim toho doufá a věří a k nim zvláštnie doufá- nie má. Tomu rozkázání na pevnosť a na s ědomie ku prosbě snažné svrchupsané Adličky své jsme pečeti vlastnie s naší volí a vědomím k tomuto listu přivěsiti kázali, jenž jest dán i psán léta od narozenie syna božieho M'CCCC"LI“, ten pátek před svatým Antoním, opatem duostojným božím. Z nejstarší knihy priv. a závětí f. C. 16. 1451. říjen. 2. V Plzni v říjnu konal se krajský sjezd, aby urovnal spor mezi vévodou bavorským Albrechtem a Rackem z Janovic i jeho po- mocníky. Přívrženci Rackovi se zavázali zachovávati mír a sjezd se usnesl, že urovná spor cestou právní; nepřátelství z obou stran mělo pominouti.

Strana 3
1452. 3 Palacký, Urk.-Beit. čís. 20.D.-Akta v říš. archivu v Mni- chově. 1452. Anno dom. 1452 Joannes Capistranus ingressus Boemiam, Brixiae 3. Cadanaeque concionatus, pervenit Plsnam, ubi apostolicis suis con- cionibus omnes ad sacrae fidei constantiam est cohortatus. Tanner, Epitome historica civit. Plsnae, cap. 28. Zpráva tato vzata jest z Hájka, fol. 427 vyd. z r. 1816. — Palacký klade příchod Kapistranův do Plzně 1451 na podzim. Dějiny IV. 1. 255. Tomek v Dějepise Prahy III. 221. uvádí, že r. 1451. 19. října poslal Ka- pistran z Krumlova list Rokycanovi a na to zajel v průvodu pana Oldřicha z Rosenberka do Plzně. — Všechna udání tato o pobytu Kapistranově v Plzni se neshodují se současnými prameny, z kterých jest zřejmo, že Kapistran v Plzni nebyl. Viz o tom Zděnka Ne- jedlého „Česká missie Jana Kapistrana“, Čas. Čes. Musea 1900. 1452. 29. března. (V Norimberce). Norimberští žádají Plzeňské, aby jim sdělili, je-li jim co nového 4. známo o taženích a pod. v Čechách. Lieben Frunde. Nach dem vnd sich die lewfte in me- nichen Reichen vnd Lannden, So wir vernemen, vast swer vnd frembdiclich erewgen, geben vnd erscheyen, Bitten wir ewer liebe mit sunderm wolgetrawen, Ir wollet vns in geheim Als gut frunde, Souil euch bekomlich vnd fugsam sey, verkunden vnd zu wissen tun, wie sich die leufte im Kunigreich zu Beheim anlassen vnd ob icht sunders von zugen oder ander newikeit vorhannden sein, vns darnach mugen gerichten, Daran erczaigt vns ewer Ersamkeit Sunder anneme lieb vnd fruntschaft mit willigen diensten zu uerschulden. Datum feria IIII post domi- nicam Judica anno etc. 1 secundo. [Nadpis]: Newenpilszen. Archiv král. v Norimberce posíl. kn. č. 22 f. 171. 1452. 24. května. Oldřich z Rosenberka sděluje Janu Kapistranovi, že ehce míti sjezd v Plzni se svými přivrženci, kterých jest již málo, v den Na nebe- 5. 1*

Strana 4
4. 1452. vstoupení P. Marie (15. srpna). Dr. Václav z Krumlova admini- strator byl u něho, radě se s ním o příštím sjezdu katolíků se zástupci strany plo. v Řezně. Palacký, Urk.-Beitr. č. 31. — Tehdáž byla kapitola plj. v Plzni, kamž se přestěhovala r. 1448 a zůstala tu až do r. 1453. O sjezdu v Plzni viz č. 7. poznámku. 1452. 27. května. (V Norimberce). 6. Norimberští žádají, aby Plzeňští dopomohli jejich měštanu Hanuši Gartnerovi k penězům jeho, které má u Bartol. Miloty v Plzni, kteréž peníze však u téhož měšťana zabavil právně Stockbaur z Teplé pod záminkou, že by měl ještě za Norimberskými pohledávku. Lieben frunde. Vns hat furbracht Hanns Gartner, vnser burger, wie im der Stockpawr von der Toppel etlich Summ gelts, So im Bartholomes Milito, 1) ewer Burger zu Pilzen schuldig beleibt, bey euch mit gerichte verhest nidergelegt vnd verpotten habe von Spruche wegen, So er zu vns vermeyn zu haben etc., vnd wann wir nu nit wissen, das wir demselben Stockpawr ichtes schuldig oder pflichtig sein, Sunder im von derselben Spruch wegen, So er Im on allen redlichen grunde gegen vns furnympt, Alls er personlich bey vns gewesen ist, Rechtlichen ausztrag gepoten, das auch dem Edeln vnserm herren von Swann- berg volliclich zugeschriben haben, Alls das ewer liebe In dieser eingeslossen abschrifte wol vernemen wirdet, hierumb wir die- selbe ewer liebe mit fruntlichem fleis pitten, Ir wollet dem ge- melten vnserm Burger sollich sein verhest schulde vmb vnsern willen gutlich offen vnd volgen Iassen, Als wir ewer Ersamkeit des sunder wolgetrawen vnd mit willen gerne verdienen wollen, Mag dann der Stockpawr vns oder die vnsern vordrung vnd spruch nit vertragen, So wollen wir Im oder seine Machtpotten fur vns vnd vnser Comunn rechtens pflegen vnd von den vn- sern furderlich helffen, Inmassen wir dann an dem hailigen Reiche loblich begnadt, gefreyet vnd herkomen sein. Datum in vigilia Penthecostes, anno LII°. Nadpis:] Pilzen. Král. archiv v Norimberce posíl. kn. 227. f. 212. 1) Správně, Bartoloměj Milota kramář.

Strana 5
1452. 5 1452. 26. června. V Řezně. Dr Václav z Krumlova podává o jednání na roku v Řezně zprávu p. Oldřichovi z Rosenberka. Zástupci papeže kardinal Mikuláš z Kusy a Jan Kapistran jednali tu s vyslanci strany plo Sděluje že do Řezna bezpečný průvod mu dali Plzeňští Páni čeští dnes se vracejí, neboť spěchají, aby v čas přišli k roku do Plzně. Palacký, Urk.-Beit. č. 33. — Srj. Palacký Dějiny IV. 1. 256. o sjezdu v Řezně ve dnech po 18.—26. června. Sjezd strany římské v Plzni konal se ku konci června, ale není o něm nic bližšího známo. Palacký IV. 1. 267. 7. 1452. září. Nejmenovaný podává zprávu pánu svému (asi Matěji Šlikovi), že Žatec jest od lidu válečného páně Jiříkova vzat, jak se praví, ale jistě že to neví. Dále sděluje, že pan z Rožmberka, p. ze Svam- berka, Plzeňští a celý kraj zavřeli příměří s p. Jiříkem. Mluví se o tom veřejně, že po vzetí Žatce a Loun potáhne (p. Jiří) na pána a na Cheb. (Dopis kusý). 8. Bachman, Urk. u. Aktenst. č. 81. — Příměří zde zmíněné zavřel p. Oldřich z Rožmberka dne 7. září s p. Jiřím a pojal do něho Plzeňské i některé jiné pány katolické. Palacký Dějiny V. 1. 271. 1452. 20. září. V Lokti. Matěj Šlik posílá radě m. Chebu opis smlouvy, kterou pan z Ro- senberka, p. ze Švamberka, kraj plzeňský, a město Plzeň zavřeli s p. Jiříkem z Poděbrad, a žádá o radu, jak by se kraj loketský k tomu zachovati měl. 9. Opis listu v zem. archivu v Praze. — Bachmann, Urk. und Aktenst. č. 84. 1452. 12. října. Pražané dávají bezpečný gleit pánům z Rosenberka, poslům z Plzně 10. a z Budějovic na čtyři neděle, ke sněmu na sv Havla v Praze konanému. D. 1452, ve čtvrtek před sv. Havlem. Palacký, Archiv III. 552, č. 601; o sněmě v Praze viz Pa- lacký Děj. IV. 1. 275.

Strana 6
6 1452. 1452. 14. října. 11. Fencl jirchář jest povinen platiti ročně 12 grošů k špitálu z měštiště jistého, které koupil. Já kněz Václav, řečený Hurtha, z Nového Plzně, probošt špitálský, vyznávám tiemto listem a to s přivolením dědice špi- tálského jménem Lazara, že poctivý muž Fencl jirchář má dá- vati k špitálu proboštu nynějšiemu i buduciemu XII. gr. platu věčného s městistě, kteréž jest kúpil od Havla Masopusta a Ma- sopust kúpil byl ot konšelóv, kteříž sú byli toho času; kteréžto městiště leží podle domu v nově vstaveného Blažka plátenníka strany s jedné a podle městiště pustého špitálského Bartle Mi- loty strany druhé, a to túto úmluvú, že páni konšelé v radě přikázali, abychom s uobú stranú lidi volili, a tak sem já volil poctivá dva člověky, Hykala ševce a Wecha koželuha, a Ma- sopust pana Mikuláše Květoně a Panošku súkeníka; a tak sú ti poctiví lidé vyřkli, aby k špitálu platil Fencl svrchupsaných XII gr. a to rozdielně, den sv. Havla nejprv příštieho VI gr. a den sv. Jiří budúcého VI gr., i jeho náměstkové budúcí i jich dědicové, kteříž na tom miestě budú seděti. A jestliže by jme- novaný Fencl chtěl to městiště prodati, má s tiem platem pro- dati. Na potvrzenie tohoto listu i této smlúvy pro budúcie pótky i nesnáze já kněz probošt špitálský přikládám svú pečeť, jenž jest psán léta ot narozenie božieho tisícého čtyrstého pa- desátého druhého, den svatého Kalixta papeže. List perg. v museu plzeňském 222/130† 10 mn; pečet chybí, sign. novější N. 252, Na rubu pozdější rukou poznamenáno: Na plat 12 gr. k špitálu. 1452. 6. listopadu. (V Norimberce.) 12. Norimberští upomínají opětně Plzeňské, aby zaplatili jim dlužných 800 zlatých. Lieben frunde. Nachdem vnd wir ewer Erben in ver- gangen Zeiten zu ewerm frumen vnd nucz ein Sum gelts in sun- der lieb vnd fruntschaft gelihen haben, Daran vns dann VIIIC gulden Reinisch von euch vnbezalt aufsten, Darumb wir dann vnezher ewer Ersamkeit vmb gutlich bezalung vnd auszrichtung merrermalen geschriben vnd ersucht haben, das vns doch nit

Strana 7
1453. furgetragen hat, das vns, nach dem wir euch mit vnserm an- lechen willig erschinen sein, nit vnpillich ser befrembdet, Darumb wir ewer liebe mit fleis fruntlich p tten, Ir wollet vns vmb sollich vnser ausstende schulde nochmals on lengern verzug gutlich auszrichtung tun, vnsern gutten willen, lanng pitt vnd aufhaltung darinne gutlich angesehen. Das stet vns zu der pil- licheit vmb ewer liebe fruntlich zu uerdienen. Datum feria secunda Leonhardi, anno etc. LII. [Nadpis] Pilzen. Král. archiv v Norimberce posil. kn. 23 f. 77 b.— Srj. v Do- plňcích listy z r. 1438. 14. února, 1446. 19. srpna, 1448. 22. května z t. r. 18. června. 1453. d. 13. ledna. Závět Mikuláše Květoně. 13. Jíra Stod — místo richtáře, Martin zlatník purkmistr a Vít súkenník, přísežní konšelé a měšťané města Nového Plzně, zevno činíme —, že — Mikuláš řeč. Květoň, náš spoluměštěnín, — odkazuje lúku, piovary dva, zahradu, dvór s chalupú před městem, toho všeho puol Uršule, dceři a dětem jejím a puol paní Anně, manželce jeho a to toliko do života jejieho, a po smrti na Uršulu dceru jeho a na děti jejie budúcie aby spadlo a zvláště paní Anna toho piováru hořejšieho aby požívala do života svého. Item duom v městě i s sladovnú odkazuje paní Anně tak, aby jeho požívala do své smrti a když by umřela, aby sě zasě navrátil na Uršulu dceru jeho s takovú vymienkú, aby pí Anna voli jměla na smrtelné posteli odkázati, kamž se jí zdáti bude na skutky milosrdné třidceti kop gr. a viece toho statku pí Anna nebude moci utratiti, anižto kam jinam dáti anebo rozkazovati při zdraví jsúc, anebo při smrtedlné posteli, krom těch třidceti kop gr. A v tom času, jestliže by Uršuly, dcery jeho, Pán Buoh prve neuchoval, dietěte ižádného nema- jící, tehda té polovice statku jejieho po smrti její činí mocné poručníky Strýce ševce, Ondráška súkenníka a Beneše súken- níka, měšťany z Nového Plzně, aby to obrátili na skutky milo- srdné, kamž se jim zdáti bude; pakli by děti majíci a živy zuostaly po smrti dcery jeho, toho statku aby Janek, zeť jeho, požíval až do dojitie let dětinských, počna po dni a po roce s volí a radú poručníkóv. ltem sestře jeho do Kolovče a dětem

Strana 8
S 1453. jejím deset kop gr. odkazuje a to po jeho smrti aby každý rok vydáváno bylo po dvú kopú až do vyplněnie těch desěti kop. Item na dielo kláštera Šerého odkazuje šest kop grš.; it. třj postavy chudým —; it. Alšovi krajčeři pět kop grš. — a k tomu sukni tu, v kteréž sám chodil, nové barvy s kožichem; item list ten, kterýž jest měl na obec Nového Plzně na dvadceti kop gr., odkazuje na dielo farnie kostela sv. Bartoloměje, aby vy- dány byly ten rok, když by sě dělalo a doufá pánóm i vší obci i prosil velmi pilně, že to učiniti ráčie tiem nemeškajíc. (Tomu atd. jako čís. 1.) — Léta — M°CCCCPLIII tu sobotu před sv. Antoním. Z nejstarší knihy priv. a závětí f. D. 5. 1453. 6. února. 14. Václav Hurta, probošt špitálský, prodal čtvrt zahrady špitálské Haškovi rybáři za roční plat 42 grošů. Já kněz Václav, řěčený Hurtha, probošt špitálu Nového Plzně, vyznávám tímto listem přede všemi, ktož by jej viděli neb čtúc slyšeli, že sem prodal čtvrť zahrady špitálské s při- volením Lazara, dědice téhož špitálu, kterúž jest někdy Pesček držel, Haškovi rybáři v plat věčný, kteráž leží podle Jaklíka rybářie s jedné a Hanuše lékařie strany druhé, s kteréžto za- hrady on Haška má platiti věčně i jeho dědici i náměstci bu- dúcí čtyřidceti a dva groše a to rozdielně na tyto roky pode- psané: na sv. Bartholoměj najprv příští dvamezcetma grošuov a potom hned na vánoce tolikéž. A pakli by kdy na který svrchu- psaný rok nedal i jeho budúcí, tehdy probošt má moc jeho k tomu] 1) připraviti právem podle svého úřadu a základ vzéti i jeho náměstkóm a tak platu nadepsaného dobyti vplně a cele. A jest-li že by tu čtvrť zahrady komu prodal neb jeho budúcí, aby s tiem platem [prodal]1) a to s proboštovým vědomím, kterýž by tu chvíli vládl. A toto také jest vmluveno poctivý mi] 2) lidmi, Blažkem plátenníkem a Rešem rybářem, Janem a Zíkú, jeho bratrem, kteříž sú s uobú stranú povoláni, aby jim meze sadili, že má Haška cestu propustiti na mistrovu Hanušovu za- 1) Vlhkostí nečitelné. 2) Koncovka schází a není skratkou označena.

Strana 9
1453. 9 hradu a za to jest sobě groš připsal. A ku potvrzení té úmluvy aby mistr Hanuš svú mezi hradil, aby se jemu škoda nedála a jemu zase též. K tomuto listu já kněz Václav probošt špi- tálskú sem pečeť přivěsil, jenž jest psán léta od narozenie syna božieho tisícého čtyrstého padesátého třětieho, den sv. panny Dorothy. List. perg. v museu plzeňském 276/117 † 15, pečet chybí, sign. nov. N. 253. Na zad písmem 15. stol. poznamenáno: 1. hasconis, pozdější rukou: K špitálu plat. 1453. 19. března. Závět pí Markety Berbetové. 15. Jíra Stod — miesto richtáře, Blažek krajčieř — purkmistr a Petr sladovník, řeč. Karkoš, přís. konšelé a měštěné města Nového Plzně, zevno činíme —, že poctivá vdova Markreta Berbetová, naše spoluměštka, — své poslednie rozkázánie — učinila —. Najprvé odkazuje na oltář svěcenie sv. Ondřeje ko- stela sv. Bartoloměje od nie nadaného čtyři kopy gr.; it. za postav sukna II1/2 kopy gr. a na páry po její smrti aby po- ložen byl a po pochovánie těla jejieho chudým aby rozdán byl; it. Aničce sestře její a Aničce, druhé sestřenici její i s dietkami odkazuje domek, v kterém jest byla a seděla i s hospodářstvím; it. žáčkóm chudým menším puol kopy platu roč. na třevíce odkazuje, tak aby poručníci její — kupiec, aby jim každého léta věčně rozdávali; it. tě dvě kopě platu, kteréž má na domu Bernartovu Ebrzvínovu z Hradiště, jednu kopu platu odkazuje na třidceti mší každého léta při každých suchých dnech, a druhú kopů na kaplanstvie k oltáři sv. Ondřeje kostela sv. Bartolo- měje v Novém Plzni; it. synu Prokopovu Rešovu odkazuje XV. kop gr., it. pět kop gr. na služby a vosk, aby těmi penězi činili, doniž by jich stačilo; it. panně Uršule, Anně a Manda- leně děvečce, kteréž u nie v domku jsú, po kopě každé zvlášt odkazuje; it. čtvrtý ornat črvený aksamitový ten jest již od nie kúpen za pět kop gr., ješto v listu dotčeno, k kaplanství kněze Václavovu, jejieho kaplana, a monstrancí střiebrnú, svrchu po- zlatitú s kaménkem črveným od kněze Jana Protivy nadanú, a křížek pozlatitý a pektoralík pozlatitý, to odkazuje k oltáři sv. Ondřeje; it. to, což v Klatovách na domiech i na platiech 2

Strana 10
10 1453. má, to odkazuje na ranú mši kostela sv. Bartolomèje v Novém Plzni, anebo kamž by se poručníkóm — zdálo, když by dobyli a se doupomínali; it. na Strádalovic domu 11/2 kopy platu má: it. na domu Jakubové vedle lázny 1/2 kopy platu má; it. na domu Lidmilčině proti Kolínským 1/2 k. platu má; it. na obci Kla- tovské čtyři kopy má; it. na duom, na který jest byla zvedena, slove Bradovský; it. duom její, v kterémž jest bydlela, ten leží vedle Packové domu; it. dvořiště s zahradú, kteréž má v předměstí před branú litickú, to odkazuje Bernartovi Ebrzví- novi z Hradiště; it. na klášter Šerý v Plzni, když by sě dě- lalo, II kopě gr. odkazuje; it. na klášter Črný v Plzni, když by sě dělalo, II k. gr.; it. na špitál k sv. Máří Majdaleně, když by znamenitě zdi dělány byly II k. gr.; it. k oltáři sv. Ondřeje ko- stela sv. Bartoloměje k kaplanstvie jejieho nadánie na ubrusy a na alby II k. gr.; it. pí Katruše Kozlíková dlužna jí X kop gr. Kteréhožto rozkázánie — i všeho statku mocné poručníky činí — Prokopa Reše a Vanka Pruneře, měštany z Nového Plzně. — Tomu na pevnost (jako čís. 1.) Léta — MCCCCLIII, ten pondělí před sv. Benediktem, jinak po neděli Judica. Z nejstarší knihy priv. a závětí f. C. 18. 1453. 23. dubna. B. m. 16. Klášter Chotěšovský prodal pí Marketě Rohanové a Prokopovi zlatníku, manželu jejímu, 6 kop roč. platu na všem zboží klá- šterském za 60 kop gr. Plat ten vydávati mají v Plzni, aneb kdež by jinde bydlem byli v zemi české na sv. Havel a na sv. Jiří. Pečeti proboštova, konventská, p. Jana Kule z Hrádku, vladaře kláštera, Nevlasa z Dúpova, Jindřicha z Za- hořan a Velka z Hradce. L. 1453 v pondělí sv. Jiří. Archiv čes. VII. 652 č. 76. 1453. 28. dubna. 17. Markéta Šafránková odkazuje v závěti své na zřízení kaplanství v kostele sv. Bartoloměje 100 kop. Procopius Ress iudex, Mathias Popele carnifex — magister civium et Zigismundus aurifaber, iurati consules ac ciues ciui-

Strana 11
1453. 11 tatis Noue Plzne, — recognoscimus —, quia — honesta vidua Margaretha Ssefrankonissa, nostra conciuissa, — nouissimum suum condidit testamentum. Primum quod — Johannem Hlad- konem, Benedictum et Georgium, filios suos, conciues nostros, legitimos — fecit commissarios omnium bonorum suorum. — Item legat centum sexg. gros. super capellaniam euiternam, ut X sexagenae census annui emerentur et altare nouum ut ex- struerent in ecclesia parochiali s. Bartholomei in Noua Pilzna; it. delegat X sex. gros., ut una sex. gr. census annui emeretur, pro quo censu ut quatuor anniuersaria quolibet anno cum vigiliis defunctorum et missa decantanda facerent in ecclesia s. Bar- tholomei; it. Fenzlino, filio fratris sui, deputat V sex. gr.; it. Georgio, filio suo, delegat palium mortariolum et aliquas can- teras et aliquot scultellas stanni; it. duabus filiabus fratris sui per unum cernale de margaritis dat, que habet Ursula filia sua. — Datum sabbato ante Jacobi et Philippi apostolorum anno MCCCCLIII. Z nejst. knihy privilegií a závětí f. C. 18. 1453. 8. července. Jindřich Rus z Čemín prodal zákupním právem luh u Božkova 18. lidem z Buksic. Já Jindřich Russ z Čemín známo činím tiemto listem, vy- znávaje před každým živým člověkem, že sem prodal a mocí listu tohoto prodávám s mú dobrú volí i s přátelskú radú k pra- vému a k spravedlivému dědictví, jmění, držení i vládnutí v pravý obyčejný purkrecht, luh svój, kterýž leží nad Božkovem mezi řekú a mezi Bukovú, robotným lidem Hoštálkóm, Jaku- bovi a Janovi z Buksic i dědicóm i budúcím jich náměstkóm, že jest v plně a v cele zaplacen penězi hotovými. Ktožkoli aneb jakžkoli tento list jmieti bude, ten má plné právo v tom již psaném luhu, avšak takýmto obyčejem, ktož ten luh držeti bude, aneb vládnúti, aneb požívati bude, dlužen bude i jest a platiti jmá pravého, spravedlivého, dědičného úroka věčně každého léta čtrnádcte grošóv platu a to rozdielně, sedm gr. na sv. Havel a sedm gr. na sv. Jiří od dánie listu tohoto naj- prvé příští a tak věčně dlužní platiti jsme. Toto jest také znamenitě vymluveno, ktož tento list má, aneb ten luh držeti 2*

Strana 12
12 1453. bude, aby skrze něj cestu projezdnú učinil všelikému člověku. ktož by toho potřeboval, aby mohl projezd mieti, avšak bez jeho jiné všeliké škody, ktož by ten luh držel. A dále nadepsaný Jindřich Russ, když jemu zpravie a dadie a zaplatie, neb dědi- cóm, neb budúcím, neb náměstkóm ten úrok neb úroky, nemá jim dále rozkazovati i nehindrovati již psaných úročníkóv. Toho na potvrzenie svú sem vlastní pečeť k tomuto listu přivěsil a pro širšie svědomie prosil sem urozených panoší Přecha z Kunratic, Václava Lukavy z Račína, že jsú své pečeti k mé prosbě k tomuto listu přivěsili sobě bez škody, jenž jest dán a psán léta od narozenie syna božieho tisiciehe čtyřistého padesátého třetieho, tu neděli na den sv. Kiliana. Orig. perg. v museu plzeňském 266/145 † 32. Tři visuté pečeti na proužcích; 1. pečeť úplně neznalá i opis nečitelný; 2. p. loukoť s dvěma špicema v pístu nasazenými; opis sigillum . . . . z cunra- ticzi 3. p. štít na pravo skloněný, uprostřed vodorovné břevno, na rohu štítu kolčí helm s rohy; opis: — wilem 1) — raczin. — Sign. nov. N. 429. 1453. 19. září. V Norimberce. 19. Norimberští dotazují se Plzeňských, zda-li tomu tak, že král La- dislav bude o příštím sv. Michalu korunován, že by též rádi své poselství ke korunovaci poslali. Lieben frunde. Nachdem wir vnd hie in diesen lannden gemeyne Rede erschollen sein, wie der durchluchtigist furst, vnser gnedigister herre, her Laszla, zu Vngern vnd zu Behm kunige etc, sein kunigliche Cron vf Sannt Michelstag schierst 29. září] zu Prage entphahen sull,2) vnd sich nu grosser fur- sten sache zu zeiten vercziehen vnd wanndeln, Bitten wir ewer liebe mit fruntlichem fleis, Ir wollet vns bey diesem gegenuur- tigen vnserm potten in guter fruntschaft verschreiben vnd zu wissen tun, ob solliche Cronung uff die gemelten zeite also furgannck gewynnen, oder lengern verzug nemen werde, Wann wir sein kuniglichen gnaden zu ern, vnser Erber potschaft zu derselben Cronung vermeinten ze schicken, hirinne beweiszt 1) Mělo by býti dle listiny Václav. 2) Korunovace byla však až 29. října, srj. Palacký, Dějiny IV. 1. 291 a násl.

Strana 13
1453. vns ewer Ersamkeit Sunder anneme lieb vnd fruntschaft, 1 willigen diensten zu beschulden. Datum feria IIII ante Matl anno etc. LIII°. [Nadpis:] Pilzen. Kr. archiv v Norimberce posil. kn. 24. f. 42 b. Za listem ] znamenáno: Den von Prage similiter mutatis mutandis. 1453. d. 31. října. V Praze. Král Ladislav daruje obci m. Nového Plzně uprázdněnou rich se všemi právy a požitky. Ladislaus rex. Notum facimus, quod nos pro parte ciuiu et inhabitatorum ciuitatis nostre Noue Pilsne humiliter exti supplicatum, quatenus eis judicium, seu officium judicii in eade ciuitate nostra Pilsnensi, quod ad nos, tamquam regem Boh mie, ex decessu quorundam deuolutum esse dicitur, confer dignaremur. Nos igitur predictum judicium eisdem ciuibus nostr damus et largimur, quantum de jure possimus et valemus, i videlicet, vt ciues et inhabitatores prefate ciuitatis nostre Pilzner sis et eorum heredes et successores predictum judicium cu omnibus juribus, honoribus et pertinentiis suis teneant et fr antur, absque impedimento aliquali, juribus tamen aliorum i premissis semper salvis. Datum Prage feria quarta in vigil Omnium Sanctorum, anno domini MCCCCLIII., regnorum nostre rum Hungarie etc. quarto decimo, Bohemie vero primo. Opis z register kr. Ladislava z r. 1453 č. 411 str. 56. v státní archivu ve Vídni, dle sdělení Dr. Jar. Čelakovského, univ. pro v Praze. — Srj. s tím narovnání o richtářství z r. 1456. 19. březl č. 37. [1453. 31. října.] V Praze. Kr. Ladislav oznamuje, že daroval richtu v Plzni obci a pro aby všichni richtáře od obce ustanoveného tak poslouchali, jako dř vější richtáře. Ladislaus rex. Omnibus et singulis ad judicium nostrum i Noua Pilsna pertinentium [sic], quibus presentes exhibite fuerin graciam regiam. Significamus vobis, quod nos ciuibus prefat

Strana 14
14 1453. ciuitatis nostre Pilsnensis idem judicium nostrum dedimus et contulimus. Mandamus igitur vobis seriose omnibus supradictis, quibus 1) illi, cuicumque idem ciues dictum judicium vicesge- renti commiserint, et eidem pareatis et obediatis in omnibus negotiis, idem judicium concernentibus, quem ad modum priori- bus judicibus paruistis et obedistis, [secundum] consuetudinem circa illud judicium ab antiquo hucusque obseruatam. Datum Prage etc. Z register kr Ladislava z r. 1453 č. 411 str. 56 v státním archivu ve Vídni, dle sdělení Dr. Jarom. Čelakovského, univ. prof. v Praze. — Srj. narovnání o richtářství z r. 1456. 19. března č. 37. Od r. 1453—55 byl richtářem Prokop Reš, r. 1456. Václav Kantor, oba od konšelů dosazeni, až r. 1456. 24. května se zase jmenuje Bu- šek z Hřešihlav richtářem dědičným. 1453. 31. října. V Praze. 22. Král Ladislav potvrzuje m. Nov. Plzni všechna privilegia a ze- jmena zlatou bullu cís. Sigmunda. Ladislaus, dei gracia Hungarie, Bohemie, Dalmacie, Croacie, Rame, Seruie, Gallicie, Lodumerie, Comanie Bulgarieque rex, Austrie, Stirie, Karinthie, Carniole et Lucemburge dux, marchio Morauie et Burgouie, dominus Marchie Sclouonie et Portusnaonis, comes Habspurge, Tyrolis, Ferrecis, Kyburgi et Tschiny ac Lanntgrauius Alsacie. Presentis ac postere etatis hominum noticie, harum serie volumus fieri manifestum. Etsi regalis ex- cellencie circumspecta benignitas vniuersorum suorum subdito- rum saluti sedulo dignatur intendere, ad illorum tamen vtilitates procurandas singulari quodam fauore inclinatur vberius, quos pure fidei firma constancia, intemerati laboris diuturnitas recom- mendat, sane fideles nostri sincere dilecti, ciues nostri Noue Pilsne, suo atque communitatis ejusdem ciuitatis nomine, debita precum instancia, nobis humiliter supplicarunt, quatenus ipsis et eidem ciuitati nostre omnia et singula eorum priuilegia, jura, indulta, litteras, libertates, emunitates, gracias, laudabiles, appro- batas ac obseruatas hactenus consuetudines, donaciones et con- cessiones, eisdem ciuibus et ciuitati ab olim serenissimis prin- cipibus recolende memorie, Romanorum et Bohemie regibus et 1) Quatinus by mělo býti.

Strana 15
1453. 15 specialiter quoddam priuilegium, sub aurea bulla ipsis a domino Sigismundo, Romanorum imperatore et rege Bohemie auuo, predecessoribus nostris carissimis, data, facta seu concessa, factas, datas seu concessas et tandem tractu temporis confir- mata seu innouata, de nostra benignitatis innata clemencia, tamquam rex Bohemie, innouare, approbare et graciosius con- firmare dignaremur. Et quia inter ceteras hujus regni nostri Bohemie ciuitates merito ad posteros digna pensantes trans- fundi duximus, memoranda merita ipsorum ciuium ac tocius communitatis ejusdem ciuitatis nostre Pilsnensis, qui se tam erga quondam serenissimum principem, diue recordacionis do- minum Albertum, Romanorum, Hungarie, Bohemie etc. regem, genitorem nostrum carisssimum, eo tunc licet emulorum vndi- que insultibus agitata, in probate fidei constancia et perseue- rancia, veluti firma petra constanter pertulit, et quam nunc erga majestatem nostram in pure deuocionis continuate osten- sionibus ardentissima exuberancia magis et magis dietim con- spicitur augmentari, idcirco nos predictorum ciuium nostrorum peticionibus, velut racionabilibus annuentes, ipsis et ciuitati nostre Pilsnensi predicte, omnia et singula eorum privilegia, jura, indulta, litteras, libertates, emunitates, gracias, laudabiles, appro- batas et obseruatas consuetudines, donaciones et concessiones et signanter priuilegium prenotatum, ipsis per quondam domi- num Sigismundum, imperatorem, auum nostrum sub aurea bulla, ut premittitur, concessum, animo deliberato et ex certa nostra sciencia ac procerum et fidelium nostrorum accedente consilio, in singulis eorum punctis, clausulis et articulis, de solite nostre benignitatis clemencia, tanquam rex Bohemie, innouauimus, ratificauimus, approbauimus et confirmauimus, innouamus, rati- ficamus, approbamus et tenore presencium graciosius confirma- mus, decernentes et volentes ea in singulis eorum punctis et articulis in antea perpetuam obtinere roboris firmitatem. Quo- circa vniversis et singulis prefati regni nostri Bohemie capita- neis, nobilibus, baronibus, militibus, clientibus, burcrauiis et officialibus, subditisque et fidelibus nostris quibuscunque, pre- sentibus et futuris, districte precipientes mandamus, quatinus ciues et incolas dicte nostre ciuitatis Pilsnensis in ipsorum juribus, priuilegiis, litteris, laudabilibus, approbatis et hactenus observatis consuetudinibus, graciis, concessionibus, donacioni- bus et indultis, non molestent, impediant, aut perturbent, nec per quempiam, quantum in eis fuerit, contra presentis nostre

Strana 16
16 1454. confirmacionis literas seu innouacionis tenorem, molestari, im- pediri aut perturbari permittant, seu quomodolibet paciantur, quin pocius ipsas, juxta dictorum priuilegiorum tenorem et lite- rarum continenciam, protegant, defendant et efficaciter tuean- tur, secus non facturi gracie nostre sub obtentu. Harum testi- monio litterarum sigillo nostro sub appensione roboratarum. Datum Prage feria quarta in vigilia Omnium Sanctorum, anno domini millesimo quadringentesimo quinquagesimo tercio, regno- rum vero nostrorum Hungarie etc. quartodecimo, Bohemie primo. [Dole v pravo :] Commissio domini regis in consilio. List. perg. v museu plzeňském 560/245 90, se znakovou pe- četí na šňůře, z nití červ.-zelených a bílých spletené. Na rubu listiny starší rukou: Potvrzení slavné paměti krále Ladislava všech práv a svobod našich. — Nov. sig. N. 21. Opis v Stehl. knize priv. měst. f. 108 b. a u Tannera. — Listina tato doslovně pojata do konfir- mace privilegii cís. Leopolda 1660. 2. června ve Vídni, pak do konfir- mace cís. Karla VI. 1713. 12. května v Laxenburku, cís. Marie Te- resie 1770. 8. června ve Vídni a cís. Jos. II. 1784. 20. ledna ve Vídni. 1454. 19. ledna. 23. Dědictví Jana z Buksic, v Buksicích a v Božkově, po smrti jeho na krále připadlé, dal král Jindřichovi z Čemín. In villis Bukssicze et Bozkow Johannes de Bukssicz de- cessit, cuius curia arature cum censibus, pratis, agris, riuis, piscinis, aliisque pertinenciis vniuersis in prenominatis villis Bukssicze et Bozkow ad dominum regem legitime sunt deuo- luta et serenissimus princeps et dom. rex Ladislaus — prenomi- nata bona dedit Henrico de Czemin pro seruiciis ipsius per li- teram suam. Litera proclamacionis in Plznam a. d. 1454. sabbato ante Fabiani emanauit. Desky dvorské 16 f. 209. 1454. 12. března. V Praze. 24. Král Ladislav daruje Ctiborovi z Martic a Janovi z Prahy statky, spadlé na krále v Ujezdci u Týna po smrti Jana Kobyly a man- želky jeho, v Zlatníkách po smrti Bavora z Merunic a ve Skvrňa- nech, po zemřelém Janu Cilkovi, měštěnínu plzeňském.

Strana 17
1454. 17 Ladislaus, dei gracia Hungarie, Bohemie, Dalmacie, Croacie etc. rex, Austrie et Lucemburgensis dux, march oque Morauie etc. Notum facimus tenore presencium vniuersis, quod habito re- spectu ad grata et utilia seruicia maiestati nostre per fideles nostros dilectos Cztiborium de Martitz et Johannem de Praga, notarium nostrum, hactenus exhibita et processu temporis eo prompcius impendenda, omne ius, quod nobis tamquam regi Bohemie competit in villa Vgezdec prope Tyn sita, per mortem Johannis dicti Kobyla, vxoris ipsius, aut cuiusuis alterius, ac in villa Zlatniczich, per obitum Baworonis de Merunicz, aut cuius- cunque alterius, nec non in curia arature in Sskwrnianech po- sita, per mortem Johannis Czilka, ciuis Noue Plzne, Clare vxoris ipsius et Dorothee filie eorundem, aut cuiuslibet alterius ad nos deuolutis, cum censibus, redditibus, prouentibus, agris, agriculturis, pratis, pascuis, piscinis, riuis, siluis, rubetis, po- meriis, aliisque suprascriptorum bonorum juribus, libertatibus et pertinenciis vniuersis, prenominatis Cztiborio et Johanni de- dimus et contulimus graciose. Mandamus igitur judici ceterisque curie nostre regalis officialibus, quatenus prefatis Cztiborio et Johanni super dictis bonis literam proclamacionis dare et seruato juris ordine, si eadem bona ad nos deuoluta repererint, ex tunc possessionem eorundem tradere non ommittant, nostro regio sub fauore, saluis tamen semper juribus alienis. Presencium sub appensione nostri regalis sigilli testimonio literarum. Datum Prage XII die mensis Marcii anno domini millesimo quadrin- gentesimo quinquagesimo quarto, regnorum nostrorum anno Hungarie etc. quartodecimo, Bohemie vero primo. [Na ohybu v pravo] Ad mandatum domini regis. [Na rubu] Rſegistrajta. List. perg. v museu plzeňském; 338/180 †65; pečet chybi. Na rubu pozd. rukou: Listové na dvůr Cilkovský ve vsi Škvrňanech. Na spodku proužku zbylého z pečeti poznamenáno: Czielkonis in Sskur- nian. Nov. sign. N. 132. — Opis v Stehl. knize priv. měst. f. 99. b. 1454. 27. května. Konvent kláštera františkánského klade si do knih městských ves 25. Borek u Volevce, kterouž zemřelý Pumba měšt. v Plzni daroval klášteru. Gwardianus totusque conuentus ordinis s. Francisci, Grisei monasterii in Noua Plzna, in hoc judicio personaliter constituti, 3

Strana 18
18 1454. protestati sunt, se habere, tenere et possidere villam Borek, que iacet versus Wolewecz, cum omni jure et pertinenciis ad eandem villam spectante et cum prouentibus, rubetis, siluis et aliis pertinenciis et cum riuis, nemoribus, pascuis, venacioni- bus, prout Pumba ), pie memorie, tenuit, possedit ab antiquo, nihil excipiendo et cum dominio eidem monasterio eo omni jure dedit, donauit et potenter resignauit perpetue possidendum. Proclamatum est et nullus [com]paruit contradictor. Judicium primum. Ze soudní knihy č. 2 f. 24. v museu plzeň. — V soudě druhém 1455. 16. května fol. 37. opakuje se týž zápis a podobně při třetím soudě 1456. 19. dubna fol. 54. 1454. 4. července. V Praze. 26. Král Ladislav svoluje k prodeji louky klímovské pod Hrádkem ležící, kterouž Kateřina, vdova po Václavovi Kozlíkovi z Plzně, koupila od obce plzeňské a propouští jí louku tu v dědičné držení. Ladislaus, dei gracia Hungarie, Bohemie, Dalmacie, Croa- cie etc. rex, Austrie dux et Morauie marchio. Notum facimus uniuersis, quod pro parte Katherine, relicte Wenceslai Kozlik de Plzna, maiestati nostre humiliter supplicatum existit, qua- tenus eidem contractum empcionis, per ciues ciuitatis nostre Plznensis factum super prato dicto Klimovská, sub Hradek2) sito, confirmare, jusque nostrum, si quod nobis, competit, gra- ciosius tribuere dignaremur. Nos huiusmodi supplicacione ex innata nobis clemencia fauorabiliter admissa, dictum empcionis et vendicionis contractum, quouis iure per ciues prefatos factum, ad prenotate Katherine personam gratum, ratumque habemus et eum regia auctoritate Bohemie graciose confirmamus, ac ius, quod nobis competit, seu quomodolibet potest competere in prato predicto, sibi suisque heredibus ac successoribus donamus, ita ut ipsa Katherina suique successores idem tenere, habere et hereditarie possidere possint, impedimento quolibet non obstante. Et qui presentes literas nostras cum prefate Katherine, uel suc- cessorum ipsius, bona habuerint voluntate, illis omne ius com- 1) Pumba Václav, měšťan plz., připomíná se mezi se 1. 1386—1409 2) Hrádkem se míní malé opevnění naproti kostelu sv. Jiří, u lidu známé pode jménem Pecihrádek.

Strana 19
1454. 19 petet in singulis suprascriptis. Presencium sub appensione si- gilli nostri regalis testimonio literarum. Datum Prage quarta die Julii, anno domini millesimo quadringentesimo quinquage- simo quarto, regnorum nostrorum anno Hungarie etc. quinde- cimo, Bohemie vero primo. [Na ohybu v pravo Ad mandatum domini regis domino Procopio de Rabenstein, cancellario referente. List. perg. v museu plzeňském, 318,168 † 64 s pečetí znakovou na proužku visící polámanou, starší sign. 1454 N. 33, sign. nov. N. 118. — Viz k tomu zápis z r. 1455. 13. února čís. 33. 1454. 12. července. Král Ladislav dal zboží odúmrtím Johánka z Nov. Plzně, totiž dvůr a ves Horomyslice, na něj spadlé, Janovi Muchkovi z Bukové. In villa Horomysliczich, Johanko de Noua Plzna decessit, cuius bona et hereditates, videlicet curia arature et villa Horo- myslicze cum censibus, agris, pratis, riuis, siluis et omnibus pertinenciis ad dominum regem sunt deuoluta et seren. rex La- dislaus prenominata bona dedit Johanni Muchek de Bukowa per literam suam pro seruiciis ipsius. Litera proclamacionis in Nouam Plznam emanauit a. 1454 f. VI. ante Margaretham vir- 27. ginem. [K tomu poznamenáno] Ad. 1461. f. VI. in die Bonifacii [5. června] in pleno judicio Frana carnifex, Johannes filius Fegali- konis et Lucia filia Ondrakowa, defendentes bona in Horomy- slicz, ter vocati non astiterunt et domini barones dederunt Jo- hanni Muchek impetranti pro juro obtento. Desky dvorské 16. f. 219. 1454. 5. října. Bušek z Vrtby prodal 21/2 k. roč platu na poddaném svém člověku Šimonoví ve Smečicích za 25 kop, které odkázala zemřelá měšťanka Marketa Berbetová k oltáři svému sv. Ondřeje, ve farním kostele v Plzni. Oltářníkem byl kněz Václav Rathúzský. 28. Wenceslaus de Crumpnano, decretorum doctor, decanus ecclesie pragensis, administrator in spiritualibus archiepiscopa- 3*

Strana 20
20 1 454. tus pragensis sede vacante per venerabile capitulum iuris aucto- ritate constitutus, notum facimus —, quod coram nobis et actis nostris, — discretis viris, domino Wenceslao dicto Rathuzsky, altarista altaris s. Andree, in ecclesia parochiali civitatis Nove Plzne, capellano pie memorie domine Margarethe Berbetonisse ibidem, ex una et Busskone de Wrtba armigero, nec non labo- rioso Simone laico de Smeczecz, partibus ex altera constitutis ubi idem Bussko armiger et Simon laicus [ad] requisicionem domini Wenceslai, altariste — mero suo iuramento, licet non corpora- liter prestito, et remissione nostra recognoverunt, — qualiter — domina Margaretha, dicta Berbetowa, vidua, civis Nove Plzne, predicte dyocesis, emit mediam terciam sexagenam gr. census annui — ab ipso Busskone, — de Wrtba, pro se et pro alta- rista presenti, domino Wenceslao Rathuzsky —, et successoribus ipsorum in — laico et censita Simone de Smessicz villa, pro- viginti quinque sexagenis gr., Bussko tamen recognovit, se ven- didisse — censum medie tercie sexagene gr. in ipso Simone cum omnibus proventibus, censibus, robotis, redditibus, ipsi Margarethe Berbetonisse, que Berbetonissa fassa est, se emisse ipsum censum prescriptum pro domino Wenceslao, altarista s. Andree prescripto, unam nominaliter sexagenam pro anima do- mini et magistri Johannis Zul, quam persolvit statim magister Procopius de Cladrub, decanus pragensis, testamentarius preno- minati magistri, cum paratis et promptis decem novem florenis ungaricalibus. Et ipsa Margaretha Berbetonissa persolvit pro- residui census, videlicet pro dimidia altera sexagena gr. quinde- cim sexagenas dando et reponendo ipsi Busskoni. Deinde — Bussko statim, cum recepit summam, pro qua vendidit ipsum censum in Simone laico ipsi Margarethe, recognovit, quod statim per- solutus ex mandato ipsius Margarethe Berbetonisse et immediate condescendit laicum Simonem domino Wenceslao Rathuzsky, pro tunc altariste s. Andree, cum pleno iure et dominio, quod ipse in eodem laico censita hactenus habuit et tenuit, hoc tamen signanter adiciens, quod vendidit ipsis sub condicione redimendi, tali cum excepcione, si infra triennium posset pecuniam habere et redimere, quod possit et valeat quovis semoto impedimento redimere et liberare ipsum Simonem censitam ab ipsis Marga- retha et altarista et capellano. Si vero in casu redimere non possit propter defectum et penuriam, aut quovis alio impedi- mento obstante, tunc post prescriptum tempus triennii ipse Bussko promisit et proscripsit se ad tabulas terre imponere et

Strana 21
1454. 21 intabulare ipsi Margarethe et altariste s. Andree ac capellano ipsius, ut moris et iuris est, in talibus circa tabulas procedendi — ac proscribendi cum pleno et vero dominio. Fassus est deinde ipse Bussko, quod bina vice ipsum Simonem laicum ex man- dato ipsius Margarethe — domino Wenceslao, capellano, condescenderunt, semel in domo habitacionis Margarethe et altera vice in domo famosi Bernhardi Ebrzwin, protunc 1) civium civitatis Nove Plzne. Et manu stipulata Simonis laici et censite pretacti, cum ipso domino Wencezlao altariste laicus promisit et se submisit, se fore censitam domini Wen- ceslai. Et dominus Wenceslaus capellanus predictus recepit ipsum Simonem pro censita altaris s. Andree suo et suorum successorum nomine, ut censum in terminis solitis, s. Georgii et Galli, promisit se soluturum ipse Simon cum effectu cum robotis, solvitque eidem domino Wenceslao, possesionem in eodem iam habente, censita Simon, tamquam domino suo, bene quatuor vicibus ordinarie omnes census et nulli alteri. Tandem — Simon de Smeczecz, villanus et incola, requisitus ibidem per dominum Wenceslaum predictum, an recognosceret, se esse hominem ipsius et censitam, quod ibidem recognovit, se esse et fore verum et legittimum censitam et hominem ipsius alta- riste, prout ex mandato ipsius domini Busskonis recepit et se submisit —, ad nullum alium pertinere cum dominis et censibus redimendo non sicut condescensus ex mandato ipsius Busskonis ipsi Margarethe promisit et domino Wenceslao, capellano pre- dicto cum clausula excepta ipsius Busskonis ad tempus redemcio- nis triennii se solvendum dictum [censum] in terminis s. Georgii et s. Galli conswetis. Et si non fuerit reemptus ab ipso Busskone infra prescriptum censum solucione annua perpetuaque et ad ipsum pertinere dominum Wenceslaum capellanum et ad nullum alium, prout iam quatuor persolvit census et robotis singulis annis precedentibus. Acta sunt hec anno domini millesimo quadringentesimo quarto, die Saturni 2), sexta die Octobris. Z knih erekčních XIII. 70. — Ve výtahu též u Plachého, v Pam. Plz. 35. 1) Zde schází slovo magistro, ač jsem Bernarda nenašel mezi kon- šely ani t. r. ani před tím, ovšem není seznam zachován úplný. 2) Dies Saturni (sobota) bylo 5. října a ne 6., to byla neděle.

Strana 22
22 1453. 1454. 5. listopadu. V Praze. 29. Podkomoří královský osrobozuje Plzeňské v rozepři s Tobiášem Pabiánkem o věnný list, neboť Pabiánek právo své promlčel a pod pokutou 16 hřiven stříbra nemá již více Plzeňské obtěžovati. Já Vaněk z Valečova, podkomořie královstvie českého, já Beneš z Kolovrat, seděním na Libštejně, známo činíme tiemto listem obecně přede všemi, ktož tento list vzřie anebo čtúc slyšeti budú, že králova Milosť, král Ladislav, pán a pán náš milostivý, ráčil jest nám rozkázati a na nás té pře podati, co se dotýče Tobiáše Pabiánka a pánuov Plzeňských i všie obce k vyslyšenie, jakož jest je vinil věnným listem. A my pak tu věc všecku vyslyševše, JMsti slovo od slova dali sme vypsáno obojie strany žaloby i odpor. A kdy sme JMti dali vypsané to vyslyšenie, tu jest nám ráčil rozkázati, aby Tobiáš Pabiánek pánuov Plzeňských v pokoji nechal, neb jest je pohnal na zma- tek a tu jest JMi v vinnu upadl, skrze dobrých lidí přímluvu tu vinnu ráčil jest jemu odpustiti, neb oni vedle práv jich ne- mají pohnáni býti, což se dotkne gruntuov městských než má ta věc souzena býti v témž městě. A to ráčil jest svým slovem nám rozkázati, aby jich s pokojem nechal, neb jestli své právo promlčel; pakli by kdy na ně sáhl, anebo komu tu při dal, on aby propadl králi JMi šestnácte hřiven stříbra, a ten, kterýž by na se tu při vzal, ten aby hrdlo propadl. A my na potvrzenie a pro lepší jistotu k prosbě obojie strany pečeti naše vlastnie dali sme přivěsiti s naším plným vědomím k této naší výpo- vědi. Léta od narozenie syna božieho tisícieho čtyřstého pade- sátého čtvrtého, dán v Praze ten vterý po Všech Svatých. List. perg. v mus. plz., 236/124 † 31 pečeti chybi. Na rubu: Smlúva Pabiánkovská; sig. nov. N. 118. — Opis v Stehl. knize priv. měst. f. 200. — Viz další průběh sporu 1482. 11. července č. 264, 1489. 31, března č. 310, a 1489. 5. května č. 311. 1454. 30. Před kommissí stavovskou předložil Bušek z Hřešihlav, richtář plzeňský, listy. 1. Kr. Jana s majestátem, svědčící Konradu Jinošovu, měšť. praž. na richtu plzeňskou, kterouž jemu a dědicuom neslušně

Strana 23
1454. 23 odjal a zase ji jemu a dědicuom dává. Dat. Pragae. Kalendas Augusti 1). 2. kr. Jana — Dat. v Licmburku 1328 (viz č. 28 I. dílu Listáře, list jest však z r. 1327. 26. pros. a ne z r. 1328.) 3. cís. Karla — Dat. Pragae 1360 (viz č. 80. List. I.) 4. kr. Václava — Pragae 1382 (viz č. 139. List. I.) 5. List s menší pečetí kr. Sigmunda. Dat. 1425, (viz č. 281. I.) List. 6. kr. Sigmunda s majestátem, v němž Regině a jejím dětem potvrzuje té richty a práv na tu richtu. Dat. 1426. 2) 7. List Reginy kšaftovní (viz č. 345 z r. 1435. 31. ledna. List. I.) 8. List, jímž Albrecht z Týnce s Ondráčkem jest smluven č. 364 z r. 1442. 19. března. List. I.) (viz 9. List kšaftovní Ondráčka (viz č. 402 z r. 1450. z 3. října. List. I.) 19. cís. Sigmunda svědčící Václavovi a Ondřejovi bratřím a Regině (viz č. 347 z r. 1435. 21. dubna. List. I.) 11. Albrechta z Týnce (viz č. 363 z r. 1442. 22. února. List. I.) 12. Lucie z Hodušic dává všecka práva manželu svému Kmoškovi z Hřešihlav.3) Palacký Archiv čes. II. 485. 1454. Před kommissí zřízenou sněmem k vyšetření změn a práv majetko- 31. vých poměrů v Čechách, předložil: 1. Jan Škaředek z Nešpor a Hroznata z Okrúhlice, poruč- níci dětí Jana Blaznického (sic) list cís. Sigmunda, ve kterém zastoupil Plzeňské Janovi z Blanice. 2. Balile z Caltova a jeho bratří předložili list m. Nov. Plzně z r. 1366. u vigilii Vš. Svatých [31. řijna], v kterém z rozkázání císařského přiznávají se platiti Bohuslavovi z Švam- berku 64 kop gr. úroka. 3. Předložen list cís. Sigmunda (1437. 22. června v Praze) na 50 kop, svědčící Prokopovi a Janovi, bratřím z Hořešovic, za měšťany plzeňské, kteří byli peníze ty dlužni Prokopovi z Hořešovic. 4. Jan Muček (sic) okázal list purkmistra a konšelů plzeň- ských na 16 kop gr. platu komorního na městě prodaného za 160 k. gr. 1) List tento se nezachoval ani v opise 2) Není zachován ani v opise. 3) Recte Buškovi. List tento též se nezachoval.

Strana 24
24 1454. 5. Týž Jan Muček (sic) okázal list cís. Sigmunda s při- tištěnou pečetí, ve kterém dává Johankovi z Plzně moc, aby mohl své dáti, komu chce. 6. Katruše z Plzně jménem dcery své Anny okázala list kr. Václava svědčící Mikuláši, synu Hynkovu, měštěnínu plzeň- skému, na potvrzení a koupení trhu v listu vypsaného. 7. Machna z Nového Plzně, dcera Mikulášova, dává paměť, přišel-li by kdo s listem svědčícím Mikulášovi a Hynkovi z Plzně na 35 kop na opata kladrubského na Rubna, že toho listu ne- mají s dobrú volí Mikuláše a Hynka. 8. Jíra od Heliáše okázal list města plzeňského, který svědčí mistru Albíkovi na 10 kop platu na zboží jejich a ze- jmena na dvůr Jakuba rokycanského za 100 k. gr. zapsaných jemu a dědicům Albíkovým. 9. Panna Anna, dcera Rackova z Plzně, okázala list Got- frida opata a konventu kláštera Nepomuckého, jí svědčící na 8 kop platu roč. do jejího života. 10. Burian z Gutšteina okázal listy, Konrada arcibiskupa, jenž svědčí Petru [Ebrzvínovi] z Hradiště na 400 k. dluhu a na 35 kop dluhu vyvazeného a na 200 kop půjčených na Herštein; list od Konrada arcibiskupa svědčící Petrovi z Hrad ště řeč. Ebrzvín, v němž jemu přidává 20 kop platu na Tejnu Horšov- ském; list s menší pečetí kr. Sigmunda, v němž těch dvou listů arcibiskupa potvrzuje; list dobré vůle Bernarta Ebrzvína, seděním na Hradišti, od syna Petra, arcibiskupský a králův list, jenž se týkají Hernšteina a Tejna Horšovského. A praví Burian, že má s dobrou volí listy ty od Walšteina a že se k tomu sezná osobně. Palacký Archiv čes. II. 508. 509. 182. 471. 472. 476. 477. 467. 465. — V příčině čís. 1. 2. 3. a 6. srovnej též Listář I. č. 359. 97. 355. a 332. 1454(—1519). 32. R. 1454. za děkana mr. Jana z Častolovic o suchých dnech svt. Kříže k bakalářství připuštěn byl Václav z Nov. Plzně [Později připsáno: Koranda], a 21. řijna přijat. 1458. 6. ledna za děk. Václava z Vrbna připuštěn Vác. Koranda z N. Plzně ke zkoušce mistrské 1459. 2 . pros. mr. Vác. z Plzně ještě se 7 jinými novými mistry byli do sboru fakulty přijati. 1460. 16. dubna týž zvolen za děkana; 1461. 21. dubna byl examinatorem bakalářů; podobně 1463. 20. října. 1465. 2. dubna byl exam. mistrů; t. r. 11. června exam. bakalářů a t. r. 5. srpna a 12. září opětně. 1465. 9. října dispensatorem. 1466. 1. list. byl exam. baka- lářů; 1467 4. března exam. mistrů; t. r. 9. října dispensato- rem a 1469. 10. října též.

Strana 25
1455. 25 1471. 6. září jakožto místokancléř zahájil zkoušky mistrské. 1473. 9. října byl kolektorem; 1475. 14. října dispensatorem. 1487. 9. října kolektorem; 1488. 9. říj. zvolen za dispensatora. 1489. 9. října opět byl dispensatorem. 1493. 28. května zvolen za exam. mistrů. 1500. 9. října byl zvolen za dispensatora; 1502. 9. října zvolen ke zkoušení. 1505. 14. srpna zvolen za examinatora; 1513. post mortem Mg. Wenceslai Pacoviensis, generalis studii moderatoris, in ejus locum, quamquam natu major, sed spiritu longe fervidior rever. Mgr. Wenceslaus Corandiceus est suffectus ac e vicerectore rector factus est. Korandae mors a. 1519. die 9. Februarii. Attigit centum annos. Monumenta univ. Prag. II. 49. 50. 61. 62. 67. 73. 75. 76. 77. 84. 88. 89. 90. 92. 93. 98. 114. 119. 124. 127. 159. 162. 169. 188. 191. 192. 206. 244. 1455. 13. února. (V Plzni.) Katruše Kozlíková prodává svou louku, klímovskou zvanou, za 60 k. 33. 25 gr. Prokopovi, písaři městskému v Plzni. Já Katruše, vdova někdy Kozlíková z Nového Plzně, jedno- stajně spolu i poručníci její Frána řezník, Beneš súkeník a Václav Homole, vyznáváme tiemto listem obecně přede všemi, ktož jej uzřie anebo čtúce slyšeti budú, že jsme dali a prodali, i mocí listu tohoto dáváme i prodáváme naše všechno právo i s naší plnú a dobrú svobodnú volí i našich dědicuov a budúcích volí na tom a k tomu majestátu na tu louku klímovskú, jakožto najjasnější král z své velebné jasné milostivosti ráčil dáti a dal mně a mým dědicóm a budúcím majestát, jakožto ten ma- jestát jeho velebnosti mně sám v sobě široce ukazuje1), abych dáti, prodati mohla, neb s tiem učiniti, jakž by mi se zdálo aneb líbilo, protož listu tohoto mocí prodala jsem pravým trhem ku pravému dědictví tu lúku i s tiem majestátem i s na- ším plným právem za šedesát kop grošuov a za pětmezcietma grošuov múdrému a opatrnému muži Prokopovi, písaři měst- skému a měštěnínu v Novém Plzni a Dorotě manželce jeho i jich dědicóm a budúcím, i tomu každému, ktož by tento list jměl s jich dobrú volí, ku pravému a spravedlivému dědictví, 1) Viz list kr Ladislava z r. 1454. 4. července v Praze, čís. 26. 4

Strana 26
26 1455. aby již psaní Prokop písař a Dorota, manželka jeho i jich dě- dici a budúcí s tiem majestátem a s lúkú učinili bez našie všeli- kteraké přiekaznosti, jakž se jim zdáti neb líbiti bude, neb mocí toho listu dále nižádného práva sobě jsme nepozuostavili na té lúce a v tom majestátu, a úplně a v cele všicku moc i právo i naši svobodnú voli dali a prodali jsme, nic sobě na té lúce a v majestátu neostavivše, aby on Prokop písař a jeho man- želka Dorota a jich dědicové a budúcí s tiem majestátem a lúkú na věčné časy učinili, jakž se jim zdá aneb líbiti bude, neb jest jich vlastnie, nám. úplně a v cele zaplacené. Tomu na pevnosť budúcí a na svědomie i na potvrzenie já nadepsaná Katruše Kozlíková, jménem svým i mých dědicuov a budúcích, pečeť mú vlastní s mým plným vědomím a volí dobrovolnú a svobodnú, a my poručníci její svrchupsaní pečeti naše vlast- nie s naším vědomím a volí dobrovolnú naší k tomuto listu jsme přivěsili a pro dalšie svědomie připrosili jsme urozeného a statečného rytieře Jana z Zaječic, urozených panoší Jana Hvozdieře z Prostiboře, Přecha z Kunratic a múdrých, opatr- ných purkmistra a konšeluov města Nového Plzně, že jsú své pečeti na svědomí vedle našich k tomuto listu přivěsili sobě bez škody, jenž jest dán i psán léta od narozenie syna božieho tisícého čtrstého padesátého pátého, ten čtvrtek před svatým Valentinem. List. perg. v čes. zem. museu v Praze. Z 8 pečetí visících na proužcích dvě chybí. První pečeť málo znalá; druhá Frány řez. ve štítě dvě přes sebe křížem přeložené palice (?), opis nezřetelný; třetí Beneše souk. chybí; čtvrtá Homolova ve štítě tři hřebla (2, 1) vzhůru hřeby obrácená, opis nečitelný; pátá Jana z Zaj., ve štítě dole stou- pající půlměsíc s konci kvítkem zdobenými; šestá Hvozdíře, štít roz- poltěný, pravá polovice vystupuje, v levé uprostřed vystupující příčné břevno; sedmá Přecha z K., ve štítě loukoť s dvěma špicema v pístu nasazenými; osmá m. Plzně chybí. 34. 1455. 9. dubna. Závěť Martina Uterského. Prokop Reš rychtář, Jan Panuoška súkenník — purkmistr a Václav Prunéř, přísežní měšťěné města Nového Plzně, známo činíme —, že — Martin Uterský, náš spoluměštěnín, — své po- slednie rozkázánie — učinil —. Najprvé pověděl, že jest řádnú

Strana 27
1455. 27 smlúvu vzel s Blažkem synem svým, lidmi hodnými, — Blažkem krajčířem, Prokopem Rešem, Benešem súkeníkem, Prokopem Sviňákem a Strýcem ševcem, o všechny věci, tak že jemu dal — LXXIIII kop grš. a tiem jeho konečně oddělil, než toto zvláště vymienil, jestliže by — Blažek — poslušen byl matéře své a poruč- níkuov, tehdy mu přidává XV. kop grš. A jiný veškeren statek, movitý i nemovitý, — mocně porúčie Anně, manželce své, aby s tiem učinila vedle vuole poručníkuov — A jestli že by jie pán buoh neuchoval, tehdy má moc deset kop grš. rozkázati, kam sě jí zdáti bude a ostatek poručníci aby rozdali na skutky milosrdné, kamž se jim zdáti bude. Item odkazuje Jakubkovi, synu Blažkovu, pět kop grš. a ty aby dány jemu byly, když by k létóm přišel; it. odkazuje na dielo kostelnie sv. Bartolo- měje pět kop gr. a z toho aby dány byly, až by sě duom prodal; it. kaplanu do Vterého odkazuje zlatý rýnský; it. do Břína faráři zlatý rýnský, a témuž faráři z Břína s jinými kně- žími toho bratrstva na službu odkazuje kopu grš.; it. do Kra- šova faráři odkazuje zlatý rýn.; it. Vávrovi bratranu svému odkazuje sukni svú črnú s kožichem a k tomu kabátec a nohavice. Kterémužto poručenství Anně manželce — přidává poručníky — Blažka krajčeře a Strýce ševce, měšťany z Plzně, — a týmž poručníkóm za jich práci odkazuje Blažkovi dvě kopě grš. a Strýci kopu grš. Tomu na pevnosť (jako č. 1), léta — tisícího čtyrstého padesátého pátého, tu středu, před nedělí provodní. Listina perg. v museu plz. 221/167 + 25. Pečeti visejí na prouž- cích perg., první a třetí jest porouchána. 1. Štít oblý, v němž se spa- třuje šikmo z levého spodního do pravého horního rohu šipka, opis: .. . . . z plznye. 2. Štít též oblý, v němž šipka zpříma stojící, s dvěma příčkami na spodu, opis: * ** ian panuss w Plznie. 3. pečet, ve štítě spatřuje se jako oltářík trojkřídlý rozevřený (?), opis odlomen. — Na rubu listu: Kšaft Martina Vterskýho 1455. sign. N. 173. — Srj. s tím rozsudek rady Star. m. praž. z r. 1488. d. 30. července. 1455. 25. května. Elška z Nov. Plzně, manželka dobré paměti Petra od Dubu, má list dlužní na Jindřicha a Jana, bratří z Rožmberka, svědčící na 70 k grš, na kterouž sumu jí dali bratří 5 k., z nichž je kvi- tuje. — Dán 1455. o hodech letničných. 35. Archiv. čes. XIV. 66. č. 1622. 4*

Strana 28
28 1456. 1456. 4. února. V Praze. 36. Jiřík z Kunstatu a Poděbrad, správce a hofmistr král. čes., ozna- muje konšelům m. Nového Plzně, že vděčně přijal zprávu jejich, v příčině ujištění se Hladka. Posílá jim přípis toho, jak se s Hladkem vyrovnal, tak aby zápis svědčil i obci i p. Jiříkovi. A dává gleit Hladkovi do sv. Havla, aby mohl své v městě prodati a s jinými, byl-li by kde co povinen, se srovnati. Vyzývá pak konšely, aby to na něj vznesli, kdyby snad jinak mínili to opatřiti. Rukojmě z toho základu 200 k. již propustil, neboť s Hladkem má jinou smlouvu, ač k prosbě dobrých lidí s ním milostivě naložil. 1) — Dán v Praze v středu před sv. Dorotú, let etc. 56. Palacký, Archiv V. 270 b. č. 13. 1456. 19. března. (V Plzni.) 37. Narovnání sporu mezi obcí m. Plzně a richtářem plzeň. Buškem z Hřešihlav a manželkou jeho Lucií z Hodušic o richtářství plzeňské. Léta od narozenie syna božieho tísicého čtřstého padesá- tého šestého, ten pátek před květnú nedělí, stala se jest mocná a konečná smlúva mezi stranami, panem purkmistrem, konšely i vší obcí města Plzenského s jedné a paní Lucijí a Buškem, mužem nadepsanee Lucije z strany druhé, námi ubrmany mocně s obú stranú volenými, totiž Janem Hvozdieřem z Prostěboře, Přecem z Kunratic, Václavem Točníkem z Křimic a Prokopem Sviňákem z Plzně. Najprvé váživše a snažně to opatřivše, což se dotýče rychtářstvie, takto to vypoviedáme. Aby pan purk- mistr, konšelee i všecka obec nadepsaní, toho rychtářstvie tak úplně a v cele postúpili paní Luciji a Buškovi ten pondělí po provodě beze všeho prodlenie. Item hned po tento den, aby všecky puožitky od bran v naši ubrmanskú moc položeny byly, a my vieme, což s tiem máme učiniti. Item vypoviedáme, Jíru Dachmana, Bušek aby jeho nechoval než do letnic nynie naj- prvé příštích. Item toto znamenitě vypoviedáme, všecky náklady neb škody nebo puožitky, kterakéžkolivěk jsú byly, aby všecky 1) Jan Hladek přichází mezi konšely r. 1449/50., 1450/51., 1454/55, r. 1455. ještě v červnu se uvádí, v létech 1456., 1457. a 1458. schází, a r. 1459. 24. dubna uvádí se opět a odtud v následujících létech jest stále v radě až do r. 1463. Z jaké příčiny měl spor s p. Jiříkem z Poděbrad, není mně známo.

Strana 29
1456. 29 minuly. Item toto také vypoviedáme, což má bráti vedle práva a spravedlnosti i také, což má činiti z práva, což jest bylo od starodávna, to aby Bušek i jeho budúcí rychtářové bez odpory činili. Item dále vypoviedáme, všecky záštie, nechuti, i všecka zlá vuole aby minula, ale věrně křesťansky měříme je o všecky věci, nic po sobě nepozuostavivše, což jest o rychtářstvie zašlo, i každého zvláště buď kteréhokoli stavu. A to sobě slíbili před námi ubrmany pode ctí a pod vierú i pod tú pří ztracením zdržeti a zachovati beze všeho přerušenie. A tomu všemu k zdr- žení a na pevnost, což svrchupsáno jest, my nadepsaní purk- mistr, konšelee i všecka obec města Nového Plzně, paní Lucije a Bušek, muž její, prosili jsme snažně s obú stran nadepsaných našich ubrmanuov, že jsú své pečeti vlastnie k tomuto listu přivěsili sobě bez škody, jenž jest dán i psán léta a dne svrchu- psaného. List. perg. v museu plzeňském 226/143 † 28 s čtyřmi pečetmi na proužcích, z první Hvozdířovy však zbyl jen proužek, 2. p. Pře- chova štít dole okrouhlý, v něm loukof s dvěma špicema do pístu vsazenými. Opis gotick. minusk : Sigillum — przech z cu — nraticz; 3. p. Točníkova, ve štítě kýta koňská (sic), opis zašlý; 4. pečeť úplně otřelá a olámaná. Na rubu listiny pozd. písmem: Smlouva o richtář- ství 1456. Sig. nov. N. 84. — Srj. dva listy kr. Ladislava z r. 1453. č. 20. 21. 1456. 19. dubna. Odkaz vinice s povinností opravovati kříž při cestě litické. 38. Anno domini M CCCC"LVI fer. secunda ante festum s. Georgii in hoc judicio Frana carnifex, commissarius Johannis Lutkonis pie memorie, per testamentalem legacionem — dedit vineam — jacentem penes viam, ut itur in Liticz, Johanni Klo- bucznikoni —, sub conditione tali, quia idem Johannes Klobucz- nik ac sui heredes et successores euiterne ymaginem crucifixi domini nostri Jhesu Christi una cum statua omni tempore, cum per putretudinem destrueretur, reformare debet et debent sine obmissione. Proclamatum est et nullus contradixit. Judicium primum. Z knihy soudní 2 f. 47.

Strana 30
30 1456. 1456. 24. května. 39. Vávra Chmel z Utušic prodal na dvoře svém v Utušicích 39 grošů roč. platu za 61/2 k. gr. k oltáři sv. Alžběty ve farním kostele v Plzni. Bussko de Hrzessihlaw judex, Sigismundus aurifaber — ma- gister ciuium et Maress braseator, jurati consules ac ciues ci- uitatis Noue Plzne — recognoscimus quod laboriosus homo, Wawra Chmel de Vtussicz, censualis nostre ciuitatis, in nostri pleni consilii presencia personaliter constitutus, recognouit, se ac heredes et sucessores suos in et super curia sua in villa Vtussicz — ac super hereditatibus suis, pratis et humuletis ac super omnibus aliis bonis suis, mobilibus et immobilibus —, simul peccoribus et peccudibus, triginta nouem grossos bon. prag. monete, census annui et perpetui, modo subscripto cen- suandi et dandi, pro sex cum dimidia sexagena, iusto vendicio- nis titulo vendidisse Johanni, filio Fegeliconis et Bernhardo Tocznik, Procopio Ress et Procopio Swiniak, commissariis ipsius et altariste sancte Elizabeth in parochia sancti Bartholomei — promittens — dictum censum — annis singulis diuisim soluendo censuare, videlicet incipiendo in festo s. Galli, proxime venturo, viginti grossos, minus medio grosso et in festo s. Georgii, imme- diate secuturo, totidem et sic deinceps in eisdem festis et terminis, annis quibu-libet occurrentibus, dilacione qualibet proculmota — Et non dato censu cuiuscunque dictorum terminorum termino — ex tunc mox prefati commissarii —, et successores eorum — plenam debent habere virtutem et potestatem, ipsum Wawram Chmel ac heredes et successores suos in omnibus bonis suis suprascriptis auctoritate judicis et juratorum impignerandi et ipsa pignora recepta, atque ipsam curiam cum hereditatibus inter christianos siue judeos obligandi uel vendendi, et taliter censum tunc debitum ibidem conquirendi, absque omni strepitu et querele judicii. Et qui hanc literam habuerit de bona volun- tate dictorum commissariorum —, eidem plenum jus competit omnium premissorum. Harum quibus. sigilla nostra ad preces dicti Wawre Chmel, presentibus sunt appensa. Datum anno do- mini millesimo quadringentesimo quinquagesimo sexto, feria secunda post sancte et indiuidue Trinitatis.

Strana 31
1457. 31 Orig. perg. v museu plz. 162/129 † 12, z pečetí jen proužky zbyly. Na rubu touž rukou poznamenáno: Wawra de Vtussicz soluit XL gros. minus 1 gr. Sign. nov. N. 423. 1457. 16. května. Louka, kterou městské škole odkázal Matěj Krs, byla prodána, 40. aby větší užitek škole vzešel. Procopius, tunc temporis notarius et Jacobus, rector scola- rum tunc temporis in Nouaplzna, in hoc judicio personaliter constituti, recognouerunt, se iusto vendicionis titulo vendidisse pro meliori vtilitate tocius scole communitatis pratum cum fundo et omni jure ad eundem pertinente, quod jacet penes Petri Mi- konis de Czrnicz ex una et Budikone de Radobyczicz parte ex altera, quondam delegatum a Mathia Krs scolaribus, Bartossoni de Czrnicz dicto Hradecz et suis heredibus, quod pratum sibi ibidem statim cesserunt et condescenderunt cum voluntate do- minorum consulum et assensu tunc temporis existencium. Pro- clamatum est et nullus contradixit. Judicium primum. — Anno dom. MCCCCLVII. feria II. post Zophie. Kniha soudní č. 2. f. 52 b., 58 b. a 65 b. Druhý soud 1458 f. III. ante s. Viti. — Třetí soud 1459 f. III. post Georgii, ale misto Jacobus rector psáno: „a Jacobo succentrice". 1457. 16. května. Burian postřihač koupil dům od Bern. Točníka a louku se zá- 41. vazkem, že každou neděli 12 chudých nakrmí. Bernardus Tocznik — vendidit domum acialem et pratum, quondam Chudobovsku, cum area et fundo et omni jure ad eundem pertinente, que domus jacet penes Stephany sutoris ex una et Wrtichvostowe parte ex altera et pratum, quod jacet penes Kach de Sskvrnian ex una et flumen parte ex altera, Burjano tonsori et suis heredibus —, sub condicione tali, quod idem Burjan et sui heredes et posteri, omni die dominico XII personas pauperum omni anno nutrire debet et debent, euiterne et honeste, videlicet pro domo et prato, nulla debita nec pro- scripciones super iam dictam domum et pratum ipse Burjan,

Strana 32
32 1457. heredes et successores sui, non faciens et ad minus quatuor fercula pauperibus largiendo et dando, quia Burjan de prato super domum accepit LXXX sex. gr. — Quam domum cum prato sibi ibidem statim cessit et condescendit. Proclamatum est et nullus contradixit. Judicium primum fer. II. post Zophie; a. d. M'CCCC°LVII°. Kniha soudní č. 2. f. 55. b. — f. 56. b. 1458 f. III. ante s. Viti, judic. II.; f. 62. 1459 f. III. post. s. Georgii judic. III. 1457. 18. května. (V Norimberce). 42. Norimberští vyzývají Plzeňské, aby jejich měšťanům zaplatili 334 zl., které jsou jím dlužni a o které je již několikráte sice upomínali ale dosud bez výsledku. Lieben frunde. Hanns Vlstat vnd Bartholmes Knebel, vnser Burger, haben vns furpracht, Wie In Ewer Ersamkeit IIIC vnd XXXIIII guldein nach Innhalt eins Schuldbriefs, des sie euch abschrieft hirinn beslossen vbersenden, schuldig sey, welcher schuld Sie noch biszher, wie wol nach vil erschynnen sriften, nit zalung erlanngen haben mugen, Sunder der mit Irem gros- sen schaden biszher enpert haben etc. Bitt wir Ewer Ersamkeit in fruutlichem fleisz, Solchen Ewern schuldbrief nochmals von den genannten vnsern burgern zu ledigen vnd Sie irer schuld on lenger verharren zu entrichten, Ir lenger gutlich verczihen in sampt der pillicheit hirinn fruntlich angesehen, das stett vns mit willen vmb Ewer Ersamkeit zu uerdienen. Ewer verschribne antwort etc. Datum feria IIIIta post Cantate, anno etc. LVII". [Nadpis]: Pilsen. Kr. archiv v Norimberce, posíl. kn. 27. f. 108. 1457. 14. října. 43. Jan Chřásta z Olešné dává dva lány a 1/4 dědiny v Kokotě kostelu farnímu v Dejšiné, aby farář každou neděli na něho a jeho rod pamatoval na modlitbách- svých Já Jan, řečený Chřasta z Olešné, vyznávám tiemto listem a svědčím před každým živým člověkem, ktož jej uzřie neb

Strana 33
1457 33 čtúce slyšeti budú, že svobodně a dobrovolně i s dobrým roz- myslem pro budúcie věci a časné, hnut milosrdenstvím dal sem i mocí listu tohoto dávám po své smrti dva lány a čtvrt dě- diny svého pravého dědictvie v Kokotě a na tom zboží se vším k tomu příslušenstvím i s panstvím, tu ižádnému nic nepozuo- stavuje, ani svým přáteluom budúcím, ctihodnému knězi Petrovi, faráři ve vsi v Dejšině, nynějšiemu i budúcím farářóm tak, aby kněz Petr, farář svrchupsaný i budúcí jeho faráři, v budúcie časy věčně prosili pána boha za Jana Chřástu, svrchupsaného i za jeho předky na každú neděli vedle obyčeje. Tomu na zdr- ženie a pevnost dobrovolně svú jsem pečeť vlastnie k tomuto listu a zápisu přivěsil a pro další jistotu a pevnost prosil sem urozených panoší Jana Hvozdieře z Prostiboře, Bohuslava z Chlu- mu, Jana Muchka z Bukova, seděním v Borovách, Marše z Ej- povic a Mikuláše z Niešova, že jsú své pečeti vedle mé k to- muto listu přivěsili, sobě bez škody k dalšiemu svědomie, jenž jest dán i psán léta od narozenie syna božieho tisiecieho čtyři- stého padesátého sedmého, tu sobotu před božím na nebe vstú- pením. Z knih erekčních XIII. f. 281. — Palackého Archiv III. 565. č. 709. 1457. 31. května. (V Norimberce). Norimberští oznamují Plzeňským, že měštané jejich na žádost obce 44. plzeňské chtějí se zaplacením dluhu posečkati až do sv. Michala příštího, ale přimlouvají se, aby v tu dobu hleděli měšťanům oněm jistě dluh jejich zapraviti. Lieben frunde. Ewer schrieftlich antwurt vns yczund der schuld halben, So Ir Hannsen Vlstat vnd Bartholmes Knebel, vnsern burgern schuldig beleibt, zugesant, haben wir wol vernomen etc.; vnd wann Ir nu in besliesz derselben Ewer antwurt berurend vnd pittend seyt, Nachdem Euch vmb solch schulde wol wissent sey Mit den genanten vnsern Burgern zu reden solcher Schuld halben, mit Euch ein gutlich harren vnd mitleyden zu tragen etc, haben wir Ewer weisheit zu geuallen gen den genanten vnsern burgern souil fleisz tun vnd furkern lassen, das Sie vns zugesagt haben, die gemelten schuld, wie- wol mit Irem mercklichen schaden zwischen hie vnd Sand Mi- cheltag schirstklich gutlichen vwen vnd austen zu lassen. 5

Strana 34
34 1457. hirumb wir Ewer Ersamkeit mit allem fleisz pitten, vmb vnsern willen darob zu sein vnd zu bestellen, domit die vorgenanten vnser burger solcher Irer verfalner vnd ausstender Schuld auf die genanten zeit on lenger verczihen auszgericht vnd der schad losz gehalten werden, Ir lanng gutlich pit vnd harren zusampt der pillicheit fur augen genomen, auch zu uermeyden, das die vnsern nit verrer Mwe, kost vnd arbeit darauff bedurffen zu legen. Das stett vns etc. Datum feria III. post Exaudi, anno etc. LVII. [Nadpis]: Pilsen. Král. archiv v Norimberce, posíl. kn. 27. f. 115. 1457. 25. června. 45. Rada Starého města pražského schvaluje rozhodnutí rady plzeň- ské ve sporu o dědictví mezi Annou vnučkou a pí Machnou, dcerou Mikul. Hynka. Purkmistr a rada Starého města Pražského přézeň svú vzkazujem, opatrní přietelé milí. Jakož po duokladu od Vašeho súdu v té při, kteráž jest mezi paní Annú, dcerú nebožce Janka, syna Hynkova, z jedné a paní Machnú, spoluměštkú Vaší, z strany druhé, k žádosti našie vypsali jste nám zprávu též pře plnějie tiemto obyčejem, že paní Annička svrchupsaná žá- dala jest kšaft slyšeti Mikuláše Hynkovic, otce panie Machny,1 kteréhož jste nám poslali přepis; ten slyševši paní Annička táhla sě jest na nápad otce svého. Pak odpor paní Machna proti tomu učinila vedle kšaftu otce svého, z něhož rozumieno býti muož, kterak jest otec svrchupsané Anničky oddělen, a ten nápad, kterýž jest rozkázán Hynáčkovi a Jankovi, jestliže by buoh neuchoval Mikuláška, bratra najmlazšieho téhož otce, aby ten jeho nápad spadl na svrchupsané bratry Hynáčka a Janka a na pannu Machnu, sestru jich, pravým rozdielem, dokudž by nebyla za muž dána; pakli by stav svój proměnila, tehdy sto kop aby jí vydáno bylo. I jest ona za muž dána i že svrchupsaná dva bratry oddělena, Hynáček a Janek, jakož jsta 1) Viz Listář I. č. 304. závěť Mikuláše Hynka z r. 1430. 30. dubna a dále č. 332. z r. 1433. 30. srpna závěť Jana Hynkovic, nejstaršího syna Mikulášova.

Strana 35
1457. 35 nápadu čekala po bratru Mikulášovi, oba jsta prvé s světa sešla, a najmlazší bratr Mikulášek se paní Machnú, sestrú svú, jest svrchupsané bratry přetrval, sestry své panie Machny neodděliv, s ní do smrti chlebil, svrchupsané bratry Hynáčka a Janka, otce panie Anniččina, přetrvavše. A my slyševše kšaft Jankuov otce panie Anniččina, jakož sě jest paní Annička na nápad táhla po otci svém, kterýž jest jměl spadnúti s Mikuláška na otce jejieho i nespadl, aniž jest Janek v kšaftu svém toho ná- padu postavil, neb jest k tomu i žádného práva neměl, než toliko na paní Machnu právo Mikulášovo a jeho statek spra- vedlivě připadl, jakožto na dědičku napřed po otci a potom po bratru najmlazšiem a nedielném, neb jest Mikulášek bratr naj- mlazší otce Anniččina, Hynáčka i bratra Jana přetrval spolu se paní Machnú, sestrú svú, bratry staršie oddělené, totiž Annič- čina otce. A tak výpověď prvé rady jedné a potom rady druhé, kterúž v prvniem duokladu popsanú máme, vypověděli jste a jie potvrdili. Protož my ve jméno božie nálezu Vašeho jakžto spra- vedlivě nalezeného pochvalujem a z plného práva potvrzujem tiemto listem. Dán na sobotu po hodu sv. Jana Křtitele božieho, léta od narozenie syna božieho tisícého čtřstého padesátého sedmého. [Nadpis]: Opatrným purkmistru a konšelóm města Nového Plzně, přátelóm milým. Z nejstarší knihy priv. a závětí f. C. 20. 1457. 27. června. Ve Vídni. Král Ladislav stvrzuje držení richtářství plzeňského Buškovi 46. z Hřešihlav a manželce jeho Lucii z Hodušic. Ladislaus, dei gracia Hungarie, Bohemie, Dalmacie, Croa- cie, Rame, Seruie, Gallicie, Lodomerie, Cumanie Bulgarieque rex, Austrie et Lucemburgensis dux, nec non Morauie et Lusa- cie marchio etc. Notum facimus vniuersis, maiestati nostre hu- militer supplicasse fidelem nostrum, dilectum Busskonem de Hrzessihlaw, quatenus regia beneficencia dignaremur sibi et Lucie de Hodussicz, coniugi sue, deuote nostre dilecte, eorum- que heredibus, approbare, dare, ratificare et confirmare judica- tum ciuitatis nostre Noue Plzne cum omnibus pertinenciis suis, 5*

Strana 36
36 1457. qui ad dictam Luciam, vxorem suam, heredem Andree, eiusdem Lucie patris, quondam judicis predicte ciuitatis, pleno et here- ditario iure pertinet et pacifice tenet ac possidet, quia sic ipsa Lucia petit et desiderat, impetrare. Nos habita sufficienter fide, quod supra narrata vera sunt, animadvertentes eciam firmam fidelitatem et seruicia prefati Busskonis erga nostram maiesta- tem, eius supplicacioni graciose duximus annuendum, ideo de- liberate et sano nostrorum procerum et fidelium accedente con- silio, de certa nostra sciencia, auctoritate regia Bohemie, ipsis Busskoni et Lucie, ipsorumque heredibus dictum iudicatum approbamus, damus, ratificamus et confirmamus cum omnibus pertinenciis et iuribus suis, in quibuscumque rebus existentibus et quouis nomine nuncupatis, et signanter cum vniuersis et sin- gulis libertatibus, immunitatibus, graciis, commoditatibus, con- cessionibus, indultis et priuilegiis datis et concessis super dicto iudicatu a serenissimis diuisque principibus, regibus Bohemie carissimis predecessoribus nostris, hiis, qui in ipso iudicatu eisdem Busskoni et Lucie hactenus fuerunt antecessores, saluis tamen alienis iuribus et nostre camere, si qua in causis crimi- nalibus occurrentibus in dicta ciuitate eidem camere compete- rent de consuetudine uel de iure. Mandamus igitur omnibus subditis nostris, cuiuscunque officii, dignitatis, nobilitatis, status ve sint et presertim succamerario nostro, regni Bohemie, qui nunc est uel deinceps erit, sub pena indignacionis nostre, ne prefatos Busskonem, Luciam et eorum heredes in supradicto iudicato eiusque iuribus antedictis molestent, turbent aut aliquo modo impediant, sed eos contra quoslibet molestare, turbare, aut alio quocumque modo impedire attentantes, oportunis reme- diis protegant ac tueantur. Presencium sub appensione sigilli nostre regie maiestatis testimonio litterarum. Datum Wienne die vigesima septima mensis Junii, anno domini millesimo quadrin- gentesimo quinquagesimo septimo, regnorum nostrorum anno Hungarie etc. decimo octauo, Bohemie vero quarto. [Na ohybu v pravo]: Ad relacionem domini Procopii de Ra- benstein cancellarii, Nicolaus Liscius, legum doctor. [Na rubu]: Registrajta. List perg. v museu plzeňském 510/303 107, s velkou penízovou pečetí majestátní na červenobílých šňůrách, mnoho pomačkanou. V le- gendě na líci i na rubu na konci opisu rok 1456. Na rubu listiny starší rukou: Ladislaus, pozdějším písmem: V příčině richty a rich- tářství. Starší signatury N. 35., pak N. 5., nov. sign. N. 85.

Strana 37
1457. 37 1457. 25. července. Ve Vídni. 47. Král Ladislav daruje obci m. Nov. Plzně všechny platy a dávky, které dosud židé, v Plzni bydlící každoročně do komory král platili, aby obec jich užila na opravu hradeb městských. Ladislaus, dei gracia Hungarie, Bohemie, Dalmacie, Croa- cie rex, Austrie dux et Morauie marchio etc. Notum facimus vniuersis, quod volentes ciuitati nostre Noue Plzne auxilium afferre, quo possit ruinas murorum reformare, quas passa est, dum a superiorum temporum funesta clade oppugnata, magna se virtute defendit, deliberate et sano nostrorum procerum et fidelium accedente consilio, de certa nostra sciencia, auctoritate regia Bohemie, eidem ciuitati damus et concedimus, ut a judeis, qui nunc in dicta ciuitate habitant, uel imposterum habitabunt, percipere, exigere et tollere possit omnes census, redditus et prouentus consuetos ab ipsis iudeis dari et solui camere nostre regni Bohemie, quos in restauracionem et reformacionem pre- dictorum murorum et ruinarum conuerti et expendi omnino vo- lumus et iubemus presenti nostra concessione et iudeorum do- nacione, in casu, quo prefatos iudeos aut aliquos ipsorum pro nobis et camera nostra habere vellemus, minime obstante. Man- damus igitur omnibus subditis nostris cuiuscunque status, gra- dus, nobilitatis, dignitatis officii ve sint et presertim succame- rario nostro regni Bohemie, qui nunc est uel in futurum erit, sub pena indignacionis nostre, ne in premissis dictam ciuita- tem vexent, turbent aut aliquomodo impediant, sed pocius eam oportunis remediis protegant ac tueantur. Presencium sub appen- sione nostri regalis sigilli testimonio litterarum. Datum Vienne die vigesima quinta mensis Julii, anno domini millesimo qua- dringentesimo quinquagesimo septimo, regnorum nostrorum anno Hungarie etc. decimo octauo, Bohemie vero quarto. [Na ohybu v pravo]: Ad relacionem domini Zdenkonis de Sternberg. List. perg. v museu plzeňském 364/208 74 se znakovou pečeti na proužku visící. Pospod na proužku: List na židy. Starší sign. Nr. 38, nov. sign. N. 25. Opisy v Stehl. knize priv. měst. f. 101. a u Tannera. — Listina tato pojata v doslovném znění do konfirmace privilegií jako č. 22.

Strana 38
38 1457. 1457. 25. července. Ve Vídni. 48. Král Ladislav dovoluje obci města Plzně, aby po tři léta nebyli povinni dlužníkům svým platiti, leč komu by sami chtěli. My Ladislav, z božie milosti uherský, český, dalmatský, charvatský etc. král, vévoda rakúský a markrabie moravský etc. Oznamujem všem, že věrným našim milým, raddě a všie obci města Nového Plzně, chtieče je opatřiti v tom, aby pro mnohé dluhy, jichž snésti bez konečného jich zkaženie nemohú, ale potom, aby tiem opravíce se mohli svých dlužníkuov odbyti, jim milost tuto učinili sme takovie, že jim všem vespolek i kaž- dému z nich zvláště přede všemi, komuž oni dlužni jsú, svo- bodu a lhuotu dali sme od svaté Kateřiny najprve příští až za plná tři léta pořád zběhlá, tak aby v těch třech létech žádnému platiti nebyli povinn, leč komužby sami chtěli, ani také kto jich pro dluhy stavovati v našich královstvích a v kniežetstvích aby nemohl na zemi, ani na vodách, ani kterakkoli hindro- vati. Protož všem duchovním i světským, kterého koli stavu nám poddaným, věrným našim milým, přísně přikazujem, aby svrchupsaným měštěnom Plzeňským v této našie milosti do toho času nikterakž nepřekáželi, než je v tom zachovali, neb na tom naši vuoli naplnie i zvláštnie libost učinie. Tomu na svědomie pečeť naši královskú kázali sme přitisknúti k tomuto listu. Dán v Viedni den svatého Jakuba apoštola, léta od narozenie bo- žieho syna tisícieho čtyřistého padesátého sedmého, let králov- ství našich uherského etc. v osmnáctém a českého v čtvr- tém letě. [Hned dole pod tím v pravoj: Ad mandatum domini regis domino Sdenkone de Sternberg referente. List. perg. v museu plzeňském, ve formě listu bez dolního ohnu- tého okraje 301/244 † 0, s červenou pečeti prostě na rubu upro- střed přitištěnou, z větší části odlámanou, Sign. nov. N. 24. — Opis u Tannera. 49. 1457. 27. července. Ve Vídni. Král Ladislav potvrzuje městu N. Plzni všechna privilegi a. Ladislaus, dei gracia Hungarie, Bohemie, Dalmacie, Croa- cie, Rame, Seruie, Gallicie, Lodomerie, Cumanie Bulgarieque

Strana 39
1457. 39 rex, Austrie et Lucemburgensis dux, nec non Morauie et Lusacie marchio etc. Notum facimus vniuersis, celsitudini nostre fuisse humiliter supplicatum nomine magistri ciuium, consulum iura- torum et tocius communitatis, ciuitatis nostre Noue Plzne, no- strorum fidelium dilectorum, quatenus benignitate regia dignare- mur approbare, ratificare et confirmare omnes gracias, litteras, libertates, immunitates, donaciones, consuetudines, concessiones, priuilegia et jura vniuersa, que ipsi ciuitati dederunt et con- cesserunt serenissimi reges et illustres duces Bohemie, nostri carissimi antecessores. Nos memores virilis et fortis resistencie, quam Plznensis ciuitas pro conseruacione et honore orthodoxe fidei nostre non sine magnis eius incommoditatibus et damnis animosa constancia fecit, suis honestis precibus libenter annui- mus, ideo deliberate et sano nostrorum procerum et fidelium accedente consilio, auctoritate regia Bohemie, omnes gracias, libertates, immunitates, litteras, donaciones, laudabiles consue- tudines, concessiones, indulta, priuilegia et iura vniuersa, que prefati antecessores nostri dederunt et concesserunt predicte ciuitati, ciuibus et habitatoribus eius heredibusque eorum, sicut rite et racionabiliter processerunt, approbamus, ratificamus et confirmamus cum omnibus punctis, articulis clausulis et sen- tenciis suis, ac si earum eorumque tenores his litteris nostris de verbo ad verbum, [vel] particulariter expressi forent, volumusque ea omnia obtinere perpetuis temporibus validam et inuiolabilis roboris firmitatem. Nulli ergo liceat, hanc paginam nostre con- firmacionis, voluntatis et decreti infringere, aut ei ausu aliquo temerario contraire, si quis autem contrarium fecerit, serenita- tis nostre indignacionem se nouerit incursurum. Presencium sub appensione sigilli nostre maiestatis testimonio litterarum. Datum Vienne die vigesima septima Julii, anno domini millesimo qua- dringentesimo quinquagesimo septimo, regnorum nostrorum anno Hungarie etc. decimo octauo, Bohemie vero quarto. [Na ohybu v pravo]: Ad mandatum domini regis Procopius de Rabenstein, cancellarius. [Na rubu]: Registrata. List. perg. v museu plzeňském 575/343 † 116 s krásnou peni- zovou pečetí majestátní na červenobílých šňůrách visící, v hedbávném sáčku zaobalenou. Starší sign. N. 36. nov. sig. N. 25. — Opis v Stehl. knize priv. měst. f. 98. b. a u Tannera.

Strana 40
40 1458. [1457. 50. Král Ladislav dal statek po smrti Jana Chudoby, měšť. v Plzni, na něj spadlý, bratřím z Pusté Dobré. In ciuitate Plzna Johannes Chudoba 1) et filie ipsius de- cesserunt, quorum bona et hereditates, videlicet domus in ciui- tate Plzna cum agris, pratis, et quecunque ad regem sunt deuo- luta, dominus rex Ladislaus dedit Nicolao et Erasimo, fratribus de Pusta dobra, pro seruiciis eorum per literam suam. Litera proclamacionis in Plznam non emanauit. DD. 16. f. 227. [1458.] 14. ledna. Ve Výmaru. 51. Vilém, vévoda saský, žádá obec města Plzně, aby jej podporovali, že se chce po smrti krále Ladislava ucházeti o trůn český. (Datum Wymar vff Sonnabint post Octavam Ephiphanie.) Palacký, Urk. Beiträge č. 127. 1458. 22. prosince. 52. Remeslo soukenické učinilo smlouvu s Ondráškem soukeníkem, aby mohli k své potřebě užívati valchy za jeho mlýnem, před pražskou branou. Jakož jest byla nesnáze mezi řemeslem súkenickým z Plzně z jedné a Ondráškem súkeníkem odtudž z strany druhé o valchu, kterúž jsú stavěli svrchupsaní súkeníci za jeho mlýnem i o jiné věci buď v řemesle i v jiných věcech, o to jsú již přátelsky smieřeni s jich obú stranú dobrú volí. A takto se stala mezi nimi výpověď: Kteréž jsú stavenie byli súkeníci udělali pod 1) Jan Chudoba držel dům č 221 v V. čtvrti vedle brány škvrňské a dům ten prodala r. 1458 manželka jeho Dorota Petrovi konváři a není v knize městské žádné zmínky o tomto darování králově. Zápis první jest z 13. června 1458, a zápis druhý ze 24. dubna 1459, třetí schází. Kniha soudní 2 f. 57. a 65.

Strana 41
1459. 41 mlýnem Ondráškovým1), to jest zbořeno, neb jest bylo ke škodě tomu mlýnu, pak za to stavenie, kterúž jsú škodu vzali ti sú- keníci, přietelee Ondráškovi mají dáti 10 kop gr. dvě neděli po sv. Jiří a druhých 10 kop gr. po sv. Havle a to pro tu příčinu, nechtiec aby dalšie nesnáze a ruoznice mezi nimi byla, tíž súkenici nemají viece stavěti tomu mlýnu ke škodě žádného stavenie, než mají tu v Ondráškově valše dělati poctivě, ko- mužby se zdálo a v též valše mají počieti dělati konečně do sv. Jiřie; pakli by se jim nezdálo toho učiniti, aby on svého v tom mohl požívati tak, jakž se jemu bude zdáti; pak jestli že by svrchudotčení súkeníci dělali v té valše, tehdy již jmeno- vaný Ondrášek má jim dávati každý rok 15 gr. na drva a těch drev mají společně požívati. A jsú slíbily obě straně zdržeti a zachovati pod tú pří ztracenie. Actum Prage fer. VI. post fe- stum Thome apostoli anno etc. LVIII°. [Nadpis]: Smlúva mezi súkeníky z Plzně a Ondráškem súkeníkem o valchu. Z knihy smluv č. 212 f. 2 b. 1459. 28. února. Jan Krásný, měštěnín, byl pro různé zločiny, jichž se proti obci dopustil, odsouzen hrdla. Pomocníkem jeho byl Mareš sladovník, který však se k soudu nedostavil a proto vyhostěn z obce a statek jeho případl králi. 53. Anno domini 1459 tu středu před nedělí Letare, stal se jest súd komorní, zahájený skrze pana Ondráška, hofrychtéře z Prahy, o hlavu Jana Krásného,2) toho času za Jana Hladka purkmistra, a jiných pánuov, Jana Panuošky, Václava Prunéře, Vávry Pšeničky, Beneše súkeníka, Oldřicha z Malic, Šimona Mikšice, Blažka řezníka, Václava Homole, Prokopa Reše, Jana Ovsíka a Víta súkeníka. A při tom súdu stáli Jana Krásného přietelee, Ziga bratr jeho s jinými přáteli a tu se jest tázal pan hofrychtéř, vedle práva-li se jest jemu stalo. Tu jsú pání od- pověděli: Vedle práva ale s milostí, nebo jest měl čtvrcen býti 1) Ondrášek soukenník koupil r. 1454 od Kateřiny Kozlíkové mlýn veliký před pražskou branou, (molendinum magnum cum sex rotis). Kniha smluv 212. f. 24 b. 2) Jan Krásný přichází mezi konšely r. 1456. a 457. 6

Strana 42
42 1459. proto, že jest vyznával v plné raddě bez mučenie, že jest proti Králově Milosti a vší obci věci neřádné jednal, že raddu jinú jměl s pomocníky saditi a se zmocniti proti Králově Milosti k zkaženie všie obce a tu obec tedy chtěl zavésti, zjednav zradu takovú. A dále osoby některé chtěl o hrdla př praviti a maje na smrt jíti, jich jest odprošoval, že jest je měl o hrdla připraviti. A obec kradl a v škodu ji připravoval. A o to brali raddu u stu- dénky za Všemi Svatými a tu se scházeli. A na tyto jest pravil, jakožto zejména na Marše sladovníka a Huplíka, že jsú s ním póvod toho byli. A to jest voláno biřicem, jakož svrchupsáno stojí, a rychtář velel jemu odvolati a on řekl, že nevie co A to rychtář svědčil před súdem komorním pana hofrychtéře. Item Mareš sladovník volán jest k tomu súdu provoláním biřicovým třikrát, tu jest nestál. Pan hofrychtéř toho jest podal: Takový člověk pro skutek takový, má-li přijat býti v tu obec. Tu jest radda nalezla, že nemá přijat býti věčně. Item k témuž statku připověděl se jest Frána z Řece a Bavor Janovský, jeho slovem, dáním královú Milostí. Tu jest podal pan hofrychtéř na pány: Na koho jest ten statek spadl. Tu jest radda odpověděla, že jest na královu Milosť spadl krom práv našich pohoršenie. Opět podal pan hofrychtéř na pány Mají v ten statek uvedeni býti. Radda odpověděla, že mají krom našich práv pohoršenie. Potom rada na Fránu podala, má-li které právo k tomu statku, aby to povedl ve třech súdech vedle práva města našeho. [Nadpis]: Súd komorní o hlavu. Z knihy smlúv, č. 212. f. 5. b. — Viz č. 5�. z 28. května. 1459. 9. března. V Kladsku. 54. Král Jiří žádá p. Jana z Rosenberka, aby přijel do Plzně tu středu po provodě (4. dubna) a doprovodil krále do Chebu ke sjezdu s falckrabím rýnským a markrabím braniborským a jinými knížaty. Dán na Kladště v pátek před sv. Řehořem, království léta prvního. Archiv čes. V. 275. č. 7.

Strana 43
1459. 43 [1459. po 9. březnu] B. m. Jan z Rosenberka oznamuje králi Jiřímu, že k žádosti jeho chce 55. přijeti do Plzně a dále do Chebu. — Bez místa a dne. Archiv čes. VII. 227 č. 37. 1459. 8. dubna. V Chebu. Král Jiří potvrzuje cechu řeznickému v Plzni listinu krále Jana 56. z r. 1341. dne 26 října v Kníně danou. Georgius, dei gracia Bohemie rex, Morauie marchio, Lu- cemburgensis et Slesie dux ac Lusacie marchio. Notum facimus tenore presencium vniuersis, maiestati nostre pro parte carni- ficum ciuitatis nostre Plznensis, fidelium nostrorum dilectorum, humiliter fuisse supplicatum, quatenus de solita benignitate nostra dignaremur eis approbare, innouare, ratificare et con- firmare quoddam privilegium serenissimi Johannis, Bohemie regis, predecessoris nostri, atque ab vniuerso consulatu maioribusque dicte ciuitatis Plznensis laudatum, gratum et acceptum, cuius tenor per omnia sequitur in his verbis: [Následuje list krále Jana z r. 1341. d. 26. října v Knínu, viz čís. 50. díl I. Listáře. Nos eorum precibus graciosius annuentes, non per erro- rem aut improuide, sed deliberate, de certa nostra sciencia, cum sano procerum et fidelium nostrorum consilio, dictum privile- gium in omnibus suis punctis, clausulis, articulis et sentenciis, de verbo ad uerbum, ut superius exprimitur, approbamus, inno- uamus, ratificamus et confirmamus. Volumusque, dictos carnifices predicto priuilegio et graciis in eo contentis uti, frui et gaudere, quouis ciuium aut aliorum omni impedimento remoto. Manda- mus igitur vniuersis officialibus nostris et signanter succame- rario nostro, magistro ciuium, juratis ac judici dicte ciuitatis, qui sunt aut pro tempore fuerint, quatenus sepedictos carni- fices in prefatis graciis et libertatibus manuteneant protegant et defendant, nec eos in illis molestari permittant, sicut nostram cupiunt indignacionem euitare. Presencium sub nostri regalis sigilli appensione testimonio literarum. Datum Egre die octaua Aprilis, anno domini millesimo quandringentesimo quinquage- simo nono, regni nostri anno primo. [Na ohybu]: Ad mandatum dſomilni regis, Procopius de Rabenstein cancell arius]. [Na rubu]; Rlegistrajta Johannes de Brunna. 6*

Strana 44
44 1459. List. perg. u společenstva řeznického v Plzni s pečeti znakovou, visící na hedbávné šňůře červenobílé. — Opis u Tannera. [1459.] 1. května. V Plzni. 57. Vilém z Schönburka, zemský komthur řádu německého v Čechách a na Moravě, podává zprávu o majetku řádu v Čechách velmistrovi. Mimo jiné má řád ještě své domy v Plzni, Chomútově a Bilíně. [Och zo lasse ich ewer gnode wissin, was ich noch von hewssern habe vnsses ordens zeu Behmen : Pilzen, Kometawen, Belen, das hat vns vnser gnediger konnyg zcugesait mir vnd vnsem orden. Gegeben zou Pilsen, Philippi et Jacobi.] Palacký, Urk. Beitr. č. 70. s rokem 1454. Orig. v archivu v Kra- lovci. — Hicke-Horčička, Urkundenbuch der Stadt Aussig č. 256 1459. 28. května. 58. Statek měšť. Marše sladovníka pro jeho provinění na krále spadlý, daroval král Bavorovi z Janovic a Fránovi z Řece kteří jej prodali pí. Barboře, manželce Maršově. My Bavor z Janovic a Frána z Zerziezie,1) vyznáváme tiemto listem zjevně přede všemi lidmi, jakož jest na královu milost, pána našeho nejmilostivějšího, statek Maršuov v Novém Plzni spadl a ten jest nám jeho králova milost dal a my právo své, kteréž jsme již jměli od JMké, prodali jsme poctivé paní Barboře, ženě předpsaného Marše odtudž z Plzně, tu sobě práva žádného na tom statku nepozuostavujíc, ani dědicóm a budúcím svým, aby již jmenovaná paní Barbora svrchupsaný statek mohla prodati, směniti, dáti, bez překážky našie, dědicuov a budúcích našich. Také dáváme tiemto listem svrchudotčené paní Barboře plnú moc i plné právo k již jmenovanému statku, jakož bychom vyznali, osobně stojiec přede třmi súdy a jie ten statek vzdali vedle práva města svrchupsaného. Toho na svědomie pečeti své přitiskli jsme k tomuto listu, dán v úterý po sv. Urbanu. Ze soudní knihy v zápisech soudu 1459. 29. října konaného č. 2 f. 66b. — Srj. č. 54. z t. r. 28. února. Soud druhý 1460. f. 10. června f. 71. Barbora conjunx, pie memorie Marssonis braseatoris, 1) Správně z Řece, města v Bavořích blíže Brodu bav. P

Strana 45
1459. 45 emit domum cum area, braxatorium cum domuncula, vnum quartale lanci, a Bawor de Janowicz et Frna z Zerzeczie — S. III. 1461. 12. ledna f. 75b. opakuje se zápis soudu druhého. 1459. 30. května. Závěť paní Anny, manželky Předbora krejčího. 59. Bušek z Hřešihlav richtář, Vávra Pšenička purkmistr a Prokop Reš, přísežní měšťané města Nového Plzně, známo či- níme —, že paní Anna, manželka nebožce Předbora krajčeře —, poslednie své rozkázánie — učinivši tak, aby po její smrti mocnost jmělo —. Najprvé mocného poručníka učinila — Oldřicha kramáře, spoluměštěnína; duom jemu Oldřichovi kramáři s koňmi, s hospodářstvím i se vším nábytkem, což jest v domu, i ve dvoře obilé, sena, otavy i s drvy a dědinu zadní, kterážto leží na Boru, — aby z toho všeho statku jemu odkázaného — vy- dal: Item na dielo farnie kostela sv. Bartoloměje 10 kop gr. odkazuje; ít. do Črného kláštera na dielo 5 k.; it. do Šerého kláštera na dielo 5 k.; it. ke Všem Svatým na dielo 5 k.; it. na špitál sv. Máří Majdaleny na dielo 3 k.; it. Ondráškovi, bra- tranu jejiemu a Zuzaně, bratraně její, rúcho ložnie a chodícé, truhle dvě, jednu Ondráškovi a druhú Zuzaně; témuž Ondráš- kovi dvuor před branú Škvrňskú vedle Mikuláše kováře odka- zuje a Zuzaně 5 k. přidávajíc; it. Stankové staré 3 k.; it. Pe- tříkovi krajčieři 2 kopě; it. Viktorovu synu, synu ševcovu 5 k., bude-li knězem, a k tomu perlový věnec a pás stříbrný a 70 grš. čes.; pak-li by knězem nebyl, aby kalich udělán byl a oměral a to aby při kostele sv. Bartoloměje zuostalo, kostelníci v své moci to majíc a 5 kop toliko aby jemu dáno bylo; it. knězi Janovi, křížovníkovi, 2 kopě; it. Prokopovi brnieři 2 kopě; it. Vítovi, služebníku jejiemu, jednu kopu grš.; it. Prokopovi, pí- saři městskému, s dietkami piovár s zahrádkú, kterýž leží před branú škvrňskú vedle Slupníkova piovára, aby každého léta — vydával na vosk k sv. Bartoloměji na sv. Jiřie — 45 grš. a na sv. Havla 45 grš., pakli by toho platu na sobě nechtěl držeti, tehdy aby to převedl na tak dobrý a jistý statek; it. dě- diny všecky i se dvorem, kterýž ležie v Malicích, odkazuje knězi faráři v Plzni krom zahrady, chmelnice, lúčky a dědiny té, ježto na ní pšenice, a lúčky zadnie až po úvarec a po ovsiště od cesty až po chmelnici Karkošovu tak, aby Oldřich poručník,

Strana 46
46 1459. ty dědiny i s dvorem faráři odkázané, což najspieš muož, pro- dal — a aby za ty penieze plat kúpil farářóm tu v Plzni k vy- dávání tak, aby za to věčně čtyři služby při suchých dnech každého léta s vigiljími a s mšemi zpievanými zádušními i s prosbami na kázání kazatelové prosili a na jich duše pa- matovali, totiž na duši nebožce Předbora a na paní Annu, man- želku jeho, i na jich syny a dcery duše i na jich všecky přejšie duše pamatujíc a za ně věrně pána boha prosiece, na sě list k věčné památce toho učiniec, aby ty služby věčně i také prosby nesešly. — A komuž by kolivěk poručník ty dědiny prodal, ten — aby s pilností protrz anebolito hráz tu, kteráž jest vedle cesty, opravoval tak, aby sě súsedóm dolejším škoda nedála; it. zahradu, chmelnici, lúčku a tu dědinu, ježto na ní pšenice jest, až do úvarce a ovsiště a lúčku zadní, od cesty až do chmelnice Karkošovy, cestu svobodnú k tomu majíc skrze dvuor i s požitky, což by na tom nynie bylo, to odkazuje a mocně dává na dielo kostelnie sv. Bartoloměje; it. Pechovi do Túškova, přieteli nebožce Předborova, 1 k. grš.; it. dietkám Reivarovým [sic pinteřovým kopu odkazuje. Item Kamenici k dielóm kostelním a k obci [k] lámání kamene odkazuje, tak aby tudy cesta skrze tu Kamenici na Lochotín provedena a opravena k jezdění skrze obec byla; it. poručníku Oldřichovi 14 kop dlužna; it. dlužna jí Dobronka, krčmářka z Litic, 5 k. a 26 grš. a jestliže by jie pán buoh neuchoval panie Anny, aby toliko 3 kopy dala; it. testi Mikulášovu Slupníkovi dlužna 4 k. a 9 grš.; it. Jakubovi Slupníkovi a Mikulášovi, kterýžto v jeho domu jest, což jest dluhu za dielo sladuov, to aby zaplaceno bylo. — Tomu ku pevnosti— pečeti naše vlastnie jsme přivěsili k tomuto listu, jenž dán léta — MCCCCLVIIII“ ten čtvrtek 1) před ochtábem božieho těla. Z nejstarší knihy priv. a závětí fi D. 1. 1459. 18. září. (V Domažlicích). 60. Na schůzi zástupců kr. Jiřího se zástupci vévody bavorského Ludvíka v Domažlicích bylo smluveno, že se oba panovníci sjedou v Plzni o příštím sv. Havle a tu zavrou spolu jednotu; všechny rozepře mezi nimi mají do života jejich přestati a po smrti obou dědicové a ná- 1) Čtvrtek byl právě ochtáb, tedy mělo by býti středa.

Strana 47
1459. 47 stupci jejich mají užiti spravedlnosti své. (Datum Eritag nach Exaltationis crucis 1459.) Palacký, Urk. Beitr. č. 194. 1459. 29. září. (V Polkenheimě). Král Jiří dává bezpečný list vévodovi bavor. Ludvíkovi a těm, kdo 61. s ním do Plzně v neděli před sv. Havlem (14. října) přijedou Palacký, Urk. B. č. 196. 1459. 29. září. V Polkenheimě. Král Jiří žádá p. Jana z Rosenberka, aby přijel s 50—60 62. koňmi do Plzně ve čtvrtek před sv. Havlem [11. října], kdy král míní se sejíti v Plzni s falekrabím rýnským a vévodou bavorským. — Dán v Pulgenheině, den sv. Michala království léta druhého. Palacký, Archiv čes. V. 280. č. 15. 1459. 16. října. (V Plzni.) Srovnání krále Jiřího a vévody bavorského Ludvíka do jejich života. (Dat. zu Newenpilsen an Erichtag s. Gallentag 1459.) S králem Jiřím 11. října přijeli do Plzně Jan z Rosenberka, Zdeněk ze Šternberka, Jindřich ze Stráže, Zbyněk Zajíc, Prokop kancléř a mnoho jiných pánů a rytířův. Dne 14. října s vévodou bavorským Ludvíkem přijeli hrabě Wolfgang ze Schaumberka, hr. Ludvík z Oettinku, Jan della Scala, pak falckrabí Fridrich, biskup Vormský, hrabě Hes z Leiningen, lantkrabě z Leuchtenberka, Schenk Filip z Erbachu a j. Palacký, Urk. Beitr. č. 198. — Viz o sjezdu tomto Palacký Dějiny IV. 2. 101. a Bachmann, Böhmen u. seine Nachbarländer 1458—61. str. 127—130. 63. 1459. 16. října. (V Plzni). Radové krále Jiřího odebrali se v Plzni do příbytků vévodova a falckrabího (zum Watzla in einem Eckhaus am Markt 1) a chtěli falc- 64. 1) Rožní tento dům Václava, na náměstí, byl na rohu říšské ulice, a patřil tehdáž (1449—1462) zámožnému měšťanu Václavu Bernartovi. Dům ten až do r. 1859. čís. pop 201. patřil k nejzajímavějším domům v městě r. 1859. byl zbořen a na místě něho vystavěny čtyři domy č. 201. 337. 338. a 339. Dům tento teprve v našem století b 1 mylně nazván domem rytířským a templářským, o čemž viz více článek „Dům t zv. německý či templářský“ v Památkách archaeol. 1895. roč. XV.

Strana 48
48 1459. krabího přiměti k tomu, aby starý dluh Čech Bavorům 100.000 zl. (z 11 října 1373 cís. Karlem IV. a synem jeho Václavem učiněný, viz Listář I. č. 116.) pominul. O to snažili se radové Jiřího o své ujmě. Falekrabí oznámil věc vév. Ludvíkovi, který rady kr. Jiřího o míru a přátelství ujišťoval, ale o dluhu se ani nezmínil. (Tím se tedy jeho nevzdával). Palacký, Urk. Beit. č. 199. 1459. 17. října. (V Plzni). 65. Ve středu po sv. Havle bylo v příbytku králově v Plzni umluveno mezi 8 radami královými a mezi 4 vévodovými a 4 falckrabího : O minci, o silnicích obchodních, aby v předešlý stav zase se vše vrátilo, aby škody vzájemné přestaly, a rozepře vzájemné aby na zvláštní schůzi rozsouzeny byly. Palacký, Urk. Beitr. č. 200. 1459. 20. října. V Koubě. 66. Ludvík vévoda bavorský, daroval dlužní list města Plzně na 1600 dukátů, svědčící Vilantovi z Freiberka, a na něj dědictvím přišlý, p. Janu Caltovi z Kamenné hory a na Rabšteině, jakožto odměnu za služby věrné, které p. Jan Calta jemu byl prokázal. Wir Ludwig etc. Bekennen mit dem brieue offenlich fur vns, vnnser erben vnd nachkomen, Als Wielannd von Freyberg vmb XVI Ducaten Im vnd seinen leiblichen erben hundert gul- dein Ducaten Jarlicher gult von der Stat zu Pilsen anhangen- dem Insigel auszgangen 1) vnd wanne wo derselb kaufbrief2) vnnder annderm Inhalt, So der von Freiberg mit tod abgee und nit etlich erben lass, das dann solh hundert gulden geltcz Den hochgeboren fursten, vnnsern lieben vettern, baiden herren Lud- wigen, vatter vnd Sone, Grauen zu Mortani vnd Graispach se- ligen, vnd Irn erben Jarlich geraicht vnd geben sullen werden, vnd derselb von Freiberg also on leiblich erben verschieden mit des tode, dann solh bemelt 10 gulden Jarlichs gelez an den 1) Zde při opisu bylo něco vynecháno. — 2) Viz znění listu v do- plňcích 1435. 28. řijna a upomínací listy vévody bav z 1447. 9. list, 1448 21. března, 1448. 14. dubna a 1448. 28. červen.

Strana 49
1459. 49 benanten vnnsern lieben vettern, Herczog Ludwigen den Elteren vnd Jungen, nach des abgang die mit sambt annderm erblichen an vnnsern lieben herrn vnd vattern, Herczog Hainrichen seli- gen, loblichen gedechtnuss, Vnd von dann an vns geuallen sind, Also haben wir sundern gnaden wegen auf die verpflichtnuss, So sich der Edel, vnnser lieber getrewer, Jan Zallta vom Stein- berg, gesessen Zum Rabenstein, mit dinst beweist vnd noch be- weisen wirdet, darin er sich allenthalben bishere gegen vns vnd den vnnsern vasst gutwillig vnd dinstlichen erczaigt hat, dem- selben Jan Zallta mit wolbedachtem muet vnd mit ganczem willen vnd Zeitigem Rate vnnser Rate, den bemelten brief aut die genanten ducaten vbergeben vnd geben Im auch die vber wissentlich in craft diss briefs, Also das er, sein erben vnd nachkomen, oder wer den brief het mit seiner oder seinen erben willen, die furan von den von Pilsen einemen vnd als- dann damit gefaren, tun vnd lassen sullen vnd mügen, als mit annderm irem aigem guet on vnnser und mainclichs von vnn- sern wegen einsprechen, Irrung vnd hindernusz, treulichen vnd vngeuerlich. Zw Vrchunde haben wir vnnser Innsigl an diesen brief tun hencken vnd zu merer zeugknuss haben vnnser Rate vnd lieb getrewen, Cristoff Parsperger, Sebastian Pflug vnd Cristoff Dorner, vnser kanczler, Ire Insigl czusampt dem vnn- sern auch an den brief gehangen, doch In, Iren erben vnd Insigel on schaden. Geschehen zu Camb am Sambstag nach Galli, Nach Cristi gepurde vierczehendhundert vnd Im Newn vnd funfezigsten Jaren. Nadpis]: Die Schulde, So die von Pilsen meinem herrn schuldig sein, hat sein gnad Jan Zalta vom Steinsperg vbergeben. Král. říš. archiv v Mnichově, Neuburg Copirbuch N. 30 f. 64. — V knize městské koupí a prodejů č. 212 nacházíme hned na prvním listě následovní zápis toho se týkající: Paměť proti listóm Wylantovi z Frayberka. Item Wylant z Friberku ten jest byl pankart kněze Ludvíkov z Engelštatu a jeho pravému synu Ludvíkovi také z Engelštatu i jich dědicóm. Dále markrabie Bramburské ti sú dali sestru svú za Lud- víka mladého z Engelštatu a v tom spříznivše se s nimi i dobýval na otci měst i hradóv, a v tom ten mladý Ludvík hned umřel a oni markrabové zmocnivše se starého kněze Ludvíka a vzeli jej a potom jej dali za peníze knězi Henrichovi z Lanthshuotu a on kněz Ludvík starý v jeho tu vězení umřel a potom kněz Henrich svrchupsaný země jeho dobyl a tudy jest kněz Ludvík, nynější syn nadepsaného Hen-

Strana 50
50 1459. richa, k tomu listu přišel a tudy bohda dobré vóle neokáží, nebo dě- dicové nejsú, jakož list svědčí. A také takoví listové jsú slavné pa- měti císařem Zikmundem s volí všie země vyzdviženi, kdež by dě- dicóv nebylo aneb dobrých volí na listy a k tomu že mocí listové pobraní, měli by navracováni býti. Item za krále Ladislava, slavné paměti, týž král a páni i všecka obec země české na tom jsú zuostali, aby všichni listové byli raj- strováni před pány na to usazenými a vydanými a přes to všecko toho listu mocí vzatého, neslušně zadržalého proti králově Milosti i proti nám pan Calta1) dobyv na zmatek králově Milosti i nám, on vie dobře, kterak nás jím napomíná a dobývá neslušně a neřádně, mocí a braním v mierné zemi pod ubezpečením nás královy Milosti i ode všie země, neb nám i jiným městóm od Jeho královy Milosti tak jest bylo rozkázáno ve všem sněmu již minulém, což by páni a zemené s městy činiti měli aneb města zase s nimi, že nám od- kládá, až do těchto suchých dní v postě. A my jsme se na to ubez- pečili, hotovi jsúce panu Caltovi i jinému každému, ktož by nám z čeho vinu dal, právi býti před královú Milostí, aneb tu, kdež by Jeho královská Milost rozkázala. Item že jest to vší zemi dobře svědomo, kterak jsme byli velmi súženi, zahubeni i dobýváni pro pána našeho krále milostivého, slavné paměti ciesaře Zikmunda a nechtiece se dáti od něho odtisknúti, byli sme se raději odvážili hrdel i statkóv našich, jakož bychom po dnes chtěli též učiniti pro pána, našeho krále milostivého a skrze to jsme z veliké núze v ten dluh zašli. Protož prosíme Vašie královské Milosti, jakožto pána našeho najmilostivého, těmto všem nadepsaným věcem šíře vyrozomějí[c] Vaše Velebnost, že nás v tom opatřiti ráčíte, jakožto své poddané a chudé a přieliš zahubené lidi, ať by nám naše škoda opravena byla od pana Calty a viece abychom takovým listem hindrováni nebyli. 67. 1459. 9. listopadu. Závět Jakuba Třeskuty, měštana plz. Bušek z Hřešihlav richtář, Prokop Reš — purkmistr a Ši- mon Mikšice, přísežní měštané města Nového Plzně, známo činíme —, že — Jakub řečený Třeskuta, náš spoluměštěnín, — činí takovéto rozkázánie. Najprvé Kateřinu Kojatovú, sestru svú, všeho statku svého, movitého i nemovitého, i domu i piováru, mocnú poručnicí činí, jí ku pomoci přidávaje za poručnika — Jakuba Slupníka, zeti svého, měštěnína z Plzně, — Lidmilu, dceru svú mocně jí poroučeje, tak aby s ní dobrotivě a pěkně nakládala, ji spravujíc a učiec dobrým nravóm, jakož k ní toho 1) Jan Calta z Kamenné Hory, nejvyš. minemistr od r. 1454—1458.

Strana 51
1459. 51 zvláštnie doufánie má a jí věří. A jestliže by Lidmily, let ne- dojdúc rozumných, pán buoh smrti neuchoval, než-li Kateřiny, tehdy ten statek aby spadl na Kateřinu: — pakli by Kateřina — prvé umřela než-li Ludmila, tehdy na Ludmilu, ten statek aby spadl; pak-li by obé zemřelo, tehdy ten statek aby spadl na nejbližšie jeho přátely i na máteř. A toho statku Ka- teřina — aby nikam neutrácela až do let sirotka dojitie a z toho statku aby Markretě, ženě jeho, šest kop grš. vydala a rúcho všecko, kteréž jest jejie, aby jí vydáno bylo, ač jestli že by spolu zuostati nemohly. Item na dielo kostelnie sv. Bar- toloměje kopu grš. odkazuje. Tomu na pevnost pečeti naše — k listu tomuto přivěsiti jsme kázali, jenž jest dán — léta — M'CCCC" padesátého devátého, ten pátek před sv. Martinem, biskupem dóstojným. Z nejstarší knihy priv. a závětí f. D. 6. 1459. 10. prosince. V Praze. Král Jiří potvrzuje m. N. Plzni všechna privilegia a zvláště 68. bullu cís. Sigmunda. Georgius, dei gracia Bohemie rex, Morauie marchio, Lu- cemburgensis et Slesie dux ac Lusacie Marchio. Ad perpetuam rei memoriam. Regia sublimitas tunc regno suo feliciter presi- det, cum fideles suos, paci deditos et pro honore suo eciam temporibus aduersis constanter certantes, liberali beneficentia consolatur et in juribus, que pietas illis serenissimorum regum, predecessorum nostrorum, contulit, et tuetur et conseruat. Cum itaque pro parte honorabilium magistri ciuium, juratorum, con- sulum et tocius vniuersitatis, ciuitatis Noue Plzne, fidelium no- strorum dilectorum, nostre fuerit humiliter supplicatum maie- stati, quatenus omnes gratias, libertates, concessiones, donacio- nes, laudabiles consuetudines, priuilegia et jura vniuersa, a diuis predecessoribus nostris et presertim a serenissimo Sigismundo, Romanorum imperatore et Bohemie rege, predecessore nostro, datas, donatas et concessas, concessa, donata et data ex solita regia benignitate innouare, approbare, ratificare et confirmare digna- remur, nos iusta petentibus denegare nolentes assensum, cum quemlibet volumus iure suo gaudere, preces eorum pia benig- nitate exaudiuimus, itaque non per errorem aut improuide, sed 7*

Strana 52
52 1459. animo deliberato, sano accedente ad hoc procerum et fidelium nostrorum consilio, de certa nostra scientia, auctoritate regia, omnes et singulas eorum gratias, libertates, donaciones et pre- sertim, quas obtinent a felicis memorie Sigismundo, predeces- sore nostro, sub aurea ipsius bulla, eidem ciuitati datas et con- cessas, aliasque donationes, laudabiles consuetudines et iura vniuersa a diuis predecessoribus nostris sibi datas, donatas et concessas, donata, data et concessa, in omnibus punctis, arti- culis, clausulis et sentenciis, ac si eorum tenores de uerbo ad verbum in has nostras litteras expresse annotarentur, innouamus, approbamus, ratificamus et confirmamus, decernentes et volen- tes, omnia et singula in eorum litteris, priuilegiis et juribus con- tenta, plenum firmitatis perpetue robur obtinere. Mandamus igitur vniuersis et singulis officialibus nostris et signanter succamera- rio nostro, qui est aut pro tempore fuerit, ne prefatos ciues, incolas et inhabitatores, presentes et futuros, in eorum graciis, priuilegiis et juribus aliquomodo inquietent aut molestent, quin- pocius protegant, manuteneant et defendant, si quis autem huius mandati nostri transgressor aut temerarius violator reppertus fuerit, ultra penas in eorum priuilegiis contentas, quas presen- tibus innouamus, indignacionem nostram grauissimam et penam, pro nostro et heredum aut successorum nostrorum arbitrio imfligendam, se nouerit irremissibiliter incursurum. In quorum fidem has nostras litteras fieri et sigilli nostri regalis appensione iussimus munire. Datum Prage die decima mensis Decembris, anno domini millesimo quadringentesimo quinquagesimo nono, regni nostri anno secundo. [Na ohybu v pravo]: Ad relacionem domini Procopii de Raben- stein Cancellarii, Hilarius decanus Omnium Sanctorum Pragensis. [Na rubu]: Registrata Johannes de Brunna. List. perg. v museu plzeňském 583/311 † 110, s miskovitou pe- četí znakovou na červenobílé šňůře. Na rubu listiny při šňůře starším písmem připsáno: Potvrzení slavné paměti krále Jiřieho na všecky svo- body i privilegia naše. Starší sign. N. 39., nov. sign. N. 26. — Opis v Stehl. knize priv. měst. f. 94. a u Tannera. — Listina tato ne- přichází v konfirmaci cís. Leopolda I. z r. 1660. a proto též schází v konfirmacích cís. Karla VI. z r. 1713, cís. Mar. Teresie z r. 1770. a cís. Josefa II. z r. 1784., ale za to tam přichází listina kr. uher. Matiáše z r. 1469. 1. května v Olomouci daná.

Strana 53
1460. 53 1460. 13. února. V Seně. Papež Pius II. nařizuje, aby klášter bratří Minoritů konventuálních 69. v Plzni byl odevzdán bratřím Observantům, jak se za to přimlou- vají král Jiří a obec plzeňská; bratří Minorité mají na vůli vstoupiti k Observantům, aneb odejíti do jiných klášterů řádu svého. Pius episcopus, servus servorum dei. Dilecto filio, decano ecclesie1) Pragensis, salutem et apostolicam benedictionem. Inter ceteros ordines in agro domini plantatos sacrum ordinem Minorum, claris exigentibus 2) meritis, gerentes in visceribus caritatis 3), ac opem et operam efficaces 4) impertimur, 5) per que status eiusdem 6) ordinis ad divini nominis gloriam, exalta- tionem catholice fidei, observantiam salutarem et salutem ani- marum prosperis semper affluat successibus, tranquillis fovea- tur eventibus ac votivis proficiat incrementis. Exhibita siquidem nobis nuper pro parte carissimi 7) filii Georgii, regis Boemie 8) illustris, ac dilectorum filiorum universitatis hominum opidi 9) Nove Plzne, 10) Pragensis diocesis, 11) petitio continebat, quod in dicto opido domus beate Marie Virginis, ordinis Minorum, constructa per fratres Conventuales eiusdem ordinis, inhabitatur et colitur, in qua, si fratres eiusdem ordinis de Observantia, qui in domo quadam Johannis Hladkonis 12) existunt extra dictum opidum, ex quorum vita et exemplo ac predicationis verbo animarum salus augeretur, deputarentur et ordinarentur, ac domus ipsa beate Marie Virginis in melius reformaretur, fi- delium devotio firmaretur ac illorum operatio bonum susciperet augmentum. Quare pro parte dictorum 13) regis et universitatis hominum nobis fuit humiliter supplicatum, ut super his oppor- tune de benignitate apostolica providere dignaremur. Nos igitur, fidelium devotionem augere 14) et dictam domum beate Marie Virginis reformare cupientes, discretioni tue per apostolica scripta mandamus, quatenus ad eandem domum beate Marie Virginis te personaliter conferas, illamque in capite et membris visites auctoritate 15) apostolica, illiusque bona, confecto illorum inven- tario eisdem fratribus de Observantia consignes et fratres Con- 1) B ecclesiae a podobně i všude místo e jest ae. 2) B existentem 3) B charitatis a za tím ještě následuje „ad ea vigilanter intendimus" 4) B efficacem. 5) impertimur. 6) B ejusdem. 7) B charissimi. a) B Bohe- miae. 9) B oppidi. 10) B Plsnae. 11) B dioecesis. 12) B Hladlionis. 13) B prae- dictorum. 14) B adaugere. 15) B authoritate.

Strana 54
54 1460. ventuales eiusdem pro posse ad Observantiam regularem huius- modi deducere procures, quam si servare neglexerint seu nolue- rint, ad loca alia eiusdem ordinis, in quibus Conventuales exi- stunt, eadem auctoritate 15) mittere non postponas, 16) eis peni- tus habitatione dicte domus beate Marie Virginis denegata contradictores 17) per censuram ecclesiasticam, appellatione post- posita compescendo, non obstantibus constitutionibus et ordi- nationibus apostolicis, statutis et consuetudinibus, privilegiis quoque et indultis dicti ordinis, etiamsi sub censuris confecta sint, illis presertim, quibus caveri dicitur, quod Conventuales loca seu domos fratrum de Observantia eiusdem ordinis impe- dire, seu quovis modo petere non presumant, nec debeant, et e converso, quibus quoad effectum presentium specialiter et expresse derogamus, seu quod eisdem fratribus Conventualibus, vel quibusvis aliis communiter, vel divisim ab apostolica sede indultum existat, quod interdici, suspendi, vel excommunicari non possint per literas apostolicas, non facientes 18) plenam et expressam ac de verbo ad verbum de indultu huiusmodi men- tionem, ceterisque contrariis quibuscunque. Datum Senis anno incarnationis dominice MCCCCLVIIII 19) [sic] idus2 ) Februarii, pontificatus nostri anno secundo. Řím, registra Vatikánská n. 502 f. 142. Opis laskavě mně opatřil p. Adolf Krejčík, úředník archivní v Třeboni. — Otištěna u Seve- rina Vrbčanského. Nucleus Minoriticus z r. 1746. st. 194. Varianty označeny číslicemi B. Srj. s tím list kr. Jiřího z r. 1460. 28. dubna. 1460. 1. března. 70. Vilém z Rizmberka a Švihova svědčí, že držel zboží litické od krále Zikmunda, s povolením však konventu chotěšovského a pak pustil toho dvoru v Liticích i s poplužími p. Děpoltovi z Rizmberka, a naposledy najal dvůr ten s poplužími Protiva z Plzně, který se s farářem o desátky smlouval, neboť podací sobě pozůstavil probošt. — Dán l. 1460. první čtvrtek v postě. Archiv čes. VII. 661. č. 86. 16) B postpones. 17) B contradictiores. 1s) B slova od „plenam — huiusmodi“ scházejí. 19) B vypsáno písmeny. 20) B idibus.

Strana 55
1460. 55 1460. 11. března. Závěť Tomáše Andrlíkovic, měšt. plzeň. 71. Bušek z Hřešihlav richtář — Prokop Sviňák purkmistr a Vá- clav Homole přís. konšelé a měštěné m. Nového Plzně vyzná- váme —, že — Tomášek Andrlíkovic, měštěnín — toto své po- slednie rozkázánie učinil takovú měrů: Najprvé, jakož má listy dva na miesto, ježto svědčí na tři a na šedesát kop gr. platu, z toho platu najprvé odkazuje synu svému Jankovi patnácet kop gr. platu a duom dolejšie a s jednu postel růcha, aby jemu Mar- kéta vydala, jestli že by let došel; pakli by Janka, syna An- drlíkova, pán buoh neuchoval, že by umřel, nežli by k svým letóm přišel, tehdy těch patnácet kop platu aby spadlo na Mar- kétu a na Elžku i na její děti. Item Markétě, dceři své, odka- zuje ten duom, v kterémž sedí, na rynku, jakožto jí jest ne- božčík děd její, otec jeho, odkázal, a lúku, kteráž leží mezi Be- nediktem Šefránkem a mezi Petrem Pizdú, a přidává jí k tomu Markétě deset kop gr. platu také na městě Novém Plzni. Item Elžce, dceři své i dětem jejím odkazuje patnácet kop gr. platu také na městě Novém Plzni a Elžka, dcera jeho, má seděti v tom domu dolejším až do let Janka, syna jeho, a ten duom má opraviti i všecky poplatky městské spravovati i ponuocky. A jestliže by buoh neuchoval Elžky, dcery jeho, aby těch pat- nácet kop gr. platu na její děti spadlo. Item jakož má Elžka list na duom ve Chbě, v kterémž sedí starý Gerstnar i s svú manželkú, toho domu mají požívati starý Gerstnar i s svú man- želkú až do jich smrti a po jich smrti má ten duom nápadem spadnúti na Elžku i na její děti tak, jakž list svědčí; proto Hanuš Gerstnar, zeť jeho, s svú ženú i s svými dětmi dobro- tivě nakládati má. Pakli by buoh neuchoval Elžky, dcery jeho, aby ten nápad spadl na Hanuše Gerstnera, zeti jeho i na jeho děti tak, aby on své děti spravoval a vedl jako věrný otec. Pakli by pán buoh Hanuše, zeti jeho, i Elžky i dětí jich všech neuchoval, aby ten nápad spadl na jeho najpří- buznějšie přátely. Item jestli že by Annička Kantorova dcera, vdána byla a otce a máteře poslúchala, a svým manželem pěkně nakládala, tehdy což by otec a matka její z svého statku jí dobrovolně vydali, toho aby ona od nich vděčna byla, a k tomu aby jí výpravu vydali. Item na kaplanstvie odkazuje na panie Machně kopu platu. Item na Janovi Panuoškovi kopu platu. Item na Životovi postřiehači pól druhé kopy platu. Item

Strana 56
56 1460. na panie Johance Bernhartové kopu platu, kterúž jest od- kázal nebožčík Šimon kramář, jakož list hlavnie svědčí. Item na Dacianovi puol kopy platu kaplanu. Item z uostatku platu, kterýž pozuostává na městě Novém Plzni, z toho aby vydáno bylo těmto vdolepsaným: Najprvé čtyři kopy platu kaplanu k voněmno pěti kopam a přidává kopu platu na vosk k svie- cem, nynějšiemu i budúciemu kaplanu tak, aby deset kop gr. platu bylo k tomu oltáři k věčnosti. ltem do Šerého kláštera pól třetie kopy platu a šest gr. z toho svrchupsaného platu městského. Item za sukna chudým na každý rok k věčnosti dvě kopě platu z toho platu městského. Item do špitála chudým puol kopy platu na témž svrchupsaném platu. Item druhé puol kopy platu do špitála na Pintakovi. Item také chce, aby byla kapla sklenuta v Šerém klášteře u svaté panny Barbory z toho jeho zuostalého statku za duši Ondráškova syna jeho i za jeho duši i za jeho předky. Item jakož má list na urozeného pána pana Hanuše z Kolovrat, kterýžto svědčí na tři sta kop gr., aby ten plat po jeho smrti na jeho děti spadl. Item najprv od- kazuje Jankovi, synu svému, z toho páně Hanušova platu pat- nácet kop platu. Item Elžce, dceři jeho, z toho páně Hanušova platu odkazuje pět kop platu a Václavovi Kantorovi, zeti jeho milému, také z toho platu páně Hanušova odkazuje pět kop platu. Item Václavovi Kantorovi po Markétině smrti, manželky jeho, jestliže by ji buoh prvé neuchoval, odkazuje duom, v kte- rémž nynie na rynku sedí, a k tomu lúku, kteráž svrchu psána stojí, to jemu mocně oddává, aby toho moc měl s tím učiniti, jakožto svým vlastním. Item kterýž plat zuostává na městě v Novém Plzni, totiž deset kop platu, a u pana Hanuše pět kop platu, z toho platu mají najprvé kaplu svaté panny Bar- bory sklenúti v Šerém klášteře. Item potom odkazuje na kostel sv. Bartoloměje čtyři kopy gr. z toho jeho statku a potom z toho platu nadepsaného mají dluhy zaplaceny býti. Najprvé Sigmundovi dvě kopě platu, item Elsenhaymerovi do Salpurku jest dlužen šest zlatých uherských a čtyřidceti gr. a jiným dlužníkóm aby spravedlivé dluhy zaplatili z těch patnácti kop gr. platu zuostalého. Item Hedvice, manželce své, odkazuje šest kop gr. ze všeho jeho statku, jsa hnut milosrdenstvím k ní, ač jest jeho ona i neposlúchala i toho na něm nezaslúžila. Item němého aby děti jeho všichni smrti dochovaly a jej vodievaly a jemu potřebu daly jiesti a píti, a jestliže by němý nechtěl s nimi zuostati, ať by jemu vydáno bylo ze všeho jeho statku

Strana 57
1460. 57 čtyři kopy gr. k uoněmno šesti kopám, jakožť mu jest nebožčík otec jeho kšaftem odkázal. A když by dluhy všecky zaplaceny byly z těch patnádcti kop gr. platu, tehdy pravým dielem aby spadlo na děti Tomáškovic Andrlíkovic, totiž na Janka, syna jeho, na Markétu a na Elžku, dcery jeho i na jeho vnúčata ltem Dacianovi má list proměněn býti, kterýž má naň Tomášek Andrlíkovic na kopu platu, ten má proměněn býti na puol kopy platu, neb Tomášek Andrlíkovic praví, že mu na jistině dal pět kop gr. A také, jakož na město listy mají i na domy, kteréž na kaplanstvie svědčí, že když by ktožkolivěk v budúciech ča- siech své listy vyplatil, tehdy tento list a kšaft proti těm listóm nižádné moci nemá mieti, ale oni poručníci mají jinde plat na kaplanstvie kúpiti na tak dobrém a jistém zbožie vedle těch listuov kšaftovánie, jakož toho listové ti na plat šířeji svědčí. A cožkolivěk svrchu psáno stojí, žádá i chce s plným doufá- ním, aby po jeho smrti plnú moc a právo vzelo. A těch věcí všech — i všeho jeho statku movitého a nemovitého — ku pomoci připrosil jest i mocí listu tohoto připrošuje — Prokopa Reše a Václava Kantora, zeti jeho milého, měšťan z Nového Plzně, a je mocné poručníky činí — Také poručníci jeho nadepsaní, Prokop Reš a Václav Kantor, aby nižádného počtu nižádnému živému člověku z toho jeho zbožie a kšaftu neči- nili, ani z toho, což jest Václav Kantor prvé vládl za jeho zdravie, nebť jest jeho z toho ze všeho propustil i mocí listu tohoto propúštie, ani také po jeho smrti, co vlásti bude s Pro- kopem Rešem. — A nade všecky najvyšší poručníky činí múdré a opatrné pány purkmistra a konšeluov — města Nového Plzně, že dětem jeho radni i pomocni budú. Toho na svědomie a na potvrzenie své sme vlastnie pečeti k tomuto listu přivěsili, jenž jest dán — léta — tisícieho čtrstého a šedesátého, ten úterý před sv. Rehořem, slavným papežem božiem. Z nejst. knihy priv. a závětí f. D. 3. 1460. 17. dubna. V Novém Plzni. Obec m. Plzně koupila se svolením krále Jiřího od kapitoly svt. 72. Apolináře v Praze ves Volevec se vším příslušenstvím za roční plat 20 kop gr, které se zavazuje kapitole ve dvou lhůtách odváděti. My purkmistr, konšelee i všecka obec města Nového Plzně, našimi, dědicóv i budúcích našich téhož města měšťan a byd- 8

Strana 58
58 1460. liteluov jmeny, vyznáváme tiemto listem přede všemi, ktož jej uzřie, nebo čtúce slyšeti budú, že jakož jsme od ctihodných mužuov, mistra Augustina, děkana i všie kapitoly a kanovni- kuov kostela svatého Apolinaříše v Praze, skrze příčinu a po- volenie najjasnějšieho kniežete krále Jiřieho, krále českého, pána pána našeho najmilostivějšieho, kúpili sobě a dědicóm i budúcím našim téhož města, měšťanóm a bydlitelóm, ves celú, Wolevec řečenú, k témuž kostelu svatého Apolinaříše z stara- dávna příslušnú, s dědinami, s dvory kmetcími, s úroky, také s platy, s poplatky, s lukami, s háji, s potoky, s hory [sic], s doly, i se dnem i se všemi a každými příslušnostmi a s vo- lemi, k té vsi od staradávna příslušnými, s plným právem a panstvím, tak jakož jsú sami od staradávna drželi, tu sobě nic nepozuostavujíc mála ani mnoho, dědi[c]sky a k věčnosti tak cele a úplně, jakož nám to a městu našemu již od týchž děkana a kapitoly i kanovníkuov svatého Apolinaříše dcky zemské, plnějie a šířejie svědčie, za dvě stě kop grošuov peněz střiebr- ných, pod úmluvú přátely mezi námi z vobú stranú jednostajně učiněnú, a od kapitoly a kanovníkóv vyš pověděné, i od nás a města našeho všie věcí svolenú takovúto: Že my nadepsaní purkmistr, konšelee i všecka obec města Nového Plzně, s na- šimi dědici a budúcími, téhož města měšťany a bydliteli, máme i dlužni jsme i dobrú naší věrú beze všeho falše i lsti všichni jednostajně rukú společnú a nerozdielnú slibujem platiti týmž děkanovi a kapitole i kanovníkóm svatého Apolinaříše a beze všech jich nákladuov i nesnáze našemi pracemi vydávati dvad- ceti kop grošóv, peněz dobrých střiebrných, každý rok rozdielně, to jest na svatého Havla, po dání listu tohoto najprv příštieho počnúc, deset kop grošóv a na svatého Jiřie, inhed potom bu- dúcieho, tolikéž, a též i jiná léta potom vždy na každý svatý Havel a svatý Jiří po desieti kopách groších a ty jim v Praze v jich moc klásti bez odporu a zadrženie všelikého a to tak dlúho i dotud, doniž bychom jim a té kapitole aneb kanovní- kóm k svatému Apolinaříši jinde na čistém a svobodném i dobře osazeném zboží, žádnými dluhy, věny a zápisy neza- vázaném, najdále v desieti mílech od Prahy nebo blíže, našimi vlastními pracemi i náklady i za naše vlastnie penieze, tolikéž platu ročnieho dědičného a věčného, totiž dvadceti kop grošóv, neodkúpili a ten plat jim volí a z povolenie královy milosti, krále českého, zjednajíc ve dcky zemské s hodnými zprávcemi na svobodných jich dědinách dobře osedlými nevložili děditsky

Strana 59
1460. 59 a k věčnosti, tak jakož země česká za právo má. Toto zname- nitě přidávajíc a k tomu sě i dědice své a budúcie i to město Nový Plzen svobodně a dobrovolně zavazujíc a vuoli naši, moc i plné přivolenie děkanovi a kapitole a kanovníkóm kostela svrchupsaného, nynějším i budúcím, dávajíce, ač by jim kdykoli úrok kterýžkoli na časy a roky dřéve jmenované, námi nebo našimi dědici a budúcími, dán nebyl a zaplacen a v jich moc tak a tu položen, jakož sě svrchu píše, tehdy dáváme jim plnú moc a právo nás i lidí naše i také lidi každého spoluměštěnína našeho, kdež by koli byli zaštiženi neboli byl zaštižen, s po- mocí každého člověka, jehož by oni mohli požiti, i také lidi naše i každého z nás lidi stavovati právem, jim bráti a zají- mati, až do splněnie a zaplacenie úroka anebo úrokóv do té chvíle zadržených i nákladuov na to naložených, neb škod proto vzatých, konečného, a my jim ani jich pomocníkóm ne- máme ani chcme právem buďto duchovním nebo světským ani tajným ani mocí, neboli kterým jiným súdem nebo odmlúváním sami skrze sě, ani skrze žádného jiného tajně ani zevně od- pierati, skutkem ani řečí, ale všady znáti, že jsú oni i jich po- mocníci proti nám právi a my proti nim křivi. Než toto ko- nečně z vobú stranú a jednosvorně jest zuostáno a svoleno jednostajně, když bychom koli děkanovi a kapitole anebo ka- novníkóm vyš psaným dvadceti kop grošuov platu a úroku roč- nieho, dobře osedlého, na dědinách čistých a svobodných tak a s takovú zprávú i v té zdáli od Prahy neb blíže odkúpili dě- dičně a ve dcky zemské s povolením královy milosti, krále českého, dědicsky a k věčnosti vložili i s takovú zprávú, jakož již nahoře plnějie jest vypsáno, tehdy tento list žádné moci dále již k ničemuž nemá jmieti, ale má nám a městu našemu zasě v naši moc bez všelikého odmlúvánie vrácen býti. A ktož by tento list měl s dobrú volí děkana a kapitoly svatého Apoli- naříše, ten též právo k tomu bude mieti, jako oni sami. Na po- tvrzenie všech věcí svrchupsaných, my nadepsaní purkmistr, konšelee i obec města Nového Plzně, pečeť města našeho větčie, j stým nás všech a jednostajným vědomím i dobrovolně dali sme a společně kázali přivěsiti k tomuto listu a prosili jsme urozených pánuov, pana Bohuslava z Švamberka, pana Jana z Kolovrat, seděním na Bezdružiciech, pana Bohuslava z Žeberka, seděním na Plané a pana Jindřicha z Kolovrat, seděním na Střele a urozených panoší a statečného rytieře, pana Jana Puškaře z Zaječic, Jana z Rakové, Jošta z Tupadl 8*

Strana 60
60 1460. a Václava Točníka z Křimic, že jsú na svědomie vedle nás pro lepší jistotu dobrovolně své pečeti k tomuto listu přivěsiti kázali, sobě bez škody, jenž jest dán a psán v Novém Plzni, léta od narozenie syna božieho tisícého, čtrstého a šedesátého běžícého, ten čtvrtek po velice noci. Listina pergam. třikráte prostřižená 396/157 + 12, v museu plzeňském s osmi pečeťmi miskovitými na proužcích perg. visutými. První pečeť m. Plzně schází. Druhá pečeť, s labutí v pravo hledící, s přilbou kolčí nad štítem, nad níž táž labuť stojí. Opis: Bohuslaw . . . . (ostatní nečitelné). Třetí pečeť, štít nakloněný, v němž orlice s rozpjatýma křídloma v pravo hledící se spatřuje, nad štítem kolčí přilba s křídlem. Opis: S. johannis — z kolowrat. Čtvrtá pečet s nakloněným štítem, v němž se pokosný pás, třemi srdcovitými lístky zdobený, spatřuje. Nad štítem přilba s křídlem šestiperým, opis! Bohuslav — z Zeberka. Pátá pečeť s týmž štítem jako třetí, opis neznalý. Šestá pečeť Jana Puškaře, v dolní části štítu stoupající půl- měsíc, jehož rohy kvítky jsou zdobeny. Sedmá Jana z Rakové, štít rozpoltěný, levá polovice vyšší, nad ní kolčí přilba s rohy, v pravo hledící, opis neznalý. Osmá Jošta z T., ve štítě tři krky husí s hla- vami (2,1), spodní části krků do středu k sobě obrácené; opis zašlý. Devátá, štít rozpoltěný, v pravo přední polovice velblouda, levá polovice vyvýšená, nad levou polovicí kolčí přilba s křídlem sedmiperým. Opis: Waczlaw Tocz—nik z Krzimicz. [Na rubu po- znamenáno]: Smlouva mezi Plzenskými a kapitolou sv. Appolinaříše. [Pod tím]: 27. Novembris 1640 jest ta jistota od pana Daniela dě- kana s. Apolinaříše vyzdvižena. — Starší sign. N. 7. Nov. sign. N. 95. 1460. — Opis listiny jest v liber empt. et vendit. č. 212 f. 5. — R. 1460. v úterý před sv. Filipem a Jakubem [29. dubna]. M. Augustin, děkan sv. Apolinaříše na Hoře Větrné i kapitola celá, vložili obci plzeňské prodej Volevce v desky zemské. Emler Pozů- statky desk II. 302. Po shoření desk vložen zápis 1543. v outerý po sv. Rehoři. DZ. 2 C. 27. 73. 1460. 28. dubna. V Praze. Kr. Jiří stvrzuje odevzdání kláštera Minoritského v Plzni bratřím Observantům a ustanovuje konšely plzeňské správci statků klášterních, totiž pusté vsi Borku, platů ročních v Nebilovech a na některých domech v Plzni. Georgius, dei gratia Boemiae rex, [Morauiae marchio, Lu- cemburgensis et Slesiae dux ac Lusatiae marchio] 1). Notum facimus tenore praesentium uniuersís, quod quem admodum ex licentia et indulto speciali2) sanctissimi domini nostri Pii, pa- 1) Místo v závorce schází u Tannera, ale v druhých opisech přichází. 2) spirituali A. B.

Strana 61
1460. 61 pae secundi et eius patentes literas ad uota nostra et deuotio- nem populi ciuitatis Nouae Plsnae monasterium beatae Mariae uirginis, olim fratrum Minorum Conuentualium, datum, assigna- tum et incorporatum est, cum omnibus censibus, prouentibus. vsibus, juribus et pertinentiis singulis, fratribus Minoribus de Obseruantia, deuotis nostris dilectis, ad ampliationem et exal- tationem cultus diuini in augmentum tum sanctae religionis et euangelicae obseruantiae, ad profectum etiam Christi fidelium. prout haec plenius in literis sanctissimi domini nostri ad hoc editis continentur, nos piam pastoris in gregem sibi commissum sollicitudinem in domino commendantes, ut eundem pro deuo- tione 3) fidelium et tam preclari facinoris actu filialibus uestigiis imitemur, dictam donationem et fratrum Minorum de Obseruan- tia in dictum monasterium missionem, auctoritate regia accep- tamus, ratificamus et nostri consensus robore communimus 4). Quoniam autem fratres prefati de Obseruantia proprietati pro modo regulae abdicauerunt, nec bona ad dictum monasterium spectantia per eosdem fratres gubernari debite possunt, volentes et loco illi jura quesita seruare et necessitatibus tum ruinarum monasterii, tum fratrum uictui regia clementia prouidere, acce- dente ad hoc consensu expresso honorabilis Uenceslai de Krum- low, decani et administratoris ecclesiae Pragensis, deuoti nostri dilecti, ad hanc causam per sedem apostolicam specialiter dati et deputati, ita sanctimus 5) et ordinamus, ut consules jurati prefatae ciuitatis, presentes et futuri, temporibus futuris sint procuratores et factores bonorum omnium ad dictum monaste- rium spectantium uel pertinendorum, et census, ut boni et fideles dispensatores dispensent, ruinis illius monasterii consulant, diruta reformantes 6), loco et personis ibi degentibus in necessi- tatibus prouideant, juxta quod facultates illius monasterii suppe- tere possunt. Bona autem ad dictum monasterium pertinentia, expresse duximus notanda7), uidelicet uillam desertam Borek, censum nudum et perpetuum in uilla Nebelowech3) et census nonnullos in domibus prefatae ciuitatis legitime emptos et com- paratos, et omnia alia bona ad dictum monasterium pertinentia, in censibus, pratis, agris uel alias ub cunque consistentia. Man- damus igitur uniuersis officialibus et urzednikonibus, fidelibus nostris dilectis et presertim subcamerario nostro, qui est aut 3) donatione B. 4) committimus B. 5) sancimus AB. 6) refor- mant AB. 7) nominanda AB. s) Nebilowech AB.

Strana 62
62 1460. pro empore fuerit, ut prefatos consules, a nobis datos et con- stitutos, factores et procuratores dicti monasterii, nequaquam impediant aut molestent, sed potius ad nostrae maiestatis com- placentiam fauoribus et auxilio manuteneant et prosequantur. Presentium sub appensione nostri regalis sigilli testimonio lite- rarum. Datum Pragae die [uigesima octaua]9) Aprilis, anno do- mini [millesimo quadringentesimo sexagesimo],9) regni nostri anno secundo. [Ad relationem domini Procopii de Rabenstein cancellarii, Hilarius decanus Omnium Sanctorum Pragensis] 1“). Listu toho zachovaly se pouze přepisy a sice v knize privilegií měst. v pozůstalosti Stehlíkovské N. 154 f. 95. (A), pak opis na per- gamenč bez pečeti z 16. stol. v mus. plz. pod sign. N. 283 (B), pak v allegatech ke kronice Tannerově N. 113 f. 51. v mus. plz. (C), Zde vzat za základ opis Tannerův a odchýlky druhých na místech příslušných uvedeny. Otištěn jest list u Vrbčanského, Nucleus Mino- riticus Pragae, 1746 str. 194. N. 5. — V příčině vsi Borku srj. zápis z r. 1454 d. 27. května č. 25. 1460. 30. dubna. V Praze. 74. Král Jiří svoluje k trhu, kterým obec m. Plzně zakoupila ves Volevec od kapit. sv. Apolinúře v Praze za 200 kop grošů. Georgius, dei gracia Bohemie rex, Morauie marchio, Lu- cemburgensis et Slesie dux ac Lusacie marchio. Notum faci- mus tenore presencium vniuersis, quod constituti in presencia maiestatis nostre magister ciuium et consules jurati, ciuitatis nostre Noue Plzne, fideles nostri dilecti, nobis exposuerunt, quod ipsi suo et tocius communitatis presentis et future nomine emerunt et comparauerunt pleno jure villam Wolowecz cum omnibus et singulis suis pertinenciis, ab honorabili decano et capitulo, ecclesie sancti Apolinaris in Noua ciuitate Pragens in monte ventoso, deuotis nostris dilectis, pro ducentis sexage- nis grossorum, sub pactis et condicionibus infrascriptis videli- cet, quod ipsi ciues, heredes, incole et habitatores dicte ciui- tatis, tam presentes, quam futuri, tenebuntur prefatis decano et capitulo omnibus et singulis annis soluere et dare viginti sexagenas grossorum diuisim, decem in die sancti Georgii et 2) U Tannera dány jen číslice, ale ostatní opisy mají rok vypsaný. 10) VA a B schází toto poznamenání.

Strana 63
1460. 63 alias decem sexagenas in die sancti Galli de camera et fisco ciuitatis et illum censum propriis sumptibus et expensis repo- nere in ciuitate Pragensi in manus eorum tam diu, donec pre- fatis decano et capitulo ecclesie memorate pro tempore exi- stentibus ipsi, heredes, incole et habitatores presentes uel fu- turi, dicte ciuitatis Plzne, tantumdem census annui, liberi et perpetui, videlicet viginti sexagenas grossorum, in bonis quie- tis et liberis et nullis debitis aut dotis, obligacione uel inscrip- cionibus quibuscumque obligatis, in distancia decem miliarium circa Pragam uel citra,1) prefatum contractum empcionis et redem- cionis penis, arestis et multis firmantes, prout hec et alia in literis, super ea re a ciuitate prefata confectis, plenius conti- nentur, ipsi autem decanus et capitulum ecclesie memorate te- nebuntur prefatam villam Wolowecz disbrigare et de jure tam seculari quam ecclesiastico extrahere et libertare, ipsisque ciuibus et ciuitati tabulis terre, annotantes eos veros dominos dicte ville, constituere, renunciantes pro se et successoribus suis omni juri, quod eis quomodolibet competere in prefatam villam possit iuxta jura et consuetudinem circa hec fieri solitis et con- suetis. Nobis igitur prefati venditores et emptores humiliter supplicauerunt, quatenus sepedictum contractum, sic ut pre- mittitur, condicionatum et firmatum, auctoritate regia appro- bare, ratificare et nostri consensus robore confirmare digna- remur. Nos dictum contractum in vtilitatem ecclesie sancti Apo- linaris factum, ratum, gratum, et firmum esse volentes, ipsum animo deliberato, accedente ad hec consilio procerum et fide- lium nostrorum, de certa nostra sciencia, auctoritate regia acceptamus, approbamus et nostri consensus robore commu- nimus. Presencium sub appensione nostri regalis sigilli testi- monio litterarum, datum Prage die vltima Aprilis, anno domini millesimo quadringentesimo sexagesimo, regni nostri anno secundo. [Na ohybu v pravo]: Ad mandatum domini regis referente domino Procopio de Rabenstein cancellario. [Na rubu]: Rlegistrajta. Listina perg. v museu plzeň. na straně roztržená 355/230 † 60, pečeť schází, na proužku z pečeti zbylém písmem 15. stol. pozna- menáno: „Potvrzení krále Jiřieho na ves Olewecz“. Na rubu listiny 1) Zde je vynecháno „propriis pecuniis emerunt et comparaverunt“.

Strana 64
64 1460. uprostřed nahoře pozdější rukou připsáno: „Tento majestát ve dsky zemské s povolením nejjasnějšího knížete a p. p. Maximiliana II. voleného řím. císaře, uher. a česk. etc. krále, jakožto krále česk., tak jakž relací JMCské, v kvaternu relací JMCské, 1) pánuov jich milostí a vladyk z plného soudu zemského léta 1569 folio 27. za- psaná, to v sobě šíře obsahuje a zavírá, vložen a vepsán jest.“ — Nov. sig. N. 96 starší 9. Zachoval se též pozdější opis na pergameně bez pečeti též pod sig. N. 96, a opis jiný v Štehl. knize priv. měst. f. 102. 75. 1460. 3. května. Závěť Strýce ševce, měštana plz. Bušek z Hřešihlav richtař, Martin zlatník purkmistr a Pro- kop Sviňák, přísežní konšelé a měštěné města Nového Plzně — vyznáváme —, že — Strýc švec, měštěnín z Nového Plzně své poslednie rozkázánie, — aby mezi paní Přibú, manželkú jeho a jeho přátely — róznice nebyly, učinil. Najprvé Vítovi súkenníkovi, což vlny má, tuť jemu odkazuje; it. témuž Vítovi odkazuje deset kop grš. na Michálkovi brnieři, — deset kop grš. na Přechovi z Kunratic, — sedmnáct zlat. uher. na Miku- lášovi stolaříkovi, kteréž dáti má na sv. Havel — příští; it. z té vlny aby Vít súkenník udělal osm postavuov sukna, aby těmi postavy chudé odieval; it. na faru a kostel sv. Bartolo- měje odkazuje čtrnacet kop grš. na Kantorové, jakož mu jest za šlojieře dlužna zuostala; it. ten dluh, kterýž mu jest Ondrá- šek súkenník zuostal dlužen, ten jemu odpúští; it. kterýž dluh má na Jankovi Tomáškovic, tenť jemu odpuštie a k tomu jemu pět kop grš. přidává; it. odkazuje chudým, aby panie Přiba kúpila dvadceti kožichuov po uherském zlatým; it. má dluh na panie Hedvice Štahlavské totiž tři kopy a čtrnácet grš., za kteréž jest rukojmě Mikulášek krejčieř a Burjan zlatník, tyť od- kazuje Mikuláši Kačičkovi; it. na Sigmundovu zlatníkovu synu jmám uherský zlatý a čtrnácet grš., it. dluh jmám na Borku na Ambrožovi jeden zlatý uher. a čtyřmezcietma gr., za ty oba zlata, dluh dobudúce, aby Oldříšek kramář kúpil potřebu kně- žím Bosákóm za polovici a do špitála druhú polovici; it. což jest do špitála vydal na chudé, to všecko mimo se púštie; it. kterýž pásek jmá od paní Luciji ve čtyřech kopách grš., 1) DZ 2 C 27.

Strana 65
1460. 65 aby tiem chudé nakrmil Vít súkenník; it. dluh, kterýž má na Črnochové tak, jakož se v registrách najde, aby to manželka jeho na chudé obrátila; it. Mikulášek jirchář, jak duom kúpil u Vechuov, tenť mu jest dlužen kopu grš., tuť jemu odpúštie: it. Fencl jirchář jest mu dlužen dva zlata uherská, tyf odka- zuje Mikulášovi jircháři; it. jiný statek vešken — panie Přibě, manželce své, odkazuje a poručnicí ji činí a jí ku pomoci při- dává — Janka Tomáškovic, Víta súkenníka a Ondráška súken- níka. — Toho na svědomie (jako č. 1.) — léta — tisícieho čtyř- stého a šedesátého, tu sobotu sv. kříže nalezenie. Z nejstarší knihy priv. a závětí f. D. 4. 1460. 8. května. Burián z Gutšteina koupil od Bohuslava z Chlumu 34 kopy roč. platu na městě Tachově; ježto list ten se vztahuje též na jiné platy na městě Novém Plzni a na vsi Nových Chodech, zavazuje se, list hlavní k potřebě držitelů těchto platů pod zárukou dostatečnou vydati. 76. Já Burian z Gutšteina, seděním na Nečtinách, jménem svým i svých budúcích, vyznávám tiemto listem obecně přede všemi, ktož jej uzřie anebo čtúc slyšeti budú, že jakož sem od urozeného Bohuslava z Chlumu kúpil čtyři a třidceti kop grošóv platu ročnieho na městě Tachově, nejjasnějším králem Karlem, cesařem římským, slavné paměti, zapsaného panu Bohuslavovi z Švamberka, jakož ten list s majestátem ciesařským, také i na jiného viece platu tudiež v Tachově a v Novém Plzni a ve vsi Nových Chodech a na dvě hniezdě jestřebie v něm zapsané, v sobě šíře svědčí a ukazuje, kterýžto list a majestát nade- psaný Bohuslav z Chlumu mně a v moc mú vydal jest na ten plat svrchujmenovaný, kterýž sem od něho kúpil a proto ktož- koli má kterú spravedlnost k jinému platu v tom listu s ma- jestátem zapsanému, ješto mně prodán nenie, jakožto zejmena tito. Jan z Kocova, Oldřich Balile z Caltova, Pertold Filibeř z Tachova, syn nebožce Fegalov z Plzně, Dluhomil z Dražovic i jiní, a chtěli by ten list kdyžkoli k své potřebě jmieti, tehdy já Burian nadepsaný i s svými dědici každému tomu jmám a slibuji ten majestát na hodné a dobré rukojmě dáti pod zá- kladem té všie summy, na niž ten list s majestátem svědčí 9

Strana 66
66 1460. a to za šest neděl pořád zběhlých a potom za druhých šest neděl a tak dále vždy jej na rukojmě dávati jmám, dokud by z nich kterému jeho potřebie bylo; a jest-li že by ten jistý list s majestátem z moci našie kdy vyšel, tehdy ten nebo ti, ktož by jej od nás měli, mají těm všem napřed jmenovaným učiniti s ním též jakož sme my činili a jakož nahoře psáno stojí. A to všecko, což svrchupsáno stojí, slibujem ctně, věrně zdržeti beze všeho přerušenie. A tomu na svědomie pečeť svú vlastní vědomě a dobrovolně kázal sem přivěsiti k tomuto listu a pro dalšie a širšie svědomie prosil sem urozeného pána pana Jana z Gutšteina, a urozených panoší Příbrama z Račína, Jin- dřicha z Udrce, Jana z Kokořova, Habarta z Strochovic a Bu- riana z Martic, že sú své pečeti podle mé na svědomie také přivěsili k tomuto listu sobě bez škody, jenž jest dán a psán, léta po narození syna božieho počítajíc tisícého čtyřstého šede- sátého, ve čtvrtek na svatého Stanislava. List. perg. v museu plzeňském 282/150 +34, se 7 visutými pe- četmi na proužcích. První dvě pečeti stejného znaku, totiž ve štítě tři páry parohů jeleních (2, 1) o desíti větvích s kolčí přilbou s párem parohů nahoře vyrůstajících a u druhé pečeti ještě dole z pod přilby po větvi jedné, z prava a z leva vyrůstající. Opis první peč.: s bu- ryan — gutstein. Opis druhé peč.: S. jan — gutsstain. Třetí Příbra- ma z R., štít dole okrouhlý v pravo skloněný s vodorovným vystu- pujícím břevnem uprostřed, na levém rohu kolčí helm s rohy, opis málo čitelný: . . . zibra— m z raczina. Čtvrtá Jindřicha z U., štít okrouhlý, v pravo skloněný, s vyvýšeným vrchem, nad levým vrchem kolčí helm, z něhož postava až po kolena vystupuje s rukama nad hlavu zdviženýma, opis nezřetelný. Pátá Jana z K., štít okrouhlý v pravo skloněný, rozpoltěný, pravá polovice málo vyšší, nad levým rohem kolčí helm s rohy bůvolími, opis: S† jan — z kokorzow. Šestá Habarta z S., štít okrouhlý pokosmo rozdělený, dolní čásť vyšší. Opis úplně nezřetelný. Sedmá Buriana z M., štít trojhrotý, uprostřed tři ohnuté nohy s ostruhami, stehny do středu k sobě obrácené (2, 1), opis: † . . . uryan x de merticz — Na rubu listiny rukou 16. stol. poznamenáno: Plat na Tachově na majestát etc. — Sign. nov. N. 424. 77. 1460. 8. května. Závět Hanuše lékaře. Bušek z Hřešihlav richtář, Martin zlatník — purkmistr a Jakub Slupník, přís. konšelé m. Nov. Plzně, vyznáváme —, že — Hanuš lékař, měštěnín z Nového Plzně, — své poslednie rozkázánie tak,

Strana 67
1460. 67 aby po jeho smrti mezi panie Dorotú, manželkú jeho a panie Annú dcerú jeho a Vítem zetí jeho róznice nebyly, učinil. Naj- prvé odkazuje duom svój i vešken statek, pravú polovici, man- želce své panie Duoře a druhú polovici dceři panie Anně s mu- žem jejím Vítem; it. jestliže by spolu nemohly býti, tehdy man- želka jeho má duom prodati a sobě napřed polovici vzieti a dceři její druhú polovici vydati. Na kostel sv. Bartoloměje odkazuje kopu gr., aby panie Duora z svého dílu dala. Poručníky činí Prokopa Sviňáka, konšela a Jíru Stoda. Toho na svědomie své sme vlastnie pečeti k listu tomuto přivěsili, jenž jest dán léta — M'CCCC"LX", ten čtvrtek na sv. Stanislava, bisku- pa bož. Z nejst. knihy priv. a závětí f. D. 4. — Srj. list cís. Sigm. z r. 1437. 6. list. v Praze, Listář I. č. 360. jímž císař zapisuje témuž lékaři 225 kop grš. na Dobřanech. M. Hanuš zakoupil si r. 1438. dům č. 103 v ulici Mansfeldské a držel jej stále až do smrti své. 1460. 21. května. Konšelé na plném soudu činí mocné rozhodnutí v rozepři o závět 78. měšťěnína Jana, syna Mikuláše Hynka. Léta od narozenie syna božieho M CCCC"LX" tu středu před sv. Urbanem byl súd osazen Buškem rychtářem, Martinem zlatníkem purkmistrem, Janem Hladkem, Janem Panuoškem, Prokopem Rešem, Václavem Homolí, Prokopem Sviňákem, Ja- nem Ovsíkem, Bartú Randú, Janem Tomáškovic, Jakubem Ko- šíkem a Jakubem Slupníkem, z rozkázánie pp. Václava z Vale- čova, podkomořieho královstvie českého, mezi panie Katrušie Olbramkú z jedné a panie Machnú z strany druhé, o kšaft, kterýž jest rozkázal Jan, syn Hynkuov. A na tom kšaftu dal a odkázal XXX kop grš. a to rozdielně X kop na záduší do kláštera Črného a XX kop mateři se dceří; jestliže by buoh které neuchoval, aby s jedné na druhú spadlo. Item vinnila jest Katruše Olbramka panie Machnu, dávajíc jí vinnu a žalujíc, že by jí nesplnila z kšaftu XXX kop gr., jakož jí odkázal muž její Jan Hynkovic, jakož kšaft v sobě šieř svědčí. Item panie Machna odpor jest učinila proti Olbramce a praviec, že jí jest splněno na tom kšaftu, jakož stojí psáno, XXX kop gr. doplna a vcele, a podávajíc se, že to chce provésti, že se to dálo prve za staré rady, že jí splnila těch XXX kop gr. na tom 9*

Strana 68
68 1460. kšaftu. A to jest provedla, že jest to seznal z staré rady Václav Točník a ti lidé všickni z Kotovic, jménem Martin Chvíle, Blažek rychtář, Prnocha, starý Hucák, Chochole, Mílek, mladý Hucák, Pavel Čaš, Barta Jezovec, Šíma, Tuoma Pátek, berúc to k své cti a vieře a k své duši, jakož jim sstúpila panie Machna těch XXX kop gr., kteréž jest byla dlužna na kšaftu, že jest to zdvihla Katruše Olbramka z těch lidí z Kotovic, jakož jsú to osobně seznali. Item seznali jsú kněží dále, kněz Dětřich a kněz Jan z Črného kláštera, kterak jsú ve staré radě stáli a že přikázáno, aby panie Machny u pokoji nechali a že jest kšaft splněný, a jim kázali] [aby] k Katruši Olbramky [sic] hle- děli o těch X kop gr., kteréž jsú na klášter rozkázány, aby ona Olbramka těch X kop gr. splnila. Kteréž my slyševše z staré rady, nález i jiné svědomie, — ve jméno božie nalezáme a po- tvrzujem, že jest panie Machna spravedliva a že jí pán Buoh pomohl, neb jí vinnovata nic nenie, a v tom nezavierajíc jim vyššieho práva, ani pana podkomořieho. A ten se súd stal na rathauze, léta a dne, jakož svrchupsáno stojí. Z nejst. knihy priv. a závětí f. D. 2. — Srj. k tomu závět téhož Jana Hynkovic z r. 1433. 30. srpna, Listář I. č. 332. 1460. 5. června. 79. Jan Chřásta z Olešné listem pod vlastní pečetí svědčí, že předešlý držitel vsi Kokota Purkart prodal faráři dejšínskému lán lesa a že nástupkyně Purkarta pí. Kunka z Chřástu nijak farářům nepře- kážela v držení lesa toho a podobně ani sám jim nepřekážel. Já Jan Chřásta z Olešné, vyznávám tiemto listem obecně před každým, ktož jej uzřie i čísti nebo čtúce slyšeti budú, jakož za slavné paměti krále Václava paní Kunka z Chřástu, dobré paměti, držela ve vsi v Kokotě, co jie bylo jmenováno a uká- záno po nebožci Purkartovi a týž Purkart prodal jest za svého zdravého života lán lesu knězi Václavovi, faráři dejšínskému, i budúcím farářóm k kostelu dejšínskému, a což jest viece nežli lán, to jest přidal dobrovolně za své předší k témuž kostelu. Tu paní Kunka za svého drženie, dokudž živa byla, farářóm dejšínským na tom lesu, což bylo od toho zbožie odprodáno i přidáno, ižádnú věcí jim nepřekážela, ani jim v to sahala. A po její smrti já sem to držal a také sem jim na tom nepřeká-

Strana 69
1460. 69 žel. A to mi jest tak svědomo a tak to chci každému seznati, kdež toho potřebie bude a to beru k své cti, k své vieře i k své přísaze, že to jinak nenie. A tomu na svědomie svú sem vlastní pečeť k tomuto listu dal mú volí přitisknúti, jenž jest dán a psán léta od narozenie syna božieho tisícieho čtyřistého šedesátého, ten čtvrtek před hodem sv. Trojice nerozdielné. Z knih erekčních XIII. f. 282. 1460. 5. června. Mareš ze Štahlav spolu se staršími sousedy svědčí, že předešlá 80. držitelka vsi Kokota pí. Kunka a po ní p. Jan Chřásta nečinili faráři dejšínskému překážek v držení lesa, který byl od té vsi před tím ke kostelu koupen. Já Mareš z Tiahlav seděním v Epovicích a starší súsedé a osadní fary dejšínské, známo činiemy tiemto listem každému, ktož jej uzřie nebo čtúc slyšeti budú, že nám jest to památno i svědomo, jakož paní Kunka držala ves jmenem Kokot, že na to[m] lesu, kterýž zodprodán od toho zbožie k kostelu dejšín- skému, ižádnú věcí nepřekážela a faráři všichni, kteříž tu u té fary v Dejšině obývali, toho lesu požívali bez přiekazy paní Kunky, a po nie držal to zbožie Jan Chřásta a také na tom lesu žádnému faráři nepřekážel. A to nám jest dobře svědomo a to beřem k naší cti i k naší vieře, že jinak nenie a to bychme též ústně seznali každému, ktož by toho na nás tázal a] žádal. A tomu na svědomie já svrchupsaný Mareš svú jsem pečeť vlastní sám za se k prosbě osadných svrchu dotčených přitiskl k tomuto listu dobrú mú volí a jistým vědomím, jenž jest dán léta od narozenie syna božieho tisícieho čtyřstého šedesátého, ten čtvrtek před hodem sv. Trojice nerozdielné. Z knih erekčních XIII. f. 282 b. 1460. 6. července. Závěť měštěnínky Anny Panenkové. 81. Bušek z Hřešihlav richtář, Barta Randa purkmistr a Václav Homole, přís. konšelé m. Nového Plzně, známo činíme —, že poctivá panie Anna Panenková — své poslednie rozkázánie

Strana 70
70 1460. učinila. Nejprvé odkazuje Bachové, jejie nevěstě, 10 kop gr. a Šimonovi, Bachové synu, 10 kop gr.; it. na faru a kostel sv. Bartoloměje 10 k. gr.; it. do školy chudým žákóm, kteříž se učí, aby jim za 10 k. gr. kopu platu kúpili a když by hodiny zpie- vali, aby tiem pilněji pomahali zpievati a pána boha za její duši prosili; it. chudým do špitála na polepšenie, aby jim za 5 kop gr. 1/4 k. gr. platu kúpili; it. odkazuje dva postavy sukna na chudé vdovy, aby mezi ně bylo rozkrojeno; it. Vrkšovým dětem, sirotkóm do Dobřan, 5 kop gr.; it. vostatek statku svého odkazuje bratru svému Štěpánovi ševci, aby z toho dluhy zaplatil a ji po její smrti poctivě k hrobu připravil. Poručníka činí Ště- pána ševce, bratra svého a Jakuba Košíka, konšela. Toho na svědomie pečeti naše k listu tomuto jsme přivěsili, dán — léta — M°CCCCOLX“, tu neděli po sv. Prokopu, zpovědníku božiem. Z nejstarší knihy priv. a závětí f. D. 4. 1460. 10. října. V Praze. 82. Král Jiří svoluje k trhu, kterým obec m. Plzně koupila dvůr Cilkovský ve Škvrňanech od Ctibora z Martic a Jana z Lestkova My Jiří, z božie milosti král český, markrabie moravský, lucemburský a slezský vévoda a markrabie lužický. Oznamujem tiemto listem všem, jakož předek náš, král Ladislav, slavné paměti, obdařil jest věrné naše milé, Ctibora z Martic a Jana z Lestkova, písaře kanceláře našie, nápadem svým, kterýž měl k dvoru Cilkovskému v Škvrňanech1) a což k němu přislušie, za jich službu, o kterýžto nápad oni dobrovolně s věrnými našimi milými, purkmistrem, konšely i vší obcí města našeho Plzně, smlúvu sú učinili tak, že všecka práva, kteréž sú měli nápadem, předkem naším k tomu dvoru Cílkovskému v Škvr- ňanech, i jiná práva vydali sú jim a za to jistú summu peněz vzali, i prosili sú nás všichni jednostajně, abychme k tee smlúvě naše povolení dali. A my k jich prosbě k tee smluvě naše po- volení dali sme a listem tiemto dáváme a tuto milost zvláštní jim činíce, aby ten dvuor Cilkovský v Škvrňanech s příslušnostmi svými při městě Plzni svrchupsaném věčně zuostal a k tomu 1) Viz č. 24, z r. 1454. 12. března.

Strana 71
1460. 71 městu přislušel. Tomu na svědomie pečeť naši královskú kázali sme přivěsiti k tomuto listu. Dán v Praze v pátek po svatém Dionysii, léta od narozenie božieho syna tisícieho čtyřistého šestdesátého, královstvie našeho léta třetieho. [Na ohybu v pravoj: Ad relacionem d. Procopii de Rabenstein cancellarii. [Na rubu]: Rſegistrajta Jacobus de Cadano. List. perg. v museu plzeňském 343 166† 63, s pečetí miskovitou s 5 znaky zemskými na proužku visící. Na rubu při proužku pozdější rukou připsáno: Potvrzenie smlúvy o dvuor Cilkovský v Škvrňanech. Sign. nov. N. 97. — Opis v Stehl. knize priv. měst. f. 97. 1460. 11. listopadu. Jan z Rožmberka dluhuje 200 k. gr praž. panoši Janovi z Zaječic 83. a manželce jeho pí. Barboře z Nov. Plzně. Jan z Rožmberka, jistec dluhu dolepsaného, Jan Rus z Če- mín, Witha ze Rzavého, purkrabie Chusnický, Mikuláš Přiešek z Češtic, Jan Koňata z Olešnice, Jarohnèv z Usušie, hawptman Třebonský a Kunáš z Machovic, rukojmie jeho, s ním a zaň, vyznáváme —, že jsme dlužni — IC kop gr. dob. stříbrných rázu praž., z kterýchžto peněz máme a slibujem plat z komory dávati 20 kop gr. na každý rok a to rozdielně na s. Jiřie 10 kop a na s. Havla druhých 10 kop, slov. panoši Janovi z Zaječic a paní Barboře z Nového Plzně,1) manželce jeho, — slibujíce tiemto listem — všichni společnú rukú a nerozdielní, — pe- nieze svrchupsané zaplatiti, když by nám dali puol léta napřed věděti —. Paklibychom toho neučinili etc. (obvyklá forma ležení do Prahy, do Nového Plzně, do Českých Budějovic, anebo do Rudnice). — Toho všeho na jistotu — své pečeti — přivěsili sme —, dán na Krumlově léta od narozenie syna božieho tisí- cieho čtřstého šedesátého, v úterý den sv. Martina. Kníž. archiv v Třeboni, kopiář F. Ros. 24a., f. 115b. 1) Jan Puškař z Zaj. a manželka jeho Barbora drželi dům v Anděl- ské ul. č. 175 od 1459—1468. R. 1468. zemřela Barbora a r 1471. se uvádí Majdalena jakožto nová manželka Jana Puškaře.

Strana 72
72 1460. [1460. Petr farář v Dejšině žádal při úřadě arcibiskupském za vepsání do kněh listů, kterými kostel v Dejšině jest v držení lesa a dvou lánů ve vsi Kokotě, k čemuž tehdejší správcové kapituly svolili. Martinus de Strasseczi alias de Vgezd, archidiaconus eccle- sie Pragensis et canonicus prebendatus eiusdem, coadministrator archiepiscopatus Pragensis, cum venerabilibus dominis Hilario de Luthomierzicz et Johanne de Crumlow, decretis doctoribus et administratoribus, auctoritate juris sede vacante per venera- bile Pragense capitulum deputatis, constitutus, notum facimus vniuersis, quod constitutus coram nobis et actis presentibus ho- norabilis vir, dominus Petrus, plebanus ecclesie parrochialis in Deyssina prope Nouam Pilznam, certas litteras unam in parga- meno cum sex sigillis pendentibus in pressulis pergameneis de cera nigri coloris albe cere impressis, recognicionis cuiusdam in testimonium sub nomine famosi Johannis Chrzasta de Olessna armigeri, vna cum tribus testibus ydoneis, videlicet Johanne Bulin, Blasio et Simone Marssat de Deyssina, laicis parrochia- libus, et alia littera in papiro scripta in testimonium sub no- mine famosi Marssonis de Styahlaw, residentis in Epowicz arm geri, sanas, vtrasque litteras et integras, non viciatas, non cancellatas, non aliquo vicio aut rasura viciatas, sed omni prorsus suspicione carentes, publice coram nobis exhibuit et coram testibus infrascriptis fide dignis ostendit, petens huius- modi litteras vna cum attestacione testium memoratorum pre- scriptis sub juramento personaliter et corporaliter ad ymaginem crucifixi tangencium, examinatorum de veritate dicenda super empcione cuiusdam silue a quibusdam Purkardo et Nicolao, fratribus armigeris de Kokot, empotrum [sic] et per ipsos vendito- rum [sic] per quempiam dom. Wenceslaum, olim plebanum eccle- sie in Deyssina, pro vtilitate ecclesie et plebanorum habende, tenende et possidende, nec non super dotacione dicti Chrzaste duorum laneorum cum quartali pro ecclesia in Deyssina, actis presentibus et libro presenti ad perpetuam rei memoriam de verbo ad verbum petens, prout continentur, inseri et inscribi cum nostre auctoritatis ordinarie et decreti interposicione. Nos autem considerantes prefati d. Petri, plebani in Deyssina, iustam peticionem et congruam, ipsas litteras vna cum testium attestatis, presentibus actis inseri et inscribi de verbo ad ver- 85.

Strana 73
1461. 73 bum, nil addendo vel minuendo, quod sensum mutet alias variet intellectum, inseri decreuimus et inseruimus, volentes et de- cernentes, quod huiusmodi insercioni litterarum predictarum siue copie presentibus inscripte fides plenaria vbilibet adhibeatur, quibus omnibus et singulis nostram auctoritatem ordinariam interposuimus et interponimus presentibus pariter et decretum. Littere vero prime, in pargameno scripte sub nomine Johannis Chrzasta, cum sigillis ipsius et aliorum propriis quinque armi- gerorum infrascriptorum in eadem cum nigra cera desuper albe impressis, appensis, de qua sit mencio supperius, sequitur et est talis, wlgari ydeomate scripta: [Následuje list Jana Chřásty z Olešné ze dne 21. května 1457., č. 43, pak list téhož Jana z Ol. z r. 1460. 5. června č.79, a posléze list Mareše ze Šťahlav z roku 1460. 5. června č. 80. Konec zápisu s datem chybí. Z kněh erekčních XIII. fol. 281. b. 1461. 9 ledna. Jan Kutský, měštěnín plz. zaprodal na statku svém 1 kopu roč. 85. platu k oltáři svt. Alžběty ve farním kostele. Bussko de Hrziessihlaw, iudex, Philippus brazeator magister ciuium, et Symon Mykssycze, iurati consules ac ciues ciuitatis Nowe Plzne — recognoscimus, quod — Johannes Kutsky bra- seator, noster conciuis — recognouit, se — in domo et ipsius area, que est sita — inter domos Nyczky [sic] 1) carnificis ex vna et Johannis Oczkonis2), penes murum ciuitatis, parte ex altera ac super omnibus aliis bonis suis, — vnam sexagenam gross. arg. prag. monete, census annui et perpetui — pro decem se- xagenis gross. arg. — wendidisse Johanni, filio Procopii Fegal Johanni Hladkoni, Procopio Swyniak et Bernhardo Tocznik, comissariis ipsius, nostris conciuibus et altariste sancte Elizabeth in parrochia sancti Bartholomei et successoribus eorum, pro- mittens prefatus Johannes Kutsky — dictum censum predictis creditoribus suis et heredibus et sucessoribus eorum annis sin- gulis diuisim soluendo censuare, videlicet incipiendo in festo s. Georgii, proxime venturo, mediam sex. gros. et in festo s. Galli, inmediate secuturo, totidem. — Et non dato censu cuiuscunque dictorum terminorum. (Následuje obvyklá forma 1) Místo Nyczky má státi Měčínský Mikuláš. — 2) Domy tyto jsou v ulici Veleslavínově č. 58. Kutského, č. 57. Očkův a č 59. Mečínského. 10

Strana 74
74 1461. hojení se na majetku prodávajícího jako při čísle 39.) Harum, quibus sigilla nostra ad preces dicti Johannis Kutsky appensa sunt, testimonio literarum. Datum anno domini millesimo qua- dringentesimo sexagesimo primo, feria sexta post Epiphaniam domini. List. perg. v mus. plz.: 220/179 14, z pečetí chybí první, druhé dvě jsou úplně zachovalé, na proužcích visuté. 2. Štít dole oblý, v němž sladovnická limpa, z dola špicí do pravého rohu šikmo ležící, se spatřuje. Opis minus: S† philpt sladovnik. 3. Podobný štít s limpou šikmo z le- vého horního rohu dolů špicí obrácenou. Opis: S. simoni miksicze. 1461. 12. ledna. 86. Maretka, stará richtářová, dluhuje 50 kop čes. židu Zalmanovi a zapisuje je na domě svém s tím, že je ve třech letech splatí Já Maretka, stará richtářová z Nového Plzně, vyznávám tiemto zápisem, — že sem dlužna padesáte kop grš. dob. stř. — Zalmanovi, židu Suchému i dětem jeho, v kterýchžto penězích zastavila sem duom svój, v kterémž sedím na rohu, dvuor, dědiny, lúky, v základě i to všeckno, což mám —, kteréžto penieze jmám — vyplniti ve třech létech — na roky vdolepsané: Najprvé na sv. Bartoloměje, — sedmnácet kop grš., potom v rok opět na sv. Bartoloměj sedmnácet kop gr. a pak opět v rok na sv. Bar- toloměj posledních šestnácet kop grš. A jestli že bych na který sv. Bartoloměj kterých peněz nedala, — tehdy (atd. Obvyklá forma braní základů). — A to jest Zalman obdržel v zahájeném súdě skrze úmluvu. A. d. M°CCCC'LXI' feria II post Epiphaniam domini. Kniha soudní č. 2. fol. 79. Srj. č. 95. 1461. 12. ledna. 87. Dědicové Jana Měčínského postoupili špitálu dědinu náhradou za ztracený list na 5 kop znějící. My kněz Václav, probošt špitálský u svaté Máří Majdaleny, Šimon Mikšice, Vít Súkenník a Martin Mertlíkovic z Nového Plzně, úředníci špitálští, vyznáváme tiemto listem nebo zápisem, ktož jej uzřie anebo čtúc slyšeti budú, že jakož sme měli list, kterýž jest stracen, na Jana Měčínského, na jeho dědictvie, na jeho sta- tek na pět kop groš. k špitálu, za těch pět kop groš. postúpili jsú

Strana 75
1461. 75 nám synové Měčínského dědinu k špitálu a z těch pěti kop groš. nám dědinú tak splněných, my nadepsaní úředníci špitálští syny Měčínského — kvitujem a svobodny propúštieme, že my ani žádný jiný, ač by ten list hlavnie v čí moc všel, nemáme po vše časy budúcí neupomínati nižádným právem, ani duchovním ani světským. A toho na svědomie prosili jsme, že jest tento zápis v súdné knihy vepsán. A. d. M'CCCC"LXI° f. II post Epi- phaniam domini. Ze soudní knihy N. 2. f. 79. 1461. 4. února. Spor o cestu mezi Petrem Chrtem a Šimonem Mikšicem. 88. Anno domini etc. LXI° feria IIII post Purificacionem sancte Marie. Jakož jest byl Petr Chrt sladovník zapověděl k súdu Šimonu Mikšici o cestu, kterúžto cestú Petr Chrt chtěl z své lúky jezditi bez úplatku, ale Šimon Mikšice provedl to dobrým svědomím konšely starými, Václavem Točníkem a Vávrú Pšeničku a jinými dobrými lidmi hodnými starými, Kozú zahradníkem, Janem Stehlíkem, toho zbožie dědicem, Blažkem tkadlcem u zadnieho mostu, Havlem Masopustem a Boršem zahradníkem, Janem Jaklíkem rybákem a Štěpánem tesařem. A my purkmistr a konšelee přeslyševše toto svědomie a výpověď jsme takovúto učinili: Že Petr Chrt, kterýmž se jest svědomím dokládal, toho provésti nemohl, že pán buoh pomohl Šimonovi Mikšicovi tak, aby bez jeho vuole tú cestú skrze jeho chmelnici nejezdil s vozem bez úplatku, toť tak vypoviedáme, nebť jest to nade- psaný Šimon svědomím hodným provedl, že z té jeho lúky nikdy cesta tudy nešla, ale šla pod jezem skrze řeku. Ze soudní knihy N. 2. f. 80 b. 1461. 22. března. Město Linec určilo pevné ceny různého zboží na trh dováženého, 89. jako obilí, masa, vína, koření, látek, dále mzdu řemeslníků i slu- žebníků. Sukno z Čech dovážené určeno takto: Item ein ellen Pilsner nicht vber 44 denars.; it. ein ellen Piskaer nicht vber 32 d.; it ein ellen Wudweiser nicht vber 44 d.; it. ein ellen Newn- hauser nicht vber 55 d ; item andere geringe pehamische tuech ain ellen nicht vber 28 d. 10*

Strana 76
76 1461. Mayer, Analecten zur öster. Geschichte im 15. Jahrh., Zeitschrift für oest. Gymnas. 1880. 9. 1461. 28. března. 90. Paní Machna se syny svými Sigmundem a Mikulášem postoupili obci plzeňské své dědiny k založení rybníka a přijali za to od obce dědiny jiné. My Machna, Hynkova dcera z Nového Plzně, Sigmund z Hodušic a Mikuláš z Bavorova, synové jejie, známo činíme tiemto listem obecně přede všemi, ktož jej uzřie anebo čtúce slyšeti budú, že jakož jsme přátelsky smluveni o dědiny i lúky své, kteréž jsme dali a postúpili múdrým a opatrným pánóm, purkmistru a konšelóm a všie obci města Nového Plzně tu, kdež jsú oni rybník 1) udělali, za ty dědiny i lúky jsú nam nade- psaní páni polulány, dědiny a dvě dvořiště pod rybníkem po- stúpili k věčnému vládnutí pokojně a svobodně beze všech po- platkuov, tak že jsú nám za to dosti učinili a slibujem jim pode ctí a pod vierú, že jich věčně z toho nechcme napomínati, ani dědici i budúcí naši nemají je z toho nařiekati, nebť jsú nám za to dosti udali, tak jakž svrchupsáno stojí. Také jestli že by nadepsaným pánóm Plzenským ktožkolivěk na to zbožie sáhl kterým právem, buďto duchovním nebo světským, tehdy my nadepsaní jistci slibujem veřitelóm svým nadepsaným to zbožie nadepsané očistiti a vysvoboditi, tak jakož česká země za právo jmá. Toho na svědomie a na potvrzenie své jsme vlastnie pe- četi k tomuto listu přivěsili a pro dalšie jistotu a pevnost pro- sili jsme urozeného a statečného rytieře pana Jana Puškaře z Zaječic a urozeného panoši Václava Točníka z Křimic, že jsú své vlastnie pečeti na svědomie a sobě beze škody k tomuto listu přivěsili, jenž jest dán a psán léta od narozenie syna bo- žieho tisícieho čtřstého a šedesátého prvnieho, tu sobotu před quietnú nedělí. Listina perg. v museu plzeňském 283/110† 22, s pěti visutými pečetmi na proužcích. 1. Štít oblý s vyšším pokosmým pruhem. Opis neznalý. 2. Štít oblý, rozpoltěný, s vyšší pravou polovicí, přes obě uprostřed vodorovně vystupující břevno. Opis: Sigmund z Hodussicz. 3. Štít oblý, ráz však k nepoznání pomačkán. Opis z polovice od- 1) Tento zápis týká se založení rybníka, nyní velikého zvaného, u vesnice Volevce, kterýž v ploše 58 he tarů se rozkládá úplně na po- zemcích Voleveckých. Ves tuto si obec koupila nedávno před tím r. 1460. 17. dubna viz čís. 72.

Strana 77
1461. T7 lomen: S. Mi . . . , orowa. 4. Štít dole oblý, v němž se v dolní části spatřuje stoupající půlměsíc s rohy kvítky zdobenými, opis z části olámaný, z části neznalý. 5. Štít nakloněný rozpoltěný, v pravo přední polovice velblouda, levá polovice prázdna. Kolčí helm v pravo hle- dící s křídlem. Opis got. minus: waczlaw tocz — nik z krzimicz. Nov. sig. 97. 1461. 22. července. (Ve Výmaru.) 91. V příloze připojené k listu durinských místodržících saskému vévodovi Vilémovi činí se o Plzni zmínka. — „Als diese schrifft biss daher geschriben was, wart vns durch ern Vlrich Sacks 1) schrifft zu verstehen, ym wer gesagt worden, das der von Sternberg, Rosinberg, Swanberg vnd andere herren, auch die von Presla und Pilsen mit sampt vil andern steten des konigs von Beheimen abgesagte fihende sullen worden sin, wie oder worumb, wisse er nicht, oder was das warheid uf ym trage; des furdern grund zu erfarn, wollen wir uns flissigen." Bachmann, Briefe und Acten unter Friedrich III. č. 100. 1461. 4. září. Kr. Ladislav daroval v Roudné tvrz, dvůr poplužní po smrti Elišky 92. z Nov. Plzně naň spadlé, Janovi z Plané, písaři desk menš. In villa Rudnee, bona et hereditates, videlicet municio, curia arature, per mortem Elsscze de Noua Plzna, relicte Mertlini et Michaelis, filii eius de ibidem, cum omnibus pertinentiis ad dom. regem sunt deuoluta et dom. rex Ladislaus prenominata bona dedit Johanni de Plana, notario minorum tabularum, pro- seruiciis suis per literam suam. Actum fer. V. ante Gregorii a. 1457 [10. března]. Litera proclamacionis in Nouam Plznam emanauit fer. V. post festum s. Viti, super bona in Rudne terminus anno 1461. — Et Johannes de Plana notarius — fecit visam tabu- larum, quia nullus defendit bona et hereditates in Rudnee tum infra terminos proclamacionis, et benefiarii curie deputauerunt, sibi dare inductum. Actum fer. VI. post Egidii 1461. DD. 16 f. 223. — Srj. s tím zápis z r. 1483. 12. března č. 270 a též z r. 1495. 16. března č. 402 kdy obec Roudnou koupila. 1) Ulrich Sack z Mühldorfu, Pfleger z Kinsberku (u Chebu).

Strana 78
78 1461. 93. 1461. 15. října. Závěť Kateřiny Šiškové, měštěnínky plz. Bušek z Hřešihlav richtář, Jan Hladek t. č. purkmistr a Šimon Mikšice, přísežní konšelé a měštěné města Nového Plzně, vyznáváme, — že — panie Kateřina Šišková, rybákova dcera, naše spolusúseda, - své poslednie rozkázánie — učinila. Naj- prvé veškeren statek — odkazuje na kostel sv. Bartoloměje a na klášter Matky božie Bosákóm na dielo. — Poručníky činí kostelníky nynější i budúcí, jakož jim úplně věří i úfá, aby tiem jejiem statkem boží domové byli opravováni, pokudž její statek najdál stačiti muož. — Toho na svědomie — své sme pečeti k tomuto listu přivěsili, jenž jest dán léta od narozenie syna božieho — léta — tisícieho čtyrstého a šedesátého prv- nieho, ten čtvrtek před sv. Havlem. Listina perg. v museu plzeň. v polovici roztržená 255/151 + 20, pečeti chybí. Na rubu: Testamentum Katherine Ssisskowa. Sign. 174. 1461. 20. října. Na Zvíkově. 94. Mikuláš ze Rzavého purkrabí, na Zvíkově, oznamuje p. Janovi z Rosenberka, že poslal tu neděli po sv. Havle tu jistinu i s úrokem Milotovi do Plzně a že když v Praze byl, na tom s Milotou zú- stal, kdybychom jim snad o den, dva neb týden pochybili, že to nepřijde k žádné hanbě JMti. Datum Zvíkov fer. V. post Galli 1461, Archiv čes. XIV. 105. č. 1731. 1461. 20. listopadu. 95. Filip Juniš zavazuje se 9 kop, které dluhuje židu Zalmanovi, ve lhůtách smluvených zaplatiti. Stala se konečná smlúva a úmluva mezi Filippem June- šem s jedné a Zalmanem židem strany druhé tak, že Filip Juneš má dáti Zalmanovi židu za jistinu i za lichvu i za všecky věci VIIII kop gr. Item má dáti najprv na sv. Jiří najprv přištieho III kopy gr. a potom na sv. Havel hned přištieho III kopy gr. a pak po tom sv. Havle na sv. Jiří poslednie III kopy gr. A tot jsú smluvili tito smlúce vdolepsaní: ctihodný kněz Tomášek, farář v Novém Plzni, Tobiáš z Prahy, Petr z Domašic a Jan- toff, žid z Nového Plzně. A ta se smlúva stala u panie Maretky

Strana 79
1461. 79 staré richtářové v domu ten pátek po sv. Alžbětě, anno domini etc. LXI°. Z knihy soudní č. 2 f. 87. Srj. čís. 86. 1461. 21. listopadu. Bušek z Hřešihlav richtář, s manželkou svou Lucií z Hodusic, prodávají richtu plzeňskou Ondřejovi Oremusovi mlad., ze Starého města pražského za 600 kop gr. čes. se všemi příslušnostmi i se všemi právy a zejména příjmy z trhů vycházejícími, které se do podrobna vypisují v 39 odstavcích. 96. Ve jméno božie amen. Poněvadž skutkové lidští mnohokrát skrze nepamět lidskú v zapomenutie přicházejie, i protož slušně a hodně lidský duomysl nalezl jest, aby takoví skrze listy, spisy a pečetmi utvrzeni byli, protož my Bušek z Hřešihlav a Lucia z Hodušic, manželka jeho, z jedné, a já Ondřej Oremus mladý, měštěnín Starého města pražského, strany druhé, vyznáváme tiemto listem zjevně přede všemi, ktož jej uzřie anebo čtúc slyšeti budú, že léta od narozenie syna božieho tisícieho čtřstého a šedesátého prvnieho, v sobotu před svatú pannú Kateřinu1), stal se jest trh a smlúva dobrovolná a mezi námi stranami nahořepsanými o rychtářstvie města Nového Plzně se všemi téhož rychtářstvie příslušnostmi, totižto se clem k témuž rich- tářství z staradávna příslušným, s poplužím, dědinami ornými i neornými, lesy, křovinami, lukami, pastvami, rybníky, rybnými lovy, zvěří i ptačími lovy, s mlýnem v Starém Plzenci, vodami, vodotočinami, platy, užitky, puožitky i příchody všelikými, kteříž z staradávna z práva k tomu přislušely jsú aneb kterak kolivěk z obyčeje přislušeti by mohly, a zvláště těmito níže vypsanými2) jakožto: Když kto přijede s rybami na trh, že má dáti od každého vozu ryb jeden kapr; item ktož by kolivěk přivezl na trh fíky, mandly, řecké víno, olej dřevěný a prodával, má z toho od každého od každé lagy dáti rychtáři libru; item ktož by jiný sic host olej přivezl, má dáti z každé tuny libru a z každé lavice věrdunk oleje; item kterýž kolivěk host přivezl by které koli ryby v tunách, jakožto herinky, candaty, štiky a to prodá- val, daj rychtáři herinky za groš, candat, štiku aneb jinú rybu: item ktož přiveze štokfiš na trh, daj rychtáři z každého obruče 1) 21. listopadu. 2) Srj. následující odstavce počtem 39 s listinou z r. 1462. 1. července, kdež se 37 odstavců vyčítá.

Strana 80
80 1461. jeden groš: item od každého vozu suchých ryb za groš ryb; item od vozu chleba bielého, daj téhož chleba za groš, od vozu a z kar za puol groše; item ktožkoli z hostí přivezl by kteréž- koli ovoce na trh, ten daj rychtáři z každého vozu groš a z kar- puol groše; item ktož přiveze vizinu neb sumovinu, z toho každého daj rychtáři libru; item ktož přiveze rýži na trh, daj rychtáři libru; item od každého vozu železa daj rychtáři groš item ktož by přivezl železné lopaty neb radlice, z toho každého daj rychtáři groš; item ktož by přinesl na trh sekery, kosy neb srpy, z toho každého daj od miesta dva penieze; item od každé krámské věci, ješto by s ní na trhu stál, daj od miesta rychtáři groš; item každý koželuh host, kterýž by s kožmi na trhu stál, má dáti rychtáři od miesta peniez, a ktožby kterú kuoži surovú prodal tu mezi nimi, daj rychtáři peniez: a kto by kúpil, druhý item když rychtář hosti dopomahá práva, daj rychtáři pět grošóv item když host hostie stavuje, daj rychtáři také pět grošóv, ale kdy domácí práva žádá, ten daj rychtáři groš; item ktožby na miestě který kuoň prodal krom jarmarku, takový každý od každého koně daj rychtáři peniez a v jarmark dva penieze; item od každé krávy v jarmark dva penieze a krom jarmarku peniez; item ktožby svině na trh přihnal, daj od každé peniez krom jarmarku, a ktož kúpí tolikéž, ale v jarmark dva penieze item ktož by kolivěk z hostí přihnal na trh skopce, nebo ovce, daj z každého pohlavie rychtáři haléř a ktož kúpí, druhý; item každý forman host daj z každého koně z vozu peniez; item z každé prostice soli peniez, a ktož by kúpil a pryč vezl, to- likéž; item od soli suté daj rychtáři z každé miery peniez a ktož by ji kúpil a pryč vezl, tolikéž; item ktož by koho ranil, má dáti od každé rány rychtáři čtyřidceti grošuov; item ktož by komu políček dal, daj rychtáři pětmezcietma grošuov; item ktož komu ohavnú ránu by udělal, nebo jej ochromil, daj rychtáři pět kop grošuov; item ktož o vánocích s bielým chle- bem, s caltami na trh přijede, ten každý daj rychtáři z každého vozu caltu; item židé mají dáti rychtáři o světým Martině z každého stola hus krmnú, o vánocích libru pepře a k velice noci zlatý a libru pepře; item každý buď domácí nebo host, kterýž by vedl nebo hnal koně, krávy, voly, svině, skopce nebo ovce, má dáti rychtáři z každého pohlavie dva penieze, když by hnal přes les, kromě skopcuov a ovec po peniezi; item což piva ven vezú, od každého věrtele má býti dáno rychtáři peniez. z poluvozie dva penieze a z kaufu čtyry penieze; item ktož by

Strana 81
1461. 81 svědky vedl k súdu, daj od každého svědka rychtáři deset gro- šuov, a kto zvod činí pět grošuov, vzdaného groš a příjemného groš v prvniem súdě; item ktož by se ku právu postavil, daj rychtáři groš a ktož by se smluvil, smluv se i s rychtářem o vinu; item kdož žaluje na koho pro hru, v tom má rychtář jmietí pravú třetinu; item o jarmarce z každého vozu, krámu nebo miesta na rinku, na břitově z každého miesta všeliké kúpě krom súkeníkuov a kožišnikuov má dáno býti rychtáři po groši a z kar každých po puol groši; item což by kolivěk koží su- chých přivezeno bylo o jarmarce, má dáno býti od každé dva penieze; item když páni vezmú z vin kopu, tehda z každé kopy rychtář má jmieti třetinu; item ktož by měl chléb režný na trhu, daj rychtáři pecen. I se všemi panstvími, poctami i zvolemi všelikými, na kterých by koli věcech ty byly, kterýchž jsú předkové naši, otec moj nebožtík Ondrášek z Hodušic, rychtář někdy nadepsaného města Nového Plzně, i jiní předkové naši a my po nich až do siej chvíle užívali a požívali v nadepsa- ném městě v Novém Plzni i v Starém Plzenci, což tu máme, sobě tu, svým dědicuom a budúcím nic nepozuostavujíc, ani vymieňujíc, takovúto mierú a pod těmito úmluvami níže vypsa- nými: Že já Ondřej Oremus nadepsaný jmám Buškovi a panie Luciji, manželce jeho, nadepsaným nebo jich dědicóm, šest set kop grošuov za to dáti dobrých peněz střiebrných, v české zemi berných, a blány kuní a sukna vlaského zeleného s sukni pa- nie Luciji, manželce Buška nadepsaného, a Buškovi samému čubu lysí a panie staré kožich; na kterýchžto šest set kop grošuov já Ondřej svrchupsaný jmám Buškovi nadepsanému padesáte kop gr. hotových peněz, když by najprv po dání listu tohoto do Prahy přijel, jménem závdavku dáti a pak na svatý Jiří, po dání listu tohoto najprvé příští, ostatek peněz svrchu- psaných, totiž puol šesta sta kop grošuov beze všeho odporu a prodlenie dalšieho, a na ty já Ondřej svrchupsaný jmám jim jistotu, list s visutými pečetmi a rukojměmi konečně do vánoc anebo prvé udělati, a ten když bych koli udělal buď prvé anebo na již psaný čas, tehdá ten jistý list jmám v moc Miku- láše z Pokonic a Jošta z Tupadl k věrné ruce položiti, a tehdáž ihned, když by ch] to učinil, jmá mně Bušek nadepsaný s panie Lucijí manželkú svú, rychty té nadepsané se všemi právy a puožitky svrchu vypsanými stúpiti a toho mě zmocnici, kterýž to list jistoty nadepsané má u nadepsaných panoší Mikuláše a Jošta, v moci ležeti a Buškovi s paní Lucijí, manželkú jeho, 11

Strana 82
82 1461. nemá vydán býti dotud a tak dlúho, jakožto do svatého Jiří najprv příštieho a to pro tuto příčinu: Jestli že by kto to zbo- žie a rychtářstvie v tom času do svatého Jiří nařekl pro dluh Ondráška, otce panie Lucije, anebolito Buška anebo panie Luciji, manželky jeho, aby to Bušek a manželka jeho panie Lucia a zvláště to, jestli že by co otec nadepsané Lucije, neb Bušek s manželkú svú zavedli jakž koli, vysvobodili a očistili pakli by toho neučinili a toho nezpravili, že ten list častopsaný jmá dotud a tak dlúho tu, jakož pověděno jest, k věrné ruce ve zprávě ležeti a Buškovi s panie Lucijí nemá vydán býti, leč by se mně nadepsanému Ondřejovi to skutečně tak stalo, jakož již vypsáno jest; item já Bušek nadepsaný s panie Lucijí man- želkú svú mám zase Ondřejovi nadepsanému všecky majestáty a listy královské níže vypsané totižto tyto najprv: Dva listy krále Janal), jeden ciesaře Karla2), jeden krále Václava3), tři ciesaře Zikmunda, dva doniž ještě králem byl a třetie za jeho ciesařstvie vyšlé4), a jeden krále Ladislava5) slavných pamětí, i jiné všecky listy k tomu rychtářstvie slušiecí, jakožto kšaft nebožky Reginy, někdy rychtářky plzeňské6), item list kšaftnie Ondráška nebožčíka?), někdy muže Reginy svrchupsané, item list smluvnie od Albrechta a zápis téhož Albrechta na to rych- tářstvie svrchupsané8) s jeho příslušnostmi znějící, dáti a těch jeho všech listuov zmocnici a túto smlúvú jeho jich zmocňuji, zavierám k jeho a dědicuov i budúciech jeho požívánie pokoj- nému. Pakli bych já Bušek nadepsaný, manželka má aneb dědici moji list který, na to rychtářstvie příslušný, zachoval neb zachovali, takový každý list túto smlúvú mořím a mrtvím, chtě aby již potom viece ižádné moci neměl ani komu slúžil, kromě Ondřeje nadepsaného neb dědicuov a budúciech jeho a na ty na všechny dotčené listy máme Ondřejovi svrchupsanému dobrú vuoli podle řádu a obyčeje země české na pargameně s visu- tými pečetmi udělati a dáti, a to tehdy jeliž, když by Ondřej svrchupsaný mně Buškovi a manželce mé list s rukojmiemi na pargameně s visutými pečetmi udělaje, v moc nadepsaných panoší Mikuláše a Jošta položil, jakož svrchu dotčeno jest. Item také jest znamenitě vymieněno, že já Bušek nadepsaný jmám na ten trh a pruodaj povolenie od královy milosti dobyti a zjednati, paklibych já nadepsaný Bušek, nebolito Ondřej ku- 1) Viz zápis čís. 30. z r. 1454. č. 1. a 2. 2) Viz tamtéž č. 3. 3) Tam- též č. 4. 4) Tamtéž č. 5., 6. a 10. 5) Viz list č. 46. z roku 1457. 27. června. 6) Zápis čís. 30. z r. 1454 č. 7. 7) Tamtéž č. 9. 8) Tamtéž č. 8. a 11.

Strana 83
1461. 83 pující toho beze lsti na králově milosti obdržeti nemohli, že sebe z vobú stranú skrze to honiti nemáme obyčejem nižádným. Těch věcí na potvrzení a lepší jistotu my Bušek z Hřešihlav a Lucia z Hodušic, manželka jeho, i Ondřej Oremus nadepsaný, své jsme vlastnie pečeti přivěsiti dali dobrovolně k tomuto listu, a pro širšie svědomie prosili jsme urozených panoší Jošta z Tupadl, Václava Točníka z Křimic a múdrých a opatrných Dobiáše měštěnína Starého města pražského a Martina z Polné, písaře desk dvorských, umluvcí věcí svrchupsaných, že jsú své pečeti podle nás na svědomie přivěsiti dali k tomuto listu, jenž jest dán léta a dne, jakož svrchu psáno stojí. Listina perg. v museu plz. 300/548132. Ze sedmi pečeti na proužcích, poslední jest utržena. 1. a 2. pečeť mají ráz vylámaný. 3. Ondráškova p., štít rozpoltěný, pravá i levá polovice mají po třech šikmých vyšších břevnech. Opis minuskulní: sigillum andree oremvs P. 4. p. Jošta z T., tři krky husí do středu k sobě obrácené, opis zašlý. 5. p. Točníka, štít rozpoltěný, v pravo přední polovice vel- blouda, levá polovice štítu prázdná vyšší, nad ní přilba kolčí v pravo hledící s křídlem. Opis: waczlaw tocznik z krzimicz. 6. p. Dobiáše ve štítě uprostřed gotické t, opis: S. dobi z Pilznie [sic], ostatní ča- rami vyplněno. — Na rubu listu: List na richtu. Pod tím písmem novějším poznamenáno: Jak mnoho každý prodávač neb kupec p. richtáři dáti musel. — Starší sign. N 9., nov. N 86. 1461. — Hruška, Pamětní kniha 43., Emler, Památky archaeol. VIII. 61. 1461. 24. prosince. (V Plzni.). Obec m. Plzně vysazuje ves Olevec právem zákupním. Rolí ke vsi 97. příslušných jest 20 lánů. z každého lánu jest úroční plat 44 gr. prž., 4 kury a 60 vajec. Poněvadž bylo něco z dědin zatopeno ryb- níkem, postupují se jim za to náhradou městské dědiny na úpatí hory Canibala ležící; mimo to slevuje se jim z platu ročního 28 gr. z každého lánu, a 4 dni roboty. Při prodeji pozemků kupující má dáti příjemného groš a prodávající sstupného též groš; zů- stavuje se jim právo volného odkazu majetku v závětech; ve spo- rech důležitějších budou se říditi právem m. Plzně; dovoluje se jim pásti i na pastvách městských, jakož zase měštanům se dovo- luje pásti na jich pastvách Ve jméno svaté a nerozdielné trojice amen. Hynú všecky věci, které činěny bývají v času, jedné leč by hlasem svědkuov a svědomím listovým potvrzeny byly, protož známo buď všem nynějším i budúcím, ktož by tento list viděli anebo čtúce sly- šeli, že my purkmistr a konšelé i všecka obec města Nového 11*

Strana 84
84 1461. Plzně, chtiece naše zbožie ve vsi v Olevci k lepším užitkóm přivésti, s dobrým rozmyslem i všie obci naší povolením, vy- dali jsme právem purkrechtním a dali jsme opatrným mužóm a přebyvatelóm té vsi naší v Olevci, kmetom i lidem svým tudiež, i jich ženám i jich dětem i všem jich budúcím náměst- kóm všecky role okolní k té vsi přislušejiecí v mieru dvadceti lánuov, kteří svrchupsaným sedlákóm, jich ženám, dědicóm i budúcím náměstkóm k jmění, k držení, ku prodání a k věč- nému vládnutí bez přěkazy naší i všech našich budúciech, a potom nikdy odměřovány nejmají býti, dali jsme a dědičným právem dáváme po všecky časy jich životuov, aby dědičně vládli, orali a drželi, tak aby každý přebývatel nebo těžař, který by jměl ta pole, platil nám i našim budúcím každý rok věčně z každého lánu jmenovitě pravého úročnieho platu čtyřidceti a čtyři groše pražského peníze, polovice, totiž dvamezcietma grošuov na matku božie, jenž slove hromnice, kteréž najprvé přijíti mají od dánie listu tohoto, a druhú polovici téhož úroku, též dvamezcietma grošuov na svatého Jana křtitele božieho, hned v zápětí potom přieštieho, a tak každého léta věčně. Item každého léta z každého lánu na svatého Havla čtvero kur dobrých a k tomu šestdesát vajěc na den svatého Ducha z každého lánu svrchupsaní kmetové i budúcí jich náměstkové nám i našim dědicóm i budúcím náměstkóm dobrovolně budú povinnovati dáti. A nad to my nadepsaní purkmistr a konšelé i všecka obec města nadepsaného i budúcí náměstkové naši, kteréž jsme jim jich roly i lúky rybníkem naším potopili, proto vzhledše na jich škodu a lítost majiece nad nimi, dali jsme jim a mocí listu tohoto oddáváme jim dědiny od města našeho, kteráž jim jest okázána od Canibala té hory až do meze do té, kdež trní stojí, aby oni mohli tiem lehčeji ty úroky a poplatky snáze poplatiti, kteréž svrchu psány stojí, a to k věčnosti bez naší všěch přěkážky; neboť jsú to dobrovolně a s velikým děkováním přijali, a nad to jsme jim jmenovitě z každého lánu slevili bez dvú puol kopy úroku a čtyři dny roboty, v kte- rémž jsú prvé seděli. Také máme jim muže opatrného, jednoho nebo dvú, z jich vsi v Olevci za staršie usaditi, a aby takové vydánie nynie i potom věčně nepřerušené věčnými časy zuo- stalo. Viece, když by který náš člověk v budúciech časiech chtěl odprodati, tehdy ten, ktož kupuje, má nám dáti příjemeného jeden groš, a ten ktož prodává, má dáti zstupného 1 groš. A na to zákupnie právo a purkrechtnie po tomto listu dáváme

Strana 85
1462. 85 plnú moc i plné právo často jmenovaným našim lidem i jich ženám, přihodilo-li by se, že by dětí nejměli, aneb jich budúcí náměstkové bez dětí byli, aby živi jsúce i na smrtedlné po- steli to všechno zbožie svrchní i spodnie mohli komužkoli od- kázati a dáti podle své vuole beze všie naší překazy i všech našich dědicóv i budúciech. Pakli by který z nich umřel bez kšaftu, tehdy jeho zbožie má připadnúti na jeho najbližšie přá- tely; pakli by přátel nebylo, ale takové zbožie má spadnúti na město i na obec naši. A práva súdného i jiných práv mají uží- vati vedle obyčeje té vsi v Olevci; pakli by některé při byly obtiežené, k výpovědi té pře mají užívati práva města našeho Nového Plzně a tu našeho nálezu požívati. Item v pastvách aby právo jměli na našich dědinách městských pásti, a my také na jich dědinách máme pásti. A této věci na svědomie a na pevnost svú jsme vlastnie pečeť městskú větčie k tomuto listu přivěsili s naší všech dobrú vuolí i vědomím a pro dalšie jistotu prosili jsme urozených panoší Jiříka Ebrzvína z Hradiště, Václava Točníka z Křimnic a Zbraslava Búně z Olše, že jsú své pečeti vlastnie podle nás na svědomie a sobě bez škody k tomuto listu přivěsili, jenž jest dán a psán léta od narozenie syna božieho tisícého čtyřstého a šedesátého prvnieho, ten čtvrtek před narozením syna božieho. Ze Stehlíkovské knihy priv. městských f. 12. 1462. 15 února. Bušek z Hřešihlav a Lucie z Hodušic, postupují richtářství v No- 98. vém Plzni Ondráškovi řeč. Oremus z Prahy a Regině, manželce jeho, se všemi listy od králů českých na richtu udělenými. Já Bušek z Hřešihlav a Lucie z Hodušic, manželka má, vyznáváme tiemto listem obecně všudy a přede všemi, kdež a před nimiž čten neboli čtúce slyšán bude, že s dobrým naším rozmyslem a zdravým přátel našich i jiných dobrých lidí potazem, s plným povolením naším a svobodnú volí, rych- tářstvie naše v městě v Novém Plzni, příbuzné, spravedlivé, dědičné, prodali jsme i tohoto listu mocí dobrovolně prodá- váme, za jistú summu peněz, nám v celosti již a úplně zapla- cených, slovútným, Ondráškovi řečenému Oremus z Prahy a paní Regině, jeho manželce i jich dědicóm a budúcím, dědicky a k věč- nosti, se všemi právy, puožitky, příslušnostmi, pokutami, vinami, poctami, poplatky i jakýmiž koli duochody tak v cele a úplně,

Strana 86
1462. 86 jakož naši předkové, téhož rychtářstvie držitelé, měli sú a dr- žali i požívali, i my také jměli sme, drželi a požívali, i jakož i list smluvný mezi námi o tom trhu sepsaný, pod našimi i jiných dobrých lidí k svědomí pečeťmi visutými, plněji jest vypsáno [sic], nic nevymieňujíce ani komu pozuostavujíce, a jim Ondráškovi a paní Regině, manželce jeho, téhož rychtářstvie se všemi a každými právy jeho i příslušnostmi postúpili sme a konečně i skutečně postupujem, práva sobě ani našim dědi- cóm a budúcím na tom nezuostavivše ižádného, jímžto On- dráškovi a paní Regině, manželce jeho, všecka práva naše, kteréž měli sme, s naší dobrú volí pod pečetmi našimi i jiných dobrých lidí k svědomí visutými, listy také královské, jim i žto rychtářstvie najprv od krále Jana, potom od Karla ciesaře římského a krále českého, a tak i od potomních králuov českých od jednoho do druhého až i od krále Ladislava, slavné paměti, listy každých týchž králuov zvláštními jest tvrzeno, všecky dobrovolně s dobrým rozmyslem dali jsme i s tú dobrú volí, kterúž psanú od panie Lucije mé manželky já Bušek měl jsem, dáváme častopsaným Ondráškovi, Oremus řečenému a paní Regině, manželce jeho i jich dědicóm a budúcím, k témuž rych- tářství plzenskému a k listóm výš dotčeným, nezuostavivše ižádného; i ty listy, ač bych já Bušek svrchupsaný, manželka má, aneb dědici naši, na to rychtářstvie příslušné zachoval aneb zachovali, i takový každý list túto dobrú volí naší moříme chtiece aby již potom viece ižádné moci neměl ani komu slúžil. kromě Ondřeje nadepsaného neb dědicóv a budúcích jeho i k těm ke všem věcem plnú voli dáváme, kteréž v smluvném listu dále mezi sebú popsaný máme, tak že týž Ondrášek a pan Reginá manželee již plnú moc a právo mají to rychtářstvie pl- zenské jakožto své vlastnie jako praví dědicové držeti a jmieti toho mocně požívati, i také když a komuž chtie, dáti, změniti zastaviti, prodati, i s ním, když a což sě jim líbí neb líbiti bude jakožto s jich vlastním dědičným učiniti, bez našeho, našich dědicóv i budúcích i jiných všech lidí odporu a překážky. Na potvrzenie toho my, Bušek nadepsaný a Lucie manželka má, pečeti naše vlastnie dali sme k listu tomuto přivěsiti dobro- volně, prosivše urozeného pána pana Jana z Kukštajna, seděním v Trpiestech a múdrých, opatrných pánóv, purkmistra a raddy města Nového Plzně a urozených panoší a statečného rytieře, Jana Puškaře z Zaječic, Václava Točníka z Křimnic, Albrechta z Týnce a Zikmunda z Hodušic, že jsú své pečeti na svědomie

Strana 87
1462. 87 vedle našich k tomuto listu přivěsili, avšak sobě bez škody, jenž jest dán i psán léta od narozenie syna božíeho, tisícieho čtyřstého šedesátého druhého, ten pondělí po svatém Valentinu, mučedlníku božiem. List. perg. v museu plz. 276/196+27, s8 visutými pečetmi na proužcích. — 1. Pečeť Buškova, štít v pravo skloněný, s pokosmým pasem, z něhož tři hrbolce vynikají, kolčí přilba na levém rohu v pravo hledící, s křídlem sedmiperým, zdobeným na spodu týmž pasem s třemi hrbolky. Opis minusk.: s. bysszek — .. . zesilaw. 2. p. Lucie, štít s vodorovným vystupujícím břevnem uprostřed, opis minusk: † s † lucia † z hodesicz. 3. p. Jana z Gutš., štít v pravo skloněný s třemi páry parohů (2, 1), nad levou stranou, v pravo hle- dící přilba kolčí, z které vyrůstá pár parohů, a dole ze spodu přilby vyniká v pravo a v levo po jednom parohu, opis: S ... gutsstain. 4. Menší pečeť m. Plzně vosku zeleného, velice sešlá již. 5. Puš- kařova, ve štítě v dolní části stoupající půlměsíc, jehož rohy kvítkem jsou zdobeny, opis neznalý. 6. p. Točníkova, štít mírně skloněný, rozpoltěný, v pravo přední polovice velblouda, levá polovice vyšší, nad touto kolčí přilba v pravo hledící s křídlem sedmiperým, opis: waczlaw tocz-nik z krzimicz. 7. p. Albrechtova, ve štítě spatřuje se jakési geometrické znamení v podobě velikého latinského A, z konce obou ramen vedeny jsou příčně prostředkem protějšího ramena příčky, jichž konce jakož i vrchol A jsou kvítkem zdobeny, opis: S. albrecht .. . tyncze. 8. p. Zikmundova, štít rozpoltěný, pravá polovice vyšší, pro- středkem vodorovné vystupující břevno přes obě polovice, opis: S. sig- mund — zhodusicz. — Na rubu listiny poznamenáno písmem 16. století: Dobrá vuole Buška z Hodušic [sic] a Lucie Oremusovi. Pod tím opět jinou rukou: Richtářství prodává Ondráškovi Oremusovi. Sign. nov. N. 87. 1462. 15. března. Závěť Marty Zbirohové, měštěnínky plzenské. 99. Prokop Reš — miesto richtáře, Matěj Komínek — purk- mistr a Jakub Košík, přísežní konšelé a měštěné města Nového Plzně, známo činíme —, že — Marta Zběrohová, naše spolu- súseda, — své poslednie rozkázánie — učinila — Najprv pivovár svój před pražskú branú odkazuje vnúčatóm svým Mi- chálkovým dětem pateru a máteři jich Vozance, dceři své. A jestliže by kterého z těch dětí pán buoh neuchoval aneboli Vozanky, aby s jednoho na druhé spadlo, ale aby vždy z toho pivováru Jankovi, Zběrohovic synu, bylo dáno V kop grš., když by kolivěk kterého dietěte z těch pateru dětí pán buoh neucho- val. Item jakož má list na Črnice na deset kop grš., tenť odka- zuje Jankovi Zběruožkovu synu; it. odkazuje Michálkovým dětem čtvrt dědiny mnichovské, kteráž leží podle Frány řezníka z jedné

Strana 88
1462. 88 a Beneše súkenníka strany druhé, — a z té dědiny jest plat mnichóm do kláštera do roka XII grš. Teď pokládá dluhy komu co dlužna zuostala: it. Pekelské dlužna III kopy grš. a ty jí dáti mají na sv. Jiří; it. odkázala na kostel sv. Barto- loměje na dielo I kopu grš. — Poručníky činí — Víta súkenníka a Michálka brnieře, zeti svého. — Toho na svědomie (jako č. 1.) — léta — M'CCCC LXII", ten pondělí po neděli, jenž slove Reminiscere. Z nejstarší knihy priv. a závětí f. D. 5. 1462. 9. dubna. V Římě. 100. Papež Pius II. oznamuje Plzeňským, že nestvrdil k žádosti krále Jiřího přijímání plo, ani kompaktata a vyzývá je, aby setrvali v poslušenství církve římské. Pius episcopus, seruus seruorum dei. Dilectis filiis, consu- libus Noue Plizne, salutem et apostolicam benedictionem. Vene- runt ad nos, oratores carissimi in Christo filii nostri, Georgii, Bohemie regis illustris, et instanter ipsius regis nomine apud nos egerunt, supplicantes, ut in uim compactatorum permittere- mus communionem sub utraque specie. Nos habita cum vene- rabilibus fratribus nostris, sancte romane ecclesie cardinalibus, diligenti super hiis examinatione et plena discussione repperi- mus, non posse cum dei et nostro ac sedis apostolice honore regias petitiones in ea parte exaudire, nec id ad quietem illius regni et aliorum cederet ac ea, que tamquam compactata per nos confirmari petebant, nullam uim habere. Et ita de eorundem fratrum nostrorum consilio et matura deliberatione in publico consistorio respondimus et declarauimus. Qua propter hortamur in domino deuotionem vestram, ut uos, prout hactenus uiriliter fecistis, in obseruantia et ritu sancte matris ecclesie romane conseruetis et alios, ut se eisdem ritui et obseruantie confor- ment, omni studio inducere procuretis, quod nobis, qui unionem Christi fidelium et salutem animarum precipue desideramus, gra- tissimum erit et uobis aliisque ad honorem apud homines et apud deum ad meritum et animarum saluationem cedet. Mitti- mus autem ob hanc causam dilectum filium, Fantinum de Valle, nuntium nostrum, presentium exhibitorem, cui nonnulla commi- simus nostro nomine deuotioni uestre referenda, super quibus

Strana 89
1462. 89 plenam sibi fidem adhibeatis. Datum Rome apud sanctum Petrum anno incarnationis dominice millesimo quadringentesimo sexage- simo secundo, quinto idus Aprilis, pontificatus nostri anno quarto. [V pravo dole]: Baudetus. [Na rubu nadpis]: Dilectis filiis consulibus Noue Plizne. [Na rubu pod nadpisem při samém kraji]: J. G. D. Piccolomi[ni]. List perg. v museu plzeňském 447/33340. List tento byl po délce čtyřikráte složen, na dolním okraji osmkráte rozstřižen, na horním konci zase třikráte; pečeti není. Na rubu rukou 16. století poznamenáno: Pii pontificis. Nov. sign. N. 107. — Opis u Tannera; Plachý, Paměti plz. 50; Hruška, Pam. kniha 45. uvádí listinu v pře- kladě. Scriptores rerum Silesiacarum VIII. č. 82. 1462. 1. července. V Praze. Král Jiří potvrzuje Ondráškovi Oremusovi a manželce jeho Regině 101. richtářství plzeňské se všemi právy a požitky s tím spojenými, (kteréž vypsány jsou v 37 odstavcích) a uděluje Ondráškovi nové milosti. Obci m. Plzně povoluje nový druhý výroční trh v postě, z kterého richtář má bráti užitky tak jako z trhu starého. My Jiří, z božie milosti král český, markrabie moravský, lucemburský a slezský vévoda a markrabie lužický. Oznamujem tiemto listem všem, jakož Ondráček, řečený Oremus, měštěnín Starého města pražského, věrný náš milý, s manželkú svú Reginú, kúpil jest rychtu a rychtářstvie v městě našem Novém Plzni u Buška z Hřešihlav a u manželky jeho Lucie z Hodušic, vedle toho jakož jsú mezi sebú smlúvu učinili a ji před námi okázali, my pro mnohé věrné a pilné služby téhož Ondráčka, kteréž nám činil, činí a potom bude moci činiti, k prosbě také dobrých lidí i také k žádosti a ku prosbě měšťan města nade- psaného Nového Plzně, s dobrým rozmyslem a raddú věrných našich, mocí královskú, k tomu trhu již psanému naše plné a pravé povolení dali jsme a tiemto listem dáváme, a toho trhu mocí listu tohoto potvrzujem již psanému Ondráčkovi a Regině, manželce jeho i jich dědicóm a budúcím vedle těch úmluv, kteréž jsú mezi sebú učinili, se všemi zápisy, kteréž od najjasnějšiech Jana, Karla, Václava, Sigmunda a Ladislava, králuov českých, předkuov našich milých, měli jsú na to rych- tářstvie a mají i se všemi právy, puožitky, poctami, vinami, cly, pokutami, úroky, lesy, řekami, rybníky, potoky, vodotečinami, lovy rybími i ptačími, se vším panstvím i se všemi jinými puožitky a poplatky, kteříž jsú od staradávna k tee rychtě 12

Strana 90
90 1462. a rychtářstvie přislušaly a přislušejí, tyto zejmenal): Když kto přijde s rybami na trh do téhož města Plzně, má dáti rychtáři od každého vozu ryb jeden kapr, a když by přivezl štiky, daj štiku a tak i jiné ryby, aneb od každého vozu po jednom groši; item ktož by kolivěk přivezl na trh fíky, mandly, řecké víno, olej dřevěný, má z toho ze všeho dáti rychtáři libru, čehož chce, a který by host olej přivezl, má dáti od každé tuny libru a od každé lahvicie věrdunk oleje aneb dva penieze; item který koli host přivezl by kterékoli ryby v tunách, jakožto herynky, cendáty, štiky, cupky aneb jiné suché ryby a to prodával, daj rychtáři od vozu groš, a ktož přiveze štokfiš na trh, daj také groš; item od vozu chléba bielého daj téhož chléba za groš a od kar puol- groše, a ktožkoli z hostí přivezl by které koli ovoce na trh, daj také rychtáři z každého vozu groš, a z kar puol groše; item ktož přiveze vizinu neb sumovinu, z toho daj rychtáři libru, a ktož při- veze rýži na trh, daj také jemu libru; item ktož by přivezl železo které koli, z toho daj rychtáři groš, a ktož by přivezl neb přinesl na trh sekery, kosy neb srpy, z toho každého daj od miesta dva pe- nieze; item od krámských věcí od vozu, s kterúž by na trhu stál, daj od miesta rychtáři groš, a každý koželuh host, který by s kožmi na trhu stál, má dáti rychtáři od miesta peniez, a ktož by kupovali neb prodávali ty kože, dajte také rychtáři, což z staradávna jest dáváno; item když rychtář hosti dopomahá práva, má dáti rychtáři pět grošuov, a když2) hostie stavuje, daj také rychtáři pět grošuov; ale když domácí práva žádá, ten daj rychtáři groš; item kterýž by host který kuoň prodal krom jarmarkuov, takový každý od každého koně daj rychtáři peniez a v jarmarky dva penieze; a také host od každé krávy v jarmarky dva penieze a kromě jar- markuov peniez; item kterýž by host na trh svině přihnal, daj od každé peniez, krom jarmarkuov a ktož kúpí tolikéž, ale v jarmarky dva penieze; také ktož by kolivěk z hostí přihnal na trh skopce neb ovce, daj od každého pohlavie rychtáři haléř, a ktož kúpí, druhý item každý forman daj z každého koně, z vozu peniez; také z každé prostice soli peniez, a ktož kúpie i pryč vezú, peniez; item od soli- suté z každé miery aneb od vieka daj peniez a ktož by kúpě pryč vezl, tolikéž; item kdož by koho ranil, má dáti rychtáři čtyřidceti grošuov, a ktož by komu políček dal, daj rychtáři pětmezcietma gro- šuov; item ktož by komu ohavnú ránu udělal, aneb jej ochromil, 1) Srj. listinu z r. 1461. 21. list, kdež se 39 odstavců uvádí, v této listině pak 37. Místa stejně znějící jsou tištěna drobněji. 2) „Host“ vy- necháno.

Strana 91
1462. 91 daj rychtáři, jakož obyčej jest od staradávna dávati; item ktož o vánociech s bielým chlebem, s caltami na trh přijede, ten každý daj rychtáři z každého vozu caltu; item židé mají dáti rychtáři o světiem Martině z každého stolu hus krmnú, o vánociech libru pepře a k velice noci zlatý a libru pepře; item každý buď domácí nebo host, kterýžby vedl nebo hnal koně, krávy, voly, svině, skopcie neb ovcie, má dáti rychtáři z každého pohlavie dva penieze, když by hnal přes les, kromě skopcuov a ovec po peniezi; také což piva ven vezú, od každého věrtele má dáti rychtáři peniez, z poluvozie dva penieze, a z kaufu čtyři penieze; item ktož by svědky vedl k súdu a ti svědkové nebyli by schváleni a přijati od práva, tehdy ten, ktož ty svědky vede, daj od každého svědka rychtáři deset grošuov: také kto zvod činí, pět grošuov, vzdaného groš a při- jemného groš v prvniem súdu; item ktož by se ku právu postavil, daj rychtáři groš, a ktož by se smluvil, smluv se s rychtářem o vinu krom královy viny ta má napřed odbyta býti; item ktož žaluje na koho pro hru, v tom má rychtář mieti pravú třetinu; také o jar- marciech z každého vozu, krámu neb miesta na rinku, na hřbitově z každého miesta všeliké kúpě kromě súkeníkuov a kožišníkuov má dáno býti po groši, a z kar puol groše kromě sedlských vozuov; item což by kolivěk koží suchých přivezeno bylo, má dáno býti od každé peniez; item když konšelé vezmú z vin kopu, tehda z každé kopy rychtář má mieti třetinu, ale však vždy královské viny na- před vymienujíce; také ktož by vezl chléb režný na voze, daj rychtáři jeden pecen; kromě našich královských vin, kteréž na nás od staradávna přislušejí, tak jakož se ty věci v těch úmlu- vách, kteréž jsú mezi sebú učinili a v zápisiech předkuov našich šíře vypisují. Toto také jim pro již psaného Ondráčka Oremusa věrnosť a zaslúženie z milosti našie přidáváme, hlediece napřed k tomu, aby se každému z obce, chudému i bohatému tu v městě, i což k městu přislušie, i jiným lidem spravedlivé dálo a žádný buď chudý neb bohatý, aby od své spravedlnosti tištěn nebyl mimo právo, při tom také práv našich neopúštějíce, aby rychtář nadepsaný, neb dědicové a budúcí jeho, byl tu svoboden i duom, kterýž sobě tu v městě kúpí, aby v něm také svobodně seděti mohli i jiné puožitky své vésti, anebo ten, kohož by od sebe usadili, jsa ode všech poplatkuov, šosuov, obtěžování a súduov městských všelikterak prázden a vysvobozen; pakli by jim, aneb dědicóm a budúcím jich kto z čeho vinu dal aneb dali, o to mají před námi, aneb budúcími králi českými, aneb podkomo- řím naším, nynějším neb budúcím, k žalobě odpoviedati a jinde 12"

Strana 92
92 1462. nic. A v raddě každé aby miesto prvnie s purgrmistrem a konšely měl, držal, a seděl i súdil; a kteříž by se kšaftové dělali, aby se dělali s jeho vědomím a pečeť jeho také aby při každém kšaftu a listu napřed byla aneb ten, ktož by miesto něho, aneb dědicuov a budúcích jeho byl usazen, beze všie odpornosti: pakli by jemu s manželkú jeho, neb dědicóm nebo budúcím jich přes to na to kto kolivěk sáhl, aneb překážku kterú chtěl učiniti kterak koli svévolně, proti předkuov našich zápisuom, aneb proti zápisu našemu, ten aneb ti aby propadl aneb propadli dva tisíce kop grošuov dobrých, střiebrných, rázu praž- ského, pokuty a základu spravedlivě propadeného, do komory našie královské polovici a druhú polovici k nadepsanému rych- táři Ondráčkovi a Regině, manželce jeho i jich dědicóm a bu- dúcím, a ten základ aby plnili ve čtyřech nedělech od propa- denie vplně pořád počítajíc; pakli by toho neučinili, tehda aby je i statky jich stavovati mohli, aneb dědicové a budúcí jich, právem pro svú polovici tu v městě Novém Plzni, aneb kde kolivěk jinde beze všie překážky všelikého člověka, a též i ten, komuž bychom my svú druhú polovici, to jesti tisíc kop grošuov dali aneb poručili, dotud a tak dlúho, dokudž by jim ten základ propadený dán a zaplacen nebyl, i se všemi škodami pro to vzatými, kteréž by mohli prokázati hodným svědomím; pakli by kto na ně, neb jich dědice a budúcie, jakúkoli mocí v témž městě aneb předměstích sáhl, mají jich, jakožto úředníkuov našich, býti obráncie; pakli by oni sami měštěné Plzenští jim neb dědicóm a budúcím jich na hrdlo sáhli, aneb jinak kterak kolivěk na údech jich jim uškodili, tehdy aby ztratili a propadli všecky svobody své, práva i zápisy, kteréžkoli mají od předkuov našich i od nás, a k tomu aby byli na milosti s hrdly a s statky našie, neb budúcích králuov českých. Toto jim také k tomu přidávajíce, aby rychtář, neb naměstek aneb služebník jeho, vybieral své práva neb mýta v jarmarky beze všie překážky item od zločincie, kterýž by byl polapen, aneb staven rychtá- řem tu v městě, aneb před městem a dán ku právu, tehdy což jest na něm a pod ním i při něm, to má na rychtáře slušeti kromě toho, po čemž póvod jest; pakli by kterého zločincie na zemi, neb kdekoli jinde kto jiný jma, i dal ku právu toho města Plzně, v to rychtář nemá sahati těm, ktož jsú jej při- nesli, leč by jemu co z dobré vuole dali; item ktož by lapen byl v cizoložství, ten má napřed našie královské viny odložiti dva diely a rychtáři třetí diel; také ktož by nedával pravé

Strana 93
1462. 93 miery, aneb neměl pravé miery neb váhy a v tom byl shledán, ten trp aneb daj vinu, jakož z staradávna zachováváno; item ktož by přivezl pivo hostinské bielé neb jiné, daj od sudu groš v jarmarky i kromě jarmarku; také od hostí od suchých vydě- laných koží od každé hromádky kromě jarmarku po peniezi a v jarmarky po groši; také od každého sudu ovoce dva penieze; item ktož by jel okolo města, aneb hnal dobytek, aby dal mýto, jakož jest od staradávna; pakli by projel neb prohnal a nedal mýta, tomu aneb těm, kteříž by prohnali neb projeli, aby bylo pobráno vedle práv staradávních, a to aby bylo obráceno, dva diely do komory královy a třetí diel rych- táři; také od hostí súkenníkuov a kožišníkuov v jarmarky dajte rychtáři od miesta po groši bez odpornosti; item židé, jakož obyčej mají u rychtáře v registra zapisovati základy a opovie- dati prostané, jakož registra rychtářova svědčie, aby zapisovali, a ktož by základ prodal který žid, nevpíše jeho v registra, má jej ztratiti anebo to, zač by jej prodal, ale však vždy bez pohoršenie našich prav královských, neb jsme těch věcí od hodnověrných lidí zpraveni, že jsú ti puožitkové od staradávna k té rychtě byli a tak přislušeli. A tu rychtu i s rychtářstvím i se všemi právy nadepsanými aby mohl dáti, prodati, zastaviti, změniti, najieti již psaný Ondráček, manželka jeho i jich dědici a budúcí, člověku dobrému a hodnému v témž právě, jakož sami držali, s naší však vždy dobrú volí, aneb budúcích na- šich králuov českých. Chcem také tomu, aby nadepsaný Ondráček rychtář s manželkú, ani jich dědicové a budúcí, proti zápisuom předkuov našich, neb našemu nikdy od žádného žádným obyčejem nebyli utiskáni, ani jim ke škodě co ktokoli zamýšleli neb ustanovovati směli a mohli. A jakož měšťanuom Plzenským nový jarmark dali jsme, druhý pondělí v puostě, chcem také a ustavujem, aby rychtář z toho všecky puožitky bráti mohl a požívati takéž, jako při jarmarku starém na sva- tého Bartoloměje jest obyčej a právo rychtáři bráti a požívati. Proto přikazujem s přísností všem úředníkóm našim a zvláště podkomořiemu našemu, nynějšiemu i budúcím, i také purgrmistru a konšeluom i všie obci téhož města Nového Plzně, aby nade- psanému Ondráčkovi Oremusovi, rychtáři, a Regině, manželce jeho, i jich dědicóm a budúcím, na té rychtě, práviech a obda- rováních i puožitciech jich svrchupoložených, po všecky budúcie časy nepřekáželi, ani překážeti jim komu dopúštěli, ale je při jich práviech držali a zachovali a obhajovali, jakož pokuty

Strana 94
94 1462. v listu položené a našeho těžkého hněvu královského chcete se uvarovati. Tomu na svědomie pečeť naši královskú kázali sme přivěsiti k tomuto listu. Dán v Praze ve čtvrtek po svatých Petru a Pavlu, apoštolech božích, léta od narozenie božieho syna tisícieho čtyřistého šestdesátého druhého, královstvie na- šeho léta pátého. [Na ohybu v pravo]: Ad relacſi]o nejm Wenceslai de Waleczow, Succamerarii. [Na rubu uprostřed]: Registrajta, Jacobus de Cadano. Listina pergam. v museu plzeňském 700/450+95, s miskovitou pečetí s pěti znaky zemskými, visící na šňůře, spletené z nití červe- ných a bílých. Na rubu listiny: Jiří král rychtu rychtáři dává. Starší sign. N. 6., pak N. 43. a nov. sign. N. 89. 1462. — Listinu tuto z větší části otiskl Dr. Emler, v článku Práva richtáře plzen- ského, Památky archaeol, VIII. 61 a násl. 1462. 8. listopadu. Na Zvíkově. 102. Jan z Petrovic, purkrabí na Zvíkově, sděluje p. Janovi z Rosen- berka, že Markvart, syn Rousův, umřel a pochován jest v Plzni v klášteře v sobotu nyní minulou a Rus1) že jest sám teď u přá- tel v Plzenště Datum Zvíkov fer. II. ante Martiny 1462. Archiv čes. VII. 117 č. 1756. 1462. 31. prosince. 103. Postoupení některých práv ve vsi Lobzech a domu druhdy Václava Manetínského obci plzeňské. My purkmistr a konšelee města Nového Plzně, vyznáváme tiemto zápisem, že vstúpivše do plné raddy Manda s Václavem Vrňausem, manželem svým, kterýž jest právo jměla po Janovi Jiříkovi 2), otci svém, to jesti zdala dobrovolně v plné raddě i s mužem Václavem Vrňausem, tu nic sobě nepozuostavivše, beze všeho přinucení dobrovolně, co se dotýče Václava někdy Manětického domu i Lobez vsi, i jiného statku movitého i ne- movitého, a to jesti jest dala právo své obci téhož města svrchu- psaného. Anno domini etc. LXII" ten pátek na sv. Silvestra. Z liber empt. et vendit. N. 212. f. 7. 1) Jest to Jan Rus z Čemín, který byl před tím purkrabím na Krumlově. Klášterem míní se klášter dominikánský v Plzni. 2) Srj. s tím závěť Vác. z Manetína z r. 1407, 29. července č 220, závěť syna jeho Václava z r. 1415, 15. pros. č.. 248 a spor o dědictví č. 262 Listář I. díl.

Strana 95
1463. 95 1463. 4. března. 104. Vác. Soběkúrský postupuje statek svůj synu svému Martinovi My purkmistr a konšelee města Nového Plzně, vyznáváme —, že — Václav starý Soběkúrský mocně vzdal zahradu svú a včely a statek svój vešken, buď movitý i nemovitý, krom jedněch včel, ty odkazuje k oltáři sv. Petra na vosk, Martinovi Soběkúrskému synu svému, — a on Martin — má otce svého poctivě smrti jeho dochovati. A jest-li že by pán buoh syna jeho prvé neuchoval, tehdy Václavovi Soběkúrskému z jeho statku, totiž z domu, má vydáno býti X k. gr. a těch včel jedněch odkázaných jmají správce býti súkeníci města Nového Plzně. Anno domini etc. LXIII. fer. VI. in die Translationis s. Wenceslai. Lib. empt. 212. f. 8. 1463. 13. dubna. Závět Janu Surovce, poddaného ze vsi Doudlevec. My purkmistr a radda města Nového Plzně, známo činíme —, že předstúpivše před nás do našie plné raddy — Vaněk pekař, Ambrož stolař, naši spoluměšťané, Jan Probošt a Janek Kus z Dúdlevec, naši lidee, i vyznali jsú —, kterak Jan Suro- vec, člověk náš, z Doudlevec, rozkázánie poslednie —, je k tomu připrosiv, — učinil. — Nejprvé, že jest — mocně dal, což jest jeho statku, Margretě, manželce své milé s dietkami, a jestli že by jich kterého pán buoh prvé neuchoval, let rozomných nedojdúc, tehdy ten statek s jednoho na druhého i na mátéř aby spadl; pak-li by jich všech pán buoh neuchoval i máteře, tehdy ten statek aby spadl na Vávrovy Surovcovy, bratra jeho, děti, a také sě o to pravým dielem dělec. Item o tom sirotku, o Václavovi, bratra jeho syna, kteréhož jest poručník byl, o tom jest takto rozkázal, aby mu s té lúky, kterúž jest kúpil od ne- božčíka Václava Pruneře, ty požitky aby mu z nie chovali do let jeho rozomných a došlých, tak aby mu sě těch užitkóv ne- umenšovalo, ale přibývalo, a když by k létóm přišel; aby mu té lúky postúpili k dědicství, ač chtěl-li by ji přijieti; pak-li by nechtěl, tehda aby mu dali z statku jeho miesto té lúky XXX kop gr., — a také do let rozomných aby jeho manželka jeho chovala; pak-li by Václava sirotka toho pán buoh neuchoval, let nedojda pravých, tehda ta lúka, anebo XXX kop gr., aby polovice spadla na děti jeho a polovice na Vávrovy, bratra 105.

Strana 96
96 1463. jeho děti. A těch všech čtyř — svrchupsaných — prosil jest, aby jeho ženě — radni a pomocni byli, ač by jich na čem po- třebovala a žádala, jakož jim toho najdál doufá a věří, že to učinie. Dálo sě tu středu po velice noci léta etc. LXIII°. [Nadpis]: Kšaft Januov Surovcóv z Dúdlevec. Lib. empt. 212 f. 9. 1463. 4. května. 106. Obec m. Plzně prodává dům Vác. Pruneře, úmrtím jeho a man- želky, na krále spadlý. Purkmistr a konšelé i všecka obec města Nového Plzně, v tomto súdě osobně stojiece, vyznali jsú se, že jsú pravým trhem prodali duom nebožce Václava Pruneře s měštištěm i se vším právem k tomu přislušejícím, kterýžto duom byl spadl na královu milost po smrti jeho manželky, kterýžto duom leží vedle Nikláska1) z jedné a Prachatické strany druhé, Jírovi mečieři a Katruši manželce jeho, kterýž jsú mu hned vzdali a sstúpili. Povoláno jest a nižádný neodepřel. Léta MCCCCLXIII. tu středu po nalezení sv. Kříže. — Soud první. Kniha soudni 2. f. 108. — Fol. 114. jest prodej tento po druhé zápsán r. 1464. 15. ledna, ale nečiní se v něm zmínky, že statek na krále spadl, a fol. 118. jest zápsán po třetí při soudě z r. 1464. d. 3. září. Jest to dům č. 237, na západní straně náměstí v V. čtvrti. 1463. 4. května. 107. Přátelské urovnání sporu o dědictví mezi Janem Panuškou a jeho příbuznými. My Prokop Reš richtář, purkmistr a konšelee, vyznáváme tiemto zápisem, že předstúpivše před nás před soud ohájený slovútný panoše Ondrášek Oremus, t. č. miesto hofrichtéře, Pro- kop Sviňák, Jíra Stod, Mikuláš Hekal, Matěj Forman, vyznali jsú před námi: Jakož byl soud a ruoznice mezi Janem Panuoškú s jedné a mezi Jankem a Václavem bratřími a Aničkú pastor- kyní Jana Panuošky strany druhé, učinili jsú smlúvu dobrovolnú a výpověď takovúto, že Jan Panuoška aby jim dal penieze ho- tové XXVII kop gr., XX gr. a Aničce jest prvé splnil jejie diel, a ty penieze jest hotové položil sirotkóm před soudem. It. 1) Při soud; II psáno: Nikláska krajčíře.

Strana 97
1463. 97 dále jest vypověděli mier křesťanský a smlúvu prvních pánuov a konšeluov i druhé raddy, a to jsú sobě obojie strana slíbily pode ctí a pod vierú zdržeti, i zdržely jsú. A dále jsú vypově- děli svrchupsaní vbrmané, aby Jana Panuošku propustili a kvi- tovali, a věčně jeho ani jeho dědicuov a budúciech nenařiekali. A dále Janek, Václav a Anička seznali jsú se k tomu dobro- volně, i prosili, aby to zapsáno bylo kniehami soudními, že kvitují, propouštějí, prázdna činí Jana Panuošku i ten statek, kterýž jest držel po otci jich, duom i pivovár s hospodářstvím, i ten zápis prvnějšie, který m]ž se jest zapsal i zavázal na statku na svém, i ni věčně nařiekati mají jeho ani jeho budúciech, neb jim jest dal a zaplatil penězi hotovými. A na to jsú pa- mátné položily obojie strana. — Léta MCCCCLXIII“ tu středu po nalezenie sv. Kříže. Kniha soudní č. 2 f. 106. 1463. 29. srpna. V Praze Král Jiří stvrzuje k prosbě faráře plzeň. Tomáše závěť Mikuláše 108. Zárobského a syna jeho Jana, měšťanů pražských, z r. 1431. d. 5. ledna, v doslovném znění. My Jiří, z božie milosti král český, markrabie moravský, lucemburský a slezský vévoda a lužický markrabie etc. Ozna- mujem tiemto listem všem, jakož Mikuláš Zárobský a Jan, syn jeho, někdy měšťané Starého města pražského, zapsali jsú byli a odkázali deset kop grošóv platu ročnieho a věčného faráři tehdáž v městě Novém Plzni i potom budúcím farářóm, na svém zboží, kteréž jsú měli, jakož se ty věci v jich listu šíře vypi- sují, kterýžto list ku prosbě pilné a pro lepší paměť poctivého kněze Tomáše, faráře nynie v Novém Plzni, kázali sme slovo od slova v tento náš list vepsati, jenž vzní a čte se takto: (Následuje odkaz Mikuláše Zárobského a syna jeho Jana z r. 1431. d. 5. ledna, viz čís. 309 dílu I. Listáře.) Protož my hlediece na- před rozmnoženie chvály a služby božské, i také chtiece, aby svrchupsaných Mikuláše Zárobského a Jana, syna jeho, žádosť a vuole dobrá, kterúž jsú k tomu záduší a k kostelu v Novém Plzni měli, se naplnila, s dobrým rozmyslem a radú věrných našich, mocí královskú svolili sme k tomu i k svrchupsanému zápisu a mocí listu tohoto svolujem i potvrzujem tak, aby těch desiet kop grošóv platu ročnieho bylo placeno a vydáváno z těch zboží, na kterých by se toho koli doptali a postihnúti mohli nadepsaný kněz Tomáš, farář z Plzně, i potom jeho bu- 13

Strana 98
98 1463. dúcí náměstkové a faráři, i se všemi pokutami, ač by které na to přišly pro neplněnie kterého úroka, aneb ten neb ty, ktož by od nich dobrú vuoli měli, ale však vždy tak, aby v tom služby božie a tomu záduší v ničemž umenšeno nebylo, ale tomu dosti bylo učiněno, jakož jsú svrchupsaní Mikuláš Zá- robský a Jan, syn jeho, zapsali, přikazujíce úředníkóm našim a zvláště podkomořiemu a purkmistróm i konšelóm Starého města pražského i Malé Strany pod hradem, nynějším i budú- cím, aby se k tomu přičinili, když by kteří byli požádáni, vedle práva a zápisu tohoto aby ten plat placen a vydáván byl tak, jakož se svrchu píše. Tomu na svědomie pečeť naši královskú kázali sme přivěsiti k tomuto listu. Dán v Praze v pondělí den stětie svatého Jana křtietele božieho, léta od narozenie syna božieho tisícieho, čtyrstého šestdesátého třetieho, králov- stvie našeho léta šestého. [Na ohybu v pravo]: Ad mandatum dſomilni regis [domijno Procopio de Rabenstein, cancell[ario referen[te]. [Na rubu uprostřed]: Registrajta. Listina pergamenová v museu plzeňském 676/350 78, s visu- tou pečetí na proužku pergamenovém. Pečeť s pěti znaky zemí českých; listina již dosti sešlá —. Sign. starší N. 44, 1663 [sic]; nov. sign. N. 176. 109. 1463. 26. září. Prokop, písař městský v Nov. Plzni, a Dorota manželka prodá- vají louku svou Kozlíkovskou pod rybníkem plzeňským Martinovi z Bukovce a synům jeho za 73 k. gr. Já Prokop, městský písař toho času, a Dorota manželka má v Novém Plzni i naši budúcí, vyznáváme tiemto listem obecně přede všemi, ktož jej uzřie, anebo čtúce slyšeti budú, že jsme prodali a mocí listu tohoto prodáváme lúku se dnem, někdy Kozlikovskú, kterážto leží pod rybníkem plzeňským, za sedmdesáte kop grošóv a za tři kopy grošóv i s tiem se vším právem a svobodností, jakož majestát slavné paměti najjasněj- šieho kniežete a pána pana krále Ladislava českého etc, paní Kathruši Kozlíkové svědčí1) i s tú dobrú volí, kterúž od již psanee Kathruše Kozlíkové na tu lúku v sobě šířeji držíce, jměli jsme, i s tiem platem, kterýžto k městu Novému Plzni z té lúky od starodávna přislušie, robotným lidem Martinovi 1) Viz č. 26. z r. 1454. 4. července v Praze.

Strana 99
1464. 99 z Bukovce, Janovi, Štěpánovi a Thuomovi, synóm jeho i jich budúcím, i tomu každému, ktož by ten majestát již dotčený i s tú dobrú volí od Katruše Kozlíkové učiněný [sic] jměl by, anebo měli by s jich dobrú volí, ku pravému a spravedlivému dědictví, aby již psaný Martin, Jan, Štěpán a Thóma i jich dědici i budúcí, s tiem majestátem, s lukú i s dobrú volí učinili bez našie vše- likteraké překaznosti, jakž sě jim najlép zdáti a líbiti bude, neb mocí listu tohoto dále já, Prokop písař a Dorota manželka má již psaní, i naši dědicové a budúcí, ižádného práva sobě sme na té lúce v majestátu i v dobré voli nepozuostavili anižto pozuostavujem, ale tu lúku jim i s plným právem i s tiem pla- tem svrchudotčeným k věčnosti sstupujem, neb jest již jich vlastnie, a nám úplně a v cele ta summa svrchupsaná jest splněna a zaplacena. Tomu na pevnost budúcí já Prokop písař nadepsaný, jménem svým i své manželky i svých budúcích jmény, svú sem vlastní pečeť k tomuto listu s mú dobrú voli a vědomím dobrovolně přivěsil a pro dalšie svědomie prosi sem múdrých a opatrných pánuov, purkmistra a konšeluov města Nového Plzně, urozeného a statečného rytieře Jana Puškaře z Zaječic a urozených panoší Václava Točníka z Kři- mic, Zbraslava Bauně z Uolšie, Jiříka a Václava Ebrzvínóv z Hradiště, že jsú své pečeti na svědomie vedle mé k mé prosbě, avšak sobě bez škody k tomuto listu přivěsili, jenž jest dán i psán léta od narozenie syna božieho tisícého čtřstého šede- sátého třetieho, ten pondělí před svatým Václavem, dědicem českým. List. perg. v museu plzeňském 315.107+20, všech sedm pečetí schází. Na rubu listiny pozdější rukou připsáno: O louku Kozlíkov- skou pod rybníkem. Sign. N. 118. 1/3, 1463. 1464. 1. ledna. Richtář plzenský Ondřej Oremus zapisuje pí Dorotě ze Slaného 110. 140 kop na domě svém vedle radnice. My purkmistr a radda města Nového Plzně známo činíme těmito městskými kniehami, kterak předstúpivše před nás do našie plné raddy slovútný pan Ondřej, řečený Oremus, spolu- súsed a úředník náš, s paní Reginú, manželkú svú, i vyznali jsú sě dobrovolně sami skrze sie i své budúcie náměstky, kterak jsú zdvihli a vzeli penieze hotové, sto kop gr. a XL kop gr. dob. střieb. té chvíle obecně berných, od poctivé panie Dorothy, 13*

Strana 100
100 1464. někdy Jílkové z Slaného a již obývající v Starém městě praž- ském, pod úmluvami mezi sebú učiněnými, jakož pak listové dále učiněnee s obú stran mezi nimi, vykazují a šíře vyličují pak jestli že by pán buoh pana Ondřeje svrchupsaného smrti prvé nežli panie Dorothy neuchoval a umřel, jehož pane bože ostřez, tehdy těch sto kop grš. a XL kop grš., což by vedle smluv zápisných anebo daných mezi nimi peněz zuostalo, jakož sě jí každý rok dává a platí po VI kopách, až do vyplněnie té sumy, zapisuje na domu svém, ležícím na rinku vedle rathúzu z jedné a Jana Konváře z strany druhé, takovým to během, aby hned po páně Ondřejově smrti, jestli že by paní Dorotha jeho přebyla, komuž by on ten duom odkázal, poručil anebo dal, napřed aby paní Dorothě, její dluh byl zaplacen a vydán v tom roce po smrti jeho; pakli by ten duom v tom čase od- prodal, tehdy na tak dobrém a jistém statku má jí ten dluh ujistiti a zapsati; pakli by panie Dorothy svrchupsanee prvé pan buoh neuchoval a umřela, než-li pana Ondřeje, tehdy ti zápisové i tento zápis dále mocnosti ižádné nemají jmieti. Acta sunt hec in nouo anno, annorum domini etc. LXIIII°. [Nadpis]: Zápis páně Ondřejuov Oremusuov panie Dorothě z Slaného. Z lib. emp. et vend. N. 212. f. 9. — Dům Oremusův byl č. 107. b. a Kovářův 108a. v I. čtvrti na východní straně náměstí. 111. 1464. 2. ledna. Závěť Tómy z Klatov, měšt. plzeň. Prokop Reš richtář, Jan Kolešovský purkmistr a Smil řezník, přís. konšelé a měšt. m. N. Plzně známo činíme —, že poctivý mládenec Tóma z Klatuov, náš spoluměštěnín, — své poslednie rozkázánie — učinil —: Najprvé mlýn s valchú, piovár se dvěma domky, ješto to leží v předměstí v Klatovách pod brankú, i se vším platem, kterýžto má na kmetiech, i jiný veškeren statek, kterýž má, movitý i nemovitý, anebo kterým by jménem mohl jmenován býti, buď toho statku mnoho anebo málo, ješto by jemu přiležel, ten veškeren statek jiždotčený mocně odkazuje, porúčie a dává Viktorovi, bratru svému mi- lému a dětem jeho. Item ten plat, kterýž má na lázně v Klato- vách, což jest toho platu kolivěk mnoho anebo málo, ten plat odka- zuje a dává na dvě lázně k mytí chudým [každého] léta k věčnosti a budúcně, při sv. Jiří jednu láznu činiec a zpósobujíc a druhú

Strana 101
1464. 101 při sv. Havle; item dóm ten, kterýž jest kúpil v našem městě někdy Vachovský, i ten duom odkazuje, porúčie i dává Vikto- rovi — bratru svému, aby s tiem učinil, jiej zaplatil a zaplatě odprodal tak, jakž mu sě zdáti a líbiti bude; item žákóm do školy do Plzně, kteříž jsú pod kázní mistrovú, odkazuje kopu platu věčného; item do špitála sv. Máří Magdaleny chudým do Plzně kopu gr. platu věčného odkazuje, item na dielo farnie sv. Bartoloměje v Plzni odkazuje pět kop gr.; item na dielo Šerého kláštera odkazuje tři kopy gr., item na dielo Črného kláštera odkazuje tři kopy gr. Kteréhožto jeho poručenstvie — mocné poručníky — učinil — Jana Panuošku z Plzně a Viktora z Klatuov, bratra svého milého. — Tomu — na svědomie — své sme pečeti — k tomuto listu přivěsiti kázali, jenž jest dán — léta — M'CCCCOLXIIII° ten pondělí po novém letě, jinak po ochtábu božieho těla. Z nejst. knihy prív. a závětí f. D. 5. — Poručníci jmenovaní vyplnivše odkazy a složivše účty před radou městskou, propuštěni jsou z povinnosti své 4. dubna t. r. Lib. empt. 212 f. 9b. 1464. 17. května. Ve středu po sv. Žofii [16. května] v hodinu XIII.1) vyjelo z Prahy 112. poselství krále Jiřího ke králi francskému. První nocleh byl v Berou- ně tři míle od Prahy. Druhý nocleh byl v Plzni VII mil od Berouna. Archiv čes. VII. 429. 1464. 26. června. Statek zemřelého Hanuše Pimprla nálezem rady a hofrichtéře byl 113. přisouzen Bened. Sefránkovi a sestře jeho. Annorum domini M'CCCC°LXIIII° feria III. in die sancto- rum Johannis et Pauli, vosazen a ohájen jest súd o statek nebožce Hanušov Pimprlov, za Prokopa Reše, toho času rych- táře, a za pánuov konšeluov toho času, najprvé za Jana Panošky, toho času purkmistra, Jakuba Slupníka, Prokopa Sviňáka, Václava Homole, Bernarta Točníka, Smila řezníka a Filippa sladovníka, přisadivše k té při skrze pana Ondřeje, toho času hofrychtéře, za konšely Petra Karkoše, Petra Patu, Václava súkeníka, řečeného Purkrábek, a Přecha sladovníka, miesto těch konšeluov, ješto jsú zemřeli a jednoho Jana Kole- 1) 13. hodina byla 16. května od 71/2—81/2 ráno.

Strana 102
102 1464. šovského, ješto tu chvíli v nemoci ležal. Pak nález, kterýž se jest stal na tom súdě ode pánuov a konšelov svrchupsaných, že jest Benedikt Šefránek a Uršula sestra jeho, již nálezem panským ten statek, o kterýž sie nález stal, obdrželi, že jsú strany druhé, totiž Hanal z Tachova a deera jeho Hanalova, to za nález pravý přijali. Soudní kniha N. 2 f. 117 b. — Hanuš Pimperle, jinak Jan z Tachova, držel rožní dům na náměstí čís. 206. v IV. čtvrti na rohu do divadelní ulice. 114. 1464. 21. července. Závět Anny Ondráškové, měštěnínky plzeň. Prokop Reš, rychtář, Smil řezník — purkmistr a Jan Panoška, přísežní konšelé a měštané města Nového Plzně, známo činíme —, že — Anna, manželka někdy Havelcova a již Ondráškova, naše spoluměštka, — toto své poslednie roz- kázanie — učinila. Najprvé odkazuje třinádete kop gr. na lázny věčné chudým k mytí každého léta, tak aby plat za těch XIII kop gr. kúpen byl k věčnosti a ten vydáván skrze Ondráška muže jejieho, aneb skrze příbuzné přátely jejie, tak aby ten plat nezšel, ale chudým na lázny věčné léta každého aby vydáván byl. A ostatek jiného statku jejieho — odkazuje On- dráškovi sladovníkovi, muži svému. — Tomu všemu ku pevnosti — pečeti naše vlastnie — k tomuto listu jsme přivěsiti kázali, jenž jest dán — léta MCCCC šedesátého čtvrtého, tu sobotu před sv. Jakubem, apoštolem větčím. Z nejst. knihy priv. a záv. f. D. 7. 115. 1464. 27. července. Závěť Šimona Vackovic, měšt plzeň. Prokop Reš rychtář, Jan Panoška miesto purkmistra a Prokop Sviňák, konšelé přís. a měšťané m. N. Plzně, známo činíme —, že — Šimon Vackovic, náš spoluměštěnín — své po- slednie rozkázanie — učinil —: Najprvé z domu1), když by pro- dán byl, rozkázal jest, aby dáno bylo Janovi Kamprlovi třidceti kop gr. Item Janě kuchařce odkazuje a dává čtyři kopy gr., duchnu, polštář, peřinu, dvě podušce, dvé prostěradle plátenné, 1) Dům tento jest čís. 81. v pražské ulici a koupil jej již r. 1424. otec jeho Václav z Rokycan.

Strana 103
1464. 103 a zelenú sukni plátnem podšitú. Item Kateřině pěstúni odkazuje a dává čtyři kopy gr., duchnu peřinu, polštář, dvě podušce, dvě prostěradle pláteně, dvě sukni, jednu zelenú s běliznami a druhú črvenú plátnem podšitú. A což by viece mimo duom pozuostalo peněz, když by prodán byl, to splniec těm, jakož jim jest dotčeno, to odkazuje, porúčie a dává na dielo kostelnie sv. Bartoloměje. Item Kateřině, dceři své, odkazuje, porúčie a dává dva piováry s městištěmi s pánvěmi, kterážto ležie před branú pražskú, i se vším právem, a příslušenstvím, což k nim přislušie od dávna, a k tomu jí odkazuje jiné všecko hospodářstvie, což jest v domu, buď toho mnoho anebo málo, i jiný veškeren statek movitý i nemovitý, kterýmž by jménem mohl jmenován býti, anebo což by jeho pozuostalo po tomto rozkázání, komuž jest již rozkázal. A jestliže by jie pán buoh neuchoval a umřela let pravých a rozomných nedojdúc, tehdy ten veškeren statek po ní pozuostalý porúčie, rozkazuje a dává, aby vydán byl dielem pravým na diela kostelnie svatého Bartoloměje, Šerého a Črného kláštera. Item pas pozlacený, veliký, prsténky zlaté i to, což jest od střiebra menšieho a drobnějšieho, jakožto lžíce, zvonce a jiné věci, to odkazuje a dává na monstrancí k tělu božiemu k kostelu sv. Bartoloměje. Item dva pásky jeden pozlacený, druhý střiebrný, a třetí mužský pas střiebrný a páteř korálový veliký, to odkazuje a dává na dielo kláštera Šerého. Item což jest másla a sýra, to aby mezi chudé rozdali. Item což jest peněz hotových, to na pohřeb odkazuje a skrze poručníky jeho vdole psané aby rozdáno a spravováno bylo, a což by pozuo- stalo, to aby na skutky milosrdné rozdělili. Item chmel veškeren na dielo kláštera Črného odkazuje. Item což jest ornatuov, kněh dvě truhle, i jiného což jest, jakož jest registrováno skrze doktora pražského hradu, to aby vydáno bylo skrze jeho poručníky doktorovi kostela pražského, anebo komuž by on rozkázal, a jinak nic ižádnému jinému aby vydáno nebylo, buďto du- chovniemu anebo světskému, nebo jest předkóm jeho a jemu tak svěřeno bylo a jinak nic. — Mocné poručníky — Smila řezníka a Janka Tomáškovic, měšťany naše plzeňské, učinil jest — jim za práci rozkázav po pěti zlatých uh. z domu —, když by se prodal, aby vzeli a k tomu rúcho jeho chodicé, což jest také jim rozkázal a dal, aby sě o to rozdělili jim věře, že toho jeho rozkázánie — věrně spravovati budú, i děťátko Kateřinku opatrujíc, ji k dobrým mravóm vedúc. — Tomu ku pevnosti — naše pečeti — k tomuto listu jsme přivěsiti ká-

Strana 104
104 1464. záli, jenž jest dán — léta — tisícého čtřstého šedesátého čtvrtého, ten pátek po sv. Jakubu, apoštolu větčiem. Z nejstarší knihy priv. a závětí f. D. 6. 1464. 4. října. 116. Anna z Chřínova daruje 3 kopy roč. platu k oltáři sv. Prokopa v Hlohově a 3 k. roč. pl. klášteru sv. Ducha v Plzni, plat tento odváděti mají lidé její poddaní v Hradišti; poručníkem toho usta- novuje Bozděcha z Kamenice a Václava z Klušova. Hilarius de Lithomierzicz, universis Cristi fidelibus — sa- lutem in domino etc. Sane noveritis, quod — domina Anna de Chrzieniow, relicta Sazame de Sedlecz, — pro remedio et salute anime sue, pro animabusque Sazame viri et Nicolai, filii Hinkonis, patris de Chrziemow et Lucie matris de Chlenecz, et omnium progenitorum et predecessorum suorum animabus — donavit, primo altari s. Procopii in ecclesia parochiali s. Egydii in Hlohowa tres sexagenas gros. prag. census annui et perpetui in villa Hradisst, in hominibus censualibus et eorum heredita- tibus, videlicet in Martino dicto Chotik, quinquaginta quinque grossos in festo s. Georgii et totidem in festo s. Galli. Item in Zyka laico septuaginta grossos annuatim, mediam partem in festo s. Georgii et alteram in festo s. Galli, pro qua pia donacione capellanus sive altarista, qui est vel pro tempore fuerit, obli- gatur — ad vigilias pro defunctis supranotatis feria tercia qua- libet septimana per circulum anni et ad missam defunctorum, feria quarta immediate sequenti dicendam, ultra onera eidem altari prius annexa. Et in casu, si idem capellanus vel alta- rista circa altare predictum personaliter non resideret, quocunque casu accidente, tunc comissarii infrascripti secundum fidem eorum deo et eidem domine Anne premissis debent easdem tres sexa- genas gr. ad divina commitere ad missas legendas aliis presbi- teris elargiendo, vel elemosinas factas pauperibus distribuendo, donec iterum altarista resindenciam circa prefatum altare reali- ter faceret, tunc prefate tres sexagene eidem presentari per commissarios debent et ipsi obligati sunt secundum disposicio- nem predictam. Item donavit — monasterio Spiritus sancti et fratribus ibidem perseverantibus in Nova Plzna tres sexagenas gr. annui et perpetui [census] in villa Hradisst predicta, in hominibus et eorum hereditatibus, videlicet in Nicola mediam sexagenam cum quinque grossis, divisim scilicet in festo s. Geor-

Strana 105
1464. 105 gii mediam partem et in festo s. Galli mediam, item in Zyka de terra deserta decem grossos, divisim in festis s. Georgii quinque grossos et in festo s. Galli quinque, item in eodem Zika de dimidia altera terra pro festo s. Georgii unam sexage- nam cum octavo dimidio grosso et totidem in die s. Galli. Item de eodem censu percepto prior eiusdem monasterii, vel qui fuerit senior in eodem monasterio constitutus, debet reponere pro- lumine coram cancello ardente quindecim grossos in festo s. Georgii et totidem in festo s. Galli. Item circa quamlibet per- cepcionem censuum, predictarum trium sexagenarum grossorum, prior, vel senior eorum, tenebitur inter fratres quindecim grossos distribuere, unicuique in sacerdocio constituto unum grossum et fratres predicti tenentur unus quisque pro Sazema et Nicolao filio suo missam defunctorum legere. Item predicti fratres in eodem monasterio ex tali donacione iam facta tria anniversaria peragere debebunt et tenebuntur, primum in die s. Petri ad vin- cula, scilicet nastolowanie, item secundum anniversarium feria sexta ante festum Spiritus sancti, item tercium anniversarium feria sexta ante festum s. Martini et circa quodlibet anniversa- rium vigilias novem leccionum per fratres prefati monasterii decantabuntur et specialem exortacionem pro animabus Nicolai et Sazeme patris eius et progenitorum et predecessorum eorum circa quelibet anniversaria et in sermonibus dominis diebus et aliis festivitatibus facere tenebuntur. Et sepe nominata domina Anna dominium predictorum villanorum et censuum, excepcio- nem ac disposicionem omnium predictorum, hoc est distribu- cionem censuum tam pro capellano, quam pro monasterio, donec in vita comes existit, pro se reliquit, sed post mortem coram nobis et officio protestata est, quod veros et legitimos suos commissarios et dispensatores predictorum censuum in predictis laicis — disposuit — famosos viros, dominum Bozdiecho- nem de Camenicz et Wenceslaum de Klussow et eorum heredes et successores, quibus omnem potestatem tradidit ipsisque ple- narie confisa re, quos commissarios per presencia et officium nostrum confirmare, humiliter cum predictis censibus petivit, ut eisdem, videlicet altario et monasterio, predictas sex sexagenas grossorum annectere — et incorporare dignaremur. Peticioni- bus vero nobis pro parte dicte domine Anne oblatis pensatisque per nos, tamquam iustis et racionabilibus, annuimus omniaque et singula — auctoritate nobis et officio nostro competente confirmamus censumque prescriptum ipsis, scilicet altario et 14

Strana 106
106 1464. monasterio — incorporamus, deinceps et inantea iuris eclesia stici et non mundani volumus reputari et censeri. Hec autem predicta domina adiecit, si patres predicti monasterii onera descripta non impleverint, tunc iste tres sexagene gr. per commissarios prescriptos in alia pia onera converti, videlicet ad missas legendas, vel pauperibus elargiendas tam diu, donec prefati fratres onera prefata expleverint, converti debent. Hoc eciam expressit, si commissarii, quod absit, in dando predictis altariste et fratribus negligentes fuerint, tunc per officium domini archiepiscopi et eius ordinarii auctoritatem ad dandum censum compelli debent censuris ecclesiasticis mediantibus. Acta sunt hec anno domini millesimo quadringentesimo sexagesimo quarto, die quarta mensis Octobris. Z knih erekčních XIII. 55. 1464. 16. listopadu. 117. Poddaný Petr v Borku prodal své dědictví tudíž a konšelé odpu- stili mu všechny zadržalé berně jakožto náhradu za škody zatope- ním rybníka učiněné. My purkmistr a radda známo činíme —, že — Petr z Borku, člověk náš, — prodal dědicstvie své tu v Borku Haškovi ná- denníkovi —, to zdav jemu v plné radě tak —, což jest bylo toho dědicstvie témuž Petrovi rybníkem zatopeno, to jsme jemu na jeho berniech zadržalých a na úroček1) za ta zatopenie sra- zili a tak sě jest Hašek v to dědicstvie uvázal —, že nemá on ani jeho dědici — na ta zatopenie toho dědicstvie ižádným během sahati a toho dobývati, toho se odřekajíce a v plat Ha- šek — z toho dědicstvie pozuostalého k placení nynie i potom vstúpil jest, počna od tohoto sv. Martina již minulého v rok. Actum sunt hec fer. VI. post s. Martini, annorum domini etc. LXIIII°. [Nadpis]: Vzdánie dědistvie v Borku od Petra, Haškovi nádenníku. Lib. empt. 212 f. 10. b. 118. 1464. 22. listopadu. Při přepisu listiny kláštera chotěšovského uvádějí se mezi svědky při tom přítomnými, kněz Tomáš farář, Tobiáš kazatel při 1) Má býti na „úrocích“.

Strana 107
1465. 107 kostele sv. Bartoloměje a Jan z Ročova, oltářník u sv. Tomáše ve farním kostele, vesměs v Nov. Plzni. Přepis listu v cís. knihovně v Praze. 1465. 25. ledna. Rozdělení dědictví mezi Ben. Šafránkem a sestrami. 119. My purkmistr a radda města Nového Plzně známo činíme —, že předstúpivše — do našie plné raddy Prokop Beš, rich- tář t. č., Vávra Pšenička přísežný z raddy, Jíra Stod přísežný obecní, a Ondrášek Súkenník, měštěnín náš, i vyznali —, kterak sě jest svolenie dobrovolné stalo před XII lety mezi panie Mar- getú nebožkú Šafránkovú a Benediktem synem jejím —, pannú Dorotú a pannú Cecilií dcerami jejími —, aby dělenie o statek nebožčíka Mikuláše Šafránka mezi nimi bylo, že oni již psaní z plné raddy byli jsú vydáni a je jsú s jich volí o ten statek rozdělili, tak že jimi bylo jest vyřknuto p. Doře a p. Cecilii za jich právo a diel dvě stě kop gr. a čtyřidceti kop gr., dva po- stavy, jeden levský a druhý pucpach, dva koflíky pozlacená najvětčie, dva štuky kmentu, duchny a peřiny. A dále aby k tomu statku, to jim vydadúc, a jakož jest Benedikt to jim dal, práva a zřenie ižádného nejměli, anižto kterého nařekánie. A to jich vyřknutie p. Dorota a p. Cecilia za vděk jsú přijaly i jim z toho děkovali všichni jednostajně a to jsú sobě slíbili ctně, věrně a křesťansky zdržeti — budúcně. Actum sunt hec a. d. etc. LXV° feria V 1) in conuersione s. Pauli. [Nadpis]: Rozdiel o statek a dědictvie mezi Ben. Šafrán- kem a sestrami. Lib. empt. 212 f. 11. 1465. 1. dubna. V Praze. Král Jiří svěřuje konšelům m. Plzně správu statků špitála sv. 120. Máří Majdaleny, avšak bez ujmy práv Václava a Jana, bratří z Hor Kutných. Georgius, dei gracia Boemie rex, Morauie marchio, Lucem- burgensis, Slesie dux ac Lusacie marchio etc. Notum facimus tenore presencium vniuersis, quod cum hospitale sancte Marie Magdalene, situatum extra muros ciuitatis Noueplzne, per ante- 1) Obrácení sv. Pavla bylo t. roku fer. VI. a ne fer. V. 14*

Strana 108
108 1465. cessores prouidorum magistri ciuium, consulum et communitatis eiusdem ciuitatis, fidelium nostrorum dilectorum, sit dotatum certis censibus et redditibus annuis, pro sustentacione pauperum, ibidem pro tempore degencium, ideo nos animaduertentes co- nueniens fore, pia loca ab eisdem regi et dirigi, a quibus pro dei honore et subsidio egencium fiunt fundata ac dotata, non per errorem aut improuide, sed deliberate, sano procerum et aliorum nostrorum fidelium accedente consilio, de certa nostra sciencia, auctoritate regia predicte ciuitatis consulibus et ciuibus, qui nunc sunt aut pro tempore fuerint, indulgemus, concedimus et fauemus, ut quantum ad illos census, bona et redditus, quos eorum predecessores in remedium animarum suarum ipsi ho- spitali et pauperibus, ibidem existentibus, dederunt et contule- runt, aut in futurum donabunt et dabunt, idem hospitale diri- gent et regere ac officiales ad regendum necnon ad dispensan- dum dicta bona eisdem pro pauperibus instituere valeant atque possint, prout melius et vtilius ipsis visum fuerit expedire, omni quorumcunque semoto inpedimento perpetuis temporibus in futurum. Nolumus autem, ut hac nostra concessione Wen- ceslao et Johanni, fratribus de Montibus Cuthnis, circa regimen illorum bonorum 1), que ipsorum antecessores dicto hospitali contulerunt, a ciuibus predicte ciuitatis Plznensis aliquod pre- iudicium generetur. Presencium sub appensione nostri regalis sigilli testimonio litterarum. Datum Prage die prima Aprilis, anno domini millesimo quadringentesimo sexagesimo quinto, regni nostri anno septimo. [Na ohybu v pravoj: Ad relacſijo[nejm Wenceslai de Waleczow, succamerarii. [Na rubu]: Rſegistrajta, Jacobus de Cadano. Listina pergamenová v museu plzeňském 338/278 † 56, s visu- tou znakovou pečetí krásně zachovalou na proužku pergamenovém. Pospod na proužku perg. pozdější rukou: Majestat vo špitál. Starší sign. N. 45. a pod ní poznamenáno: Na Špitály; nov. sign. 295. Mimo to zachoval se též starší opis z 16. stol. listiny této na per- gameně pod sign. starši N. 4 a nov. N. 294. Na rubu tohoto perg. opisu poznamenáno v 17. stol: Amplissimus magistratus ad bona et redditus hospitalis regendum et dirigendum officialem eligit. Jiné opisy jsou v Stehlíkovské knize priv. měst. f. 95. a u Tannera. 1) Srj. s tím list z r. 1334. 25. března v Listáři I. č. 35, jímž zakla- datel špitála, Konrad z Dobřan, zůstavuje sobě a svým potomkům spolu správu špitála

Strana 109
1465. 109 1465. 21. června. 121. Ve sporu s Jiříkem Pabiánkem a Plzeňskými o louku Mazín, kdež Plzeňští vinili jej, že by louka ta patřila k oltáři1) a tudíž k záduší v městě, ukazujíce kšaft, v kterém však se o louce nečiní žádné zmínky, J. Pabiánek prokázal naproti tomu, že řádně louku tu má v deskách zemských, i dáno mu proto za právo; avšak on se k tomu podal, že chce vedle znění toho kšaftu dávati, což k tomu záduší dávati má. Actum anno etc. LXV fer. VI. ante Johannis baptiste. Palackého Archiv III. 363. čís. 278. — Emler, Pozůstatky desk II. 343. 1465. 30. září. Marketa Kantorová činí dodatečně po závěti mocný list pro 122. poručníky své. Já Markéta Kantorová, měštka v Novém Plzni, známo činím tiemto listem všem, nynějšiem i budúciem, ktož tento list uzří, anebo čtúce slyšeti budú, že vidúci pád a neustavič- nost světa tohoto a smrtedlnost lidskú a že vždy umřieti, ale hodiny ani dne smrti nevědúci, potaz sama zsebú vzavši i do- brými přátely svými, mocný list tento poručníkóm svajm učinila jsem po kšaftu svém dobrovolně, Smilovi řezníkovi, Janovi Kum- panovi, měšťanóm v Novém Plzni, v to aby jim žádný nevkráčel, ani jim které přiekazy činil, ani pan purkmistr, ani páni konšelee, ani žádnaj jiný světský ani duchovní ani přátelee, a žádnému aby z toho kšaftu neodpoviedali ani počtu dělali, ani se komu v tom spravovali, a těm poručníkóm nahořepsaným proti mému mocnému tomuto listu, žádnaj člověk nemá žádné překážky činiti, a chci aby proti nim spomocno žádnému nemohlo býti, a jestli že by kto z přátel jejich, buď světský neb duchovní, anebo kto jiný vytrhna se chtěl jim zmatky, súdy anebo práce některé proti tomuto mému mocnému listu činiti, proti takovému každému ne z svého ale z jejího statku mají náklady činiti, a jestli že by sě statku nedostalo po její smrti ku branie, jim nahoře psa- ným poručníkóm plnú moc dávám jim, kterajch jsem sto kop přidala na záduší, aby ty vyzdvihli a těmi jsě bránili a náklady z toho činili, se nedadouc utisknúti žádnému živému a v tom 1) Srj. závěť Tomáše Pabiánka z r. 1387. 5. pros. Listář I. č. 153. Pabiáne zřídil kaplanství své rodiny v kostele farním při oltáři sv. Kříže-

Strana 110
110 1465. aby jim žádný nerozkazoval ani z toho štrafoval a počtu aby z toho žádnému nečinili a právo ižádné ani světské ani duchovní a která moc nemá jim v tom mém mocneem listu, nadepsaným poručníkóm majm, Smilovi řezníkovi, Janovi Kumpanovi, měšťa- nóm v Novém Plzni, moci žádné1) činiti, jakož pak věřím panu purkmistru i pánóm konšelóm, nenějšiem i budúciem i vší obci, že při tomto meem mocném listu budú zachováni, jakož sú mi slíbili. A já Margeta Kantorová nahořepsaná tiemto mým mocným listem kšaft svůj v nic obracuji, když oni vydadie, což jsem komu rozká[zajla, když jeden z nich kvitován bude, tehdy sou toho prázni o[d] světských i od duchovních a svobodni, a chci aby žádné právo světské ani duchovní na ně viece nesahali ani žádná moc. Toho na pevnost a dalšie svědomie svú sem vlast- nie pečeť k tomuto listu přivěsila a pro dalšie svědomie prosila sem múdrých a opatrných pánóv, pana purkmistra a konšeluov, pánuov mých města Nového Plzně, a k tomu prosila sem uroze- ného pana Buška z Vrtby a z Dolan, a urozeného panoší Viléma z Chříňova, že sú své pečeti na svědomie vedle mé k tomuto listu mému mocnému přivěsili sobě bez škody, jenž jest dán a psán léta od narozenie syna božího tisícého čtyřstého šede- sátého pátého, ten pondělí po svatém Václavě. Orig. perg. v museu plzeň. 283/156 44; 4 pečeti miskovité na proužcích: 1. Pečeť Markety bez štítu, v níž se pelikán, zobákem prsa si klobající, spatřuje, opis nečitelný. 2. sekret města Plzně v zeleném vosku. 3. Buškova, ve štítě trojí jelení parohy (2, 1), nad štítem helm párem parohů zdobený s vlajícími po stranách přikrývadly ráz ve vosku červeném, opis nezřetelný. 4. Vilémova, štít dole hro- titý, v pravo skloněný, v něm se dva křížem položené šachované pruhy spatřují, nad levým rohem helm, na němž stojí páv v pravo hledící, s ohonem vodorovně položeným. — Na rubu poznamenáno „Markety Kantorové o statek svůj. J.“ — Sign. nov. N. 395. 1465. 8. října. 123. Dvůr poplužní v Týnci, po smrtí Jechníka na krále spadlý, dal král Jiří Michalovi z Plzně uzdaři; naproti tomu hájil lepšího práva k tomuto statku Jan z Račína jménem otce svého Viléma z Račína. In villa Tynczi Gechniko decessit, cuius bona et heredi- tates ibidem in Tynczi, villa deserta, videlicet curia rusticali cum agris, pratis et omnibus ab antiquo pertinenciis, in qua curia prenominatus Gechniko residebat ad. dom. regem Geor- 1) Vynecháno „překážky“.

Strana 111
1465. 111 gium sunt deuoluta et dom. Georgius rex dedit bona prenomi- nata Michaeli de Plzna lorifici pro seruiciis suis. Nunccius ad tabulas Henricus de Lipeho, supr. marescalcus, fuit a dom. rege delegatus. Actum fer. III. post festum s. Francisci a. d. 1465. Litera proclamacionis in Plznam eodem die emanauit. Johannes de Raczina, nomine Wilhelmi de ibidem patris sui, defendit bona superius proclamata, dicens eum habere jus melius, quam dominus rex, aut aliquis post eum et offert eum secundum dominorum invencionem probaturum. Terminus pro- bandi sabbato IV. temporum [aduentus] ; terminus ad idem Wil- helmo defendenti sab. IV. temporum quadragesime [1466]; ter- minus ad idem Wilhelmo defendenti sabbato IV. temporum Penthecostes. [1466]. Des. dvorské 16 f. 235. 1465. 7. listopadu. Jan Jaklík rybář, soused plz., přikázal se dobrovolně se svobodným dvorem svým v Lobzích k ochraně města Plzně a zavázal se platiti k městu berně ze tří kop. My purkmistr a radda a všecka obec města Nového Plzně, nynější i budoucí, zjevně činíme tímto li[stem] obecně přede všemi, kdož jej uzřie anebo čtúce slyšeti budú, tak jakž Jaklík rybář, náš spolusoused i s svými budoucími dobrovolně beze všeho přinucenie s dvorem svobodným, s dědinami, i což k tomu přislušie, kterýž jest ve] vsi Lobzech, někdy Črmenského, při- kázal se jest vu opravu k našemu městu i k našim budoucím, z toho maje [Jajklík i jeho budoucí, nynie i potom, platiti a dávati k našemu městu berně ze tří kop grošův bez otporu, [ješto již ten dvůr s dědinami i což k tomu přislušie, dckami zemskými k našemu městu jest vložen a zapsán, protož mocí listu tohoto my, purkmistr a radda nynější i budoucí svrchu- psaní, slibujem témuž Jaklíkovi rybáři i jeho budoucím ten dvůr svrchudotčený i s dědinami, i což k tomu přislušie, v knihy městské naše, první, druhý i třetí soud vedle práva města na- šeho vložiti a zapsati beze všie v tom překážky a otporu všelikterakého. Tomu na pevnost a na jistotu naši pečet městskú menší k tomuto listu jsme přivěsiti kázali, jenž jest dán i psán léta od narození syna božího tisícího čtyřstého šedesátého pátého, ten pátek před svatým Martinem. Vzato z pozdějšího výpisu v museu plzeňském. Výpis jest na pergameně s visutou pečetí na šňůrkách hedbávných, spletených z tří 124.

Strana 112
112 1465. praménků barvy stříbrné, modré a červené a jest z r. 1598. ze dne 22. pros., a byl v držení p. Leise, dříve majitele statku č. 1. v Lobzích. Zápis v knize soudní č. 2. z r. 1466. ze dne 27. ledna fol. 132. b. zní takto: Jan Črmenský v tomto súdě osobně stoje, vyznal se jest, že jest pravým trhem prodal dvór v Lobzech svobodný, s lukami, dědinami, s chmelnicí i s tiem se vším právem a příslušenstvím, což k tomu od staradávna přislušie, kterýžto leží vedle Třepně s jedné a Tichavky strany druhé, Janovi Jaklíkovi rybáři, Duoře manželce jeho a Janovi synovi jich a jich budúcím, kterýžto dvór svobodný svrchupsaný s lu- kami, dědinami, s chmelnicí i s tiem se vším právem a příslušenstvím, což od staradávna k němu přislušie, jim jest vydal tu hned a sstúpil, než toto v tom vymieněno jest, že Jan Jaklík, paní Duora manželka jeho i Jan syn jich i jich budúcí, mají k městu našemu plzeňskému ze tří kop berní platiti každého léta budúcně pro opravu, vedle ustanovení berní. Provoláno jest a nižádný neodepřel. Súd první. Druhý zápis v podobný smysl z téhož roku ze dne 27. října fol. 136. b. Třetí zápis schází, neboť v knize uvedené chybí úplně zápisy z let 1467 a 1468 a teprve od r. 1469 ze dne 23. ledna jsou zápisy následující, kdež však již nikde nečiní se zmínky o dvoru v Lobzích. 1465. prosinec. V Praze. 125. Stavové čeští na sněmu v Praze shromáždění podávají se jednotě panské k sjezdu buď do Plzně, do Klatov, neb do Budějovic Českých, některý den před Hromnicemi k jednání o urovnání vzniklých nesnází. V Praze 1465 m. Decembr. Palacký, Archiv IV. 117. č. 10. 1465. 13. prosince. 126. Klášter Kladrubský postupuje svůj nápravničí dvůr v Kozolupech panoši Petrovi z Stachova, zač týž má konati službu klášteru na koni se zbrojí. My kněz Pavel, božím smilováním opat, kněz Tóma převor, kněz Jan kantor, kněz Jan, kněz Alexander, kněz Jan i vešken konvent kláštera Kladrubského, řádu a zákona svatého Benedikta, známo činíme tiemto zápisem obecně před nynějšími i budúcími lidmi, ktož jej uzřie nebo čtúce budú slyšeti, že jsme dali a mocí listu tohoto dáváme dvuor náš nápravničí, kterýž jest usazen a ustaven ve vsi naší jménem Kozolupy, s dědinami, s lukami, s zahradami i s tiem se vším právem a s požitkem, což k tomu dvoru přislušie ot staradávna, urozenému panoši Petrovi z Sta- chova a jeho budúcím dědicóm a náměstkóm, i tomu každému,

Strana 113
1465. 113 ktož by tento list jměl s jich dobrú volí, takově aby již nade- psaný Petr i jeho budúcí dědicové a náměstkové slúžili nám a klášteru našemu i našim budúcím podle jiných nápravníkóv na koni ve třech kopách groš. v pancéři, samostřielem a v klo- búčci železném. A jest-li že by jemu ten kuoň byl ztracen v našich jezdách a potřebách, tehda my nadepsaní opat a kon- vent i naši budúcí budem mieti nadepsanému Petrovi i jeho budúcím jiný kuoň tak dobrý dáti a zjednati, aneb tři kopy groší, avšak má nám prvé okázán bejti ten kuoň, co by jej stál. Dále jestli že by nadepsaný Petr aneb jeho budúcí dědi- cové chtěli ten dvuor a tu nápravu odprodati, tehda má nám dáti věděti i našim budúcím, jestli že by se nám hodil k našim službám, jakožto on sám; ale bez našeho vědomie a bez našie vóle a otpuštěnie nejmá toho učiniti. Dále nadepsaného Petra i jeho budúcie dědice činíme je prázdny a svobodny ode všech jiných dání a poplatkóv. Toho práva nápravničieho a listu tohoto pojistili a potvrdili sme našimi vlastními pečetmi opa- tovskú a konventskú, jenž jest psán a dán léta po narození syna božieho tisícieho čtyřstého šedesátého pátého, ten pátek den svaté panny Lucije. Orig. perg. v museu plz. 241/131+20, z dvou pečetí zbyly jen kousky proužků. Na rubu pozdější rukou připsáno: „Litere pro villa Kozolup“. Sign. nov. N. 439. 1465. 29. prosince. Ve Vratislavě. Legat papežský Rudolf posílá Plzeňským bullu papeže Pavla II. 127. ze 6. srpna 1465 a vyzývá obec, aby se zřekla poslušenství krále Jiřího a ze své moci dává jim právo, voliti si richtáře a konšely, vyhrožuje pak tresty, kdyby neuposlechli. Rudolphus, dei gratia episcopus Lavantinus, sacrosanctae sedis apostolicae et sanctissimi domini nostri Pauli, divina pro- videntia papae secundi, ad Almaniae et regni Bohemiae partes legatus missus. Venerabilibus, honorabilibus ac discretis viris, dominis, nobis sincere dilectis, prelatis, plebanis ac ceteris ecclesiasticis personis nec non magistris civium, consulibus, magistris ac collegiis mechanicorum totique populo oppidi Plznensis, Pragensis diocesis, salutem in eo, qui est vera omnium salus. Noveritis, nos pridem literas praefati sanctissimi domini nostri papae, ejus vera bulla plumbea in cordula canapina more 15

Strana 114
114 1465. Romanae curiae inpendente, bullatas, sanas et integras, non vi- ciatas, non cancellatas, neque in aliqua sui parte suspectas, recepisse reverenter, ut decuit, tenoris subsequentis, videlicet. (Následuje znění listu papeže Pavla II. z r. 1465. z 6. srpna v Římě1). Post quarumquidem literarum apostolicarum receptio- nem considerantes, moram in hujusmodi rebus propter astutias dicti Georgii Podiebrad catholicis fore nocivam, propterea juxta tenorem praeinsertarum literarum apostolicarum plures praela- tos, principes, communitates et alios Christi fideles, in obedientia sedis apostolicae persistentes, a perversis obedientia et juramentis eidem Georgio factis et praestitis absolvimus, et ut ab eo se retraherent et in obedientia sedis apostolicae, quousque rex christianus, fidelis et Romanae ecclesiae apostolicaeque sedi obediens, inclito Bohemiae regno praeficeretur, persisterent et ad apostolicam sedem respectum haberent, mandavimus atque praecepimus. Cum autem percognitum nobis et notorium omni- bus existat, progenitores vestros atque vos fidelissime semper in ritu et obedientia sanctae Romanae ecclesiae et sedis apo- stolicae perstetisse: ne igitur per dictum Georgium Podiebrad, notorium haereticum et manutentorem ac defensorem haeresis Husitarum et haereticorum circumveniamini aut decipiamini, vos omnes et singulos, qui ipso jure ab obedientia et juramentis eis factis et praestitis absoluti estis ac ei obedire non debetis, prout hoc etiam per dictum sanctissimum dominum nostrum papam, uti ex copia brevis bullati, praelatis ac baronibus regni etc. Moraviae, in obedientia sedis apostolicae existentibus, per suam sanctitatem transmissi, quam cum praesentibus vobis trans- mittimus, extat declaratum, videre poteritis. Ad habundantem cautelam ab hujusmodi obedientia et juramentis auctoritate apostolica vos absolvimus et absolutos reddimus per praesentes, mandantes vobis strictius atque praecipientes in virtute sanctae obedientiae et sub excommunicationis et interdicti aliisque poe- nis et censuris ecclesiasticis, quatinus amplius eidem Georgio Podiebrad, vel suis officialibus, minime obediatis neque pareatis in aliquo, sed oculum et respectum ad sedem apostolicam et sanctissimum dominum nostrum habeatis et in ipsius obedientia persistatis et perseveretis fideliter ut decet bonos et catholicos 1) Listem tímto papež uděluje legatovi Rudolfovi moc, aby mohl užiti proti přívržencům kr. Jiřího duchovních trestů, a aby směl prohlá- siti všeliké závazky, jimiž by se kdo jemu zavázal, za neplatné. Palacký, Urk. Beitr. z. G. v. P. č. 336.

Strana 115
1465. 115 homines. Nos etiam eadem auctoritate apostolica vobis de con- sulatu et populo eligendi vobis judices et officiales consuetos et opportunos ex civibus vestris, qui officiis praesint et justi- tiam unicuique reddant, damus, concedimus et elargimur facul- tatem atque potestatem specialem. Certificantes nihilominus vos et vestrum quemlibet, quod nisi feceritis, quae vobis in hac parte mandamus, ad declarationem poenarum praedictarum et ad ulte- riora adversus vos procedemus justitia mediante. Rescribentes nobis quantocicius, quidquid in huiusmodi in negotio egeritis, ut sanctissimum dominum nostrum de hoc possimus certificare. Datum Wratislawiae nostro sub sigillo, anno domini M'CCCCILVO. die vero vicesima nona mensis Decembris, pontificatus praefati sanctissimi domini nostri Pauli, papae secundi, anno secundo. Palacký, Urk. Beit. č. 344. 1465. Jan Hvozdíř z Prostiboře k oltáři svému sv. Michala a sv. An- 128. dělů, ve farním kostele v Plzni, nadal roční plat 11 kop 5 grš., který měl se platiti ze vsí Střapole a Popovic, od držitele těch vsí Václava z Brodův na Zvíkovci. Coram Hilario, administratore archiepiscopatus pragensis et decano etc., constitutus Johannes Wozdiecz de Prostiborz exposuit, quod volens in anime sue remedium pro anima sua et predecessorum suorum, quantum potest, de bonis sibi a do- mino deo concessis, domino suo in mortali, ut fidelis factura respondere, altare quoddam novum in ecclesia parochiali s. Bar- tholomei in Nova Plzna, sub titulo s. Michaelis et s. Angelorum, fundavit, dotavit et patronum sese fecit, ut beatorum Angelo- rum fida custodia possit in regna celestia provehi, sic videlicet, quod undecim sexagenas gr. et quinque grossos in villis, Stra- poli et Popowiczich, hereditarie eidem altari et capellano — condescendit. Quas quidem villas famosus Wenceslaus, armiger de Broduow, in Zwiekowczy residens, habet hereditarie inta- bulatas per eundem Johannem Wozdierz et bona fide rectaque voluntate idem Wenceslaus se et suos heredes et successores obligavit et obligat in futurum ad — solvendum — undecim sex. et quinque [gr.] capellano et altariste s. Michaelis — Ad quam quidem donacionem et dotacionem serenissimus princeps et dominus, dominus Georgius, Bohemie rex etc., suum assen- sum prebuit. Relator ad tabulas fuit nobilis dominus Czeniek 15*

Strana 116
116 1465. de Klingsstein, procurator fiscalis regius. Istum autem censum dictus Wenceslaus et heredes sui ac successores tenebuntur aut per se aut per suos villanos dare altariste. Quod si casu aliquo dicti heredes aut villani nollent dictos census effectuali- ter dare —, quod prefatus altarista possit eos compellere — ad persolvendum — censum prefatum. Jus autem patronatus voluit ad se dictus Johannes, quoad in humanis fuerit, pro se reser- vare. Eo autem mortuo, ius patronatus ad dictum Wenceslaum et heredes et successores suos voluit pertinere. Dictus autem capellanus [apud] idem altare tenebitur officiare quater in se- ptimana et missas legere, quas sibi dominus inspirabit, una sem- per missa pro defunctis et fundatoribus ac benefactoribus suis inter illas lecta et connumerata, lumina vero ad altare prefa- fatum per se dictus minister tenebitur ordinare, eritque idem minister ad instar aliorum altaristarum pro honore dei et eccle- sie illius in missis, processionibus, vesperis et aliis divinis offi- ciis interessendo. Quod si neglexerit aliquam predictarum missarum dicere, pro qualibet nomine pene dabit unum grossum scolaribus, quem plebanus exigere tenebitur et scolaribus dare. Nobis igitur hu- militer supplicavit, ut dictum altare, sic fundatum et dotatum, erigere et in titulum eclesiasticum assignare bonaque altaris prefati non mundani, sed divini et ecclestiastici iuris esse, in perpetuis assignare, declarare et auctoritate ordinaria pronunc- ciare dignaremur. Nos iustis suis peticionibus, cum in hono- rem nominis divini et cultum pertineant, dictum altare s. Mi- chaelis et s. Angelorum sic fundatum et dotatum erigimus et pronunciamus in titulum ecclesiasticum, bona prefata declaran- tes non mundani amplius, sed divini et ecclesiastici iuris esse, ipsumque capellanum, qui est aut pro tempore fuerit, ad omnia et singula onera superius descripta obligamus. — Quibus omni- bus et singulis in nomine domini auctoritatem ordinariam im- partimur. Acta sunt presentibus venerabili domino Wenceslao, doctore s. theologie, preposito, et venerabili domino magistro Sigismundo de Grecz Regine, canonico s. Apollinaris et aliis fidedignis pluribus, ad hoc vocatis et rogatis. Z knih erekčních XIII. 68.

Strana 117
1466 117 1466. v lednu. Rada kr. Jiřího Dr. Martin Mayr podává návrh instrukce, která 129. by se dala poselstvu, jež do Říma vypraveno bude. O Plzni čteme tu následovně: Verum de rebellione subditorum Prilznensium], si apud apostolicam sedem contingat moveri quaestionem, deponere possunt jurati oratores, quod ipsi opidani Pfilznenses], seditione quadam inter se habita, ac perjurio temporalis fidelitatis plu- rium detecto, postquam ad noticiam regiae serenitatis haec res pervenit, ipsi opidani formidine vindictae ac metu poenae obe- dientiam regiae serenitati debitam denegarunt, ac ipsius sereni- tatem debita subjectione contra justitiam spoliarunt, fictis in- super fabulis ad apostolicam sedem, nec non ad certos princi- pes ecclesiasticos et mundanos historiam detulerunt, proponen- tes, se a serenitate regia odio fidei orthodoxae obpugnari ac pro- adhaesione et obedientia sedis molestiis inquietari. Hoc tamen ita se non habere, luce clarius conprobatur. Quare sancta apo- stolica sedes a patrociniis ipsorum opidanorum et quibusvis pro- tectionibus eorumdem conquiescere dignetur, salva humanitatis intercessione. Palacký, Urk. Beitr. č. 347. str. 386. 1466. 13. ledna. Jošt z Tupadel prodal právem zákupním dědiny své v Střapoli 130. sedmi robotným lidem tak, že ti jemu hned složili podacího 1 k. 30 grš. a zavázali se každého roku platiti 3 k. a desátek z obilí faráři odváděti do Stupna. Já Yošt z Tupadl vyznávám tiemto listem obecně přede všemi lidmi, nynějšimi i budúcími, ktož jej uzřie i čísti nebo čtůce slyšeti budú, že s dobrým rozmyslem a s radú svých přátel dobrovolně prodal sem a sstúpil a tohoto listu mocí pro- dávám a sstupuji dědin poplužních s lukami se všemi, což pří- slušie k dvoru poplužniemu Střapolskému, kromě toho kusu od veliké lúky pod dolejší konec k Bušovicóm, jakož toho meze již mezi sebú víeme s obú stranú, ten jsem kus sobě zuosta- vil i budúcím svým. A to poplužie již psané prodal sem ro- botným lidem ze Střapole svým i Janovým Hvozdieřovým z Pro- stiboře, i jich dědicóm i budúcím náměstkóm, avšak bez přie- kazy panstvie Janova Hvozdieřova tiem platem, kterýž jmám

Strana 118
118 1466. na jeho třech člověciech tu ve Střapoli a kromě toho kusu, kterýž Sulek drží od toho poplužie prvé mého prodánie, a to jsem prodal v pravý a věčný purkrecht, jinak v zákup, lidem vdole jmenovaným ze vsi Střapole za jednu kopu a za třidceti kop grošuov dobrých i peněz obecně berných, jenž jsú mně i mým dědicóm již dotčení súsedce ze Střapole ty penieze dali a úplně penězi hotovými zaplatili, kterýmžto lidem a súsedóm i jich náměstkóm budúcím přidal sem porostliny na těch úleh- lech, počnúce od té cesty, jakž jde od Všenic pravým dolem mimo lúži až do Leveckého a odtud jmá sě druhá hranice obrátiti pod číhadla páně Lipoltova až k vysocí hoře upřiemo až do Střapolských polí neb dědin. Z kteréhožto poplužie i z toho, což svrchupsáno stojí, častopsaní kmetie z Střapole budú jmieti a jmají mně i mým dědicóm a budúcím úroka ročnieho dávati, platiti i úročiti ročně tři kopy grošuov i peněz obecně berných a to rozdielně, puol druhé kopy grošuov při světiem Jiří, a tolikéž při světiem Havle a zejmena: Vaniš tři- náste grošuov bez penieze při sv. Jiří a tolikéž při sv. Havle: Vaněk Kútský při sv. Jiří třináste grošuov bez penieze i při sv. Havle tolikéž; item Václav při sv. Jiří třináste grošuov bez penieze a při sv. Havle tolikéž; item Blažej při sv. Jiří třináste grošuov bez penieze a tolikéž při sv. Havle; item Janek Sulek při sv. Jiří třináste grošuov bez penieze a tolikéž při sv. Havle: item Matěj Uhléř úroka při sv. Jiří třináste grošuov bez penieze a při sv. Havle tolikéž; item Jan Žižka úroka při sv. Jiří tři- náste grošuov bez penieze a při sv Havle tolikéž, a tak všechna léta věčná a budúcie ty úroky tak platiti a dávati jmají mně i mým dèdicóm a budúcím. A svrchujmenovaní kmetové i jich budúcí náměstkové každý rok věčně desétku platiti a dávati jmají každý z nich po puol kbelci žita, po puol kbelci ječmene a po puol kbelci ovsa, faráři do Stupna, — a Janek Sulek zvláště z toho kusu svrchudotčeného desétku témuž faráři puol kbelce ovsa platiti jmá a vydávati po všechna léta budúcie. Také toto jest namluveno, že svrchupsaní kmetové i jich budúcí každý ten svuoj diel, kterýž sě komu kde z toho poplužie dostal, bude moci prodati, změniti nebo zastaviti, komuž by sě jemu z teež vsi zdálo, v témž právě a v témž platu, jakož sám držal, bez přiekazy mé i mých dědicuov i budúcích. Také svrchupsaní kme- tové z teež vsi ze Střapole jmají svobodný pruohon skrze to poplužie k Sedlci. Protož já svrchupsaný Yošt slibuji sám za sě i za své budúcie dědice i náměstky svrchupsaným lidem ze

Strana 119
1466. 119 Střapole i jich budúcím dědicóm i náměstkóm žádné závdavy ani překážky na tom svrchupsaném purkrechtu a zákupu ne- činiti věčně a to jim zdržeti ctně a pravě jako dobrý člověk. A tomu na pravú pevnosť, na jistotu i na zdrženie pečeť svú vlastní dal sem přivěsiti k tomuto listu dobrú mú volí a jistým mým vědomím a pro dalšie a širšie svědomie toho prosil sem urozených panoší, Jana Hvozdieře z Prostiboře, Jiříka Ebrzvína z Hradiště, Viléma z Račína, ctihodného kněze Jakuba faráře z Stupna a múdrých a opatrných mužuov, purkmistra a konše- luov města Rokycanského, že jsú své pečeti na svědomie podle mne dali dobrovolně k tomuto listu přivěsiti a jim bez škody jich, jenž jest dán a psán léta od narozenie syna božieho tisí- cieho čtyřstého šedesátého šestého, v pondělí v ochtáb božieho krstěnie, jinak svieček. Listina pergamenová se zachovalými pečetmi na proužcích v mu- seu plzeňském 295 175 + 20. 1 Pečeť Joštova, štít oblý s třemi hu- sími krky (2, 1), opis neznalý; 2. Hvozdíře z P., štít rozpoltěný s pravou vyšší polovicí, v levé půli vodorovné vystupující břevno: opis: *jan* z Prostiborze. Třetí Ebrzvínova, ve štítě trojúhelník, jehož každý roh trojlístkem jest zdoben, nad levým rohem štítu přilba v pravo hledící, z níž postava ženská přes pás vyniká, zdobená ko- runou; opis: S .. ren — de . . . . . Čtvrtá p. z Račína, ze štítu vy- stupuje uprostřed vodorovné břevno, nad štítem helm s bůvolími rohy, opis nezřetelný; pátá pečeť Jakuba faráře, stojící světec přímo hle- dící v řasnatém rouchu s levicí vzhůru zdviženou, opis: jacobys — de stu.. 6. štít s vodorovným vystupujícím břevnem uprostřed, opis: Secretvm. civium. de Rokiczan. — Na rubu v 16. stol. poznamenáno: V Střapoli na popluží a porostliny. Nov. sign. N. 426. 1466. 27. ledna. V Praze. Král Jiří zastavuje Matoušovi ze Všechovic, za věrné služby ves 131. Kotorov, kostela sv Apolinářiše na Nov. městě praž., ve 400 kopách grošův My Jiří, z božie milosti král český, markrabie moravský, lucemburský a slezský vévoda a markrabie lužický etc. Ozna- mujem tiemto listem všem, že shledavše mnohé věrné služby, kteréž statečný Mathúš ze Všechovic, věrný náš milý, činil jest nám, činí, a potom tiem lépe aby mohl a měl činiti, čímž nás k sobě milostivějšieho pozná, s dobrým rozmyslem a raddú věrných našich, mocí královskú témuž Mathúšovi a dědicóm jeho, zapsali sme a zastavili a tiemto listem zapisujem a zasta- vujem ves, řečenú Kotorov, kostela svatého Apollinařiše v Novém městě pražském, s dědinami, lukami i se všemi a všelikými tee

Strana 120
120 1466. vsi příslušnostmi, poplatky a puožitky, ve čtyřech stech kopách grošuov peněz dobrých, ke jmění, držení a požívání, bez našie, budúcích našich králuov českých i všech jiných lidí všeliké překážky, pod úmluvú takovúto, když bychom my nebo budúc naši králové čeští, anebo ty osoby, jimž by tee vsi výplata spravedlivě přislušala, již psanému Mathúšovi nebo dědicóm a búdúcím jeho, chtiece tu ves zasie jmieti, za výplatu tee vsi čtyři sta kop grošuov peněz dobrých, kteříž ty časy v zemi našie české obecně bráni budú, úplně a společně dali a splnili, mají a jmieti budú vsi svrchupsané se všemi příslušenstvími nám neb tiem postúpiti bez odpornosti i bez zmatku. Nemá také již psaný Mathúš, dědicové i budúcí jeho, těch lidí novými, ne- spravedlivými a těm lidem neobyčejnými poplatky a robotami proti vuoli jich obtěžovati žádným obyčejem. A ktož by tento list měl, s již psaného Mathúše nebo jeho dědicuov dobrú volí a svobodnú, chcem, aby tomu přislušelo plné právo všech věcí svrchupsaných. Tomu na svědomie pečeť naši královskú kázali sme přivěsiti k tomuto listu. Dán v Praze v pondělí po svatém Pavlu na vieru obrácení, léta od narozenie božieho syna tisí- cieho čtyřistého šestdesátého šestého, královstvie našeho léta osmého. [Na ohybu v pravo]: Ad mandatum domini regis. Na rubu]: Rſegistrajta. Listina pergam. v museu plz., pečet chybí; na zad pozname- náno: Kotterov, sign. nověj. N. 140. 1466. 11. února. (V Plzni.) 132. Omluvný list konšelů plzeňských ke králi Jiřímu, proč odpadli od něho Služba naše poddaná a po vše časy hotová. Najjasnější králi a pane, pane náš přemilostivý. Nebuď Vaše královské Milosti tajno, kterak velebný a duostojný Rudolf, boží milostí biskup lavatinský, od najsvětějšieho pána a pana Pavla, božím zřiezením papeže druhého, legát a posel vyslaný, prelátóm, farářóm i jiným duchovním osobám i také nám, purkmistru a konšelóm, mistróm a zboróm, řemeslu i všemu lidu města Plzně, bullu nebolito list poslal jest, jakož toho Vašie královské Jasnosti přepis posieláme,1) jemuž Vaše královská Jasnosť lépe porozumiete. I předstúpili jsú před nás kněží, preláti i jiní zá- konníci a všecko kněžstvo, kteříž sú v našem městě, jimž ta 1) Srj. č 127. z r. 1465. 29 prosince.

Strana 121
1466. 121 bulla od svrchupsaného legáta poslána, žádajíc na nás pod kledbú, abychom my obec svolajíce jě v jich potřebách přesly- šeli. I to jsme my k jich žádosti a prosbě učinili. Kteřížto pre- láti a zákonníci po vyslyšenie té bulle a toho listu, žádali jsú toho na všie obci i na nás, chceme-li v tom poslušenstvie cierkve svaté státi, o kterúžto nám jeho velebnosť a dustojen- stvie píše, jest-li pak že bychom nemienili, anebo nechtieli toho učiniti, v tom se nám ohrazujíce, napřed služby boží, křest dětinský, pohřeb i jiné řády a práva kostelnie nám skládajíce i od nás, kledbu vydadúc na nás, všichni jednostajně odjíti chtiec. I slyševše obec bullu i jiné věci, jakožto kledby a ta- kové složenie práv kostelních, i svolili jsú k tomu a slíbili v poslušenstvie jeho svátosti státi, a na nás jsú též na raddě! preláti, faráři, zákonníci i všecka obec našě žádali, prosili i chtiec mieti, abychom i my k tomu svolili. V tom my osly- šeti jich nemohše i k témuž jsme svolili. Protož najjasnější králi, pane náš milostivý, prosímeť pokorně Vašie královské Jasnosti, abyšte nám v tom za zlé neráčili mieti, neb jsme toho sebú nemohli zdržeti, a račte nás v těch kledbách a v nebezpečen- stvie našich duší opatřiti a my v těch ve všech věcech, co jsme Vašie Milosti povinovati, hotovi jsme učiniti, jakožto věrní a poddaní, když bychom takových kledeb zproštěni byli. Datum feria III. post sancte Scolastice, annorum domini M'CCCC°LXVI°. [Nadpis]: Přepis toho listu, kterýž králově Milosti najprvé poslán byl. Ze Stehlíkovské knihy privilegií měst. f. 210. — Čas. čes. musea r. 1884. Viz též Plachý Pam. Plz. 52. 1466. 17. února. [V Plzni.] Plzeňští posílají souseda svého Jana Rynara do Chebu v důvěrné 133. záležitosti k jednání. Vnser willig vnd frewntlich dinst zuuor. Ersamen vnd wei- sen liben heren. Wir senden den gegenwurtigen, genant Rynner 2) vnnser mitpurger vnd zeiger diczs briuesz, vnnsern mainung, der wol von vns vnterweisen ist, an ewren gnaden zu pringen, 1) V raddě byli tehdáž Prokop Reš richtář, Vít soukenník purk., Benedikt Šefránek, Filip sladovník, Prokop Sviňák, Bernart Točník, Jan Panoška, Jíra mečíř, Vávra Pšenička, Ondrášek Němček pekař, Smil řezník a Jakub Žatecký. Raddu tuto nacházíme i v následujících létech od 1466—1470, teprvé r. 1471 uvádí se nová radda. 2) Rynar Jan kramář. 16

Strana 122
122 1466 pitten ewren gnaden, was er mit ewren gnaden der czeit von vnser wegen reden wirt, das irer im dorinne gelauben wellet, als wir mit ewren gnaden selber personlich retten. Datum feria secunda post s. Valentini, annorum domini MCCCCLXVI. Burgermeister vnd Ratt der Stat zu Newpilsen. [Nadpis]: Dem Ersamen vnd weisen Herren Burgermeister vnd Ratte der Stat zu Eger, unsern besundern gütn frewnden. List na papíře s přitištěnou menší pečetí, částečně odlomenou, v archivu m. Chebu. 1466. 18. února. IV Plzni]. 134. Obec m. Plzně vysílá souseda svého Filippa do Vratislavě s žá- dostí o pomoc v boji svém proti králi Jiřímu. Magister civium, jurati consules et communitas civitatis Nove Plzine. Circumspectis ac prudentibus viris, magistro ci- vium, consulibus juratis et toti communitati civitatis Wratislavie, dominis nostris graciosis, serviciis nostris premissis. Circum- specti et prudentes viri, domini nostri graciosi! Philippum 1), nostrum carissimum et concivem, presencium ostensorem, de nostra voluntate et sciencia sufficienter informatum, ad vestram dominacionem duximus dirigendum. Supplicamus attencius, qua- tenus in omnibus et singulis dicendis et proponendis, que ipse nostro nomine coram vestra dominacione dixerit et proposuerit, eadem dignetur vestra dominacio fidem credulam per omnia adhibere, tanquam cum vestra dominacione loqueremur pro- priis in personis, atque votis et postulacionibus per eum refe- rendis vestra dominacio pie favere et clementer annuere non- dedignemini. Datum feria tercia post s. Valentini, annorum do- mini etc LXVI. Scriptores rerum Silesiacarum VII. Historia Wratislaviensis M. Petri Eschenloer str. 112. K tomu pak dodává Eschenloer: Retulit iste Philippus, quomodo civitas Plzina homagium et obedien- ciam, quam Girsikoni fecissent, ad mandata domini Laventini resig- nassent et abdicassent, propter quod idem Georgius illam aliis urbi- bus ad exemplum intenderet castigare et petivit subsidium a domino legato, a domino episcopo Wratislaviensi et capitulo et a civitate Wratislaviensi. Episcopus cum capitulo pecuniam habere negabat, sed 1) Míní se tím Filip sladovník, jejž nacházíme v radě od r. 1466 až 1471.

Strana 123
1466. 123 Wratislavienses bona spe domini legati inducti de solucione ipsis Plznensibus quingentos florenos ungaricales dederunt et non conces- serunt, sed nude dederunt in prosecucionem fidei negociorum, licet legatus a sancta sede apostolica Wratislavienses de solucione spei- ficavit. 1466. (b. d. V Plzni.) Plzeňští odpovídají králové Johanně na list její, omlouvajíce své 135. odpadnutí od krále Jiřího. Najjasnější kněžno a paní, paní Johanko etc. Listy od Vašie Milosti poctivě a slušně přijevše, jim jsme srozuměli i v nich také VMst Seneku, sv. Petra, sv. Pavla a Macedony nám ku paměti přivodí. I ráčiž VMst věděti, že jsme se vždy tak, dá-li buoh, měli a ještě máme ku pánóm svým, jakož nám VMst píše, rozjímajíce vždy mezi sebú, v čem bychom pánu svému, králi našemu milostivému, byli povinni a také v čem bychom byli pánu bohu a jeho náměstkóm dlužni. Najprvé ku pánu a králi našemu tak jsme se měli, jakož předkové naši, jakož Seneca i písmo učí, vždy, dá-li Buoh, slušně, jakož sme se k jiným králóm a pánóm s svými předky měli, činíce vuoli vždycky Jeho Msti, i podnes jsme toho neobmeškávali činiti, jakož i to JMsti tajno nenie. Na budúcie věci také pamatujíce, myslili jsme, kterak bychom JMsti vždy zachovati mohli, jemu vedle naučenie sv. Petra i Pavla apoštoluov poddáni slušně býti, ale bez úrazu viery našie a krále nebeského, které viery a kterého krále sobě nade všecky jiné věci vážiti máme. Také k jeho svaté milosti a náměstkóm, zvláště k papeži, otci sva- tému, i k jeho úředníkóm tak se máme, kteréhož jsme povino- vati poslušni býti, jakož nás světí apoštolé i sama pravda, Kristus, učí. Najprvé pamatujíc na své předky, kterak jsú se měli, nebo sú vždycky v poslušenstvie otcuov svatých stáli a kostela římského; pamatovali jsme také, kterak dobré a slavné paměti ciesařové, Karel, Zikmund i jiní králi, předky našě, v tom zachovávali i Jich Milost sami v tom poslušenstvie stáli. Pamatujem také i my, kterak pán a král náš milostivý nynější slíbil nás při té vieře i v tom poslušenstvie zachovávati i obhajovati, a již se nynie v tom hluboce a velmi našich duší i viery i také poslušenstvie otec svatý dotýče, jakož sme pánu a králi našemu milostivému té bulle výpis poslali, kterúž bulli legá! nám skrze své posly poslal. Protož my předkládajíce sobě duchovnie a věčné věci a jsúce zavázáni najprvé poslušenstvím 16*

Strana 124
124 1466. pánu bohu a náměstkóm jeho, tak jsme se k tomu ke všemu měli, jakož nás Kristus učí, kdež die o něm i o jiných kněžích, ktož vás slyší, mne slyší, a ktož vás zhrzie, mnú zhrzí; a jinde die ve čtení oných: Což kolivěk svážete na zemi, bude svázáno i v nebi. Protož bojiece se svázánie, zlořečenie, kledby i jiných duchovních těžkých pokut a zvláště bojiece se věčné smrti, kteráž by nám pro neposlušenstvie přijíti mohla, neb die Moj- žiěš: Ktož zhrdá a nechce poslúchati kněžského přikázánie, smrtí umřieti má, i nemáme jinak učiniti, než v jeho poslušen- stvie a v jeho zprávě duchovnie státi. I kteraká by viera naše byla bez poslušenstvie? Však vieme, že bez viery žádný se nemóž líbiti pánu bohu, jakož die sv. apoštol Pavel. A poněvadž k vieře a k zákonu našemu poslušenstvie přislušie, i ztratiece vieru a nestojíce v poslušenství, ztratili bychom čest svú i duše, i k čemuž bychom byli; však vieme, že lép v vieře a se ctí umřieti, než bez viery a cti živu býti. Protož najjasnějšie kněžno a paní, paní královno, jakož nám VMst píše, kterak se VMst před královú Mtí, pánem naším milostivým přimlúvala, z toho VMi pokorně děkujem a vždy prosíme VMi, abyšte nás ráčili v své paměti mieti dobrú přímluvú před JMtí; neb jsme JMti psali prosiece, aby nás ráčil v tiech kledbách a v tom nebezpečen- stvie duších [sic] našich opatřiti, že nenie náš úmysl od JMti se odtrhnúti, když bychom těch kledeb sproštěni byli; a měli jsme úmysl k JMti z raddy i z obce poslati, ale přišly na nás věci neznámé, ješto sme o něch nevěděli, ani od JMti obesláni, ani od JMti k nám kdy mluveno, ješto, by milého boha nebylo, a vystrahy dobrých lidí, jakož tomu porozumieváme, někteří o hrdla, o statky i o vieru byli by přišli. Neb jest lid na nás veliký veden bez našeho vědomie. (Neúplné. Srovnej s tím konec následujícího listu čís. 136.) [Nadpis]: Odpis králové od pánuov Plzeňských. Ze Stehlikovské knihy privilegií měst. f. 210. v. — Čas. Čes. Musea r. 1884. Srj. Plachý, Paměti Plz. 52. 1466. [23. února. V Plzni.] 136. Plzeňští vykládají příčiny odpadnutí svého od krále Jiřího v listě k sněmu do Prahy poslaném. Službu naši napřed vzkazujem Vašie Milosti, vysoko urození páni, urození, stateční, slovútní, múdří a opatrní páni a páni milí, nám přézniví a na nás laskaví. Nebuď Vašie Mti tajno, kterak

Strana 125
1466. 125 velebný a duostojný Rudolf, boží milostí biskup lavatinský, od najsvětějšieho pána a pana Pavla, božím zřiezením papeže druhého, legát a posel do zemí německých a do králostvie českého vyslaný, prelátóm, farářóm i jiným duchovním osobám, i také nám purgmistru a konšelóm, mistróm a zboróm řemesl, i všemu lidu města Plzně bullu anebolito list poslal jest, jakož toho Vašie Mti přepis 1) posieláme, jemužto VMt lépe a šířeji po- rozumiete. I předstúpili před nás kněží, preláti i jiní zákonníci a všecko kněžstvo, kteříž jsú v našem městě, jimž ta bulla byla od svrchupsaného legáta poslána, žádajíc na nás pod kledbú, abychom my obec svolajíce, jě v jich potřebách přeslyšeli, ješto jsme my k jich žádosti a k prosbě učinili. Kteréžto kněž- stvo naše dali jsú tu bullu čísti a po vyslyšenie té bulle žádali jsú toho na vší obci i na nás, chceme-li v tom poslušenstvie cierkve svaté státi, jenž nám jeho velebnosť a duostojenstvie píše; jest-li pak žě bychom nemienili anebo nechtěli toho učiniti, v tom se nám ohrazujíce, napřed služby boží, křest dětinský, pohřeb i jiné řády a práva kostelnie nám skládajíce, i od nás, kletbu vydadúc na nás, všichni jednostajně odjíti chtiec. I slyševše obec našě bullu i jiné věci, jakožto kletby a takové složenie práv kostelních, i svolili jsú k tomu i slíbili podle povinnosti v poslušenstvie jeho svatosti státi, a na nás jsú též na konšelích kněžstvo i všecka obec našě žádali, prosili i chtiec mieti, abychom i my k tomu svolili. A tak my v tom jich oslyšeti nemohše i k témuž jsme svolili. Kteréhožto od nás i ode všie obce svolenie králově Mti, pánu našemu milosti- vému, prosiec pokorně psali jsme, tu bullu JKMti poslavše i tyto řeči, kteréž jsú se tak v sobě staly předloživše, aby JKMt nerá- čila nám v tom za zlé mieti, žě jsme sebú to nemohli zdržeti a v těch kletbách a v takovém nebezpečenstvie našich duší aby nás ráčil opatřiti, a v těch ve všech věcech, co jsme JMti povinovati, hotovi jsúc učiniti, jakožto věrní a JMti poddaní, když bychom takových kleteb zproštěni byli. A jakož nám JKMt slibovala, v našie vieře i v poslušenstvie Jeho Svatosti zacho- vávati i obhajovati, i chtěli jsme z raddy našie i obce posly své ihned králově Mti vyslati. Pak v tomto našem JMti králov- ském obeslánie přišly jsú na nás věci velmi neznámé, ješto jsme o nich nevěděli, ani od JMti obesláním, ani kdy od JMti k nám mluveno jest, ani úředníky JMti, jenž, by milosti božské 1) Viz list č. 127. z r 1465. 29. prosince.

Strana 126
126 1466. při nás napřed nebylo a výstrahy dobrých lidí, jakož tomu po- rozumieváme, někteří o hrdla, o statky a ti, kteříž by ostali, i o vieru byli by přišli od těch, kteříž by na nás přivedeni byli, ješto nás to najvýš dotýče; neb jest lid na nás veliký byl veden bez našeho vědomie, ješto když tomu času přijde, ty se bohdá věci šířeji ohlásí a ktož jest ty věci jednal, tomu v oči mluveno bude. Protož milí páni, Vašie Mti všech i každého zvlášť prosíme, kteříž Jste v tomto sněmu sebráni, a ktož by tento list náš slyšel, jest-li že by Vaši Mt kto jinak zpravoval, než což se tuto od nás Vaší Mti píše, žě tomu neráčíte věřiti neb jsme KMti vždy ve všem poddáni a poslušni, jakožto králi a pánu svému milostivému, když bychom takových kleteb zproštěni a osvobozeni byli; neb sú naši předkové i my též také bohdá ciesařuov a králuov předešlých křesťanských hrdel, statkuov i přátel nelitujíce vždy poslušni byli a ještě bohdá budem. Datum ... [Nadpis]: Přiepis toho listu, kterýž jest byl k sněmu Praž- skému pánóm, rytieřóm, panošem etc. poslán. Ze Stehl. knihy privilegií měst. f. 211. — Čas. Čes. Musea r. 1884. — Srj. Plachý, Pam. Plz. 53. 137. 1466. 5. března. [Ve Vratislavi.] Vratislavští činí přímluvné psaní za Plzeňské u papeže. Sanctissime pater et domine clementissime etc. Fortasse non est absconditum vestre sanctitati, quemadmodum notum est universo, quam primum omni deseviret crudelitate hereticorum exercitus in Bohemia, ecclesias, monasteria et urbes everterent, diutina obsidione vallatam et cinctam tenuit inclitam urbem Plznam, cujus facinora pro fidei cultu adeo egregia fuerunt et sunt, ut omnis honoris et laudis famosissimum nomen bene merito sibi acquisivit, in medio hereticorum locata permansit intacta ac sua invictissima virilitate plurimorum populorum salutis causa fuit. Hodie profecto idem populus Plznensis chri- stianissimus, suorum progenitorum sequens vestigia, sanguinem suum non formidat effundere propter fidem et obedienciam chri- stianam sibi conservandam, exemplum insigne et prestantissi- mum omnibus aliis urbibus et communitatibus christianis dedit: induit quippe fortitudinem et precinxit se constantissima fidei caritate, ut pocius destrui et everti cupiat, quam sub heretico domino, qui subditos suos sibi pares vult esse, labefactari. Hec

Strana 127
1466. 127 quidem egregia Plzna mandatis vestre sanctitatis primum obe- dienciam prestitit et ab obediencia heretico facta resilivit, po- nens spem suam in deo et suo vicario in terris, vestra scilicet sanctitate, que potest, vult et scit subvenire oppressis suis filiis. Preparat se ideoque hereticorum patronus hanc urbem Plznam, que sibi vicina est et in gremio hereticorum situata, omni ma- chinacione et tormentorum generibus sub se repellere et propter discessum ab eo ceteris urbibus christianis in terrorem casti- gare. Ipsa vero Plzna sub celo aliud refugium non habet nisi ad vestram sanctitatem et matrem nostram s. Romanam et uni- versalem ecclesiam, cujus proteccione et non propriis viribus sperat, in tam forti et laudabili proposito suo permanere. Misit ad nos suum oratorem, necessitates, angustias et defectus suos exponentem. Utinam cetere communitates hujus incliti regni sic facerent et mandatis reverendissimi domini Laventini, ymmo verius vestre sanctitatis obedirent, et hereticorum castigacio compulsio aut extirpacio facilima esset ! Ideo beatissime domine, humillime supplicamus vestre sanctitati, quatinus pro suo ho- nore et commodo fidei dignetur eandem Plznam, gloriosam urbem et insigne christianorum asilum, misericorditer respicere, sue conservacioni paternaliter invigilare et suscipere sub suam et sancte sedis apostolice proteccionem et sic eam graciose con- solari, ut preces suas vestra sanctitas clementissime exaudiat, ne pessimo wlgo detur in derisionem. Esset quippe lamentan- dum et plangendum, ut tam celebris et famosa urbs propter devotionem, quam gerit ad Romanum pontificem, destrui deberet aut sub potestatem hereticorum redigi, a quibus hactenus sua strenuitate tenuit se illesam. Dependet enim ex ejus conserva- tione salus et tuicio multarum fidelium communitatum, que illa corruente aut deficiente tepescerent et sub hereticorum jugo timore perculse manerent, prout reverendissimus d. Laventinus clarius scribit vestre sanctitati, quam deus omnipotens longe dignetur incolumem conservari pro nostra et prefatorum Plz- nensium omniumque christianorum, in hoc regno Bohemie pe- riclitancium, defensione, conservacione et unica consolacione. Datum die Mercurii V. Marcii, anno etc. LXVI. Script. rerum Silesiacarum VII. Hist. Wratisl. M. Petri Eschen- loer 113.

Strana 128
128 1466. 1466. 6. března. [Ve Vratislavi.) 138. Vratislavští projevují Plzenským radost nad tím, že tak statečného ducha jsou, (že odpadli od krále Jiřího) a dodávají jim mysli, připomínajíce předky Plzeňských za válek hušitských, jak si vedli a spolu i své nedávné těžké postavení ke králi Jiřímu; nechť spo- lehají na papeže a doufají, že i ostatní katoličtí páni je neopustí. Nabízejí jim služby svého posla v Římě, na kterého se mohou v potřebách svých obrátiti, sdělují, že psali přímluvné psaní za ně papeži a vybízejí, aby sami též jemu dopsali. Honestissimi et prudentes amici, fautores carissimi, in sancta obediencia et fide catholica insignes et providissimi viri. Salutem et servitia nostra paratissima. Audivimus ex fideli hujus Philippi vestri relacione condiciones status vestri et non parum letati sumus de tanto animo ac sancto vestro proposito, quod, nisi ab altissimo cordibus vestris inspiratum, dubitare habet nemo. Quippe non deerit vobis ac nobis deus et vicarius suus. in terris, summus pontifex sanctaque Romana ecclesia, mater nostra, in quam confidere bonum est, que semper oppressis suis filiis sufficiens ministrabit auxilium. Intelligite quesumus, optimi viri, quid vestris progenitoribus in maximis periculis positis accidit; liberati sunt equidem a faucibus leonum ac ho- noris nomen et gloriam, qua et vos fungimini, sunt consecuti, materna consolati subvencione. Ruminate christianissimi fider milites, quid proximis superioribus annis nobiscum actum est et consolamini invicem. Quando ex suggestione coronati heretici undique vallati fuimus, a vicinis et notis persecuti, ut non erat nobis resistendi commoditas saltem humana, levavimus oculos nostros in montes, unde largissimi venit nobis auxilium, quod et vobis minime deerit. Laborat reverendissimus d. legatus pro- vobis paterne, ut absque consolacione haud dimitteremini, scribit sanctissimo domino nostro, nos quoque illi scribimus juxta incluse cedule tenorem; mittite literas quantocius ac sue sanctitati vulnera eciam ostendite, et sencietis medelam. Con- queramini vicario Jhesu Christi injurias vestras, et defendet vos in brachio extento, cum clementissimus sit et potestatem habeat in celo et in terra. Non dabit profecto vos in ludibrium pessimorum, quia tanquam veri christiani ejus mandatis primum obedivistis. Constantes igitur estote carissimi fratres et socii nostrarum tribulacionum in tam celeberrimo proposito vestro in deo sperantes, qui vos non deseret, neque derelinquemini

Strana 129
1466. 129 uti confidimus, ab nobilissimis et christianissimis dominis Bo- hemie, qui utique principales sunt conservatores protectoresque regnicolarum. Speramus, advenisse tempus, in quo misericors deus et cito hujus heresis et omnium heresiarcharum radicitus dabit extirpacionem. Ubicunque vobis servire possumus, inve- nietis nos promptissimos, res enim vestre nostre sunt. Nam libencius amara volumus nece mori, quam notorio heretico facere obedienciam, qua honor dei et observancia orthodoxa necessario offenderetur in eternam animarum damnacionem. Cetera referet Philippus vester, ex quibus noscetis, vobis non defutura auxilia. Et cum vestre amicicie has literas, istis alli- gatas, sanctissimo domino miseritis, nuncium, quicunque sit, ad factorem nostrum ibidem in urbe constitutum, Fabianum Hancko nomine, accedere, vocate et scribite ei atque copiam presentibus inclusam, pro signo vestris literis inclusam, illi dirigite, cum noscat manum scribentis notarii nostri, et erit pro vobis sicut in re nostra fideliter laboraturus. Credimus tamen literas nostras vestras prevenire, quas scribemus in facto vestro nostroque christianissimo, in quo vestre amicicie a deo tueantur et optime valeant invicti et constantis animi existentes. Datum feria quinta ante dominicam Oculi, anno etc. LXVI. Scriptores r. Silesiacarum VII. Hist. Wrat. Petri Eschenloer 112. 1466. [Březen. V Plzni.] Plzeňští sněmu svolanému do Budějovic vypisují příčiny odpad- 139. nutí svého od krále Jiřího. [Celý počátek listu jest shodný s listem z r. 1466. [23. února čís. 136. do Prahy poslaným, až po slova „ . . . bez našeho vědomí“. A ty jest věci o nás jednal a pósobil Ondrášek Oremus z Prahy, ješto, když to čas bude, v oči jemu to mluveno bude, a, bychme JMti královské v tom nešanovali, když jest přijěl k bráně na- šeho města, byli bychom k němu jinak o to mluvili a máme za to, bez vuole a vědomie Králově Mti, ale spieše s volí Vaňka podkomořieho. A ten Vaněk podkomořie, tohoť V. Mti túžíme, již na nás rozpisuje k městóm, ješto by měl toho dovoditi nesměl by toho mluviti. I milí páni, sami tomu porozumieti móžete, kterýž týž Vaněk podkomoří vysadil jest toho Oremusa na nás i na obec naši, že z nás bral i z obce našie bezprávně a mnohými věcmi nás obtěžoval proti svobodám a právóm našim, a to jsme trpěli, šanujíc v tom Královú Mt. pána našeho, 17

Strana 130
130 1466. ješto, by tento lid veliký na nás byl uvedl, i nad to by byl hnul některými věcmi větčími i kněžstvem, ješto, než bychom toho dopustili nad sebú i nad naším kněžstvem, raději bychom hrdla i statky podnikli. Protož milí páni, Vašie Mti všech i každého zvlášť prosíme, kteříž Jste v tomto sněmu sebráni a ktož by tento list náš slyšel, jest-li že by VMt kto jinak zpravoval, než což se tuto od nás Vaší Mti píše, že tomu neráčíte věřiti, neb jsme KMti vždy ve všem poddáni a poslušni, jakožto pánu a králi svému milostivému, když bychom takových kleteb sproštěni a osvobozeni byli; nebť jsú naši předkové i my též také bohdá ciesařuov a králuov předešlých křesťanských, hrdel, . . . statkuov i přátel nelitujíce, vždy poslušni byli. Datum [Nadpis]: Přepis toho listu, kterýž k sněmu Budějovskému byl ku pánóm, rytieřóm, panošém i zemanóm etc. poslán. Ze Stehl. knihy privilegií městských f. 212. — Čas. Českého Musea r. 1884. Viz Plachý Pam. Plz. 53. 1466. 5. dubna. Ve Vratislavi. 140. Papežský legat Rudolf vybízí bratří z Fiktum, aby králi Jiřímu nepomahali proti Plzenským O Plzni píše následovně: Unde nos honestissimos atque deo, sanctae Romanae eccle- siae et sedi apostolicae obedientissimos cives et populos opidi Plznensis, ut ab obedientia dicti praetensi regis haeretici, extra ecclesiam sanctam catholicam constituti, discederent, sub poenis et censuris requisivimus; qui cum intelligerent, se a sacratissimo domino nostro, successore sanctissimi beatissimique principis apostolorum Petri, cui potestas a Christo data est ligandi atque solvendi a juramentis dicto haeretico, nonnisi tamquam catho- lico regi praestitis, esse absolutos, nolentes incidere poenas, quas eis comminati fuimus, tanquam fideles et obedientes apo- stolicae sedi ab obedientia dicti praetensi regis, quem sanctis- simus dominus noster pro notorio haeretico atque relapso tenet, juste, sancte et cum maximo honore apud veros catholicos se retraxerunt. Et cum intelligamus, dictum praetensum regem ipsis Plznensibus propter debitum suum, quod fecerunt, magna damna intulisse, civitatemque sive oppidum Plznense obsideri et cir- cumvallari facere velle, atque vestras caritates in adjutorium et assistentiam suam advocasse, ut saltem gentes suas contra dictos Plznenses et eorum civitatem mittant, obmittere noluimus quin easdem vestras caritates de praemissis avisaremus atque hor-

Strana 131
1466. 131 taremur, imo et sub excommunicationis et aeternae damnationis poenis requireremus, prout per praesentes requisimus, ne con- silium, favorem, vel auxilium per se ipsas aut suos directe, vel indirecte quovis quaesito colore praefato praetenso regi, vel suis aut ad eorum instantiam contra dictos Plznenses aut quoscun- que alios catholicos, in obedientia sedis apostolicae persistentes, praestent ... Datum Wratislaviae in vigilia Pascae a. d. mil- lesimo CCOC"LXVI°. Palacký, Urk. Beitr. č. 352. — Podobný přípis poslán Janovi z Lobkovic a z Hasišteina, jehož opis se nachází v Tannerově Kro- nice mezi allegaty. 1466. [Duben.] V Plzni. Beneš z Doupova prohlašuje králi Jiřímu listem otevřeným, že 141. chce býti králi i jeho poddaným, světským i duchovním, nepřítelem, Plzenským že chce pomahati k jich spravedlnosti a vedle nich v míru i nemíru státi, dokudž bude v jich službě i se všemi slu- žebníky svými. Dán v Plzni a. MCCCCLXVI. Palacký, Archiv IV. 124. č. 17. [1466., v dubnu.) List odpovědný hejtmanů král. vojska proti Plzenským a jejich 142. pomocníkům. My Mikuláš Střela z Rokyc, Jan z Bříště a Mikeš ze Chce- buze, tobě pane Jindřiše z Risenberka, a vám Benešovi z Dúpova, Mikulášovi z Štavavu (sic), Matesovi z Hradiště, Janovi mlš. z Ně- šova, Heřmanovi z Žernovníka, Janovi Zádubskému z Šontavy Hynkovi Mlsbabu z Podčapl, Prokopovi z Trnové a Buškovi z Hřešihlav, my všickni svrchujmenovaní vám. Jakož ste psali najjas. kniežeti a p. p. Jiřiemu, králi čes. a markrabí mor. etc., pánu našemu milostivému a našemu i va- šemu pánu dědičnému, vyznávajíce sě, že chcete JKMti nepřietelé býti, a toho sobě příčinu k JMi berúce, že sme my i jiných mnoho pánuov a dobrých lidí psali sme Plzenským, jim to připomínajíce, kterak sú oni nepravě a nešlechetně a zrádně učinili nad KMí, jim to věděti dávajíce, že JKMt nám, jakožto svým věrným, rozkázati ráčil jest, abychom je Plzenské z toho tresktali, jakožto lidi poddané JMti. A položili ste v svém psaní, že bychom my jich dotýkali vysoce na jich cti a že vy o nich tomu nevěříte a píšete, že by se oni dobře zachovali na své cti, 17*)

Strana 132
132 1466. poněvadž směli takovú křivdu psáti JKMti. To ste předsevzieli, aby nešlechetným zrádciem jim Plzenským, jich zlosti a nepra- vosti, pomahali proti svému dědičnému pánu. Rozumieme tomu, že je zrádce Plzenské viece milujete, než-li pána svého, ježtoť toho neslušie žádnému činiti, kdož čest a spravedlivost znáti mnie, než vy toho nedbajíce, i chtěli byšte jich zlost a zradu svým psaním a řečí s nich svésti a je očistiti. Protož neviete-li, ale vězte, že vám to nepřislušie, abyšte vy svým psaním je očistiti mohli, abrž i to také na žádného neslušie, kdož by chtěl za dobrého zuostati, aby z úmyslu beze všie hodné příčiny měl se učiniti nepřítelem pána svého. Než vy vzali ste před se dvojí zlost, jedno že naše jim Plzenským pravé psanie poklá- dáte, jako by nebylo pravé, a druhé, že z úmyslu svévolně, beze vší hodné příčiny, učinili ste se nepřietelé pána svého dědičného, ješto ste toho obého učiniti neměli se ctí. A protož abyšte věděli, tak jakož sme i prve psali jim Plzenským o tom, kterak sú oni nad KMí učinili, téžť i ještě o nich pravíme a praviti budem, že sú nepravě, nešlechetně a zrádně učinili nad KMtí, pánem naším, tudiež pánem vaším i pánem svým dědičným. A to také pravíme, že i ten každý, ktož by jim po- mahal, že by pomahal nepravosti. A vy zvláště svrchupsaní všickni, jsúce Čechové, učinili ste to, ješto ste toho se ctí uči- niti neměli, byšte jim zrádciem pomahali proti pánu svému. A toho na vás dovésti chcme, jakožto dobří a zachovalí lidé dovésti mají rukú oděnú, v rovném počtu, ač smieti budete, na miestě slušném, a tu, ješto nám i vám bezpečno bude; jináče krom to, abyšte vy svrchupsaní byli, a my také ti, kteříž se svrchu jmenujeme, přijmúce k sobě dobrých lidí do téhož počtu, což by vás bylo. A tu se s vámi bíti chcme společně, anebo jeden s jedniem a tak až do všech svrchujmenovaných. A jestliže i viece kto jsú ti, ješto by jim Plzenským zrádciem vedle vás jich nepravosti pomáhali, buď do kteréhokoli počtu, buď jezdných neb pěších, dajtež nám to věděti, my týž počet vezmúc k sobě dobrých a na cti zachovalých lidí, chcem sě s vámi bíti, tak jakož se výše píše. Krom to vymiňujíc, kteříž by tu na Plzni byli ti nešlechetní zrádcie, kteřížto sú na Mark- burce byli, a pány své o jich zámek zradili, též jakož sú i Plzenští učinili, ti ať by v tom počtu mezi vámi nebývali, nebť bychme takovým jim rovných zrádcí k té bitvě za tova- ryše dáti neměli, aniž ho mezi sebú máme. Dajtež nám to věděti, chcete-li se s námi bíti, tak jakož se napřed píše.

Strana 133
1466. 133 A tohoť vám přejem, chcete-li i tu zradu Plzenských sobě vzieti, to budete moci učiniti. A my bohdá pána boha všemo- húcieho, kterýž pravdy pomahá, sobě proti vám ku pomoci béřem, a spravedlnost KMti, našeho i vašeho pána dědičného. Palacký, Archiv IV. 126 č. 19. Kopie dopisu v arch. třeboňském 1466. 15. dubna. V Rokycanech. Mik. Střela z Rokyc, Jan z Bříště a Mikeš z Chcebuze, hejtmané 143. vojska král., píší p. Janovi z Rosenberka, kterak Plzenští, slíbivše. králi věrnost, podanost a poslušenství, pozdvihli se proti králi. Král hejtmanům rozkázal, aby Plzenské za to strestali. Plzenští přijali cizozemce do města svého, a též mnozí z Čechů se k nim přidali, k nimž obojím hejtmané odpovědné psaní učinili. A poně- vadž Plzenští se činí nepřátely jak krále tak i jeho věrných, proto uznávají hejtmané za nutné, též pana z Rosenberka o tom zpraviti. — Dán v Rokycanech v úterý po sv. Tiburcii pod pečetí páně Čenkovú z Klinšteina, poněvadž hejtmané svých pečetí neměli při sobě. Palacký, Archiv IV. 125. č. 18. 1466. 1. a 20. května. V Římě. Ze zpráv Fabiana Hanko, prokuratora rady Vratislavské v Římě 144. do Vratislavě. 1. Mai. Er sei sehr erschrocken, da er den Brief wegen der Pilsener gelesen (srj. čís. 137 z r. 1466 5. března.) Er habe ihn allen Cardinälen gewiesen, dass sie desto stärker bewegt werden sollten, dem Papst zu rathen, dass er nicht so viel fromme Christen um wenig Geldes willen verderben lasse. Er habe dabei viel gesagt und die Angst und Noth der Lande er- zählt, damit der Ritter Thomas1) eine gute Antwort bekommen möchte. 20. Mai. Er hoffe, dass die zwei Abgeordneten der Pilse- ner nicht ganz ohne Hilfe nach Hause zurückkehren würden Margraf, Codex diplomaticus Silesiae IX. č. 318. 1466. 9. května. [Ve Vratislavi.] Rada m. Vratislavě podává papeži zprávu o stavu věcí v zemích 145. českých, jejž pro katolíky líčí jakožto příznivý. Zmiňuje se, že 1) Bratr Tomáš, rytíř řádu strakonického, byl vyslancem biskupa Jošta u papeže. Viz Palacký, Dějiny IV. 2. 283.

Strana 134
134 1466. král Jiří s pány koná sjezd v Roudnici, kdež i biskup Jošt jest přítomen, pak chystá král rok do Brna na den Na nebevstoupení Páně. „Pilznenses, contra quos gravia bella movit, eum multum confundunt, secundis successibus pugnant et in dies fortificantur. Markgraf, Codex dipl. Silesiae IX. č. 322. [1466. 9. května.] 146. Král Jiří uzavírá za sebe i své poddané příměří (od 9. května) až do sv. Havla s obcí m. Nov. Plzně. My Jiří z božie milosti etc. Oznamujem tiemto listem etc., že jsme vstúpili a mocí listu tohoto vstupujem i s našimi se všemi poddanými v koruně, pomocníky, služebníky duchovními i světskými, v pravé křestanské příměřie od dánie listu tohoto až do sv. Havla, nynie najprv příštieho a ten den celý až do slunečného záštie, s opatrnými purkmistrem, konšely i se vší obcí města Nového Plzně i s jich se všemi pomocníky, služeb- níky a poddanými lidmi duchovními i světskými, slibujíce slovem naším královským sami za nás i za naše všecky poddané a za naše pomocníky a služebníky, duchovní i světské, to příměřie ctně a pravě zdržeti a zachovati bez všelikteraké zlé lsti, ani žádným vymyšleným obyčejem toho nepřerušiti; pakli by se co v tom beze lsti stalo, jehož bože ostřez, tehdy máme a povinni jsme a tiemto listem slibujem to ve čtyřech nedělech opraviti tak, jakž by se knězi biskupovi Olomuckého zdálo. (B. d. a m.) V táž slova jest zápis Plzenských rovněž bez data a místa. Z opisu souvěkého v kníž. archivu v Třeboni, hist. N. 1924. a. b. 1466. [V květnu. 147. Zpráva o tom, jak se Plzeňští chovali, když k městu jejich přibyl lid královský, poslaný, aby se města k ruce krále Jířího ujal. Zo ist das mith den von Pilszin zugegangin. Sy sint zun konninge kommen vnnde habin em geklayt, wye sy werdin sere getrawet von dem babiste mit deme banne vnnde habin den konningk gebethin, das er ein sulchis vnderstunde. Alzo hatte her gesprochin, sy suldin zich darvmme nicht bekummerin, sunder sy suldin sich wol mith spise besorgin vnnd notdorft by sy legin eyn hunderth edde czwey hundert pferdt, ab sy von dein herren gedranget wurdin, das sy luthe by ein hetten, dy sy muchtin entsetczin. Alzo sprachin sy mith

Strana 135
1466. 135 vil wortin, sy bedorfftin keyner luthe nicht, vnde batin yn, das her sy nicht mit luthin obirlude, sy waldin ire stad ane geste wol behaldin, dar sulde der koningk keyne czweyffil ane habin, sy woldin sich ouch kegin ein wol recht haldin. Darnach schickete der konningk syner rete ein kegin Pilsin, vnd lisz dem rate zagin, her wurde by hundert pferdin schickin geuszit Pilszin vier milen, das sy dy eyne nacht besorgettin vnde den notdorft schuffin vmme ire geld. Sy sagettin nicht vil darzu, vnde hattin achtunge darvff. Alszo ist der richter des konninges 1) vnd der richter reit salb dritte wegk Sy hattin achtunge darvff, vnnde bestaltin in eyne stat, dy heyszet Berawn sibbin milen von Pilsin, eynen furman schickedin sy dohin, der phlagk doselbist kartin zu holin vnd befulin dem, her sulde achtunge habin, wen irkein folgk von Prage de qweme, zo sulde her von stundt vff sittzin vnnd kegin Pilsin ritten vnde in wiszin lan. Alzo horte der zagin in der stat, is wurdin vil reysiger hofelute vnnd füszknechte dar kommen. Der harrethe, bysz das her sach, das man dy kuche zurichtin; vnde zu hip dy vorrei- ter quamen, do nam der eyn wenigk kartin, vnde fur zur stait usz yn eyn dorff, vnnde lisz den wagin stein vnde rante zo dorvon, vnde brachte dy battschaft. Do hattin sy achtunge do vff, vnnde fundin sich vff ire werin. Do quam der richte salb dritte geritten, so hattin sy be- stalt, nymande sulde ein bosis noch gutes zagin. Her vant eyn iszligen vff syner were. Her sprach. das wirdin hofelute komen mit funftig pherdin, den sagit nichtes. Alzo reyt her heym Do quamen dy funfezig pfferdt, sy worin gerne heu jn ge- west ; sy waldin ir nicht in laszin. Do quam der richter herusz gegangin: zu hant quamen abir hundert pfferdt, darnach II hun- dert, darnach der haufin mit eynander, vnd hildin lange zere vor deme thore. Wie deme das man sy nicht welde in laszin, sy mustin in eyn ander stat, dar deme koninge grosze macht were angelegin, sy suldin ir mit nichte sümen; neme der ko- ningk irkeinen schadin, her wurde yn by en suchin; sy wuldin nür durchritin vnnde weldin eins tringkin. Sy woldin ir mit nichte in laszin, vnde sprachin: habit ir doch eynen wegk umme dy stad hin, der zo nha hin were, alzo durch dy stad. Sy wegk ritin, ander sy weldin yn sy schiszin, id 1) Richtářem byl Ondřej Oremus, věrný přívrženec kr. Jiřího.

Strana 136
136 1466. sulde stibin; alzo czogin sy wegk. Sy hattin mith in yre pha- ffin, alle hantwergk, vnde waldin sy alle habin vsgetrebin vnde mith iren gelobin besatczin wuldin ; vnnde ouch hattin sy Il henger mithgenomen. Vnnd sy namen den richter mith en wegk. Darnach von stund sageten sy deme koninge alle huldunge vnnd phlicht gancz uf, vnnde nehmen vnnde brenen, das is stibit. Item zo hatte der konningk eyn junfrawen closter gewu- nen, 4 milen von Pilszin, vnnd hat dy juncfrawin vszgetrebin vnd welde sy ertrenket habin ; das weretin dy houplute. Das closter heyszet Chotiszchoff, vnde habin das closter besatczt. Item zo hat der konningk eyn velt closter besatczt vnde gewunen Il milen von Pilszin, vnnde haben dy monche vszge- trebin vnd kriget mit den von Pilszin; dar vff der apt ist by den von Pilszin. Nu warin dy von Pilsin vnde derstegin das kloster in der nacht, der abt was der irste heu hin vnnd slugin toit, was sy in deme forderstin teyle fundin, vnnde gewunen LX pfferdt vnnd harnisch, vndir en stagkete eyner an, das sy das fur vff deme obirstein gewar wurdin, alzo behildin sy nach das obriste vnnde slugin das koninges houptman doith. Vnde dy von Pilszin haben by en vil Sweyczer vnde Swabin. It. zo sint LXXXIIII gut sloisz vnnde stete allis gereit widdir den konningk, dy von inander nicht tredin, vnde vff eyne mile, czwu, drye vnnd viere von Pilszin gelegin, dy den von Pilsin alle helfin vnnd bystein. It. ouch hat der konnigk eyne kirche in eynen dorffe be- satczt widder dy von Pilsin; das dorff heisset Vtrey. Palacký, Urk. Beitr. č. 354. 1466. 26. května. V Římě. 148. Papež Pavel II. vybízí Olomucké, aby králi Jiřímu nebyli nápo- mocni proti městu a kraji Plzeňskému, jež král všelijak souží a pronásleduje, poněvadž od něho, jako kacíře odpadli. (Datum Romae a. d. 1466. septimo Kalendas Junii.) Palacký, Urk. Beitr. č. 356. 1466. 26. května. V Římě. 149. Papež Pavel maje zprávy, že král Jiří z Poděbrad věrné obyvatele města Plzně a kraje plzeňského usiluje všemi prostředky si pod- robiti, vybízí proto radu i obec m. Chebu, aby nebyli králi proti

Strana 137
1466. 137 Plzeňským nijak nápomocni, ale spíše aby se s nimi proti kacířům spojili, je chránili a jim všemožně pomahali. (Datum Romae apud s. Marcum a. 1466, septimo kalendas Junii). Německý současný překlad lat. originalu v archivu m. Chebu. — Bachmann Ad., Urk. und Actenstücke, čís. 280. 1466. [26.] května. V Římě. Papež Pavel II. vybízí jednotu panskou, aby podporovali město 150. Plzeň, které, spoléhajíc na ně, proti králi se pozvedlo. Papež je posilnil nejen duchovní, ale i světskou pomocí. Makgraf, Codex dipl. Silesiae IX., č. 324. Vydavatel připomíná, že dopis jest současný s oním listem, který poslán městům moravským. Viz čís. 148. Palacký, Urk.-Beitr., č. 356. 1466. 27. května. V Římě. Papež Pavel II. vybízí Protasa, biskupa olomuckého, aby od krále Jiřího ihned odstoupil a raději Plzeňské a jiné věrné, jež král pronásleduje chránil a jim pomahal. (Datum Romae a. d. M'CCCCOLXVI°, sexto Kalendas Junii). 151. Palacký, Urk. Beitr. č. 357. 1466. květen. V Římě. Papež Pavel II. vybízí cís. Fridricha III., aby pomahal jednotě 152. katol. pánů a zvláště městu Plzni. Papež dostal zprávu, že někteří kotoličtí páni odtrhli se od poslušenství krále Jiřího, což jej velice potěšilo a zároveň bude zapotřebí, aby se jim jak od stolice papežské, tak i od císaře dostalo podpory. „Quapropter hortamur in domino et destricte precipiendo requirimus sublimitatem tuam, — ut ba- rones predictos reliquosque catholicos, qui cum illis consenserint et presertim dilectos filios, cives et communitatem Pilznensem, contra quos, ut accepimus, rex Georgius arma movit, pro dei honore et catholice fidei nostraque et apostolice sedis reve- rencia in hoc sancto proposito suscipies commendatos, eos omni opere et auxilio eficaciter adjuves et protegas, illisque oportune defensioni presidio assistas, nec eos a predicto Georgio opprimi paciaris, ne hereticus ipse maligni cogitatus compos termino citationis contra se execute et apostolicis processibus pendentibus, illos debellare possit . . . Markgraf, Codex dipl. Silesiae IX. č. 321. 18

Strana 138
138 1466. 1466. 5. června. V Římě. 153. Papež Pavel II. rozhojňuje obci m. Plzně znak dosavádní o dvě nová pole, a sice, dva klíče zlaté svázané v stříbrném poli a ozbro- jence držícího v pravici půl orla, v zlatém poli, a uděluje též právo, pečetiti na příště voskem červeným. Paulus episcopus, servus seruorum dei. Universitati homi- num opidi Pilznensis, Pragensis diocesis, salutem et apostolicam benedictionem. Exigit uestre deuotionis affectus, quo nos et Romanam ecclesiam reueremini, ut petitionibus uestris, quan- tum cum deo possumus, fauorabiliter annuamus, hinc est, quod nos uestris deuotis supplicationibus inclinati, ut uos, qui ut accepimus, pro defensione orthodoxe fidei, ut veri Christi fideles contra iniquitatis filium, Georgium hereticum, qui se re- gem Bohemie appellat, cum suis complicibus pro fide ipsa viriliter dimicastis et dimicatis, de presenti una cum armis uestris solitis duabus clauibus aureis colligatis in argenteo, et homine, siue milite armato, gladio accin[elto, tenente mediam aquilam in manu dextra, in aureo campis, et in sigillis uestris cera rubea deinceps perpetuo uti possitis, deuotioni uestre aucto- ritate apostolica tenore presentium indulgemus, non obstantibus contrariis quibuscunque. Nulli ergo omnino hominum liceat, hanc paginam nostre concessionis infringere, uel ei ausu teme- rario contraire, si quis autem hoc attemptare presumpserit, in- dignationem omnipotentis dei et beatorum Petri et Pauli apo- stolorum ejus se nouerit incursurum. Datum Rome apud Sanctum Marcum anno incarnationis dominice millesimo qua- dringentesimo sexagesimo sexto, Nonis Junii, pontificatus nostri anno secundo. [V pravo dole pod ohybem]: L. Dathus. De curia Na ohybu dole]: Johannes de Salas. [Na rubu uprostřed]: Registrata apud me. L. Dathum. [V rohu pravém též na rubu]: Visa, Joſhannes] Millinus. Listina perg. v museu plzeňském, s četnými dírkami v místech přeložených, s olověnou pečetí papežskou na hedbávné šnůře žluto- červené visící 434/280+82. Na rubu listiny jinou rukou: Privilegium papale pro armis et sigillo ciuitati Plznensis. Pod tím písmě C. Nov. sign. N. 27. — Opis u Tannera, Plachý, Pam. plz. 3, Hruška, Pam. kniha 48. uvádí listinu v překladě. — Program c. k. čes. reál. gym. 1883.

Strana 139
1466. 139 1466. 11. června. Ve Vratislavi. Legat papežský, biskup Rudolf, prohlašuje, že obviňování Vrati- 154. slavských a Plzenských na nedávném sněmu v Praze, že oni jsou pravou příčinou bul a soudního řízení, které papež Pavel II. a biskup Rudolf proti králi Jiřímu vyhlásili a zavedli, jest velikou a nespravedlivou křivdou, a proto žádá, aby tomu nikdo nevěřil. (Datum Wratislaviae feria IV. infra octavas corporis christi MCCCCLXVI.] Palacký, Urk. Beitr. č. 359. 1466. 11. července. [V Plzni.] Plzeňští stěžují si u vévody saského Viléma na krále Jiřího a ža- 155. dají jej o pomoc. Dopis psán v témž smyslu, jako list Plzenských z t. r. ke sněmu do Prahy, viz čís. 136. (Datum fer. VI. ante s. Margarete anno etc. LXVI. — Burgermeister, rath und gantz gemein der stad zu Newpilzen.) Bachman, Briefe u. Aktenstücke 1453—71, č. 503. 1466. 1. září. V Plzni. Plzeňští píší do Chebu, že nevěří zprávám oněm, které se rozši- 156. řují, jako by Chebští též s kacíři drželi a k nim odpadli. Vnser willig freuntlich dienst zuvor. Ersam, weis, besun- der gunstig vnd gut Frewnd. Als wir [sic] vns yetzo geschriben habt, wie ir, als ew furkom, ser vnd ewerlich an kristen- lichem Gelauben, eren vnd guten Bewend befleckt vnd ainer Ketzerei bezigen werdet gar unbilich, nachdem ir frumbersten Lewt ye und ye gewesen und bis zu End sein wellet, bittund ob wir davon nichts vernomen hieten, das nit zu gelauben, sunder ew als frum Kristenlewt, wo das zu Schulden kumbt, zu verantworten etc., das haben wir mit frolichem Gemuet, be- sunder Begird und vast gern vernommen. Nu ist nit mynder, oder es sey bey vns solher Zicht halben auch etwas erholen vnd Murmeln beschehen, aber nachdem wir zugedenk und auch von unsern Eltern bericht sein, das ir und ewr Elter ew allweg in kristenlichen Glauben vesticlich gehalten vnd daran als frum Lewt vnd vil guten Tan getan habt, haben wir solcher Zicht bey uns kein gelaublich stat geben wellen und sullt ein Zweifel sein, wo das zu Schulden kumbt, ew darauf als frum Krysten und erber Lewt zu verantwurten. Was wir auch sunst ewr Weis- 18*

Strana 140
140 1466. hait dienstlichs und guts Willens erzaigen künden, täten wir allzeit gern. Geben an sand Giligentag, anno domini etc. LXVI. Burgermeister, Richter und Rate der Stat zu Pilsen. [Nadpis] : Den ersamen, weisen Burgermeister vnd Rate der Stat Eger, vnser besunder guten frewnden. Orig. v archivu m. Chebu, opis v archivu zemském v Praze. 1466. 12. listopadu. 157. Urovnání sporu mezi Benediktem Šefránkem a Janem Hladkem vypovědí přátelských rozsudí. Léta od narozenie syna božieho M°CCCC LXVI" tu středu po sv. Martině, jakož súd byl obecní ohájený u Buriana rich- táře za purkmistrstvie Jakuba Žateckého, stala se jest žaloba a ústrk o pře mnohé od Benedikta Šefránka a panie Anny, manželky jeho, na pana Hladka a na pí Uršulu, manželku jeho, z kteréhožto súdu — strany — skrze pány konšely, tu se- dící ve čtyřech lavicech, podali jsú se na lidi a na smlúvu přátelskú, mocně zaručiece, aby na nich a na jich vyřčení přestaly, kdežto svolivše k tomu obě straně, Benedikt Šefránek s manželkú svú volili jsú sobě za ubrmany Jíru Stoda a Beneše Súkeníka, a Jan Hladek s manželkú svú — Mikuláše Kačičku a Michálka brnieře, kteříž — k jich prosbě — uvázali jsú sě v ty pře, — zavázavše obě straně — pode ctí a pod základem pod padesáte kop grš. k plnění pánóm konšelóm, jest-li že by která strana — nálezu jich nezdržela, aby propadla základ — A tak ubrmané — obě straně v jich přech — jie osobně před sě vzavše a jie přeslyševšie s pilností, a s potazy to váživšie — časy drahné, v raddě plné napřed jie věrně — rukú dáním smieřivšie —, zavázavšie jie o všecky věci až dosavád vzniklé a zvláště o některé úroky k oltáři sv. Máří Majdaleny zadržalé, item o statek nebožce Pimprlóv i o jinee o všecky věci —, ná- lez takovýto — učinili jsú: Ve jméno božie najprvé, aby sobě těch věcí —, až dosavád vzniklých —, nezpomínali a nezdvi- hovali běhy ižádnými —, a smlúvy, kteréž jsú mezi nimi po- psanee, ty v své mocnosti aby zuostaly a ty jsú potvrdili. Kterýžto nález — obě dvě straně — přijaly jsú, slíbivše ten nález — zdržeti — pode ctí — beze všeho přerušenie a k tomu pod základem pod padesáte kop k propadení pánóm konšelóm — A také vypověděli jsú, aby Jan Hladek Benediktovi Šefránkovi

Strana 141
1466. 141 za to za všecko vyplnil IIII k. X grš. — ve čtyřech nedělech a dále prosivšie obě dvě straně —, aby kniehami městskými k svědomí dalšiemu — tato výpověď zapsána byla. Acta sunt hec anno et die, ut supra. [Nadpis]: Smlúva ubrmanská mezi Benediktem Šefránkem a pí Annú manželkú jeho s jedné a Janem Hladkem a man- želkú jeho z strany druhé. Lib. empt. 212 f. 12. 1466. 23. prosince. V Římě. Popež Pavel II. seznav, že Jiří z Kunštatu, uchvatitel království 158. čes., od mládí se přidržuje kacířství a je ochraňuje, naproti tomu ctitele pravé víry pronásleduje, svěřil vyšetření toho obzvláštním soudcům, kteří obeslali krále Jiřího, který však ani sám nepřišel, aniž koho místo sebe poslal, a když soudcové vyslechnutím svědků vinu jeho zjistili, tu papež prohlašuje konečný rozsudek: Zbavuje Ji- řího, jakožto zatvrzelého kacíře hodnosti královské i všech jiných důstojenství, všeho panství, všech práv a prohlašuje potomky jeho za nespůsobilé, aby mohli hodností těchto dosíci buď nástupnictvím neb volbou, poddané pak všechny sprošťuje vší věrnosti, přísahy a poslušenství. PAVLVS EPISCOPVS SERVVS SERVORVM DEI. AD PER- PETVAM REI MEMORIAM. Cum extra fidem catholicam, quam sacrosancta Romana predicat et obseruat ecclesia, nullus quamuis generis, nobilitate preclarus aut dignitate sublimis, iustus et pius ceterisque redimitus uirtutibus ad salutem proficiat sempi- ternam et propterea saluator noster, dominus Yhesus Christus, uitis uera et ipsius pater coeternus, celestis agricola, discipulos suos ceterosque fideles salubribus instruens disciplinis, omnem palmitem, in eo fructum non ferentem, precidendum et quenlibet in ipso non manentem, mittendum foras et arriditate mulctan- dum esse affirmet. Ac dudum fidedignorum relatibus sepenu- mero, fama deinde publica et postremo notorietate facti ad apostolatus nostri audientiam successiue deducto, quod perdi- tionis filius Georgius, alias Jersicus de Constat et Podiebrat, regni Bohemie occupator, damnabilis heresis prauitate re- spersus atque sacrilegus, ab orthodoxe fidei sanctorum patrum saluberrimis institutis desiperet et superstitiosis quibusdam erroribus ac reprobatis dogmatibus ab ineunte etate im- plicitus a sancte Romane ecclesie, matris cunctorum fidelium

Strana 142
142 1466. et Magistre unitate deuiaret, hereticorum quoque prauitati dam- nabilius inherendo, in dies eorum opiniones erroneas tueri et publice approbare contenderet, Cultores autem uere fidei per- sequi, opprimere, sanam dotrinam et euangelica documenta, ipsam quoque Romanam ecclesiam callidis figmentis et quibus efficacius poterat artibus, labefactare et confundere moliretur, in grauem diuine maiestatis offensam, eiusdem fidei atque no- strum et rei publice christianorum opprobrium et scandalum plurimorum. Nos, qui etiam antea, dum minori fungeremur offi- cio, ipsum Georgium tunc inter hereticos educatum, falsam et improbatam huiusmodi secte dotrinam immitari et heretica prauitate notatum fore audiuimus, postquam preordinatione su- perna ac ineffabili dei clementia fuimus ad apicem apostolatus assumpti, cum non solum que de ipso Georgio ferebantur, uera, sed eius crescente etate continuo aucta extitisse et ipsum in dies eo magis damnatis reprobatisque dogmatibus antedictis pertinacius inherere didicimus, quo ipse uirus per eum con- ceptum euomere illudque in publicam presumeret deducere no- tionem, proinde attendentes, quod ueris existentibus supradictis, que, et si in aliis nefandissima et animauersione digna, diuina pariter et humana iura testentur, tanto equidem detestabiliora et grauiora censeri debent in homine, Regia predito dignitate, quanto sui imitatione alios deducere posset facilius in errorem damnationisque eterne supplicium et subditis etiam inuitis ob Regie dignitatis reuerentiam uel timorem aut pene formidinem ingerere, quod ueritati contrarium et saluti existit, conniuentibus oculis sub dissimulatione multa per nos preteriri nequirent, ac uolentes super hiis facti quodamodo euidentia manifestis atque notoriis effici certiores, eiusdem creatoris nostri exemplo in- structi, ut multorum clamorem populorum ad nos sepius delatum exigente iusticia compertum procul dubio haberemus, causam inquisitionis huiusmodi, venerabilibus fratribus nostris, Bisarioni Tusculanensi, Johanni Portuensi et in ipsius Johannis absentia Guillermo Ostiensi, episcopis, ac Berardo, tituli sancte Sabine presbitero cardinali, audiendam et examinandam comisimus, dilecto filio Magistro Antonio de Eugabio, procuratore fiscali et causarum fidei promotore huiusmodi negotium prosequente. Ac postquam Tusculanensis et Ostiensis episcopi nec non Berardus cardinalis predicti super premissis contra eundem Georgium, ad eorum presentiam propter hoc legitime euocatum, comissionis eiusdem uigore ad inquisitionem descenderant ac prolixiorem

Strana 143
1466. 143 terminum, quam ipsa causa exigeret, eidem Georgio ad compa- rendum coram eis super dictis criminibus, de quibus infamatus et denuntiatus fuerat, articulis inquisitionis eiusdem responsuro, ex nostra benignitate profixerant, ipseque Georgius heretica ob- stinatione ac perfidia induratus, neque personaliter iuxta ci- tationis edictum, neque alias legitime comparere curaret, post accusatam ipsius contumaciam eo nichilominus, si forte interim resipisceret et ad cor rediret, ex nostra pacientia diucius exspe- ctato et deinde singulis terminis cum citationibus debitis obserua- tis, examinatis postea testibus diligenter, eorumque attestationibus fideliter in scriptis redactis et publicatis ac iudiciali tela, quam- uis prolixiorum temporum interuallis dilata, rite completa facta- que postremo per delegatos predictos in nostra ac Venerabilium fratrum nostrorum sancte Romane ecclesie Cardinalium et quam plurium Archiepiscoporum, Episcoporum aliorumque diuini et humani iuris, dotrina et experientia Interpretium et Magistrorum presentia, super eisdem premissis, que adeo notoria sunt, ut nulla possint amplius tergiuersatione celari, relatione fideli, ma- tura denique super hiis deliberatione prehabita, quoniam per premissa eundem Georgium hereticum pertinacem credentem ac in deterius continuo prolabentem, heresum in Constanciensi generali concilio specifice damnatarum defensorem, blasfemum, peruirum et in ipsis heresibus natum atque nutritum, Catholi- corum in Regno Bohemie persecutorem et ut talem a christi- fidelibus ibidem et alibi existentibus publice et notorie habitum, reputatum ac pro tali se ipsum gerentem et publice profitentem, comperimus, prout in processu cause et inquisitionis huiusmodi plenius continetur, Idcirco nos, qui licet immeriti uices illius tenemus in terris, cuius ditioni celestia simul et terrena subesse noscuntur, quique militantem ecclesiam, sponsam nostram, ad extollenda iustorum premia et peruersorum damnabilem in uni- tate fidei scissuram inducere sattagentium ausus temerarios co- hibendos puniendosque erexit et eam diuersis spiritualium et temporalium titulis et utriusque gladii potestate muniuit, uo- lentes dicto procuratore instante pro firmamento eiusdem fidei et cunctorum salute fidelium, obstinatôrum uero animaduer- sione bonis premia flagitiosis pro uarietate mundanorum actuum correctionem ecclesiastice tribuere discipline, statum cause huiusmodi presentibus pro expresso habentes ac illam ad nos harum serie aduocantes et processum delegatorum eorundem desuper habitum ratificantes et approbantes, eiusdem Saluatoris

Strana 144
144 1466. nostri presidio et glorioso nomine inuocato, de ipsorum fratrum, Magistrorum et peritorum nobis in hoc assistentium consilio, unanimique consensu per hanc nostram diffinitiuam sententiam, quam in hiis scriptis ferimus et ex certa scientia promulgamus, eundem Georgium siue Jersicum, hereticum pertinacem, here- ticorum fautorem ac heresum damnatarum defensorem peruirum atque sacrilegum fuisse et esse, nec non omnes et singulas sentencias, censuras et penas, a iure in tales ac lapsos in he- resim peruiros fautores et defensores huiusmodi generaliter promulgatas damnabiliter incurrisse, ipsumque propterea regia, Marchionatus, Ducali et si qua prefulgeat alia dignitate, domi- nio, bonis et iuribus uniuersis priuatum et ab illorum occupa- tione et detentione realiter ammoneudum, posteros uero suos ad huiusmodi Regni, Marchionatus, Ducatus et cuiuslibet alterius dignitatis, uel dominii successionem, electione uel alio quouis modo delatam, seu deferendam, inhabiles et inhabilitatos fore, auctoritate apostolica tenore presencium pronunciamus, decer- nimus et declaramus, ipsumque et eius posteritatem, prefatis et aliis bonis omnibus ac singulis dominiis temporalibus senten- tialiter priuamus et amouemus, absoluentes simili auctoritate omnes Barones, Ciuitatenses, Vasallos, subditos atque alios con- federationis, lige siue alio quocunque uinculo sibi adherentes aut colligatos, in dicto Regno uel alibi existentes, ab omni sub- jectione, homagii, fidelitatis, iuramento, uinculo et obligatione quacunque, qua nunc astricti sunt, uel eos teneri seu astringi contigerit in futurum. Nulli ergo omnino hominum liceat hanc paginam nostre ratificationis, approbationis, prolationis, pro- mulgationis, pronunciacionis, constitutionis, declarationis, priua- tionis, amotionis et absolutionis infringere, uel ei ausu teme- rario contraire; Siquis autem hoc attemptare presumpserit, in- dignationem omnipotentis dei ac beatorum Petri et Pauli Apo- stolorum eius se nouerit incursurum. Datum Rome apud San- ctum Petrum Anno, Incarnationis dominice Millesimo quadrin- gentesimo sexagesimo sexto, Decimo Kalendas Januarii, Pontifi- catus nostri Anno tercio. [V pravo dole]: L. dathus. De Curia [V pravo na ohybu]: Jo(hannes) de Callio. [Na rubu]: Registrata apud me L. Dathum. Original pergamenový úplně zachovalý s bullou, na šňůrách čer- venožlutých visící, v museu plzeňském, 550/348 + 56. Na rubu li-

Strana 145
1466. 145 stiny jinou rukou XV. stol. připsáno: In Georgium hereticum censure ecclesiastice. — Bullu tuto prohlásili 27. února 1467. Jiří, probošt Chotěšovský, Jan z Rochova, arcid. plzeňský a Prokop z Plzně, ka- novník. Srj. Palacký Urk. Beiträge z. Z. Georg v. Pod. č. 377. — Otištěna v Scriptores rerum Silesiacarum IX. č. 345. 1466. 29. prosince. V Římě. Papež Pavel II. uděluje plnomocné odpustky všem, kdož by na 159. stavbu chrámu řádu kazatelského v Plzni [sv. P. Markety] něčím přispěli. Paulus episcopus, servus servorum dei. Universis Christi fide- libus, praesentes litteras inspecturis, salutem et apostolicam bene- dictionem. Ecclesiarum fabricis et reparationibus manus porrigere adjutrices, pium apud deum et meritorium reputantes nonnum- quam1) Christi fideles ad impendendum talibus oportuna suffragia, indulgentiis et remissionibus exhortamur, ut per temporalia auxilia, quae contulerint2), spiritualia munera consequantur et alias ad reparationes et fabricas perficiendas hujusmodi favores apostolicos, quantum cum deo possumus3), adhibemus. Cum itaque, sicut accepimus, ecclesia domus ordinis fratrum Praedicatorum oppidi4) Plsnensis, Pragensis dioecesis, jam dudum sumptuoso opere incepta, cum nonnullis dictae domus officinis causantibus querarum turbinibus aliisque sinistris eventibus, quibus regnum Boemiae, in quo dictum opidum4) situm est, retroactis temporibus5) concussum fuit, hactenus perfici nequivit6), et ad illius perfectionem eorundem fidelium suffragia fore nos- cuntur7) plurimum opportunas), nos cupientes, ut ipsa ecclesia congruis honoribus frequentetur et fideles ipsi eo libentius ad illam devotionis causa confluant et ad ejus et9) officinarum domus hujusmodi constructionem et perfectionem eo promptius manus porrigant adjutrices, quo ex hoc ibidem dono coelestis gratiae uberius se conspexerint refectos, de omnipotentis dei misericordia, beatorum 10) Petri et Pauli apostolorum, ejus auto- ritate confisi, omnibus vere poenitentibus et confessis, qui prae- dictam11) ecclesiam in Pentecostes et sanctae Margaritae festi- vitatibus devote visitaverint annuatim ac ad perfectionem et constructionem ecclesiae, et12) officinarum hujusmodi manus porrexerint adjutrices, septem annos et totidem quadragenas 1) nonunquam B, 2) contulerent B, 3) quantum cumque cum domino possemus B, 4) opidi B, 5) turbinibus B, 6) nequivit B. 7) noscuntur B s) oportuna B, 9) et schází B, 10) beati B, 11) dictam B, 12) et schází v B, 19

Strana 146
1467. 146 pro singulis earundem festivitatum13) de injunctis eis poenitentiis misericorditer relaxamus, praesentibus perpetuis futuris tem- poribus valituris. Volumus autem, quod si alias visitantibus dictam ecclesiam ac ad 4) illius et officinarum hujusmodi repara- tionem et perfectionem manus!5) adjutrices porrigentibus seu alias inibil6) elemosinas erogantibus17), aliqua alia indulgentia in perpetuum vel ad certum, nondum elapsum tempus, duratura, per nos concessa fuerit, eaedem praesentes litterae nullius sint roboris vel momenti. Datum Romae apud sanctum Petrum anno incarnationis dominicae millesimo quadringentesimo sexagesimo sexto1s), quarto Calendas Januarii, pontificatus nostri anno tertio. Gratis de mandato domini nostri papae S. de Spada Marcellus Grat. Opis kronice v Tannerově v bibliotece kláštera Strahovského v Praze, z konce 17. stol. pod sig. Lat. VIII. B 12 p. 22, v při- davcích na konci rukopisu (A) a jiný v historii kláštera sv. Markéty v museu plzeň. č. 165 str. 25 (B). 1467. 12. ledna. B. m. 160. Jan z Rosenberka zmiňuje se v listě k Netolickým, že z Plzeňska dáno věděti, že v Plzenště na tom zůstáno i provoláno, aby žádnému nedopouštěli obilí z kraje vézti, kdož by vezl, tomu aby pobráno bylo. Datum f. II. ante Antonii a. 67 Archiv čes VII. č. 110. 1467. 21. února. V Linci. 161. Cís. Fridrich III. k žádosti pánů jednoty katolické svoluje, aby mohli raziti v městě Plzni minci, téhož zrna a počtu, jak obvyklé jest v zemi české. Wir Fridreich etc. bekennen und tun kund offenntlich mit dem brief, alz yetz in kurtzuergangner zeit in dem kunigkh- reich Beheim merklich irrung und widerwertigkhait auferstanden seinn und sich sunder des cristenlichen glaubenshalben von newem erhebt haben, haben uns die edlen unser und des reichs lieben getrewn, Zdennko von Sternberg, Hanns von Hasenburg, Hainreich von Plawen, Ulreich zu Hasenburg, Bohusla von Swamberg, Diepolt von Risemburg, Lienhart von Gutenstain, 13) festivitatibus B, 14) ad schází v B, 15) per manus B, 16) pias B, 17) elar- gientibus B, 18) 1466 B.

Strana 147
1467. 147 Hainreich vom Newnhaws, Fridreich von Biberstain, Dobrohasst von Ramsperg, durch den edlen unsern und des reichs lieben getrewn Burian von Gutenstain und zum Bretenstain, den sy darumb von ir aller und sein selbs wegen zu uns gesanndt haben, an ir und aller annderr inwoner desselben kunigkh- reichs, geistlicher und weltlicher stat, so in der gehorsam der heiligen Römischen kirchen mit in steen, bitten und anrueffen lassen, in ain muennss in der stat zu Pilsen auf das korn und aufzahl der munnss, so yetz im kunigkhreich Beheim gemunnsst wirdet, ze slahen und ze munnssen zu vergunnen, haben wir angesehen solh zimlich bete, auch damit sich die obgenanten und annder, so in gehorsam derselben kristenlichen kirchen mit in steen oder hinfür steen werden, in derselben gehorsam der kirchen dester pas gehalten mugen, und in dadurch und von sundern gnaden erlaubt und vergunnet, wissenntlich in kraft des briefs von Römischer kaiserlicher macht, daz sy nu hinfur ain munns auf das obberurt korn und aufzahl slahen und munnssen und der mit dem wechsel, auch allen eern, rechten, wirden und herkomen brauchen muegen, als die munnss so yetz in dem Kunigkhreich Beheim geslagen, gehanndelt und gebraucht wirdet, von meniglich ungehindert. Davon gebieten wir den erwirdigen, hochgebornen, ersamen, edlen, unnsern und des reichs lieben getrewn N., allen und yeglichen fursten, geist- lichen und weltlichen, graven, freynn, herrn, rittern und knechten, lanndvogten, vogten, burggraven, burgermaistern, richtern, reten, burgern, gemainen und allen anndern unsern und des heiligen reichs und sunder allen und yeglichen des kunigkhreichs und kran zu Beheim understanen und lieben getrewn, von Römischer kaiserlicher macht ernstlich und vesstigklich, daz sy die ob- genanten von Sternberg, von Hasenburg, von Plawen, von Swamberg, von Risemburg, von Gutenstain, von Newnnhaws, von Biberstain und von Ramsperg und annder des bemelten Kunigkhreichs Beheim inwoner, so mit in in gehorsam der Rö- mischen Kirchen steen oder hinfür sten werden, bei slahung und geprauchung der obberurten munnss und wechsels genntz- lich und berublich beleiben, sy der geprauchen lassen und da- wider nicht dringen, bekuemern noch beswern, noch des ye- mannds annderm ze tun gestatten in dhain weis, bei vermeydung unserer und des heiligen reichs swern straff und ungnad un- gverlich. Mit urkund des briefs under unnserr kaiserlichen mai- iestat anhangendem insigel besigelt. Geben zu Lintz an Sambs- 19*

Strana 148
148 1467. tag vor dem Suntag Reminiscere in der Vasten, anno Domini etc. LXVII. [Nadpis]: Herrn Zdenkoen von Sternberg und ettlicher seiner mitgewonten erlaubbrief, daz sy zu Pilsen in der stat gemuenssen muegen. Z regest cís. Fridricha III., codex 17 fol. 110a—110b, ve Vi- deňském dvor. taj. archivu. Plachý v Pamětech 105. uvádí důvody, že se skutečně v Plzni mince razila a sice 1. že „od Benedikta Ša- fránka z mince pro týhodní vydání ne na jednom místě purkmistrské příjmy se nacházejí; 2. též i co sousedům od peněz z mince za stříbro dáváno bylo; 3. když Jan Tomáškovic s Janem Chrtem 1470 na- řízeni byli za míncíře, nacházíme některé náklady na železo a jiné — Knihy purkmistrské příjmů a vydání, na které se potřeby.“ Plachý odvolává, se vůbec nezachovaly, byly r. 1848. prodány s ji- nými spisy a knihami městskými, jako starý papír. Ben. Šafránek byl v radě stále od 1463 —70; pak od 1471—76; a od 1478—85. Jan Tomášek uvádí se od 1466—81. a Jan Chrt z Tachova od 1466—76. — Avšak až dosud není známa mince nějaká z mincovny plzeňské; snad měly úplně týž ráz jako mince ražené v Hoře Kutné. 1467. 21. února V Linci. 162. Burian z Gutšteina na Preitenšteině zavazuje se cís. Fridrichovi III., že na jeho list, jímž jednotě pánů katolických v Čechách do- voluje raziti minci v Plzni, zašle protiúpis od oněch pánů s jich pečetmi. Jch Burian von Gutenstain und zum Bretenstain bekenn offentlich mit dem brief, alz der allerdurchleuchtigist furst und herr her Fridreich, Römischer Kaiser, zu allenn zeiten merer des reichs, zu Hungern, Dalmacien, Croacien etc Kunig, hertzog zu Osterreich, ze Steir etc, mein allergnedigister herr, auf bete vnd ersuchen durch mich von der wol geboren edlen herren, hern Zdennkoen von Sternberg, hern Hannsen von Hasemburg, hern Hainreichen von Plawen, hern Ulreichen zu Hasenburg, hern Bohusla zu Swamberg, hern Diepolten von Risemburg, hern Lienharten von Gutenstain, hern Hainreichen vom Newn- haws, hern Fridreichen von Piberstain, hern Dabrohast von Ramsperg und mein selbs wegen, denselben herren, mir vnd andern des Kunighreichs Beheim inwonern, geistlichen und weltlichen, so in gehorsam der heiligen Kristenlichen Kirchen mit uns steen, oder hinfur steen werden, aus Römischer kai- serlicher macht gnedigklich vergunnet vnd erlaubt hat, ain munnss zu Pilsen auf das korn vnd aufzal, als die munnss in

Strana 149
1467. 149 dem Kunighreich Beheim gemunnst wirdet, ze munnssen und ze slahen und wechsel ze haben nach laut des briefs, von seinn kaiserlichen gnaden darumb ausgangen, den mir sein kaiserlich gnad zu der benanten herren, mein und annderr, so mit uns steen oder steen werden, hannden hat antwurten lassen, da entgegen ich nu seinn kaiserlichen gnaden gelobt und verspro- chen hab, von uns allen ain gegenverschreibung under iren und mein selbs insiglen verfertigt, wie wir es gegen seinn kai- serlichen gnaden und uns in den sachen halten sullen nach innhalt der notel, mir aus seiner kaiserlichen gnaden kanntzlei gegeben, widerumb ze antwurten und zuzeschikhen, daz ich seinn kaiserlichen gnaden gelob und versprich bei meinn trewn, wissenntlich in kraft des briefs, das ich den benanten herren, den egemelten seiner kaiserlichen gnaden brief, nicht antwur- ten, noch ubergeben sol, noch wil, nur die obbemelt gegenver- schreibung sey vormals nach notturfften auf die obbemelt ab- schrift, mir aus der kanntzley gegeben, gefertigt und seinn kai- serlichen gnaden geantwurt, ob aber den benanten meinen frewnndten und unsern zugewonten nicht gemeint wer, solh verschreibung dem egenanten mein allergnedigisten herren, dem Römischen kaiser, ze geben, noch ze fertigen, und ich seinn kaiserlichen gnaden den obberürten seiner gnaden brief, die erlaubung der munnss innhaltend, widergeben oder schikhen, das wissentlich wurde, daz dann ich seinn kaiserlichen gnaden deshalben nichts ze tun schuldig und phlichtig sein sol, treulich und ungeverlich. Des zu urkund gib ich obgenanter Burian von Gutenstain dem benanten meinen allergnedigisten herren N., dem Römischen kaiser, den brief besigelten mit meinen aigen anhann- gnndem insigel und zu gezeugnuss der sachen hab ich mit fleiss gebeten den wolgebornen edlen herren, hern Johannsen frey- herren zu Newnnburg auf dem In und zu Rorbach, daz er sein insigl auch daran gehangen hat, doch im und seinn erben an schaden, darunter ich mich fur mich verpinde, alles das stet und war ze hallten, das an dem brief geschriben steet. Geben zu Lintz an Sambstag vor dem Suntag Reminiscere in der Va- sten, anno Domini etc. LXVII. [Nadpis]: Reversale litre precedentis. [Na okraji]: Ist hern Burian widergeben worden zu der Newnstat an Mittichen vor phingsten. Z regest. cís. Fridricha III. codex 17 fol 110b—111a ve Vi- deňském dvorském tajném archivu.

Strana 150
150 1467. 1467. 20. března. V Římě. 163. Papež Pavel II. vyzývá Budějovické, aby neposlouchali krále Jiřího a poddali se Zdeňkovi ze Šternberka, kterého si páni katoličtí a milí synové Plzeňští, zvolili za hejtmana. (Datum Rome — a. d. millesimo quadringentesimo sexagesimo sexto, tercio decimo Kal. Aprilis). Palacký, Urk. Beit. č. 379. 1467. 2. března. Na Zelené Hoře. 164. Odpovědný list Zdeňka ze Šternberka králi Jiřímu, kdež o Plzeň- ských píše: Také se mně dotýkáte o měšťanech plzenských, že bych já je k sobě přivinul. Viemť to já dobře, že město Plzeň mé nenie, a když jste vy se chtěli města zmocniti a ty věci pů- sobiti, a za to mám, že byste to od Plzenských šířeji slyšeli, proč sú se toho dopustiti nechtěli. Oni sami o svú čest mluviti budú. Ex Zelená Hora f. II. post. Oculi anno etc. 67. Palacký, Archiv IV. 137 č. 12. 1467. 17. dubna. V Římě. 165. Vyslaným jednoty katolické uděluje se peněžitá podpora z komory papežské. Nos [Bessarion Tusculanus, Guilelmus Ostiensis et Johannes Portuensis episcopi, miseratione divina s. Romane ecclesie car- dinales, s. cruciate commissarii generales, honorabili viro Petro [Cosme de Medicis, pecuniarum s. Cruciate depositario nostro, salutem. Tibi per presentes mandamus], quatinus tradas magnifico Dobrohosch de Ronispert et domino Procopio, notario communitatis PIzenensis, oratoribus dominorum baronum omnium regni Boemie catolicorum, seu domino Johanni, archidiacono in Thin, dictorum dominorum oratorum expenditori, ducatos auri ) in auro papales ducentos, quos sanctissimus dominus noster donari pro expensis mandat, quia rem tractant fidem concernentem, quos [in tuis computis admittemus]. Datum [Rome XVII. aprilis MCCCCLXVII]. Státní archiv v Římě. Depositeria generale della crociata 1468—1472 (sic) fol. 143 b. Opis mně laskavě opatřil p. Dr. K. Krofta. 1) Následovalo: de camera, což škrtnuto a nahraženo na okraji slovy: in auro papales.

Strana 151
1467. 151 1467. 19. dubna. V Římě. Plzenským uděluje se z komory papežské podpora k hájení víry proti 166. kacířům. Nos [B. Tusculanus, G. Ostiensis et J. Portuensis, episcopi, etc. (jako č. 165] Petro [jako č. 165] mandamus, quatinus tradas et restituas sanctissimo domino nostro, seu reverendo dom. Jo- hanni Condulmario, sue sanctitatis depositario, ducatos auri in auro de camera mille pro totidem, quos sua sanctitas solvi fecit communitati Pleznensi in subsidium et defensionem fidei, contra Boemos hereticos, per manus domini Nicolai Spiczmiri, in regno Pollonie camere apostolice collectoris, quos [in tuis computis admittemus]. Datum [Rome XIX. aprilis MCCCCLXVII.]. Státní archiv v Římě: Depositeria generale della crociata 1468—1472 (sic) f. 144a. Opis mně laskavě opatřil p. Dr. K. Krofta. 1467. 20. dubna. V Praze. List odpovědný kr. Jiřího Zdeňkovi ze Šternberka. Pro viny jeho bere jej v nemilost, neboť se p. Zdeněk, zastávaje úřad purkrab- ství praž., nechoval k Jiřímu jako ke králi čes., nadržoval zjevně proti právu Burianovi z Gutšteina, ano i jemu pomahal. I zrádné Plzenské, kteříž krále o město Plzeň připravili, přijal pod svou ochranu a pomoc jim dává, proto jej chce král zjevně trestati. — Dán v Praze v pondělí před sv. Jiřím, anno etc. 67. Týmiž slovy psal král Jiří Burianovi z Gutšteina o Plzeňských. 167. Palacký Archiv IV. 139., 140., č. 28. 29. 1467. 13. května. Ve Vídeňském Nov. městě. 168. Cís. Fridrich III. k žádosti Zděnka ze Šternberka dává jemu a synu jeho svolení, aby mohli po deset let na svých zámcích si raziti minci, téhož rázu, jak v zemi jest obvyklá, pro svou potřebu. Wir Fridreich etc. bekennen und tun kund offenntlich mit dem brief, alz yetz in kurtzvergangner zeit in dem kunigkh- reich Beheim merklich irrung und widerwertikkeit auferstannden sein und sich sunder des kristenlichen gelaubens halben von newem erhebt, haben uns die edlen unser und des reichs lieben getrewn Zdenko von Sternberg und sein sun diemutigklich bitten und anrueffen lassen, in in iren erblichen geslossern an den ennden, da in das fugsam sein würd, ein munns auf das korn und aufzal der munnss, so yetz oder kunfftigklich in dem

Strana 152
152 1467. bemelten kunigkhreich Beheim gemünsst wirdet, ze slahen und ze munnsen, zu vergünnen, haben wir angesehen solch ir zim- lich und fleissig bet, auch damit sy sich in gehorsam derselben kristenlichen khirchen dest pas gehalten und der ungehorsamen derselben kirchen erwern und aufenthalten mugen, und in da- durch und von sundern gnaden erlaubt und vergunt, wissentlich in kraft des briefs von Römischer kaiserlicher macht, daz sy nu hinfur zehen gantze jahr nagst nacheinander komend von datum des briefs ze raiten, in den egemelten iren erblichen geslössern, an den ennden, da in das fuegsam sein wirdet, ain munnss auf das obberurt korn und aufzahl slahen und muenssen und der mit dem wechsel, auch allen eern, rechten, wirden und herkomen brauchen muegen, als die munss, so yetz oder kunff- tiklich in dem obgemelten kunigkhreich Beheim geslagen, ge- hanndelt und gepraucht wirdet von menigklich ungehindert un- geverlich. Davon gebieten wir den erwirdigen, hochgebornen, ersamen, edlen, unsern und des reichs lieben getrewn N., allen, und yeglichen fursten, geistlichen und weltlichen, graven, frein etc. und allen unsern und des heiligen reichs und sunder allen und yeglichen des kunigkhreich und kron zu Beheim undertanen und lieben getrewn, von Römischer kaiserlicher macht ernstlich und vestigklich, daz sy die obgenanten Zdenko von Sternberg und sein sun bei slahung und prauhung der obberurten munnss die vorgemelt zeit aus, als vorsteet, genntzlich und berublich beleiben, sy der geprauchen lassen und dawider nicht dringen, bekuemern, noch beswern, noch des yemands annderm ze tun gestatten in dhain weis, bei vermeidung unserr und heiligen reichs swern straff und ungnad ungeverlich. Mit urkund des briefs under unserr kaiserlichen majestat anhangundem insigel besigelt, geben zu der Newnstat an Mitichen vor dem heiligen Phingsttag, anno Domini etc. LXVII. Z regest cís. Fridricha III., codex 17 fol. 111b—112a ve Vi- deňském dvor. taj. archivu. 1467. 9. července. V Praze. 169. Král Jiří lituje porážky lidí p. Jana z Rosenberka u Soběslavě, a vybízí jej k důraznějšímu vedení války. Žádané posily nemůže mu hned odeslati, neboť nemá při sobě tolik lidí, ale nezapomene to opatřiti. Sděluje, že má ještě po různu lidi u zámku, i teď

Strana 153
1467. 153 opět v Plzenště pole má. — V Praze ve čtvrtek po sv. Kilianu. království našeho léta desátého. Palacký, Archiv V. 299. č. 46. 1467. 31. července. V Plzni. Hilarius Litoměřický, administrator strany plj, dává Budějovským 170. výstrahu, že k nim, jak slyšel, vojsko o třech tisících táhne, které též u Plzně bylo, ale se škodou odjelo a jiné škody neučinilo, než že jednu ves spálilo. I napomíná je, aby se měli opatrně, aby se jim nestalo jako Kadaňským, kteří svolili, aby sto koní bylo pu- štěno do města, ale za těmi hned přišlo jiných čtyři sta a zmocnili se města, konšely sadili a domy osadili svými, jakž posel, který byl u pánů Plzenských, s pláčem zpravoval. Sděluje dále, že pá- nům v kraji plz. i Plzni dobře se vede, a řídko mine týden, aby nějakou škodu nepřátelům neučinili Ex Plzna ultima Julii. Palacký, Archiv VI. 117. č. 7. 1467. Od května do listopadu. V Plzni. Hilarius, probošt kapitoly sv. Vítské a administrator arcibiskupství, 171. psal 13 listů českých z Plzně a sice dne 4. května do Kadaně, 7 července pánům z Kolovrat, 10. července do Kadaně a Mostu, 5. a 26. července panu z Rosenberka, 31. července do Budějovic, 24. srpna p. Bořitovi z Martinic a jiný p. Vilémovi mldš. z Risen- berka, 29. srpna do Dobřan, 1. září dvěma mnichům Praemon- stratům, 7. září Janovi z Mošnova, 19 září faráři do Budětic u Rabí, 9. října biskupovi Řezenskému, 23 října p. Bohuslavovi z Švamberka a jiný p. Sezimovi z Vrtby, 20 listopadu témuž Se- zimovi, 27. listopadu faráři do Budějovic. Palacký, Archiv VI. 111, 115, 117, 118, 120, 121, 123—126. III. 575. Palacký, Urk. Beitr. č. 415 a 420. — Hilarius sídlel s ka- pitolou p j v Plzni (od 1467), kapitula zde zůstala až do r. 1478. 1467. 4. prosince. (V Norimberce.) Rada říšského m. Norimberka, pánům jednoty katolické a konšelům 172. m. Nov. Plzně i jiným z Plzenska, shromážděným v Plzni, odpo- vídají na dopis od nich jim poslaný Vyjadřují radost nad zprávou o zavřeném příměří, doufajíce, že z něho hojný prospěch víře kato- lické vzejíti může Přejou spolu, aby jednání na příštím sjezdu vedlo k žádoucímu míru. (Datum Nürenberge, quarta mensis Decembris LXVII.) 20

Strana 154
154 1467—1468. Baclmann, Urk. u. Aktenst. č. 330. — Norimb. posílací kniha 32 f. 195. — Viz k tomu Palacký, Dějiny IV. 2. 416 a násl. Pů- sobením poslů kr. pols. Kazimíra zavřel král Jiří příměří s jednotou panskou od 30. list. do 25. ledna, v němž, jak Norimberští se zmi- ňují, katolíci konali sjezd ve Vratislavi od 17.—31. prosince 1467 za přítomnosti legatovy, ale jednání katolíků protiv neumenšilo, nýbrž je spíše přiostřilo. [1467.] 173. Hilarius vybízí nejmenovaného pána, aby přiměl jistce, ať dosti učiní oloupeným žákům ze školy plzenské. Pozdravenie mé s žádostí všeho dobrého. Urozený příteli milý! Jakož jsú psali vám již dvakrát páni Plzeňští o žáky školy své, jež jsúce obloupeni, jistce jsú ukázali etc. I ještě nic není navráceno těm chudým companóm. Protož žádám a prosím vás, abyšte toho jistce k tomu drželi, ať navrátí, co jest jim vzal; nebo byla by to velmi těžká věc, aby našim ot našich mělo překáženo býti. I věřím [v] vás, že se k tomu skutečně budete jmieti, dokudž ty věci nebudú rozstrkány. A toho mi od- pověď etc. MS. archiv kapituly praž. M III. 35. Opis v archivu zemském v Praze. 1468. 1. ledna. Ve Vratislavi. 174. Legát Rudolf uděluje odpustky ke dvěma mším ve farním kostele, první na bílou sobotu a druhá každý čtvrtek, kdy na něj nějaký svátek P. Marie připadne; dovoluje, aby vystavěli Horu Olivetskou (při kostele), všem věřícím pak kteří by v jisté svátky zde pokle- knuvše vykonali předepsané modlitby, udělují se 100 denní odpustky; svoluje, aby obec za příčinou hájení víry mohla užiti pokladů, které při kostelích a klášteřích v městě se chovají; sprošťuje obec ročního platu, kterýž odváděla kapitole svt Apolináře do Prahy a promíjí konšelům že vzali část pokladů ze skříní opata teplského, když odpadl ke králi Jiřímu. Rudolphu, dei gracia episcopus Lauantinus, sacrosancte apostolice sedis, ad Bohemie et Polonie regna ac certas Ala- manie partes cum potestate legati de latere legatus missus. Prouidis ac circumspectis viris, magistro ciuium, consulibus, scabinis ac toti communitati ciuitatis Plznensis, Pragensis dio- cesis, nobis in Christo sincere dilectis, salutem in domino sem- piternam. Cum propter fidelitatem, integritatem et obedienciam

Strana 155
1468. 155 vestras, quas ad ecclesiam sanctam, dei sedem apostolicam et sanctissimum dominum nostrum, gessistis hactenus et geritis in- defesse, nichil vobis negare debeamus, quod cum racione et honestate concedere possumus, hinc est, quod ad deuotam in- stanciam oratorum vestrorum, qui cum baronibus ac certis ca- tholicis hic fuerunt, vobis quod iuxta consuetudinem, longis temporibus apud vos in ecclesia sancti Bartholomei obserua- tam, in vigilia resurrectionis dominice, siue sabbato sancto de mane in ortu solis, missa in eadem ecclesia sancti Bartholomei ac missa de sacratissimo corpore Christi, que singulis quintis feriis celebrari consueuit in altari beate Virginis, dum aliquod festum beate Virginis in feriam quintam venerit, celebrari possit ; quodque locum in monte Oliueti pro deuocione hominum edi- ficari facere valeatis, ad quem visitandum, ut populus magis inuitetur, quo se cognoscet spiritualibus graciis dotatum, omni- bus et singulis eundem locum in quinta et sexta feriis ac sab- bato sanctis, resurrectionis et ascensionis domini, penthecostes. trinitatis, corporis Christi et singulis beate Virginis diebus vi- sitauerit et genubus flexis tria pater noster et totidem Ave Maria cum vno symbolo apostolorum in memoria passionis dominice orauerit, pro qualibet dierum centum dies indulgenciarum in domino elargimur. Preterea ut pro necessitatibus vestris in de- fensionem fidei et resistenciam hereticorum calices superfluos ecclesiarum, monasteriorum et conuentuum apud vos, infra et extra muros Plznenses, accipere, vendere uel conflare, et pecu- nias ex eisdem pro huiusmodi defensione fidei conquirere pos- sitis, tenore presencium concedimus facultatem. Ceterum a censu, quem ecclesie sancti Appollinaris Pragensis tenemini, tam diu, quo eundem locum heretici occupauerint, auctoritate aposto- lica et legacionis, qua fungimur, vos et communitatem vestram absoluimus et exoneramus; de eo etiam, quod ex cistis abbatis Topplensis, postquam a vobis recessit, et ad Girzicum de Po- diebrat se contulit, pro defensione cause fidei accepistis, tenore presencium quittamus et exoneramus, eidem abbati necnon co- nuentui et suis sucessoribus perpetuum desuper silencium in- ponentes. Datum Wratislauie sub nostro sigillo anno a natiui- tate domini M'CCCC"LX° octauo, die vero prima mensis Ja- nuarii, pontificatus sanctissimi in Christo patris et domini nostri, domini Pauli, diuina prouidencia pape secundi, anno quarto. Joſhannes] Ewich de mandato V pravo dole]: rſeverendissilmi pſatris], dſomini] legati s[cripsijt. 20*

Strana 156
156 1468. Listina pergamenová v museu plzeňském, 290/187 † 25: z pe- četi zbyl jen proužek perg. Na rubu poznamenáno: Rudolphus epis- copus in sabatho sancto Romanam missam celebrare 1468. Vedle toho písmem 18. stol.: Pamět kostelní. Sign. starší M 1., nov. N. 142. Opis listiny u Tannera. Plachý, Paměti plz. 48. 175. 1468. 19. března. Závět Ambrože, měšťana plz. Burjan richtář, Prokop Sviňák t. č. purkmistr, Smil řezník, přísežní konšelé a měšťané města Nového Plzně, známo činíme, že — Ambrož spoluměštěnín náš, — učinil mocné rozká- zánie. Najprvé odkazuje kazateli sv. Bartoloměje tu v Plzně, — dvanádcte grš. platu ročnieho tak, aby jemu každý rok placeno bylo budúcně a z toho aby ten kazatel prosil pána boha za jeho duši i za duši jeho ženy a jeho přejšie duše; it. ta sukně a plášť, kterýž jest Čestan z Blovic u Bubníka položil, to aby vydáno bylo paní Martě Vítové; it. domek a vinici i šaty po- stelnie a ostatek všeho statku, — ten odkazuje na mše sv. a na skutky milosrdné. — Poručníky činí — Víta súkenníka, měštěnína našeho a paní Martu, manželku jeho, — Toho na svědomie — pečeti naše — přivěsiti jsme kázali, k listu tomuto, jenž jest dán léta — tisícieho čtyrstého šedesátého osmého, tu sobotu před Zvěstovániem matky boží v postě. Orig. perg. v museu plz. 265/103 11, pečeti chybi. Na rubu písmem 15. stol.: Kšefft Ambrožuov. Sign. N. 117. 176. 1468. 9. dubna. Závět Barbory Puškářky. Burian rychtář, Prokop Sviňák — purkmistr a Vít súkeník, přísežní konšelé a měšťané města Nového Plzně, známo činíme, že paní Barbora Puškářka, měšcka naše, toto své poslednie rozkázánie učinila takovéto. Item najprvé odkazuje panu Ja- novi, 1) manželu svému, duom, dvuor, dědiny i jiný veškeren statek, movitý i nemovitý, a z toho — aby vydáno bylo Van- kovi Purkrábkovi, bratru jejiemu, měštěnínu v Plzni, osm kop grošuov; item dětem téhož Vanka Purkrábka odkazuje puol pi- vovára, kterýž leží v našem městě vedle kláštera Črného, a jestliže by kterého z těch dětí pán buoh neuchoval, tehdy s jednoho na druhého aby spadlo, a druhú polovici toho pivo- váru odkazuje panu Janovi, manželu svému; a z toho pivo- 1) Jest to Jan Puškař z Zaječic, viz zápis 1460. 11. list. č 83

Strana 157
1468. 157 váru oboje strana mají dáti XV grošuov každé suché dny kaž- dého léta do fary tak, aby při každých suchých dnech bylo slúženo třidceti mší za duši paní Barbořinu, za paní Marty duši i za jejího pána i za jich všěch přejší duše, tak aby s toho domku a pivováru ten plat věčně nescházel, toho platu nepře- vodiec leč na tak dobré zbožie; item odkazuje Kateřině, přie- telkyni své, deset kop grošuov peněz drobných a sukni nové barvy hřbety podšitú; item pás její větší pozlatitý ten odkazuje k oltáři sv. Michala, tu v Plzni v kostele sv. Bartoloměje, aby z něho kalich udělán byl a k tomu oltáři zachován; item od- kazuje sestře své tětěné, Barboře Ondráškové a dětem jejím šest kop grošuov; item Martě do Manetiné, sestře své tetěné a dětem jejím, odkazuje IV kopy grošuov; item Uršule do Manetiné, se- stře své tetěné, tři kopy grošuov. Item knězi Václavovi, faráři do Jemného, bratru jejiemu tetěnému, odkazuje šest kop grš. item na kostel sv. Bartoloměje odkazuje na dielo VII kop grošuov; item zahrádku, kteráž jest v předměstí špitálském panu Janovi, manželu jejiemu, odkazuje až do života a po smrti jeho odkazuje ji do špitála sv. Máří Majdaleny; item na kaplan- stvie duole psané k oltáři sv. Michala a sv. Jana do fary při- dává deset kop grošuov tak, aby kopa byla platu věčného zjed- nána a ta vydána aby byla na vosk téhož oltáře. A také od- kazuje, aby k tomu kaplanstvie přidáno bylo a opraveno vedle vuole manžela jejieho, kterýž jest před ní slíbil tomu kaplan- stvie dosti učiniti a přidati. A to všecko, co svrchu psáno stojí, pan Jan, manžel její, z toho statku dáti má; item na kaplan- stvie k oltáři sv. Michala a sv. Jana do fary, jakož jest nebožka paní Marta, sestra její, nadala, aby to kaplanstvie nadáno bylo podle rozkázánie jejieho, paní Barbora Puškařka, dává lúku, zahradu a chmelnici, a to aby bylo odprodáno a plat aby byl za to kúpen a pan Jan Puškař aby viece platu kúpil a to ka- planstvie tak nadal, jakož které v faře, a kněz Tomáš, farář — aby ten oltář držel a kaplana aby k němu zjednal, aby budúcně tu vždy slúžil za její duši i za její sestry duši i za jich všech přejších duše, a ten plat aby nezšel a věčně při tom oltáři zuostal a to aby najblizšie přietelé její spravovali, a když by jich pán buoh všech neuchoval, tehda purkmistr a konšelé mají to spravovati. Poručníky činí pana Jana Panuošku a pana Jana Reše, měštěníny v Plznie. Toho na lepšie svědomie jsme vlastní pe- četi k tomuto listu přivěsili. Dán léta od narozenie syna božieho ti- sícého čtřstého šestdesátého osmého, tu sobotu před květnú nedělí.

Strana 158
158 1468. Z knihy závětí N. 223 f. 1. Srovnej s tím pozdější zápis z r. 1493. 14. června. 1468. 30. dubna. 177. Adam z Drahonic, purkrabí na Helfenburce oznamuje Janovi z Rožm- berka, co se Plzenska tkne a pánuov, že jest zpraven, že se sbierají okolo Domažlic a že by něco Němců tu do kraje vtrhlo, ale za jisto že toho neví, než že se to v kraji rozpráví. (Datum Helfm- burk, sabbato in vigilia s Philippi et Jacobi annorum etc. LXVIII.) Z opisu v kníž. arch. v Třeboni, pův. list. v měst. archivu v Netolicích. 1468. [Květen]. 178. Purkmistr a rada m. Nového Plzně vyznávají, že ve svých registrách našli zapsáno, že, když se psalo l. 1468, táhli s jinými i podle jiných dobrých lidí k Štěnovicům a odtud ihned téhož léta táhli dobývat kláštera Chotěšovského. To dosvědčují listem svým daným 1491. dne 31. října. Archiv čes. VIII. 510 č. 155. — Listy kláštera Chotěšovského v univ. bibliotece v Praze. Registry těmito míní se zápisy příjmů a vydání, vedené za jednotlivých purkmistrů; z těch nezachovalo se v Plzni ničeho. Dle Tomka Děj. Prahy VII. 218, položil se lid jed- noty Zelenohorské pod náčelnictvím p. Boh. ze Švamberka u Chotěšov 9. května 1468. 1468. 20. června. Na Helfenburce. 179. Adam z Drahonic, purkrabí na Helfenburce, sděluje p Janovi z Rosenberka, že dle zprávy purkrabí na Rábí Němci vtrhli i s děly do Plzeňska, přitrhli k tvrzi Podmoklům a jí dobývají. P. Bo- huslav (z Švamberka) a p. Burian (z Gutšteina) a p. Dobro- host (z Ronšperka) přijeli silně na Zelenou Horu a že neví, kam by odtud mínili. — Ditum Helfenburk f. II. post Corporis Christi, annorum etc. 68. Arch. čes. VII. 332 č. 236. 1468. 28. července. Ve Vratislavi. 180. Legát Rudolf přenáší jitřní mši, slouženou na bílou sobotu, z klá- štera minoritského do kostela farního sv. Bartoloměje, poněvadž klášter mají nyní na místě Minoritů bratří Observanti, kteří zmí- něnou mši neslouží. Rudolphus, dei gracia episcopus Wratislauiensis, sanctissimi in Christo patris et domini nostri, domini Pauli, diuina proui-

Strana 159
1468. 159 dencia pape secundi, et sacrosancte sedis apostolice ad Bohe- mie et Polonie regna ac Alamanie partes cum potestate legati de latere legatus missus. Honorabili domino .. in Christo nobis sincere dilecto, plebano parrochialis ecclesie sancti Bartholomei Pilznensis, Pragensis diocesis, salutem in domino. Quoniam propter fidelitatem, integritatem et obedienciam prouidorum con- sulum et communitatis opidi Pilznensis, quas ipsi erga sacro- sanctam Romanam ecclesiam, sanctam sedem apostolicam et sanctissimum dominum nostrum papam et nos hactenus lauda- biliter gesserunt et continue gerunt, nos eapropter eorum piis votis, quantum cum deo possumus, fauorabiliter annuentes aucto- ritate nostre legacionis, qua in hac parte fungimur, tenore pre- sencium missam, que olim et longis retroactis temporibus in monasterio beate Virginis, ordinis fratrum Minorum, in vigilia pasche, siue sabbato sancto de mane in ortu solis de beata Vir- gine et corpore Christi decantari consueuit, ad predictam ve- stram parrochialem ecclesiam sancti Bartholomei perpetuo de- cantandam transferimus, indulgentes et concedentes eadem aucto- ritate, quod huiusmodi misse de beata Virgine et corpore Christi, ut prefertur, in vigilia pasche in ipsa ecclesia sancti Bartholo- mei eo, quod in prefato monasterio fratrum Minorum fratres de Obseruancia existunt, qui predictas missas iam non obseruant, perpetuo celebrari et dici possit, in contrarium facientibus non obstantibus quibuscunque. Datum Wratislauie sub nostro sigillo anno domini M CCCC'LXVIII', die vero vicesima octaua mensis Julii, pontificatus prefati sanctissimi domini nostri, domini Pauli pape secundi, anno quarto. [Na pravo dole]: Joſhannes] Ewich ad mandatum rseuerendissi mi pſatris], domini] legati, s[cripsilt. Listina pergamenová v museu plzeňském 300/176 † 51, s visu- tou pečetí na proužku pergamenovém. Pečeť kulatá dvojího vosku, na povrchu velmi pomačkaná. Na rubu listu pozdější rukou pozna- menáno: Super missa in vigilia Pasce. Rudolphus 1468. Starší sign. M. 2, nov. N. 188. Opis listu u Tannera. Plachý Paměti plz. 49. 1468. 22. srpna. V Olomouci. Na sjezdu přívrženců papežských v Olomouci, kdež se zástupcové 181. katolíků ze všech zemí koruny české zavázali poslušenstvím králi Matiášovi, byli zastoupení též Plzenští srými posly. Markgraf, Codex dipl. Silesiae IX. č. 418.

Strana 160
„ 160 1469. 1469. 29. ledna. Na Zvíkově. 182. Bušek z Buzic, purkrabí na Zvíkově, podává zprávu panu Janovi z Rožmberka, kam míní dle došlých jej pověstí král Jiří vy- trhnouti s vojskem. Jednak že by táhli k ochraně Kladska, kam uherský král chce vtrhnouti; jinak že chce král panu z Rožm- berka škoditi, anebo pánům v Plzenště, anebo se chtějí pokusiti o některý zámek. Datum Zviekov fer. II. post s. Viti annorum etc. 69. Palackého Archiv I. 231. č. 8. 183. 1469, 3. února. Ondrášek z Klenic, někdy farář v Radnicích, zřídil kaplanství v ko- stele svt. Bartoloměje v Plzni s ročním platem 13 kop. Já kněz Ondrášek z Klenic, farář někdy Radnický, známo činím, — že — poručil sem i vzdal a mocí listu tohoto poručiem i také vzdávám kaplanstvie se vším právem a příslušenstvím k tomu oltáři, kteréž sem nadal tu v Plzni kostela sv. Bartoloměje ke cti a k chvále napřed pánu bohu všemohúciemu i jeho milé matce panně Marii a sv. Jakubu, apoštolu větčiemu a jmeno- vitě s tiemto platem a s přípravú: Najprvé třinádete kop platu ročnieho a věčného; item ornát první nový, červený, zlato- hlavový s květy, podšitý plátnem črveným i se vším appara- tem zlatohlavovým; item druhý ornát aksamitový, črvený s zlatým křížem i se vším apparatem; item třetí ornát zelený aksamitový i se vším apparatem; item čtvrtý ornát modrý da- maškový i se vším apparatem; item kalich střiebrný v prostřed pozlacený s křížkem pozlaceným; item křížek střiebrný vysoký s patú a s kamenem kříštálem; item pektorál obdlúžný, hna- ratý, střiebrný, s obrázkem nazad matky božie s děťátkem; item pendile z zeleného hedbávie, totiž z taffatu, plátnem mo- drým podšité; item pět palm, dvě sprostnějšie, ješto jimi při- krývají, lepšie a tři tkané nitmi modrými; item mšál papierový a promiešeným pargamenem; item dva sviečníky mosazná; item sviečnítček malý; item tři korporaly; item zvonček malý: item dvě ampulle cínové a flaštička cínová malá k vínu; item komže; item oltářík malý s kamenem serpentinem posvěcený item veronika, jedna většie a druhá malá v rámciech; item dvě truhlici s svátostmi, jedna zlatem položená a druhá na čtyři strany sklem zadělaná; item pendile všednie súkenná s květy

Strana 161
1469. 161 — Vávrovi Pšeničkovi a Prokopovi zelenými a brunatnými, písaři, měšťanóm tu v Plzni, i jich budúcím, tak aby oni to ka- planstvie i jich budúcí spravovali — k ruce kaplanu tu nyněj- šiemu i budúciemu, kteréhož by sobě vyvolili anebo jich budúcí beze všie v tom přékaznosti; a to, což jest již nadáno a svrchu jmenováno, aby oni anižto jich budúcí neutracovali od toho oltáře, ani kterak odtrhovali, buďto pro které potřeby ani pro chudobu, ale raději přispořevali; pakli by co těch věcí — na- daných strháním, starostí anebo zetlením co sešlo, anebo kterak zminulo kterým během beze lsti, aby z toho kaplanstvie a na- dánie — náklady opravovali a přikupovali a v tom aby jim, poručníkóm mým —, ani jich budúcím překáženo nebylo ani vpadáno nebylo ižádným během a obyčejem vymyšleným. A z toho platu — puol kopy platu každého léta budúcně při dvú suchých dnech poručníci mají — vydávati po patnácti grošiech na třiceti mší sv. tu kaplanu u sv. Jakuba —. Také mají poručníci — moc jmieti, ač by dědicuov pozuostalých neměli a jim sešli, ji- nému dobrému svému příteli to kaplanstvie a poručenstvie poručiti a sstúpiti v túž moc, jakož jim jest poručeno a sstúpeno k spravování a opatrování, tak aby to kaplanstvie v časiech potomních nesešlo, a to učiniti moci budú tolikrát, kolikrát by toho potřebí bylo, oni i jich budúcí. Tomu na pevnosť — svú sem vlastní pečeť k tomuto listu přivěsil a pro dalšie a širšie svědomie prosil sem — purkmistra a konšeluov města Nového Plzně, že jsú pečeť městskú na svědomie vedle mne k tomuto listu přivěsili, avšak sobě bez škody, jenž jest dán i psán ot narozenie syna božieho tisícieho čtyřstého šedesátého devátého, ten pátek na sv. Blažeje biskupa. List perg. v museu plz. 310/179 † 18, pečeť chybi. Na zad písmem 16. stol. poznamenáno: K oltáři sv. Jakuba většího kaplan- stvie u faře. Sign. nov. N. 178. Ve výtahu uvádí odkaz Plachý v Pam. Plz. 35. 1469. 1. května. V Olomouci. Matiáš, král uherský, daruje richtářství v Plzni, kteréž na něho, 184. jakožto krále českého spadlo, poněvadž Ondrášek Oremus k nepřá- telům jeho se přidal, obci plzeňské s tím právem, aby si příště sami svobodně ze středu svého volili richtáře. Nos Mathias, dei gracia rex Hungarie, Bohemie etc. Te- nore presencium significamus, quibus expedit, vniuersis, quod cum gloria regum in multitudine populorum ac decus et robur 21

Strana 162
162 1469. regnorum in diuiciis et amplitudine consistant ciuitatum, expe- dit igitur principibus omni diligencia intendere, populis seruan- dis ac ciuitatibus magnificandis et fouendis, vtpote ex quibus premissa regum ct regnorum commoda procedunt, quatenus principantes [sic] ex hoc et laudetur discreta prouidencia et status populorum ciuitatumque vtilitatem et augmentum sumat. Proinde quia ciuitas nostra Nowa Plzna ab eo tempore, quo heresis in dicto regno Bohemie invaluit, memor sui conditoris et fidei vni- tatis inter hereticorum prauitates semper inconcussa mansit, et non solum persecuta est hereticos, sed eciam illis catholicis principibus, qui ad delendam heresim ipsam contra hereticos prenotatos sepius viribus conparatis processerunt, receptaculum fieri studuit, ducens pro nichilo dampna, si que vel ab hereticis crudeliter, vel a catholicis interim necessario committerentur, postremo cum nos hiis diebus de mandato sanctissimi domini nostri, summi pontificis, proteccionem omnium catholicorum, in dicto regno nostro Bohemie et Morauia existencium, suscepisse- mus, ipsa pristinam suam fidem, constanciam et bonitatem pre- se ferens, nos cum honore suscepit et se nobis in omnibus paratam obtulit ostenditque, igitur nos, cum in recompensam caute fidei, constancie et bonitatis eius, tum vero pro recupe- racione dampnorum ei hactenus illatorum, judicatum dicte ciui- tatis [in] Nowa Plzna, qui [sic] alias Andree Oremus, ciuis ciui- tatis Pragensis, prefuisset, sed per notam infidelitatis eiusdem, quam ipse ex eo, quod pridem, dum ipsa ciuitas nos pro do- mino suo naturali suscepisset, hereticis dampnatis, nobis rebel- lantibus, adhesisset totisque viribus in perniciem et destruccio- nem nostram rite et legittime deuolutus fore perhibetur, simul cum quadam domo 1), dicti Andree Oremus in eadem ciuitate habita, ac prato et fenilibus eiusdem in territorio dicte ciuitatis existentibus ac cunctis ipsius judicatus vtilitatibus et pertinen- ciis quibuslibet, terris scilicet arabilibus, cultis et incultis, agris, pratis, pascuis, campis, fenilibus, siluis, nemoribus, montibus, aquis, fluuiis, piscinis, piscaturis, tributis et theloniis, pariter eciam cum prouentibus, obuencionibus et censibus oppidi Ve- teris Plzna, ad ipsum judicatum pertinentibus, generaliter vero quarumlibet vtilitatum et pertinencium suarum integritatibus, quouis nominis vocabulo vocitatis, ad eundem judicatum de 1) Jest to dům č. 107. b, který však obec již r. 1465. prodala Ji- říkovi, proboštu chotěšovskému a Václavovi sestřenci jeho, ale r. 1487. jej zase koupila od nich zpět.

Strana 163
1469. 163 jure et ab antiquo spectantibus et pertinere debentibus, memo- rate ciuitati et per consequens ciuibus et communitati eiusdem, animo deliberato et ex certa nostre maiestatis sciencia eo jure, quo tamquam rex Bohemie magis et melius possumus, dedimus, donauimus et contulimus perpetue tenendum, possidendum et habendum. Preterea exigentibus fidelibus seruiciis eorundem ciuium id eisdem annuendum duximus et concedendum, vt ipsi a modo deinceps, quociecunque maluerint, judicem in medio ipsorum, quem voluerint eligere et constituere valeant atque possint, quiquidem judex ipsos ciues in libertatibus ipso- rum protegere et fouere, ac alia omnia, que de officio ipsius facienda erunt, facere et exequi debeat, ymmo damus, do- nauimus et conferimus, annuimusque et concedimus harum nostrarum, quibus sigillum nostrum est appensum, vigore et te- stimonio literarum mediancium. Datum in Olomucz in festo beatorum Philippi et Jacobi apostolorum, anno domini etc. se- xagesimo nono, regnorum nostrorum anno Hungarie etc. duo- decimo, Bohemie vero primo. [Pod tím v pravo dole]: De commissione propria dom. regis domino Zdenkone referente. List. perg. v museu plzeňském 400/230 88, s visutou pečetí na šňůře, z nití červených, bílých a hnědých spletené. Štít rozpol- těný se znakem uherským a českým, nad štítem koruna. Opis majus- kul: Sigillum Mathie, dei gracia regis Hungarie, Bohemie. — Starší sign. N. 46., nov. sig. N. 84. Opis u Tannera. 1469. 19. července. Na Zvíkově. Markvart z Kozího oznamuje p. Janu z Rosenberka, že Rybka byl v Plzni v příčině najímání žoldnéřů. Datum na Zviekově ve středu po rozeslání sv. apoštolův. 185. Archiv čes. XIV. 174 č. 1889. 1469. 21. července. Na Zvíkově. Ondřej z Udimě a Markvart z Kozího, oznamují panoši Jaro- hněvovi z Úsuší, hejtmanu na Třeboni, že poslali do Plzně Rybku k najmutí lidí proti Malovcovi, který velice škodí na Milevsku. — Datum Zviekov fer. VI. ante M. Magd. annorum etc. 69. 186. Archiv čes. XIV. 175. č. 1890. 21*

Strana 164
164 1469. [1469.] 24. července. Na Zvíkově. 187. Markvart z Kozího oznamuje p. Janovi z Rožmberka, že poslal Rybku do Plzně pro lidi. — Datum na Zviekově v pondělí před sv. Jakubem apoštolem. Archiv čes. XIV. 176. č. 1892. 1429. 14. listopadu. V Nov. Plzni. 188. Václav z Krumlova, děkan kost. praž, a administrator, vyzývá arciděkana a vikáře horšovotýnského, aby kněze Jana Minoritu z Plzně, vyslaného ke sbírání almužen, svým věřícím doporučili. Wenczeslaus de Crumlow, decretorum doctor, sanctissimi domini nostri capellanus et causarum sacri palatii apostolici auditor, decanus ecclesiae Pragensis, administrator in spiri- tualibus per sedem apostolicam deputatus, vob's, venerabili viro domino Blasio, archidiacono Horzessowiensi, in ecclesia Pra- gensi, nec non honorabili viro domino Wenczeslao, perpetuo uicario in Thin Horessouiensi ac ceteris Christi fidelibus ibidem, salutem in domino et operibus caritativis ferventer insudare. Cognoscentes regulam fratrum Minorum, quae in paupertate per beatum Franciscum est instituta, quia fratres ex elemosi- narum largitione vitam ducere et altissimo deservire debeant eo ferventius, ut de crastino die non teneantur esse soliciti et elemosinis Christi fidelium vivere teneantur, cum autem religiosi fratres, Gardianus et conventus monasterii sanctae Mariae, vir- ginis gloriosae in Nova Plzna, qui ipsam regulam praedicti beati Francisci diebus ac noctibus sunt invigilantes in laudem divinam, adeo pauperes sunt, quod nequeant hujusmodi laudes perficere, nisi piis Christi fidelium largitionibus adjuventur, et quia pro hujusmodi largitione religiosum fratrem Johannem decreverunt dirigire ad petendas elemosinas et hujusmodi largitiones, quare vobis dominis supradictis, archidiacono et vicario perpetuo, hortantes vos, requirimus et rogamus attentius, quatenus prae- fatum fratrem Johannem coram plebe vestra et vestris paro- chialibus recomendantes, eos hortemini studiosius, quatenus praedictis fratribus, Gardiano et conventui suo, ex causis pro- missis elemosinarum porrigant largitiones largiores, ut de tali congregatione a nobis positis merito commendari, vosque chri- stifideles, qui hujusmodi elemosinis facitis, coelestis praemii indulgentiisque dicto ordini datis et concessis, possitis fieri par- ticipes pariterque et omnibus bonis et orationum, quae per prae-

Strana 165
1470. 165 dictum ordinem fiunt per totum mundum. Datum Novae Plznael) Pragensis diocesis, annorum domini MCCCCLXIX., die XVI. men- sis Novembris, officii nostri sub sigillo. Orig. v archivu kapituly praž. MS. M III. Opis v zemském archivu v Praze. 1470. 4. ledna. V Budějovicích. Zdeněk ze Šternberka podává zprávu Plzeňským o roku budínském 189. a o daních, které králi Matiášovi byly povoleny. Meynen dienst .. . Ich thu uch wissen, das mir am dinstag [2. ledna] neest verganghen botschaft kommen ist von meynen sonh h. Jhonen2), Seyn k. gn. haben gehabet eynen tag in seynem reich mit seynen erczbischofen, prelaten und heren des konigrichs und sprechen also : Was sihe haben gethon seynen k. gn. und der cristenheit zcu gutte, wellen sihe en nicht lossen leid seyn. Und sihe haben darzcu gewilliget, das s. k. gn. sal ober all das reich von einem thore 1 gulden nehmen und sihe das williglich geben wollen und das macht an der summa zcu VIII mal hundert tawsent gulden, an was seyne k. gn. sunderlich dorzcu thun wil. Und das dy Turken solden ins landt gezcogen seyn, sollet ir nicht glouben, danne doran ist nichtis. Ouch wisset, das seyne k. gn. ietczt ist zcu Prespurgk und wirt sich fugen gein Wihenn zcum kayser ; danne zewischen iren gnaden umbe alle sachen eyne beredung vnd verschreibung entlich gemacht ist. Ouch wisset, das seyne k. gn uf den ver- loufenen dinstag [2. ledna] mehr danne Ve phert gein Bud- weis gesandt und in korcz noch IIIIc senden wil; dornoch awswert wil seyne k. gn. selber mit macht ins lant folgen. Dorumbe lieben frunt, gehab uch wol, ich hoffe, got wirt uns nicht verlossen, so uns unser gn. h. kon. nicht verlossen wil und ir werdet sehen, das unser sachen werden mit hilf gots starg und gut werden; und die newezceitung gebit andern un- sern gutten frunden. Datum Budeweiss feria V. post Circumci- sionis domini anno LXX. Zdenko von Sternberg den von Pilsen. Scriptores rerum Silesiacarum, 13. svazek č. 21. Politische Cor- respondenz Breslaus 1469—1479. U Palackého, Urk. Beitr. nachází se regest pod č. 506. O sněmu Budinském viz Palacký Dějiny IV. 2. 541. 1) Kapitola plj. sídlela od r. 1437—1478 v Plzni. 2) Jan ze Štern- berka byl druhý syn Zdenkův.

Strana 166
166 1470. 191. 1470. 17. ledna. 190. Svědectví Nachvala z Rizmberka měštanu plz. Buríanovi v příčině postoupení jemu statku od Jana Muchka. Já Nachval z Rizmberka známo činím tiemto listem přede všemi, ktož jej uzřie anebo čtúce slyšeti budú, jakož jsem byl na Plzni od svého pána pana Zdenka, jsa v hospodě u Bu- rjana a Jan Muchkuov syn také tu byl v hospodě, i prosil jest Burjana hospodáře přede mnú a před Sezemú z Malonic, aby se uvázal v ten statek, kterýž jest měl nápadem po svém bratru nebošci Tomanovi a z toho statku ze všeho dluhy platil nebožce Thoma[no]vy, kteréž jest nebožtík Toman dlužen byl komuž kolivěk a což by jemu mimo dluhy zuostalo, že jemu to mocně dává. A dále nás prosil, mne i Sezemu, abychme o to do rady s ním před pány vstúpili, jakož jsme pak i vstu- povali. A to Burjanovi ústně znáti chci, když jemu toho potřebie bude. Tomu na svědomie jsem svú vlastní pečeť k tomuto listu přitiskl, sobě bez škody. Datum feria IIII. in die Anthonii anno etc. LXX°. Téhož znění jest list na svědectví Sezemy z Malonic téhož roku a dne. Z knihy soudní N. 2 f. 161 b. Srj. list č. 196 z r. 1471, 12. ledna. 1470. 4. května. Odpuštěnie zadržalé berně pro zachování a chudobu My purkmistr a konšelee města Nového Plzně známo či- níme —, že Ondrášek Pšenička s přátely svými vstúpiv před nás do plné raddy našie a prosil nás jest, abychme s ním mi- lost učinili o zadržalé berně, kteréž jest zadržel na Hradišti na svých dědinách. A my hlediece na jeho starost, i poctivé jeho mezi námi zachovánie a na přielišnú jeho chudobu, i učinili jsme jemu milost tak, že ty všecky zadržalé berně, buď jich mnoho nebo málo, — ty jsme jemu všecky slevili a odpustili. Actum anno etc. LXX. fer. VI. post Conductum Pasche. Lib. empt. 212. f. 14. 1470. 31. října. 192. Dohodnutí se Jana hofrichtéře o louku Kozinec s Janem Muchkem, Václavem a Barborou Huplíkovými, kteří se k louce táhli dle práva příbuzenství. , že když jest koupil My purkmistr a radda vyznáváme p. Jan hofrichtéř lúku Kozinec od Burjana postřihače, které-

Strana 167
1470. 167 mužto Burjanovi Jan Muchek mladý všecko své právo zdal a poručil jest, kteréž jest měl od nebožtíka Tománka rozkázá- ním k té lúce a — p. Jan hofrichtéř tu lúku úplně — zaplatil. A Jan Muchek starý a Barbora Huplíková a Václav Huplík k té lúce připověděli se k sypce praviece, že by tu lepší právo jměli, než-li kto jiný. A kdy sme mezi nimi to měli děliti a nález spra- vedlivý nalézti, tehdy Jan Muchek jmenem svým i svých dětí, a Barbora Huplíková a Václav Huplík od té lúce dobrovolně jsú pustili, a p. Jan hofrichtéř na to dal památné. Actum anno etc. LXX° v tu středu přede Všemi Svatými. Lib. empt. 212 f. 13. 1470. 17. listopadu. Svědectví Domaslava z Miličína, v příčině postoupení statku od 193. Jana Muchka Burianovi v Plzni. Já Domaslav z Miličína, známo činím tiemto listem, ktož jej uzřie nebo čtúce slyšeti budú, že jakož jsem byl na Plzni od urozeného pána pana Zdenka, mého pána, jsa v hospodě v Plzni u Stoda, i přišel ke mně Muchkuov syn Jan a prosil mě jest, abych vstúpil s ním na rathúz podle jiných dobrých lidí, jakožto podle Nachvala z Rizmberka a podle Sezemy z Ma- lonic, jakož jsme i vstúpili před pány Plzenské, i prosil jest před ním i před námi Burjana z Plzně, aby se uvázal v statek nebožce Tomana, kterýž jest měl Jan Muchkuov syn nápadem po nebožci Tomanovi a z toho statku aby dluhy platil (dále po- dobně, jako v listě čís. 190 z r. 1470 z 17. ledna). Datum sabato ante Elizabeth anno etc. LXX". Z knihy soudní N. 2 f. 162 Srj. list č. 196. z r. 1471. dne 12. ledna. 1470. 25. prosince. Závět mistra Henricha zedníka. Prokop Sviňák t. č. miesto richtáře, Ondřej Němček, purk- 194. mistr a Václav Homole, konšelee přísežní a měštané města Nového Plzně, známo činíme —, že — mistr Henrich zedník, náš spoluměštěnín — toto své poslednie rozkázánie — učinil: Najprvé duom, dědinu i jiný vešken statek svuoj movitý i ne- movitý, kterým by koli jmenem mohl jmenován býti, ten všecken porúčie — Kunce, manželce své a dětem svým, aby se vo to rovným dielem dělily; — item knězi Tomáškovi faráři dlu-

Strana 168
168 1470—1471. žen jest XII kop grš. — Poručnicí činí — Kunku manželku svú. — Tomu na svědomie — pečeti naše vlastnie — k tomuto listu přivěsiti jsme kázali, jenž jest dán — léta od narozenie syna božieho tisícieho čtyřstého sedmdesátého, ten úterý na boží narozenie. Soudní kniha N. 2 f. 177. Před opisem závěti čteme, že dům M. Hendricha (č. 284) leží vedle Smutečka (č. 285) z jedné a Barty Hubatého (č. 283) z strany druhé; dědina leží vedle Božka a Šišmy, a půl louky na Mitrwaldě. Domy uvedené byly v dominikánské ulici v VI. čtvrti. 195. [1470?] 1 List holdovní do Uherce. Purkmistr a radda města Nového Plzně, tobě richtáři a súsedé z Úherec. Věděti dáváme, abyšte nám tento týden, nebo konečně po neděli každý z vás vůz sena přivezli do Plzně; neb jest-li byste toho neučinili, již bychme tomu rozuměli, že víc fedrujete kacířův než-li nás a žeť bychme musili dopustiti královským lidem, kteří u nás leží, aby sami u vás picovali. (Bez roku a dne.) V podobném smyslu psáno z Plzně do Šlovic, do Nyřan, do Týnce. Palacký Archiv IV. 168. čís. 14—17. 196. 1471. 12. ledna. Burian, měšt. v Plzni, před soudem městským vyznal, že Jan Muchek postoupil mu statek zemřelého Tománka a doložil to svě- dectvím hodnověrných lidí. BurJan postřiehač, v tomto súdě osobně stoje, vyznal se jest, že má a drží mlýn hořejší2), lúku Kozinec, dědiny i jiný vešken statek, movitý i nemovitý, — který jest nebožtík To- manek po sobě pozuostavil, kterýžto Tomanek ten svoj statek mocně zdal a poručil jest Janovi mladému Muchkovi a týž Jan mladý Muchek své všecko právo, kteréž jest k tomu statku jměl od nebožtíka Tomanka mocně zdal a poručil Burjanovi svrchupsanému před jinými dobrými lidmi urozenými takovúto mierú, aby lúka Kozinec byla obrácena na záduší za téhož To- mankovu duši i za všecky jeho přejšie duše a dluhy aby za- 1) List může býti z některého roku od 1469—1478. 2. Jinak zvaný mlýn Kalikovský.

Strana 169
1471 169 placeny byly: což kolivěk neboščík týž Tománek dlužen byl, a jestli pak že by co mimo to zuostalo a mimo ty dluhy, aby týž Burjan s tiem učinil a vládl jakožto s svým vlastním. A to jsú páni konšelé vdolepsaní jednostajně v tomto súdě vyznali, i ti dobří lidee, kteří jsú při tom byli, též před tiemto vyznali jsú listy svými pod svými pečetmi, jakož ti listové vdolepsaní šířeji v sobě ukazují. Ten všecken statek svrchupsaný nebošce Tomankuov nadepsaný Burjan svobozuje a v svobozenstvie v tyto městské kniehy klada sobě a svým budúcím. Provoláno jest, žádný neodepřel. Súd první. Prokop Reš, Jakub Žatecký, Vít Súkeník, Smil řezník, Benedikt Šefránek, Filip sladovník, Ber- nart Točník, Prokop Sviňák, Jíra mečíř, Vávra Pšenička, On- drášek Němček. (Byli konšely z r. 1469—70). (Na to následuje svědectví Nachvala z Rizmberka z r. 1470. 17. ledna, Sezemy z Ma lonic t. datum viz čís. 190. a Domaslava z Miličína z t. r. ze dne 17. listopadu viz čís. 193. Z knihy soudní N. 2. f. 161 b. 1471. 6. března. Dobrohost z Ronšperka vstupuje v příměří s Rackem ze Švamberka, 197. purkrabím na Domažlicích a přijímá do příměří toho i obec města Plzně. — Dáno l. 1471 v středu po přenesení sv. Václava. Palacký Archiv IV. 242. č. 7. 1471. 2. dubna. V Nové Plzni. 198. Jan Laštovice podává zprávu p. Zdeňkovi ze Šternberka(?), že Loket byl obležen od knížete saského, že Loketští měštané vyslali do Plzně k němu o pomoc, i posláno jim něco pěších; ale jest potřebí jim další pomoc poslati. Hrad Buben přišel v držení Petra Chlumčanského, služebníka p. Zdeňka ze Šternberka; Ulice dokonce že vypálili a zkazili. Janovský s Janovicemi učinil smlouvu s králem (Matiášem) a list smlouvy položil v Plzni. Když se však Janovský stěhoval s Bubna, udeřili naň Kořenský, Suda a Hoštálek a zjí- mali mu lidi jeho jízdné i pěší. I poněvadž to k hanbě straně naší bylo, proto odebral jsem se ještě s některými z rady plzeňské na Radyni ke Kořenskému, aby ty lidi propustil. Ale ten nechce jinak, jen kdyby mu král sám o to psal. I vyzývá Jan Laštovice p. Zdenka, aby to hleděl přetrhnouti. Bylo by na čase, aby král (Matiáš) do země přijel, neboť druhá strana (pod obojí, přivrženci zemřelého 22

Strana 170
170 1471. kr. Jiřího) nevědí, co činiti mají. — Ex Nova Plzne fer. IV. post. Judica, anno etc. LXXI. Jan Laštovice z Plzně, najvyšší hofrychtéř nad muchami (sic) krále uherského. Palacký Archiv V. 316. č. 8. — Kr. Matiáš jmenoval plz. měšťana Jana Panošku, hofrichtéřem asi r. 1470. Týž se ještě r. 1469 jmenuje mezi konšely, r. 1470 již nikoli a na to v zápisech kněh měst. často se setkáváme s Janem hofrichtéřem, jenž byl v držení domu č. 232 v V. čtvrti na náměstí, (nyní u zlatého orla), a rovněž i jiný hojný majetek tu držel. A poněvadž se o jiném Janovi hof- richtéři v Plzni z té doby nemluví, soudím, že Jan Panoška i Jan Laštovice jest jedna osoba a že Laštovice bude snad jen přezdívkou, a hodí se snad k muchám. V příčině Jana hofrichtéře srj. listy z r. 1474. 4. ledna, 26. října, 1476. 29. pros., kdy se jmenuje slovútný panoše Jan z Plzně, hofrichtéř král. českého. Posledně se jako hofrichtéř uvádí 1477. 25. srpna a následujícího roku zemřel. 1471. d. 12. dubna. (V Chebu.) 199. Chebští omlouvají se u p. ze Švamberka, p. Zdenka ze Šternberka a města Plzně, že k roku do Plzně položenému pro nejistotu cest nebudou moci přijíti. Swamberg, Zdenko von Sternberg zu Zwiro, den von Pilsen. Wolgeporn edeln Herrn. Unser willig Dinst E. G. zuvoran berait. Gnedige Herren und ir von Pilsen, lieben Freunde. Als ir uns iz von eins Tags wegen uf den nechsten Montag in Osterfeier- tagen zu Pilsen geschrieben habt, han wir verlesen. Nu wais Got wol, das wir der loblichen Cron Nuz, Ere und Pestes in allweg allzit von ganzen Herzen gern horen und sehen wolten und das gros verderben ettlich Zeit her vns ser getreulichen Lait ist gewest und noch ist. Der Allmechtig Got fügs schier zu Pesserung, Denn als ir und ander unser zu dem Tag hinein begert, zweifeln wir nit, E. G. vnd Euch sey wol wissende unser vil Widervertigkeit, Anstoss, Vehd, dynn im Lande auch hievorn, und die unsern vor in unsers gnedigisten Herrn des Konigs und unsers gnedigen Herrn Herrn Zdenko von Sternberg Glait ernyder gelegt, gefangen, das ir genomen worden, die noch nit irs Fenknus ledig, noch irs genomen Geretes habhaft sein, dodurch wol versten mügt, uns in diesen Leuften zu schicken, swer wer und bitten dorauf E. G., als unser gnedige Herrn und Euch, als unser gut freunt mit ganzem Vleis, uns hierin nit zu vermerken, als wir dann des ein unzweyflichen Getrauen zu

Strana 171
1471. 171 euch haben, denn wo wir Euch in andern in aller Gepurlikeit, Lib ader Dienst tun mochten, wern wir willig und teten das gern. Datum am heiligen Karfreitag anno LXXI. Koncept v archivu m. Chebu, opis v archivu zemském v Praze. 1471. 20. srpna. Jan Puškař z Zaječic postupuje Majdaleně manželce své dům 200. v Plzni. My purkmistr a radda města Nového Plzně vyznáváme — že — p. Jan Puškař z Zaječic — mocně dal jest duom svuoj, kterýž leží vedle Filipa sladovníka a vedle Huplíkové domu pí Majdaleně manželce své takovým obyčejem, jestli že by jeho pán buoh neuchoval, tehdy ona po smrti jeho má se v ten duom mocně uvázati, jakož jsú pak poručníci k tomu vuoli dali, a že ona má kšaftu dosti učiniti i dluhy zaplatiti a ve všech obyčejóv vedle práva městského se zachovati, tak jakož město za právo má. Actum feria III. post Assumpcionem gloriose Vir- ginis Marie (a. d. etc. XLXXI"). Lib. empt. 212 f. 13 b. — Viz zápisy z r 1460. 11. listopadu č. 83., z r. 1468. 9. dubna č. 176. a z r. 1493. 14. června. 1471. 18. ledna. V Nov. Plzni. Br. Krištof 2 Vitbachu řádu Minoritského de Observantia, kom- 201. missař biskupa ferarského a legata Vavřince, uděluje proboštu chotě- šovskému plnomocné odpustky, přispěje-li něčím proti kacířům. (Datum in Nova Plzna, in loco nostro s. Marie Virginis, 1) a. d. 1471. feria IV., XVIII. mensis Decembris.) Listina pův. v cís. knihovně v Praze, z pečeti zbyla jen malá část 1471. 27. prosince. V Praze. Matouš ze Všechovic dává ves svou Koterov panoši Petrovi Ko- 202. řenskému z Terešova. Já Mathúš ze Všechovic vyznávám tiemto listem přede všemi, ktož jej uzřie, nebo čtúce uslyšie, jakož mám zápis naj- jasnějšieho kniežete a pána pana Jiřieho, slavné paměti krále českého a markrabí moravského etc., jímžto JMst zapsal mi jest ves Kotherov, kanovníkuov kostela svatého Apolinařiše, ve čty- 1) Františkánský klášter, při němž jest kostel P. Marie na Nebe- vzetí. 20*

Strana 172
172 1472. řech stech kopách grošuov peněz dobrých, střiebrných, tak a s takovými přímienkami, jakož týž zápis pod JMsti pečetí visutú to vše plněji a šíře v sobě zavierá, že ten zápis dal sem do- brovolně a mocí tohoto listu dávám slovútnému panoši, Petrovi Kořenskému z Terešova, i jeho dědicóm a budúcím, moc jemu i právo mee dávaje, to, nač zápis výše dotčený svědčí, jmieti. držeti a toho požívati i s tiem a s týmž zápisem, když a což se jemu líbí nebo líbiti bude, jakžto s jeho vlastním učiniti, bez všelikého mého i jiných všech lidí odporu a překážky. A ktož by koli tento list, dobrú vuoli, s další dobrú vuolí nade- psaného Petra Kořeňského nebo jeho dědicóv měl by nebo mieti bude, tomu i těm všecko právo této dobré vuole i s ma- jestátem svrchudotčeným příslušeti má, jako jemu Petrovi Ko- řenskému nebo jeho dědicóm. Na potvrzenie toho, což se svrchu píše, pečeť mú vlastní přivěsil sem k tomuto listu dobrovolně, připrosiv pro lepšie svědomie urozeného pána pana Čeňka z Klingštejna, prokuratora krále českého, a slovútných panoší Jana z Dúpova, miesto komorníka královstvie českého, Miku- láše Nossa z Dražovic, miesto sudieho královstvie českého, Ma- tiáše z Rúdnice, písaře desk zemských, že jsú své pečeti při- věsili k tomu listu jim a erbóm jich bez škody, jenž jest dán a psán v Praze ten pátek na den svatého Jana apoštola bo- žieho, léta od narozenie syna božieho tisícieho čtyřstého sedm- desátého prvnieho. Orig. perg. v museu plzeň. 310/170+32; pečeti na proužcích zavěšené všechny odtrženy. Na rubu listiny pozdějším písmem: Od- stoupení zápisu na Kotorov. 1471. Nov. sign. 1401/2. — Srj. s tím č. 131. z r. 1466. 27. ledna. 1472. 13. května. 203. Mistři řemesla soukenického slibují, že chtějí spravovati oltář svt. Petra v kostele svt. Bartoloměje, který řemeslo soukenické si zřídilo a platem 12 kop nadalo. Ve jméno božie amen. Aby ty věci, které jsú vyzdviženy a nadány dobrým úmyslem k chvále boží a k oltáři sv. Petra, v kostele sv. Bartoloměje tu v Plzni, k věčné památce zuostaly, aby lidee jsúc smrtedlní pod časem běhlým mezi sebú a budú- cími časy toho nadánie paměť drželi a měli, slušíť toho s po- mocí věrných lidí a písmem k větěnee paměti potvrdit. Jakož my Vít, Václav Purghrábek, Jan Niklasuov syn, Erhart Urleych, Jan Duchek a Jan Klecavý, mistři řemesla súkeničieho, jsúce

Strana 173
1472. 173 správce a fundatorové oltáře sv. Petra, tu v Plzni v kostele sv Bartoloměje, vyznáváme — tiemto zápisem tak, jakž jsú naš předsi [sic] ten oltář — vyzdvihli a diel platu nadali, totižto dvanádcte kop gr., jakož my po nich ten oltář drželi jsme a držeti máme i naši budúcí; jakož jest dále od nás držel a spra- voval pan Jan, řečený Panoška etc., jako jsú některé věci za něho přibyly a zejmena kalich jeden a jiné dva kalichy, ješto z těch dvú má jeden kalich k svátkóm udělán býti; ornát aksamitový modrý s žultými květy, druhý ornát s křížem a s koly, zlatem proražený; třetí ornát atlasový, bielem protýko- vaný s křížem aksamitovým a črný ornát zelený, harasový a ornát nový červený, bielem protykovaný, ty všecky ornáty, každý se vším apparatem a s přípravú; humerál střiebrný po- zlatitý, pácem, pally, ubrusy i jiné přípravy. Dále také — pan Jan sobě a dětem svým tu pozuostavuje k zpravovánie, jakož jest diel přibylo platu puol třetí kopy za duši nebošky panie Dobroničkové, jakož nám jest — pan Jan listy hlavnie na tu summu vydal, abychme ten plat zdvihovali, a k tomu kopu platu a k témuž oltáři na rúcho mešné neb na vosk k viticóm a na jiné potřebné věci ten plat obrátili, a to slibujem i s svými budúcími vedle rozkázánie a vuole nadepsaného páně Janovú i jeho budúcích učiniti, jako jsme my nahoře psaní mistři ře- mesla súkeničieho jednostajně k tomu vuoli dali. Také ktož by koli jiný úmysl dobrý měl, plat neb které jiné věci k tomu oltáři nadati, máme v tom povolni býti a jemu toho přieti, a cožkoli k tomu oltáři nadáno jest ve jméno boží a sv. Petra, anebo potom nadáno bude, to aby ižádným obyčejem ani kterú mocí, — odtrženo, ani odjeto nebylo, a to pod uvarováním hněvu božieho a zbavenie královstvie nebeského. A my — mistři řemesla súkeničieho i naši budúcí slibujem —, oltář sv. Petra k chvále boží a sv. Petra spravovati a což budem moci najviec, přiči- ňovati a žádným obyčejem neumenšovati. Toho na pevnosť — prosili jsme — purkmistra a radu města Nového Plzně a To- máše faráře i vešken konvent města Nového Plzně, že jsú své pečeti, městskú a konventskú, — k tomuto listu přivěsili, jenž jest dán i psán léta od narozenie syna božieho tisícieho čtyřstého sedmdesátého druhého, tu středu před Letnicemi. Listina pergam. v museu plzeňském 331/158 † 32, pečeti chybí. Na rubu: „Item v hlavních listech přebývá viec XV gr. platu roč- nieho a věčného, než v tomto zápisu zapsáno stojí a ty zdvihl jest pan Vít vedle jiných listuov“. Sign. nověj. N. 179.

Strana 174
174 1472. 1472. 11. července. B. m. 204. Kera z Nového Plzně vyznává —, že neboštík otec její, Mikuláš Koranda, — kšaftem jí odkázal všecky dluhy, které měl na klášter plaský, — tu pak jí ty listy na dluhy svědčící, odešly. A proto — propouští konvent — z těch listů a dluhů. — Pečeti Keřina, uroz. panoší Sezemy z Malonic t. č. hauptmana na Plzni, Mikuláše z Myslína, Jana Brady — a opatrných Václava Homole purk- mistra, Mik. Urleicha richtáře, Prokopa Reše a Benedikta Šefránka, měšťanů města Nového Plzně. — L. — 1472. v sobotu před sv. Markétou. Archiv čes. VII. 672 č. 104. 205. 1472. 19. července. V Praze. Král Vladislav a Albrecht falekrabí rýnský a synové jeho Vilém, Ludvík a Arnošt, uzavřeli spolu mír a spolčili se, dass künftighin zwischen beiden Ländern keinerlei Kriege geführt werden sollen, falls irgend eine Ursache sich zum Streite zeigen würde, so werden beide Parteien ihrerseits ihre Abgesandten zur Beile- gung der Streitigkeiten nach Klatau, oder nach Pilsen schicken. Datum zu Prag am Sonntag vor s. Marie Magdalene 1472. Z opisů z říšského archivu v Mnichově, chovaných v zem. museu v Praze. 1472. 21. září. 206. Václav z Osvračína prodal právem zákupným dva dvory v Božkově robotnému člověku Bláhovi Rybovi tudíž, který složil ihned podacího 10 kop praž. a ročně bude odváděti 72 grš. a uložené berně sám platiti. Já Václav z Vuosvračína, vyznávám tiemto listem všem vuobec, nynějším i budúcím lidem, kto tento list uzřie, nebo čtúce slyšeti budú, že s dobrým rozmyslem a s radú přátel svých prodal jsem a mocí listu tohoto prodávám v pravé purkrechtnie právo dva dvory se dvěma poluzeměmi v Božkově se vším právem a příslušenstvím, což k těm dvoróm a k těm polu- zemiem přislušie, robotnému člověku Bláhovi Rybovi v Božkově a dědicom i budúcím jeho, za deset kop grošuov dobrých střie- brných rázu praského, kteréžto penieze od něho hotové jsem vzal a přijal takovúto mierú, že nadepsaný Ryba Bláha i jeho dědicové a budúcí náměstci mají, dlužni a povinovati v časiech

Strana 175
1472. 175 budúcích budú, z těch jistých dvoruov a z těch poluzemí svrchu- psaných v purkrecht jim vydané a vysazené [sic], mně i mým dědicóm a budúcím i tomu, ktož by potom v časiech budúcích toho zbožie v drženie byl, platiti a úročiti dva a sedmdesáte grošuov dobrých, střiebrných, obecně v kraji plzenském ber- ných, a to na každé léto rozdielně, na svatý Jiří najprvé přieštie z dvoru jednoho vedle Buksuov dvadceti grošuov a z druhého dvoru šestnadcet grošuov a na svatý Havel potom hned přišlý tolikéž a tak po všecka jiná budúcí léta ten plat dáti a platiti mají na roky nadepsané beze všie odpornosti i odmlúvánie všelikterakého. Také když by koli berně zemská provolána byla, tehdy nadepsaný Bláha Ryba, nebo jeho dědicové a bu- dúcí náměstci, mají tu berně dávati a platiti, jakožto jiní oby- vatelé té vsi v Božkově z poluzemě a z dvoru dávati a platiti budú, a to vždy tolikrát, kolikrát by koli berně zemská ohlášena a volána byla by. A také všech jiných práv užívati a požívati mají též, jakož to jiní v té vsi v Božkově súsedé mají a uží- vají. Dále také nadepsaný Bláha Ryba, nebo jeho dědicové a budúcí náměstci, mají a moci budú ty dva dvory s poluzeměmi nahořepsanými s jich příslušenstvím jinému prodati a změniti nebo zastaviti, však vždy v též právo purkrechtnie, jakož jest jemu vysazeno a vydáno, aby pánóm jich žádné poplatky za- držené, ani umenšeny nebyly. A ten zákup a tu úmluvu nade- psanú slibuji nadepsanému Bláhovi Rybovi, jeho dědicóm a bu- dúcím náměstkóm, svú dobrú vierú křesťanskú beze vší zlé lsti zdržeti a v cele zachovati sám skrze se i skrze své budúcí beze všeho přerušenie. Tomu všemu ku pevnosti a na potvrzenie svú sem vlastnie pečeť s mým jistým vědomím dobrovol- ně k tomuto listu přivěsil a pro dalšie a širšie jistotu prosil jsem urozených panoší Jindřicha Rausa z Čemín a z Buksic, Heřmana z Žernovníka a Mikuláše z Myslína, že jsú své pečeti sobě bez škody k mé prosbě na svědomie k tomuto listu při- věsili, jenž jest dán i psán léta od narozenie syna božieho tisícieho čtyřstého sedmdesátého druhého, v pondělí před svatým Václavem, dědicem českým. Original perg. v museu plzeňském 353/151 30, z pečetí zbyly jen proužky. Na rubu poznamenáno pozdější rukou „Rybovský dvůr v Božkově“; nov. sign. N. 428.

Strana 176
176 1473. 1473. 5. ledna. V Nov. Plzni. 207. Br. Krištof z Vitbachu, z řádu Observantů bratří Menších etc., uděluje plnomocné odpustky jeptiškám kláštera chotěšovského, po- něvadž též přispěly na boj proti kacířům (Datum in Nova Plzna in loco nostro s. Marie Virginis die quinta mensis Januarii a. d. 1473). Orig. perg. v cis. knihovně v Praze. 208. 1473. 24. března. V Nov. Plzni. Br. Pavel z Moravy, z řádu bratři Observantů (vicarius nec non reverendissimi patris vicarii generalis cismontani commissarius) činí jeptišky kláštera chotěšovského účastnými všech milostí. (Ex loco nostro sancte Marie in Nova Plzna sito, 24. Marcii a. d. 1473.) Orig. perg. v cís. knihovně v Praze. 209. 1473. 2. července. Závět Václava Čapka, měštěnína plzeň. Mikuláš Urlejch richtář, Vávra Pšenička purkmistr a Jíra Mečíř, konšelee přísežní, známo činíme, že Václav Čapek, náš spoluobyvatel —, všecken svuoj statek —, odkazuje a dává pí Anně manželce své s dietkami jeho a to rovným dielem; pakli by které dietě jeho pán Buoh neuchoval prvé, nežli let došlo by, tehdy spadni s jednoho na druhého; pak-li by obú dětí Buoh neuchoval prvé, nežli by k svým létóm přišly, tehdy ten statek spadni na pí Annu, a též jestli že by nadepsaná pí Anna prvé umřela, nežli by svuoj stav proměnila, aby její diel toho statku spadl na děti; pakli by všech pán Buoh neuchoval, — tehdy poručníci plnú moc mají, ten statek po nich pozuostalý rozdati na boží domy i na jiné skutky milosrdné, jakž se jim zdáti a viděti bude. Kteréhožto kšaftu mocné poručníky učinil — Víta Súkeníka a Jakuba Žateckého. — Tomu ku pevnosti své pečeti sme dobrovolně přivěsili k tomuto listu, jenž dán i psán léta od nar. syna bož. — 1473, ten pátek před sv. Prokopem. Orig. perg. v museu plzeň. 236/141 † 18; z pečetí jen proužky zbyly. Nov. sign. N. 396.

Strana 177
1474. 177 1474. (4. ledna — 27. února.) 210. Zápis sněmu Benešovského má následující stížnost na Plzenské. Item jakož Ondráček Oremus, někdy hofrichtéř, chtěl viniti Plzeňské s richtářství v Plzni i s jiné, což jsú jemu otjali a drží, tu Plzeňští proti vůli JKMi i pánuov řediteluov nesčekavše pryč jsú odjeli a proto se jim rozkazuje, aby všech poplatkuov a požitkuov nebrali, ale nechali jich ležeti a před pány řiditeli na prvním sjezdu neb sněmě, aby stáli a právi sobě byli. — L. b. 1474. sněm v Benešově v první neděli v puostě. Palackého, Archiv IV. 475 č. 18. — Ondřej Oremus zakoupil si richtu r. 1461. 21. list. (viz č. 96.), když však na počátku r. 1466. Plzeňští odpadli od krále, byl i richtář z města vypovězen a na to král Matiáš, ze své moci jako král český, daroval r. 1469. 1. května (viz č. 184) richtu městu. 1474. 9. března. V Nov. Plzni. Prokop z Plzně, kanovník kostela sv. Víta, rozhoduje spor mezi 211. klášterem Minoritským v Plzni a farářem ohledně zpovědi a po- hřbů ve prospěch Minorítů. Procopius de Plsna, archidiaconus et canonicus in ecclesia Pragensi, vicarius in spiritualibus, archiepiscopatus Pragensis, sede vacante substitutus. Ad nostram est deductum notitiam, qualiter olim inter religiosos fratres, guardianum et conventum monasterii s. Mariae Virginis, ord. fr. Minorum in Nova Plsna ex una et honorabilem virum, d. plebanum ecclesiae parochialis ibidem, partibus praesentibus ex altera, nonnullae controversiae de et super confessionibus Christi fidelium, per ipsos fratres audien- dis ac eorundem, si elegerunt apud eos sepulturam ecclesiasti- cam, fuerunt, et sunt hactenus retroactis temporibus suscitatae, ex quibus controversiis possent haud dubie inter Christi fideles nonnulla scandala futuris temporibus provenire, nostro autem officio incumbit, ut quantum est in nobis et prout de jure pos- simus, adjuvante nos altissimo, debemus et tenemur dirimere lites et ad pacis unitatem reducere, sanctionibus sacrorum ca- nonum insistentes, a quibus non licet aliqualiter recedere, prae- sentibus declaramus, quod praefati fratres, loci ordinario prae- sentati et per eum legitime in monasteriis instituti, in quibus consistunt, sacras Christi fidelium confessiones, etiam parochia- lium libere audire possint et poenitentias pro modo culpae in- jungere salutares, licentia rectorum parochialium super hoc 23

Strana 178
178 1474. minime obtenta, ut hoc clare deducitur in Clementina Dudum, sub rubrica de sepulturis, paragrapho Statuimus, et ibi glossa super verbo Libere. Et talis confessio tantum valet, ac si pro- prio parochiali sacerdoti facta foret et fuisset, nec habet necesse talis confitens, sacerdoti proprio reconfiteri. Nec obstat capitu- lum, Omnis utriusque sexus, sub rubrica De poenitentiis et re- missionibus situatum, quo cavetur, quod quilibet christianus saltem semel in anno debeat confiteri proprio sacerdoti, nam licet de illo intelligitur, qui alteri non est confessus legitime, ut patet in dicto capitulo: Omnis, super verbo proprio sacer- doti, per dominum Ioannem Andreae, utriusque juris doctorem excellentissimum, et olim sanctissimus in Christo pater d. Be- nedictus papa XI. in sua extravaganti, quae incipit, Inter cunctas sollicitudines, clarius hoc declarat. Constat etiam per praedictam Clementinam, quod praenominati fratres habent eandem potestatem, quam habent ipsi parochiales rectores in confessionibus Christi fidelium audiendis, nec ipsi Christi fideles habent necesse, peccata confessa fratribus, parochialibus sacer- dotibus reconfiteri, unde tales confitentes ipsis fratribus possunt a propriis sacerdotibus sacramenta ecclesiastica recipere, ac si eisdem propriis sacerdotibus fuissent confessi, nec debet ipsis Christi fidelibus ullo modo prohiberi. Praeterea fratres memo- rati, ex virtute Clementinae praedictae, liberam habent potesta- tem sepeliendi Christi fideles quoscunque, etiam parochiales, in quorum parochiis morantur, qui apud eos elegerunt ecclesia- sticam sepulturam. Quocirca vobis honorabili domino plebano, sive rectori parochialis ecclesiae ibidem in Plsna, qui pro tem- pore fueritis, aut vestras vices gerentes, omnique alteri clero in virtute sanctae obedientiae et sub excommunicationis poena mandamus, quatenus fratres praedictos antedicti monasterii, ad confessiones audiendas, ut praemittitur, praesentatos et institu- tos, in praemissis ecclesiasticamque sepulturam non impediatis, nec impedire procuretis, quocunque quaesito colore publice, vel occulte, directe, vel indirecte Christi fidelibus dictis fratribus confessis, sine omni contradictione ministrantes ecclesiastica sacramenta, si id a vobis postulaverint, alioquin oporteret nos fratribus requirentibus eis providere de juris remedio opportuno. Datum Novae Plsnae a. d. 1474. IX. mensis Martii. Vrbčanský Sever., Nucleus Minoriticus, Pragae, 1746 str. 199.

Strana 179
1474. 179 1474. 18. března. Poručníci závěti Anny Pořádkové vykonali vše, co komu odkázáno 212. bylo a byli proto propuštěni z povinnosti své od konšelů. My purkmistr a konšelee města Plzně vyznáváme —, že předstúpivše do plné raddy Benedikt Šefránek, Jan Chrt, kostel- níci Šerého kláštera, Václav Homole a Prokop písař, kostelníci farští, Prokop Sviňák a Ondřej Němček, kostelníci Černého klá- štera, Mikuláš Kačička a Mikuláš Hekal, kostelníci u sv. Mikuláše, Jakub Žatecký, Jan Čermenský a Václav Kolešovský, úředníci špitalští, kněz Jiřík z Rokycan, kněz převor s kněžími z Čer- ného kláštera, paní Markéta Hozmanová, Běta Petrová, a vyznali jsú před námi, že jsú přijali — na tom kšaftu, kterýž jest ne- božka paní Anna Pořádková učinila, na kterémžto kšaftu poruč- níci sú Prokop Reš, Vít Súkenník a Václav Homole. Najprvé do Šerého kláštera XXV kop, na faru XV kop, do Černého kláštera X kop, k sv. Mikuláši V k., do špitála na potřeby V k. a na dielo V k., kněz Jiřík V k., kněží z Černého kláštera V k., pí. Markéta Hozmanová II k., Běta Petrová II k., jakož ten kšaft šíře v sobě ukazuje a to jsú zdvihli od poručníkuov a od panny Barbory dcery Pořádkovu [sic] —. Actum a. d. M. etc. LXXIIII f. VI. ante dominicam Letare. Lib. empt. 212 f. 16. 1474. 20. března. V Praze. Král Vladislav opětně nařizuje radě m. Chebu, aby plzeňského 213. měšťana Jana Kulpera,1) ve vězení držaného, propustili a jej u soudu komorního obžalovali, neboť se Plzeňští zavazují, že jej tam dodati chtějí. (Geben zu Prag an dem Suntag Letare in der vasten, vnsers reichs ym vierden jorn). Z opisu v zem. archivu v Praze; orig. v Chebu. 1474. 12. dubna. (V Plzni.) L. 1474. stal se v úterý slav. hodu velikonočního sjezd v Plzni, 214. pánů, rytířstva a měst z krajů plzenského, prachenského a pod- brdského, na kterémž byli Zdeněk ze Šternberka, řiditel království čes, Lev z Rožmitála hejtman kraje prach., Bohuslav z Švamberka, hejtman kraje plz, Zdeslav z Šternberka, hejtman kraje podbrd, 1) Jméno toto nevyskytuje se mezi měšťany plzenskými, ale v té době Jana Kumpana tu nacházíme, který patřil k nejzámožnějším měšťanům. 23*

Strana 180
1474. 180 Beneš z Kolovrat a na Libštejně, hejtman kraje slánského, atd. Jan hofrichtéř království čes., město Plzeň a jiní páni rytířstvo a města, chtíce aby smlouvám benešovským i také králi nyní uči- něným, se dosti stalo, tak zřídili, aby různice v krajích přetrženy byly. 1. Příměří mezi oběma králi na 3 léta zavřené, aby držáno bylo; 2. co by kdo v tom čase s druhým činiti měl, aby pro- středkem p hejtmanů jednal; 3 silnice aby svobodné byly; 4. aby žádný války do Němec nevedl; 5. krčmy bezprávné aby byly sta- veny a aby ležáci v krčmách přechováváni nebyli; 6 aby posádek nových nebylo děláno; 7. p. hejtmané aby každému spravedlivě činili; 8. aby lidé s dědin sběhlí byli navracováni; 9. čeledín který by službu zjednal a z ní dříve odešel, aby od jiného nebyl do služby přijímán; 10. jakož se mordy a loupeže dějí, aby stavové chudým lidem ke škodě přišlým v potrestání škůdců nápomocni byli; 11 aby glejty od ředitele aneb hejtmanů dané se držely; 12. kdyby Pikhardi kde byli, aby se srovnali ve víře, a kdyby nechtěli, aby se k nim hledělo, jak potřeba káže; 13 aby nepřítomné ze stavů p. hejtmané vyzvali, aby k smlouvám těm přistoupili; 14. všechny artikule tyto pro dobré těch krajů učiněny, poněvadž jest králů vůle a k tomu příměří na tři léta mezi uherským, českým a polským králem. Všichni stavové se zavazují, smlouvu tuto věrně držeti. — Smlouva potvrzena v Nepomuce. Obšírné znění v Palackého Archivu IV. 476. č. 19. 1474. 19. dubna. 215. Poručník závěti Dury Bernartové učinil zadost všem odkazům. My purkmistr a konšelee města Plzně vyznáváme —, že — Václav Chocholka vyznal —, jakož paní Duora Bernartová kšaftem odkázala do špitála na dielo V k., kteréž zdvihl Jan Čermenský a Václav Krotký; item Holubovi lazebníkovi na to- penie zádušnie Iázny X k.; it. panně Duoře, dceři Hořovské, X k.; it. k oltáři sv. Petra XI k. XVI. gr, kteréž zdvihl Vít Súkenník a Jan Niklasuov; it. faráři postav sukna bielého; it. Bosákóm postav sukna; it. knězi Petrovi kaplanu VII loket sukna; it. Svatě VIII zl. rýn; it. Pořádkové II zl. rýn.; it. Ma- retce do Horaždovic VI zl. rýn.; it. do Černého kláštera X k.; it. žákóm do školy X k., — že jest tomu všemu — Václav Chocholka dosti učinil a každému vedle kšaftu jeho diel splnil — Actum anno domini M etc. LXXIIII. fer. III. post Conductum Pasche. Lib. empt. 212. f. 16.

Strana 181
1474. 181 1474. 10. srpna. Nížepsaní páni, opatové a rytíři, přivěšují k českému překladu 216. zlaté bully cís. Sigmunda pečeti své. [Napřed jest český překlad latinské listiny cís. Sigmunda z r. 1434. ze dne 19. září v Řezně pod zlatou pečetí dané — viz díl I. Listáře č. 342. Na to následuje: My Bohuslav z Švamberka, najvyšší hofmistr královstvie českého a haitman kraje Plzenského, Purkhart z Kolovrat a z Bezdružic, Dobrohosť z Ronšperka a na Týně, najvyšší pro- kurator královstvie českého, kněz Pavel, — opat kláštera Kla- drubského, kněz Jiřík, probošt kláštera Chotěšovského, Lvík z Ulic, Vilém z Neběluov a z Netonic, Suda z Řeneč, seděním tudiež a Jan z Řeneč, seděním v Dolejší Lukavici, vyznáváme tiemto listem obecně přede všemi, ktož jej uzřie nebo čtúce slyšeti budú, že jsme bulli nebo list hlavní, jehož výpis svrchu v tomto listu slovo od slova z latinské řeči v českú řeč sepsán a přeložen jest, ve všech jeho kusiech, klausulách a artikuléch, celý a na ničemž ovšem neporušený a k tomu bullí zlatú a majestátem ciesařovým zapečetěný, viděli a čtúce slyšeli. Toho na svědomie pečeti naše vlastnie a přirozené k tomuto listu jsme přivěsiti kázali, jenž jest dán a psán léta od narozenie syna božieho tisícieho čtyřstého sedmdesátého čtvrtého, tu středu před sv. Tiburciem. Listina perg. 685 520 + 42, s 8 visutými pečetmi na proužcích, jedna pečeť chybí a sice p. Dobrohosta. Pečeti jsou velice poškozeny, ráz i opisy na nich k nerozeznání setřeny, pouze dvě poslední jsou zachovalejší. Jest to pečeť p. Sudy z Renec, štít trojstranný, zakula- cený, nakloněný, s kůlem uprostřed mírně vystupujícím, na levém rohu kolčí helm s rohy bůvolími, opis neznalý; pak pečeť p. Jana z Řenec takovátéž s opisem nezřetelným. — Na rubu listiny pozdější rukou: Vidimus cís. Sigmunda městu Plzni daného privilegium. H. 3., nověj. sign. N. 20. a. — Plachý, Paměti Plz. str. 21—28. 1474. 26. října. Pavel Holub lazebník zaprodal na lázni své u masných krámů 217. 1/2 k. roč. platu řemeslu soukenickému, kterýž plat přísluší k oltáři svt. Petra v kostele svt. Bartoloměje. Mikuláš Urlaich rychtář, Jakub Žatecký — purkmistr a Vávra Pšenička, konšelé přísežní a měšťané města Nového Plzně, známo činíme tiemto listem —, že předstúpivše před nás do našé plné rady Pavel Holub lazebník a vyznal —, že jest dlužen

Strana 182
182 1474. pravého dluhu pět kop gr. — slovutnému panoši Janovi z Plzně etc., múdrým a opatrným Vítovi a Janoví, Nyklasovu synu, súkenníkóm, cechmistróm a řemeslu súkeničiemu, i tomu kaž- dému, ktož by tento list měl s jich dobrú vuolí, kteréžto pe- nieze od nich hotové vzel a přijel jest, a po nich nadepsaný Pavel Holub s svými dědici a budúcími náměstky úrok spra- vedlivý slíbivše platiti a vydávati, počnúce na sv. Jiří, po dání listu tohoto najprvé přieštie, patnádct gr. a na sv. Havel, potom hned přieštie, tolikéž patnádct gr., a tak jiná léta budúcie, kte- rýžto úrok nadepsaní věřitelové jeho mají obrátiti na potřebie k oltáři sv. Petra, na kteréž se jim zdáti a viděti bude. A v těch jistinných penězích i v úroce — Pavel Holub — za základ pravý zastavil láznu svú ležící vedle krámuov masných z jedné a zdi městské a domu Pořádkovic z strany druhé, i to všecko, což má anebo potom mieti bude. A jestliže by nadepsaný Pave Holub s svými dědici a budúcími náměstky úrok který na časy svrchupsané nedali a nesplnili, tehdy věřitelové jeho svrchu- psaní moc mají a mieti budú nadepsaného Pavla Holuba fen- tovati i základy bráti i jeho budúcí náměstky, což v lázně jeho naleznú, buďto koně, krávy, rúcho ložnie i chodiecí i jiné věci, kteréž by hnáti nebo nésti mohli, i láznu zapečetiti s pomoci rychtářovú a konšelskú, kteříž v ty časy na radě budú a ty základy mezi křesťany nebo mezi [židy] zastaviti i prodati, a tudy sobě úrok zadržalý i s náklady, což by pro to naložili, beze všeho súdu navrátiti; a proti tomu nadepsaný Pavel Holub s svými budúcími náměstky nemá nic řéci ani odpierati ižádnú mocí. Než toto jest v tom znamenitě vymluveno, jestliže by nadepsaný Pavel Holub, nebo jeho budúcí náměstkové, ten úrok chtěli s sebe splatiti, anebo že by věřitelové jich své jistiny od nich zechtěli, tedy z uobú stran mají sobě dáti puol léta na- před věděti a tak po pověděnie a na se vznesenie po puol letě pořád zběhlém Holub lazebník, nebo jeho budúcí náměstkové, věřicím svým svrchupsaným jistinu napřed psanú i s úrokem dáti a splniti mají bez pomčenie dalšieho. Tomu ku pevnosti a na svědomie ku prosbě nadepsaného Pavla Holuba své jsme vlastnie pečeti dobrovolně k tomuto listu přivěsiti kázali, jenž jest dán i psán léta od narozenie syna božieho tisícieho čtyř- stého sedmdesátého čtvrtého, v středu před svatými Šimonišem, Júdú, apoštoly božími. Listina pergamenová v museu plzeňském 272/145 † 20, první pečef richtářova utržena. Druhá pečet Žateckého, ve štítě tři stupně

Strana 183
1474. 183 od pravé strany k levé stoupající; opis: S jacop . . .. Třetí Pšeničkova, ve štítě volská hlava s rohy a ušima, s kruhem z tlamy visícím, opis: S * Wawra * Pssenicska * Plny. — Na rubu poznan enáno: Plat na lázni městské léta 1474. Sig. nov. N. 180. 1474. 30. prosince. Konšelé propouštějí poručníky, zřízené k vykonání závěti zemřelého 218. Mikuláše Harapraska, poněvadž před nimi řádný počet ze všeho učinili. My purkmistr a konšelee měs a Plzně, vyznáváme —, že jako jsme z plné raddy poručníky učinili nad statkem nebožce Mikulášovým, Harapraskovic synem, Vita Súkeníka a Ondřeje Hořovského, — kteří statek rozprodali, totiž duom, žito, oves, jakož registra jich šířeji vysvědčují, za HIOLXVI kop grš. a za XLI/2 grš. ltem najprvé z toho statku vydali — na pohřeb, na vosk, za sukno kněžím a žákóm od zvoněnie, za druhú službu, na zádušnie láznu, na špandu, za pivo do zádušnice X kop LIII gr. Item dále z toho statku zaplatili jsú dluhy, kteréž on nebožtík v kšaftu napsal a skrze seznánie jiných dobrých lidí, jakož kšaft šíře v sobě ukazuje, LXXXXI kop VI gr. V den. Item dále z toho statku pánóm konšelóm a obci k jich potře- bám puojčeno jest CLXIIII k. grš. a na ty penieze mají listy sdělanie býti —, aby poručníci mohli dluhy pozuostalé zapla- titi a ostatek, co by zuostalo, na skutky milosrdné obrátiti, kam by sě jim vidělo, a to s volí panské [sic]. Item jakož Vávra Pšenička pobral k ruce Jankovu, Mikulašovu bratru, truhle dvě, dvě pernice, polštář, postel prázdnú, stuk s pouzdrem, truhlu před stolem, kožník a koltru zelenú, s tiem má sirotku věrně a pravě učiniti, když by k svým letóm přišel. Také jakož týž Vávra Pšenička má kalich svěřený od nebožky paní Machny Harapraskové, i s tiem má věrně — učiniti tak, jakož jemu svěřila — jest. Protož my — purkmistr a radda — prázdny činíme — poručníky, neb jsú řádný počet z toho všeho statku učinili tak, že jsme ten počet od nich přijali a kšaft od nich zdvihli, — tak že žádný přítel téhož nebožce Mikulášuov, ani žádný živý člověk o to k nim — žádné zřenie — mieti nemá —, neb jsú tomu dosti učinili — a pravě v tom pracovali, — a za jich práci dáno jim každému dvě kopě a písaři puol kopy, a to skrze p. Smila řezníka t. č. purkmistra. Actum feria VI. ante Novum annum anno domini MCCCCLXXIIII°. Lib. empt. 212 f. 15. b.

Strana 184
184 1475. 1475. 6. ledna. V Ždáru. 219. Zděnek ze Šternberka v přípise k Budějovským oznamuje, že sjezd od krále JMi do Strakonic od této neděle v témdni býti má, k ně- muž jak páni, rytířstvo, tak i Budějovští i Plzenští obesláni jsou. Ex Zdiar fer. VI. die Epiphanie. Palackého Arch. IV. 84. č. 31., V. 358. č. 74. 1475. 26. srpna. V Římě. 220. Kardinálové Bartoloměj, Filip, Štěpán, Ausias a Jan udělují odpustky ke kostelíku svt. Jiří a svt. Vojtěcha v Kostelci u Plzně. BARTHOLOMEUS, tituli sancti Clementis, Philippus, tituli sanctorum Petri et Marcellini, Stephanus, tituli sancti Adriani, Ausias, tituli sancti Vitalis et Johannes Baptista, tituli sancte Cecilie, presbiteri miseratione diuina sacrosancte Romane eccle- sie cardinales, uniuersis et singulis Christi fidelibus presentes litteras inspecturis, salutem in domino sempiternam Splendor paterne glorie, qui sua mundum illuminat ineffabili claritate, pia uota fidelium de ipsius clementissima maiestate sperantium tunc precipue benigno fauore prosequitur, cum ipsorum deuota humilitas piis sanctorum precibus et meritis adiuuatur. Cupien- tes igitur, ut ecclesia sanctorum Georgii et Adalbertí in Kostellicz. Pragensis diocesis, congruis frequentetur honoribus et a Christi- fidelibus iugiter ueneretur ac in suis structuris et edificiis de- bite reparetur, conseruetur et manuteneatur, libris quoque, ca- licibus, ornamentis et luminaribus ac aliis ibidem necessariis et oportunis decenter muniatur, ornetur et decoretur, vtque Chri- stifideles ipsi eo libentius deuotionis causa confluant ad eandem et ad illius reparationem, conseruationem et manutentionem aliaque premissa manus promptius porrigant adiutrices, quo ex hoc ibidem dono celestis gratie uberius conspexerint se refectos, de omnipotentis dei misericordia ac beatorum Petri et Pauli apostolorum eius auctoritate confisi, omnibus et singulis utrius- que sexus Christifidelibus, vere penitentibus et confessis, qui in anuntiationis beate Marie Virginis, sancti Marci euuangeliste, sanctorum apostolorum Petri et Pauli predictorum, assumptionis prefate beate Marie Virginis et dedicationis dicte ecclesie festi- uitatibus a primis vesperis usque ad secundas vesperas singu- larum festiuitatum huisusmodi inclusiue eandem ecclesiam deuote visitauerint annuatim et ad illius reparationem, conser- uationem et manutentionem aliaque premissa manus porrexe-

Strana 185
1475. 185 rint adiutrices, ut prefertur, nos cardinales prefati pro qualibet dictarum festiuitatum, quibus id fecerint, centum dies de In- iunctis eis penitentiis misericorditer in domino relaxamus et qui- libet nostrum de per se relaxat presentibus perpetuis futuris temporibus duraturis. In quorum omnium et singulorum fidem et testimonium premissorum presentes litteras exinde fieri man- dauimus sigillorumque nostrorum et cuiuslibet nostrum Jussimus et fecimus appensione muniri. Datum Rome in domibus [nost ra- rum solitarum residentiarum sub anno a natiuitate domini mille- simo quadringentesimo septuagesimo quinto, Indictione octava, die vero vicesima sexta mensis Augusti, pontificatus sanctissimi in Christo patris et domini Sixti, diuina prouidentia pape quarti, anno quinto. [Na ohybu v pravo]: Joh]aſnnes] Quentinoti. [Na rubu]: A. de Gahete. List. perg. v museu plzeňském 548/315 87, s pěti loďkovitými na provázcích visutými, zachovalými pečetmi v plechových pouzdrech; pečeti dvojího vosku. Sig. nov. N. 244. 1475. 15. listopadu. V Římě. Šest kardinálů uděluje 100denní odpustky k oltáři nejsv. Trojice, 221. který Vít Janův s manželkou svou Martou zříditi chtějí ve farním kostele v Plzni. BARTHOLOMEUS tituli s. Clementis, Stephanus tituli s. Adriani, Ausyas tituli s. Vitalis, Antonius Jacobus tituli s. Viti, Johannes tituli s. Praxedis, presbyteri, Theodorus s. Theodori diaconus, miseratione diuina sacrosancte Romane ecclesie car- dinales. Vniuersis Christifidelibus salutem in domino sempiter- nam. Quanto frequentius fide ium mentes ad opera deuotionis inducimus, tanto salubrius eorum animarum statui prouidemus. Cum, sicut accepimus, dilecti in Christo, Vitus Johannis laicus et Martha eius vxor, Pragensis diocesis, zelo deuotionis accensi, de bonis a deo eis collatis quoddam altare ad laudem dei omnipotentis et sub inuocatione sanctissime Trinitatis, beate Marie uirginis, sanctorum Jacobi, Thome et Pauli apostolorum, ac s. Viti, s. Vrsule cum sodalibus, in parrochiali ecclesia s. Bartholomei in Nouapilsna, Pragensis diocesis, de nouo erigere et construere proponant, cupientes igitur, ut altare ipsum, post- quam fundatum et erectum fuerit, congruis frequentetur hono- ribus, a Christifidelibus iugiter ueneretur, ac in suis structuris et edificiis debite reparetur et manuteneatur, necnon libris, ca- 24

Strana 186
186 1476. licibus, luminaribus et aliis ornamentis ecclesiasticis decenter muniatur, ad illud quoque cultus uigeat diuinus et ut fideles ipsi eo libentius deuotionis causa ad illud confluant ac ad re- parationem et alia premissa opera manus promptius porrigant adiutrices, quo ex hoc ibidem dono celestis gratie uberius con- spexerint se refectos, de omnipotentis dei misericordia et bea- torum Petri et Pauli apostolorum eius auctoritate confisi, omni- bus uere penitentibus et confessis, qui dictum altare, postquam erectum extiterit, in Assumptionis beate Marie uirginis et san- ctorum Jacobi, Thome et Pauli predictorum ac eiusdem altaris consecrationis in festo eiusdem s. Viti celebrande festiuitatibus, a primis uesperis usque ad secundas uesperas inclusive deuote uisitauerint annuatim ac ad reparationem et alia opera pre- missa manus adiutrices porrexerint, ut prefertur, nos cardinales prefati, uidelicet quilibet nostrum pro singulis festiuitatibus predictis, quibus id fecerint, centum dies de iniunctis eis peni- tentiis in domino misericorditer relaxamus, presentibus perpe- tuis futuris temporibus duraturis. In quorum testimonium pre- sentes litteras fieri fecimus nostrorumque sigillorum iussimus appensione muniri. Datum Rome in domibus nostrarum solita- rum residentiarum sub anno a natiuitate domini millesimo qua- dringentesimo septuagesimo quinto, die uero quinta decima men- sis Novembris, pontificatus sanctissimi in Christo patris et do- mini nostri, domini Sixti, diuina prouidentia pape quarti, anno quinto. [Na ohybu v pravo]: Jo. Barrati. [Uprostřed na ohybu]: In parrochiali ecclesia s. Bartolomei. Orig. perg. 573/313 + 76, v museu plzeňském. Šest úplně za- chovalých pečetí na provázcích v plechových pouzdrech. — Sign. N. 159. Mimo to jest zachován opis z 16. stol. sign. N. 160 (A), jiný opis u Tannera. 1476. 21. ledna. 222. Paní Anna Rešová vkládá si nemovitý majetek do kněh měst. s výminkou, že louka s chmelnicí připadnouti má far. kostelu a že v Kamenici si každý svobodně může nalámati kamene. 2. Léta od narozenie syna bož eho M'CCCC'LXXVI' v pon- dělí na den sv. Vincencia Anna, manželka páně Prokopova Re- šova, v tomto súdě osobně stojiec vyznala se jest, že má — odkázáno dvuor v Malicích s měštištěm i se vším právem —

Strana 187
1476. 187 kterýž leží vedle Smilovic zahrady s jedné a Bláhy Hradeckého s strany druhé, štěpnici za dvorem s zahradami, s lukami, s dě- dinami, s vinicí, všecky dědiny na Lochotíně, s lukami, s ryb- níčkem —, kteréž jest sám držel, dva pivovára — s právem k nim příslušným, kteréžto pivovára leží vedle Michálka brnieře — a pivovára Kateřiny Šimkovic, a lúku s chmelnicí Oldřichovskú —, kterážto lúka leží vedle lúky Stupnikovic s jedné a Baštové chmelnici s strany druhé, jakož kšaft šířeji svědčí, — s těmi vymienkami, že paní Anna — má požívati — lúky i chmelnici Oldřichovské až do smrti své a — když umře, tehdy — ta lúka i chmelnice Oldřichovská má spadnúti na dielo farní, na kostel sv. Bartoloměje v Plzni. Také jakož tudy cesta obecná jest, ta má býti skrze Kamenici a nic nad Kamenicí, ani po dědinách, a Kamenice má svobodna býti k lámánie kamene každému, chu- dému i bohatému, vedle kšaftu nebožky paní Předborové.1) A ten statek všecken — Anna Rešová osvobozuje sobě a v tyto měst- ské kniehy vkládá. Provoláno jest, žádný neodepřel. Súd první. Z knihy soudní 2, f. 210.; září soud II. f. 216. 1476. 23., soud III. f. 218, 1478. 2. list. 1476. 4. dubna. (V Plzni.) Obec m. Plzně prodala 20 kop gr. ročního platu na všem statku 223. svém za 200 kop uroz. Leitoldovi na Nekmiři a synům jeho Jiří- kovi, Hanušovi a Vilémovi. My purkmistr a konšelé a všecka obec, nynější i budúcí, města Nového Plzně, jistci trhu vdolepsaného, vyznáváme tiemto listem obecně přede všemi, kdož jej uzřie nebo čtúce slyšeti budú, že svobodně a dobrovolně a se vší plnú radú naší pro- dali jsme a mocí listu tohoto prodáváme XXti kop gr., platu ročnieho, totižto sami na sobě, na našem městě i na našich vsích a dědictvie našem, i na jiném na všem statku a zbožie našem, kteréž máme anebo mieti budem, nic nevymieňujíc ani oddělujíc sobě ani svým budúcím náměstkóm, urozeným pano- šém Leitoltovi z Ebrnic a na Nekmieři, Jiříkovi, Hanušovi a Vi- lémovi z Ebrnic, synóm jeho, za dvě stě kop gr., peněz dobrých střiebrných, nám týmiž věřiteli našimi úplně a docela zla- tými dobrými rýnskými splněných a zaplacených. A těch XX kop gr. platu máme, povinni jsme i slibujem tiemto listem a 1) Viz č. 59, závěť jest z r. 1459. 30. května, o Kamenici činí se v ní zmínka na konci. 24*

Strana 188
188 1476. mocí tohoto listu dobrú věrú naší křesťanskú společně a ne- rozdielně již jmenovaným věřícím našim plniti a platiti na roky vdole psané, a to rozdielně, počnúce na sv. Havel, po dánie listu tohoto najprvé přieštie, [deset kop gr.] — a hned na sv. Jiří potom přieštie tolikéž deset kop gr., — a tak po všecka jiná léta vždycky na ty roky již jmenované máme a povinni jsme a slibujem, ten plat svrchupsaný věřícím našim svrchu- psaným platiti a vydávati penězi hotovými beze všé odporno- sti a beze všeho zadrženie, a to do všech čtyří životuov věří- cích našich svrchupsaných. A když by pán buoh neuchoval smrti svrchupsaných našich věřících, a zemřeli všickni čtyři, tehdy po smrti těch čtyří životuov věřících našich tiem platem svrchupsaným my jistinu nadepsanú dále žádnému nebudem povinni platiti, ani komu co z toho viece vydávati, aniž tento list po smrti nadepsaných věřiteluov našich žádné moci mieti nebude, ani má, než má nám beze všé odpory zase vrácen býti. A my Markvart z Ulic, seděním v Příšově, Petr z Přestavlk a v Chlumčanech, Vilém z Neběluov a z Netonic, Suda z Řeneč, seděním tudiež, Vilém z Chříňova a na Skočciech a Jan Mu- chek mladšie z Bukova a z Boróv, rukojmie a spoluslibce za svrchupsané jistce, s nimi a za ně slibujíce, slibujeme tiemto listem dobrú naší věrú křesťanskú, beze všé zlé lsti všickni spo- lečnú rukú a nerozdielnú tak, aby se žádný z nás v tom slibu nedělil, ani kterakkoli k odbytí platuov se děliti mohl, a že to všecko, což svrchupsáno stojí, jistci nadepsaní zdržie a ten plat svrchupsaný na ty roky napředpsané věřícím našim nadepsa- ným platiti a vydávati budú penězi hotovými beze všé odpor- nosti i zadrženie všelikterakého. Pakli by toho neučinili a že by kterých peněz platu svrchupsaného nedali a nesplnili, tehdy hned my, rukojmie nadepsaní, máme i slibujem, jsúce napome- nutie, sami to zastati, zastúpiti a zaplatiti penězi hotovými to- likrát, kolikrát by ten plat nesplněn a zadržán byl, beze všeho dalšieho prodlenie. Pakli bychom toho neučinili, tehdy hned na zajtřé, kterýž by z nás rukojmě od věřiteluov našich svrchu- psaných ústně, listem nebo poslem jich napomenut byl, jeden druhého nečekaje, ani se druh druhého doma nebytím neb čiemž koli jiným vymlúvaje, každý z nás sám s svým životem s jedniem pacholkem a se dvěma koňoma máme a slibujeme vjeti a vléci v uobyčejné země české leženie, anebo že miesto sebe každý z nás bude moci ctného panoši řádu rytieřského též s jedniem pacholkem a se dvěma koňoma v to jisté leženie

Strana 189
1476. 189 vložiti a poslati do měst do Tachova, do Týna Horšova aneb do Boru, z těch tří měst do jednoho, do hospody ctného ho- spodáře, kteráž by nám věřícími našimi pokázána a jmenována byla, tu to leženie vedle řádu a obyčeje země české slibujíce držeti a plniti. A když by minulo čtrnádcte dní ote dne napo- menutie nás pořád čtúc a my ještě věřícím našim svrchupsa- ným peněz kterého platu nedali a nesplnili, ležme my nebo neležme, dáváme jim tiemto listem plnú moc a právo, aby ty jisté penieze platu nezaplaceného vzali v křesťanech nebo v ži- dech na naši všech rukojmie škodu společnú a kdež je koli v země české optají, dobudú a vezmú, tu my je všudy máme a slibujeme zastúpiti našimi jistými rukojmiemi, samy sebú, anebo našimi dobrými základy, a my přes to vždy máme a sli- bujem ležeti a z toho leženie žádným obyčejem na ižádné právo nevyjiezditi ani kterak vyniknúti, doňavadž bychom věřícím našim svrchupsaným ty jisté penieze kteréhožkoli platu nezaplaceného a nesplněného i se všemi škodami, kteréž by věřicí naši vzali pro naše nesplněnie, jezdiec, tráviec nebo posly šélíc, anebo kterakž koli na to jinak nakládajíc, nedali a ne- splnili; avšak takové škody býti mají, ješto by je věřící naši právem, bez zmatku pokázati mohli. A umřel-li by který z nás rukojmě v tom času plněnie, jehož pán buoh ostřez, tehdy my živí slibujem jiného tak jistého i tak movitého miesto toho umrlého v jednom měsieci ote dne jeho smrti pořád čtúc k nám přistaviti a list tento v táž slova obnoviti tolikrát, kolikrát by koli toho potřebie bylo pod ležením svrchupsaným. Také při- mlúvali-li by nám naši věřící nebo láli pro naše neplněnie, ne- máme jim v tom odmlúvati, ale všude znáti, že jsú oni právi a my proti nim křivi. Pakli bychom co proti tomu učinili, to bychom učinili proti naší cti a vieře. Také jest v tomto listu to znamenitě vymieněno, jestliže by kdy pán buoh svrchupsané jistce penězi obmyslil, a že by ten plat chtěli s sebe splatiti, tehdy věřícím svým nadepsaným mají plný rok dáti napřed věděti, a tak po tom roce pořád zběhlém máme a slibujeme věřitelóm našim svrchupsaným nadepsanú jistinu, totižto dvě stě kop grošuov dáti a hotovými zlatými rýnskými dobrými, po čemž toho času plněnie zlatí rýnští platiti budú, splniti a vcele zaplatiti beze všeho dalšieho prodlévánie, a věřící naši častopsaní ty penieze bez odpory od nich mají zase vzieti a tento list nám, nebo našim náměstkóm bez zmatku navrátiti. A ktož by tento list měl s našich věřiteluov svrchupsaných

Strana 190
190 1476. dobrú vuolí, ten má a mieti bude do těch všech čtyří životuov dotčených k upomínánie platuov svrchupsaných plnú moc a právo, jakožto sami věřící naši svrchupsaní a právo ižádné du- chovní anižto světské ani která pokaza, ač by se tomuto listu stala, buďto na pečetích porušením, zlými molovými dierkami, to nemá našim věřícím nic škodno býti, aniž nám spomocno, dokudž toho všeho neučiníme, což svrchupsáno stojí. Tomu všemu ku pevnosti a na pevnú jistotu i na jisté zdrženie my jistci svrchupsaní, pečeť naši městskú i my, rukojmie nadepsaní, své jsme vlastní pečeti s naším jistým vědomím a s plným při- znáním k tomuto listu přivěsili, jenž jest dán i psán léta od narozenie syna božieho M'CCCC"LXXVI“, ve čtvrtek před květnú nedělí. Kniha priv. a závětí f. E. 12. 1476. 19. srpna. 224. Jan z Klenového prodal dvůr svůj s dědinami v Chrástu právem zákupním lidem robotným tudíž tak, že jemu dali hned 60 kop podacího a každého roku budou povinni platiti jemu 8 kop a za- pravovati též berně královské i zemské. Ve jméno božie amen. Všelikterakých věcí zpuosob a zřie- zenie v času prodlenie z lidských pamětí vypadá, leč to písmem utvrzeno i znamenáno bude všem budúcím a vuobec, protož já Jan z Klenového, známo činím tiemto listem obecně všem, tak nynějším jakožto budúcím, ktož jej uzřie nebo čtúce slyšeti budú, že znamenaje přielišnú obtiežnost v robotách chudých lidí svých ve vsi v Chrástu, v kterýchž jsú od starudávna seděli předkóm mým, a já chtě jim těch jistých všech robot z své dobré vuole a lásky složiti a je ovšem od nich prázdny a svobodny učiniti, aby se tu mohli lépe osaditi, s dobrým rozmyslem svým, svo- bodně a dobrovolně prodal jsem a mocí listu tohoto prodávám a vysazuji dvuor svuoj se dvěma poplužími v Chrástu všem lidem tudiež v Chrástu s dědinami ornými i neornými, s lu- kami, s pastvištěmi i s tiem se vším, což k tomu dvoru i k těm dvěma poplužíma od staradávna přislušie, nic tu sobě ani svým budúcím, ani žádnému jinému člověku pozuostavuje, kromě lesuov a řeky, to sobě a svým dědicóm a budúcím zuostavuji, a to jsem prodal v purkrechtnie právo podacie, jenž slove zá- kup, těm lidem svrchupsaným z Chrástu za jistú summu peněz, tocižto za šedesát kop grošuov dobrých střiebrných, kteréžto

Strana 191
1476. 191 penieze sú mi úplně dány a zaplaceny penězi hotovými, kte- rýžto dvuor i ty dvě popluží se vším příslušenstvím starodáv- ným, s dědinami, s lukami i se všemi svobodami i s tú zvolí, jakož ten dvuor od staradávna držel a požíval jest, prodal sem těm lidem z Chrástu v pravé jich dědičné, jakož se podpisuje, k věčnému jmění, drženie, řiezenie a k svobodnému požívání; také že ti lidé obojieho pohlavie z Chrástu již jmenovaní i jich dědicové a budúcí náměstci ten dvuor se dvěma poplužíma i se všim starodávným příslušenstvím každý z nich budú moci pro- dávati, dáti, změniti, odkázati při životě i na smrti, komuž chtie a k svým puožitkóm to, kterakž koli obrátiti a s tiem tak učiniti, jakž by se jim najužitečnějie zdálo a vidělo beze všeli- kteraké překážky, však také bez úrazu a pohoršenie práv mých a panstvie mého. Také že ti lidee nadepsaní z Chrástu, jich dě- dicové i budúcí náměstkové, mají a dlužni jsú, mně a mým bu- dúcim z toho dvoru i z těch dvú popluží, platiti a vydávati platu ročnieho a věčného osm kop grošuov dobrých střiebrných a to rozdielně, na svatý Havel čtyři kopy grošuov a tolikéž na svatý Jiří, a tak po všechna léta budúcie potom mně a mým budúcím plniti a platiti mají beze všeho zadrženie. Také berně králeva anebo zemská, když by byla obecně provolána, tehdy nadepsaní lidee a jich dědici a budúcí náměstci mají a dlužni budú platiti vedle řádu a obyčeje kraje jim přísedící. A když to všechno, což svrchupsáno stojí, již jmenovaní lidee splnie a dadie, tehdy oni i jich budúcí náměstkové všech jiných daní a poplatkuov vymyšlených, kterakžkoli jmenováni mohú býti, i všech robot jsú úplně prázdni a svobodni, tak že já ani moji budúcí nemám ani mohu dále mimo práva, v tomto listu a zá- kupu popsaná, na ně ani na jich budúcie sahati, ani jich kterakž- koli obtěžovati, ani k čemu tisknúti, ani co nového nad tento list vymýšleti, co se toho dvora i těch dvú popluží dotýče Toho všeho na potvrzenie a na jistotu a na věčné zdrženie svú sem pečeť vlastní přivěsil k tomuto listu a pro dalšie svě- domie prosil sem urozených Jiříka z Říčan, Bedřicha z Malonic, Lipolta z Blažčic, Jana z Malevic, že jsú své pečeti přivěsili k tomuto listu, jenž jest dán léta od narozenie syna božieho tisícieho čtyřstého sedmdesátého šestého, ten pondělí před sva- tým Bartolomějem. Orig. perg. v museu plzeňském 400 188 † 15, pečeti všechny scházejí. Na rubu rukou z II. polovice XVI. stol. „List na dvoje popluží ve vsi Chrástu.“ Nov. sig. N. 430.

Strana 192
192 1476. 1476. 29. prosince. Závět Prokopa Reše, měštěnína plzeňského. Šimon Blažkú syn, rychtář, Vavřinec pekař —, purkmistr, a Prokop písař, konšelé přísežní a měšťané města Nového Plzně, známo činíme, že Prokop Reš, náš spoluměštěnín, toto své po- slední rozkázánie učinil jest: Najprvé jakož list má na tuto obec panskú na čtrnádete kop platu bez šesti grošóv, na tom listu odkazuje kaplanu třinádete kop k oltáři sv. Václava pod zvony v kostele u sv. Bartoloměje v Plzni, a k tomu oltáři odkazuje na opravu kopu bez šesti grošóv a ten oltář s platem a se vším příslušenstvím porúčí Janovi Kumpánovi, synu svému, dávaje jemu plnú moc, aby on i jeho dědicové ten oltář zřie- dili ke cti a chvále pánu bohu i sv. Václavu, aby to zádušie nezahynulo ani umenšeno bylo. Item kněžím farářovým odka- zuje puol kopy platu od circuitu, kterýž v pátek činí, a ten plat aby kúpen byl. Item má u Synka ševce kopu platu a u Po- pelové druhú kopu, ty dvě kopě platu odkazuje na circuit v pátek žákóm do školy. Item knězi kazateli u faráře odkazuje puol kopy platu, při sv. Havle patnádct groš. a při sv. Jiří patnádct groš., a to aby také kúpeno bylo a kněz kazatel má každý týden na kázání za jeho duši i za všecky jeho přejší duše prositi. Item má u Sichry puol kopy platu na domu jeho, k tomu rozkazuje, aby puol kopy přikúpili a chudým žáčkóm aby při sv. Havle za puol kopy třeviec kúpili a při sv. Jiří za puol kopy a to aby Jan, syn jeho, zpravoval. Item na faru od- kazuje deset kop na sklenutie. Item do špitála, když by sě slušně od kamene dělalo a valně, odkazuje X kop a to aby Jan, syn jeho vydával dělníkóm a zedníkóm podle těch, kterýmž by bylo to dielo poručeno. ltem Jankovi, rybákovu Rešovu synu, odkazuje V kop groš. A ty platy svrchu jmenované, kteréž kúpiti mají, i to, což jest svrchu odkázáno komu, to všecko paní Anna, manželka jeho, i Jan Kumpan, syn jeho, vyupomínajiec dluhy, pakli by sě na dluziech nedostalo, z toho statku jeho mají ze spolka kúpiti a platiti. Item dále odkazuje paní Anně, manželce své, všecken statek její, kterýž jest jemu přinesla, ten aby napřed vzela krom klenotuov a k tomu jí přidává dvuor svuoj, všecky dědiny, lúky, koně, vuozy, krávy, ovce, svině i všecken nábytek krom jiného dobytka, který má ve vsech, na puoli, ten dává Janovi Kumpanovi, synu svému. Item také paní Anně dále odkazuje puol chmele letošieho, puol rúcha postelnieho, všecky šaty její chodiecí a všecky prsteny 225.

Strana 193
1476. 193 krom jednoho prstenu s zafírem, ten aby dala paní Dorotě, páně hofrychtéřově dceři. Dále rozkazuje, aby paní Anna z statku jí odkázaného vydala poru níkóm vdole psaným sto kop groš. míšen. a oni poručníci vezmúce ty penieze kázali tabuli dělati na veliký oltář v kostele sv. Bartoloměje, což najspieš budú moci, a v tom, aby žádný nerozkazoval než poručníci vdole- psaní a Jan, syn muoj, jakož pak paní Anně doufám, že ty penieze vydá na ten skutek milosrdný a na mú duši i na mé předky i na mé první manželky tak pamatovati bude. Item od- kazuje Janovi Kumpanovi, synu svému, duom) a podle toho dětem jeho, však takovým způsobem, děti jeho aby ho poslú- chaly a jeho vuoli činily a protivenstvie žádného jemu neči- nily ani s ním o ten duom sě soudily ani kterých jemu hadruňkóv činily. Jestliže by sě v tom nezachovávaly jakožto k otci a k synu mému, tehdy jim nemá nic dáti než po třech haléřiech bud synóm neb dcerám z toho dielu domu a on ten duom bude moci prodati a učiniti jakož s svým vlastním. A také, jestliže by kterého buoh dietěte neuchoval, než by Jan Kumpan umřel, syn muoj, nápady všecky s dětí jeho po smrti jich mají při- padnúti s toho domu na Jana Kumpana, otce jich; a jestliže by ho v tom buoh neuchoval prvé než jich, pokud by on ko- livěk tu věc zřiedil a je podělil, aby to oni přijeli beze všeho soudu pod pokutú svrchupsanú. Také odkazuje Janovi, synu svému, pivo, chmelnici, rúcha postelnieho puol jemu samému a paní Anně, manželce jeho, aby sě o to rovným dielem dělili. Item panu Janovi, hofrychtéři, odkazuje šál veliký pozlatitý Item knězi faráři čéšku střiebrnú odkazuje. Item panu Smilovi odkazuje šál střiebrný. Item odkazuje panu Hořovskému koflík dřevěný na nožičkách střiebrem obložený. A což jiných šáluov a koflíkuov zuostane, aby paní Anna s Janem Kumpanem o to sě rovným dielem rozdělili. Item Janovi Kumpanovi přidává perlovec lepší. Item Janovi Kumpanovi odkazuje všecky šaty chodiecí a k tomu tu prosecí, kteráž sě v pátek děje, jemu po- rúčí a dědicóm jeho, aby to zpravovali. A jakož jest byl po- ručníkem u sv. Ondřeje, kterýž nebožka Berbetová nadala a po- ručila jako bratru svému, podle toho urozeným panošiem Much- kovi a Točníkovi, jakož právo dckami má, to poručenství dává v moc poručníkóm vdolepsaným, jich prose a jim doufaje, že 1) Dům ten jest č. 1. nynější radnice, tehdáž ještě soukromý dům, býval a jest to dosud největší dům v městě 25

Strana 194
194 1477. na jeho duši pamatovati budú a tak opatřeno bude, aby to po- ručenstvie dckami zapsáno a zavázáno bylo Janovi Kumpanovi, synu jeho, a dědicóm jeho a oni aby potom dále vždycky moc jměli vložiti, komuž by sě jim zdálo. Item čubu svú šilhéřem pošitú, odkazuje Martinovi, písaři městskému. Také poručníci vdolepsaní aby je dělili o ty věci svrchupsané, o kteréž sě děliti mají; pokudž mezi nimi ty věci zdělí a zřiedí, mají na tom dosti jmieti Anna, manželka má, a Jan Kumpan, syn muoj. Poručníky učinil jest krom zádušie, jakož nahoře psáno stojí, slovutného panoši Jana z Plzně, hofrychtéře královstvie českého, a múdré a opatrné muže Smila řezníka a Ondřeje Hořovského, a jestliže by jich buoh prvé neuchoval než Jana, syna mého, tento kšaft aby nebyl vydán žádnému nežli Janovi Kumpanovi, synu mému. Tomu na pevnost své jsme vlaslní pečeti dobro- volně k tomuto listu přivěsili. Dán léta od narozenie syna bo- žieho tisícého čtyřstého sedmdesátého šestého, v neděli po vánocéch. Z knihy závětí N. 223. f. 17. 226. 1477. 10. ledna. Odhad o rozdělení statku pozůstalého po zemřelém Rehoři. Léta od narozenie syna božieho etc. LXXVII° ten pátek po svíčkách Prokop Sviňák, Jan Kumpán, Mikuláš Kačička a Přech sladovník v tomto súdě — vyznali jsú se, že jsúce mocní ubrmané s povolením panským, Prokop Sviňák a Jan Kumpan, z strany Václavově nebožce Rehořova bratra z jedné a Mikuláš Kačička a Přech sladovník, z Katruše nebožce Ře- hořova manželky z strany druhé tak, že jsú mezi stranami — přítelskú — smlúvu udělali —, že najprvé dvuor Václava La- zara v předměstí na Vídnie se dvěma zahradami i s dědinami a se vším příslušenstvím — ve dvú stu kopách položili; it. koně, pluhy, vozy, všecko nádobie, což k tomu hospodářstvie přileží, položili ve XX k.; it. kotel ve dvoře ve dvú kop. minus X gr.; it. duom nebožce Rehořuov v Židovské ulici podle Slámy z jedné a Jana súkeníka z strany druhé položen jest ve sto kopách. A ten statek svrchní — rozdělili jsú na čtyři diely: Václavovi, bratru Rehořovu, dva diely, Anidče, sirotku nebožce Rehořovu, třetí diel a paní Kateřině, téhož Rehoře manželky, čtvrtý diel, tak že se Václavovi na jeho dva diely z toho statku svrchnieho dostalo sto kop a šedesáte kop LV grš. kromě nábytkuov; it. Anidče —

Strana 195
1477. 195 dostalo se — třetí diel LXXX k. a XXVII1/2 gr. a Kateřiny manželky jeho LXXX k. XXVII1/2 gr. kromě nábytkuov. It. dále Anidče z nábytkového statku — IIII krávy a páté jalovie, XXIIII ovec a dvé jehenec mladších, a v tom dělenie a v té smlúvě nepřítelé jsú ty ovce pobrali i sirotčí i Václavových, kteříž jsú se jemu na jeho dva diely dostaly. Také Anidče do- stalo se čtvero prasec, dvanádct slepic, tři husy, jedno polo- pintí, dva pecny sádla, poluvozí piva řídkého a z kaufu piva, který sú prodali ze spolka LXXII1/2 gr., dvě čtvrti medu, vče puol šesta pňu, žita dva a šedesáte mandeluov, pšenice XXXI mandeluov, ječmene XXVI mandeluov, ovsa XLIIII mandeluov, sena s dvě kopě, hráchu jeden kbelec, a ten sirotek svuoj diel — má v letech potomních, když by let svých došel, nalézti u Václava bratra Rehořova, neb jest ten diel její k sobě vzel. It. Kateřině manželky — na její čtvrtý diel dostal se jest duom a k tomu domu ona má dodati XVIIII1/2 k. Václavovi a všecken diel čtvrtý nábytkový dostal se jí jest jako Anidče — A Václav má sirotka chovati, až by on let svých došel. Dále také z toho statku — mají ze spolka všecky dluhy platiti, najprvé Václav z svých dvú dieluov XLI. k. a LII gr., it. Anidčka — XXI k. a XXVI gr. a to má Václav strýc její z jejího dielu platiti; it. pí. Kateřina — XXI k. a XXVI gr.; it. z těch ovec, kteréž jsú nepřietele nedovzeli, zuostalo XIX ovec, z Václavových dvú dielú a z sirotčí jednoho dielu; it. pí. Kateřina vedle té smlúvě má Anidče sirotku dietěte svému vydávati dvě duchně a dvě hladle a tři hrubné [sic] prostěradl, a to k sobě vziel Václav strýc a když by k letům přišla, aby jí zase týž Václav to všecko vydal. [Na to následuje zápis]: Václav z Lazarovic dvoru — drží dvuor s městištěm atd. Soud I. Kateřina manželka nebožce Rehořova, drží duom atd. Soud I. Kniha soudní 2 f. 175. b. — 1472. 2. listop. Václav vkládá si zápis po druhé. Třetí soud schází. 1477. 18. ledna. Na Strakonicích. Jan z Švamberka, mistr strakonický, píše p. Bohusl. z Švamberka, 227. hejtmanu kraje plz, že by bylo dobře, aby byl někde sjezd krajů plzeňského, prachenského a podbrdského a navrhuje k tomu Ne- pomuk, jako uprostřed ležící, aby tu pojednali o obecném dobrém těch krajů. Datum Strakonicz sabbato b. Priscae a. d. etc. 77. Palackého Archiv VI. 140. č. 20. 25*

Strana 196
196 1477. 1477. 7. května. 2 228. Prokop, robotný člověk z Lobez, prodal 1/2 k. roč. platu na dvoře svém v Lobzech faráři plzeňskému. Václav Kolešovský rychtář, Ondřej Hořovský purkmistr, a Prokop Sviňák, konšelé přísežní a měšťané města Nového Plzně, známo činíme —, že — robotný člověk, Prokop z Lobez — prodal puol kopy platu ročnieho na dvoru svém — v Lobzech vedle dvoru Vankova z jedné a vedle Uličky z strany druhé, i na dědinách svých — za pět kop gr. ctihodnému knězi Tomášovi, fařáři v Plzni, — kteréžto penieze od něho hotové vzal — a slíbil — úrok spravedlivý platiti na sv. Havel najprvé přieští XV gr. a na sv. Jiří potom hned přišlý tolikéž XV. gr. — tak dlúho, dokudž by sobě nedali puol léta napřed věděti. (Obvyklá forma výplaty a hojení se, kdyby se neplatilo jako při č. 217.) Tomu ku pevnosti — své pečeti — jsme přivěsili. Dán — léta božieho M°CCCC°,LXXVII, v středu před sv. Stanislavem. Listina pergamenova v museu plzeňském 268/122 † 22 ; pečeti chybí. Na rubu: „Super Prokop in Lobez, qui tenetur soluere 1/2 sexagenam annuatim plebano“. Sign. nov. N. 181. 1477. 11. června. V Plzni. 229. Prokop z Plzně přimlouvá se u komendatora řádu něm. rytířů za vhodné obsazení fary v Bilině. Venerabilis et religiose pater, post sui comendacionem reve- renciam debitam. Nobilis dominus, dominus Thimotheus Coldicz, preteritis diebus adhuc vivente fratre Venceslao Holas, ordinis vestri, plebano in Byelina, aput dominum et fratrem Thomam, plebanum Pilznensem, ordinis eiusdem, instetit, ut illo revocato et tamquam minus ydoneo remoto, aliquem virum exercitatum, modestum et doctum ordinis sui pro plebano in Byelina pre- sentaret, alioquin aliquem presbiterum secularem ydoneum, qui ecclesiam dei verbo et exemplo edificare et ex adverso resi- stentibus obviare posset hiis temporibus iure ordinis semper salvo, sibi et illi ecclesie procuraret. Novissime prefato fratre Wenceslao de medio sublato peticiones suas literis et minaciis innovavit et ex nomine magistrum Wenceslaum de Chrudym, dictum Choczna, plebanum in Tyn Horssoviensi, sibi presentari optavit. Plebanus autem Pilznensis prefatus nil temere et incon- sulte in hiis attemptare decrevit, sed arbitrio et autoritati vestre paternitatis prefatam ecclesiam ordinandam dereliquit. Cum

Strana 197
1477 197 itaque nedum locus ille, sed tota illa contrata circumcirea no- vellis quibusdam ficcionibus et erroribus multum et adeo sit infectus et non aliter quam multis vigiliis et laboribus refort mari potest, ne hac occasione locus penitus destituatur, aut reliquie christianorum inibi lupis rapacibus exponantur, vestra paternitas provideat ecclesie illi, sicut melius saluti animarum videbitur expedire. Et si prefato nobili domino morem gerere decreveritis, eciam ipse vellem et persuaderem propter profectum, quem dictus magister facere posset, jure tamen vestro semper illibato remanente. Privi egia ordinis de rubrica ecclesie me- tropolitane per fratres ordinis vestri circa ecclesisias parro- chiales non servanda, nondum sunt visa nec ostensa, vestra paternitas provideat, ne fratres vestri penas canonicas ex hoc iucurrant et ne, quod absit, exinde futuris diebus aliquod diffi- cultatis eveniat. Debitor sum ego, ut iura cuiusque illesa ser- ventur, nec alio zelo, nisi ad futuram cautelam hec scribere volui. Valeat vestra paternitas feliciter et longeve. Ex Pilzna in die s. Barnabe anno domini millesimo etc. LXXVII. Procopius de Pilzna archidiaconus et canonicus ecclesie Pragensis. [Nadpis listu na rubu]: Venerabili et religioso patri dom. Johanni Schorizer de Egra per Bohemiam et Moraviam comen- datori, ordinis s. Marie Prutenorum, de domo Theotunica, in Hostoradicz, patri et domino sibi semper comendato. Orig, papírový v měst. archivu v Brně. Pečeť vosku červeného vzadu na přeloženém listě přitištěna. Opis laskavě mně opatřil p. Dr. Kamil Krofta. 1477. 20. června. V Jindř. Hradci. Jindřich z Hradce žádá Bohuslava z Švamberka, aby mu ozná- 230. mil, co král JMt mu psal aneb vzkázal po hofrichtéři plzeňském 1). Ex Nova Domo fer. VI. post Viti anno etc. 77. Palackého Archiv VI. 153. č. 35. 1477. 5. července. V Budíně. Král Matiáš vytýká Plzeňským, že s nelibostí doslechl, že nechtěli 231. lid jeho válečný k sobě do města pustiti a připomíná jim, jak pře- dešle jim hleděl býti nápomocen a nařizuje, aby lid, který nyní k nim posílá, beze všech výmluv a odkladů do města přijali. 1) Jest to Jan Panoška, viz více o něm č. 198. 1471. 2. dubna v po- známce.

Strana 198
198 1477. Slovútné opatrnosti věrní naši milí, nám zvláště milí! Sro- zuměli jsme, že byste slovútnému Vilémovi, kterého jsme byli k vám vyslali a některé pilné potřeby aby na vás vznesl, mlu- viti poručili, tu odpověd dali, že lidi naše, kteříž k obraně všech poddaných našich věrných poslati máme, že byste jich na město vaše pustiti nechtěli, lečby vám urozený Bohuslav z Švamberka, hejtman náš všech zemí našich království če- ského nejvyšší, rozkázal. Nemuožeme se tomu nadíti, že byste takovou smělost před se vzíti směli, že více sobě služebníka našeho, než pána svého dědičného rozkázání vážiti smíte a na rozkázání naše že byste neobrátili se, ješto dobře víte, že my více hejtmanův máme a proto což komu rozkážeme, našeho ve všem rozkázání uposlechne. Na nejpilnější aspoň vaši potřebu rozpomeňte se, když jsme vám lidi naše i jiné potřeby k obraně vás všech poddaných našich posílali, nákladuo nelitujíc, škody nenabyté jsme brali, užitků našich v tom nehledíce, proti nepřátelům našim i vašim vám vždy radni a nápomocni byli jsme. Protož žádáme od vás se vší pilností i při- kazujeme dle té povinnosti, kterúžto nám jakožto pánu svému dědičnému jste povinni, že lidi naše, kteréž jsme již vypravili, a ti příjezdem svým meškati nebudú, bez odpornosti na město pustiti rozkážete a příměří těch 4 neděl vypovíte, nebo ti lidé naši, kteří na město puštěni budú, bez překážky a škody vaší býti mají, toliko služby naše a dobrého našeho i obrany města vašeho proti nepřátelům našim i vašim hledíc ležeti mají, a my také osoby naší nelitujíc k obraně poddaných našich a k po- moci se přiblížiti miníme. Nepochybujem o vás, jakožto věr- ných poddaných našich, že pro dobré naše a počestné, lidi ty naše na město pustíte a my vám to vším dobrým a v časích budúcích vzpomínati chceme, vám věříce, že pod zachováním milosti naší toho jináč neučiníte. Datum Budae sabbato post festum Visitationis Mariae Virg. anno dom. 1477. Slovútné opatrnosti purkmistru a raddě i obci m. Nového Plzně etc. Palacký, Arch. III. 386. č 37. 1477. 25. srpna. Na Zvíkově 232. Plzeňští v nesnázi, kterouž měli s p. Janem hofrichteřem, přijeli k JMi, pánu z Rosenberka na Krumlov tu středu před sv Mar- ketou. Na zejtří pán s Plzenskými tu věc domluvil tak, že oni slíbili, že naň mocí nemá býti saháno. O tom zmiňuje se písař

Strana 199
1477. 199 Linhart v listě k Hadovi z Paběnic s dokladem, že se o tom před ním jednalo, a že on chce ústně i osobně to přiznati, bude-li toho potřebí. Datum in Zwikov fer. II. post s. Bartholomei a. etc. 77. Archiv čes. XV. str. 21. č. 44. 1477. 26. října. V Praze. Král Vladislav potvrzuje Ondřejovi Oremusovi z Prahy a pí Re- 233. gině z Kolína nad Labem, manželce jeho, richtářství v městě N. Plzni. Wladislaus, dei gracia Bohemie rex, Morauie marchio, Lu- cemburgensis et Slesie dux ac Lusacie marchio etc. Notum facimus tenore presencium vniuersis, quod pro parte famosi Andree, dicti Oremus de Praga, fidelis nostri dilecti, est nobis humiliter supplicatum, quatenus sibi, sue consorti, Regine de Colonia super Albea, deuote nostre dilecte et eorum heredibus ac sucessoribus, quasdam litteras olim serenissimorum Roma- norum et Bohemie regum, antecessorum nostrorum, signanter Karoli, Wenceslai, Sigismundi, Ladislai et Georgii, concessas et dataſs] quondam super judicatum ciuitatis nostre Noue Plzne cum suis emolumentis, qui judicatus, vt accepimus, in dictum Andream et suos heredes ac successores iusto titulo, deuene- runt, sibi, suis heredibus et successoribus approbare, ratificare, innouare et graciosius confirmare dignaremur; nos itaque pen- satis fidelibus seruiciis nominati Andree, que nobis exhibuit, exibere quoque poterit in futurum, votis suis iam dictis gra- ciose annuimus, quapropter non per errorem aut improuide, sed animo deliberato, sano procerum et aliorum nostrorum fide- lium accedente consilio, ex certa nostra sciencia, auctoritate regia omnes litteras et priuilegia, olim serenissimorum Roma- norum et Bohemie regum, antecessorum nostrorum, signanter Karoli, Wenceslai, Sigismundi, Ladislai et Georgii, quas et que dederunt et concesserunt super judicatu ciuitatis nostre Noue Plzne cum omnibus suis vtilitatibus et emolimentis generaliter ipsius judicatus vniuersis, que quoque littere et priuilegia super predicto judicatu, vt accepimus, in ipsos Andream et Reginam, consortem suam, iusto titulo deuenerunt, sibi Andree eidem quoque Regine ac eorum heredibus et successoribus approba- mus ratificamus, innouamus et graciosius confirmamus, in omnibus earumdem litterarum et priuilegiorum punctis, clausulis,

Strana 200
200 1477. articulis et sentenciis taliter, ac si omnia his litteris nostris de verbo ad verbum expresse fuissent inserta, decernentes et vo- lentes eadem auctoritate regia omnia supratacta priuilegia, a diuis predecessoribus nostris super dicto judicatu concessa et data, obtinere debere firmum et inuiolabile robur perpetuis temporibus in futurum. Nulli ergo omnino hominum liceat hanc paginam nostre confirmacionis et approbacionis quouis modo infringere, aut ei ausu temerario quomodolibet contraire sub pena indignacionis nostre regie, nostrorum ve successorum. Presencium sub nostri regalis sigilli appensione testimonio lit- terarum. Datum Prage die vigesima sexta mensis Octobris, anno domini millesimo quadringentesimo septuagesimo septimo, regni nostri anno septimo. [Na ohybu v pravo]: Ad relacionem dom. Samuelis de Hradek et Waleczow, succamerarii regni Bohemie. [Na rubu]: Registrajta. Orig. perg. v museu plzeňském 430 233 + 85, s visutou pečetí na červenobílé šňůře. Pečeť dvojího vosku s pěti znaky zemí koruny české, značně již porouchaná. Na rubu listiny dole při šňůře starším písmem: „Na richtu“, pak novější rukou: „Vladislaus 1477, v pří- čině richtářství dědičně daného“. Starší sign. N. 47., nov. sign. N. 90. 1477. 14. listopadu. V Třeboni. 234. Uředník třeboňský Rehoř Klaric v dopise k purkrabí krum- lovskému zmiňuje se, že král (Matiáš) slíbil pomoci Plzenským ze všech jich dluhuov v krátké chvíli. Datum Trzebon f. VI. ante s. Elizabeth, a d etc. 77. Palackého Archiv VI. 159. č. 41. 235. 1478. 8. ledna. V Krumlově. Petr Přibík z Plzně byv propuštěn z vězení p. Bohuslava z Švam- berka a pánů z Rožmberka, zavazuje se, že p. Bohuslavovi z Švam- berka a pánům z Rožmberka i poddaným jejich nikdy se nechce mstíti. — Datum na Krumlově ve čtvrtek po sv Třech Králích 1478. Ar. hiv. čes. IX. 217. č. 897. 1478. 18. února. V Plzni. 236. Jan Planknar, nejv. hejtman v Plzni a Budějovicích, vybízí radu m. Chebu, aby přiměli některé ze svých spoluobčanů k zapravení

Strana 201
1478. 201 dluhu otci jeho. (Gegeben zcu Pilzn, am Mitwoch noch Remi- niscere anno etc. LXXVIII. — Hans Plangkner von Kunigsberk, oberster Hewptman zu Pilzen und Budweiss). Z opisu v archivu zem. v Praze; orig. v arch. m. Chebu. 1478. 7. března. V dopise neznámého do Chebu činí se o Plzni zmínka: Hewt 237. Sunobend haben Gorg Meynl und Caspar Fross mein Herrn ge- sagt, dy von Pilsen haben eyn steen mit unserm herrn dem Konig gehabt, doch mug ein tayl dem andern, wen es zu hal- den nit lust, vir wochen vor aufsagen. Nu haben dy von Pilsen, unserm hern dem Konig das steen aufgesagt und der von Miess veint worden, als mich dunkt. Also sullen Leitzmeritzer, Saczer und Rakobniczer Krayss ycz mitboch der halbe tayl in dem Saczer Krayss zusamenkomen und alsdann fur Pilsen rucken und legern, und dy von Pilsen wissen es wol, das es geschen werd und richten sich darnach ... (Datum am Sunabend vor Judica anno etc. LXXVIII. A. M.) Z opisu v zem. archivu v Praze, orig. v Chebu. — Srj. s tím list z t. r. od 4. dubna č. 238. a poznámku k tomu, pak list z 11. dubna č. 239. 1478. 4. dubna. Na Helfenburce. Václav Vlček z Čenova a na Helfenburce v dopise hejtmanu v Bu- 238. dějovicích zmiňuje se: „Také mi píšeš noviny o Plzeňských, co se té porážky dotýče,1) divě se tomu, že sem nedal toho věděti, věděv to prve. Nevěděl sem, by to rád věděl. Že o veliké summě mi píšeš vězňuov, nechť jest toho míň, muož-li to býti; nebť já mám špehy jinší. A jestliže sú tři pány jeli, p. Buriana, p. Libštainského a p. Jence, věz chutně, žeť by mohli dáti ně- kolik tisíc zlatých. Než válkať jest, válkú válí se sem i tam- musí to býti, že jedni druhé porážejí.“ Palackého, Archiv VI. 167. č. 52. 1478. 11. dubna. V Praze. Štěpán Zapolja, hejtman kr. Matiáše ve Slezsku, v listě svém k po- 239. sádce ve Zhořelci, vypisuje porážku vojska královského na Plzensku. . . . Ouch lassen wir euch wissen, ehe der fryd beteidingt und geendet ist wurden, had der kunig von Behem herrn Bu- 1) Palacký V. 1. 159. Někde u Chotěšova 28. března t. r. byl pora- žen oddíl vojska krále Jiřího od hejtmana Matiášova v Plzní, Jana Planknara. Srj též Tomek Děj. Prahy VII. 399. 26

Strana 202
1478. 202 rian und ander behmische herrn mit eynem grossen heer ge- schicket, das sy dy stadt Pilsen berennen sullen. So hat Plankner," hauptmann unsers allirgnedigsten herrn, konigs von Hungern, sulchs vernommen, der zum Budweis und Pilsen seyn fulgk ge- habt had, und ist mit sinem fulgke ufgewest, den herrn Burian mit sinem fulgke uberhoupt nydergelegt, erslagen, ertrencket und vyr pannerherrn und by sechzcehen namhaftige gefangen und daby nemlich als zewelfhundert dinstleute und burger gefangen had und en grossen merglichen schaden gethan, der en nach in den unfridlichen zceyten nye gescheen ist. ... Datum Prage sabbato ante Tiburcii anno etc. LXXVIII. Scriptores rerum Silesiacarum 13. č. 304. 1178. 16. dubna. 240. Thym z Hermansgrünu, úředník na Plavně, oznamuje kurfiřstu sa- skému Arnoštovi, jak daleko pokročilo vyzbrojení pána z Plavna. Vévodovi Albrechtovi bylo dopsáno, že jezdci v Plzni až do pří- štího sv. Jiří budou ponecháni. Z opisu v archivu zemském v Praze; orig. něm. v archivu velkovévodském ve Výmaru. 1478. 21. dubna. V Budíně. 241. Král Matiáš píše slov. Janovi Planknarovi z Kynšperka, hejtmanu svému na Plzni a Budějovicích, aby, když mu štěstí přeje, válčil dále a příměří nedržel, a pokusil se o retování Horažďovic. — Ex Buda fer. III ante Georgii, anno etc. 78. Palacký, Archiv VI. 59. čís. 21. 1478. 8. května. Na Zvíkově. 242. Jan z Trnové, hejtman na Zvíkově, p Hynkovi ze Švamberka ozna- muje, že Plzeňšti berou pole a holdují p. Burianovi, p. Lvovi, p. Švihovskému. Dán na Zviekově v pátek před Letnicemi a. d. etc. 78. Archiv čes. XV. 25. č. 60. [1478.] 21. května. V Budíně. 243. Kozel z Kladrub oznamuje p. Hynkovi ze Švamberka, že otec p. Hynkův jest v zajetí držen na zámku Diošdieru v Uhřích 1) Jan Planknar z Kinšperka.

Strana 203
1478. 203 a že Plzeňstí a Budějovští byli odbyti od krále Matiáše, dostavše po 24 zl. Dán na Budíně ve čtvrtek o božím těle. Palacký, Archiv čes. III. 393. č. 44. Srj. s tím list č. 245. z t. r. 16. června. 1478. 26. května. Matěj Šlik posílá radě chebské zprávu, kterou obdržel od p. z Gu- 244. tenšteina, že Plzeňští s lidem svým obmýšlejí udeřiti na Cheb aneb na něj. Erbern, namhaften und weisen lieben Frund ! Heynt in der nacht ist mir ein reytender Bot komen, bey dem man schreibt, als hernachgeschrieben stet : Lieber Swager! Ich lass euch wis- sen, das die von Pilsen aussgezogin sein als mit II° pferden, des sovil zu fusse und zyhen zu dem von Blawen gen Peczschaw und zihen auf euch adir die von Eger. Dorumb wollet ewer sach in acht haben und das von stund an den von Eger auch zu wissen thuen, sich darnach auch haben zu richten. Bu[rian] Herr von Gutenstein]. Und so ir erfurt, so sy wieder gein Pilsen zyhenn wolten, so liest mich das bey tag und nacht bei einem reytenden Boten wissen. Sollichs han ich ewer erbern weisheit nicht verhalden wollen. Datum am Dinstag frun eylende nach Urbani anno etc. Mates Slick. LXXVIII. (Nadpis): Den etc. Burgermeister und Rat der Stat Eger etc. Z opisu v archivu zem. v Praze; orig. v Chebu. [1478.] 16. června. V Budějovicích. Václav Lhotský ze Zásmuk oznamuje p. Vokovi z Rosenberka, že 245. odsud i z Plzně poslali ke králi dobré lidi, poněvadž jim král ſuherský] neplatí, aby vzali od něho odpuštění a jakmile se po- slové vrátí, že hned s některými dobrými lidmi chce přijeti a vstoupiti k němu do služeb. Ex Budweyz fer. IIII. post Viti. (Bez roku.) Archiv čes. X. 28 č 992. — Vydavatel Dr. A. Rezek zařa- ďuje list do r. 1479., srj. však s tím list č. 243 z t. r. z 21. května. 1478. 30. září. V Budíně. V konečné smlouvě o pokoj mezi králi Matiášem a Vladislavem a královstvím českým i uherským, připomíná se v jednom článku, „že ubezpečenství dostatečné má učiněno býti na zachovánie a ne- 246. 26*

Strana 204
204 1467. mstěnie měst Plzně a Budějovic v Čechách, Hradiště a Uničova v Moravě, a to podle zdánie králuov na sjezdu JMí a podle toho, jakožto ta města žádati budú.“ Dáno v Budíně ve středu na Je- ronyma l. 1478. Palacký, Archiv IV. 493. — V témž smysle jest to též usta- noveno v smlouvě nové mezi oběma králi 1478 d. 7. pros. v Olo- mouci. Palacký, Archiv V. 384. 1478. 5. listopadu. 247. Konšelé činí konečné rozhodnutí ve sporu o statek pozůstalý po Apoleně Myslínské. My purkmistr a konšelé města Nového Plzně vyznáváme —, že jakož byla nesnáz — vo duom, kterýž leží vedle Matěje Formana s jedné a Václava tesaře strany druhé, mezi Mikulá- šem Myslínským a Janem Štolcarem i sirotky Appollony, man- želky Myslínského, — takže před námi v plném súdě stáli, žaloby proti sobě činiece, a my vyrozuměvše jich žalobám —, podali jsme jim dobré lidi —, aby o to mohli přátelsky smlu- veni býti, a oni sobě — ubrmany — volili, Mikuláš Myslínský — Mikuláše Urlicha a Mikuláše Kačičku, a Jan Štolcar s sirotky Václava Špatného a Vávru Pšeničku, tak že ti dobří lidee a ubrmané k jich prosbě — mezi nimi rokovali, chtiece je přá- telsky smluviti a stranám — toho se přijieti nezdálo. A my chtiece vždy rádi, aby přátelská smlúva mezi nimi byla, toho jsme jim podali, chtie-li na nás — o to přestati. A oni na to potaz vzavše obě straně, toho na nás přestaly tak, že jsme mezi nimi přátelskú výpověď učinili —, aby Mikuláš Myslínský Janovi Štolcarovi a těm sirotkóm z toho domu — čtyřidceti kop vydal, a jiné všecky věci a záštie, kteréž mezi sebú měli, — věrně a pravě mezi nimi minuly —. To Mikuláš Myslínský a Jan Štolcar i Barbora manželka jeho, majíc plnú moc od bratra jejieho v plné raddě jí od něho danú, což se jeho dielu také dotýče, dobrovolně z vobú stran přijeli, vděčni jsúce a to slíbily obě straně věrně — držeti a ničímž sobě viece nespomínati. A na to obě straně v plném súdě památné daly. Actum anno etc. LXXVIII°. fer. V. post festum Omnium San- ctorum. Z knihy soudní 2 f. 223. Viz vypsání sporu o závěť Apoleny Myslínské r. 1493. 23. října.

Strana 205
1478. 205 1478. 20. listopadu. Poručníci závěti Jana Tomáška učinili řádný počet před radou, 248. kteráž je tímto zápisem ze vší povinnosti propouští. My purkmistr a konšelee města Nového Plzně známo či- níme —, že předstúpivše — do naše plné raddy Vít Súkeník a pí Kateřina Smilová, jakož nebožčík Jan Tomášek spolumě- štěnín poručníky kšaftem zdělal Smila řezníka a Víta Súkeníka nebožky Anidčky, dcery své, a jí některý statek odkázal, ze- ména lúku, zahradu, se dvě postely rúcha, dva pasy střiebrná, eden větčí a druhý menšie, dvě sukně, jednu červenú a druhú zelenú a plášč černý, takovým to obyčejem, jest-li že by táž Anidčka prve umřela, než-li by let svých došla, tehdy aby za- hrada zase spadla na sirotky Jana Tomáškovic a lúka i jiné věci na skutky milosrdné, jakož pak ta lúka prodána jest za CXXX kop, rúcho ložní za XVIII k., dvě sukně za 7 k., plášt za 2 k. a za 20 gr., větší pás za XII k. a menší pásek za 2 k. a za XXIIII grš. Jakož pak Smil řezník ty všecky věci k sobě byl vzal a penieze vydával, a pí Kateřina Smilová po smrti nuže svého s Vítem Súkeníkem v plné raddě počet udělali z těch peněz, že jsú jie na dielo kostelnie obrátili, jakož pak šíře v registřích kostelních zapsáno stojí, krom že z těch peněz láno jest do školy X k., aby za to kopa platu kúpena byla — a žáci za to mají každý pátek budúcně vo poledne tenebre zpí- rati a druhých X kop chudým za sukno i za jiné potřeby roz- láno jest skrze Víta Súkeníka a to za duši Jana Tomáškovic za jeho přejší. A my znajíce to, že jsú řádný počet učinili a tomu všemu losti se stalo, pokudž jsú ti poručníci učiniti měli a že jsú y penieze úplně — vydali, počet jsme od nich přijíeli a jie sme — propustili —, tak že Vít Súkeník a pí Kateřina Smi- ová — ani od sirotků — ani od jiného člověka nemají upomí- ranie býti — Actum anno domini M' etc LXXVIII. fer. VI. post Elizabeth. [Nadpis]: Quitancí Víta Súkeníka a paní Kateřinu Smi- ovu [sic]. Lib. empt. 212 f. 19. b. 1479. 25. července. V Olomouci. Král Vladislav přijímá obec m. Nov. Plzně v svou poddanost a sli- 249. uje jim ničím zlým nevzpomínati předešlého jejich chování, za-

Strana 206
206 1478. chovati je při víře jejich a potvrditi jim privilegie, od předešlých panovníkův udělené My Vladislav, z božie milosti král český, markrabie mo- ravský, lucemburské a slezské knieže a lužický markrabie etc. Oznamujem tiemto listem všem, jakož opatrní purkmistr, kon- šelé i všecka obec města Nového Plzně, v některých ruozni- cech jsúce vedle některých měst a pánuov s najjasnějším krá- lem Jiřím, předkem naším šťastné paměti, i vzali sobě za pána najjasnějšie knieže, pana Mathiáše, uherského a českého krále etc, bratra a přietele našeho milého, a v té poddanosti Jeho Milosti trvali až do této chvíle, že pak my o ty ruoznice a ne- snáze, kteréž jsú byly mezi námi a již psaným bratrem naším Jeho Milostí, smluvili jsme sě bratrsky a přátelsky, tak že Jeho Milost nám jest propustil již psané purkmistra, konšely i obec města Plzně z závazkuov, kterýmiž jsú byli Milosti Jeho zavá- záni a oni nás za krále českého, pána svého dědičného, jsú přijali a nám povinnost jakožto králi českému, pánu svému dě- dičnému, učinili, my pak hlediece k již psanému srovnání, kteréž máme s již psaným bratrem naším Jeho Milostí a hle- diece také k tomu, že oni nás za krále českého, pána svého dědičného, vzali, všecky věci, kteréž jsú sě v těchto válkách za předka našeho nebo za nás stali, odpúštieme jim všecko milo- stivě, slibujíce slovem našim královským a tiemto listem za nás i za naše budúcie krále české, již psaným purkmistru, kon- šelóm i vší obci města Plzně, nynějším i budúcím, že my ani poddaní naši jim toho v řeči ani v skutku ničímž zlým zpomí- nati nebudem, a jestliže by kto z poddaných našich chtěl jim to čím zlým zpomínati, nebo na ně proto sahati, toho nemáme na ně dopúštěti, ale máme a povinni budem, je v tom jakožto naše poddané zbraňovati a obhajovati. Také máme a slibujem za nás i za naše budúcie krále české, je při vieře křesťanské, v kteréž trvají, zachovati, a k tomu také máme a chcme jim potvrditi všech práv a svobod, privilegií, kteréžto sú jim dány od předkuov našich, ciesařuov římských a králuov českých, pánuov jich dědičných, a k tomu také nemáme aniž budem které novoty začínati, aniž komu dopustíme proti řádu a oby- čeji jich starodávniemu, čehož jest za předkuov našich nebylo, ale budem a máme sě k nim mieti jako král a pán jich dě- dičný a milostivý. Tomu na svědomie pečeť naši královskú kázali sme přivěsiti k tomuto listu. Dán v Olomuci v neděli na den svatého Jakuba Velikého, apoštola božieho, léta božieho

Strana 207
1479. 207 tisícieho čtyřistého sedmdesátého devátého, královstvie našeho léta osmého. JNa ohybu v pravo]: Ad relacionem domini Benessii de Waytmillle etc, magistri monete Moncium Cuthne. [Na rubu]: Rlegistrajta. List. perg. v museu plzeňském 378/245 73, s visutou pečetí na proužku, s 5 znaky zemskými. Na proužku pospod starým písmem: List Holomutské smlúvy. Starší sign. N. 28. Opis ve Stehl. knize priv. měst. f. 103b. a u Tannera. Regest u Plachého Pam. Plz. 54. 1479. 6. října. Fil. Juniš zapisuje manželce své 150 k. na domě svém. My purkmistr a konšelee města Nového Plzně, známo či- níme —, že Filip Juniš, spoluměštěnín náš — zapisuje pí Anně, manželce své puol druhého sta kop gr. na domu svém, ) kterýž leží vedle Bernarta Točníka a Petra Pizdy, a na dvoru svém, vedle Filipa sladovníka v škvrňském předměstí a vedle Jana Koželuha — takovým obyčejem, jestli že by nadepsaný Filip prve umřel, než-li pí Anna , aby z statku jeho bez překážky dědicuov jeho puol druhého sta kop gr. vzala napřed; pak-li by jí pán buoh prve neuchoval —, tehdy těch puol druhého sta kop gr. má zase na něho spadnúti beze všie odpory. Actum fer. IIII. post s. Francisci a. etc LXXIX . 250. Lib. empt. 212 f. 20b. 1480. 28. ledna. Obec se vydlužila 200 kop gr. a zastavila některé své vsi. My purkmistr a konšelee města Nového Plzně, známo či- níme —, že jakož nebožčík Petr Karkoš byl puojčil k obci CC kop gr. takovým obyčejem, dokudž by jemu ty penieze nebyly zase oplaceny, že má svobodně v svém domu2) seděti a žádných poplatkuov ani které berně platiti, jakož pak potom páni i obec Václavovi Kolešovskému některé své vsi sstúpili, aby těch CC kop gr. na těch lidech vybieral až do vyplněnie té summy nadepsané, tak že Václav Kolešovský vybrav summu nadepsanú, počet z toho učinil pánóm za Ondřeje Hořovského t. č. purkmistra a po počtu zuostal dlužen V kop a XXI gr., kte- 251. 1) Jest to dům na náměstí v IV. čtvrti č. 203, Točníkův byl č 204. a Pizdův č. 202. 2) Petr Karkoš držel dům č. 94. v I. čtvrti, od r. 1476. byl v držení jeho Václav Kolešovský.

Strana 208
208 1479. réžto vydal Erhartovi 1) súkeníkovi t. č. purkmistru a páni jeho kvitovali a propustili ze všech berní zadržalých na domu Kar- košovském i s tú bernie, na kteréž seděl Jan Fegal1) a Václav Chrt. 1) Actum anno etc LXXX° feria VI. ante Purificacionem s. virginis Marie. Lib. empt. 212 f. 21. b. 1480. 24. dubna. 252. Ondřej Oremus z Prahy s manželkou svou, Reginou z Kolína n. L. prodávají richtářství v Nové Plzni se všemi příslušnostmi obci města Plzně za 1200 zl. uherských a dávají obci též všechny listy královské (13), na richtu udělené. My Ondřej Oremus z Prahy a Regina z Kolína nad Labem, manželka jeho, vyznáváme tiemto listem obecně přede všemi, kdež ten nebo čtúce slyšán bude, že s dobrým naším rozmy- slem a s zdravým přátel našich i jiných dobrých lidí potazem ta všecka práva naše, majestáty a zápisy ciesařské a královské, kteráž nám k richtářství v městě Novém Plzni přislušela jsú a přislušejí, nebo kterakkoli přislušeti by mohla a jmenovitě zápis první, jímžto najjasnější král Jan, český a polský, a hrabě lucemburský etc, zapsal jest a k dědictví navrátil rychtářstvie plzenské s právem panským i se všemi jeho příslušnostmi Konra- dovi Junošovu, měštěnínu pražskému a jeho dědicóm i také dědi- cóm Fridricovým, kteréžto rychtářstvie byl jest týž král Jan témuž Konradovi prve otjal2); druhý zápis, kterýmžto týž král Jan trhu toho a prodaje, kterýž se jest stal o rychtářstvie plzeňské mezi Konradem Junošovým a Fridrichem, někdy měšťany pražskými, s jednee a Tyrmanem, měštěnínem horským, s strany druhé, potvrdiv témuž Tyrmanovi a jeho dědicóm budúcím, připsal jest jim k tomu clo, tudiež k témuž rychtářství příslušnee;3) item zápis najjasnějšieho ciesaře Karla, vždy rozmnožitele říše a krále českého etc, jímžto Jeho Milost zápisu toho krále Janova, Konradovi Janošovu a Fridricovi svědčícieho, potvrditi jest ráčil Petrovi a Janovi, řečeným Leymwater, a všecko právo k tomu na ně přenesl; 4) item zápis najjasnějšieho krále Václava, řím- ského a českého etc krále, kterýmžto Jeho Milost rychtářstvie města Nového Plzně i všecko právo jeho na Henrycha ze Dvora 1) Tito uvedení byli konšely r. 1478—79. 2) Viz Listář I. č. 8, list tento se nezacho al 3) Viz Listář I. č. 28. z r. 1327. 26. prosince, nikoliv z r. 1328, jak omylem tam udáno. 4) Listář I č. 80. z r. 1360. 8. června.

Strana 209
1480. 209 a na jeho dědice přenášie mocně;4) item zápis najjasnějšieho krále Zikmunda, krále českého, jenž tehdáž ještě ciesařem nebyl, jímžto Jeho Milost Václavovi a Ondřejovi bratřím, rychtářóm města Nového Plzně, i panie Regině, manželce téhož Ondráčka, všech práv, privilegií a listuov, kteréž jich předkové na teež rychtářstvie města Nového Plzně měli jsú od téhož krále Zik- munda, předkuov, králuov českých, potvrditi jest ráčil;5) item zápis najjasnějšieho císaře Zikmunda, prve psaného krále českého etc, kterýmžto Jeho Milost výš dotčené Regině rychtářce, téhož rychtářstvie plzenského potvrditi jest ráčil; 6) item list a kšaft již psané Reginy, jímžto poručila jest a otkázala rychtářstvie plzenské Ondráčkovi, muži svému a Albrechtovi z Týnce, se- střenci svému; 7 item zápis téhož ciesaře Zikmunda, kterýmžto zápisu toho, kterýž jest prve Jeho Milost na to rychtářstvie plzeňské vydal, Václavovi a Ondřejovi bratřím, i také kšaftu toho výš dotčené Reginy rychtářky, jim potvrdil jest;8) item list smluvní o teež rychtářstvie mezi Albrechtem z Týnce a On- dřejem často psaným z Hodušic, rychtářem v Novém Plzni;9) item list a kšaft téhož Ondřeje, rychtáře plzenského, jímžto dává mocně panie Lucii, dceři své a otkazuje často jmenované rychtářstvie plzeňské; 10) item zápis najjasnějšieho krále Ladi- slava, uherského a českého etc. krále, kterýmžto Jeho Milost všech zápisuov a listuov, od předkuov Jeho Milosti na často- psané rychtářstvie prošlých a svědčících, potvrditi jest ráčil Buškovi z Hřešihlav a panie Lucii z Hodušic, nahořepsané jeho manželce;11) item zápis najjasnějšieho krále Jiřieho, krále če- ského etc, jímžto Jeho Milost trhu toho mezi námi a Buškem nadepsaným o rychtářstvie výš psané plzenské učiněného, nám potvrditi a k tomu plnee své povolenie dáti ráčiv, všecko právo, i zápisy a listy na to svědčície, na nás přenésti jest ráčil; 12) item zápis poslední najjasnějšieho kniežete a pána pana Vla- dislava, krále českého a markrabie moravského etc, pána na- šeho milostivého, kterýmžto Jeho Milost všech zápisuov, od předkuov Jeho Milosti na častopsané rychtářstvie plzenské pro- 4) Listář I. č. 139 z r. 1382 d. 10. ledna. 5) Listář I. č. 281 z r. 1425. 17. list 6) List tento se nezachoval. 7 Listář I č. 345. z r 1425. 31. ledna. 6) Listář I. č. 347, z r. 1435. 21. dubna. 9) Listář I. č. 363 z r. 1442. 22 února; druhý list č 364 z t. r. 9. března se neuvádí 10) Listář I. č. 402 z r. 1450. 3. října; vynechána smlouva z r. 1456. z 19. března č. 37. 11) Viz č. 46, z r. 1457. 27. června. 12) Viz č. 10 . z r. 1462 1. července; ale vynechán list č. 96. z r. 1461. z 21. list., jímž Oremus koupil richtu. 27

Strana 210
210 1480. šlých a svědčících, milostivě nám potvrditi jest ráčil,14) jakož pak tíž zápisové a listové všickni již vypsaní to všecko plněji a šíře v sobě zavierají a svědčie, dali jsme dobrovolně i mocí tohoto listu s naší plnú a svobodnú dobrú volí dáváme opatrným pánom, purkmistru a konšelóm, i všie obci města Nového Plzně, nynějším i budúcím, moc i právo naše všecko, kteréž jsme k již jmenovaným majestátóm, zápisóm a listóm, k rychtářství, k domu i lúce jměli, sobě tu již, ani dědicóm svým a budúcím nic ne- pozuostavujíc, na teež město a měšťany i jich budúcie přená- šejíce a sami se zápisuov i všech listuov vyš dotčených a rych- tářstvie v nich zapsaného a domu i lúky se všemi našimi bu- dúcími zbavujem a otřiekáme, nebo nám již za to za všecko od týchž měšťan plzenských dvanádcte set zlatých uherských na zlatě, na rázu i na váze pravých a dobrých, dáno jest a za- placeno úplně. A jestliže by se ještě kteří listové takoví kdy zjevili, ješto by se rychtářstvie toho častopsaného dotýkali, buďto královští nebo městští, nebo jiní kteřížkoli tak s visutými jakžto s přitištěnými pečeťmi, ty všecky takové listy i s právem jich, jakožto nám příslušnee, kvitujem a věčně moříme, tak aby proti měšťanóm plzeňským a jich městu věčně moci ani práva neměli ižádného, nebť ižádný k nim práva ani které spravedl- nosti již dále nemá, než oni plzeňští měšťanee a jich město. Na potvrzenie i budúcí paměť toho, my Ondřej Oremus a Re- gina manželee svrchupsaní, pečeti naše vlastnice dali jsme k tomuto listu přivěsiti dobrovolně, prosivše urozeného pána pana Jana z Říčan a z Hrádku, urozených panoší, Jindřicha Amchy z Borovnice a Arnošta z Věžník, že jsú také pečeti své dali jim bez škody na svědomie podlee nás přivěsiti k témužto listu, jenž jest dán léta od narozenie syna božieho tisícieho čtyřistého osmdesátého, ten pondělí po svatém Jiří. Listina perg. v museu plz. 393 235 + 48, s pěti visutými pe- četmi na proužcích. První Oremusova, ve štítě uprostřed vystupující břevno, uprostřed nad štítem přilba z příma hledící s křídlem, opis nezřetelný; druhá Reginy má ráz vyloupnutý a zbyla pouze míska; třetí Jana z Ríčan, ve štítě tři jetelové lístky (2, 1), stopkami ve středu se dotýkající, opis minuskulní: Sigil. Johannis .... czan — čtvrtá Amchova, ve štítě koňský hřebelec o pěti zubech s násadou dolů obrácenou, nad štítem uprostřed přilba s týmž hřebelcem pěti- hrotým, opis minusk.: S. Jindrzich — z Borownicz; pátá Arnošta z V., ve štítě psí hlava s krkem, nad štítem kolčí přilba s třemi kvítky . . v pravo obracenými, opis minusk.: . . . arn .. . — z wiezn 13) Viz č. 233 z r. 1477. 26. října.

Strana 211
1480. 211 Na rubu listiny poznamenáno: Ondřej Oremus prodal richtářství pá- nům města Plzně, 1480. Nov. sig. N. 92. Otištěna u Hrušky, Pa- mětní kniha str. 56. 1480. 28. dubna. V Praze. Vladislav dává svolení své k trhu, kterým město Plzeň koupilo 253. richtářství od Ondřeje Oremusa z Prahy a Reginy z Kolína n./L. manželky, za 1200 zl. uher., se vším příslušenstvím. My Vladislav, z božie milosti král český, markrabie mo- ravský, lucemburské a slezské knieže a lužický markrabie etc. Oznamujem tiemto listem všem, že přistúpili jsú před nás ně- kteří měštěné města našeho Nového Plzně, věrní naši milí. a zpravili jsú nás, kterak jsú učinili smlúvu a trh s volí a roz- kázáním opatrných purkmistra, konšeluov i všie obce téhož města Nového Plzně, věrných našich milých, s slovútným On- dřejem Oremusem z Prahy, věrným naším milým, a Reginú, manželkú jeho z Kolína nad Labem, nábožnú naší milú, o rych- tářstvie tu v Plzni i o jiné příslušnosti k témuž rychtářství při- slušejície, a o duom tu v Plzni a o lúku, tak že jsú to od téhož Ondřeje a Reginy, manželky jeho, všecko právo jich kú- pili, za dvanácte set zlatých uherských, dobrých, a týž Ondřej s Reginú, manželkú svú, že jsú jim to právo své i všecky listy, kteréžto jsú měli, předkuov našich králuov českých, i také všecky jiné listy, ješto měli na to rychtářstvie, týmž purkmistru, konšelóm i všie obci jmenovaného města Plzně vydali, a na ty všecky listy a na své právo udělali jim list dobré vuole na pargameně s visutými pečeťmi vedle řádu a obyčeje země české, jakož pak ti všickni listové ty věci šíře a světleji v sobě držie a zavierají, i prosili jsú nás svrchupsaní měštěné, aby- chom jim k tomu trhu povolenie naše dáti, a toho potvrditi ráčili. My v tom znajíce jich slušnú prosbu i také pro jich věrné služby, kteréž nám činie a potom aby tiem lépe nám mohli a měli slúžiti, s dobrým rozmyslem a raddú věrných našich, mocí královskú, již psaným purkmistru, konšelóm i obci, svrchudotčeného kúpenie i také všech listuov, předkuov našich, králuov českých šťastné paměti, kteréžto mají na to rychtář- stvie, i všech jiných listuov svědčících na též rychtářstvie, se všemi jeho příslušnostmi, ve všech kusiech, článciech a klau- sulech tak, jakoby tuto slovo od slova vepsány byly, potvrdili jsme a tiemto listem potvrzujem, k tomu povolenie naše dáva- jíce a je při tom zuostavujem milostivě, všecko právo těmi 27*

Strana 212
212 1480. všemi listy svědčície, na již psané purkmistra, konšely i všecku obec tiemto listem převodiece a přenášejíce tak, aby oni to rychtářstvie se všemi jeho příslušnostmi, poplatky a puožitky i také ten duom a lúku měli, drželi a toho požívali bez našie, budúcích našich králuov českých i všech jiných lidí všeliké překážky, dědicsky, a to nynie i po věčné časy budúcie. A jestli že by kdy kteří listové, nebo zápisové buďto předkuov našich, králuov českých, nebo kohožkolivěk jiného byli nalezeni nebo optáni kde u koho, což sě dotýče již psaného rychtářstvie s jeho příslušnostmi, i také domu a lúky, ty všecky listy kazíme, mo- říme a v niveč obracujem tiemto listem, tak aby žádný neměl ani mieti mohl moci ani práva těmi listy proti tomuto našemu listu, i také proti všem svrchudotčeným listóm týmž Plzenským i jich budúcím ve všech svrchupsaných věcech zmatku a pře- kážky činiti, ale vždy oni při těch všech věcech dědičně a bu- dúcně aby zachováni byli, přikazujíce podkomořiemu našemu i jiným všem úředníkóm našim, nynějším i budúcím, aby již psaným purkmistru, konšelóm i vší obci častopsaného města Plzně, nynějším i budúcím, v držení a požívání již psaného rychtářstvie se všemi jeho příslušnostmi, i také s domem a lúkú, nepřekáželi ani překážeti dopúštěli, jinak toho nečiniece a to pod uvarováním hněvu našeho i budúcích našich králuov če- ských. Tomu na svědomie pečeť naši královskú kázali jsme přivěsiti k tomuto listu. Dán v Praze v pátek před svatými Fi- lippem a Jakubem, apoštoly božími, léta božieho tisícieho čtyři- stého osmdesátého, královstvie našeho léta devátého. [Na ohybu v pravo]: Ad relacionem d. Samuelis de Hradek et Waleczov, regni Boemie succamerarii. [Na rubu]: Rlegistrajta. Orig. perg v museu plzeňském 558 300 † 88, s menší misk. pečetí na červ.-bílých hedb. tkanicích, s pěti znaky zemí koruny české. Na rubu listiny rukou 15. stol. připsáno: List povolení a potvrzení královské na richtářství. Vladislav 1480. Starší signatury N. 7., pak N. 49., nov. sig. 91. Hruška, Pam. kniha 57. 1480. 24. května. 254. Jan Panuška pojišťuje rukojmím, kteří ručili za něj Sigmundovi z Truclar za 300 kop sumu tuto na všem statku svém. My purkmistr a konšelee města Plzně Nového, známo či- níme, že — Jan, syn Panuškuov, vyznal před námi, jakož Do- minik z Ujezda, purkrabie na Švihově, s jinými dobrými lidmi

Strana 213
1480. 213 za něho a za jiné sestry a bratra rukojmie jest za CCC k. k Sigmundovi z Truclar, jest-li že by pán buoh jeho dřieve toho dluhu vyplněnie neuchoval, aby ti rukojmie mohli se tiem statkem nebožce Panuškovém vyvaditi a vypraviti — Actum anno etc LXXXmo f. IIII. post Pentecosten. [Nadpis]: Oznámenie o IIIC k. od Jana syna Panuošky. Lib. empt. 212 f. 22b. 1480. 2. června. Sigmund z Tryclar přijal od sirotků po Janu Panoškovi 300 k grš. za díl manželky své Anny, dříve manželky Panoškovy. 255. My purkmisr a konšelee města Nového Plzně, známo či- níme —, že — Sigmund z Tryclar vyznal před námi, že jakož nebožka pí Anna, manželka jeho, své právo, kteréž jest měla po Janovi Panoškovi muži svém a diel svój, kterýž jest měla v tom statku, dobrovolně zdala a jemu zapsala; to právo a ten diel svój — Sigmund — propustil — sirotkóm Janovým Pa- noškovým tak, že Sigmund — ani žádný jiný jménem jeho — nemá žádné zřenie jmieti k těm sirotkóm —, a za to své právo a svój diel — Sigmund z Tryclar vzel — tři sta kop grš., a na to jemu sirotci list udělali s rukojměmi, že jemu ty pe- nieze mají ve třích letech vyplniti — Actum anno et die, feria VI. post Corporis Christi M'CCCC'LXXX". Lip. empt. 212 f. 22. 1480. 23. června. (V Plzni.) Obec m. Plzně dluhuje 80 kop gr. míš. Marketě, vdově po Miku- 256. láši Hekalovi, a dětem jejím, Jankovi a Lucii. My purkmistr a konšelee i všecka obec města Nového Plzn, jistci dluhu podepsaného, a my Jíra mečieř, Jan Fegal, Václav Kolešovský a Jaroš kramář, měšťané Plzeňští, rukojmě jich s nimi a za ně, vyznáváme tiemto listem obecně přede všemi, ktož jej uzřie nebo čtúce slyšeti budú, že jsme dlužni pravého a spravedlivého dluhu osmdesáte kop grš. míš., dobrých střiebrných, obecně berných, aneb za tu summu zlatých uher- ských, nebo rýnských na zlatě, na rázu i na váze, dobrých a pravých, po čemž toho času plněnie zlatí puojdú a platiti budú, poctivé ženě Marketě, manželce nebožce Mikuláše Hekala, Jankovi a Luciji dětem jeho, i tomu každému, ktož by tento list

Strana 214
214 1481. jměl s jich dobrú vuolí, takovýmto obyčejem, že nadepsaná Marketa Hekalová i s těmi dětmi, mají prázdni a svobodni býti ode všech bernie a placenie a všech jiných poplat- kuov i ponócek, kteréž jsú koli prve k městu platili, tak dlúho a dotud, dokudž by nám oni, nebo my jim též zase ne- dali puol léta napřed věděti, buďto při sv. Jiří anebo při sv. Havle. A když bychom tak sobě dali puol léta napřed věděti, tehdy tak po napomenutie a po puol létě pořád zběhlém, máme [atd. Obvyklá forma výplaty, ležení a braní základů jako č. 223. Ležení buď v Plzni, aneb v městě na čtyři míle v okolí.] Tomu ku pevnosti — pečeť naši městskú i my rukojmie — své jsme vlastnie pečeti — přivěsili k tomuto listu dobrovolně, jenž jest dán i psán léta od narozenie syna božieho tisícieho čtyřstého osmdesátého, v pátek před sv. Janem Křtitelem božím. Listina perg. prostřižená 390 163 + 24, v museu plzeňském: pečeti chybí. Sig. nov. N. 318. 1480. 13. října. 257. Pí Anna, vdova po Prokopu Rešovi, zapisuje manželu svému Sig- mundovi z Truclar všecken statek svůj. Purkmistr a konšelee města Nového Plzně známo činíme , že — pí Anna, nebožce Prokopova Rešova manželka vy- znala —, že — zapisuje všecken svój statek — před malickú branú, totižto dvuor, sad, dědiny, lúký, vinici i jiný statek — Sigmundovi z Truclar, manželu svému, aby on jím vládl — bez překážky — pí Anny i všelikého člověka, krom že pí Anna Rešová sobě vymínila duom, v kterémž sedí a dva pivovára, aby ona s tiem učinila —, buďto za zdravého života i na smrtedlné po- steli, vedle své vuoli —, krom té lúky Oldřichovské, kterúž pí Anna má do života požívati a po smrti její — má spadnúti na kostel sv. Bartoloměje v Plzni —. Acta sunt hec et scripta fer. VI. ante s. Galli anno etc LXXX°. [Nadpis]: Resignacio domine Anne Ressonisse omnium ho- norum Sigismundo marito eius. Lib. empt. 212 f. 22. 1481. 7. března. 258. Pí Anna Rešová vdova a Sigmund z Truclar, manžel, postupují si na vzájem statky své. Purkmistr a konšelee města Nového Plzně žnámo činíme , že — paní Anna Rešová — sstúpila všecken svój — stakte

Strana 215
1481. 215 panu Sigmundovi, manželu svému, s takovúto vymienkú, že tiem vším statkem — tak dobře mocna býti má — jakožto manžel její, — a vymienila sobě puol druhého sta kop, aby — moc měla to dáti a odkázati, komuž by chtěla —. Týž Sigmund — vyznal se, že — sstúpil všecken svój statek — paní Anně Re- šové, manželce své, aby oni spolu toho statku obojieho uží- vali — až do smrti —, krom že Sigmund — sobě vymienil čtyři sta kop grš. — A na to dali památné. Actum anno dom. M CCCC'LXXXIme fer. IIII. ante s Georgii pape. Lib. empt. 212 f. 23. 1481. 5. dubna. V Praze. Král Vladislav potvrzuje cechu řeznickému v Plzni privilegium krále 259. Jiřího ze dne 8 dubna 1459. (viz čís. 59.) a dává svolení, aby si volili ze středu svého starší, kteří by kárali a trestali ty, kdo by se provinili proti pravidlům pořádku jejich. Wladislaus, dei gracia Bohemie rex, marchio Morauie, Lucemburgensis et Slesie dux ac Lusacie marchio etc. Notum facimus tenore presencium vniuersis. Etsi regie serenitatis cle- menciam peticiones fidelium decet fauorabiliter exaudire, illorum tamen supplicibus precibus sue mansuetudinis aures solet in- clinare benignius, qui ad honesta purum habentes respectum, nostram inplorant graciam sibi impartiri. Sane itaque maiestati nostre nomine carnificum ciuitatis nostre Nowe Plzne, fidelium nostrorum dilectorum, humiliter extitit supplicatum, quatenus infrascripta priuilegia, ipsis a diue memorie serenissimis, Jo- hanne et Georgio, Bohemie regibus, predecessoribus nostris, data et concessa, approbare, innouare et nostre confirmacionis munimine roborare, de innata nobis benignitate graciosius dignaremur, quorum tenores sequuntur in hec verba: [Následuje doslovné znění listu kr. Jiřího z 8. dubna 1459 v Chebě, viz č. 56. Nos igitur peticionibus huiusmodi, ut pote racionabilibus atque iustis, fauorabiliter inclinati, non per errorem aut improuide, sed animo deliberato, sano accedente fidelium nostrorum con- silio, auctoritate regia et ex certa sciencia supradicta priuilegia in omnibus et singulis eorum articulis, punctis et clausulis, necnon omnes alias litteras, libertates, gracias, consuetudines, seu jura, per quoscunque predecessores nostros, reges aut alios cuiuscunque condicionis, preeminencie siue status extiterint, ipsis

Strana 216
216 1481. tradita et concessa, de quibus docere quouis modo poterint per legittima documenta, innouamus, approbamus, et pre- sentis scripti patrocinio graciose confirmamus, cupientes preterea, prefatos carnifices vberiori gracia consolari, damus, concedimus et largimur ipsis facultatem, auctoritatem et pote- statem, vt ipsi inter se aut eorum artificii seniores, quos ad hoc elegerint, singulos, qui pro tempore fuerint, de ipsorum numero et artificio excedentes seu delinquentes contra ea dumtaxat, que eorum concernunt artificium, corrigere et punire iuxta eiusdem artificii privilegia et consuetudinem hactenus obseruatam possint et valeant omni impedimento procul remoto. Nulli ergo omnino hominum cuiuscunque status aut condicionis existat, liceat hanc nostre innouacionis, approbacionis, confirmacionis et indulte gracie paginam infringere, aut ei quibusuis ingenio, seu colore quesito ausu temerario contraire, in quantum indi- gnacionem nostram grauissimam voluerint arcius euitare. In quorum fidem et robur has nostras litteras fieri et regalis nostri sigilli iussimus appensione communiri. Datum Prage die quinta mensis Aprilis, anno domini millesimo quadringentesimo octua- gesimo primo, regni nostri anno decimo. [Na ohybu]: Ad mandatum domini regis. [Na rubu]: Rlegistrajta. Listina pergamenová, u společenstva řeznického v Plzni, upro- střed vlhkostí značný kus vypadlý, visutá znaková pečeť na hedbávné červenobílé šňůře visící. — Opis u Tannera. 1481. 13. dubna. V Praze. 260. Král Vladislav potvrzuje obci m. Nov. Plzně všechna privilegia a zejména zlatou bullu cís Sigmunda. My Vladislav, z božie milosti král český, markrabie mo- ravský, lucemburské a slezské knieže a lužický makrabie etc. K věčné paměti. Vyzdviženi jsúce na stolici královského po- výšenie všemohúcieho Pána Boha milostivostí, tehdy tvrdíme a upevňujem naše královské duostojenstvie, když ustavičnú péči máme o poddaných našich, aby v užitciech šťastně roz- mahati sě mohli a šířili sě, a poněvadž město naše, Nový Plzeň, mnohými milostmi, dary, privilegími, právy a svobodami jest obdarováno a ozdobeno, od najjasnějších předkuov našich, králuov českých šťastné paměti, my pak hlediece k vieře a stá- losti téhož města a obyvateluov jeho, v kteréžto sě nám za-

Strana 217
1481. 217 chovává s obyvateli svými, a potom tiem lépe aby mohlo a mělo sě k nám v vieře a stálosti zachovávati a nám slúžiti, jakožto králi českému, pánu svému dědičnému, čímž nás teež město s obyvateli svými milostivějšieho k sobě pozná, i jsúce prošeni od některých měšťan již psaného města Nového Plzně jménem purkmistra, konšeluov i všie obce téhož města, věrných našich milých, abychom z milosti a dobrotivosti našie královské všech i také každých zvláště listuov, milostí, privilegií, svobod, vysa- zení, obdarování i jiných všech a všelikých práv a chvaliteb- ných obyčejuov, kteréžto najjasnější někdy předkové naši a krá- lové čeští a zvláště Jan, Karel, Václav, Sigmund, Albrecht, La- dislav, Jiří, i jiní předkové naši, králové čeští zbožné paměti, tomu městu jim dali jsú a kterýmižto je jsú obdařili, potvrditi, obnoviti a upevniti ráčili. My jsúce k prosbě jich milostivě na- kloněni, s dobrým rozmyslem a raddú kniežat, pánuov i jiných našich věrných, mocí královskú, všech a všelikých listuov, privilegií, svobod, obdarování, chvalitebných obyčejuov a k tomu všech a všelikých práv a milostí, od již psaných předkuov našich i také s listem zlaté bulle od již psaného Sigmunda, ciesaře římského a krále českého, praděda našeho, jim daných, ve všech kusiech, článciech, artikulech a klausulech tak, jakoby tuto ti všickni listové i každý zvláště a ty všecky věci svrchudotčené vepsáni do tohoto listu byli slovo od slova, obnovili jsme, po- tvrdili a upevnili a tiemto listem obnovujem, utvrzujem a upev- ňujem, již psaným měšťanóm a obyvatelóm téhož města No- vého Plzně, nynějším i budúcím, milostivě, a chtíce i túž mocí královskú utvrzujíce, aby ta všecka privilegia, listové, milosti, svobody, obdarovánie, chvalitební obyčejové a práva všelikteraká a všecka vedle toho, jakož svrchu dotčeno jest, měli pevnú, utvrzenú a nepřerušitedlnú moc a to po věčné časy budúcie, přikazujíce všem úředníkóm našim i každému a zvláště pod- komořiemu našemu, nynějšíemu i budúciemu, aby již psanee měšťany a obyvatele města Nového Plzně, nynějšie i budúcie, při těch všech a všelikterakých svobodách, milostech, obdaro- vání a práviech svrchudotčených, zachovali, jim v tom nepře- kážejíce, ani překážeti dopúštějíce po věčné časy budúcie, a to pod uvarováním těžkého hněvu, nemilosti a pomsty našie i bu- dúcích našich, králuov českých, v kterúžto nemilost, hněv a po- mstu, jestli žeby sě kto tak nezachoval, bez zmatku vpadne. Tomu na pevnosť a svědomie pečeť naši královskú kázali jsme přivěsiti k tomuto listu. Dán v Praze v pátek před květnú ne- 28

Strana 218
218 1481. dělí, léta božieho tisícieho čtyřistého osmdesátého prvnieho, královstvie našeho léta desátého. [Na ohybu v pravo]: Ad mandatum domini regis. [Na rubu]: Registrajta. List. perg. v museu plzeňském 520/297 105, s visutou menší pečetí s pěti znaky zemskými, na čeveno-bílé šňůře. Na rubu při šňůře písmem 15. století: „Potvrzení najjasnějšího knížete a pána pana Vladislava, uherského a českého etc. krále, na svobody a privilegia Starší sign. N. 50., nov. sign. naše etc., de dato v Praze 1481." N. 29. — Opis u Tannera. 1481. 29. října. 261. Srovnání mezi Uršulou Hladkovou a synem jejím Janem o dědictví. My Jan Kladrubský purkmistr, Benedikt Šefránek, Vít Sú- kenník, Ondřej Hořovský, Jíra mečíř, Jan Fegal, Jan Kumpán, Filip sladovník, Lukáš Mertlík, Martin Ovsík, Jan Ondráškuov a Václav Chrt, konšelee přísežní a měšťané města Nového Plzně, známo činieme —, jakož jest ruoznice — byla mezi — vdovú pí Oršulú Hladkovú, spoluměšckú naší a Janem Hladkem, synem jejím, o statek pozuostalý nebožce Jana Hladka, měště- nína našeho, jehožto duši pán buoh buď milostiv, tu a tak po mnohých nesnází a do Prahy pohánění před — krále Vladi- slava —, kdežto JKMt byla je poddala na súd komorní k nám do města Plzně, pak po těch všech ruoznicech a najposléz roz- kázánie se jest stalo JKMti listem a p. p. Samuelem, t. č. pod- komořie —, aby přátelskú smlúvu mezi sebú učinili, dobré lidi nestranné za ubrmany sobě vyvoliece. A tak pí Oršula — sobě volila — Prokopa písaře, Šimona Blažkova a Mikuláše Kačičku, a Jan Hladek, syn její, volil Blažka Špačka řezníka, richtáře v Plzni, Bernarta Točníka, Erharta súkeníka a Rehoře Rozse- kaného, měšťany tu v Plzni, kteřížto ubrmané k jich prosbě — v to se v raddě uvázavše a jich pře přeslyševše a ty s pilno- stí váživše, pode ctí a vierú křesťanskú a pod tú při ztracením, je rukú dániem zavázavše k držení, mocně to na sebe vzemše, — z daru božieho vyrčení takovéto mezi nimi učinili jsú: Tak aby pí Uršula Hladková z toho statku vydala — Janovi Hlad- kovi synu svému pět set kop gr. míš., anebo půl třetieho sta kop gr. bielých. A Jan Hladek — ty peníze vezma od máteře své — nemá ižádného zřenie — k statku máteře své jmieti, ani závad, súduov ani nesnáze — nečiniti až do smrti její, a při smrti pí Uršula — bude moci dáti —, komuž se jí zdáti bude,

Strana 219
1481. 219 čtyři sta kop gr. míš. — A což toho statku po těch čtyřech stech kopách pozuostane, buď toho mnoho nebo málo, — ten všeckeren statek má spadnúti na Jana Hladka — dědičně — Pakli by Jan Hladek — těch všech pět set kop gr. jemu vy- daných nezřiezeně a na marno kterak utracoval, a na dobré živnosti své jich neobracoval, a to naň dovedeno bylo, tehdy jest napřed svú čest a vieru ztratil, právo své i nápad ten dě- dičný, kterýž by od — máteře své měl po smrti její vzieti, a ten statek moci bude pí Uršula obrátiti na skutky milosrdné, nebo kam by se jí zdálo — A těch pět set kop gr. pí Oršula má jemu vyplniti na roky —, najprvé má Jan Hladek vzieti v Řezně zlatých rýn. za dvě stě kop gr., a což by tu nedostalo těch dvú set kop, má jemu hned dodati, aby bylo dvě stě kop gr., a k tomu sto kop gr. tak, že jemu nynie vyplniti má III kop gr.; it. na sv. Jiří najprvé přieštie má jemu sstúpiti u pánuov Plzenských sto zl. uher. a k tomu aby dodala, což by se na těch zlatých nedostalo až do sta kop; it. posledních sto kop gr. dáti — má na sv. Havel najprvé přieštie. A to všecko — slíbili jsú v raddě ctně a věrně — z vobú stran sobě zdržeti —, a na to obě straně památné daly. Dálo se toto se- psánie a smlúva, v kniehy městské vkladenie, ten ponděli po sv. Šimoniše a Judu [sic], apoštoluov božích, léta božieho MCCCC°LXXX" prvnieho. Lib. empt. 212 f. 23b. 1481. 31. října. Klášter Kladrubský zastavil službu nápravničí na dvoře Mirošově 262. v Kozolupech bratřím z Stachova ve 12 kop míš, a dokud by klá- šter těch 12 kop nesplatil bratřím, dotud nebudou povinni žádné služby konati. My kněz Prokop, boží milostí opat, kněz Jan, probošt v Přešticích, kněz Jan v Tuškově na Mži, kněz Alexander, i vešken konvent kláštera Kladrubského, řádu a zákona svatého Benedikta, známo činíme tiemto listem vuobecně všady, kdež by čten a slyšán byl, tak jakož povolenie máme ot najjasněj- šieho kniežete krále Vladislava, pána a pána našeho najmilo- stivějšieho, listem jeho pod jeho královskú pečetí, abychme moc měli, kteréžkoli zbožie kláštera našeho nadepsaného zastaviti i zapsati až do šesti set kop groší, a těmi penězi jich královské listy a zápisy vyplatiti ot pánuov Střiebrských i ot jiných, protož 28*

Strana 220
220 1482. my nadepsaný opat a konvent kláštera nadepsaného zastavili sme a zapsali sme a mocí listu tohoto zastavujeme a zapisu- jeme službu naši nápravničí v Kozolupech, pod Túškovem na Mži, na tom dvoře, kterýž jsú kúpili ot nebožce Miroše, ve dva- nácti kopách groší rázu miešenského, vuobec berného, dobrého, urozeným panošem Petrovi, Václavovi a Rackovi, spolubratřím z Stachova, i jich budúcím dědicóm, takovie aby nadepsaní bratřie i jich budúcí té nápravy a což k ní příslušie od stara- dávna, všemi puožitky beze všie našie přiekazy i našich budú- cích, nám i našim budúcím z nadepsané nápravy i [s] svými budú- cími ižádné služby nečiniece ani služiece vedle jiných náprav- níkuov a to tak dlúho, dokavadž bychme my, nadepsaný opat a konvent, nebo naši budúcí kláštera nadepsaného, nadepsaným bratřím a jich budúcím, dluhu nadepsaného dvanádceti kop groší rázu miešenského vuobec berného nedali a nezaplatili, buďto zlatými uherskými, rýnskými, po čem zlatí času toho plněnie vóbec platiti budú, a když bychme my jim, opat a kon- vent, nebo naši budúcí kláštera nadepsaného, dluh nadepsaný splnili nebo jich budúcím, tehda nám i našim budúcím nade- psaní bratřie i jich budúcí mají tento list navrátiti beze všie otpory a službu nám činiti i našim budúcím vedle jiných ná- pravníkóv, když by námi nebo našimi budúcími obesláni byli. Tomu všemu, což nadepsáno jest, na potvrzenie a budúcie pa- měti na svědomie naše vlastnie pečeti opatovskú a konventskú dali sme a kázali sme přivěsiti k tomuto listu, jenž psán a dán jest léta po narození syna božieho tisícieho čtyřstého osmde- sátého prvnieho, v středu v vigilii Všech Svatých. Orig. perg. v museu plz. 266/148 † 25, pečeti scházeji. Nov. sign. N. 433. 1482. 16. dubna. 263. Václav a Jan bratří, synové někdy Václ. Točníka z Křimic, při- znali se, že polovici luky řeč. Mazín, polovici dědin, chmelnice, luhú, dědictví jich pod Radčici, prodali Tůmovi Kroupovi z Nov. Plzně za 95 kop gr. čes. K tomu král Vladislav dal své svolení. Stalo se r. 1482, v outerý po sv. Tiburcii Emler, Pozůstatky II. 391.

Strana 221
1482. 221 1482. 11. července. (V Praze.) Rada Starého města pražského potvrzuje rozsudek rady plzeňské 264. ve sporu mezi Výškem z Blažčic a Benediktem Sefránkem, měště- nínem plzeňským, o věnný list. Purkmistr a rada Starého Města Pražského přiezeň svú vzkazujem. Opatrní přietelé milí! Jakož nám píšiece oznamu- jete, že takováto před súd váš pře jest přišla, že předstúpiv před vás Výšek z Blažtic, vinil jest Benedikta Šefránka, vašeho spoluměštěnína, věnným listem, 1) kterýž na jeho duom svědčí, a na některý jiný statek, pravě, že k tomu spravedlnost má, a žádal Vás, abyšte jeho podle toho listu v ten statek uvedli. Tu Benedikt Šefránek odpor učinil, že toho statku nic viec nedrží, ani držel, ani kdy užíval, než toliko že v domu sedí, kterýž jest otec jeho nebožčík koupil a zaplatil, a z toho domu že jemu chce práv býti. Podal toho Výšek na vás, abyšte to rozeznali, má-li jemu toliko z domu práv býti, čili také z jiného statku, poňavadž list jeho svědčí na ten duom i na jiný statek, kterýž jest k tomu domu přislušel. Na to jste Výškovi pověděli, že Benedikt Šefránek toliko z domu vinen jest jemu odpovie- dati, poněvadž jiného statku toho nic nedrží, ani držel, ani kdy užíval, než toliko domu. Tehdy Benedikt Šefránek na jeho ža- lobu odpor učinil takovýto: Že Výškovi bohdá nic vinovat nenie a že ten duom kúpil jest Mikuláš, otec jeho, nebožčík, a zaplatil pravým trhem, a to provedl kniehami městskými a právy vašimi, že ten duom jemu v kniehy městské třími súdy zahájenými podle práva města vašeho zapsán a vložen jest tak, jakož město vaše za pravé jmá, a Výšek ani žádný jiný proti tomu nikdy žádného odporu před těmi súdy neučinil jest. Na to Výšek odpor učinil, že pro některé nesnáze a války dědic toho statku k tomu přijíti nemohl, aby tomu byl odpieral, než že se hlásil k tomu statku za krále Ladislava a za krále Jiřieho, slavné paměti. Na to Benedikt Šefránek s přátely svými odpor učinil, že ani za krále Ladislava, ani za krále Jiřieho, slavné paměti, Výšek ani žádný jiný z toho domu jest jeho nevinil, a že za těch králuov nahoře jmenovaných, slavné paměti, ten duom jemu osvobozen a v městské kniehy zapsán a vložen, 1) Věnný list jest od Václava Pabianka, který zapisuje manželce své Kateřině na všem statku 250 k. grš. věna. Viz Listář I. č. 205. z r. 1404. 18. ledna Dům, o nějž se spor vedl, jest č. 139 v II. čtvrti na náměstí, na rohu do školní ulice.

Strana 222
222 i prvé a že do těchto válek práva šla chudému i bohatému, a svobodně k sobě do měst jezdili a jedni druhým právi byli, také že každý súd podle práva vašeho provolán bývá dvě ne- děle napřed, než-li osazen bude, ktož by k čemu kterú spra- vedlnosť a právo jměl, aby tu odpor učinil tu před těmi třími zahájenými súdy ani Výšek tiem listem, kterýž od osmdesáti let svědčí, ani žádný jiný nikdy se neohlásil, ani odpor proti tomu učinil, by které právo k tomu domu měl, nebo k jinému statku, a že bohdá tiem listem k tomu domu žádného práva nemá. Na to obě straně žádaly, aby jim kniehy čteny byly, a vyslyševše knichy, kterak ten duom prodán jest skrze předky vaše, radu i obec, Benedikt Šefránek skrze přátely své, kteříž podle něho stáli, Výškovi pověděl, že předkové vaši, kteří jsú to prodali, měli k tomu právo a spravedlnosť, a chce-li to Výšek slyšeti, že to chce okázati, kterým sú to právem prodali. K tomu Výšek odpověděl, že i to chce slyšeti. Tu Benedikt Še- fránek s přátely svými pověděl, že paní Kateřina Pabiánková, Tobiášova mátě, od kteréhož Výšek na ten věnný list dobrú voli jmá, jsúci vdovú a mocnú hospodyní i mocna toho domu a jiného statku po muži svém, svévolně nechavši statek svój s jinými některými z města vašeho vyšla jest a odběhla. A to Benedikt Šefránek s přátely svými provedli deseti svědky, do- brými lidmi, věrohodnými mužmi a ženami z vašeho města a z jiného zbožie, kteřížto lidé vzali to před vámi i před Vý- škem k své cti a vieře, k své přísaze i na svú duši, že to jinak nenie, a že jim památno a vědomo jest, že netoliko paní Ka- teřina Pabiánkova, ale mnozí jiní z mužuov a z žen, spálivše své statky dobrovolně na rynku, svévolně s bratřími za Žižky z města vašeho otběhli a pryč šli i jeli. 1) Také okázali maje- stát od ciesaře Sigmunda, 2) slavné paměti, ješto JMCská všecky ty statky, kterých jsú svévolně odběhli a otešli, mocně dal k městu vašemu, aby tiem přiekopy a zdi okolo města opra- vovali, a na užitek obecný obráceny byly; jakož pak na ten majestát i na jiné majestáty a listy a obdarovánie od ciesařuov a od králuov, pánuov vašich přemilostivých, slavné paměti, řádné potvrzení máte. Tu Výšek podal toho na vás, příleží-li to k súdu vašemu, čili nic. Na to jste jemu odpověď dali, že 1482. 1) Z návodu Vác. Korandy přišel J. Žižka do Plzně r. 1419 na konci listopadu a držel se zde až do konce března r. 1420., kdy odešel s pří- vrženci svými na Tábor. 2) Viz č. 268 z r. 1420. 19. prosince, Listář I

Strana 223
1482. 223 jste úředníci JKMti přísežní a JMt ráčil to na váš soud podati a že bohdá v tom zachovati se chcete a svým přísahám dosti učiniti, aby jemu ani Benediktovi Šefránkovi nic ukráceno ne- bylo. A tak rozváživše s pilností všecky žaloby i odpory, že ani Výšek, ani žádný jiný před žádným právem, tak jakož město vaše za právo jmá, žádného odporu neučinil, ani se ohlásil před těmi súdy a právem, když jest Benediktovi Sefránkovi ten duom v kníchy městské vložen a zapsán, také váživše to svě- domie, kterak paní Kateřina Pabiánkova, svévolně z města otběhla a pryč šla, jsúci vdovú a mocnú hospodyní toho statku, že tudy své právo ztratila a že ten všecken statek otběžený spadl na ciesaře Sigmunda, slavné paměti, a JCáMt, jakožto pán váš milostivý, ráčil vám to dáti k městu vašemu, jakož pak majestát vám na to daný svrchu dotčený, šířeji vysvědčuje, tuto jste ve jméno [božie] výpověď a výnos k žádosti obú stran mezi stranami svrchupsanými učinili, že pán buoh pomohl jest a spra- vedlivé právo Benediktovi Šefránkovi, vyššieho jim práva nehá- jíce. A Výšek se odvrhl na nás, jakožto na vyššie právo, vy pak v tom naučenie od nás žádáte. Protož my ve jméno božie z plnosti práva našeho výpovědi a výnosu vašeho, jakožto právě a spravedlivě vyrčeného, pochvalujíc, potvrzujem tiemto listem. Datum feria V. ante sancte Margarethe virginis et mar- tiris gloriose, anno domini M'CCCC LXXX secundo. [Nadpis]: Opatrným purkmistru a konšelóm města Nového Plzně, přátelóm našim milým. Ze Stehlíkovské knihy privilegií městských f. 7. Srj. s tím č. 29 z r. 1454. 5. list., dále č. 266 z r. 1482. 17. srpna, č. 310. z r. 1489. 31. března a č. 311. z t. r. 5. května. O prodeji domu toho Mik. Šefránkovi čteme v soudni knize č. 1. f. 246: Magister ciuium, jurati consules totaque communitas Nowe Plzne in hoc judicio recognouerunt, se — vendidisse domum acialem cum area et omni jure ad eandem pertinente, que iacet penes Pelhrzym sartorem ex vna et Milwussonissam parte ex altera, Nicolao Ssefrankoni et suis heredibus, quam sibi ibidem statim cesserunt et condescenderunt, expurgare et exbrigare contra quemlibet hominem impedire volentem promiserunt. Proclamatum est et nullus contradixit Judicium primum A. d. MOCCCCXLVII f. II. ante Johannis Baptiste. Zápisy soudu II. a III. se nezachovaly. — Po Mik. Šefránkovi přešel dům ten na syna jeho Benedikta.

Strana 224
224 1482. 1482. 7. srpna. 265. Jan Kumpan, měšt. plzeň., zaprodal na domě svém 1/2 kopy roč. platu kazateli ve farním kostele v Plzni. Lukáš Mertlík rychtář, Vít Súkeník — purkmistr, a Martin Ovsík, konšelé přísežní a měšťané města Nového Plzně, známo činíme, — že — Jan Kumpan, náš spoluměštěnín, — prodal puol kopy platu ročnieho na domu svém, 1) kterýž leží podle domu Smutkovic z jedné a Jiříka Benešova z strany druhé, knězi kazateli do fary v Plzně, — za pět kop grošuov, kterýžto plat — slíbil kazateli — plniti a platiti každý rok rozdielně, počna na sv. Havel, po dání listu tohoto najprvé přieštie, pat- nádct grošuov a na sv. Jiří, potom hned přišlý, tolikéž patnádct grošuov, — a tak jiná léta potom tak dlúho a dotud, dokudž by sobě z uobú stran nedali puol léta napřed věděti. — A kněz kazatel nynější i budúcí má i mieti bude v časích budúciech pána boha prositi každý týden za Prokopovu Rešovu duši i za všecken jeho rod. A jestliže by svrchupsaný Jan Kumpan, nebo jeho budúcí náměstci úrok který nedali atd. (Obvyklá forma hojení se, kdyby se neplatilo, jako při čís. 217.) Tomu ku pevnosti své jsme pečeti na svědomie přivěsili k tomuto listu, jenž jest dán — léta božieho M'CCCC'LXXXII°, v středu před svatým Vavřincem, mučedlníkem božím. Listina pergamenová v museu plzeňském 250 141 †39, pečeti chybí. Na rubu písmem 15. stol.: „Litera super 1/2 sgna census pro. predicatore. Jan Cumpan.“ Sign. N. 182. 1482. [17. srpna.] 266. Ve při Výška z Blažtice s měštany plzeňskými o statek po Pa- biankové odloženo oběma stranám do soudu zemského. Arehiv čes. VIII. 407. č. 403. Z register soudu komorního Srj. č. 264. z r. 1482. 11. července. 1482. 8. září. V Praze. 267. Král Vladislav k prosbě Petra Ebrzvína z Hradiště povoluje, aby se statkem svým dle vůle své naložiti mohl. My Vladislav, z božie milosti král český, markrabie mo- ravský, lucemburské a slezské knieže a lužický markrabie etc. 1) Jest to dům č. 1. nynější radnice, dům Smutkovic byl č. 290. b., ježto nynější dům č. 290. byly tehdáž dva domy, a dům Benešův jest. č. 2.

Strana 225
1482. 225 Oznamujem tiemto listem všem, že přistúpil jest před nás slo- vútný Petr Ebrzvín z Hradiště, věrný náš milý, a prosil jest nás, abychom jemu k tomu povolenie naše dáti ráčili, aby on statek svuoj i děti své zřediti mohl, jakž sě jemu najlépe a naj- užitečněji zdáti a líbiti bude. My v tom hlediece k jeho věrným a ustavičným službám, kteréž nám činil, činí a činiti nepře- stává, a potom tiem lépe aby mohl nám slúžiti, čímž nás mi- lostivějšieho k sobě pozná, i jsúce k prosbě jeho milostí naší hnuti, s dobrým rozmyslem a naším jistým vědomím, mocí krá- lovskú, svolili jsme a tiemto listem svolujem, povolenie naše královské k tomu dávajíce, aby on všecken statek svuoj dě- dičný, manský neb zapsaný, kterýž má na listech, nebo kterak- koli jinak, a nebo který v časiech budúciech mieti bude, dáti, odkázati nebo poručiti mohl, společně nebo rozdielně, za zdra- vého života nebo na smrtedlné posteli, komuž sě jemu zdáti a líbiti bude, kromě duchovních osob, i také aby mohl teež po- ručníky zdělati dětí svých i statku svého, kohož sě jemu zdáti a líbiti bude, a to bez našie, budúcích našich, králuov českých, i všech jiných lidí všeliké překážky, kteréžto dánie, poručenie i také odkázánie, a nebo poručníkuov dětí a statku svého zdě- lánie, tak a vedle toho, jakož sě nahoře vypisuje, chcme, aby tolikéž moci a pevnosti mělo, jakoby dskami zemskými zapsáno a utvrzeno bylo. Protož přikazujem větším i menším úřední- kóm desk zemských, nynějším i budúcím, věrným našim milým, když by požádáni byli od téhož Petra nebo od poručníkuov jeho, kteréž dělá, aby tento list náš ve dsky zemské vložili, tak aby učinili bez všeliké odpornosti. Tomu na svědomie pečeť naši královskú kázali jsme přivěsiti k tomuto listu. Dán v Praze v neděli den narozenie Panny Marie, léta božieho tisícieho čtyřistého osmdesátého druhého, královstvie našeho léta dva- náctého. [Na ohybu v pravo]: Ad relacionem domini Pauli de Gensstyn. [Na rubu]: Registrajta. List. perg. v museu plzeňském 333/181 59, pečeť chybí, jen proužek zbyl. Na rubu uprostřed rukou 16. stol. poznamenáno: „Tento list mocný vložen a vepsán jest do desk zemských podle zřiezení zemského léta MVCXXVIII, v outerý před sv. Rehořem“. Nov. sign. N. 135. 29

Strana 226
226 1479. 1482. 29. listopadu. V Nov. Plzni. 268. Racek Rakús z Stachova postupuje dva listy na nápravu v Kozo- lupech Mikuláši Urlejchovi, měštěnínu v Novém Plzni. Já Racek Rakús z Stachova, vyznávám tiemto listem zjevně přede všemi, ktož jej uzřie anebo čtúcí slyšeti budú, jakož mám dva listy hlavnie na nápravu ve vsi v Kozolupech po nebožci Petrovi z Stachova, bratru mému nedielnému [sic] a to na službu z též nápravy, první list od duostojného kněze Pavla, božím smilováním opata, kněze Tuomy převora, kněze Jana kantora, kněze Jana, kněze Alexandra a kněze Jana, i všeho konventu kláštera kladrubského, řádu a zákona sv. Be- nedikta; item druhý list hlavní na dvanádcte kop grošóv na tuž nápravu zapsáno na zástavu služby k též nápravě, od duostoj- ného kněze Prokopa, boží milostí opata, kněze Jana, probošta v Přešticích, kněze Jana, probošta v Túškově na Mži, kněze Alexandra i všeho konventu kláštera kladrubského, řádu a zá- kona sv. Benedikta, tak a v ta práva se zapsavše, jakož tíž hlavní listové, o nichž svrchu zmienka jest, všecko v sobě plněji držie, zavierají a svědčie, já nadepsaný Racek dal sem dobro- volně a mocí tohoto listu dávám svú dobrú a svobodnú vuolí múdré opatrnosti muži Mikulášovi Urleichovi, měštěnínu v No- vém Plzni, moc jemu dávaje i plné právo, to, nač zápisy výše- psaní svědčie, jměti, držeti a toho požívati, i s tiem učiniti, jako svým vlastním, tak jistě a svobodně, jako by jemu samému zejmena svědčily, beze všelijakého mého i mých přátel i jiných všech lidí duchovních i světských, jakéžkoli k těm svrchupsa- ným zápisóm po mně právo jmieti chtějících, odporu a přiekazy všelijaké. Toho na svědomie a na jistotu pečeť svú vlastní přivěsil sem k tomuto listu dobrovolně, a pro dalšie a širšie svědomie prosil sem vzácné múdrosti purkmistra a rady města Nového Plzně a urozených panoší pana Jana Cehnice z Říčan, Jošta z Tupadl, Miloty Benedy z Šťahlav a Jana Rakúsa z Ko- zolup, že sú oni své vlastnie pečeti k tomuto listu přivěsili sobě beze škody, jenž jest psán a dán v Novém Plzni léta božieho tisícieho čtyřstého osmdesátého druhého, v pátek v vi- gilii svatého Ondřeje, apoštola božieho. Orig. perg. v museu plz. 233/155 † 26, pečeti chybí. Na rubu poznamenáno: Pro Kozolup. Nov. sign. N. 439.

Strana 227
1483. 227 1483. 31. ledna. Jan syn Mikuláše, řeč. Mikule, z Nového Plzně a z Prahy, prodal 269. dědictví své v Dubnici, dvůr popl. a dva podsedky se vší zvolí a panstvím, Tůmovi Kroupovi z Nového Plzně za 10 kop gr. čes. 1483., v pátek před Hromnicemi. Emler, Pozůstatky desk II. 396. 1483. 12. března. Rozdělení o statek pozůstalý po Lukáši Mertlíkovi, mezi Annou 270. manželkou jeho a knězem Martinem, bratrem jeho. My Tuoma Lemberk purkmistr, Benedikt Šefránek, Ondřej Hořovský, Jan Fegal, Jan Kumpan, Mikuláš Urlich, Martin Ovsík, Matěj Poběžovský, Vávra Pšenička, Jíra Mečieř, Jaroš Kramář a Jan Ondráškuov, konšelee přísežní, známo činíme, — že před- stúpivše před nás s přáteli svými, ctihodný kněz Martin Mertlík a paní Anna, nebožce Lukášova Mertlíkova manželka, a vyznali před námi, že jakož jest po smrti nebožce Lukáše Mertlíka, toho času richtáře, o statek pozuostalý, kterýž spolu nerozdielně měli s týmž knězem Martinem, bratrem svým, některá ruoznice byla mezi stranami, že se vo to přátelsky smluvili a svolili, že paní Anna vuoli měla sobě voliti s sirotky svými nebo Rúdnú, aneb duom 1) se vším svrchkem, jakož pak táž Anna poradivši se, duom sobě a sirotkóm svým vyvolila, a na svoj diel a sirotčí jej s tiem svrchem přijela, a knězi Martinovi Roudná se dostala, a již potom aby kněz Martin jí v to nesáhl, ani paní Anna s sirotky jemu zase též, než kněz Martin proto jakožto strýc těch sirotkuov, což bude moci, k tomu se jmieti a opatřiti, aby se jim spravedlivé stalo. A také všecky dluhy mají ze spolka platiti a kněz Martin má tu v tom domu v světnici na rink dvě letě od té smlúvy pořád zběhlé bydleti beze všie překazy. A na to obě straně daly památné. Actum anno domini M“ etc LXXXIII° feria IIII. ipso die s. Gregorii. Lib. empt. et vend. 212 f. 25. b. Srj. č. 92. z r. 1461. 4. 271. září a č. 402. z r. 1495. 16. března. 1483. [31. července.] Kr. Vladislav před morem odjel z Prahy do Plzně, kdež z dvo- řanů jeho zemřel Mik Velbloud, milovník přijímání p.o., a tu 1) Čís. 4. na náměstí v VII. čtvrti. *29

Strana 228
228 1484. v Plzni jest pochován. Král z Plzně jel do Třebíče a tu byl přes ten mor. Palacký, Staří letopisové češ. 232. Tomek Děj. Prahy X. 37. 1484. 5. července. 272. Elška z Plzně, jeptiška v klášteře svt. Anny, jinak svt. Vavřince v Starém m. praž., uvádí se s druhými členy konventu při prodeji domu klášteru patřícího. Léta 1484. v pondělí po sv. Prokopu. Archiv český VIII. 497. č. 132. 273. 1484. 23. července. V Novém Plzni. Vít soukenník, měšt. plzeň., činí konšely plzeňské pány podacími svého oltáře nejsvětější Trojice ve farním kostele, ke kterému ode- vzdal plat roční 19 kop, zakoupený v Nevřemi na uroz. Markvar- tovi z Ulic a v Příšově. Já Vít Súkenník, měštěnín v Novém Plzni, vyznávám tiemto listem obecně přede všemi, kdež čten nebo čtúcí slyšán bude, tak jakož mám list hlavní na správu bez jedné dvadceti kop groší, platu ročnieho dědičného, ve vsi v Nevřemě s kurmi, s vajci, s robotami i s jinými požitky, v týž plat počtených [sic), v kterémžto listu jistec jest urozený panoše Markvart z Ulic a v Přiešově, a jeho rukojmě a správce sú s ním a zaň urození panoše Lvík z Ulic, Vilém z Přestavlk a na Bubně, Linhart a Jan bratřie z Hrádku, Jan Habart z Strochovic, Jan Ulický z Plešnic, tak jakož týž list hlavní nadepsaný všecko v sobě plnějie a šíře zavierá a svědčí, já nadepsaný Vít dal sem dobrovolně i mocí listu tohoto dávám svú dobrú a svo- bodnú volí ten jistý hlavní list se vším právem plným mým, což mi jeho jest koli přislušalo v témž listu, vzáctné múdrosti pánóm purkmistru a konšelóm města Nového Plzně, nynějším i také budúcím, aby oni tiem hlavním listem mohli sobě ob- držeti všecko právo tak vcele a mocně, jakožto já sám a jako by jim samým zejmena svědčil, toto však znamenitě vymieňuje, že ten plat nadepsaný, purkmistr a konšelé nahořepsaní i jich budúcí, vybierajíc obraceti a dávati mají kaplanu mému, knězi Petrovi, k oltáři svaté Trojice a Navštievenie 1) panny Marie, u fary sv. Bartoloměje v Novém Plzni, jdúce z rynku u dveří najprvní oltář, i budúcím kaplanóm téhož oltáře po všecka léta a časy budúcie, při rociech sv. Jiřie a sv. Havla tak, aby to ka- 1) Viz list 1485. 25. dubna, kde se praví „Zvěstování P. Marie“.

Strana 229
1484. 2 229 planstvie nescházelo věčně a to vedle tohoto mého nadánie a zřiezenie, totiž kaplanu patnádcte kop platu ročnieho a ostatek platu na opravu a ozdobu téhož oltáře. A prosím svrchupsaných pánuov, purkmistra a konšeluov, nynějších i budúcích, aby na králi JMti dosiehli povolenie, aby plat svrchupsaný mohl ve dsky zemské vložen a utvrzen býti k nadepsanému kaplanství, vedle práva a obyčeje, jakož jim toho úplně věřím nad jiné přátely své a k tomu jim mocně dávám poddacie k tomu oltáři. Toho na jisté zdrženie a svědomie i na pevnosť svú vlastní pečeť přivěsil sem k tomuto listu dobrovolně a pro dalšie a širšie svědomie prosil sem urozených panoší Levy z Mašťova, miestosudí královstvie českého, Ondřeje z Tišňova, miesto pí- saře desk zemských téhož královstvie, Jošta z Tupadl, Václava a Petra, bratří Ebrzvíny z Hradiště že sú oni své vlastnie pe- četi k tomuto listu přivěsili sobě bez škody, jenž jest psán a dán v Novém Plzni, léta po narození syna božieho tisícieho, čtyřstého osmdesátého čtvrtého, ten pátek před svatým Jaku- bem, apoštolem božím. Listina pergamenová v museu plzeňském 236/190 † 34, pečeti chybí, sign. nov. N. 183. Opis v Stehl. knize priv. měst. f. 197. Ve výtahu uvádí odkaz tento též Plachý v Pamětech 34. 1484. 26. července. (V Plzni.) Rada m. Plzně zavazuje se, že chce řádně spravovati kaplanství 274. Víta soukeníka s platem, v Nevřemi k němu zakoupeným. My purkmistr a rada města Nového Plzně jménem naším i našich budúcích vyznáváme tiemto listem obecně všem, ktož jej uzřie nebo čtúce slyšeti budú, jakož múdrý a opatrný muž Vít Súkeník, spolusúsed náš, učinil nám dobrú vuoli na list a zapsal jest plat svuoj dědičný v Nevřemě a to nám k věrné ruce svěřil a zapsal, abychom týž plat vybierajíc dávali knězi Petrovi, kaplanu jeho i budúcím kaplanóm k oltáři sv. Tro- jice a Navštěvenie panny Marie 1) a to rozdielně, polovice při každém sv. Havle, a což by koli viece platu mimo těch pat- nádet kop zbývalo, to kaplané budúcí mají vybierati a na opravu a ozdobu oltáře svrchupsaného s vuolí a vědomím pan- ským obrátiti, a z toho pánóm počet učiniti. My pak znajíce vieru a příchylnosť jeho k nám, slíbili jsme a mocí listu tohoto slibujeme tomu všemu dosti učiniti a ten plat tak vydávati 4) Srj. list r. 1485. 25. dubna, kde se praví „Zvěstování F. Marie.„

Strana 230
230 1484 časy buducie a věčné kaplanóm beze všeho zadrženie a odpor- nosti všelijaké. Pakli bychme tomu dosti neučinili, jehož bože nedej, tehdy dáváme knězi Petrovi, kaplanu — i budúcím ka- planóm, tiemto listem plnú moc a právo, aby nás i budúcie naše mohli upomínati, abychom tomu poručenstvie a svěřenie dosti učinili, s pomocí pražské kapitole a starších svých tak dlúho, dokudž by se tomu všemu dosti nestalo tak, jakož jest nám — svěřeno. Tomu všemu ku pevnosti a na zdrženie pečeť města našeho — kázali jsme s naší dobrú vuolí a vědomím přivěsiti k tomuto listu, jenž jest dán i psán léta od narozenie syna božieho tisícieho čtyřistého osmdesátého čtvrtého, v pondělí po sv. Jakubu Velikém, apoštolu božiem. Listina pergamenová v museu plzeňském 303/174 + 50, pečeti jsou utržené, sign. nov. N. 184., opis v liber empt. et venditionum N. 212 f. 172. b. Knihy erekční XIII. 114. 1484. 23. října. 275. Výpověď ve sporu obce m. Plzně s uroz. Václavem Točníkem z Křímic o mez a cestu přes občiny u louky Mazínu pod Račici. My Leva z Maštova, místosudí království českého, a Ondřej z Tišňova, místopísař desk téhož království českého, smlouvce, voleni od múdrých a opatrných pánův, purkmistra, konšelův a vší obce města Nového Plzně s jedné a od urozeného panoše Václava Točníka z Křimic z strany druhé, a my Jan Cehnice z Říčan, Petr Ebrzvín z Hradiště, Markvart z Ulic a na Příšově, Jan Habart z Strochovic a na Vrtbě, přátelé od nadepsaných stran, obú stranú voleni a přidáni, vyznáváme tímto listem přede všemi, kdož jej čísti, nebo čtúc slyšeti budou, tak jakož jsou svrchupsané strany na nás, nadepsané smlouvce a přátely vydané, mocně přestaly o tu při a nesnázi, kteráž jest mezi nimi byla o mez a o cestu a obec, kteráž jest okolo louky, řečené mazín, počna od dolejšího konce též louky nahoru jdouc ke vsi k Račicům pod vinicemi, i také o kus řeky1), kteráž jest konec téhož mazínu dolův, my nadepsaní smlouvce všickni chtíce, aby ta nesnáze a různice mezi svrchupsanými stranami tak, jakož jsou na nás mocně toho přestaly, minula, takto o těch nadepsaných věcech mocně a konečně vypovídáme: Nejprvé aby tý obce nadepsané obě strany spolu požívaly a také aby obojí přes tu obec cestu měly, tak aby mohly obojí 1) Totiž Mže

Strana 231
1485. 231 i jich budoucí choditi, jezditi s vozy i s koňmi beze vší překážky jedné strany; druhé po všecky časy také aby páni Plzeňští, i obec jich i budoucí, přes již řečenou obec cestu vozní měli a jezditi dopustili a to s jich vůlí na svrchupsanú louku i z louky bez překážky nadepsaného Václava Točníka i jeho lidí z Račic i jich budoucích. A co se nadepsaného kusu řeky dotýče, také též vypovídáme, aby té řeky spolu obě strany požívaly, počnouc od konce dolejšího nadepsané mazínu louky dolův až do vrbí, jedna, kteráž stojí na hrázi též obce z té strany mazínu a druhá, kteráž stojí z druhé strany proti ní, u kterýchžto vrbí mezníci kamenní jsou usazeni na tom místě, kdež jsme jim ukázali. A tuto výpověd svrchupsané strany slíbily jsou držeti a zachovati ctně a právě jako dobří lidé, a my smlouvce nadepsaní a přátelé od stran vydaní, pečeti naše vlastní na svědomí věcí nahoře psaných přitiskli jsme k tomuto listu, jenž jest dán léta božího tisícího čtyřstého osmdesátého čtvrtého tu sobotu po jedenácti tisících] panen. Opis v rejstříku mezním lesů městských, N. 44. f. 112. 1485. 25. dubna. Vít soukenník, měšt. plz., s povolením královským vkládá do desk zemských nadání k oltáři Zvěstování P. Marie ve farním kostele v Plzni, totiž plat 15 kop ročních na vsi Nevřemi s jinými ještě dávkami; správu této vsi svěřuje po smrti své konšelům m. Plzně. 276. Extractus de tabulis terre. Vitus pannifex, civis civitatis Nove Plzne, protestatus est coram beneficiariis pragensibus, quod hereditatem suam in Newrzemi, villam, curias rusticales cum censu, in quibus resi- dent Wanko, solvens tres sexagenas minus XII. grossis, qua- tuor gallinas, triginta ova, decem dies robotis census annui; Massko solvens tres sex. minus XX gros., sex. gallinas, mediam alteram aucam, quinquaginta ova, quindecim dies robotis cen- sus annui; Martinus solvens duas sex. [minus] XII gros., qua- tuor gallinas, XXX ova, unam aucam, X dies robotis census annui; Biskup solvens duas sex. minus X gros., quatuor galli- nas, XXX ova, vnam aucam, X dies robotis annui census; Chmelik solvens III sex. minus octo gros. sex. gallinas, quin- quaginta ova, mediam alteram aucam, quindecim dies robotis annui census, et Jawrba solvens II. sex., viginti gros., quatuor gallinas, triginta ova, unam aucam et X dies robotis annui

Strana 232
232 1484. census; [et] agris cultis et incultis, pratis et omni libertate ad ea pertinente ita et in eo iure pleno, prout sibi tabule Mar- quarde de Vlicz plenius testantur. In quibus hominibus infra nominatis dominus Petrus ca- pellanus et futuri capellani habere debent quindecim sexagenas grossorum census annui, et quidquid ultra de censu et aliis uti- litatibus in dictis hominibus resultat ultra prefatas quindecim sexagenas grossorum census annui, quia hoc ita ordinari debet, prout inferius scribitur. Dedit et dare potuit post mortem suam et non prius in remedium salutare anime sue et suorum pre- decessorum pro altario beate Marie virginis Annunciacionis, in ecclesia parochiali sancti Bartholomei in Nova Plzna, quod altare situatum est contra aliud hostium quoad circulum, et do- mino Petro, altariste eiusdem altaris presenti et futuris altari- stis et capellanis eiusdem altaris, in perpetuum et eis de pre- fato censu hered tarie et im perpetuum condescendit cum ea tamen condicione, quia prefatus Vitus, donec vixerit, pro se collacionem et direccionem eiusdem altaris reservat, et quando- cunque ipsum Vitum mori contigerit, quia eandem collacionem et direccionem dicti altaris dat et donat magistro civium et consulibus civitatis predicte Nove Plzne, presentibus et futuris in perpetuum, ita videlicet, quod dicti magistri civium et consules, eiusdem civitatis Plznensis, in dictis hominibus habere debent dominium post mortem ipsius Viti, et prefatus dominus Petrus capellanus ac futuri capellani eiusdem altaris omnem censum in dictis tollere et recipere debent, et pro se et suis succes- soribus tamen prefatas quindecim sexagenas grossorum census annui tollere, et de residuo censu, quidquid magis restat ultra easdem quindecim sexagenas grossorum census predicti, racionem facere debebunt magistro civium et consulibus predictis singulis annis. Et quia hoc converti debet super emenda et necessitatem dicti altaris absque omni contradiccione. Si vero sepe dicti magister civium et consules, presentes et futuri, dictum capellanum aut successores capellanos, in percepcione dicti census impedirent, a na to moczy sáhly, si quidem sepe dictus census ad idem altare non sit receptus et ita ordinatus, ut prefertur, ex tunc iam dictus capellanus aut futuri capellani cum auxilio prelatorum capitoli ecclesie pragensis poterint eos ad hoc adaptare, ut prefatus census ita ordinetur ad supra dictum altare ita, vt prefertur, perpetue et in ewum. Et iam dicti cives Nove Plzne ad hoc se benivole submiserunt

Strana 233
1485. 233 et consenserunt. Ad quam intabulacionem serenissimus princeps et dominus, dominus Wladislaus, Bohemie rex etc., suum gracio- sum prebuit consensum, nuncius ad tabulas fuit ex parte regie maiestatis Johannes de Rupow, prothonotarius regni Bohemie, magister curie regalis referens premissa, a regia maiestate specia- liter delegatus. Actum anno domini millesimo quadringentesimo octuagesimo quinto, feria V.1) in die sancti Marci evangeliste, Sumptum de tabulis terre de mandato serenissimi principis et domini domini Wladislai, Boemie regis etc. predicti, Johanne de Rupow prefato referente. Andreas de Tyssnov vicenotarius tabularum terre. Nadpis: Sequitur dotacio altaris s. Trinitatis el beate Marie virginis Annunciacionis in parrochiali ecclesia s. Bartholomaei in Nova Plzna, facta per discretum Vitum pannificem, dicte civitatis concivem 1485. Z knih erekčních XIII. 113. — Emler, Pozůstatky II. 401. 1485. 28. dubna. Albrecht z Týnce zapisuje manželce své uroz. pí. Hedvice z Domaši- ček věna jejího 100 kop gr. míš. na všem statku svém v Týnci. Já Albrecht z Týnce, seděním tudiež, vyznávám tiemto listem obecně přede všemi, kdež čten anebo čtúcí slyšán bude, že sem dlužen pravého a jistého dluhu sto kop grošóv dobrých, střiebrných, širokých, miešenských, rázu mečového, aneb za tu summu zlatých uherských nebo rýnských, na zlatě, na rázu, na váze i na pádu pravých a dobrých, po čemž času plněnie zlatí platiti budú v kraji plzeňském, urozené paní Hedvice z Domašiček věna jejieho, i tomu každému, ktož by tento list měl s její dobrú volí. A těch sto kop grošóv již psaných ukázal sem, ujistil i zapsal jie, manželce mé, a mocí listu tohoto ujišťuji, ukazuji a zapisuji a mocně zavazuji na dvoře svém v Týnci, na lukách, na dědinách, na řece i na tom všem, což k tomu dvoru přislušie, takovúto měrú: Jestli že by mne prvé pán buoh smrti neuchoval nežli nadepsané panie Hedviky, manželky mé, tehdy hned po mé smrti má se toho dvora zmoc- niti a toho požívati, a odtavad aby] žádným obyčejem hýbána ne- byla ani utiskána, dokudž by jie sto kop grošóv tak, jakož svrchu- psáno jest, věna jejieho nahoře psaného, zaplaceno úplně a docela nebylo od toho, komuž by po mé smrti výplata přislušala. Ale 277. 1) Sv. Marka bylo v pondělí, tedy fer. II. a ne ve čtvrtek. fer. V. 30

Strana 234
234 1485. že nynie ke dskám zemským přístupu jmieti nemohu ani k nim přijíti, než vedle toho svolenie, kteréž se jest stalo pány zem- skými, rytieřstvem a zemany, a k tomu s povolením krále JMti na sněmu u Hory léta božieho MCCCCLXXXIII° o svatém Mikuláši, aby sobě všichni dobří lidé své věci jednali, řiedili a zapisovali listy pod pečeťmi dobrých lidí, a že to tak mocno má býti, jakoby dckami zemskými zapsáno a utvrzeno bylo, protož já nadepsaný Albrecht z Týnce mocí nadepsaného svolenie dávám tiemto listem plnú moc i právo, když by koli svrchupsaná paní Hedvika k úřadu desk zemských přišla, a dsky zemské řádně vedle práva byly otevřeny, a toho požádala od týchž úředníkóv, aby jie nadepsané věno ve dsky zemské vložili a zapsali, že jie vloženo a zapsáno býti má, neb jest k tomu má plná a dobrá vóle. Toto jest v tom znamenitě vymieněno, jest-li že by pán bóh prve svrchupsané manželky mé smrti neuchoval nežli mne, tehdy tento list a zápis aby dále k nižádnému neměl žádné moci ani kterého práva, a svrchupsaných sto kop mají zase na mě připadnúti plným právem bez zmatku všelijakého, a list tento aby mi vrácen byl zase v mú moc bez odpieránie a odmlúvánie všelikterakého. Toho na jistotu a svědomie pečeť svú vlastní přivěsil sem k tomuto listu a pro další a širšie svědomie prosil sem urozených panoší, Jana z Bratronic, Václava Ebrzvína z Hradiště, Ruprechta Hoštálka z Hognestu a Heřmana z Žernovníka, že sú oni své vlastnie pečeti přivěsili k tomuto listu sobě bez škody, jenž jest dán a psán léta po narození syna božieho tisícieho čtyřstého osmdesátého pátého, ve čtvrtek po svatém Marku, evangelistovi božiem. Listina pergamenová v museu plzeňském 263/153 † 24, pečeti chybí, sign. N. 380. 278. 1485. 5. května. Na hradě pražském. Vít Soukenník, městěnín, dal svým nákladem postaviti ve farním kostele oltář nejsv. Trojice a zřídil při něm kaplanství, ke kterému zjednal roční plat 15 kop grš. na vsi Nevřemi. Podací podržel do smrti pro sebe a po smrti své přenáší je na konšely m. Plzně, jimž svěřuje správu vsi Nevřemě. Paulus, Pragensis et Zderascensis ecclesiarum prepositus, visitator archiepiscopatus eiusdem, a sede apostolica specialiter deputatus etc, decretorum doctor, vniuersis et singulis Christi fidelibus, presentibus et futuris, presentium noticiam habituris, salutem in Jhesu vero, salutari et presentibus pro salubri

Strana 235
1485. 235 exemplo fidem dare. Constitutus nuper coram nobis persona- liter prouidus vir, Vitus pannifex, ciuis in Noua Plzna, literam quandam noui ministerii, seu altaris fundacionem et dotacionem continentem in se cum transsumpto ex tabulis regni, sigillo magistri ciuium et dominorum consulum memorate ciuitatis in pressula pergameni pendenti roboratam, exhibuit et cum ea, quam decuit, reverencia, porrigendo supplicandoque precatus est, ut literas ipsas pariter cum effectu fundacionis sue atque dotacionis confirmare, actisque nostris pro futura rei memoria inserere velimus et dignaremur. Cuius quidem fundacionis et do- tacionis effectus sequitur in hec verba. In nomine domini amen. Ego Vitus pannifex, ciuis in Noua Plzna, animaduertens, quod diuina permissione parentibus, vxore ac liberis orbatus sum, et ad usque senectutis devenerim annos, voluensque illud in animo meo, quod transit mundus et concupiscencia eius, quod nichil in eo stabile repertum est et post huius vite exitum nil me aliud recepturum scio, nisi quod ex bono uel malo opere meruerim, cupiens itaque diem extre- mum vite mee pietatis preuenire operibus atque facultatum mearum heredem facere Christum, sana mente et deliberato animo, pro laude singularum Saluatoris nostri eiusque inteme- rate matris Virginis Marie et omnium Sanctorum dei, pro reme- dio salutari anime mee, progenitorum meorum, ac coniugis mee, altare nouum sub titulo sancte Trinitatis et excellentissime Vir ginis Marie in ecclesia parochiali, sancti Bartholomei Noue Plzne, per me erectum, fundatum et exstructum, situmque con- tra januam, qua itur ad circulum ciuitatis, erexi et presentibus effectualiter erigo, dono erectum et dotatum esse cupio, pro- illoque et eius ministro presenti et futuro deputo, do et assigno quindecim sexagenas census annui, liberi, nudi et perpetui, in villa dicta Newrzem, quam pro dicto altari de speciali consensu et fauore serenissimi principis ac domini domini Wladislai, Bo- hemie regis etc, domini nostri graciosissimi, hereditarie emi et comparaui, emptamque tabulis regni, prout moris est, firmam, ita ut capellanus meus, dominus Petrus de Plana et singuli eius successores dictas XV sexagenas ex rusticis memorate ville in litera dotacionis ex nomine designatis et eorum succes- soribus plene ac sine diminucione perpetue tollant et accipiant diuisim, vt puta pro festo sancti Galli VII sexagenas cum di- midia et circa festum sancti Georgii totidem, quitquid vero vltra illas XV sexagenas resultauerit, fabrice et procuracioni 30*

Strana 236
236 1485. altaris, scilicet librorum, vestimentoque et hiis similium depu- tari debet atque impendi, et de exposicione huiusmodi capella- nus ipse singulis annis dominis consulibus Plznensibus racionem facere teneatur, quem itaque per ebdomadem ad quinque missas legendas per se uel per alium substitutum asstrictum esse cupio et volo, vnam de beata Virgine Maria, duas pro defunctis, re- liquas autem iuxta temporis cursum et suam deuocionem com- pleat; casu eciam, quo aliquam ex illis sine causa racionabil omiserit seu neglexerit, vnum grossum pene nomine pauperibus aut scolaribus erogare pro elemosina teneatur, super quo suam onerari volo conscienciam. Ius patronatus seu presentandi, quoad vixero, mihi reseruo, post mortem autem meam ad ma- gistrum ciuium et consules Plznenses pleno iure spectare volo, id perpetue aput illos mansurum, quibus eciam dominium lai- corum dicte ville mee Newrzem trado et committo, prout cla- rius hec in tabulis regni exprimitur, vt ipsi ministro alfaris in percipiendis memoratis censibus sint auxilio et consilio since- riter, cupio et rogo. Casu itaque, quo id facere neglexerint aut census tales temere occupauerint, volo ut minister ipse, qui pro tempore fuerit, possit eos ad hoc per prelatos Pragensis ecclesie censuris compellere ecclesiasticis juxta literam illam, mihi ab illis sub sigillo ciuitatis factam et datam. Rogo igitur instanter et attente, reuerendum in Christo patrem, dominum administratorem archiepiscopatus Pragensis etc., quatenus hanc meam fundacionem, dotacionem et ereccionem benigne et fauo- rabiliter admittere et acceptare velit, ipsam in perpetuum bene- ficium ecclesiasticum erigere, approbare et confirmare dignetur, actisque Pragensis ecclesie inserere, recepturus proinde ex deo nostro perpetue remuneracionis mercedem. Amen. Nos considerantes premissa ex zelo deuocionis procedere et in diuini cultus augmentum prouenire, pensantes itaque, quod in hiis, que bene petuntur seu desiderantur, effectum negare non conuenit, peticionibus supranominati Viti pannificis, velud iustis et racionabilibus, fauorabiliter annuentes, dictum altare in perpetuum beneficium ecclesiasticum erigimus et creamus, prescriptosque census et redditus ipsi altari et eius rectoribus perpetue annectimus, vnimus et incorporamus, jus patronatus et singula alia superius descripta cum omnibus suis punctis, clausulis, condicionibus et articulis approbamus, ratificamus, auctorisamus et auctoritate ordinaria in dei nomine presentibus confirmamus. In quorum fidem et testimonium presentes literas

Strana 237
1485. 237 fieri, actis ecclesie Pragensis de verbo ad verbum inscribi et sigilli officii administracionis iussimus appensione communiri. Datum in castro Pragensi anno domini M CCCC"LXXXV°, die quinta mensis Maii. [Nadpis]; Přiepis listuov páně Vítuov na vyzdviženie jeho oltáře etc. Z opisu v liber emptionum et venditionum N. 212. f. 172. v městském hist. museu v Plzni. — Knihy erekční XIII. 114. 1485. 1. října. (v Plzni.) Konvent řádu kazatelského v Plzni postupuje městiště své, sousedící 279. s domem kaplanským, kaplanům, aby si tu zříditi mohli zahrádku pro pohodlí své a za to mají klášteru platiti 7 denárů. In nomini domini amen. Notum sit vniuersis literas presentes inspecturis seu audituris, quod ex beneplacito serenissimi domini regis Bohemie, domini Wladislai et ad preces venera- bilium dominorum, domini Johannis de Rokyczana, archidyaconi Pilsnensis, et domini Thobie de Tischnouicz, decretorum baccalarii et canonici s. Apollinaris ac domini Stephani, plebani in Kostelecz, aliorumque dominorum alteristarum et capellanorum, pro tunc in civitate Pilsnensi existencium, nec non ad instanciam pruden- cium virorum dominorum magistri ciuium atque aliorum de consulatu eiusdem ciuitatis, nos fratres Nicolaus Sunnenberger prior, Eberhardus supprior, Thomas predicator theutonicorum, Martinus predicator Bohemorum, atque omnes alii fratres, pro tunc conventus Pilsnensis ordinis Predicatorum, cum voluntate tamen ac licencia reuerendi patris Georgii de Cadana, sacre theologie baccalarii, prioris nostri prouincialis pro tunc, condes- cendimus quoad nostrum' fundum per modum locacionis, in spacio quasi triginta pedum per quadrum, ad hortulum pro solacio et comoditate supramemoratis capellanis juxta domos ipsorum, sub talibus cum condicionibus, vt ipsi domini capellani seu altariste, pro tempore in domibus conuentui nostro prefato contiguis commorantes, singulis annis futuris perpetuis temporibus circa inicium quadragesime dent pro quolibet ipsorum, siue pauci existant siue multi, septem denarios vsuales currentis monete infallibiliter per modum census nobis supradictis fra- tribus Predicatoribus, aut nostris sequacibus ex nostro fundo. Sed nec ipsi sepedicti domini capellani siue altariste, vel eorum sequaces pro tempore vsum hortuli habentes, sine speciali

Strana 238
1486. 238 consensu nostro vel fratrum futurorum, prioris et aliorum pro tempore existencium in nostro prefato conuentu, debebunt aut poterunt facere aliquam structuram contiguam ecclesie nostre, vel super muros uel fundum supramemorati hortuli, quod si oppositum factum fuerit aut aliquid attemptatum, quod esset in preiudicium nobis uel nostris successoribus, vel contra supra expresa, vel prefate domus, que pro nunc sacerdotibus, altaristis et capellanis sunt deputate, ad vsum conuerterentur secularium, nos fratres supra expressati aut nostri successores, ex tunc facultatem habebimus aut habebunt liberam, repetendi fundum nostrum et diruendi muros supra nostrum fundum constructos et occupandi spacium hortuli pro nostro libitu et voluntate et supradicti domini capellani, pro tempore domos supramemo- ratas inhabitantes, tenebuntur murum hortuli sine impensis fratrum construere, constructum illesum custodire, dirutumque reparare. Et ad horum omnium robur et euidens testimonium nos sepedicti fratres, hanc literam dominis venerabilibus capel- lanis dedimus et reuerendum patrem nostrum, provincialem priorem super expressum, humiliter rogauimus, quatenus sui officii sigillum his literis appenderet cum nostris sigillis officii prioratus et conuentus supra expressis. Datum prima die mensis Octobris anno domini millesimo quadringentesimo octogesimo quinto. List. perg. v čes. zem. museu v Praze. Pečeti visely na proužcích, chybí však všechny tři. — Na rubu jinou pozdější rukou připsáno: Dům kaplanský. — Viz o domě kaplanském č. 286 z r. 1487. 8. ledna a poznámku k tomu. 1486. 23. února. Pan Půta z Rizmberka a z Švihova vinil Plzeňské, že mu za pří- měří velikou škodu učinili, ač se před tím listem vlastním zavázali, že kdyby co proti němu a lidem jeho jednati chtěli, že mu dají týden napřed věděti. Plzeňští tomu odpírali. I král s pány a vlady- kami vynesli nález, že dle smlúv olomuckých ustanoveno, že všecky věci, což by strana straně učinila po smlouvě vratislavské, mají býti souzeny v Kladště. A v ty časy, když se ty škody staly, byli Plzeňští poddanými krále uherského, protož král s pány Plzeňské pozůstavuje podle znění těch smluv. Dále vinil p. Půta Plzeňské z rukojemství na 100 k. grš, za kteréž p. Vilém z Rizmberka strýc jeho za některé Plzeňské králi Jiřímu slíbil a dosud není od nich vyvazen. Král s pány nařizují, aby Plzeňští zaplatili p. Půtovi 280.

Strana 239
1486. 239 100 k. dle znění listu ve čtyřech nedělích. Actum 1486., fer. V post Catedram s. Petri. Emler, Pozůstatky I. 201. 1486. 16. května v Plzni. Provincial řádu kazatelského činí členy bratrstva svt. Panny Barbory 255. v Plzni účastnými všech duchovních milostí řádu proto, že bratr- stvo jest tak štědré ke klášteru kazatelskému v Plzni. Deuotis et in Christo sibi dilectis de fraternitate beate Barbare existentibus, mechanicis vtriusque sexus, in nostro conuentu Pylznensi talem fraternitatem peragentibus, cum anni- uersariis consuetis, dyocesis Pragensis, frater Georgius Nigry, sacre theologie baccalarius, prior prouincialis per Bohemiam et Morauiam, ordinis Predicatorum, salutem in domino Jhesu et eternorum affluenciam gaudiorum. Vestre deuocionis affectus, quem vos ad nostrum ordinem habere audiui, exigencia digna requirit, beneficia, nostro collata ordini a copiosa clemencia nostri saluatoris, vobis graciosius impartiri. Propter quod uobis omnium missarum, oracionum, jeiuniorum, abstinenciarum, vigili- arum, laborum, predicacionum ceterorumque bonorum spiritu- alium, que per fratres et sorores nostri ordinis in pretactis prouinciis fieri dederit, actor omnium bonorum dei, filius Jhesus Christus, participacionem et confirmitatem concedo in uita pariter et in morte, vt sic adiuti multiplici suffragiorum auxilio merea- mini hic augmentum gracie et in futuro premia eterna possidere. Volo insuper et ordino, ut post uite vestre occasum in capitulo nostro prouinciali anime fratrum oracionibus deuote recomen- dentur, si obitus uester ibidem denunciatus fuerit et pro eis fiat, sicut pro aliis huiusmodi confraternitatem habentibus consueuit fieri. In quorum robur et testimonium sigillum mei officii duxi presentibus appendendum. Datum in nostro conuentu Pylznensi feria III. Penthecosten, anno domini millesimo quadringentesimo octogesimo sexto. Listina pergamenová v museu plzeňském 240/161 +33. Pečeť loďkovitá visí na provázku, úplně zachovalá s opisem majuskulním: † S. PRIORIS PROVINCIALIS PROVINCIE BOHEMIE ORDINIS PREDICATORVM, uprostřed sedící světec v řasnatém plášti, s rukama vzhůru zdviženýma, pod ním letočet 1481.; sign. N. 307.

Strana 240
240 1486. 1486. 8. července. V Brodě (Něm.). 82. Vyslaní Budějovičtí podávají zprávu, kterak jedouce do Jihlavy s králem, meškáni jsou nepříjezdem krále uherského. Plzeňský jeden (totiž posel) jest zde též. Ex Broda sabbato die s. Kiliani anno etc. 86. Palacký, Archiv VI. 208. č. 96. — Viz Palacký Dějiny IV. 1. 158. král Matiáš přijel teprve 1. září a pobyl s kr. Vladislavem v Jihlavě po 10 dní. 1486. 7. listopadu. V Nové Plzni. 283. Rada m. Plzně přimlouvá se u konšelů Vratislavských, aby Mar- tinovi Čechovi, kterému v Plzni jakýs obchodník z Mostu zabavil zboží, dosvědčili, že si zboží toto vyměnil ve Vratislavi, jak o tom svědčil list rady Vratislavské, který však Martinovi byl na cestě ukraden. Serviciis amicabilibus et obsequiosis premissis. Famosi et spectabiles domini amicique sincere dilecti. Martinus Bohemus, litere presentis ostensor, nostrarum in presencia comparens, amicis sibi coadjunctis, dolorose conquestus est suo de infur- tunio, quod sibi accidit in nostra civitate per quendam homi- nem negociatorem de Ponte, quoniam substanciam sibi arestat, nec possidere permittit, volens sua dampna in eo recuperare sibivole, quod eidem nequaquam permitemus usque ulteriorem discussionem. Famosi domini! Vos non lateat, quo modo Mar- tinus Bohemus informans informat nos, quod hec eadem sub- stancia, non nisi ut propria ad eum pertineret, hoc asserit con- stanter, quod eandem vestra in urbe commutacione a domino Dominico, vestre civitatis concivi, obtinuit, medium tercium millenarium et ducentarum pellium asperiollorum ungaricalium et quod dedisset pro pellibus supradictis camchas [sic] cum auro. Eciam graciosi domini, idem Bohemus iam nominatus informat nos, quod idem dom. Dominicus a vestra favorabilitate literam in testimonium creditoriam ei disposuerat, huius gratus existens, una nobiscum grates gratibus accumulat. Sed illa litera testa- toria a vobis ad nos non pervenit et hoc non ex alia causa, nisi quia eidem est furata in via a quodam servo, quem sibi subordinaverat in vestra civitate in servitutem, credens enim eidem antecessit, currus 1) in equo dictus Bohemus, servo illo Stanislao circa currus relicto, putans fidelem, reperit eum ut 1) Správně: currens.

Strana 241
1486. 241 infidelem, nam ipse fugit, ut pessimus nequam, dampnum in- ferens domino suo ; furtum enim comittens et literam inter ce- tera abstulit, nec scitur de eo quidquam, nec quis potest nar- rare, et ex hinc litera ei deperiit. Et huius contingentis eviden- ciam ad plenum comprobavimus, nam unus ex hincolis nostris et concivis, cui digna adhibenda est credulitas, presens affuit et ille nos totum informavit, quomodo litera, a vobis missa, deperdita est. Quare graciosi domini, cognoscentes, quia infinita uni accidunt, sicut et Bohemo accidit, nulla interveniente fraude, quantum in eo fuit, optantes optamus humiliter vestras famosas circumspecciones, quatinus eidem Martino in causa supranotata velitis graciosi fore coadiutores, ut possit illa adipisci, absque eius ul terijoribus dispendiis et dampnis. Idem facientes causa iusticie, que est preclarissima virtutum, nostras eciam vobis promptas et serviles complacencias in similibus aut maioribus admercentes. Datum in Nowa Plzna feria tercia ante Martini, anno domini M° etc. LXXX° sexto. Magister civium et consules civitatis Nowe Plzne. [Nadpis na rubu]: Famose circumspeccionis dominis consulibus civitatis Wratislaviensis, amicis nobis multum dilectis. Orig. papírový v městském archivu ve Vratislavi, v oddělení Correspondenzen. List byl zapečetěn červenou pečetí, která jest od- padlá. Opis opatřil mně laskavě p. Dr. Kamil Krofta. 1486. 10. listopadu. Poručník zemřelé Dor. Kurtinové vyplatil 60 k. m. z milosti na 284. prosbu příbuzných a na přímluvu městské rady dětem po zemřelém Janovi Urleichovi a manželce jeho, která byla sestrou Jana Kurtina. Jan Kladrubský purkmistr, Jan Fegal, Martin Ovsík, Ši- mon Blažkuov, Jan Kumpán, Bárta z Úterého, Prokop Purkrá- bek, Tuoma Lemberk, Beneš Homole, Krištofor a Matěj kramář, konšelee přiesežní, známo činíme —, jakož nebožka paní Do- rota Kurtinová — kšaft podle práva a obyčeje města našeho učinila, a — udělala mocného — poručníka Heřmana z Žer- novníka, spoluměštěnína našeho tak —, jest-li že by pán buoh dětí její prve než-li by let svých došly, neuchoval, aby nade- psaný poručník statek její obrátil na skutky milosrdné. I předstúpili před nás Mikuláš Urlich, Erhart, Václav, též Urlichové, jakož Jan Urlich, syn Mikuláše Urlicha, s manželkú 31

Strana 242
242 1487. svú, sestrú nebožce Jana Kurtina z tohoto světa — šli, necha- vše několikero dětí po sobě sirých, a nadepsaní Urlichové jsúce těm dětem přirození přietelee, — prosili jsú a my k jich prosbě — Heřmana poručníka, aby shledl na ty sirotky. — Jakož pak týž poručník hnut jsa milosrdenstviem — dal jest těm s rotkóm — padesáte kop gr. míš., kteréž jim hned — v plné raddě vydal — hotovými zlatými uher. a rýnskými, nadepsaní Urli- chové — vzemše ty penieze sirotkóm k ruce, slíbili jsú — Heř- mana poručníka — z ničehož upomínati —, neb což jim jest dal, to jest učinil k našim prosbám z milosti a dobrovolně, ale ne z práva. Actum anno domini M'CCCC'LXXX"VIto fer. VI. ante s. Martini episcopi et confessoris. [Nadpis]: Kvitancí Heřmana od sirotkóv Janových Urlejchových. Lib. empt. 212. f. 27b. 1487. 2. ledna. (V Norimberce.) Uršula Hladková a Dorota Sefránková činí poslední pořízení. Já Uršula Hladková a já Dorota Sefránková z Plzně vyzná- váme, že s dobrým rozmyslem poslední vuoli činíme. Najprvé takto rozkazujem: Když pán buoh na nás dopustí smrť, aby nás v Plzni v naší faře u sv. Bartoloměje pochovali a služba s vigiljemi a mšemi svatými aby sě nám dála. Potom já svrchu- jmenovaná Uršula Hladková takto rozkazuji: Jestli-že by Dorota, sestra má, déle živa byla nežli já, tehdy dvě lauce u města Plzně na Madlině a chmelnice u Škvrňan a ta summa i s listem, mně Uršule Hladkové svědčící na město Plzeň, to všecko k oltáři matky božie u sv. Bartoloměje, kterýž my ozdobujem a spravujem, ročně příslušeti má a zuostati, však tak, že panna Dorota, sestra má, a po její smrti Volf, vnuk muoj, to do svého života přijí- mati a dotčenému oltáři vydávati mají a potom to všecko tomu oltáři zuostati má věčně. A to já Dorota Šefránkovic tiemto listem podvoluji sě zachovati. Viece rozkazuji z hotovizny mé pro mé duši spasenie XX zlatých rejnských, aby od toho sestra má Bosákóm v Plzni a do druhého kláštera,1) i chudým lidem to vydala. A což já Uršula Hladková viece přes to, co sem svrchu kšaftovala, mám a po sobě ostavím, buďto klenoty, hospodářstvie domové, hotové penieze a všecko jiné, odkazuji a dávám svrchudotčené panně Dorotě, sestře mé, k jměnie a k požívání do jejieho života a po její smrti spadnúti má na 285. 1) Rozuměj Černého či Dominikánského.

Strana 243
1487. 243 Volfa vnuka mého. Týmž také obyčejem já nadepsaná panna Dorota rozkazuji, jest-li že bych prve, nežli svrchujmenovaná Uršula Hladková smrtí sešla, tehdy všechen statek muoj, movitý i nemovitý, má sě jí dostati svrchudotčeným obyčejem a po její smrti Volfovi, vnuku jejiemu, však tak, aby svrchupsané rozká- zánie všecko na zádušie skrze sestru mú tak v celosti a dosta- tečně jednáno a zpuosobeno bylo. Ale však proto zachováváme sobě to, abychom ten kšaft náš, všecko nebo diel některý, pro- měniti a zjinačiti mohli, kdyžkoli, kterakkoli i kolikrát bychom chtěli. Toho na svědomí list tento přivěsenú pečetí města Norn- berka zapečetěn jest. Toho jsú svědkové slovútný pan Markvart Meudl a Jiřík Koeppel. Dán v úterý po hodu nového léta, po narozenie syna božieho M'CCCC°LXXXVII° léta. Z knihy závětí v museu plz. N. 223. f. 2b. 1487. 8. ledna. Vít Soukenník dává dům nově vystavěný vedle starého kaplanského 286. domu, kaplanům za vlastní. Vít Súkeník v tomto súdě osobně stoje vyznal se jest, že ten duom, kterýž jest znova stavěl, kterýžto leží podle domu starého kaplanského z jedné a na rohu u Černého kláštera z strany druhé, ten duom s městištěm a se vším právem k němu příslušným s povolením plné raddy a všie obce k věčnosti vkládá a těmito městskými kniehami zapisuje a osvobozuje kaplanóm všem, nynějšiem i budúciem v budúcích časiech, aby oni kaplané, nynější i budúcí, v tom domu obyt svuoj jměli a za pana Víta i za jeho předky i za tuto obec pana boha poprosili beze všie překazy. Provoláno jest, žádný neodepřel. Súd prvnie l. M'CCCCLXXXVII. v pondělí po sviečkách. Soudní kniha N. 2, f. 269. — Soud druhý a třetí scházejí v knize, neboť zápisy odtud až do r. 1509 se nezachovaly. — Ka- plany míní se zde kněži, kteří ustanoveni byli při jednotlivých oltářích ve farním kostele, jakožto kaplani té které rodiny a obývali v domě při klášteře dominikánském č. 22., na rohu Sedláčkovy a Veleslavínovy ulice, proti české realné škole, kdež se dnes krajský soud nachází. Řádnou bohoslužbu při farním kostele vykonávali kněží z řádu rytířů německých, bydlící ve farním domě. — Viz k tomu čís. 279 z r. 1485. 1. října 31*

Strana 244
244 1487. 1487. 8. ledna. 287. Anna Randová vkládá si do kněh městských louku, na kteréž jest odkaz, každoročně dáti vytopiti dvě lázně chudým. Anna Randová — vyznala se, že má a požívá lúku se dnem a se vším právem k ní příslušným, kterážto leží vedle lúky Šimanové Blažkovic a Hladkové, od Barty Randy, manžela svého, kterúžto lúku — v kniehy městské v svobozenstvie sobě vkládá, s takovúto však výmienkú, že na té lúce — jest věčné záduší nadáno skrze nebožce Martina Lauštcka (Lausstczka) takovéto, ktožkoli tu lúku držeti bude, že má dvě lázně zádušnie každý rok — topiti —, jednu o suchých dnech před sv. Václavem a k tomu chléb a špandu rozdávati chudým a druhú láznu o těch suchých dnech před vánoci a též chléb a špandu rozdá- — vati. Provoláno jest, žádný neodepřel. Súd prvnie. Léta M'CCCC'LXXXVII° v pondělí po sviečkách. Kniha soudní 2 f. 274b. Druhý a třetí soud scházejí. 1487. 29. ledna. Na Roupově. 288. Urovnání sporu mezi Plzeňskými a Domažlickými o monstranci. Plzeňští mají Domažlickým zaplatiti 106 kop 40 gr. míš. Jakož jest byla nesnáz a ruoznice mezi námi a pány Do- mažlickými o monstrancí, o kterúžto častokrát jsme před JKMtí, pánem naším najmilostivějším, stáli a o to se několikrát před jiné dobré lidi s povolením JKMti do Přeštic i jinde srokovali a stáli, a tak nemohúce se vo to smluviti, až najposléz podali jsme se obojě strana k přátelské smlúvě na ur. p. Jana z Rú- pova, najvyššieho písaře desk zemských královstvie českého a najvyššieho hofmistra dvoru krále českého, a tak jsme k JMi s plnú mocí o to vyslali Jana Fegale, Jana Kladrubského z raddy, Mikuláše Urlicha a Matěje Poběžovského z obecních, a páni Domažličtí též jsú učinili a k tomu roku také od sebe i ode všie obce vyslali. A když sme oboje strana před pánem JMtí stáli, tu JMt ráčil se nás obojích tázati. S plnú-li mocí jste o to vysláni od pánuov svých i od obce? JMti oboje strana jsme pověděli, že jsme vysláni s plnú mocí. Tehdy pán JMt ráčil jest k tomu dobré lidi k sobě vzieti, zejmena pana Volfa Ryzm- berského, pana Jana Dúpovce a pana Otíka Kamýckého, a my poslové oboje strana přidali jsme k JMti po dvú přáteléch, od pánuov Plzenských i od obce vydali jsme p. Fremuta a p. Petra Ebrzvína a poslové pánuov Domažlických, též sú učinili

Strana 245
1487 245 a vydali od pánůov svých a od obce p. Běšína a p. Stacha. A tak pán JMt s těmi dobrými lidmi k prosbě našie obojí strany ráčili to na se vzieti, pilně ty věci mezi námi váživše, tako- vúto smlúvu přátelskú a dobrovolnú o tu monstranci mezi námi učinili jsú: Najprvé, že napřed ty všecky ruoznice, nechutě a nesnáze, kteréž jsú mezi námi s uobú stran proto vznikly, mají věrně a právě mezi námi s uobú stran minúti, a dále páni Plzeňští aby dali za tu monstranci pánóm Domažlickým za XX hřiven střiebra, vždy za hřivnu V k. a XX gr., suma toho sto kop gr. a VII k. gr. bez XX gr. Jakož jsme pak jim list na ten dluh byli udělali a o sv. Havle nynie minulém tu summu vyplnili podle zněnie listu a páni Domažličtí nám list náš zase vrátili, jakož toho listu výpis slovo od slova vdole jest zapsán. A co se dotýče Poběžovského a Henzle Formana, aby jim páni a obec jich tu škodu nahradili, kterú jsú jim lotři učinili, kteréž jsú páni Domažličtí JKMti rozkázáním propustiti musili. Také co se dotkne Zuofalého, toho jest pan hofmistr s veliku prosbú od pánuov Plzeňských vyprosil. A my oboje strana jsúce vděčni té smlúvy a výpovědi, vysokými slovy zavázali jsme se před JMtí i před těmi dobrými lidmi i přiřekli, v tom se zachovati a v časéch budúcích ničemž toho jedni druhým nezpomínati, ale spolu súsedsky a přátelsky býti, jedni k druhým dobrú vuoli majíce a zachovávajíce. A ta smlúva se stala na Rúpově léta božieho M'CCCCLXXXVII°, ten pondělí před Hromnicemi. [Nadpis] Smlúva mezi námi Plzeňskými a pány Domažli- ckými o monstranci. Stehlikovská kniha privilegií v museu plzeňském č. 154. f. 6. 1487. 5. února. (V Plzni.) Dlužní úpis obce m. Plzně na 106 kop 40 gr. míš. obci m. Domažlic. 289. My purkmistr a konšelé i všecka obec, nynější i budúcí, města Nového Plzně, praví jistci a dlužníci dluhu v dole psaného, a my Fremut z Stropčic a v Lužanech, Otík Kamýcký z Stropčic a v Svrčovsi, a Petr Ebrzvín z Hradiště, rukojmě jich s nimi a za ně, vyznáváme tiemto listem obecně přede všemi, ktož jej uzřie nebo čtúce slyšeti budú, že jsme dlužni jistého a pravého dluhu sto kop gr., sedm kop bez dvúdceti gr míš. s mečíky, dobrých, střiebrných, obecně berných, anebo za tu summu padesáte kop a tři kopy gr. a dvadceti gr. českých, bielých, rázu pražského, anebo za tu summu zlatých uherských nebo

Strana 246
246 1487 rýnských na zlatě, na váze, na rázu i na zvuku dobrých a pra- vých, po čemž toho času plněnie našeho zlatí puojdú a obecně mezi lidmi platiti budú, múdrým a opatrným pánóm, purkmistru a konšelóm i vší obci města Domažlice, i tomu každému, ktož by tento list jměl s jich dobrú vuolí, kterúžto summu peněz již psanú my jistci a rukojmě svrchupsaní máme a svú dobrú vierú křesťanskú, rukú společnú a ovšem nerozdielnú slibujeme věřitelóm našim nadepsaným splniti a vcele zaplatiti na sva- tého Havla, po dánie listu tohoto najprvé přieštieho, anebo ko- nečně dvě neděle potom, beze všé zlé lsti a beze všeho dalšieho prodlevánie. Pakli bychom atd. (Obvyklá forma ležení, jako č- 223. Rukojmí se zavazují každý s jedním pacholkem vjeti v ležení do Domažlic aneb do Klatov; po 14 dnech věřitelé mají právo sumu zmíněnou opatřiti si kdekoliv a Plzeňští se zavazují to zaplatiti i se škodami.) Tomu všemu ku pevnosti a na pravú jistotu i na zdrženie my jistci svrchupsaní pečeť naši městskú, a my ru- kojmie nadepsaní své jsme vlastní pečeti s naším jistým vědo- mím i s plným přiznáním přivěsili k tomuto listu, jenž jest dán i psán léta od narozenie syna božieho M'CCCC'LXXXVII°, v ponděli před svatú pannú Dorothú, mučedlnicí boží. Stehlíkovská kniha privilegií č. 154. f. 6. 1487. 7. února. 290. Pí Anna Šefránková z Plzně měla rozepři s Janem Harantem z Vařín a Šlejborem Prackem z Svinné, rukojměmi za Jošta z Tupadl, žádajícími, aby je vyvadila z rukojemství za téhož Jošta, jehož statek na ni spadl. Ale pí Anna nechtěla to učiniti, pravíc, že nemá ten statek v deskách zem., za který byli rukojměmi. Král z milosti svolil, aby list ten, v kterém jsou rukojměmi, byl vložen do desk zem., aby pak mohli právem hleděti k tomu statku, kterýž pí Sefránková drží nápadem po Joštovi z Tupadl. — Actum ƒ IV. post Dorothee annorum etc 87. Archiv čes. VIII. 443. č. 474. Z register soudu komorního. 1487. 9. února. 291. Ve při Výška z Blažtice s Kumpánem, Holým, Machkem Kolou- chem, Simonem Soběkurským, Havlem Radným a Kateřinou Krou- povou, obyvateli v Plzni, nestáli někteří z nich k roku položenému, jedni pro nemoc, druzí že v zemi nebyli, a proto se jim rok od-

Strana 247
1487. 247 kládá do pátku o svátosti příští. — Actum fer. VI. die Appolonie r. 1487. Archiv čes. VIII. 446. č. 480. Z register soudu komorního. [1487. 20. března.] Jan Hoštálek z Hognestu (a na Vlkýši) pohnal Dorotu z Plzně, manželku zemřelého bratra svého Ruprechta Hoštálka, chtěje, aby mu vydala list svědčící na měštany plzeňské na 600 zl. Dorota proti tomu ukázala list Ruprechta, muže svého a bránila se tím, že k žádosti Jana Hoštálka udělala se jistcem na 200 zl. uher- ských, dále že má od něho dostati 200 kop věna a že muž její byl dělen od bratří svých. I rozhodnuto, aby Jan Hoštálek, chce-li ten list na Plzeňské, jí dříve dal věno její, pak ji vyvadil z těch 200 zl. a též aby zaplatil jiné dluhy, které bratr jeho udělal. Ne- chce-li to učiniti, tedy král zůstavuje pí Dorotu při tom zřízení muže jejího. — Bez data, ale zápis před tím actum fer. III. post Gertrudis 1487. 292. Archiv čes. VIII. 450 č. 487. Z register soudu komorního. 1487. 7. března. Na hradě pražském. Plzeňští srovnali se s p. Heraltem z Kunštatu o škody za přede- 293. šlých válek učiněné. Jakož pan Heralt nadepsaný pohnal jest pana Švamberka, pana Dobrohosta a nás před právo zemské, dávaje nám vinu, že jsme jemu spálili Žebrák a jiné zbožie jeho, a že na nás žádné péče nejměl etc., na to jsme odpor učinili, že jemu tiem bohda nic vinovati nejsme, a co sme jemu učinili a pálili, že jsme to v války učinili, jakožto nepřieteli svému etc. O tu při a ruoznici dobří lidie mezi námi konečnú a přátelskú smlúvu učinili jsú s naší obojé strany dobrú volí takovýmto obyčejem, že pan Švamberk, pan Dobrohost a my Plzenští máme puoj- čiti panu Heraltovi tisíc zlatých uherských a to do roka bez úrokuov. Jako jsme pak podle té smlúvy učinili a jemu těch tisíc zlatých uherských puojčeli a on nám list na ně s rukoj- miemi udělal, že nám ty zlaté v roce má zase beze všeho pro- dlenie navrátiti, a dále že všecky nechutě a nesnáze s uobú stran proto vzniklé mezi námi věrně a právě mají minouti a viec ničím zlým v časiech budúcích nespomínati jedni dru- hým žádnú měrú, ani kterým právem duchovniem, anižto svět- ským. Acta sunt hec in castro Pragensi in magno palacio regio in quatuor temporibus quadragesimalibus anno M'CCCC'LXXXVII°.

Strana 248
248 1487. [Nadpis]: Smlúva mezi panem Bohuslavem z Švamberka, panem Dobrohostem z Ronšperka a pány Plzeňskými z jedné a panem Heraltem z Kunštatu na Plumlově z strany druhé. Ze Stehlíkovské knihy privilegií městských č. 154 f. 9. [1487.] 30. dubna. (V Plzni.) 294. Obec dluhuje 50 kop grš. Jakubovi Stupníkovi a zavazuje se vydati peníze ty na skutky milosrdné dle odkazu zemřelého Stupníka. My purkmistr a konšelé města Nového Plzně známo činíme těmito městskými kniehami a tiemto zápisem, jakož konšelé a obec dlužni byli Jakubovi Stupníkovi L kop gr. a na ty penieze na obec list jměl a na smrtelné posteli ty penieze odkázal na záduší a skutky milosrdné, jakož kšaft jeho šířeji okazuje, ten dluh jsú radda i obec na se vzali a přejeli, slíbivše tomu dosti učiniti, pokudž jest nebožtík Jakub Stupník rozkázal a Martina Stupníka a Cordulu manželku jeho z toho všeho propustili, že což se dotýče těch L kop gr., že s ničímž nic nemají činiti, což jest on nebožtík na tom listu kšaftoval, než páni a obec slíbili je beze všie jich škody zastati a zastúpiti. A na to pánóm jest list na těch L kop vydal a zase vrátil, a což jest na faru nebožčík odkázal, za to jsú páni vápno dali na školu, když jsú ji znovu postavili. Actum anno domini M° etc1) fer. II. ante sanctorum Philippi et Jacobi apostolorum. [Nadpis]: Kvitancí. Radda i obec kvituje Martina Stupníka a manželku jeho z těch L kop, kteréž jest odkázal na zádušie nebožčík Jakub Stupník. Z lib. emp. et vend. N. 212 f. 28b. 1487. 1. května. 295. Rozhodnutí královské ve sporu Plzeňských se Stříbrskými o placení cla na silnicích k Stříbru vedoucích. V té při a ruoznici, kteráž jest vznikla mezi měšťany Plzeň- skými z jedné a měšťany Střiebrskými z strany druhé, co se cel dotýče, jakož jsú napřed Střiebrští okázali majestát krále Václava, v němž JMt tato slova vypisuje, že jeden každý: kupci, formané, vozataji s jich vozy a kárami, sbožie, statky a kupectvie na nich vezúce, od měst našich Tachovského, Přimdy a Teplé ku Praze upřiemo cestu mají na řečené miesto Střiebro a ne 1) Zápisy na témž listě jak předešlé tak i následující jsou z r. 1487.

Strana 249
148 7. 249 jinudy, a zase z měst Pražského, Plzeňského a Nepomuckého k předřečeným městóm se všemi kupecskými věcmi a sbožím, bravy a hovady na též město Střiebro a ne jinudy, aby šli bez odporuov a překážek všelikterakých1). Chcem však, skrze takové jitie clóm a próvodóm našim a budúcích našich králuov českých žádná škoda aby nepřišla; protož přikazujem všem vuobec kupcóm, formanóm, vozatajóm, kteříž na vozech nebo na karách věci a kupecstvie řečeným obyčejem vezú, a bravy, nebo hovady ženú z předřečených měst až do Prahy, a zase, aby po oznámenie tohoto našeho listu, když v předřečených městech se stane, jinudy než na předřečené město Střiebro upřémnú cestú aby nešli anebo jíti nesměli, ač se chtie jich nebezpečenstvie a škod skrze závadu vzetie, pobrání a stavovánie statkuov jich a zboží uvarovati. A proti tomu jsú Plzeňští okázali majestát krále Jana2), slavné paměti, v kterémžto majestátu takto se ukazuje: Mezi jinými ustavujíce a řediece ustavením věčným, aby oni měštané a obyvatelé řečeného města z vína, z suken a všelikterakých kupecstvie jich, kteréž, anebo kteráž by skrze Domažlice, Přimdu a Tachov k řečenému městu vezli a v témž městě šenkovati, krájěti a prodávati chtěli, žádného konečně próvodu a cla platit nemají, ale od takových aby byli svobodni a všemi obyčeji vyňati. Tu král JMt, a páni, rada JMti, ráčili sú jich pře slyšeti a jich obdarovánie z obú stran vážiti a JMtKá se pány Střiebrské při jich obdarování zuostavují tiemto obyčejem, jakož list uka- zuje: Ktož by koli od Tachova, Přimdy a od Teplé ku Praze jel, ten nebo ti aby na Střiebro město jeli nebo šli. a zase, ktož by chtěl k svrchupsaným městóm od Prahy, od Plzně a od Nepomuka jeti nebo jíti, ti aby také na město Střiebro jeli i šli. A poňavadž jsú Plzeňští voly své hnali ne k těm městóm v listu Střiebrských položeným, než k Domažlicóm, ješto jest to na jiné silnici, tehdy jsú jim Střiebrští vedle práva těch voluov neměli pobrati a JMtKá rozkazuje, aby Střiebrští je z toho základu za ty voly propustili a z nich ho nebrali, a také aby na tu silnici od Plzně k Domažlicóm viece nesahali. A jakož také Plzeňští okázali jsú list krále Januov, jakož prve o něm zmienka jest, při tom JMtKá je zuostavuje tak, což by skrze Tachov, Přimdu nebo skrze Domažlice vezli vína, suken a všelikakých kupečstvie jich do města Plzně a kteréž by v tom městě šenkovati, 1) List kr. Václava jest ze dne 6 září 1382 v Budějovicích, viz Čelakovský, Sbírka pram. práva měst. II č. 587. 2) List kr. Jana z r. 1341. 4. srpna v Praze, viz Listář I. č. 49. 32

Strana 250
250 1487. krájěti anebo prodati chtěli, žádného ovšem próvodu ani cla- nemají dávati, ale mají od toho všemi obyčeji býti vyňati a svo- bodni. Protož JMt rozkazuje, aby se obojí podle obdarovánie svých zachovali, výše jedni proti druhým mimo ta obdarovánie na se nesáhajíce. Actum feria III. die sanctorum Phillipi et Jacobi apostolorum, anno M'CCCC'LXXXVII°. [Nadpis]: Výpověď a nález králem JMí se pány o clo mezi námi a pány Střiebrskými etc. Z opisu v Stehlíkovské knize privilegií měst. f. 10. — Jiný. opis v liber empt. et venditionum N. 212 f. 170. v museu plzeňském. Archiv český VIII., 451 č. 489 z register soudu komorního. 1487. 2. května. V Nové Plzni. 296. Vyrovnání obce m. Plzně s kapitolou svt. Apolináře o zadržalé úroky. Jakož mistr Ambrož z Plzně, děkan, mistr Jan z Vterého, kněz Tobiáš z Tišňova, kněz Blažek z Plané, i všecka kapitola kostela sv. Apolinaříše v Praze1), častokrát nás napomínali z úrokuov, které jsme jim tyto války i po válce zadrželi, a tak, že jsme s Jich Mtí o ty všecky úroky, buď mnoho nebo málo jich zadržáno, konečnú smlúvu učinili skrze kněze Tobíáše z Tišňova a kněze Blažka z Plané, kteréž jsú k nám všecka kapitola s mocí o ty úroky vyslali, tak že sme jim za ty všecky úroky, kteréž sme jim zadržali, buď jich mnoho nebo málo, vyplnili a dali XXti kop groš. míš., a po ten čas abychom jim dále podle listu jich vždy ten úrok bez zadrženie každý rok vydávali a platili při sv. Jiří X kop gr. míš. a při sv. Havle tolikéž, a tak každého léta potomních časuov, jakož jsú pak nám na ty úroky zadržalé kvitancí udělali, že viec ne- máme z nich napomínáni býti v časech budúcích, kteréžto kvi- tancí výpis slovo od slova v dole jest zapsán. Actum Noue Plzne feria IV. ante s. Floriani, anno M'CCCC°LXXXVII°. [Nadpis]: Smlúva přátelská mezi velebnými otci všie ka- pitoly sv. Apolinaříše v Praze o úroky, které sme jim koli za- držali, podle toho listu, kterýž na nás mají. Ze Stehl. knihy privilegií měst. f. 9b. — Viz k tomu č. 72. z r. 1460. 30. dubna, dále zápis č. 299. z t. r. 15. května, pak z r. 1492. 15. června a z r. 1503. z 26. listopadu. 1) Rozuměj strany p. j.

Strana 251
1487. 251 [1487.] 5. května. Rozsudek soudu komor. ve při Plzenských s Výškem z Blažtice. 297. V té při a ruoznici — mezi Výškem z Blažtice — a Kum- pánem, Šimonem Soběkurským etc, měšťany plzenskými, kdež Výšek je vinil —, aby listu věnnému dosti učinili, kterýž svědčí Kateřině Brázdové, na kterýžto list má — dobrú vuoli od To- biáše Pabiánka, proti tomu — Plzenští odpierali —, že mu tiem povinni nejsú, že o to smlúvu mají Vaňkem z Valečova, tehdáž podkomořím —, a p. Benešem Libšteinským učiněnú], jakož pak ukázali — list smluvní pod jich pečetmi.1) K kteréžto smlúvě a pečeti své p. Beneš se jest seznal —. Tu král JMt s p. rad- dami svými jich pře i řeči i listy i tu smlúvu pilně vážiti jest ráčil, i ráčili takto rozkázati: Poněvadž Výšek jest listem — ne- porušeným s pečetmi, maje naň dobrú vuoli od dědice, podle práva napomínal, a oni Plzenští toho listu smluvnieho prve jsú nikdy před králem — a pány neukázali, že — Výšek nic proti právu ani té smlúvě neučinil, poněvadž jsú oni jie prve neuká- zali a on o ní nevěděl. A po tento čas aby Výšek Plzenských tiem listem viec neupomínal, a všecky škody s obú stran — aby mezi nimi minuly a z těch aby se neupomínali — Actum sabbato die s. Floriani [anno ete LXXXVIIj. Archiv čes. VIII. 454 č. 495. Z register soudu komorního. Viz k tomu čís. 264 z r. 1482. 11. července a čís. 266 z r. 1482. 17. srpna. 1487. 11. května. Vavřinec Žižka kolář v Plzni, prodal 1 k. míš. platu roč. na domě svém pro žáky školy městské. Nos Blasius braseator, judex, Martinus Ovsík, magister civium et Cristoforus, consules jurati et ciues ciuitatis Noue Plzne recognoscimus —, quod prouidus vir Laurencius Žisska rotifex, noster conciuis, recognouit, se — vendidisse vnam sexag. gross. arg., mon. Misn., census annui, in domo 2) sua, que est sita intra domos Andree Slama ex vna et Procopii Purkrabek parte ex altera, ac super omnibus bonis suis — pro decem sexag. gross. — scientificis sociis, semiconibus scole ciuitatis nostre, — quam quidem sexagenam gros. census ipse Lauren- cius cum successoribus suis promisit — diuisim semper circa 298. 1) Viz č. 29 z r. 1454. 5. list. 2) Dům č. 242 v Solní ulici, č. 243. Slámův a č. 241 Purkrábkův. 32*

Strana 252
252 1487. quelibet quatuor tempora per quindecim grossos quolibet anno semiconibus soluere ; pro quo tamen censu ipsi socii et semi- cones, presentes et futuri, quolibet anno perpetue quatuor anni- uersaria, quodlibet anniuersarium semper circa quatuor tempora in vigiliis et missa defunctorum cantata, vt moris est, peragere debent et tenentur, et hoc facere debent pro anima Johannis clerici et filii domine Katherine. Et non dato censu atd. (Obvyklá forma jako č. 39.). In cuius rei testimonium sigilla nostra presen- bus sunt appensa. Datum anno domini M' quadringentesimo octuagesimo septimo, feria VI. post s. Stanislai. Orig. perg. v museu plz. 226/124† 20, pečeti scházejí, jen proužky zbyly. Listina uprostřed prostřižena. Na rubu písmem 15 stol. Pod tím jinou „List na Žižku koláře na 1 kopu úroku do školy“. rukou: „Od Circuitu“. Nov. sign. N. 310. 1487. 15. května. 299. Kapitola svt. Apolináře smluvila se s obcí m. Plzně o zadržalé úroky tak, že Plzenští mají za předešlá léta zaplatiti 20 kop gr. a příští léta řádně zase úrok platiti. My mistr Ambrož z Plzně, děkan, mistr Jan z Vterého, Tobiáš z Tišňova, kněz Blažek z Plané, kanovníci i všecka kapitola sv. Apolinaříše v Praze1) etc, známo činíme tiemto listem všem vuobec i každému, ktož jej uzřie, nebo čtúce sly- šeti budú, že jsme za všecky úroky nám zadržalé a neplacené tyto časy nepokojné a již minulé, ode pánuov i města Nového Plzně nám a kapitole naší spravedlivě přislušející, skrze smlúvu přátelskú mezi námi a jmenovanými pány a městem učiněnú, vzěli a zdvihli XX kop, nám úplně položených a daných, však s takovú výměnkú, aby často jmenovaní páni Plzeňští obojí O úrok, svatojirský a svatohavelský léta božieho M'CCCC LXXXVI°, nám úplně a docela položili a takového zadrženie a neplacenie v budúcím čase se nedopustili. Protož dobrú naší a svobodnú volí svrchu psané pány i město Nový Plzeň z těch všech za- držalých úrokuov tiemto listem prázdny a svobodny činíme, kvitujem a propouštíme, slibujíc za nás i za naše potomky jich viec z takových úrokuov nenařiekati ani napomínati na věky, cožkoli nám jimi zadržáno bylo. Toho na svědomie a na jistotu prosili jsme velebného otce, kněze Václava z Plané, dě- kana Vyšihradského etc, miesto administratora arcibiskupstvie 1) Rozuměj strany p.j.

Strana 253
1487. 253 pražského, že jest pečeť úřadu svého ráčil přitisknúti k tomuto listu, jenž jest dán léta božieho M'CCCC'LXXXVII, den sv Žofí panny. Ze Stehl. knihy priv. měst. f. 7b. Srj. č. 74. z r. 1460. 30. dubna, čís. 296. z t. r. 2. května a z r. 1492. 15. června. 1487. 31. května. Závět Markéty Hoštálkové z Boškova. Kněz Štěpán —, farář v Kostelci, a kněz Ondrášek z Ta- chova —, oltářník v Novém Plzni, známo činíme —, že — Mar- kréta Hoštálková z Boškova — toto své poslednie rozkázánie — učinila: — Najprvé z statku svého odkazuje na boží duom k sv. Jiří dvě kopě gr. m.; item všechen statek svuoj, — i ten list, kterýž mám od p. Jindřicha Rusa z Čemín kúpený i zapsaný, pod platem čtrnádcte grošuov m. ročního platu —, odkazuji Janovi a Dorotě, manželce jeho, sestřenici mé — a Jana poru- čníka činím. Tomu ku pevnosti — své sme pečeti vlastnie při- věsili k tomuto listu — a prosili sme kněze Vavřince, probošta špitála plzeňského, že jest svú pečeť s námi přivěsil, jenž jest dán a psán léta božieho tisícieho čtyřistého osmdesátého sed- mého, ten čtvrtek před sv. Duchem. List. perg. v museu plz. 253/153†30, pečeti chybí. Sign. nov. N. 245., starší XIV. 1487. 300. 1487. 11. července. Na hradě pražském. Král Vladislav nařizuje p. Zdeňkovi ze Švamberka, aby Plzenští 301. při svém osvobození od cla zachováni byli. Vladislav, z božie milosti král český a markrabě moravský etc. Urozený věrný náš milý. Dávámeť věděti, že jsú na nás vznesli opatrní a poddaní, věrní naši milí, měšťané Plzeňští, že by ty na ně některým clem, nebolito mejtem sáhal, kteráž by kupectvie do města jich vežena byla, nebo zase z města do jiných měst anebo kamžkoli; ale že nynie nedávno tíž mě- štané naši jměli jsú o to soud před námi a radú naší, což se toho cla dotýče, a na to každá strana okázala jest spravedlnosti své!), jakož pak o takovú nesnáz výpověd mezi stranami učinili jsme a každého při jeho spravedlnosti zachovali, kteréžto výpovědi tobě teď výpis posieláme, jemuž vyrozuměje zpraviti se muožeš, 1) Viz č. 295, spor Plzeňských se Stříbrskými o clo.

Strana 254
254 1487. jde-li která silnice, ješto by sě tu tvé které spravedlnosti dotýkalo, aby je Plzeňské tak a při jich obdarování zachoval; pakliť sě zdá lepší spravedlnosť na to jmieti a roku složenie s nimi žádati budeš, ta sě tobě cesta nezavierá, než mocí žádnú aby na ně nesáhal. Znaje, že jest to vuole a rozkázánie naše, tak sě zachovaj, jakožť píšem, jinak toho nečině. Datum ex castro Pragensi feria IV. ante beate Margarete, annorum domini M'CCCC'LXXXVII°. Ad mandatum domini regis. [Nadpis]: Urozenému Zděnkovi z Švamberka, věrnému našemu milému. Ze Stehl. knihy priv. měst. f. 11. — Zdeněk ze Švamb. byl tehdáž v držení Rokycan. 1487. 5. srpna. Závěť Sigmunda Adama z Teplé, měštěnína plzenského. Bláha sladovník, richtář, Jan Fegal purkmistr a Martin Ovsík, konšelé přísežní a měšťané m. Nového Plzně, známo činíme —, že — Sigmund Adam, náš spoluměštěnín — t. s. p. r. — u. j.: Item všecko, což jest k tomu statku, ku paní Barboře, manželce své, přiložil, na jmenie puoldruhého sta kop gr. míš. i toho sedláka, kteréhož má na hoře na Teplé, a dědiny i luky, kteréž ješče má dědictvie na Teplé, to všecko odkazuje — paní Barboře, manželce své, a dětem svým, — aby sě o to rovným dielem dělily, a jestliže by kterého dietěte pán buoh neuchoval, — tehdy diel jeho má spadnúti na druhé, pakli by obú dietek pán buoh neuchoval, — tehdy jich diel — má spadnúti polovice na paní Barboru, manželku jeho, a druhá polovice na skutky milosrdné a na božie domy s vědomím panským, kam se poruč- níkóm jeho zdáti bude — Peručnici učinil jest — paní Barboru, manželku svú, jí věře nad jiné, že toto rozkázánie jeho věrně — spravovati bude a na jeho duši pamatovati —, a že ty děti k dobrým mravóm vésti bude a na ně se starati a nakládati s nimi, jakož jich mátě věrná, — a jí ku pomoci přidává — Mikuláše Fránu a Matěje Poběžovského —. Tomu ku pevnosti, — své jsme — pečeti — přivěsili k tomuto listu. Dán léta M CCCC osmdesátého sedmého, v neděli před sv. Vavřencem, mučedlníkem božiem. [Nadpis]: Kšaft Sigmunda Adama z Teplé. 302. Z knihy závětí v museu plz., N. 223 f. 3b.

Strana 255
1487. 255 1487. 21. září. Závět Víta Soukeníka, měšt. plzeň. 303. Bárta Úterský richtář, Šimon Blažkuov purkmistr a Heřman z Žernovníka, konšelé přís. a měšťané m. Nov. Plzně, známo činíme —, že — Vít Súkeník, náš spoluobyvatel, — své poslednie rozkázánie — učinil —: Najprvé jakož má list na pány Plzen- ské i na všecku obec na ves Škvrňany na dvadceti k. gr. platu věčného na míšenský groš počítajíce, jakož list hlavní šířeji to oznamuje a vypisuje, na tom listu odkazuje a dává patnádete k. gr. kaplanu druhému k svému oltáři — takovýmto obyčejem, aby oba kaplané — vybierali ten plat spolu, v Nevřemě patnáct k. gr. m. a v Škvrňanech tolikéž patnádcte k. gr. do roka, a o ten plat aby se rovně a bez nesnáze dělili a rovnali, a jestliže by kdy platu co v Nevřemě v časích budúcích sešlo, aby ti oba kaplané spolu hynuli. A na témž listu pánuov Plzenských dává věčného platu k témuž oltáři svému tři k. gr. na lampu, aby tu při tom jeho oltáři časy budúcí hořela, a kdož s tú lampú pracovati a rozžéti bude, aby tomu poručníci jeho vydá- vali každý rok čtyřmědcietma grošuov m., totižto každé suché dny šest grošuov a to z toho platu, kterýž zbývá mimo kaplana v Nevřemiech; item dále na tom listu odkazuje a dává žákóm — do školy, kteříž jsú pod bázní a kázní mistrovú, všem vespolek na maso a na jiné potřeby dvě kopě gr. m. platu ročnieho a věčného, a žáci — jmieti budú — každý den z rok do roka po mše u toho jeho oltáře zpievati Salve Re- gina nebo Cristi Virgo, aneb jinú antiphonu ke cti a chvále milé paně Mariji, a po velicě noci miesto Salve Regina Regina celi do času toho, pokudž se Regina celi zpievá, a ty antiphony zpievati mají slušně nechvátajíc a zřiezeně, jakož na to slušie. Dále také což viec platu zbývá a ostává v Nevřemiech mimo kaplany a od lampy rozženie, to aby na ornáty, na kalichy a na jiné potřeby téhož jeho oltáře obráceno bylo tak, jakož prve v aktách zapsáno stojí, a toho druhého kaplana — pan purkmistr a rada mají býti podací tiem obyčejem, jakožto prv- nieho kaplana. Také ten kaplan poslednie — zavázán jest věčných časuov u toho jeho oltáře pět mšie svatých do téhodne slúžiti, jednu mši o Trojicě svaté v pondělí, zádušnie mše v středu pro peccatis, totižto za hřechy, v pálek o umučenie božiem s menší pašijí sv. Jana, a v sobotu o milé matce božie, a ty sv. mše aby se dály a slúžené byly napřed pánu bohu ke cti

Strana 256
256 1487. a chvále milé paně Mariji a za Víta Súkeníka, za Martu, man- želku jeho, za Jana Otěšína, za paní Markétu, manželku jeho, za jich dobrodince a za všecky jich předcie duše. Pakli by ten kaplan — z těch pěti mšie kterú svévolně obmeškal, tehdy za každú tu mšě tak obmeškánú pokuty dáti má jeden groš mezi chudé, leč by beze lsti slúžiti nemohl. Pakli by na ty dny již jmenované ten kaplan kterú mši slúžiti nemohl, ale služ jiný den, aby se vždy tomu dosti stalo; pakli by k tomu oltáři kdy — kaplana jmieti nemohli, buď to do roka, puol léta, nebo čtvrt léta, tehdy co by koli mělo vydáváno býti za ten čas kaplanu, aby poručníci jeho hned ty penieze rozdali mezi chudé za sukno a na jiné skutky milosrdné. A poňavadž páni Plzenští, rada — jsú podací toho jeho oltáře —, maje — Vít Súkeník k jich opatrnosti zvláštnie vieru a doufánie, jakožto ku pánóm svým milým, jich věrně prose a žádaje, že ráčí býti radni a pomocni poručníkóm jeho —, včem by je koli potřebovali, aby se tomu dosti stalo, pokudž jeho poslednie vuole jest, a zvláště což se kaplanstvie jeho dotýče, aby to — nezahynulo, též také kaplanóm jeho, pokudž by se k jich opatrnosti v svých potřebách utekli, že je opustiti neráčí. Také jestli že by kdy který poručník jeho umřel a miesto sebe jiného poručníka nepozuostavil a nezřiedil, aby páni miesto něho jiného a hod- ného člověka k jiným poručníkóm přidali a ten aby též moc měl v tom poručenstvie podle jiných poručníkuov, jakožto i první. A toho jeho kšaftu a rozkázánie mocné poručníky učinil jest — Jana Fegali, Tuomu Lemberka a Jana Rýska, naše spoluměšťany, jich prose —, aby klenoty, ornáty, hume- rály, kniehy a jiné věci k sobě přijeli a vzali i v své moci měli a kaplanóm jeho, když by toho potřebovali a slúžiti chtěli, vydávali a zase k sobě přijali a to podle múdrosti své opatřili. Dále také, cožkoli zbývá platu v Nevřemě mimo kaplana a lampy rozženie, to aby kaplané jeho vybierali s pomocí panskú a poru- čnickú a k tomu oltáři na potřeby obrátili a pánóm konšelóm z toho každý rok učinili počet tak, jakož prve aktami jest zapsáno. Dále také cožkoli jiného statku jeho po smrti jeho zuostane, buď mnoho nebo málo, aby jeho s tiem k hrobu připravili a ostatek aby obrátili na zádušie a na skutky milo- srdné s vuolí a vědomím panským, kde se jim zdáti a líbiti bude a to za Vítovu Súkeníkovu duše, za paní Martu, manželku jeho, za Jana Otěšína, za paní Markétu manželku jeho, i za všecky jich předcie duše, a poručníkóm nadepsaným, aby tiem

Strana 257
1487. 257 větčí pilnosť měli, odkazuje po pěti kopách gr. — Item dlužen jemu jest pan hofmistr JMt šest k. gr., item David z Třemšína čtyři k. XV gr., item Hynek v Kladrubcích II k. VI gr., item Krčmář z Lešťan II k., XX gr., za to slíbil rychtář jich z Leštčan, item Adamová III k., item Leitolt za sukno I k. item Fencl proboštuov LV gr., item stará Netonická II k., item Nikl z Hradce vzel u něho zbroji jeda do Polsky, pokladá ji najméně čtyři k. gr. a to jest sám k němu pustil, aby sám od sebe o to spravedlivé učinil. To i jiné dluby nadepsané odkazuje a dává na dlážděnie do kostela svatého Bartoloměje v Plzni. — Tomu všemu ku pevnosti — a na svědomie ku prosbě — Víta Súkeníka pečeti naše — kázali jsme přivěsiti k tomuto listu, jenž jest dán a psán léta božieho tisícieho čtyřistého osmdesátého sedmého, v pátek na sv. Matúše, apoštola božieho. Listina pergamenová v museu plzeňském 360/322 † 47; tři visuté pečeti na proužcích pergamenových úplně zachovalé. 1) p. ve štítě limpa sladovnická šikmo od levého rohu ležící, opis: † S† Barta de Vtery† co, 2) p. ve štítě podobná limpa, přímo stojící, ale špice její dvěma lístky ozdobena, opis: † Symonis † de nowa Plzna. 3) p. ve štítě kohout v pravo kráčející, opis: . . . rzman z zierno- wnika. Starší sign. A, nov. N. 185. Na rubu rukou 18 stol. pozna- menáno: „Plat na Škvrňany na oltář Škol...ky mčz.“ Opis v liber emptionum et vendit. N. 212 f. 173. Ve výtahu uvádí odkaz Plachý v Pam. Plz. str. 33. 1487. 26. září. (V Plzni). Obec m. Plzně zaprodala na lidech svých ve Škvrňanech 20 kop 304. roč. platu Vítovi Soukeníkovi, a plat tento má býti odváděn k oltáři téhož Víta v kostele farním. My purkmistr a konšelé i všecka obec — města Nového Plzně, vyznáváme tiemto listem —, ktož jej uzřie nebo čtúce slyšeti budú, že pro znamenité a pilné potřeby města našeho — prodali jsme — dvadceti k. gr., na míšenský groš počítajíec platu ročnieho, holého, dědičného a věčného, na lidech našich dědičných a osedlých ve vsi naší v Škvrňanech a ten plat jsme prodali a sstúpili opatrnému muži Vítovi Súkeníkovi, spoluoby- vateli našemu, a po jeho smrti poručníkóm a kšaftníkóm jeho v časiech budúcích, za pět set zl. uh., nám — zaplacených, kteřížto lidé naši — v Škvrňanech — povinni budú v časéch potomních a budúciech plat nadepsaný, totižto dvadceti k. gr. m., platiti a vydávati kaplanu, — k oltáři téhož Víta Súkeníka v kostele sv. Bartoloměje v Plzně, (kterýžto kaplan — bude 33

Strana 258
258 1487. podle prvnieho kaplana kněze Petra, nebo podle jeho budúcích kaplanuov), patnádcte k. gr. a na lampu k témuž oltáři tři k. gr a žákóm do školy našie, kteřížto každý den zpievati po sa- mých mšiech mají před tiemž oltářem Salue, anebo jinú anti- phonu o milé matce božie, dvě kopě platu. A ten plat — má vydáván býti každý rok rozdielně, počnúce, na sv. Jiří — naj- prvé přieštie deset k. gr. a na sv. Havel, potom hned v zápětí přišlý, tolikéž deset k. gr. a tak — potom bez obmeškánie a beze všeho zadrženie. Pakli by kteří lidé naši — věřitelóm na- šim — plat který zadržali a na roky a časy výšepsané nevy- dávali, anebo platiti zanetbali, tehdy věřící naši tiemto listem plnú moc mají —, ty lidi k tomu připraviti buďto vězením, anebo jiným během, jakž se jim zdáti a viděti bude, beze všie překazy našie i našich budúcích, a my, když by nás nebo našich budúcích za to žádali, máme jim k tomu radni a pomocni býti, aby — plat tak — vydáván byl, jakož se svrchu píše. Pakli by věřitolóm našim — ktokoli sáhl na ten plat a lidi svrchu- psané, a je z toho platu a drženie kterým právem vyvedl buďto duchovniem anebo světským, tehdy máme a slibujeme věřitelóm našim — jinde na sbožie našem tak jistém, dobrém a svo- bodném tolikéž platu okázati a týmž obyčejem jim toho uji- stiti a zapsati, jakož v tomto listu zapsáno stojí, beze všie jich škody. Také jestli že by ti lidé — tak zkaženi a zahubeni byli kdy nynie, nebo v časech potomních, anebo který z nich tak, že by věřitelóm našim ten plat vydávati a platiti nemohli, tehdy věřitelové naši — moci budú ten plat na těch dědinách, na lukách i na těch gruntiech bráti a postiehati beze všie našé přěkazy i našich budúcích. Také jest toto znamenitě v tomto listu vymluveno, jestliže by pán buoh nás nebo našich budúcích kdy penězi obmyslil a zase chtěli ten plat s sebe splatiti, tehdy my nebo naši budúcí, — slibujeme jinde na jiném sbožie svo- bodném, čistém a dobrém i jistém, tolikéž platu věčného, totižto dvadceti k. gr. m., — kúpiti a opatřiti, buďto za těch pět set zl. uh., — anebo výše, jakž moci budem a ten plat věřitelóm našim — v jich moc sstúpiti a je toho zmocniti beze všie jich škody — tak, aby ten plat věčně nescházel. Pakli bychom my, nebo naši budúcí, kterého kusu neučinili, pokudž v tomto listu psáno stojí, jehož pane bože nedaj, tehdy věřitelové naši svrchupsaní tiemto listem moc mají a jmieti budú — nás z toho napomí- nati a k tomu připraviti touž mocí a těmi všemi pokutami, kteréž se v listech hamfeštných, na penieze svědčících, šířeji

Strana 259
1487. 259 vypisují a zavazují, a to beze všie jich škod a nákladuov. Také nemáme žádné zvláštnie daně nebo obtíženie na ty svrchupsané položiti, než podle jiných vsí a lidí našich též ti lidé — mají při tom — zachováni býti, a jestli že by kdy v časéch budúcích tomuto listu která se škoda stala kterýmkoli obyčejem, a věřící naši napomenuli nás k obnovenie listu tohoto, tehdy máme a slibujeme jim ten list zase v táž slova obnoviti konečně ve čtyřech neděléch od jich napomenutí pořád čtúc, kolikrát by koli toho potřebí bylo, beze všé zlé lsti a bez prodlenie dal- šieho, a právo ižádné duchovnie, anižto světské, ani která po- kaza, že by se tomuto listu kterakžkoli stala, anebo že by kdy ztracen byl, to nemá našim věřícím nic škodno býti, aniž nám spomocno, dokudž toho všeho neučiníme, což svrchupsáno stojí. A to všecko, což se v tomto listu vypisuje, my — purkmistr, konšelé i všecka obec — města Nového Plzně, slibujeme ctně, věrně, právě a křesťansky zdržeti a vskutku naplniti. Tomu všemu ku pevnosti — pečeť naši městskú — dobrovolně kázali jsme k tomuto listu přivěsiti a pro dalšie jistotu prosili jsme urozených panoší, Jana Cehnici z Říčan, Jindřicha Rausa z Če- mín a z Buksic, Jana z Dúpova, Jana z Bratronic, Krištofora Ucháčka z Kračína na Vidicích a Jana z Hodusic a v Chvale- nicích, že jsú své pečeti k naší prosbě na svědomie sobě bez škody přivěsili k tomuto listu, jenž jest dán i psán léta od na- rozenie syna božieho tisícieho čtyřistého osmdesátého sedmého, tu středu před sv. Václavem, dědicem českým. Listina pergamenova v museu plzeňském 384/218 +46; pečeti chybí, sign. N. 186. Opis v Stehl. knize priv.m čst. f. 198. Jiný opis v liber empt. et vendit. N. 212 f. 174. 1487. 8. října. Jan Kumpán z Nov. Plzně pohání Ondřeje Oremusa z Prahy ze 305. škod listovních, neboť má list na téhož Ondřeje na jistou sumu peněz, dle kteréhož listu jak suma tak i škody měly plněny býti. Stal se nález, že úředníkům soudu nesluší souditi škody listovní a že proto půhon zdvihají. Emler, Pozůstatky I. 181. 1487. 7. listopadu. Robotní lidé z Doudlevec, Radobyčic a Utušic, zavázali se před 306. radou městskou v Plzni, že nový most u Doudlerec (přes Rad- 33*

Strana 260
1487. 260 buzu) v příštích časích společně chtějí opravovati podle nařízení rady městské v Plzni. My Matěj Poběžovský, toho času purkmistr, Jan Fegal, Jan Kumpán, Heřman z Žernovníka, Martin Ovsík, Šimon Blažkuov, Jaroš Kramář, Erhart súkeník, Václav Chrt, Mikuláš Mikšice, Jan Rysek a Jan Jílek, konšelé přísežní a měšťané města Nového Plzně, vyznáváme těmito městskými kniehami a tiemto zápisem, že předstúpivše před nás do naše plné raddy robotní lidee naši z Radobyčic, z Utušic a z Dúdlevec, a vyznali jsú dobro- volně před námi, že co se dotýče mostu nového u Dúdlevec, že jsú se o to ty tři vsi dobrovolně a přátelsky smluvily a svolily, a též před námi seznaly v plné raddě, že cožkoliv bude potřebie na tom mostu v časiech budúcích opravovati a dělati, když by se co na něm obořilo neb zlámalo, že oni i jich dědicové a budúcí náměstky jich podle svolenie, kteréž jsú před námi v plné raddě učinili, mají a povinni budú ze spolka všichni z těch tří vsí — dělati a opravovati podle rozkázánie a raddy pánuov konšeluov, kteříž v ty časy na raddě budú, beze všeho odporu a odmlúvánie a to tolikrát, koliko krát by koli toho potřebie bylo v časiech budúcích; pak-li by kto z nich nynie, nebo potom odporen byl a toho svolenie odpieral, a podle jiných v tom se srovnati nechtěl, takového radda nynějšie nebo budúcí kázati a tresktati má, pokudž pánóm, raddě se zdáti bude a k tomu jej připraviti, aby se s jinými srovnal a tak se zachoval, pokudž se to svolenie a smlúva o ten most mezi nimi stala. Acta sunt hec feria IV. ante s. Martini confessoris, a. d. M'CCCC° octuagesimo septimo. Z knihy smluv č. 212 f. 30. — Zápis tento týká se mostu nad vsí Doudlevci na dolním toku Radbuzy v Českém údolí, kudy vede okresní silnice do Radobčic. 1487. 9. listopadu. 307. Konvent kláštera chotěšovského jest dlužen 100 zl. uher. a za 100 kop zlatých rýn. a 50 k. gr. mečových stř., aneb 25 kop gr. čes. ur. panoši Janovi Cehincovi z Říčan a jeho dědicům za dům v Plzni od nich koupený.1) Rukojmí mezi jinými byli Heřman z Žernovníka a v Novém Plzni, Václav Točník z Křimic — 4) Dům č. 106 v I. čtvrti na náměstí; před tím měl klášter dům č. 107 b., který t. r. prodal obci a zakoupil si tento dům.

Strana 261
1487. 261 Ležení v Novém Plzni, aneb ve Stříbře. Léta po naroz. syna bož. 1487. v pátek před sv. Martinem, biskupem bož. slavným. Archiv čes. VIII. 503. č. 144. Listina v univ. knih. praž. — Viz zápis z t. r. z 29. pros. č. 309. 1487. 15. listopadu. V Hoře Kutné. Král Vladislav svoluje k žádosti obce m. Plzně, aby při závětech 308. příště nebýval richtář, než purkmistr a někteří konšelé, neb jen někteří konšelé. My Vladislav, z božie milosti král český, markrabie mo- ravský, lucemburské a slezské knieže a lužický markrabie, etc. Oznamujem tiemto listem všem, jakož opatrní purgmistr, konšelé i všecka obec města Nového Plzně, věrní naši milí, vy- platili jsú rychtářstvie téhož města Nového Plzně, s jeho pří- slušnostmi od Ondřeje Oremusa z Prahy s povolením naším k drže- ní a požívání svému, i zpraveni jsme jmenem již psaných měšťan že prve ten obyčej a řád v témž městě Plzni zachováván, když kto chtěl jest který kšaft činiti tu v Plzni, že při tom kšaftu měl jest býti rychtář i také konšelé někteří vedle práva. I prošeni jsme od týchž měšťan, poněvadž jsú tu rychtu kúpili k obci s jejími příslušnostmi a sami jí vládnú a sadie sobě rychtáře, koho se jim zdá, abychom jim k tomu povolenie naše dáti ráčili, aby rychtář viece při kšaftiech nebýval, než toliko purg- mistr a někteří konšelé, a nebo toliko někteří konšelé, jestli že by purgmistr nemohl při tom býti a to najméně aby dva konšely při každém kšaftu byli. My v tom znajíce jich věrné služby, kteréž nám činili, činie a potom tiem lépe aby mohli a měli nám slúžiti, čímž nás milostivějšího k sobě poznají, i jsúce v tom k té prosbě milostivě nakloněni, s dobrým rozmyslem a raddú věrných našich, mocí královskú, již psaným purgmistru, konšelóm i všie obci jmenovaného města Nového Plzně, tuto milosť učinili jsme a tiemto listem činíme a dáváme, poněvadž jsú tu rychtu k obci kúpili a usazují sobě rychtáře, kohož chtie, aby viece žádný rychtář při žádných kšaftiech nebýval, ktož budú které kšafty dělati v městě nebo na předměstí v Plzni, ale při takových kšaftiech toliko purgmistr a dva konšely, nebo viece aby bývali, a nejméně dva konšely s volí purgmistra aby při kšaftu byli, a takový každý kšaft, ač již rychtář při tom nebude, když se zpuosobí vedle řádu a obyčeje téhož města tak a vedle toho, jakož se nahoře vypisuje, chcme, aby tak mocný a pevný byl, jako prve před časy, když jest rychtář

Strana 262
262 1437. s purgmistrem a s konšely při takové věci býval, dokudž jsú toho rychtářstvie k obci nekúpili. Přikazujíce podkomořiemu našemu, nynějšiemu i budúciemu, i jiným všem úředníkóm našim, aby již psaným purgmistru, konšelóm i všie obci jmeno- vaného města Nového Plzně, nynějším i budúcím, v těch věcech, jakož se nahoře píše, nepřekáželi ani překážeti dopúštěli, ale při tom je tak zachovávali, jinak toho nečiniece, nynie i po věčné časy budúcí, a to pod uvarováním hněvu a pomsty našie i budúcích našich králuov českých. Tomu na svědomie pečeť naši královskú kázali jsme přivěsiti k tomuto listu. Dán na Horách Kutnách ve čtvrtek po sv. Martině, léta božieho tisí- cieho čtyřstého osmdesátého sedmého, královstvie našeho léta sedmnáctého. [Na ohybu Ad relacionem Johannis de Rupov, magistri curie v pravoj: domini regis et suppremi notarii tabularum regni Boemie. [Na rubu]: Rlegistrajta. List. perg. v museu plzeňském 375 239+ 99, s visutou pečetí na proužku s pěti znaky zemskými. Na proužku vespod: „Kúpenie richtářstvie.“ Uprostřed listu na zad písmem 15 stol.: „Vladislav 1487“; Pod tím v 16. stol. poznamenáno: „Nemá žádný richtář při kšaftu — býti, anobrž jisté, od ouřadu purkmistrovského zřízené osoby.“ Starší sign. N. 51., novější sign. N. 30. 1487. 29. prosince. 309. Probošt chotěšovský koupil dům v Plzni od Jana Cehnice za 350 kop. Anno 1487., sabbato ante novum annum, stal se jest trh a konečná smlouva vo dům 1), kterýž leží podle rathúzu 2) z jedné a Václava Chrta3) z strany druhé, mezi velebným kně- zem Tristramem, proboštem chotěšovským, z jedné a panem Janem Cehnice z strany druhé, tak že pan probošt panu Ceh- nicovi za ten dům dáti a vyplniti má 3 5 kop a to pod roky vdolepsanými. Item na sv. Jiří nejprvé příští 55 k. peněz obecně berných, krom gerlických, item na sv. Havel nebo dvě neděle hned potom příští, sto zl. uh. a za sto kop zlatých rýn. Item pan Cehnice má v tom domu bydleti do sv. Filipa a Ja- kuba, všecky poplatky platiti a vařiti, ač by pán Bůh jeho ne- uchoval, a ten dům panu proboštovi má osvoboditi a očistiti, jakož toto město za právo má. Při tom trhu byli jsou pan 1) Dům č. 106 v I. čtvrti, nyní Kouteckých. 2) Radnice tato jest čásť domu č. 107, sousedící s domem předešlým. 3) Dům č. 105.

Strana 263
1488 263 Kans [sic] 4), Chlumčanský, pan Jindřich Nebilovský, pan Heř- man [z Žernovníka], p. Martin Ovsík. Nadpis]: Paměť o domě kláštera Chotěšovského v městě Plzni. Archiv knížete Taxise v Chotěšovech fase. 2 fol. 11, opis v zem. archivu v Praze. Před tím poznamenáno: „Z knih starých města Plzně.“ Viz zápis o témž domě z t. r. z 9. list. č. 307. 1488. 11. března. Václav Lazar, měšt plzeň. rodilý z Kyšic, svědčí, že ze dvora 310. v Kyšicích, kterého dříve byl v držení, odváděl se plat ke kostelu svt. Petra pod Hřebříkem a k špitálu svt. Máří Majdaleny do Plzně. Já Jan z Bratronic a Václav Ebrzvín z Hradiště známo činíme tímto listem všem vůbec, kdež čten nebo čtouce slyšán bude, že opatrný muž Václav Lazar, spolusoused plzeňský, vy- znal před námi, že se urodil ve vsi Kyšicích na tom sídle a dvoře, kterýž jest prodal tu Matějovi v Kyšicích, a že jemu dále dobře jest vědomo a pamatuje, což jest byl na tom dvoře před šedesáti lety, a také že to slyšel od nebožce otce svého, kterýž jest mnoho let na tom dvoře seděl, nežli se on Václav narodil, že z toho dvoru svrchu jmenovaného, žádný jiný plat nebyl k Řebříckému zbožie k tomu zámku, než k záduší kostela svt. Petra, apoštola božího, tu pod zámkem Řebříkem, čtyřid- ceti grošův, každý rok rozdílně na sv. Jiří dvadceti grošův a při sv. Havle tolikéž dvadceti grošův, a páni, kteří jsú byli toho času na Rebříku, když jsú ten plat z toho dvoru k tomu záduší dali, více s nimi o nic činiti neměli, ani k nim oč více hleděli, než jiný plat i kury vždycky jsú platili do špitála k sv. Máří Majda- leně do Pilzně, též i o jiné své všecky potřeby jsú se utíkali a hleděli ku pánům Plzeňským a k úředníkům toho špitála, jakožto ku pánům svým dědičným, beze vší překážky pánův Řebříckých. A to Václav svrchupsaný vzal před námi k své cti a víře i na svú duši, že to jinak není. Toho jeho seznání na svědomie ku prosbě jeho své jsme vlastní pečeti kázali sobě bez škody přitisknúti k tomuto listu, jenž jest dán léta božieho MCCCCLXXXVIII, v úterý před sv. Řehořem, zpovědníkem božím. 4) Spr Raus.

Strana 264
264 1488. Z krátkého nástinu historie špitála sv. M. Majdaleny v museu plz. f. 3b. Srj. podobná svědectví z r. 1505. 26. května a z r. 1509. 10. dubna týkající se Kyšic, v příčině Ejpovic viz zápis z r. 1492 28. května. Řebříky bývala někdy ves na panství Zbirovském tam, kdež podnes stojí kostel sv. Petra asi 2 km na západ od Leštného. 1488. 30. července. Blažek Surovec, měšt. plz., vinil u rady Starého města praž. On- dráčka Oremusa, druhdy richtáře plz. z toho, že se bezprávně uvá- zal v dům, na nějž si právo Blažek osoboval a že jej beze vší pří- činy vsadil do vězení. Konšelé Staroměstští vyslyševše obě strany, dali Ondráčkovi za právo. V tee při mezi Blažkem Syrovcem z Plzně s strany jedné a Ondráčkem Oremusem, měštěnínem Starého města pražského, s strany druhé, jakož jest Blažek Surovec z Plzně vinil On- dráčka Oremusa, že by se jemu v jeho duom1) v Plzni před dráhně léty, jsa úředníkem královským miesto ofrichtéře v ty časy, bezprávně uvázal a že by ho ještě k tomu do vězení vsadil, nemaje k němu žádnee příčiny a aby jemu ten duom vzdal, že by jeho k tomu vazbú a vězením připravil, a ten jistý duom, že by za velikú summu prodal a jemu za to nic nedal. Dále ještě pověděl, že by v ten duom po smrti otce svého právem byl uveden a že by jeho dědičně užíval, odvolávaje se na svě- domie, kteréž jest před pány okázal. Proti tomu Ondráček Ore- mus jest odpověděl, že sem já se bezprávně v ten duom neuvázal, než že sem já ten duom od nebožtíka Hladka koupil, zaplatil, v soudy kladl a soudy vedlee práva města plzenského všecky vydržal, a tu při tom že jest žádný žádné- ho odporu neudělal, dokládaje se knih měsckých, z nichžto i výpis pod pečetí měsckú jest okázal, dále pravě, že by jeho pro ten duom nikdy do vazby nedával, než pro jinú věc, jako pro faráře plzenského, jakož jeho to tajno nenie. Proti tomu Blažek Surovec odpověděl, že Hladek jest poruční- kem toho domu nebyl, ani také neměl jest žádného práva ku prodávání toho domu. Proti tomu Ondřej Oremus pověděl, že otec tvuoj Martin Úterský, když jest kšaft udělal, že jest tebe tiem kšaftem odbyl a ten duom po smrti máteře tvé poruční- kóm rozkázal, aby prodán byl a penieze za ten duom aby na zádušie rozdány byly, a potom když sú ti jistí poručníci zemřeli, 1) R. 1463 prodal Jan Hladek dům někdy Martina Úterského On- dráčkovi Oremusovi t. č. richtáři v Plzni, nyní č. 107b. na náměstí v I. čtvrti ležící. 311.

Strana 265
1488. 265 že by to poručenstvie na Hladka připadlo. Blažek Surovec jest odpověděl, že toho provésti nemóžeš, aby kdy Hladek toho domu poručníkem byl. Oproti tomu Ondřej Oremus pověděl, poněvadž, jakož ty pravíš, že by Hladek poručníkem nebyl, proč jsi ty s ním po několiko letech, když sem toho domu v držení byl, o ten duom i o jiné všecky věci smlúvu konečnú udělal, žes toho domu nikda viece neměl nařekati a ta smlúva že by byla knihami měsckými zapsána, kteréžto výpis z knih měsckých pod pečetí města plzenského i také kšaft nebožtíka Martina Úterského okázal. Po mnohých pak řečech pan purkmistr se pány žalobu i odpor vyslyševše, zápisuov z knih měsckých, kšaftu nebožtíka Martina Úterského, tee smlúvy, kterúž jest Blažek Surovec s nebožtíkem Hladkem udělal o ten duom, i svědomie, na něž sú sě obě strany táhly i súdóv obecních o ten duom vydržaných s velikú pilnosti na obě straně pová- živše, takto ortelem svým vyřiekají: Poněvadž Ondřej Oremus ten duom v súdy obecné kladl a vedle práva města plzenského súdy vydržal a při tom že se jest žádný odpor nestal a přes to přese všecko Blažek Surovec po několiko letech, když sú súdové vydržáni, s Hladkem o ten duom Martina Úterského i o jiné všecky věci smlúvu konečnú udělal, že by téhož Hladka dědice a budúcie jeho z toho domu i z jiných věcí právem žádným světským ani duchovním nařekati neměl, že vedle súduov vydrženie a té smlúvy knihami městskými zapsanee Ondráček Oremus o ten duom Surovcovi odpoviedati povinen nenie, než jestli že při tom jsa úřadníkem královským, jakožto miesto ofrichteře, útisk, moc nebo křivdu jakú Blažkovi Surovcovi udělal, že se témuž Blažkovi Surovcovi cesta k vinění Ondřeje Oremusa před králem JMí nezavierá. Actum et diffinitum f. IIII. die Abdonis, a. d. etc. LXXXVIII. Johanne Pytlonis, magistro ciuium existente. Liber sententiarum N. 1128 fol. 9, v městském archivu v Praze. — Srj. s tím závěť Martina Úterského z r. 1455. 9. dubna čís. 34. 1488. 17—20. září. (V Plzni.) Konšelé plzeňstí potvrzují zámečníkům spolu ještě s brníři, nožíři, 122. mečíři, konváři, uzdaři a sedláři, společná pravidla jejich cechu, na nichž se řemesla tato usnesla. My Jan Jílek, toho času purgmistr, Jan Fegal, Martin Ovsík, Janoši) kramář, Matěj Poběžovský, Tůma Lemberk, Erhart sou- 1) Spr Jaroš. 34

Strana 266
266 1488. ng ta t 1 keník, Barta Outerský, Beneš Homole, Jiřík zlatník, Prokop Malsa řezník a Mikuláš pekař, konšelé přísežní města Nového Plzně, známo činíme tímto listem vůbec, kdež čten nebo čtoucí slyšán bude, že předstoupili sou před nás do naší plné raddy poctivá řemesla, kteříž v jednom cechu sou a jednoho cechu užívají, zejmena zámečníci, brnieři, nožieři, mečíři, konváři, uzdaři a sedláři, a jednostajně sou nás snažně za to prosili a před nás předložili, poněvadž ve všech jiných řemeslech po- ctivých řád a poslušenství se zachovává, abychom jim také toho přáli a povolení dali, aby mezi sebou také nějaký řád, poctivost a poslušenství zachovali a drželi. A my nadepsaní purkmistr a konšelé slyšíce jich snažnou a hodnou prosbu, k tomu sme povolili, jakož pak oni, jakž na poctivá řemesla sluší, podle povolení našeho, ty věci, kteréž by jim nejpoctivěji slušely, v jich řemeslích sou jednostejně mezi sebou vážili a jednostejně se svolili a na tom zůstali, jakož pak ty kusy a artikule, pokudž sou mezi sebou svolili a na nich zůstali, ší- řeji se v dole vypisují, kterýmiž to kusy pro vyvarování v bu- doucích časích mezi sebou ústrkův a nesnází všickni mistři a tovaryši mají se spravovati a richtovati, a to tak bez odporu držeti a zachovati v potomních časích mají a z toho nevystu- povati pod pokutami v dole uloženými a zapsanými, jakož sme pak ty všechny kusy prve slyšeli a slyševše jim sme toho po- přáli a svou vůli k tomu dali. Najprvé toto jest mezi námi svo- leno řemesly svrchupsanými, že na slavný hod svatého božího těla a tu neděli po božím těle všickni mistři a tovaryši mají se sjíti k processí k sviecům a do cechu přijíti, pakli [by] kdo své- volně, buď mistr nebo tovaryš přijíti nechtěl, proti tomuto na- šemu zůstání a svolení, ten má do cechu jeden groš pokuty dáti a tolikéž na řád, jakožto jiný cechovník, a který by pro svou potřebu přijíti nemohl, neb doma nebyl, ten má dáti po- lovici řádu i tu neděli po božím těle a to proto, neb ty dni na boží tělo a tu neděli potom mistři mají půl řádu za tovaryše platiti proto, že nám svíce a korouhev nesou. A též na den svaté Panny Barbory všickni mistři a tovaryši mají jíti k offěře, sejdouce se a kterýž koli u offěry nebude, má ten groš jeden pokuty dáti. A též po mši, který by mistr neb tovaryš do cechu mezi jiné mistry nepřišel a k svatčinu, aby též dal jeden groš pokuty a který by ten [den] na svatou Pannu Barboru dělal, ten má dáti do cechu půl libry vosku, leč by byla pilná potřeba panská neb obecní, neb kterého souseda jiného, ješto by ten den bez

Strana 267
1489. 267 toho díla nebo opravování býti nemohl, a k tomu aby řád platil, jakožto jiný cechovník. Item toto jest dále mezi námi svoleno, kterýž by z mistrův neb tovaryšův tu neděli vždy po suchých dnech na zádušní mši a k offěře nepřišel do fary, ten má dáti groš pokuty, a též kdož by po obědě do cechu, kam starší káží, nepřišel, aby dal groš pokuty. Item dále jest mezi námi svoleno a obyčej v našem cechu, kterýž by se kolivěk tovaryš mistrem osadil, anebo odjinud se přistěhoval kteréhož kolivěk řemesla cechu našeho, ten všecken řád a obyčej tuto psaný má držeti a zachovávati i podstoupiti jakožto jiný mistr cechu našeho. Item dále jest mezi námi zůstáno a svoleno, že každý mistr má svého tovaryše k tomu míti, aby chodil do cechu, když jíti má jakožto jiný tovaryš; pakli by jeho k tomu neměl, aneb jmíti nechtěl, sám ten mistr, u koho by dělal, má za něho dáti, pokudž jiný tovaryš dá. A to svolení stalo se mezi námi řemesly nadepsanými cechu našeho o suchých dnech před svatým Václavem, dědicem českým, léta božího tisícího čtyřstého osm- desátého osmého. Z přepisu pozdějšího z 17. stol. v čes. zem. museu v Praze. Připojen k tomu též překlad německý z též doby. 1489. 31. března. Rozsudek soudu komorního mezi Plzní a p. Janem Jencem z Ja- 313. novic o náhradu škod. Anno M CCCC'LXXXIX° feria III post Anuncciacionem sanctissime virginis Marie, o suchých dnech v puostu. Jakož páni Plzenští jsú pohnáni a k tomu státi měli ty suché dny nadepsané s Barthovským o tu při, co se pana Jenče1) dotýče, k tomu súdu a k tomu času vyslali od sebe pana Jana Dúpovce a Martina Ovsíka z rady a Zdeňka Zářeckého z obce. Při tom času na tom tak, jakž oni spravují, [o] tu věc, postaveno jest a králem JMtí, pánem naším najmilostivějším a pány JMmi tehdáž nalezeno jest, aby pan Jeneč najprvé všecky škody zaplatil Plzenským, které se jim staly skrze pana Jenče a odbyl, a když to učiní, potom, má-li co anebo kterú vinu ku pánóm Plzen- ským, aby jě právem hleděl. Též ten čas o těch suchých dnech svrchupsaných král JMt, se pány JMmi Barchovskému póhon zdvihli, že jest na zmatek pohnal. A tak na tom jest zuostáno při těch suchých dnech v puostu. Ze Stehl. knihy priv. měst. f. 11 b. 1) Jan Jenec z Janovic na Petršpurce, nejv. purkrabí (1470—1503). 34*

Strana 268
268 1489. [1489.] 5. května. 314. Rozhodnutí soudu komor. mezi Výškem a některými měštany plzeň. Výšek z Blažtice vinil Annu Šefránkovou, Koloucha, Sobě- kurského a jiné sousedy, z dědin Pabiankovských, pravě se k tomu právo míti po Tobiáši Pabiankovi. Plzenští měšťané se hájili, že o to všecko s ním konec mají dle ortele, kterýž mezi nimi vyrčen jest nižším právem plzenským i také vyšším právem Pražan1), k kterémuž právu se Výšek odvolal. I rozhodl král, že Plzenští mají zůstati při prvním rozsudku a Výšek aby jich na pokoji nechal; než co se dědin a luk k šosu městskému příslušejících dotýče, chce-li se o ně souditi, aby se soudil tu v Plzni a Plzenští aby mu spravedlivý konec učinili bez odtahu. — Actum fer. III. die s. Floriani. Archiv čes. IX. 490 č. 643. Z register soudu komorního viz č. 264. z r. 1482., č. 291. z r. 1487., č. 297 též z r. 1487. 1489. 7. května. 315. Rozhodnutí ve sporu mezi Sefránkovou a Vác. Točníkem o sporné pozemky u Račic a Malesic. Anna Šefránková z Pautnova vinila Václava Točníka z Kři- mic, že by jí v držení louky její překážel. L ukázala list pod pečetí některých plzenských měšťanů, že ty louky, chmelnice a řeku najímali a drželi pod plat od Blažka, faráře v Malesicích, od 40 let, dále vinila jej, že jí mejtil v lesích jejího podací. Na to Václav Točník se hájil, že ne on, ale jeho poddaní2), k faře male- sické příslušející, to učinili. A co se té řeky3) dotýče, to že chce provésti, že řeka od založení těch gruntuov k obci přísluší. I rozhodnuto, poněvadž pí Anna Šefránková starodávné držení na tom knězi okázala a jest paní podací toho, že jí král při držení jejím zachovati ráčí. Co se mejcení lesů dotýče, aby obojí do rozeznání té věci, do sv. Martina příštího, toho nepožívali. — Actum f. V. ante s. Stanislai. Archiv čes. IX. 495. č. 653., z register soudu komorního. Srj. s tím č. 275 z r. 1484. 23. října. 1) Viz obojí rozsudek v č. 264 z r 1482 11. července. 2) Míní se tím obyvatelé z Račic, vsi na východ od Malesic blíže k Plzni ležící, která patřila k panství křimickému Lesy zde zmíněné jsou Horní a Dolní Kyjov mezi Račici a Malesici rozložené, patřící jako tehdáž, tak i podnes k panství Malesickému. Pí Anna držela tehdáž Malesice. 3) Mže.

Strana 269
1489. 269 1489. 14. července. Závět Ondry, měštěnína plzeňského. 316. Martin Ovsík — purkmistr, Jiřík zlatník a Beneš Homole, konšelé přiesežní a měštané města Nového Plzně, známo činíme —, že — Ondra, náš spoluměštěnín, — odkazuje Janovi, synu svému, chmelnici svú, kterúž jest kúpil od Zdenka Zářeckého: item — paní Kateřině, manželce své, a Janovi, synu svému, duom svuoj, polovice dvoru, pivovár, dvě stě zl. uh. hotových a všecko hospodářstvie i jiný všeckeren statek svuoj —, to jim všecko — odkazuje, aby sě o to věrně a právě o všecko rovným dielem dělili; pakli by pán buoh Jana, syna jeho, smrti — prve neuchoval, nežli by let svých došel, tehdy chmelnice a to právo, kteréž Jan, syn jeho, k polovici dvoru a k pivo- váru má, spadnúti má na paní Annu, Václavovu manželku, dceru jeho, a na Václava, muže jejieho, i na jich děti —, a ostatek všecko má při paní Kateřině, manželce jeho, zuostati. Item Káči, kteráž jeho v nemoci hlédala, odkazuje pět kop gro- šuov míš., aby jí manželka jeho vydala —. Item list, kterýž má na Březí na sto kop gr., v tom listu aby paní Anna, dcera jeho, s dětmi svými a mužem svým třetí diel pravý jměli. Jakož pak list sám v sobě ukazuje, že jemu svědčí, Kateřině, manželce jeho i jeho dědicóm, a proto aby Anna s mužem svým Václa- vem každý rok třetinu úroku zdvihli —, a když by koli ten list zplacen — byl, aby teež třetinu na tom listu jistiny Václav — s manželkú svú vzali —. Item rozkázal jest, cožkoli Václav, zeť jeho, vinnovat zuostal, aby jeho žádný z toho neupomínal — a že mu ten dluh — odpúštie —. Mocné poručníky učinil jest — Václava, zeti svého, a Kateřinu, manželku svú, jim věřec nad jiné, že toto jeho rozkázánie věrně — zpravovati budú a syna jeho — k dobrým mravóm a cnostem vésti. — Tomu ku pevnosti své jsme pečeti — přivěsili k tomuto listu, jenž dán léta — M CCCC° osmdesátého devátého, v úterý po sv. Markétě. [Nadpis]: Kšaft páně Ondrův z Kladrub. Z kníhy závětí 223 f. 3.

Strana 270
270 1489—90. dn 1489. 16. září. 317. Burian postřihač měl najatou louku zádušní s povinností, vystro- jíti každou neděli 12 chudým oběd. Na louku tu učinil dluh 80 kop, z kterých konšelé na prosbu pozůstalých synů jeho slevili 40 kop. My Jan Fegal purkmistr, Jan Kumpán, Martin Ovsík, Erhart Súkeník, Bárta Úterský, Tuoma Lemberk, Jan Rysek, Krištofor, Matěj Kramář, Martin Pobožný, Bláha Hořovský a Václav Fencl, konšelee přísežní města Nového Plzně, známo činíme —, že jakož nebožčík Burjan postřiehač, spoluměstěnín náš, držel lúku zádušnie a od té lúce vzal jest LXXX kop gr. a zapsal to na domu1) svém, že též duom ten k tomu záduší zapsán byl. — I předstúpili jsú před nás — Petr a Mikuláš, synové téhož Burjana s přáteli svými, a žádali i prosili nás, abychom, co se těch LXXX kop dotýče, s nimi milostivě a do- brotivě naložili. A my vzhledše na zachovánie a zaslúženie otce jich, s nimi jsme takovú milost učinili, že jsme jim XL kop odpustili a XL mají k té lúce zase dáti a vyplniti A když těch XL kop dadie a vyplnie k té lúce, tehdy páni, radda nynějšie nebo budúcí, vezmúce těch XI kop i s lúkú, mohú dáti a po- přieti jinému súsedu, kterému se jim zdáti bude a ten, ktož koli to zádušie držeti a užívati bude, má z toho každú neděli XII chudých krmiti a jim čtyři krmie dáti za obědem též, jakož Burjan — ty chudé choval a jim učinil, a duom jeho od toho záduší má věčně svoboden a prázden býti, vyplniece těch XL kop. — Acta sunt hec in nostro consilio fer. IV. ante s. Mathei apostoli anno etc LXXXIX°. [Nadpis]: Smlúva Burjanových sirotkuov o lúku zádušnie se pány. Liber emptionum et vendit. 212 f. 32b. 318. 1490. 23. dubna. Na hradě pražském. Král Vladislav potvrzuje srovnání, které se stalo mezi obcí plzeň- skou a řemeslem řeznickým, že huntéři mohou svobodně jen v so- botu maso prodávati; měštané mají dáti udělati pro ně krámce, z nichž huntéři budou platiti k obci každou sobotu groš; mistři řezníci si pořídí krámce sami a nebudou z nich platiti My Vladislav, z božie milosti král český, markrabě mo- ravský, lucemburské a slezské knieže a lužický markrabě etc. 1) Rožní dům č. 209 v Sedláčkově a divadelní ulici v IV. čtvrti.

Strana 271
1490. 271 Oznamujem tiemto listem všem. Jakož byla jest některá ruoz- nice mezi opatrnými purgmistrem, konšely i obcí města Nového Plzně, věrnými našimi milými, s strany jedné a staršími řemesla řeznického i tiem vším řemeslem řeznickým tu v Plzni, s strany druhé, tu o fraymark nebo prodávanie masa v sobotu lidí ho- stinských tu v Plzni, i o některé jiné věci, my pak chtiece, aby ty věci mezi obojí stranú slušně srovnány byly, i poslali jsme mezi ně urozeného Beneše z Kolovrat na Libšteyně a stateč- ného Albrechta z Leskovce, podkomořieho královstvie českého, věrné naše milé, jim to poručivše, aby ty věci mezi nimi srov- nali. I zpravili jsú nás, že jsú ty věci mezi obojí stranú srovnali s jich volí a že dali toho srovnánie každé straně spis pod svými pečetmi, v kterémžto srovnání jest toto položeno, aby lidé hostinští, nebo domácí huntéři, mohli tam maso voziti a svobodně prodávati každý týden v sobotu toliko, ale jiný žádný den, vedle toho zpuosobu, jakož jinde huntéři nebo lidé hostinští, kdež jsú freymarkové nebo takové prodávánie v mě- stech, toho užívají. A také měšťané krámcuov nadělati mají takovým lidem hostinským i huntéřóm k prodávání toho masa, a což takových krámcuov nadělají, každý člověk přespolní, nebo huntéř domácí, kdož budú v těch krámcích maso prodávati, z každého toho krámce má dáti každú sobotu jeden groš široký český, k obci. Než což se dotýče mistruov řezníkuov, kteříž tu bydlé, ješto právo v tom řemesle mají, ti mají sobě sami takové krámy zdělati a z nich nemají nic platiti. I prošeni jsme, abychom toho upevniti a to potvrditi ráčili, aby potom v budúcích časiech žádných zmatkuov nebylo. My k té prosbě jsúce milostivě naklo- něni s dobrým rozmyslem a raddú věrných našich, mocí krá- lovskú již psané smlúvy mezi obojí stranu jmenovanými Benešem a Albrechtem učiněné, ve všech kusiech, článciech a klausulech, tak jakoby tuto slovo od slova vepsána [sic] byly, potvrdili jsme a tiemto listem potvrzujem a je při tom zuostavujem, to při tom zvláště domienujíce, což se dotýče fraymarku, nebo pro- dávánie masa v sobotu každý týden, aby hosté nebo lidé přespolní i také domácí huntéři mohli svobodně tu maso a bez překážky prodávati, ale jiný den žádný, a z každého krámce, v kterýchžto budú maso prodávati, ješto těch krámcuov měštěné nadělají, aby každú sobotu jeden groš široký český dávali k obci; než což se mistruov řeznických tudiež dotýče, ješto právo k tomu řemeslu mají, ti což sobě krámuov tu k prodávání masa nadě- lají k tomu fraymarku, nemají z nich ničeho nic platiti. A již

Strana 272
272 1490. cheme, aby oboje strana při svrchu dotčené smlúvě i při těch všech věcech svrchupsaných zuostaveni a zachováni byli a to bez našie, budúciech našich králuov českých i všech jiných lidí všeliké překážky, nynie i po věčné časy budúcie, přikazujíce podkomořiemu našemu i jiným všem úředníkóm našim, nynějším i budúcím, aby již psané měšťany i to všecko řemeslo řeznické při svrchu dotčené smlúvě i při všech věcech svrchupsaných zacho- vali, jim v tom nepřekážejíce, ani překážeti dopúštějíce po věčné časy, pod uvarováním hněvu a pomsty našie, i budúcích našich králuov českých. Tomu na svědomie pečeť naši královskú kázali jsme přivěsiti k tomuto listu. Dán na hradě pražském v pátek den svatého Jiřie, léta božieho tisiecieho čtyřstého devadesátého, královstvie našeho léta devatenáctého. [Na ohybu v pravo]: Ad relacionem Alberti de Leskowecz, succamerarii regni Bohemie. [Na rubu]: Rlegistrajta. List. perg. v museu plzeňském 545 386 116, s visutou menší znakovou pečetí na červenobílé šnůře. Na rubu listiny dole při kraji rukou 16. století: „Majestát, co jse řemesla řeznického dotýče.“ Starší sign. N. 52., nov. sign. N. 31. — Opis v Stehl. knize priv. měst. f. 109. a u Tannera. — Hruška, Pam. kniha, 60. 1490. 26. května. 319. Brikcí Okřínek, koželuh, zaprodal 1/2 kopy roč. platu na domku svém k oltáři svt. Blažeje ve farním kostele. Beneš Homole richtář, Václav Fencl, — a Krištofor, konšelé přísežní a měšťané města Nového Plzně, zjevno činíme, — že Brikcí koželuh, řečený Okřínek, — prodal puol kopy platu roč. na domku svým i na jeho městišti, kterýžto leží v našem před- městí před pražskú branú mezi Janem Karfem z jedné a mezi Havlem zahradníkem z strany druhé —, za pět k. gr. m. — Prokopovi Střelci, poručníku — a kaplanu oltáře sv. Blažeje, kostela sv. Bartoloměje —, kterýžto plat — Brikcí Okřínek — rozdielně platiti a vydávati má, počna na sv. Havla — pat- nádete gr. a na sv. Jiřie — tolikéž, a tak každého léta potom budúcně. (Obvyklá forma braní základů a hojení se jako při č. 217.) Tomu na svědomie — pečeti naše — kázali jsme přivěsiti k to- muto listu, jenž dán i psán léta — tisiecého čtyřstého devade- sátého, tu středu po sv Urbanu papeži. Listina pergamenová v museu plzeňském 256/128424, pečeti chybí. Na rubu: „List na Okřínka na 1/2 kopy platu sv. Blažeji. Sign. N. 187.

Strana 273
1490. 273 1490. 19. července. Závěť Markéty Koštové. 320. Matěj kramář, — purkmistr, Bárta Úterský a Bláha Ho- řovský, konšelé přísežní a měšťané města Nového Plzně, známo činíme —, že — Markéta Koštová — učinila — kšaft a rozká- zanie —: Item vinici svú odkazuje — bratru svému, kterýž jest v Rakovníce, aby ji prodal a z toho dluhy zaplatil —, a což mimo dluhy ostane, to aby k své živnosti obrátil; it. Němci, richtáři v Malesiciech, odkazuje truhlici svú prázdnú; it. ma- léřce odkazuje dčubku a plášček za to, ješto jí v nemoci hlé- dala; it. ložnie šaty a jiné hospodářstvíčko — odkazuje ho- spodáři svému, u kteréhož bydlela až do smrti; it. dluhy: Jí- rovi v Kotorově dlužna 1 k., it. hospodáři svému — II k., it. otci Lelkové manželky II k., it. Fuxové VIII gr. — Poručníka učinila — Jana Lelka, hospodáře svého. — Tomu ku pevnosti pečeti naše — přivěsili sme k tomuto listu. Dán — léta božieho M'CCCCXC°, ten pondělí před sv. Jakubem. [Nadpis]: Kšaft Markéty Koštové. Z knihy závětí N. 223. f. 4. 1490. 13. října. Závět Havla z Prahy. 321. Bárta Úterský — miesto purkmistra, Jan Fegal a Matěj Poběžovský, konšelé přísežní a měšťané města Nového Plzně, známo činíme —, že — Havel z Prahy, obývajiecí s námi — učinil jest poslednie rozkázánie —. Item jakož dal k věrné ruce schovati Echartovi súkeníku LXXX zl. rýn. a XXX zl. uh. a k tomu dva prsteny zlaté, jeden s kamenem ametistem a druhý bez kamene, pak z té summy zlatých — odkazuje sestře své, — v Praze, těch XXX zl. uh. a X zl. rýn. Item Václavovi, bratru svému, odkazuje XX zl. rýn, žádaje toho —, aby pan Ondřej Lab, měštěnín Menšieho města pražského, téhož Václava, bratra jeho —, i s túž sestrú — o to pěkně rozdělil —, pokud kšaft — ukazuje —; item k kostelu sv. Bartoloměje k faře odkazuje IIII zl. rýn.; item do Črného kláštera na dielo VI zl. rýn.; item do kláštera Matky božie Bosákóm, buďto na dielo, neb na jiné jich potřeby, odkazuje X zl. rýn.; item súke- níkóm do jich cechu na to zádušie IIII zl. rýn.; item do špi- tála k sv. Máří Majdaleně na dielo, na opravu II zl. rýn. a chu- 35

Strana 274
274 1490. dým v témž špitále na jich potřeby II zl. rýn.; item lázna zá- dušnie aby byla ztopena za jeho duši a na tu odkazuje III zl. rýn.; item ty dva prsteny svrchupsané odkazuje — panu Ja- novi Fegalovi a dcerám jeho; item Purkrábkovi Střelci dává za jeho práci dva zl. rýn.; item ostatek těch zlatých — i jiného statečku jeho — porúčí — purkmistru a radě tohoto města, ať oni to — za jeho duši obrátí. — Poručníka — učinil — Prokopa Purkrábka, našeho spoluměštěnína. — Na svědomie toho — své jsme vlastnie pečeti vědomě — dali přivěsiti — Dán tu středu před sv. Havlem, léta božieho M'CCCC"LXXXX°. [Nadpis]: Kšaft Havla z Prahy. Z knihy závětí N. 223. f. 4. 322. 1490. 21. října. Závět Jíry Opozdila, měšt. plzeňského. Václav súkeník — purkmistr, Bárta Úterský a Matěj kramář, konšelé přísežní a měšťané města Nového Plzně, známo činíme —, že — Jíra Opozdil, spoluměštěnín náš, — odkazuje — Aničce, dceři své — perlovec a páteř korálový najvětší a pásek střiebrný, pozlatitý; item Linhartovi, synu svému, — V1 k. gr. č., jestliže by knězem byl, na kalich; item Dorotě, dceři své a dětem jejím, odkazuje luoh svuoj vedle Prokopové písařové lúky; item ostatek všeho statku svého — odkazuje — paní Kateřině, manželce své — a dětem svým rovným dielem, a jestliže by pán buoh kterého dietěte neuchoval smrti prve, nežli by let svých rozum- ných došlo, tehdy vždy diel toho umrlého spadni na jiné živé zuostalé; pakli by pán buoh těch všech dětí neuchoval — tehdy diel jich spadni na najbližšie přátely, totiž na Jana Lelka, na Vávru a na Jakuba Budeckého a na děti jich; item cožkoli mají peněz hotových mezi rukama, tyť odkazuje manželce své, aby ona na to ty děti živila a opatřila —; item aby manželka jeho — i s těmi dětmi společně vydali — na kostel sv. Barto- loměje na faru IIII kopy, item Bosákóm na jich potřeby III kopy, item do Črného kláštera na dielo III kopy, item do Hradce k tomu kostelu, kdežto jeho předkové odpočívají, aby byla kú- pena kráva z toho statku jeho a tu aby sě prosba děla od fa- ráře téhož kostela za jeho přejších duši. Item toto také zname- nitě oznamoval —, aby Jakub Budecký, neb jeho budúcí, cestu svobodnú jměli přes jeho lúku, tolikéžto on z toho dielu svého a budúcí jeho, ale jiný žádný nemá jmieti svobodu tudy jezditi, s

Strana 275
1490. 275 item dluhy, kterýmiž jemu kto povinovat jest, tyť jest dal se- psati na ceduli, kteréžto nám také oznamoval, jakož ta jistá cedule světleje v sobě ukazuje —, a ty dluhy odkazuje man- želce své, aby ona vyupomínajiec je, k své živnosti i s diet- kami obrátila. — Poručnici učinil jest — Kateřinu, manželku svú —, a na pomoc jí přidává múdré — muže, Zdenka Zá- řeckého a Jakuba Budeckého, naše spoluměšťany — Toho na svědomie pečeti své — dali jsme přivěsiti k tomuto listu. Dán léta božieho tisícého čtyřstého devadesátého, na den sv. jede- nácti tisíc panen. [Nadpis]: Kšaft Jíry Opozdila. Z knihy závětí 223. f. 5. 1490. 5. listopadu. Klášter plaský zapisuje věřiteli svému Janovi ze Strojetic a v Va- 323. clavě na domě svém v Plzni 200 zl. rýn. My purkmistr a radda města Nového Plzně vyznáváme těmito městskými knichami, že předstúpili jsú před nás do raddy naší plné ctihodní kněží, kněz Adam opat a kněz Šimon převor, i vešken konvent kláštera plaského a vyznali jsú před námi, že jakož jsú dlužni dvě stě zl. rýn. urozenému panoši Janovi z Strojetic a v Václavě a za tu summu — i s úroky i s škodami rukojmě jsú za téhož kněze opata i za konvent — urození panoše, pan Jan Cehince z Říčan, Jan z Dúpova, Šlejbor Pracek z Svinné, Henrich Meindl z Tuhnic a Ondřej z Zebnice, v té jisté summě zlatých — i s úroky i s škodami kněz opat a konvent — zapisují a miesto podporci zastavují rukojmiem — duom 1) svój, ležecí v městě našem podle Bláhy Neústupa z jedné a Jana Kumpána strany druhé, takovúto mierú, jestli že by kněz opat — i konvent, anebo jich budúcí, pro nedostatek který, aneb pro kterúžkoli jinú příčinu těch dobrých lidí, rukojmí svých —, vyvaditi nemohli, anebo ne- chtěli, a že by oni za ně své dáti musili a k škodám skrze to přišli, tehdy mocí tohoto zápisu těmito městskými kniehami mají a mieti budú tíž rukojmie — právo k témuž domu, jej prodati, zastaviti a všecko jiné s ním činiti, jakožto s svým vlastním a tudy se škod svých, kteréž by koli vzeli pro jich 1) Klášter plaský byl tehdáž v držení domu v VII. čtvrti č. 11 v uli i Veleslavínově; dům Kumpánův jest č. 1. ale jeho zadní čásť sahala do ulice zmíněné, a dům Neustupův jest č 10. Po roce 1500 koupil klášter větší dům v VI. čtvrti č. 231. v ulici dominikánské. 35*

Strana 276
276 1490. neplněnie a nevyvazenie, hojiti bez odporu téhož kněze opata i konventu — i všelikého jiného člověka. Acta sunt hec anno etc XC fer. VI. post Omnium Sanctorum. Z knihy smluv 212 f. 34. 1490. 8. listopadu. Závěť paní Markéty Kolešovské, měštěnínky plz. Duchek sladovník — purkmistr, Jan Fegal a Zdeněk Zá- řecký, konšelé přísežní a měšťané města Nového Plzně, známo činíme —, že — vdova paní Markéta Kolešovská, naše spolu- měštka —, t. s. p. r. u. —: it. odkazuje do kláštera Matky bo- žie bratřím Bosákóm padesát kop gr., item do domu kaplan- ského těm kněžím, kteří tu pospolu jsú, na jich potřeby X kop, it. dvanádcte apoštoluov aby bylo zpuosobeno z toho statku na oltář matky božie v kostele sv. Bartoloměje v faře; it. Káči, schovanici své, odkazuje — V kop a s postel rúcha, it. jiný veškeren statek svuoj — mocně — odkazuje Uršule, dceři své, milé takovúto měrú, aby každý rok jednú lázna zádušnie byla ztopena — věčně za duši její a předkuov jejiech. Item co sě dluhuov dotýče, že dluhuov takových znamenitých nemá, než kto jí co z chudých lidí dlužen, to ona jim odpůští, aby za ni boha prosili. — Poručnici učinila jest — Uršulu, dceru svú — Tomu na pevnost pečeti své — k tomuto listu jsme přivěsili. Dán léta — tisícého čtyřstého devadesátého, ten pondělí před sv. Martinem, biskupem božiem. [Nadpis]: Kšaft Markéty Kolešovské. Z knihy závětí 223 f. 6. 324. 325. 1490. 9. listopadu. Závět Matěje Košíka, měštěnína plzenského. Duchek sladovník — purkmistr, Matěj Kramář a Václav súkeník, konšelé přísežní a měšťané města Nového Plzně, známo činíme —, že — Matěj Košík, náš spoluměštěnín, — t. s. p. r. u. j.: Odkazuje bratřím Bosákóm na jich potřeby — III k.; item do špitála chudým na jich potřeby II k.; item do Kozelup — k tomu kostelu III k. na zvonici; item jiný statek svój veškeren — odkazuje — Janovi, synu svému, tak aby z toho statku najprvé bylo — zjednáno, aby třikrát XXXti mší byly slúženy, item najprvé za duši Kateřiny, nebožky manželky jeho XXXti mší, item za duši otce jejieho opět XXXti mší a pak za duši

Strana 277
— " 1490. 277 jeho XXXti mší. Pakli by pán buoh syna jeho — smrti neu- choval prve, nežli by let svých rozumných došel, tehdy statek ten veškeren — mocně porúčie Křížovi, bratru svému, aby on chudé přátely o to podělil, pokud mu sě zdáti bude. — Item dluhy, jimižto jemu lidee jsú povinnovati, tyť jest všěcky, přivolav k tomu Kříže, bratra svého, dal sepsati na ceduli, jakož ta cedule šíře v sobě okazuje. — Poručníka učinil — Kříže, bratra svého —. Toho na svědomie pečeti své — dali jsme k tomuto listu přivěsiti. Dán M'CCCCOXC°, feria III., ante s. Martini. [Nadpis]: Kšaft Matěje Košíka. Z knihy závětí 223. f. 6b. 1490. 22. prosince. Závět Hozmana koláře, měštěnína plzeň. Martin Ovsík, miesto purkmistra, Bárta Uterský a Jan Bernart, konšelé přísežní a měšťané města Nového Plzně, známo činíme —, že — Hozman kolář, náš spoluměstěnín, t. s. p. r. — u. j.: Odkazuje veškeren statek svuoj — manželce své a dít- kám svým — rovným dílem, — však takovúto měrú, aby najprv z toho statku jeho bylo vydáno k kostelu sv. Bartoloměje do fary 1 k., item Bosákóm na jich potřeby 1 k.; item do Črného kláštera 1 k.; item dluhy tyto dolepsané aby také z toho statku jeho společně byly zaplaceny: item do školy dlužen X k. pod úrok; item na láznu zádušní dlužen XI. k.; item do špitála dlužen V k.; item mlynáři VI. zl. rýn.; item Mrázovi XVII gr.; item panu Ovsíkovi L gr. za potomek. Item totoť jest také ozna- moval před námi, že jakož jest pojčil na dědinu Prokopovi z Škvrňan XIII k., dává vuoli plnú k vyplacení; item Hlaváč z Stupna dlužen jemu LXVII gr. pójčených; item Novák z Kol- vína dlužen jemu LXXX gr.; item mlynář z Ořehled C gr.; item Beneš z Přehýšova III k. a XVIII gr. — Poručníka — učinil — Václava súkeníka a jemu na pomoc přidává Hozmana řezníka, bratra svého — Tomu ku pevnosti naše pečeti — k tomuto listu jsme přivěsiti kázali. Dán léta božieho MCCCC'LXXXX°, tu středu před božiem narozením. [Nadpis]: Kšaft Hozmana koláře. 326. Z knihy závětí 223 f. 6b.

Strana 278
278 1491. 1491. 21. ledna. 327. Jan Haraprask z Hodusic prodal dědiny své v lirádku za 12 kop gr. měštanům Mikul. Heršovi a Viktorovi v Plzni. Já Jan Haraprask z Hodusic známo činím tiemto listem obecně přede všemi, kdež čten nebo čtúcí slyšán bude, že sem prodal a mocí listu tohoto prodávám dědictvie své, ježto slove v Hrádku, s lukami, s lesy, porostlinami, s horami, s doly i s dědinami ornými i neornými, i se vším plným právem, což k tomu od starodávna příslušie, kromě tee polovice, kterúž sem prodal prve Bláhovi, člověku svému tu v Hrádku, a některých kusuov, kteréž sem prve odprodal, jakož ote mne na to listy purkrechtnie mají a také kromě řeky, kterúž sem prodal Janovi Riskovi, měštěnínu v Plzni, a k tomu také sem prodal čtvrt dědiny, kteráž leží k Volevci za vinicemi, kterúžto čtvrt otdali sú mi páni Plzenští za to, což sú mi zatopili dědictvie mého od Hrádku, i s tiem listem na tu čtvrt od pánuov Plzenských, sobě na tom zboží na všem nic nepuozuostavuje, to všecko sem prodal múdrým a opatrným mužóm, Mikulášovi Heršovi a Viktorovi, měštanóm v Novém Plzni i jich dědicuom a bu- dúcím, za dvanádcte kop grošuov dobrých, střiebrných, mečo- vého rázu, mně úplně a docela zaplacených, kteréhožto dě- dictvie svrchupsaného týmž Mikulášovi Heršovi a Viktorovi, i jich dědicuom a budúcím, postúpil sem a mocí listu tohoto postupuji ku pravému purkrechtu a to k věčnému držení, vlád- nutí a uživání, z kteréhožto purkrechtu mně a mým budúcím platiti mají sedmdesáte grošuov a dva groše peněz, na miešen- ský groš obecně berných počítajíc, anebo třidceti grošuov a šest grošuov českých, rázu pražského, a to rozdielně, počnúc na den svatého Jiřie, po datum listu tohoto najprvé příštieho, puol kopy grošuov a šest grošuov miešeňských nadepsaných, anebo osmnádcte grošuov českých, a den svatého Havla, ihned potom budúcieho, tolikéž, a ten plat vždycky věčně a budúcně na ty časy platiti mají bez zadrženie, a nadepsaní Mikuláš Herš a Viktor, i jich dědici a budúcí, když mi ten plat, anebo mým dědicuom a budúcím dadie a zaplatie, jiných všech obtěžování a dání ote mne i od mých budúcích prázdni a svobodni býti mají. Protož já nadepsaný Jan Haraprask i s svými dědici a bu- dúcími slibujem nadepsaných Mikuláše Herše a Viktora, i jich dědice a budúcie, vedle tohoto zápisu ctně a právě zachovati. Toho na pravé a jisté potvrzenie a zdrženie svú vlastní pečeť — STm

Strana 279
1491. 279 dal sem přivěsiti k tomuto listu dobrovolně a pro dalšie a širšie svědomie a pro budúcí paměť prosil sem urozených panoší Petra Ebrzvína z Hradiště a Heřmana z Žernovníka, že sú oni své vlastnie pečeti dali přivěsiti k tomuto listu sobě bez škody, jenž jest dán a psán léta po narození syna božieho tisícieho čtyřstého devadesátého prvnieho, v pátek po svatém Fabiánu a Šebestiánu. Orig. perg. v museu plzeň. 324/126 † 21; z tří pečetí na prouž- cích zavěšených chybí první, druhá pečet Heřmanova, ve štítě spa- třuje se kohout, v pravo kráčející, opis: . . . . erzmana z ziernovnika; třetí p. Ebrzvínova, ve štítě trojúhelník, jehož rohy liliemi zdobeny jsou, nad štítem kolčí helm, z kterého půl postavy ženské vyniká s pravicí vztaženou, s korunou na hlavě, s níž závoj po levé straně splývá, opis: petr — ebrzw — z hr — adiste. Sig. N. 435. — O tomto Hrádku nacházíme v knize Stehlíkovské zprávu: Anno domini MCCCCXCIII circa quatuor tempora Pentecostes [29. května], vloženo jest ve dcky zemské zbožie, řečené Hrádek, kúpené k uobci od Jana Harapraska. K tomu byli vysláni ode pánuov Václav Súkeník a městský písař. 1491. 12. února. Konstancie Šlikovna z Holejče oznamuje synu svému Henrichovi z Švamberka, že přišel kněz jeden z Plzně z kláštera Černého, s řádnými listy od svých starších, na Bor, žádaje býti tu kapla- nem. P. Henrich má oznámiti vůli svou v tom. — Datum sahato post Scolastice, sub anno d. etc 91. Archiv čes. XV. 48 č. 101. 328. 1491. 8. března. Závět Petra Zaječího, spoluobyvatele v Plzni. Prokop Malsa purkmistr —, Bárta Úterský a Matěj Kramář, konšelé přísežní a měšťané města Nového Plzně, známo činíme — že — Petr, příjmie Zaječie, náš spoluobyvatel, — t. s. p. r. — u. j.: Item lúku s chmelnicí a vinicí jeho, kterážto leží pod zadní cihelnú, odkazuje — Kateřině, manželce své, — a to toliko do jejieho života a po smrti její dále dává ten statek — Řiehovi Črvenkovi sladovníku, ač bude-li živ déle nežli manželka jeho — a to také toliko do jeho života, však takovýmžto obyčejem, aby Řieha — z těch puožitkuov luky, chmelnice i vinice — každý rok vydával mateři jeho 1/2 k. gr., a Aničce, bratraně jeho, též každý rok 1 k. gr., a to, jest-liže by dána byla k ře- meslu zde v městě; pakli by jí k řemeslu nedali a do vsi ji vzeli, tehdy jí Řieha nebude povinnen co vydávati mála, ani 329.

Strana 280
280 1491. mnoha. Item láznu zádušní aby topil týž Řieha každý rok, dokudž by živ byl a držel ten statek —, a ostatek těch puo- žitkuov, — aby k své potřebě obrátil. A po jich obojiech smrti — chce — i rozkazuje, aby ten statek — byl prodán, a zač by koli prodán byl, z toho napřed aby bylo dáno na láznu zádušní X k. a ta aby byla ztopena každý rok jednú, dokudž by těch Xti k. stačilo; a co sě ostatku dotýče, to aby bylo rozděleno na tři diely: na božie domy na opravu jeden diel, druhý diel Bosákóm a třetie diel chudým buďto do špitála nebo jiným, pokud by sě zdálo poručníkóm. Item dluhy: Škvarek z Střiebra dlužen jemu za puoldruhé kopy kbelcuov chmele, po VI. gr. II den., rok má do sv. Vavřence, a ten dluh — odka- zuje manželce své —, a jest-liže by jí buoh neuchoval smrti prve, než by ty penieze utratila, což jich koli ostane po jeji smrti, ty aby vzal sobě Řieha — k své potřebě. Item pan Točník dlužen jemu XXX k. a na to udělal dobrú vuoli manželce své a Řiehovi —, kterúžte summu když dobudú, — odkazuje man- želce své —, aby jí Řieha k její živnosti vydával, pokudž by jí potřebie bylo těch peněz, a co by po její smrti zuostalo těch peněz, — to dává Řiehovi —, aby on to obrátil, kam by sě jemu zdálo. — Poručníky — učinil Řiehu sladovníka, — poruč- níka najvyššieho, a na pomoc přidává Jana Kohúta, Jíru Mistříka. — Tomu všemu ku pevnosti své jsme — pečeti k tomuto listu přivěsiti kázali. Dán léta božieho M'CCCC“ devadesátého prv- nieho, ten úterý před sv. Řehořem. [Nadpis]: Kšaft Petra Zajěčieho. Z knihy závětí 223 f. 7. 330. 1491. 16. března. Závěť Jíry, zetě Kroupova Prokop Malsa — purkmistr, Bárta Úterský a Jan Bernart mladý, konšelé přiesežní a měšťané města Nového Plzně, známo činíme —, že — Jíra Kraupú zet, — t. s. p. r. — u. j. — Item duom svuoj i jiný statek všeckeren — odkazuje Markétě, manželce své, a dvěma dietkám svým — rovným dielem. A z toho statku společně aby byly zaplaceny tyto — dluhy: item Že- leznému V k. a X gr., item Zádubskému II k.; item sladovníku u Vlka 1 k., item Fuxové 1/2 k. Item což jest jemu kto dlužen: Jana na Bělé 11/2 k., item v Dolanech Bárta LXX gr, item Chmel v Útušiciech XXXV (gr., item Bárta v Přehýšově L gr., item Srnuov bratr XXXV gr. — Učinil — poručníky Matěje

Strana 281
1491. 281 Pobězovského a Matěje Pražského, naše spoluměsťany. — Tomu ku pevnosti své jsme — pečeti — dali přivěsiti k tomuto listu. Dán léta božieho M'CCCC XCI“, tu středu po středopostie. [Nadpis]: Kšaft Jíry Kroupova zeti. Z knihy závětí N. 223 f. 7b. 1491. 25. května. (V Plzni). Obec m. Plzně prodala 5 kop roč. platu, kterýž odkázán jest na 331. světlo do lampy před boží tělo ve farním kostele. My purkmistr a konšelé a všecka obec, — města Nového Plzně, vyznáváme —, že jsme pravým trhem prodali — pět k. gr. platu ročnieho a věčného, za padesát k. gr. —, kterúžto summu — přijali jsme úplně a docela od Tuomy Lembergka, spoluměštěnína našeho, za lúku, kteráž byla odkázána na lampu před božie tělo v kostele sv. Bartoloměje v faře, kterýžto plat — máme — kostelnikóm téhož kostele [sic] —, vždy každý rok rozdielně platiti na světlo a lampu před božie tělo v kostele —, počnúce na sv. Havel, najprv přieští, puol třetie k. gr., a na sv. Jiří, potom hned přieští, tolikéž, — a tak jiná léta potom vždy ten plat a úrok — platiti máme — bez odporu všelijakého — tak, že kostelníci — nemají jmieti ižádné moci upomínati nás nebo naše budúcí z jistiny —, též také i my aneb naši budúcí nemají ani budú jmieti žádné moci dáti napřed věděti kostelníkóm k vyplacenie té summy, ale tak věčně aby plat — placen byl a vydáván od nás i našich budúciech na světlo — beze všeho zplacenie. Pakli bychom my neb naši budúcie úroku kterého na časy již psané nedali a nesplnili, — tehdy kostelníci — tiemto listem plnú moc — mají ty penieze a úroky tak zadržalé vzieti v křesťanech nebo v židech, na všecku naši škodu, a kdež je koli vezmú, tu my je máme a slibujeme zastúpiti a zastati bez odporu a beze všie jich škody. Tomu ku pevnosti — pečet města našeho — kázali jsme přivěsiti k tomuto listu, jenž dán tu středu po letnicéch. léta božieho tisiecého čtyřstého devade- sátého prvnieho. Listina pergamenová v museu plzeňském 270/145 † 32, se zacho- valou městskou pečetí o čtyřech polích, s opisem již málo zřetelným, na proužku visicí. Na rubu: „Item list na pány na 5 kop platu na světlo před božie tělo", nov. sign. N. 188., starší X 1491. 36

Strana 282
282 14.91 1491. 3. června. 332. Urovnání sporu mezi Jakubem Myslínským a Janem Fegale o zá- věť matky Jakubovy Apoleny. Poněvadž pak Jakub při tom též konšely urazil, měl proto trestán býti, ale na přímluvu přátel a na prosbu jeho bylo mu provinění jeho prominuto. My Martin Ovsík purkmistr, Jan Fegal, Matěj Poběžovský, Bárta Úterský, Matěj kramář, Jan Jílek, Prokop Malsa, Matěj Komínek, Jan Bernart, Zdeněk Zářecký, Duchek sladovník a Václav súkeník, konšelé přiesežní a měšťané města Nového Plzně, známo činíme —, jakož byla před časem ruoznice — o duom, kterýž leží vedle Matěje Formana z jedné a Václava tesaře strany druhé, mezi Mikulášem Myslínským a Janem Štol- carem i sirotky Apolony, manželky Myslínského, tak že před pány konšely, — v zahájeném súdě žaloby i odpory činili a potom těmiž pány konšely, pro uvarovánie nesnází přátelsky — smluveni jsú, slíbivše obě straně té smlúvy věrně — dr- žeti —. I předstúpil přes to nynie — do plné raddy naší Jakub, syn nebožky Apolony Myslínské, ptaje se opět znova na kšaft máteře své, žádaje od nás, abychom jemu dali ten kšaft přečísti, že by jej chtěl rád slyšeti. My uradivše se na to a vy- ptavšie sě —, odpověděli jsme jemu — řkúce, že my kšaftu žádného máteře jeho v své moci nemáme, aniž o něm co vieme. A on vždy přes to žádal na nás, aby jemu ten kšaft — ukázán byl, maje nedověrek k nám, že bychom jemu v tom nepravě chtěli učiniti a ten kšaft před ním zachovati, a dotýkaje nás i také staré raddy neslušnými řečmi, pravě, že by mu sě nic spravedlivého státi nemohlo a že by i prve za starých pánuov staral o to raddy, aby mu sě spravedlivě stalo o kšaftu máteři jeho a že mu se nemohlo státi, a také pravě, že by jeho někteří z starých pánuov chtěli v raddě bíti, tyto i jiné neslušné řeči mluvil jest k nám — v plné raddě. My znajiece jeho nezbednost a neopatrnost v řečech, dali jsme jemu naučenie, pokud se někteří z nás, jimž ta věc známa a svědoma byla, upamatovali, že nemuožeme znáti, by jakú k čemu spravedlnost, co sě toho kšaftu dotýče, jměl a že ten kšaft zmatečný byl a pro zmatek potvrzenie nedošel, nebo otčim jeho, Mikuláš Myslínský, jměl odpor proti témuž kšaftu spravedlivý, jakož pak toho provod jest kniehami soudními, kdež jemu duom nadepsaný po třikrát vepsán a vložen jest podle práva a obyčeje města tohoto. A to jsme témuž Jakubovi ukázali a čísti dali, aby on znaje tu věc

Strana 283
1491. 283 od toho pustil a daremných nákladuov nečinil. A on proto vždy svú nezbedností šel proti nám, chtě aby jemu to bylo vy- psáno, pokud v kniehách stojí, proti obyčeji a právóm našim, a on že by sě chtěl o to poraditi a s námi o to jmieti činiti. A když jsme jemu toho odpierali podle práv a obyčejuov na- šich, podavše mu toho, jest-li že žádost toho má, že mu má býti přečteno až do třeticě, aby tomu dostatečně vyrozuměti mohl, toho sě jemu nezdálo přijieti od nás, ale svévolně a bez potřeby osvěčoval před námi v plné raddě na některé z nás a zvláště na Jana Fegala, spolupřiesežného našeho a pana star- šieho toho času, chtě k němu zvláštnie zřenie jmieti o kšaft máteře své a na něm toho kšaftu dobývati. My slyševše to, po- ložili jsme jim toho den, aby obojí stáli před námi na den jme- novitý, každý o svú spravedlnost i s přátely svými. A když jsú stáli k tomu dni jmenovitému obojí strana před námi i s přátely svými, tehdy přietelee téhož Jakuba — počeli mluviti slovem jeho, proseci napřed nás všie raddy, abychom jemu, což jest koli činil proti nám řečí svú neopatrnú, to milostivě vážili a odpustili, i tudiež spolupřiesežného Jana Fegale prosili za teež a to několikrát. A když sě nám toho nezdálo tak ihned učiniti, mluvili jsme k tomu, má-li Jakub koho viniti z čeho, ať viní, že na tom sedieme a chceme jemu dopomoci k každému podle práva, tu sě jest otázal před námi Jana Fegale, vie-li co o tom kšaftu, aneb jest-li mu co poručeno kdy od máteře jeho. Na to odpověděl Jan Fegal, že to muože v pravdě řéci, že nic nevie a že jemu nic nebylo poručeno, ani se več uvázal. Tehdy ihned Jakub uradivše se s přátely svými, pustil od toho a pravě, že domnívaje sě, by o tom věděl, umienil by jej viniti, ale po- něvadž nevie o tom nic, že nemá jeho z čeho jiného viniti. A na to dal ihned Jan Fegal památnú v plné raddě. Potom mluvili jsme k témuž Jakubovi —, jmá-li koho jiného viniti z čeho, že na tom vždy sedíme, chtiec jemu spravedlivosti jeho dopomoci podle práva. I odpověděl skrze přátely své, že by sě na to tepruv ptáti chtěl a potom uptaje sě, chtěl-li by koho viniti, že by nás to tejno nebylo. I nezdálo sě nám jemu k tomu povolení dáti, aby on po několiko časiech navrátě sě, nám aneb budúcím našim o tu věc, kteráž jest prve v plném súdě smluvena a srovnána, opět znova starost učinil, a kázali jsme jemu přečísti zápis kniehami súdnými zapsaný, kterak sestra jeho Barbara Štolcarová, majiec od bratra svého plnú moc jí v plné raddě danú i s Štolcarem mužem svým, vzala jest smlúvu 36*

Strana 284
284 1491. konečnú — v plném súdě s Mikulášem Myslínským o ten duom nadepsaný a o všecky jiné věci, nic nepozuostavujiec, jakož týž zápis, kniehami súdnými zapsaný, šiře a světleje ukazuje. To když jest uslyšel Jakub —, za to také přijal i s přátely svými, než toho jest oznamoval před námi, že od sestry své — žád- ného dielu z toho domu nevzel, kterýž by mu jměl přijieti z té smlúvy —, a jest-li že by o to k ní hleděti chtěl, abychom jemu toho přáli podle práva. I toho jsme jemu neodepřeli. A po těch po všech věcech když jsme Jakubovi — pro jeho proviněnie proti raddě kázali jíti do kázni naší, chtiec jeho potresktati po- dle neopatrnosti jeho, tuť jsú dobří lidee, přátelee jeho, za něho i s ním prosili do několikrát pro buoh, pro matku božie, aby- chom to učinili pro paní Burjanovú JMt a pro pana Krištofa, syna jejieho JMt, i tudiež pro ně a jemu to milostivě odpustili. A my nechtiec těch dobrých lidí oslyšeti, odpustili jsme jemu to, však aby sám také ústně prosil napřed všie raddy pro buoh, pro matku božie, i tudiež Jana Fegale, spolupřiesežného našeho, též pro buoh, pro matku božie, aby prosil, jakož jest pak učinil. A na to na všecko obojie strana dali památnú v plné raddě. Při té věci byli jsú z strany Jakuba tito dobří lidee: M. Pavel Pokmandl, farář tachovský, kněz Mikuláš doleatoris z Tachova a Mikuláš Rybsstein, měštěnín tachovský, a z strany Jana Fe- gale byli jsú při tom pan Petr Ebrzvín, Jan Kumpán, Blažek Neustup, Beneš Homole a jiných dobrých lidí několik. Actum fer. VI, infra octauas Corporis Christi, annorum etc XCI. Lib. empt. 212 f. 35. — Srj. s tím zápis z r. 1493. 23. října a zápis z r. 1500. 3. srpna. 1491. 10. června. 333. Závěť Jany, ženy, obývající v městě. Bárta Úterský, purkmistr — a Martin Ovsík, konšelé přie- sežní a měšťané města Nového Plzně, známo činíme —, že poctivá žena Jana, naše spoluobývajiecí, — t. s. p. r. — u. j. —: Item najprvé na kostel sv. Bartoloměje na faru odkazuje 1 k., item Bosákóm na jich potřeby 1 k.; item do Črného kláštera 1 k., item na opravovánie zlých cest 1 k., item knězi Petrovi křížovníkovi u faráře 1 k. a k tomu prostěradlo dobré, bielé, item přietelnici své Duoře v Čemínech 1 k. a k tomu klok svuoj a sukni modrú, item Markétě v Chotíkově též přietelnici své 1 k., item Janákovi odkazuje 1 k. a kožich, anebo miesto kožichu

Strana 285
1491. 285 sukni šerú, item jakož nebožštík muž její odkázal byl jednu k. na faru a druhú Bosákóm, a ty dvě kopě má dáti paní Krásná, prosí, aby to poručník její opatřil —, aby to dáno bylo podle kšaftu muže jejieho; item knězi kazateli v faře odkazuje 1 k., aby prosil za její duši na kázánie, item na láznu zádušní aby jednú byla ztopena za ni po její smrti; na XXXti mší a na pohřeb, na to odkazuje čtyři kopy; item tomu chudému sirotku Aničce Svědlý odkazuje šaty ložné kteréžkoli má a pláštiek modrý; item hospodyni své, u kteréž jest bydlela až do smrti, odkazuje blány své a jiné hospodářstvíčko. — Poručníka — učinila jest — Jana Špačka mladého, hospodáře svého. Tomu ku pevnosti své jsme — pečeti přivěsili — k tomuto listu. Dán léta božieho tisícého čtyřstého devadesátého prvnieho, ten pátek před sv. Vítem. [Nadpis]: Kšaft Jany báby. Z knihy závětí 223 f. 8. 1491. 29. června. Závěť Jaroše kramáře, měštěnína plzeň. Bárta Uterský, purkmistr —, Jan Fegal a Matěj Kramář, konšelé přísežní a měšťané města Nového Plzně, známo činíme —, že — Jaroš kramář, náš spoluměštěnín — t. s. p. r. — u. j. —: Naj- prvé statek svuoj veškeren — odkazuje paní Anně, své věrné man- želce, a Linhartovi, synu svému, tak aby sě o ten statek rovným dielem podělili; avšak manželku svú — činí najvyššie poručnicí toho statku —, chtě, aby syn jeho Linhart mateři své ve všech vě- cech poslušen byl —, a jestliže by jí poslušen nechtěl býti, aby ona jměla moc učiniti jemu, což sě jí zdáti bude. A jestliže by kterého z nich pán buoh neráčil smrti uchovati —, aby diel jednoho spadl na druhého; item z toho také ze všeho statku odkazuje k oltáři sv. Šťastného a Zbožného V kop gr. míš., a to aby po jeho smrti každý rok bylo kaplanu toho oltáře vydáno 1/2 k. gr. a to za deset let aby držel mši zpievanú zádušní jednú v rok ten den, kterýž by s tohoto světa sšel a to kromě neděle, a žákóm od zpievánie té mše V gr. m. a to aby bylo za jeho duši a za jeho přejšie; item k témuž oltáři odkazuje šamlat na ornát, item věnce perlové na umerál; item dva koflíky střiebrná na kalich, jestliže by Linhart, syn jeho byl knězem; pakli by nebyl, aby sě o ně s mateří rozdělili; item odkazuje Bosákóm X kop gr. m. na jich potřeby a to aby 334.

Strana 286
286 1491. bylo vydáno ve třech letech, item odkazuje paní Elžce Poláčkové II kopě gr., aby za jeho duši pána boha prosila; item dlužen jest v Nornberce Zeydlarovi XXXII zl. rýn. a XII šilinků; item dlužen Rožmitalorové L zl. rýn.; item Tuplarovi za dvě unci zlata II zl. rýn. A to všecko manželce své milé poručil jest —, aby z toho ze všeho jeho statku najprv ten veškeren dluh byl zaplacen i to, což komu odkázáno. — A na pomoc manželce své — přidává Jana Fegale a Jana Rejska, naše spoluměšťany. — Tomu ku pevnosti — své pečeti jsme přivěsiti dali —. Dán léta etc M'CCCCXCI°, tu středu před sv. Prokopem, opatem božiem. [Nadpis]: Kšaft Jaroše kramáře. Z knihy závětí N. 223 f. 8b. 1491. 1. července. 335. Hanuš krejčí zavazuje se 100 zl. rýn. Sewaldovi Šeytlovi v No- rimberce v určitých lhůtách zaplatiti. My purkmistr a radda města Nového Plzně známo činíme , žeď předstúpivše — do plné raddy naší — Hanusch krajčí, náš spoluměštěnín, vyznal —, že jest dlužen — sto zlatých rýn. — Sewaldowi Seytlowi od sv. Havla, obývajieciemu v Norn- berce, kterúžto sumu — vyplniti má — a do Nornberka poslati nebo přinésti, beze všech škod — jeho — v puoltřetím létě — Item na sv. Vavřince najprv přieštieho má Hanusch poslati — Zebaldowi do Nornberka čtyři tuny medu a ten med má tu prodán býti podle běhu obyčejného tehdy trhu a začkoli prodán bude, to má jemu na té sumě sraženo býti. A potom když by ten med tak prodán byl, tehdy ostatek toho — platiti má: na Hromnice najprv přieští XII zl. rýn. a na sv. Petra a Pavla potom ihned přieští opět XII zl., a tak potom jiná léta vždycky na časy již jmenované po XII zl. až do vyplněnie té sumy — A což by koli při posledním roku v počtu přišlo viece nebo méně mimo těch XII zl., to má všecko na týž rok poslední spolu a po jednú býti vyplněno bez odtahovánie všelikého pak-li by Hanusch těch čtyř tun medu neposlal —, tehdy na Hromnice najprv přieští k těm XII zl., kteréž bude jmieti tehdy platiti, má takovú sumu na ten čas dáti, zač by ten med byl mohl tehdy prodán býti Také jest-li že by na který čas — tomu tak dosti neučinil, — tehdy veškeren dluh má spolu — zaplatiti — A pro lepšie jistotu — Hanuš krajčí — jmenem

Strana 287
1491. 287 základu zastavil — duom svuoj, dědinu a zahradu svú, i jiný statek svuoj movitý i nemovitý, — však bez škody prvniemu zápisu, kterýmž sě jest Hanuš zapsal — Heřmanovi z Žernov- níka, Šimonovi Blažkovic a Václavovi Palečkovic, kteří napřed právo — mají jmieti k tomu statku jeho — dotud, dokudž by oni nebyli vypraveni — a to bez přiekazy téhož Sebalda — A když již nadepsaným měšťanóm za jich dluh dosti se stane, tehdy tepruv — Zebald z Nornberka má jmieti právo k těm ke všem věcem —, s takovúto vymienkú, jest-li že by Hanuš — sumu nadepsanú na ty roky — zanedbal plniti, tehdy týž Sebalt Šeitel má jmieti plnú moc —, nadepsaný statek prodati a všecko jiné učiniti —, až by za svój dluh dosti jměl, a on nemá jmieti ižádné moci v tom ve všem času, dokud nevyplní sumu nadepsanú úplně, ten statek ani prodati ani zastaviti — Acta sunt hec fer. VI. ante Visitacionis s. Marie, annorum etc LXXXXI°. [Nadpis]: Zápis Hanuše římského. Lib. empt. 212 f. 36. 1491. 12. července. Závěť Oldřicha Penízka z Slatiny, měštěnína plzeň. 336. Já Oldřich Peniezek z Slatiny, měštěnín v Novém Plzni, známo činím —, že — znamenaje čas nebezpečný, práce a od- jezdy své časté, přes svět pracuje, jestliže by mě pán buoh smrti uchovati neráčil, — takovéto rozkázánie — činím, — s povo- lením — purkmistra a rady, pánuov Plzeňských, pánuov mých, jakož v své plné raddě k mé prosbě k tomu povolenie své dáti ráčili jsú, abych tu věc podle své vuole spósobiti mohl. Item najprvé odkazuji — Bosákóm na klášter X kop gr. míš. a do fary V kop gr.; item paní Markétě, manželce své, všech peněz hotových, kterýchž jsem doma při ní nechal, ty jí dávám a k tomu aby jí v plném roce vydáno bylo z statku mého puol druhého sta kop gr. m. a svrchky všecky i klenotky i šaty — krom koní a vozuov, než aby sestře mé vydala s postel šatóv; item jiný všecken statek svuoj — odkazuji Janovi z Slatiny a v Břiezštie, bratru svému vlastniemu, a Kateřině, sestře své vlastní, kteráž jest od pána buoha poražena a mne dielna nenie, a jakož o tom ve dckách zapsáno jest, že já diel její k sobě přijímám, a bratru svému věřím, že to tak opatří, aby ona statkem mým poctivě své smrti dochována byla, nebo ona

Strana 288
288 1489. ižádné rady sobě dáti nemuož. A těm dvěma, dievčičkám, které jsú mi v Nornberce dány, také odkazuji po pěti kopách, jestliže poslúchati budú. A k tomu má vuole jest, toto mé roz- kázánie a kšaft aby tak dlúho trval, dokudž bych jiného s lep- ším rozmyslem neučinil. Tohoto mého rozkázánie ku pravé jistotě — prosil jsem —, purkmistra a rady města Plzně, že svú pečetí tento list ráčili zapečetěti. — Dán léta božieho M'CCCCOLXXXXI“, ten úterý před sv. pannú Marketú. Z knihy závětí 223 f. 15. rn 337. 1491. 6. srpna. Závět Markéty Henzlové, formanové. Jan Fegal, — purkmistr, a Matěj Kramář, konšelé přísežní a měšťané města Nového Plzně, známo činíme —, že — Markéta — Henzlová formanová — t. s. p. r. — u. j. —: Odkazuje veškeren statek svuoj — a všecko právo své, kteréž má po nebožci Henzlovi, manželu svém, Motlovi, synu svému, a jeho dietkám; a z toho statku aby napřed týž Motl vydal kněžím do kláštera bosáckého 1 k.; item druhému synu svému ševci odkazuje III k. — Poručníka — učinila jest — Motle, syna svého. — Na pevnosť — toho své jsme — pečeti — k tomuto listu dali přivěsiti. Dán M'CCCCXCI°, tu sobotu před sv. Va- vřencem. [Nadpis]: Kšaft Henzlové formanové. Z knihy závětí N. 223. f, 8b. 338. 1491. 19. srpna. Závět Lorence Cichnara. Bárta Úterský, purkmistr —, a Matěj Poběžovský, konšelé přísežní a měšťanee města Nového Plzně, známo činíme —, že — Lorenc Cichnar, náš spolusúsed, — t. s. p. r. — u. j. —: Item najprvé odkazuje — Dorotě, vnučce své, IIII k. gr.; item k kostelu sv. Bartoloměje II k. gr.; item bratřím Bosákóm na jich potřeby II k. gr.; item do Črného kláštera na obraz matky božie odkazuje korálový páteř se dvěma prsteny; item ostatek všeho statku svého — odkazuje manželce své milé a dceři své rovným dielem. — Poručníky učinil jest — Jana pasieře a Henzle koželuha —. Tomu ku pevnosti své — pečeti dali jsme — přivěsiti. — Dán etc LXXXXI° feria VI ante. s. Bartholomei. [Nadpis]: Kšaft Cichnara. Z knihy závětí 223 f. 9.

Strana 289
1491. 289 1491. 5. října. Remeslo sladovnické usneslo se na pokutách pro ty, kdo by hráli 339. v kostky o peníze. Anno domini MCCCCLXXXXI feria IV. post s. Francisci předstúpili přede pány do plné raddy staršie a jiní mistři řemesla sladovnického a vznesli na pány konšely, že jsú sě svolili o to v plném cechu, aby ti, kteří v kostky hrají o znamenité penieze, ti aby tresktáni byli od řemesla takovúto pokutú: Item najprvé když by sě kto v tom nezachoval, aby dal 1 lib. vosku, a kdo by se po druhé nezachoval, aby dal dvě libřě vosku a jestli že by sě po třetí nezachoval, aby dal bez milosti V kop, a tee pokuty puolovice pánóm na rathauz a druhá polovice do cechu sladovnického. A k tomu páni dali jsú své povolenie v plné raddě. Actum anno et die ut supra. Z registru causarum N. 39. p. 3. 1491. 5. října. Rada městská stvrzuje řemeslům krajčířskému a postřihačskému 340. práva a řády jejich. Anno domini MCCCCLXXXXI. feria IV. post s. Francisci předstúpili před pány do plné raddy cechmistři a jiní mistři řemesla krajčovského i tudiež mistři řemesla postřiehačského a vznesli na pány, kterak k jich žádosti a prosbě mistři těch obojích řemesl Starého města Pražského vydali jim práva a řády své, jimiž se oni tam zpravují v řemeslech svých, prosiece za to pánuov pokorně, aby jim těch práv a řáduov potvrdili a k nim dali své povolenie. Toť jsú páni k jich prosbě učinili a jim těch práv a řáduov obojím řemeslóm potvrdili a listy na to dali pod městskú pečetí, však do své vuole a budúciech jich. Z registru causarum N. 39. p. 3. 1491. (B. d.) Šimonovi Blažkovi, který křivě pomlouval konšela Martina Ovsíka 341. i celou radu, a tím u vinu upadl, odpustili konšelé provinění jeho na přímluvu jeho přátel a na prosbu jeho. Stalo sě jest léta ete XCI°, že Martin Ovsík konšel přísežný toho času, vinil jest v plnce raddě Šimona Blažkova, kterak by o něm i tudiež o všie raddě mluvil, dotýkaje jeho i všiecku raddu řečí neslušnú tu a na těch miestech, kdež by o takovú 37

Strana 290
290 1491. věc nejmělo býti mluveno, v obecním domu šenkovním mezi lidem obecným, a to takovie. Najprvé že jest řekl týž Šimon, že by Martin Ovsík volil sobě do Prahy na sněmy, kohož by chtěl bez vuole panské a obecné. Item řekl, že by tam, když jede na sněmy, neprotrávil tak mnoho, jakož počítá, a že by tudy obci neprávě činil, a vyčítal tu dny, kolik bylo postných a kolik mastných, dokudž jest byl v Praze, pravě že jest nemohl tolik protráviti, jakož jest početl. Item pravil před obecním lidem, že by Martin Ovsík vzel penieze obecní bez vuole a vědomie panského a jich proti vuoli panské a obecní užíval. Item při tom také pravil, že ižádný konšiel nemá rozkázati žádnému z obci než sám pan purkmistr, pakli by kto kromě purkmistra chtěl mnoho rozkazovati, že sě jemu stane, jako sě nebožci Panuoškovi stalo1). Item pravil také, že žádný purkmistr nemá přijímati ižádných peněz obecních, leč by při tom byli dva nebo tři jiní konšielé a k tomu sě jest ohlásil Prokop Malsa konšiel, svědčiece na něho v plné raddě a mluvě jemu v oči. že jest ty řeči od něho slyšel na bielém pivě obecním a že i mnoho j ných dobrých lidí tu řeč od něho slyšeli. A toho jest Šimon jemu nemohl v plně raddě zapřieti. Item po těch věcech rozkázáno jest jemu ode pánuov v plné raddě, aby do času některého v žádných raddách obecních nebýval a ve všech věcech aby pokoj jměl a raddy v ničemž nedotýkal, ani co proti raddě jednal. I v tom sě jest nezachoval, řiedil a mluvil o raddě, co mu sě zdálo a zvláště před příjezdem pana podkomořieho k obnovenie raddy, a tu jest řekl před některými súsedy, že by věděl, kteří z konšieluov mají býti ssazeni a kteří mají zuostati. Item potom pan purkmistr s konšiely učinili jsú raddu zvláště pro něho ten čtvrtek najbližšie před příjezdem pana podkomořieho k obnovení raddy, chtiece s ním o své i tudiež o jeho pilnee potřeby pokojně rozmluviti, a poslali jsú pro něho panského posla po dvakrát a on ku potupě a k lechkosti všie raddě nepřišel do raddy a šel do Střiebra, až tepruv druhý den přijel zase do města se panem podkomořiem, když k obno- venie úřadu přijel. Potom když jsú sě jeho páni před panem podkomořím otázali, proč jsa obeslán před pány své, do raddy nepřišel, k tomu odpověděl, že sě bál, aby páni s ním svú vuoli nejměli. 1) Srj. s tím list č. 232 z r. 1477. 25. srpna.

Strana 291
1492 291 Potom páni dali tu věc na pana podkomořieho a žádali JMti za opatřenie. Tu jest pan podkomořie rozeznal, že Šimon upadl u vinu královskú a tu jej hned uručil, kdežto několiko dobrých lidí súseduov za něho slíbili. A potom skrze dobré lidi, přátely své, ta vina od krále JMti jemu [sě] prominula a rukojmie jeho listem pana podkomořieho jsú propuštěni. Potom po těch všech věcech předstúpil před pány do plnee raddy s svými dobrými přátely, kteříž za něho přímluvu a prosbu učinili, aby páni [jemu] tu věc odpustili. A když tak snažně prosili po několikrát, páni nechtiec dobrých lidí oslyšeti, jemu to odpustili, a on také osobně tu stoje, prosil všech pánuov pro buoh, pro matku božie, slíbiv tee věci aneb takové viece sě nedopúštěti. Actum anno, ut supra. Lib. empt. 212 f. 1b. 1492. 7. února. Závět. Václava Kolence, měštěnína plzeň. 342. Jan Kladrubský, — purkmistr, Bárta Úterský, a Jan Rejsek, konšelé přísežní a měšťané města Nového Plzně, známo činí- me —, že — Václav Kolence, náš spoluměštěnín, — t. s. p. r. — u.: Najprvé Anně, manželce své, odkazuje III k. gr. m. a šaty její chodiecí všecky a s postel šatuov ložních, na kterýchžto lehá, a krám ten, kterýž jí prve přísluší, ten aby při ní zuostal item duom —, krám svuoj a ostatek všeho statku svého — od- kazuje — Václavovi, synu svému, a z toho aby — vydával dceři jeho, sestře své III k. a výpravu, jako na městské dietě slušie; item toto jest také oznámil před námi, že jest dlužen peněz špitálských V kop, item řezníkóm do cechu V kop, to aby Václav syn jeho zastal a zpravil — Poručníka — učini jest Václava, syna svého —. Toho na svědomie své jsme pe- četi dali přivěsiti k tomuto listu. Dán léta ete XCII°, feria III post Dorothee. [Nadpis]: Kšaft Václava Kolence. Z knihy závětí 223 f. 13. 1492. (V únoru). Závěť Ondřeje Fojta, tesaře, souseda plzeň. Jan Kladrubský, purkmistr —, Jan Rejsek a Bláha Ho- řovský, konšelé přísežní a měšťané města Nového Plzně, známo 343. 37*

Strana 292
1492. 292 činíme —, že — Ondřej Foyt tesař, spolusúsed náš —, t. s. p. r. — u. —. Item Janovi, synu svému, odkazuje šest kop; item Mikulášovi, druhému synu svému, též — VI k.; item což sě pak třetieho syna jeho Baltazara dotýče, za toho jest dal panu Cehnicovi V k. a XV gr. a k tomu jemu odkazuje pět a čty- řidceti gr., aby též měl VI k. — A o ty penieze — aby man- želce jeho těžko nebylo učiněno od synuov jeho —, než aby jim to ona vyplnila po smrti jeho v plném roce; item ostatek všeho statku svého — odkazuje — Lidmile, manželce své, a Aničce, dceři své, rovným dielem —. Poručníky učinil jest Lid- milu, manželku svú, a Henzle koželuha a Mikše —. Na svědo- mie toho své pečeti jsme přivěsili k tomuto listu — Léta etc XCI°. [Nadpis]: Kšaft Fojta tesaře. Z knihy závětí N. 123 f. 9b. 344. 1492. 2. března. Závěť Pavla řezníka, měštěnína plzeň. Jan Kladrubský, purkmistr —, Jan Rejsek a Bláha Hořov- ský, konšelee přísežní a měšťané města Nového Plzně, známo — činíme —, že — Pavel řezník, náš spoluměštěnín, t. s. p. r. u. j.: Item najprvé dvadceti kop hotových a jiný statek svuoj veškeren — odkazuje — Appoleně, manželce své a dětem svým na rovný diel, a jestli že by pán buoh kterého dietěte smrti ne- uchoval, spadni diel toho umrlého na jiné živé zuostalé; pakli by pán buoh všech dětí neuchoval —, tehdy jich diel aby dán byl na božie duom sv. Bartoloměje na faru; item jakož Miku- lášovi, písaři Švihovskému, za to právo, kteréž byl vymluvil Dračovské při prodávánie domu, dáti má deset kop smlúvú přátelskú, na tom jemu již dal čtyři k. a ješče dáti má šest k na roky a na ty časy, pokud ta smlúva kniehami městskými zapsaná okazuje —. Item Matěj z Olešné dlužen jemu VI. gr. — Poručníka — učinil jest Jana Hynčovského, testi svého. — Tomu ku pevnosti své jsme — pečeti přivěsili. — Dán léta M'CCCCLXXXXII? ten pátek k sv. Matěji, apoštolu božiemu. [Nadpis]: Kšaft Pavla řezníka. Z knihy závětí N. 223 f. 10.

Strana 293
1492. 293 1492. 12. března. Na Budíně. Vladislav král děkuje Plzeňským za pomoc povolenou z piva vaření 345. na rok. My Vladislav, z božie milosti uherský, český, dalmatský, charvatský etc král, markrabie moravský, lucemburské a slezské knieže a lužický markrabie etc. Oznamujem tiemto listem všem. Jakož opatrní purkmistr a konšelé i všecka obec města našeho Nového Plzně, věrní naši milí, ne z žádné povinnosti aniž z práva, ale z pravé a upřiemné lásky a přívětivosti, nám, jakožto králi a pánu svému dědičnému, dobrovolně svolili jsú pomoc z piva vařenie učiniti do roka pořád zběhlého podle svolenie všeho královstvie českého, kterúžto věc a takovú povol- nost, kterúž jsú nám pro naše dobré okázali, od nich s vděč- ností přijímáme a jim děkujeme, slibujíce i slovem naším královským, přiřiekajíce za nás i za budúcie naše, krále české, že my ani budúcí naši, králové čeští, takové pomoci viece na nich ani na jejich budúcích žádati nemáme ani povinni budem žádným vymyšleným obyčejem, nynie i po věčné časy budúcie. Tomu na svědomie pečeť naši královskú kázali jsme přivěsiti k tomuto listu. Dán na Budíně v pondělí na den svatého Rehoře, léta božieho tisícieho čtyřstého devadesátého druhého, království našich uherského etc v druhém létě, a českého v jedenmecietmém. [Na ohybu v pravo]: Ad mandatum domini regis. [Na rubu]: Registrajta. List. perg. v museu plzeňském 410/203 100, s visutou pečetí znakovou na proužku. Pospod na proužku starš. písmem; „List na varné.“ — Opis Starší sign. N. 53., pak N. 54. 1492., nov. sign. N. 108. v Stehl. knize priv. měst. f. 111. a u Tannera. 1492. 14. března. Závět Bláhy Masopusta, obyvatele v městě. Jan Rejsek — purkmistr, Jan Kumpán a Bláha Hořovský, konšelé přísežní a měšťané města Nového Plzně, známo činíme —, že — Bláha Masopust, spoluobyvatel náš, — t. s. p. r. — u. j. —: Item veškeren statek svuoj — odkazuje — manželce své a dceři své rovným dielem, a z toho statku ze spolka aby vydaly — sirotkóm nebožce Pavlovým se dvě posteli rúcha — Poručníky učinil jest — Jana Hrubého a Jana mlynáře, naše spoluměšťany —. Toho na svědomie své jsme — pečeti — dali 346.

Strana 294
294 1492. přivěsiti k tomuto listu. Dán léta božieho M'CCCC XCII, tu středu po sv. Rehoři, papežem [sic] božím. [Nadpis]: Kšaft Bláhy Masopusta. Z knihy závětí 223 f. 10. 347. 1492. 16. března. Závěť Ondřeje Paldryje, souseda plzeň Jan Rejsek, purkmistr —, a Bláha Hořovský, konšelé přísežní a měšťané města Nového Plzně, známo činíme —, že — Ondřej Paldryje, spolusúsed náš, — t. s. p. r. — u. j. —: Item domek ten, v kterémž bydlé, s tú zahradú a s tiem, což k témuž domku přísluší, odkazuje — Uršule, manželce své; item dolejší zahrádku, kterážto leží mezi Jírú Bečvářem a Kantorem, ta aby byla prodána a z toho aby třetina byla dána Aničce, dceři jeho, a ženě jeho třetina; item bratřím Bosákóm třetina buďto na stavenie, neb na jich potřeby, jak se jim zdáti bude; item dceři jeho — aby manželka jeho dala peřinu, duchnu a polštář; item na faru aby žena jeho i se dcerú ze spolka dali kopu — Poručníka učinil jest — Václava súkeníka —. Toho na svědomie své — pečeti — jsme dali přivěsiti. Dán léta M'CCCC'LXXXXII', ten pátek po sv. Rehoři. [Nadpis]: Kšaft Ondřeje Paldryje. Z knihy závětí 223 f. 13. 348. 1492. 18. dubna. Závět Lukáše sladorníka, souseda plzeň Václav Chrt, purkmistr —, Bárta Úterský a Jan Kladrubský, konšelé přísežní a měšťané města Nového Plzně, známo činíme —, že — Lukáš sladovník, spolusúsed náš —, t. s. p. r. — u. — Item najprvé pokládaje dluhy, jimižto lidé jemu povinnovati jsú, i tudiež on zase lidem: Item Ozvaldová dlužna jemu III k. a V gr. item Bláha, jako u Štěpána [jest], I k. V gr.; item Štěpán II1/2 k. II gr.; item Manholt 1/2 k., item Rieha švec XLVI grš., it. Václav zlatník XL grš., it. Niklásek XL gr., it. Petr forman 1 k., it. Smutková 1/2 k. za slad; item Římský dlužen jemu s Vá- clavem VII k.; item Lukáš — dlužen jest Cukrovi VI k. za ječmen; item Václav sladovník puojčil jemu III zl. rýn.; item což pak koli jest toho statku jeho, buďto na dluziech, nebo na- čemžkoli záleží, — odkázal Anně, manželce své, — tak, aby

Strana 295
1492. 295 ona z toho napřed vydala otci jeho a mateři jeho XII k. gr. m. a dluhy aby z toho zpravila a na jeho duši zpomínala —, učiniv ji mocnú poručnicí —. Toho na svědomie své jsme — pečeti přivěsili k tomuto listu. Dán léta božieho tisícého čtyř- stého devadesátého druhého, tu středu před hodem velikonočním. [Nadpis]: Kšaft Lukáše sladovníka. Z knihy závětí 223 f. 10b. 1492. 18. dubna. Závět Kateřiny, vdovy po Mikuláši Urlejchovi, měštěnínu plzeň. 349. Václav Chrt, purkmistr —, Bárta Uterský a Jan Pecník, konšelé přísežní a měšťané města Nového Plzně, známo činíme — že poctivá vdova Kateřina, Mikulášova Urlejchova nebožce někdy, manželka, naše spoluměštka, — t. s. p. r. — u. — Item naj- prvé dluhy pokládajiec: it Vrňaus dlužen jí V1/2 k. a kauf prázd- ný; it. Fučí tesař 11/2 k.; it. poplužník v Ochově I11/2 k. VII gr.; item Žižkův syn v Křimnicích XXV gr.; it. Klech v Se- dlci LXX gr.; it. Janek v Sedlci III k. IIII gr.; item Ješek v Huor- kách XXII gr.; it. Sadník z Ochova XVII gr.; it. Chlupáček z Ochova XXXIX gr.; it. Netrefův syn III1/2 k. I gr.; it. Šilin- kuov syn LXXX gr.; it Royšová z Dobřan II1/2 k.; it. hrnčieř z Dobřan — okolo LXXX. gr.; it. krčmářka v Chotíkově XL gr.; it. Janek v Kamenném Újezdě 1/2 k. a 11/2 kbelce sladu; it. kovář jeden II k. VI gr., o tom vie Erhart súkenník; item Brikcí z Žílova XLII gr.; it. jeden z Tachova IIII k.; it. pan Točnik IIII k. a některý groš. Item což sě pak nápravy, kterúž má v Ko- zolupech, dotýče, ježto jí dědičně přísluší1), o té tak rozkázala jest, aby to všecko bylo prodáno od poručníkuov a z toho aby poručníci napřed vydali za její duši a za manžela jejieho nebožce, bratřím Bosákóm XV k. a na Črný klášter na dielo XV k. a ostatek těch peněz, což by za tu nápravu mimo to výše ostalo, a k tomu všecko právo své, kteréžkoli jměla k tomu ke všemu statku po manželu svém nebožci, — odkazuje — dětem svým rovným dielem. A jestliže by kterého z nich pán buoh smrti neuchoval prve, než by let svých rozumných došlo, tehdy diel jeho spadni na jiné živé zuostalé a tak až do poslednieho; pakli by pán buoh všech těch dětí neuchoval, — tehdy ten statek všeckeren aby poručníci obrátili na skutky milosrdné — 1) Viz č. 268 z r. 1482. 29. list., kdy Racek Rakús z Stachova po- stoupil listy na nápravu v Kozolupech Mikulášovi Urlejchovi.

Strana 296
296 1492. Poručníky učinila jest — Václava súkeníka a Erharta súkeníka, naše spoluměšťany, věřéc jim —, že — budú dietky její opatro- vati a k dobrému vésti, jakožto dobří lidé —. Toho na svědomie pečeti své — přivěsili jsme. Dán léta božieho M'CCCC deva- desátého druhého, tu středu před slavným hodem velikonočním. [Nadpis]: Kšaft staré Urlejchové. Z knihy závětí 223 f. 11. 1492. 2. května. 350. Paní Hedvika z Rožmitála svědčí, že obdržela řádně svůj věnný list od raddy m. Plzně. Já Hedvika z Rožmitála, vdova po urozeném panu Janu Šebestiánovi Pflugovi z Rabštajna a na Švarcenburce, známo činím tiemto listem obecně přede všemi, kdež čten nebo čtúcí slyšán bude, jakož jsem dala schovati list svuoj věnný, mně svědčiecí od téhož pana pana Jana Šebestiána Pfluga, svrchu- psaného manžela mého milého, na osm set zl. rýn. a na čtyři sta kop gr. —, jakož týž list věnný šíře v sobě svědčí, opatrnému muži Tuomovi Pořádkovi, městěnínu v Novém Plzni, a ten jistý list muoj po smrti téhož Tuomy a ženy jeho dostal se v moc vzácné múdrosti purkmistra a raddy města Nového Plzně, kteřížto věrně a upřiemně téhož listu pro mé dobré chovali jsú a po smrti téhož nadepsaného p. p. Šebestiána, manžela mého milého, mně k žádosti mé vydali jsú a vrátili jsú celého a ne- porušeného, i protož já nadepsaná Hedvika nadepsaných pánuov, purkmistra a raddy i všie obci, — mocí tohoto listu kvituji, propúštím, prázdny činím, tak slibujiec sama za se i za své budúcí, kteříž by koli k tomu listu věnnému — právo jměli po mně, anebo jmieti chtěli, jich z toho listu nenapomínati ani jaké zřenie o to k nim jmieti věčně, budúcně, a jestli že by ktož koli jich z toho chtěl nařiekati nebo viniti, což by koli skrze to škody jaké vzeli, slibuji jich v tom ve všem sama zastati a zastúpiti i s těmi, kteříž by ten list věnný častodotčený ode mne v drženi byli [sic]. Toho na svědomie a na zdrženie pečeť svú vlastnie dobrovolně přivěsila jsem k tomuto listu a pro další jistotu prosila jsem urozených pánuov, pana Dobro- hosta z Romšperka a na Týně pana Hyncíka Pfluga z Rabštaina a na Švarcenburce, a urozených panoší Jana Olbrama z Kame- nice, Jana Mníška z Blahúst, Jana z Blíževa, že jsú k prosbě mé pečeti své vedle mne k tomuto listu sobě bez škody přivěsili,

Strana 297
1492. 297 jenž jest dán a psán léta od narozenie syna božieho tisícieho čtyřstého devadesátého druhého, tu středu na den sv. Sigmunda, dědice českého. List perg. v čes. zem. museu v Praze, se šesti zachovalými pečetmi na proužcích. 1) Pečeť Hedviky, štít ve čtyři pole rozdělený, v prvním a čtvrtém kančí hlava, v druhém šíp pokosmo položený, a v třetím vztýčený lev. Opis: S. Heduice a Rozmital. 2) Dobroho- stova, štít rozčtvrcený, v prvním a čtvrtém poli beran, v druhém a třetím jelen v běhu. Opis málo čitelný. 3) Pflugova, štít rozčtvr- cený, v prvním a čtvrtém poli špice kopí, v druhém a ve třetím šíp pokosmo do levého rohu obrácený, nad štítem helm se špice ni kopí. Opis: Pfluc — Hinczic. 4) Olbramova, ve štítě dvě ruce vzhůru posta- vené, rozevřenými prsty proti sobě obrácené, v lokti mírně ohnuté, nad štítem kolčí helm s těmiž rukama, opis nečitelný. 5) Mníškova, štít rozpoltěný, v levé polovici tři vodorovná vystupující břevna, nad štítem kolčí helm. 6) Jana z Blíževa, ve štítě pár parohů. 1492. 28. května. Závět Vávry puškaře. Bárla Úterský, — purkmistr, Jan Kumpán a Bláha Hořov- ský, konšelé přísežní a měšťané města Nového Plzně, známo činíme —, že — Vávra puškař — t. s. p. r. — u. j. —: Naj- prvé jako dlužen byl Štěpánkovi XV grošuov bielých, na tom jemu něco dal, ale že nepamatuje co, věře jemu, že mu v tom právě učiní. Item domek svuoj i jiný veškeren statek svuoj — odkazuje Příbě, manželce své a synu svému — Učinil poruč- níky —, purkmistra a konšelóv, pánuov svých — Toho na svědomie své jsme — pečeti — dali přivěsiti k tomuto listu. Dán ten pondělí před božím vstúpením, anno domini M°CCCC°LXXXXII°. 351. [Nadpis]: Kšaft Vávry puškaře. Z knihy závětí 223 f. 11b. 1492. 28. května. Svědectví ohledně příslušnosti některých lidí v Ejpovicích, patřících 352. k špitálu svt. Máří Majdal. v Plzni. My Jan Cehnice z Říčan, Petr Ebrzvín z Hradiště, Jan Chvalenský z Hodušic a Ondřej z Zebnice, vyznáváme tímto listem obecně přede všemi, kdež čten nebo čtoucí slyšán bude, že nám dobře svědomo a v pamčti jest, jakož byla různice a nesnáze mezi múdrými a opatrnými pány, purkmistrem a raddú 38

Strana 298
298 1492. města Nového Plzně z jedné, a urozeným panošem Mikulášem z Šťáhlav a Ejpovicích z strany druhé, o panství na lidech špitálských v Ejpovicích, tu jsouce z obou stran k tomu připro- šeni, byli jsme při tom osobně a slyšeli jsme to, když týž Mikuláš Ejpovský dobré paměti v domu Jana Bernarta, toho času purkmistra v Novém Plzni, vzdával dobrovolně to jisté panství na již dotčených lidech špitálských pánům Plzenským těmito slovy: „Měj tu panství na těch lidech nebo neměj, jakž koliv jest, já od něho dobrovolně púštím, a vám je páni vzdávám, než co se gruntův mých dotýče, těch já hájiti chci“. Tato slova mluvil jest nadepsaný Eipovský ku pánům Plzenským [před] námi a to jest v pravdě tak a jinak nic, to bychom i ústně chtěli též seznati, kdež by toho bylo potřebí. Na svědomí toho pečeti své vlastní vědomě a dobrovolně přitiskli jsme k tomuto listu, jenž jest dán a psán léta božího tisícého čtyřstého devadesátého druhého, ten pondělí před božím Vstoupením. Z ruk. špit. 167 f. 4b. — Srj. s tím č. 32. List. I. z r. 1331. 8. září. „ 1492. 1. června. Závět Anny, mlynářky, podruhyně. Matěj Poběžovský — purkmistr, Jan Kumpán a Bláha Hořovský, konšelé přísežní a měšťané města Nového Plzně, známo činíme —, že — Anna mlynářka, podruhyně Špa- čkova sladovníkova, — t. s. p. r. — u. j. —: It. chmelnici svú se vším právem odkazuje — Heršovi, švagru svému, a sestře své Dorotě, manželce jeho, a dětem jejím, aby oni z toho zpuo- sobili každý rok budúcně jednú láznu zádušní a to za duši její, muže jejieho i jich předkuov, proséci za to — pana purkmistra a konšeluov —, jakožto sirých vdov najvyšších poručníkuov, aby to ráčili opatřiti, ktož by — tu chmelnici jměl —, aby to zádušie a ta lázna nebyla opuštěna —; it. dále odkazuje knězi opatovi Karlovskému IIII mísy a čtyři taléře cínové, konev pi- netní, konvičku malú, na nožičkách kotlík, ubrus stolní, malý ubrusec, polštář s tenčí cíchú, prostěradlo kmentové; item Janovi Karlovskému podušku a prostěradlo a stolec, kterýž v jizdbě; item Káči od Špačkuov starých menší duchnici, menší peřinku a menší polštář a dvě hrubšie prostěradlka, a chce-li truhlu velikú jmieti, aby dala XX groš. a za ty aby kúpeno bylo Bosákóm kuřenec; item všecky věci, kteréž v komoře jsú mimo tyto nadepsané, — jakožto čubu črnú, klok črný, blány 353.

Strana 299
1492. 299 i jiné věci a pět kop u Herše, to všecko poručila napřed Her- šovi a Špačkovi, hospodáři svému, aby ty věci rozprodádúce ji k hrobu připravili a dvoje třidceti mší, což by najspieše mohli, po její smrti za duši Jana jejieho [?] a za její duši zpuosobili a láznu zádušní zjednali a ostatek na skutky milosrdné obrátili. — Najvyššieho poručníka učinila Herše — a druhého Špačka, hospodáře svého — Tomu ku pevnosti své jsme pečeti přivěsili — Dán feria VI post Assumpcionem, anno domini M'CCCCXCI°. [Nadpis]: Kšaft Anny mlynářky od Špačkuov. Z knihy závětí 223 f. 12. 1492. 15. června. Spor o placení ročního platu ze vsi Olevce mezi obcí m. Plzně 354. a kapitolou sv. Apolináře v Praze. Item jakož mistři kollegiati z Prahy1) dosáhli byli listu, kterýž svědčí kanovníkóm a kapitule sv. Apolinaříše v Praze na obec Plzeňskú na XXti k. platu ročnieho miesto vsi Olevec a tiem listem napomínali obec z úrokův, tak že i právem stavo- vali súsedy naše v Praze na Starém Městě, a přes to ješče stavovati chtěli, kdež by je koli mohli zasáhnúti, pro kterúžto věc vysláni byli do Prahy pan Jan Dúpovec a Jan Kladrubský z konšiel a Prokop Malsa z obecních. Ti když jsú o to stáli a pracovali v tom i se pány preláty pražskými, jimžto jsme plat nadepsaný platili a platíme, ustavičně s vuolí královskú, tehdy pan kancléř královský, slovem a rozkázáním krále JMti, kázal súsedy naše i jich rukojmě z práva propustiti; dále také jakož nadepsaní poslové zpravují, pan kancléř královským rozkázáním přikázal mistróm kollegiatóm, aby ten list zase polo- žili na to miesto, odkud jsú jej vyzdvihli, až do krále JMti příjezdu do země a ten plat též také slovem královským kázal vydávati těm, kterýmž prve vydáván jest a kteříž toho platu prve až dosavád v drženie byli, ti aby jej ješče zdvihli a přijali až do dalšieho královského JMti rozkázánie, a pan Jeneč2), 1) Míní se tím mistři z university strany po., kteří byli v držení kostela svt. Apollinaříše, ač si též naň právo osobila i strana plj. — Srj. Tomek Děj. Prahy IX. 84 a násl. 2) Jan Jenec z Janovic na Petršpurce nejv. purkrabí, ještě s třemi jinými byli jmenováni hejtmany králov- skými na dobu nepřítomnosti královy, který se odebral do Uher a zdr- žel se tam od 1490—1497. 38*

Strana 300
300 1492. hajtman královstvie českého, aby kanovníkóm hradským a kol- legiátóm položil rok o to, a ktož by před JMtí drženie provedl toho platu, ten aby již dotčený plat zdvihal od obci Plzeňské až do dalšieho královského rozkázánie. Actum anno domini MCCCCOLXXXXII°, feria VI. quatuor temporum in ieiunio. Ze Stehlíkovské knihy priv. městských č. 154 f. 12b. — Srj. s tím zápisy č. 74 z r. 1460. 29. dubna, č. 296 a č. 299 z r. 1487 z 2. a 15. května a z r. 1503. 26. list. 1492. 21. července. Závět Mikuláše Hůzky, měštěnína plzeň. Jan Kumpán, purkmistr —, Bárta Úterský a Václav súke- ník, konšelé přísežní a měšťané města Nového Plzně, známo činí- me —, že — Mikuláš Hůzka, náš spoluměštěnín — t. s. p. r. — u. j. —: Item najprvé odkazuje do kláštera Bosáckého na stave- nie X k., it. bratřím Bosákóm kauf piva, it. do Črného kláštera též na stavenie X kop., it. Ondrovi pintéři odkazuje chmelnici svú, it. Lídě sirotku dlužen jest XV k. a k tomu jí odkazuje V k. a s postel rúcha, it. duom svuoj a všecko hospodářstvie i jiný všeckeren statek svuoj — odkazuje Kateřině, manželce své, takovú měrú, jestliže by nebyla obtiežna plodem, aby vy- dala Kubíkovi, který sě u pana Václava súkeníka učí, V k., pakli by byla obtiežna, tehdy nebude povinnovata jemu co dáti, it. což sě dluhuov dotýče, to jest před námi oznamoval, že Jan Benátský s manželkú svú dlužen jest jemu čtyři k. mi- nus XIV gr., it. Němec v Dúdlevciech, kterýž sedí na Kusovém, dlužen jemu 1 k. a dal jemu na puoli do tří let od sv. Jiřieho minulého sedmnáct ovec, it. Matějovi z Liňóv puojčil na ječmen III k., it. Pavalka z Ochova dlužen jemu II k. XIV gr., it. krč- mář z Čemín VIII , k. a V gr., it. Manzat z Košetic III k. XV gr.; it. puojčil Martinovi z Čemín na ječmen 1 k — Poručníky učinil jest — Duchka sladovníka a Ondru pintéře, naše spolu- měšťany —. Toho na svědomie — své pečeti — jsme dali přivě- siti. Dán etc XCII°, sabbato ante Marie Magdalene. [Nadpis]: Kšaft Mikuláše Hauzky. Z knihy závětí N. 223. f. 11b. 355. 356. 1492. 31. srpna. Závěť Matěje Komínka, městěnína plzeň. Heřman z Žernovníka, purkmistr —, Matěj Poběžovský a Jan Kladrubský, konšelé přísežní a měšťané města Nového

Strana 301
1492. 301 Plzně, známo činíme —, že Matěj Komínek, náš spoluměště- nín —, t. s. p. r. — u. j. —: Item najprvé jakož — dědičně drží lúku s Janem Rejskem, bratrem svým, tu svú polovici na též lúce odkazuje panně Dorotě, sestře své, it. ostatek všeho statku svého, duom svuoj i jiný všeliký statek svuoj, — odka- zuje — paní Ludmile, manželce své a synu svému spuolu rov- ným dielem, však aby paní Ludmila — vydala z toho statku za duši jeho na kostel sv. Bartoloměje na faru X k., it. bra- třím Bosákóm na jich potřebu X k., it. do Črného kláštera na dielo V k., it. do špitála II k. — Poručnicí učinil jest — paní Ludmilu — manželku svú — Toho na svědomie své jsme pe- četi — dali přivěsiti — Dán ten pátek před sv. Jiljím, léta ete XCI°. [Nadpis]: Kšaft Matěje Komínka. Z knihy závětí 223. f. 12b. 1492. 12. října. Urovnání sporu o dědictví po zemřelé Uršule Hladkové mezi On- 357. dráškem z Tyšňova a pannou Dorotou, Hladkové sestrou. My Matěj Poběžovský purkmistr, Heřman z Žernovníka, Bárta Úterský, Václav Súkeník, Beneš Homole, Jan Jílek, Zdě- něk Zářecký, Duchek sladovník, konšelee přísežní a Jan Kum- pán, Tuoma Lemberk, Václav Chrt a Bláha Hořovský, přísežní obecní miesto Jana Kladrubského, Prokopa Malsy, Matěje Kramáře a Petra Frány, kterýchž tehdy doma nebylo, pro vyplněnie raddy k tomu zavolaní měštanee města Nového Plzně, známo činíme — jakož ruoznice byla a nesnáze mezi Ondráškem z Tyšnova, někdy písařem desk zemských a pannú. Dorotú Hladkové sestrú, o sta- tek pozuostalý nebožky paní Uršuly Hladkové, někdy spolu- měšcky naší, jejiežto duši pán buoh buď milostiv, kdežto On- drášek nadepsaný táhl se na ten statek po paní Anně, man- želce své, pravě ji býti dědičkú neodbytú toho všeho statku, a z druhé strany panna Duora též také táhla sě na ten veške- ren statek, pravieci sě býti dědičkú pravú a najbližšie toho všeho statku po paní Uršule, nebožce sestře vlastní. Tu my slyševše jich žaloby a odpory, svědomie a próvody dosti v širokých sloviech s obú stran, a jich pilně a znamenitě dobře dlúhé časy pováživše, když jsú dobrými lidmi smlúvu přátelskú, kterú jsme oběma stranám podávali do několikrát, nemohli býti smluveni, litujiec jich nákladuov i útraty s obú stran, vzali jsme tu věc před sě přátelsky s jich obúv stran

Strana 302
302 1492. povolením, dobrovolně a beze všeho přinucenie a z daru bo- žieho vyrčenie takové mezi nimi učinili jsme tak, že panna Do- rota má býti v ten statek nebožky Hladkové, sestry své uve- dena a tomu kšaftu a poslední vuoli teež sestry své, kterýž v Nornberce učiněn jest 1), má dosti činiti, jakož pak slíbila přede pány v plné raddě a dále všecky věci a ruoznice mezi stra- nami vzniklé, mají minúti věrně a pravě a k sobě aby dobrú vuoli jměly s obú stran. A pan Ondrášek s manželkú svú ani ktožkoli jiný jich jménem nemají k statku po paní Uršule zuo- stalému ižádného zřenie jmieti ani komu súduov jakých aneb ne- snází činiti v časiech budúciech věčně. A zase také panna Dorota s Wolfem sestřencem svým nemají pana Ondráčka i man- želku jeho ani dědicuov jich z ničehož viece upomínati, aneb zřenie jaké k nim aneb k statkóm jmieti, ani ktožkoli jiný jich slovem ižádnú mierú a zvláště co sě nějakých šlojieřuov dotýče nebožky Hladkové, že i z těch nemají býti upomínáni věčně budúcně a za to paní Šefránková s Wolfem na miestě panny Doroty slíbili panu Ondráškovi rukúv dáním. Tomu všemu, co svrchupsáno stojí, slíbily obě straně před námi v plné radě dosti učiniti a to sobě věrně a pevně zdržeti. A na to dali pa- mátné. Acta sunt hec feria VI ante s. Galli, confessoris, anno domini M°CCCC LXXXXII°. [Nadpis]: Smlúva mezi Ondráškem z Tyšňova a pannú Duorú o Hladkové statek. Libri emptionum et vendit. 212 f. 39. 1492. 31. října. (V Plzni.) 358. Rada m. Plzně svědčí, že jejich spoluměštanům Jana Kladrub- skému, Prok Malsovi, Janu Holému a Vác Kropáčovi, bylo na cestě do Norimberka uloupeno 506 zl. rýn. Wir der Burgermeister Vnd Rat der Statt Pillsen, Beken- nen vnd thun kundt mit diszem offen brief vor allermeniglich, dy yn sehen, horen oder lesen, Das fur vns, so wir In gesamp- tem Rat sassen, komen sind Jan Kladrobszky, Procop Malsa, Jan Holy vnd Wenzla Cropatsch, vnnser Burger vnd haben alle eintrechtiglich vnd yczliche besunder In eigener persone bekannt vnd verJehen uff Ire trew vnd hochsten aid, so sy got ver- pflicht sein, das uff Donerstag dem nehsten nach sannte Dyo- nisien tag, an dem wege, so sy gein Nuremberg Irem Handel 1) Viz č. 285. z r. 1487. 2. ledna.

Strana 303
1492. 303 nach haben wollenn cziehen uff freyer Strass In furstlichem ge- laitt Des Durchleuchen Hochgebornen fursten vnd Herren Herren Albrechten, pfalczgrauen bei Rein, Herczogen In obern vnd Ni- dern Bayern, vnsers genedigsten Herrn, Inen ein tressliche Summa an parschafft genomen sei, Nemlich dem Jan Kladrob- sky Sybenczig guldin Reinisch vnd ein pferde, Dem Jan Holy czwenvndezwanczig guldin Reinisch, Procopen Malsa andert- halben guldin reinischen vnd Wenczsla Cropatschen vierhun- dert guldin vnd dreyczehenthalben gulden Reinisch. Des Zu Warer Vrkundt Haben wir obbemelten Burgermeister vnd Rat Vnnser Stat Insigel zu endt der geschrifft thuen drucken an diszen brief, Der geben ist am mittwoch fur aller heiligen tag Nach Crists geburt Vierczehenhundert vnnd Im czwayvndnew- czigsten Jare. Original papírový v kr. taj. stát. archivu v Mnichově; kus li- stiny dole v levo, ale prázdný, jest utržen. Pečeť jest dole na listině přitištěna, vosku červeného, čtyřdílná. Na rubu po straně: Kuntschaft von des gutz wegen, so den Beheimen von Heintzis Tossen genomen ist. Uprostřed na rubu jest regest listu: Der Stat Pilsen Vrkundt, daz Jan Kladropski, Procop Malsa, Jan Holi vnnd Wenczla Kro- patsch Iren Burgern, als sie nach Irem handl gehn Nurenberg reiten wöllen 506 fl. in furstlich Glaidt Herczog Albrechts in Bayern durch raub genommen worden. Pod tím 1492, a zase níže: Anno 1492. Starší sign. N. 505 přetržena a vedle připsáno 482. 27. bundt. 1492. 20. listopadu. Závěť Ondry bečváře, měštěnína plzeň. Beneš Homole, purkmistr —, Prokop Malsa a Matěj Kramář, konšelé přísežní a měšťané města Nového Plzně, známo činíme —, že — Ondra bečvář, náš spoluměštěnín, — t. s. p. r. — u. j. —: Item najprvé dluhy — pokládaje tyto zejmena: it. Vít v Urlejchovic domu dlužen jemu VI k. gr.; it. bratr Thuomův farmanóv ten VII, k. gr.; it. Polák forman dlužen za kauf piva VI k. a na to dal zlatý rejnský; it. Kocart dlužen XXXVIII k. a za dva věrtele piva po dvú zlatých rýn.; it. Mikuláš z Olevce — I k.; it. Beneš z Litic XII k. gr.; it. Mach z Litic VI k. gr.; it. richtář z Litic pět a sto gr.; it. Roch z Robčic III /. k. gr., puojčených na ječmen. A jestiť viece ješče těch dluhuov, kterých nemohl zpamatovati, a o některých manželka jeho vie. Item což jest pak on komu dlužen: it. Kraupovi dlužen X k., it- — Jankovi bečváři, přieteli svému, — XIII zl. rýn. Ty dluhy všecky, duom svuoj i veškeren statek svuoj — odkazuje — 359.

Strana 304
304 1492. Barboře, manželce —, a dětem — na rovný diel. — Poručníky učinil jest — Martina Pobožného a Jíru Mistříka, naše spolu- měšťany —. Tomu ku pevnosti své sme pečeti dobrovolně dali přivěsiti k tomuto listu. Dán etc XCII ten úterý po sv. Alžbětě. [Nadpis]: Kšaft Ondry bečváře. Kniha závětí N. 223 f. 14. 1492. 23. listopadu. Na hradě pražském. Jan z Janovic, nejv. purk. praž, na žádosť plzeňských sousedů, kteří byli ve Falci o peníze obráni, se přimlouvá u vévody Albrechta, aby jim škoda spůsobená byla nahrazena. Durchleuchtiger hochgeporner Furst etc. Die meines herrn des Konigs zu Hungern, Beheim etc., Vnderthanen, Jan Kla- drofsky, Venczl Gropatsch, Hanns Holey vnd Prokop Maltsch, Burger zw Pilsen, haben mir abermalen furbracht, wie sie irer emphangenen schaden, die sie auff ire ayit bekennt vnd gesagt haben, was yedem besunder sey genomen worden, Euer furst- lich genade inen genedigklich verschafft, iren emphangen scha- den, das inen genommen worden, nemlich V° vnd XXIIII gul- den reinisch bey ewer furst. genaden Rentmeister auf den Norg- kaw, Wilhelm Schaltdorfer, auszwrichten. Nw aber eczlich der- selben Teter vnd beschediger gefencklich angenomen sein, die sich zw obgemelt Summa nit das Viertheil, (das sie den lewten oben angezeugt genomen haben), bekennen wollen, in meynung als solten die von Pilsen auff ire gethone ayde nit gleich zu- gesagt haben etc, nw wirde ich bericht, das der obgemelten Burgern, ir eczlich des Rats, auch die andern zw Pilsen redlich, from, aufrichtig vnd wolgehalten lewit sein, von den soliches nye erhert worden, nachdem sie aber des ye lenger, ye mer zw schaden komen, bitt ich ewer furst. genade, den angezeig- ten Rentmeistern die Suma on verczug ausrichten zu verschaffen, domit die bemelten Burger nit in grossern vnkost vnd schaden gefurt, auch ewer furstlich genade deshalden hin furan vnge- mut beleiben, dann ewer furstlich genad selbs vnd menigklich zw achten haben, das den obgenanten Burgern die vnuerletzt vnd vnuerleimbt an iren eren sein, pillicher gelawben zu geben, ist dann solhen beschedigern, die wider gott vnd ere in ewre furstlich genade gelaitt verraterisch on entsagt gegriffen haben — Datum auff dem Sloss Brag, an Freytag sand Clemententag anno etc XCII°. Jan, her von Janovitz etc, oberster Burggraue zu Brag vnd haubtman des Konigkreichs zw Beheim. 360.

Strana 305
1492. 305 [Nadpis]: Dem durchleuchtigen, hochgeboren fursten vnd Herrn Herrn Albrechten, Pfalczgrauen bey Reyn, Herczogen in Obern vnd Nydern Bayern etc. meinen genedigen herrn. Pův. list. papír., pečeť již chybí, v král. kraj. archivu v Am- berce, č. 612 Böhmen. 1492. 25. listopadu. Na Zelené Hoře. Zdeněk ze Šternberka a na Žebráce přimlouvá se u vévody bavor- 361. ského Albrechta, za poškozené měštany plzeňské, aby se jim dostalo náhrady. Erleuchter hochgeporner furst etc., Nachdem als mein herr vnd vatter ewern furstlichen gnaden in jungsten geschrieben hatt der von Pilszen halben ires schadens vnd der nam halben, die in geschehen ist in ewer gnaden furstentum und gleyt, dorauff sie ein ayt gethan haben, was sie do schaden genummen haben, dorauff ewr furstlich gnad im dasz zugesagt hat awff ein ge- stimte Zeyt sie awszzurichten vnd ir nawm widerzukeren, in dem haben sie erkantht, dasz mein herr vnd vatter mit einer krankheit beschwert ist vnd in gots gewalt leit, vberdasz haben sie mich gebeten an seiner statt, als sein elczten sun, dasz ich ewrn furstlichen gnaden schreyben sol nach ir vorgebung, dorauff bat ich, ewer gnad wel gerucht daran sein, dasz dem ein endt geschech an lengeres mue vnd schaden; auch geruche ich ewer furstlichen gnaden zu wissen, dasz sie erbern, gut vnd frome lewt sein — Datum Grinpergh an Sunntag Kathe- rine, annorum etc LXXXXII°. Zdeniek von Ssternbergk vnd zum Ziebprag. Nadpis jako při čís. 360. List pův. na papíře s pečetí již odlomenou v král. kraj. archivu v Amberce, č. 612 Böhmen. 1492. 26. listopadu. Na Švihově. Přímluvné psaní Půty z Risenberka k vévodovi bav. Albrechtovi 362. za poškozené plzeňské měšťany. Durchleuchtiger hochgeborner furst etc. Genediger Herr. Auff dy red, ich mit eurn furstlichen gnaden gehalten von wegen der von Pillsen irer verlust halben, bin ich aber von denselben von Pilsen angelangt vnd gebeten, eurn furst. gnadn zu schreyben vnd dobey auff ire ayd vnd getreu sagen, wie inn 39

Strana 306
306 1492. funff hundert reinisch vnd VI gulden, auch ein pferd genomen, in ewer furstlich gnad glayt, sey worden. Bitt ich ewer furst- lich gnad, den benanten von Pilsen genad beweysen, domit sy meiner furbet vnd ires schaden ergeczt werden. — Datum Swi- haw an Montag nach Katherine, anno LXXXXII°. Puota von Risennberg, Herre zu Swihaw vnd Raben, Obrister Richter des konig- richs zu Beham. Nadpis jako při čís. 360. List pův. papír. s pečetí odlomenou, v král. kraj. archivu v Am- berce č. 612 Böhmen. 1492. 29. listopadu. Na Zelené Hoře. 363. Zděněk ze Šternberka posílá posla svého k Albrechtovi, vév. bavor., s přímluvou za poškozené plzeňské měšťany, aby se jim dostalo náhrady. Durchleuchtiger hochgeborner furst, genediger Herr etc. Ich schick zu ewrn furst. gnaden disen gegenwurtigen meinen diener, Gorgen von Karlovetz, beweiszer diczs briefs, mit ewern gnaden von etlicher Burger wegen von Pillsen zu reden vnd zu werken, von mir eigentlich vnd genuglich bericht mit allem vleis demutig bittend, ewer furst. gnad den genannten meinen diener gutlich verhoren vnd im seiner werbung uff diczsmal genczlich, als mir selbs gelauben vnd sich dorinne geruche gein im vnd den von Pillsen furstlichen vnd genediglichen erczeigen. — Datum zum Gruunperg am Donerstag fur Andree, annorum domini ete LXXXXII°. Zdenko von Sternberg, Herre zum Gruenperg. Nadpis jako při čísle 360. Pův. list papír. s pečetí odlomenou v král. kraj. archivu v Am- berce č. 612. Böhmen. 364. 1492. 30. listopadu. Závět Havla Lichvičky, měštěnína plzeň. Prokop Malsa, purkmistr —, Bárta Úterský a Petr Frána, konšelé přísežní a měšťané města Nového Plzně, známo činí- me —, že Havel Lichvička, náš spoluměštěnín, — t. s. p. r. — u. j. —: Že duom svubj a všecheren jiný statek svuoj — odkazuje Markétě, manželce své, a synóm svým rovným dielem, však tak, aby napřed Markéta — vyzdvihla z toho ze

Strana 307
1492. 307 všeho statku XXX k. gr. a ty všecky aby obrátila k chvále božie za jeho duši — Poručníky učinil jest — Václava súke- níka a Jana Benátského, naše spoluměšťany —. Toho na svě- domie své jsme — pečeti přivěsili — Dán etc XCII° feria III. [sic] in die sc. Andree apostoli. [Nadpis]: Kšaft Lichvičkuov. Kniha závětí 223 f. 14b. 1492. 1. prosince. (V Plzni). Purkmistr a rada m. Plzně žádají falckrabí Albrechta, aby se 365. konečně jejich čtyřem poškozeným sousedům dostalo náhrady. Durchleuchtiger hochgeborner furst, gnediger Herre etc. Nachdem als wir nu merermalo ewrn furstlichen gnaden haben thuen schreiben, antreffende Jan Kladrobsky, Wentzl Kropatsch, Hanus Holy vnd Procop Malsche, vnnser Burger, irer in ewerm furst. gn. gelaitt entpfangen scheden halben, welche sy uff ire geschworne aide zu got vnd den heiligen, was yedem insunder- heit genomen sei, gesagt vnd bekannt haben, darauf dann e. f. g., als wir von yn bericht werden, gnediglich bei ewer gnaden Renntmeister, Wilhelm Schaltdorffer uff dem Norgkaw, verschafft soll haben, inen ire solche entpfangene scheden, nemlich funf- hundert vnd viervndtzwainczig gulden reinisch auszurichten, das doch biszher die vnnseren an ime nach vleisigem ersuchen nicht haben erlanngen mogen, inen zu merklichen schaden, hierumb e. f. g. wir derhalben mit demutigen vleis nachmals wie vor bitten, uff das hochste, so wir mogen, e. f. g. wolle sich yn den sachen ye vnd ye furstlich vnd genediglich erczaigen, angesehen dorinne die billigkeit, wenn die obemelten Personen alle redlich, from, aufrichtig vnd eczlich aus inen vnnsers raths auch sunst geschworne vnd wolgehultene lewt sein, von denen nie annders, den redlichkeit vnd fromkeit erhort vnd erkannt worden, das wir yn warheit von inen sagen vnd schreiben mogen, demenach e. f. g. und meniglich inen dester billicher sunder zweifels zu gelauben habe vnd bei dem bemelten e. f. g. Renntmeister verschaffen, sy solcher summa, die sy dann bei iren aiden bekannt haben, zu entrichten on verzug vnd merer kostung vnd scheden, domit inen vnd vns irenthalbenn bei vnnserm genedigsten herrn, dem konige etc, vnd anndern vnnsern herren vnd gutten frewnden weiters rats zu pflegen, nicht 39*

Strana 308
308 1492. not geschee. — Datum am Sambstag nach Andree, annorum domini etc LXXXXII. Burgermeister vnd Rate der Stat zu Pillsen. Nadpis jako při čís. 360. Pův. list papír. s čtyřdílnou pečetí v král. kraj. archivu v Am- berce, 612 Böhmen. Na rubu poznamenáno: Di von Pilsen iren Beheim genomen gelts halb durch Heitz Tossen, anno 1492. 1492. 1. prosince. (V Plzni). 366. Rada m. Plzně svědčí, že měšťanu jejich Václavu Kropáčovi, bylo na cestě do Norimberka uloupeno 4121/2 zl. rýn., které mu ode- vzdali spoluměšťané Heřman z Žernovníka a Jan Rejsek. Wir Burgermeister Vnnd Rate der Stat Pillsen bekennen vnd thuen kundt mit disem offenn brief vor allermeniglich, die In sehen, horen oder lesen, Das fur vns In gesampten Rat er- schinen sein die Erbern Herren, Herman von Schernownik, vnnsers raths freundt, vnd Jhan Reysko, einer des ewssern rats, Beide vnnsere Burger, Vnd haben eintrechtiglich uff ire aide, dy si got dem almechtigen Vnd vnserem Genedigsten Herren, dem König Zu Hungern vnd Behemen etc, getan haben, verJehen, das yn kurcz vergangen tagen, so Wenczl Kropatsch, vunser Burger, gein Nuremberg seinen Handel noch mit annderen seiner gesellschaft hab wollen reiten, Im die obbenanten vnser Burger, beide personlich gegeben vnd berechent haben, eigent- lich vnd ongeuerlich, vierhundert vnd dreiczehenthalben guldin Reinisch, an Hungerischen und reinischen golde, an krewczer muncz vnd an behmischen alden groschen, welche Summa dem bemelten Kropatschen uff dem selbigen weg In furstlichem gelaitt des Durchleuchtigen Hochgebornen fursten vnd Herrn Herczog Albrechten von Bayern etc, uff pfincztag von Galli nechst ver- gangen durch rawb genomen worden. Des Zu Warer Vrkundt haben wir obbemelten Bur[g]ermeister1) vnd Rate der benannten vnnseren Stat Insigel Zu endt der [ ..] eschrifft 2) thuen drucken an disenn brief, Der geben ist am Sambstag nach Andree, Nach Cristo geburt Vierzehenhundert vnd Im czwai vnd newnezi- gisten Jar. Original papírový, zachovalý, v král. taj. stát. archivě v Mni- chově, Sign. 10/198, s pečetí přitištěnou přes červený vosk, přes papírový 1) Písmeno g jest vytrženo z listiny. 2) Listina tu opět poškozena.

Strana 309
1492. 309 proužek; pečeť městská čtyřdílná. Na rubu poznamenáno: Kuntschaft von Pilsen Sambstag nach Andree. Na rubu uprostřed jinou rukou: Burgermeister vnd Raths der Statt Pilsen Vrkundt, daz Irem Burger Wenczl Kropatsch, als er nach Nurnnberg seinem Handel nach reiten wollen, 413 fl. in furstlichem Glaidt Herczog Albrechts in Bayern durch raub genommen worden. Anno 1492. Sign. starší N. 9. přetr- žena a vedle připsáno A 55. 27. 1492. 4. prosince. V Klatovech. Jan Kladrubský a Václav Kropáč, měštané plzenští, žádají Al- 367. brechta, vévodu bav, aby se jim dostalo náhrady, neboť byli v prů- vodu vévodově a v jeho území oloupeni o peníze, (první o 70 zl. rýn. a druhý o 4121/2 zl. rýn.) Serenissime princeps et domine nobis precolende. Promptas in beneplacitis promittimus seruitutes Illustrissime princeps. Prout vestre magnificencie clare liquet, que dampna et iacturas in territoriis vestre dominacionis sub saluato conductu perce- pimus, pro quibus vestram dominacionem causa impetrandi auisare nitebamur, sed diuina permissione ob vndacionem aqua- rum hactenus nullo modo pergere potuimus, sed retrorsum in propria oportebat nos redire, sed tamen vestre magnifice domi- nacioni literas pro nobis valentes nunc mittimus, ex quibus poterit vestra Serenitas clarius experiri. Et generosus dom. dominus Zdenko de Ssternberk hac vice seruitorem suum, nobilem virum Georgium de Karlowecz, miserat, cum quo literam credi- toriam ex parte sui idem dominus Zdenko miserat, quam inter alias literas vestra Serenitas reperire poterit. Vestram igitur Serenitatem optamus, velitis nobis responsum scriptotenus mit- tere, prout fidem indubiam erga vestram magnificenciam gerimus super singulas literas. Datum Glatowie annorum domini 1492, feria IlI. in die Barbare virginis. Johannes Kladrubsky et Wenceslaus Kropacz, ciues Noue Plzne. [Nadpis] : Serenissimo principi et dom. domino Alberto, comiti palatino Reni, superioris ac inferioris Bauarie duci etc, domino nobis semper precollendo. Pův. list. papír., obě pečeti však scházejí. Král. kraj. archiv v Amberce, č. 612 Böhmen.

Strana 310
310 1492. 368. 1492. 7. prosince. Závěť Duchka sladovníka, měštěnína plzeň. Prokop Malsa, — purkmistr, Bárta Úterský a Václav sú- keník, konšelé přísežní a měšťané města Nového Plzně, známo číníme —, že — Duchek sladovník, náš spoluměštěnín, — t. s. p. r. — u. j.: Najprvé bratřím Bosákóm na jich potřeby odka- zuje X k.; it. Káči, bratraně své, XX k., aby jí vydány byly a k tomu výprava; it. Martinovi, bratru svému v Berúně, — XX k. a ty aby jemu v plném roce byly vypraveny —, it. duom svuoj a ostatek všeho statku svého — odkazuje — Martě, man- želce své — a dětem svým rovným dielem. A jestliže by buoh kterého dietěte smrti neuchoval, — tehdy diel jeho aby spadl na jiné děti živé, však tak, aby napřed z každého dietěte dielu, kteréž by umřelo, poručníkom — bylo dáno deset k. a tak až do všech dětí; pakli by pán buoh i všech dětí smrti neucho- val, — tehdy ten statek veškeren s