Zkratky. Doplňky. Průvodce k přílohám. 507 Průvodce k přílohám. Podobizny Josefa Dobrovského. První, mědirytina, která stojí v čele Dobrovského „Dějin české řeči a lite- ratury“ (mezi str. VIII. a 1), představuje nám Josefa Dobrovského mla- dého, asi z let po vydání „Geschichte der Böhmischen Sprache und Littera- tur“. Byla připojena k svazečku básní, který vyšel r. 1795 v Praze s titulem „Sebránj Básnj a Zpěwů wydané od Antonjna Puchmayera“ a s podotče- ním: „S wyobrazenjm P. Jozeffa Dobrowského“. Proč se tak stalo, vy- světluje věnování knížky: „Wysoce včenému a Důstognému Pánu Panu Jozefowi Dobrowskému včeného towaryšstwa Českého audu, C. K. Holo- mauckého Seminarium Rektoru býwalému a Nowé Prozodye České Půwo- dowi na důkaz wděčnosti obětuge Antonjn Puchmayer.“ O této podobizně napsal 23. března 1826 Josef Dobrovský J. S. Bandtkemu: „Noch ein älteres Porträt, das vor Puchmayers böhm. Gedichten steht, kann ich Ihnen senden. In diesem werden Sie mich jünger finden, wie ich es war. Ob ähnlich oder nicht, müssen Sie selbst beurtheilen.“ (Kor. DB 177.) Druhá podobizna (mezi str. 176 a 177), kreslící hlavu učencovu z doby jeho stáří, je dílem malíře Františka Horčičky (1776—1856) a pravdě- podobně studií k Horčičkovu portrétu Dobrovského, reprodukovanému v Jiříkově „Vývoji malířství českého v století XIX“, na str. 10. Viz Ant. Novotný: Výstava „Jiráskův F. L. Věk ve světle soudobých dokumentů“, 1934, str. 14 č. 29. Na této výstavě byla Horčičkova skizza po prvé na veřejnosti vystavena; je majetkem Musea hlavního města Prahy. Olomouc a Praha. Se dvěma městy je spiat vznik Dobrovského „Dějin české řeči a literatury“: s Olomoucí a Prahou. V Olomouci pobýval Dobrovský v době, kdy psal svoji „Geschichte der böhmischen Sprache“, v Praze pak tvořil „Geschichte der Böhmischen Sprache und Litteratur“ i „Geschichte der Böhmischen Sprache und ältern Literatur“; v Praze také všechna tři vydání jeho díla vyšla tiskem. Olomouckého pobytu Josefa Dobrovského vzpomínají celkový pohled na Olomouc (mezi str. 32 a 33, ocelorytina E. Höfera podle C. Würbse), obraz Biskupského paláce v Olo- mouci (mezi str. 48 a 49, mědirytina Martina Engelbrechta podle F. B. Wernera, ze sbírek Národního musea v Praze, pravděpodobně z publikace „Accuratum Ectypum ... Elegantissimorum Prospectuum... urbis Olmutii in Marchionatu Moraviae“, viz F. Schott: Martin Engelbrecht, Augsburg, 1924, str. 59) a anonymní litografie Hradisko u Olomouce (mezi str. 40 a 41, z let 1850—60). V ovzduší pražského života a práce Josefa Dobrovského uvádí nás především obraz Nostizského paláce (mezi str. 72—73), kde Do- brovský býval tak častým hostem, mědirytina I. G. Ringle podle F. B. Wernera z let 1729—1741, již vydal Martin Engelbrecht v albu „Delineatio et Repraesentatio notabilissimorum Prospectuum Pragae“ (ze sbírek Musea hlav. města Prahy). Dvě pražská nakladatelství, v nichž vyšly Dobrovského „Dějiny české řeči a literatury“, připomínají nám obrazy „Malé náměstí v Praze“ (mezi str. 128 a 129, mědirytina z téže doby, od týchž autorů a téhož na-