O statcích obcí Pražských v 1. 1420—1546. 123 obecní starší Starého Měst Pražských — sešli jsú sě spolu do rady na rathouz do Nov. Města Pr., tu jsú spolu laskavě a dobrotivě rozmlúvali a pilně sě o to, zvláště i ze spolka, radili, kterak by spolu v lásce, v svor- nosti a v jednotě přátelsky a súsedsky obývati mohli v řádech křesťanských trvajíce a sě od nich a jedni od druhých v těchto časiech pohřiechu velmi nebezpečných roztrhnúti nedadúce, což by sě cti a chvály božie i dobrého obecného dotýkalo, toho sobě ze spolka všickni statečně, skutečně i věrně pomáhajíce. A na tom jsú konečně zuostali a zavřeli i výpověd učinili, kterouž jest pravil p. Materna, konšel Staroměstský, z vuole plné a roz- kázánie pánuov purgmistra, konšelóv i všie obce téhož Star. M. Pr., že jsú páni Staroměstští i s svú obcí pánóm purgmistru, konšelóm i obci Nového M. Pr. postúpili polovici ungelta i úrokóv z vinic, z chmelnic, z zahrad, z dědin i z jiných všelikterakých požitkóv, kteří jsú prvé do ungelta pří- slušely a šly, aby páni Staroměstští těch všech požitkóv brali polovici a páni Novoměstští polovici, tam své oboji úředníky posadiece. Než což by sě dálo poselstvie od obojieho města, to poselstvie mají ze spolka platiti. A což páni Staroměští sami zvláště poselstvie svého mieti budú, to sami platiti mají. A též páni Novoměští od svého zvláštnieho poselstvie sami platte. Ale kteréž jsú vesnice pání Staroměští zastavovali, ti komuž jsú roz- zastavovány, mají jich do těch let požívati, jakož jsú jim zastaveny. A když ta leta vyjdú, tehdy ty vesnice ku požitku a ke cti společnému obú měst mají býti obráceny a dány. Také což vesnic do šestipánuov páni Staro- měští nynie držie, těch chtie sami požívati v tomto času. Ale což by sě uptali z vobú stranú, kteréž osoby zvláštně držie které zbožie, buď to z Starého nebo z Nového Města súsedé neboli zemané, kteří jež to by na ta zbožie majestátóv ciesařových anebo práv řádných neměli, jako slušie, o to obojí páni i obce ze spolka státi mají, aby ta zbožie v moc obojim byla postúpena. Dále jsú sobě oboji páni konšelé i obecní jménem obojich měst i obcí slíbili ústně i rukú dáním], že chtie sobě věrně a spravedlivě pomáhati a se spolu držeti a trvati v svrchupsaných úmluvách i také v tom, aby jedno město bez vuole druhého žádného zbožie nepostupovalo, než ze spolka, což by měli učiniti, i z jednostajné rady. A zvláště aby sě od řáduov křesťanských, kteréž nynie v městě mistři a kněží vedú, vedle kom- paktát s svatým Basilejským concilium žádnému nedali roztrhnúti obyčejem kterakkoli vymyšleným, ale v tom aby trvali, stáli a drželi sě společně a jednostajně, jedni druhým věrně a upřímně pomáhajíce a sě od sebe ne- hradiece, poněvadž jsú jedno město, až by Pán z své milosti ráčil pána a krále dáti, nebo jinak zpuosobiti, ježtoby toto slavné město Pražské i země Česká v řádech a svobodách svých odpočívati bezpečně mohly. Jakkoli mezi oběma městy Pražskými byly četné třenice, předce celkem, v příčině statků zdá se, že zůstáno bylo při jich správě úřadem ungeltním a dělení výtěžku z polovice. Spis o křivdách páchaných Starým Městem na Novém Městě, který znám jest z rukopisu č. 331, nemá nic o stížnostech tohoto směru. Jen v příčině Letňan došlo k nesváru. Dle Sedláčka náležely v době předhusitské rodině Welflovců od věže. Roku 1428 jsou již v držení