136 Dr. Josef Teige: Hovorčovice. Zde měli Staroměstští zástavu zápisnou.23) Plat roční šel odtud k záduší sv. Vojtěcha v Jirchářích. R. 1529 byly H. ještě majetkem St. M. Pr. (A. Č. XXVI. 236). Po konfiskaci prodána ves Duchkovi Chme- léři z Semechova. (Srov. Práškův Brandejs III. str. 782.) Bartoň, starý rychtář z Hostavic: Když jest nás žádal Koník, abychom šli k p. Janovi i přišli sme před jeho dvuor a on k nám nechtěl vyjíti. I šli sme pak k němu nahoru i mlu- vil k němu Koník: Milaj pane sousede proč's mi to udělal, žes na mne tesáku dobyl. A on odpověděl: A proč's ty mi chtěl sekerkú dáti? A Koník řekl: Já sem šel s sekerkú, ale ne- chtělť sem jí dáti, a proč mi paseš na lukách? A Jan odpověděl: A já pasu a ještě budu, ano's ty mi dělal škodu hříbaty. A Koník řekl: I dělal-li sem, všaks mě měl. (V táž slova svědčil i Brož z H.). — Kliment z H.: Byl sem také při tom k žádosti Matúše Koníka, když jest Koník mluvil Janovi z Štěrbohol: Pročs mi to pane Jene udělal, že's mi pásl na louce pychem. A on řekl: A já pásl a ještě pásti budu. A Koník řekl: I zvím já to rád a budešli pásti, chci já to jinak opatřiti. A on řekl: Budu pásti a chci pásti. A Koník řekl: Aj, nepas, nic's mi k tomu nepřidal; nu, já sem k tobě na hádku nepřišel, již já se s tebú hádati nechci. I šli sme s tím pryč. — Tomek z H.: Zádal nás Koník, abychom s ním došli k Janovi do Štěrbohol. I řekl Koník k Janovi: Znáš-li se k tomu, že's se za mnú honil, chtíc mě mordo- vati? A on mu toho zapřel a tak tu on Jan pověděl k Matúšovi Koníkovi před námi, že já pásti budu, udělaj z toho, co chceš, a káži pásti. A potom hned pásli na jeho louce. A potom Koník jel tam, chtíc je své louky sehnati. A oni házeli naň kamením, ten pacholek řeznická sám třetí, kterýž tu pásl. A potom vida p. Jan, že se za Koníkem ženou, i vyběhl p. Jan s ženou svou, s děvkami a měl dvě šavle i chtěli ho bíti. A já s sousedem, pasúce koně, běželi sme tam, chtíc to ukrotiti. I dal hned Moravec Koníkovi kamenem a on mu zase voštípem a p. Jan udeřil Koníka po zadku šavlí i rozvrátil mu hlavu. A Koník obrátil se na p. Jana i udeřil voštípem p. Jana a potom se oba dva převrhla. A my potom pojali Koníka i dovedl sme ho domóv. (Act. fer. V. post Briccii). 23) Srov. zápis v kopiáři č. 27 fol. 50 ze dne 18. ledna 1544 (v archivu místodrž.): My Ferdinand etc. oznamujem tímto listem všem, že jsme prošeni od slovutného Jakuba Fikara z Vratu, hofrichtéře království Českého, věrného našeho milého, abychom jemu na dvoru kmetcím, kterýž koupil od Bartoše z Polerad, v Hovorčovicích ležící, na kterémžto dvoru poctiví purgmistr a konšelé i všecka obec Starého M. Pr., věrní naši milí, panství mají vedle zápisu, vejplatu a dědictví dáti a k tomu milostivé povolení dáti ráčili, aby s týmiž Pražany o vejplatu a o to všecko právo, kteréž na tom dvoru kmetcím mají, smluviti a k svému dědičnému dvoru pustému, kterýž v H. on Jakub má a drží, připojiti a dědičně přivlastniti mohl. K jehožto prosbě nakloněni jsúce a pro jeho služby, kteréž jest nám činil a nápotom činiti má a povinen bude, s dobrým rozmyslem, naším jistým vědomím, s radú věrných našich milých nadepsanému Jakubovi Fikarovi i dědicuom jeho dali jsme takovú vejplatu toho dvoru kmetcího a tímto naším listem dáváme tak a na ten zpuosob, aby s do- tčeným purgmistrem a konšely a o tu vejplatu a o to všecko právo a spravedlnost i o ten plat, kterýž na tom dvoru mají aneb kdo jiný míti by mohl, se smluvili a urovnali a tolik platu, totiž tři k. gr. č., kterýž na tom dvoru jest, ač nechtěl-li by ho Pražanuom platiti, na jiných dědinách koupiti a za ten plat směniti aneb za hotové peníze odkoupiti muož a moci budou, on Jakub Fikar, buď to že se s týmiž Pražany o ten plat a vejplatu urovná, neb že jim jej platiti chtíti bude. Však nicméně on, dědicové i budúcí jeho mají a moci budou toho dvorce kmetcího se všemi dědinami, lukami, porostlinami, oulehlemi a se vším a všelijakým toho dvorce příslušenstvím, jakž v svých mezech od starodávna vysazen jest, jako svého vlastního užívati a k tomu dvoru svému dědičně držeti a k svému nejlepšímu užitku a pohodlí přivésti bez naší, dědicuov a budúcích našich, králuov Českých, těch duchovních, jímž ta vejplata náležela by, i jiných všech lidí nyní i na budúcí časy všelijaké překážky. A jestli by týž Jakub Fikar, dědicové neb budúcí jeho, seznajíc toho svú potřebu, tuto naši milost i s listem tímto do desek zemských ten dvore: sobě zapsati a vložiti dáti chtěli, k tomu my milostivě povolovati ráčíme, poroučejíc ouředníkuom větším i menším desk zemských, nynějším i bu-