148 Dr. Josef Teige Nusle od r. 1459, ale jen z malé části. V daleko větším podílu zapi- se Nusle do knih novoměstských. Odolená Voda viz níže Vodolka. Olšany, dvůr, koupilo Staré Město r. 1546. (A. Č. XXVIII str. 106 a sl.). Oujezdec viz Újezdec. Ounětice od r. 1459. V rukop. č. 554 fol. 127. jmenuje se Jakub z Ou., člověk poddaný pp. Staroměstských. Ovenec od r. 1459. Podlešín zapsán sice roku 1459 Starému městu, než zprávy o něm z XVI. označují jej jako majetek záduší Týnského. suje Petr Martina, že by jej měl zraniti, jej na zdraví zohaviti. Tu pp. úředníci šestipanští podali obojich k přátelskému jednání a je smluvili — že rychtář má jemu Petrovi za ty jeho škody — dáti deset k. gr. m. Za prostředky byly: p. Blažek Svatopolský, Aron z Čachovic, Jan Lupáč bakalář, Matouš Rameš, Brychta, rychtář z Předletic. Stalo se v pátek před sv. Jiřím. (Rukop. č. 2154 fol. 63.) — Výslech svědků v rozepři mezi Jaroslavem Robmhapem z Suché s Kateřinou věznicí r. 1589: Anežka, rychtářka v Myškovicích, svědčila: Když pan Jaroslav Robmhap rozkázal tu Kateřinu šafářku, která jest zde v vězení, dáti do řetězu u nás v Myško- vicích, to sme očitě spatřovali, že nad ní ďáblové lítali v způsobu ohně, a to více nežli dva nebo tři. Já sem jak živa jich více neviděla. A když byla v řetězích, jeden soused optal se jí, je-li jí těžko, a ona pověděla, že sobě sama polehčí. A když odešla ze dvora panskýho, rozstonalo se do šesti pacholkuov a posavad necmoní a někteří otekli. — Mandalena, slu- žebnice paní Máří Majdaleny Robmhápové ze Spálené ulice, pravila: Poslal mne pán ke Ka- teřině šafářce do vězení, abychom od ní váček vzali. Ona pověděla, že váčku nedá, že bychom jí peníze pobrali. A potom když nám dala od sebe váček, našli sme v jednom míšku ňáký srsti a červený korály mezi nimi. I pán poručil se jí optati, co jest s těmi srstmi myslila. Ona povědělá, že jest ona tohko nic v váču neměla, leč jest jí to tam čert vnesl. A když se syn její v Myškovicích dobyl z vězení, já tam tehdy byla, i viděla sem, an příšery lítaly co oheň, jiní co by plachtu rozestřel. Tak byl blesk, až hrozno bylo, a bylo se čeho strachovati. A než odešla ze dvora, přišla ku paní nahoru a tu mluvila, než tomu deset nedělí mine, že na ni všichni vzpomenou. Potom pán mne k ní poslal a kázal se jí optati, co tím míní a proč taková slova mluví. A ona dala mi za odpověď, že ještě jednou pravím, než deset nedělí mine, že na mne všichni vzpomenou. A já jí řekla, aby těch slov nemluvila, že pána rozhněvá. A ona řekla: Byť hned přišel a na kusy mne rozsekal, však jest mi jednou smrtí umříti. A my toho pánu nepověděli, řekli sme, že jí není doma. — Anna, kuchařka od p. Robmhápa: Když nás pán poslal ke Kateřině šafářce, abychom od ní vzaly váček, ona ho druhý děvečce dáti nechtěla, pravila že má v něm peníze. I potom když dala od sebe váček, tu před ní našli sme čertovo hovno a když sme jej domů přinesli, našli sme v tom váčku několik černejch kousků dřívek a ňáký chlupy a korálky. A když sme k ní podruhý přišly a o tom jí ptaly, ona pravila, že jest ona toho neměla v tom váčku, že sme my jí to tam vundaly; ale bylo to v tom váčku. Potom dali syna jejího do vězení a on se z nich dobyl. V tom pán ráčil mu poručiti jíti k rychtáři a jemu oznámiti, aby mateř lépe opatřil nežli syna. A když ji rychtář zamýkal, ona mu řekla: Bodej poslední zamýkal. V tom se něco ohnivého střílelo přes ves. A jakž odešla táž jistá šafářka ze dvora panskýho, čeládka se hned roznemohla. — Jan rychtář z Myškovic: Když se Kateřina u nás do vězení dostala, tu zlí duchové ve způsobu ohně přenášeli se přes stavení a bylo jich několiko, nebo sme to očitě, několik nás, spatřo- vali. — Petr Kudyvoda z Myškovic: Když Kateřina šafářka odešla ze dvora p. Robmhápova v Myškovicích, tu se hned čeládky panský dráhně roznemohlo i votekli. Některý sem sám, očima patřil. Druhá pak, když sme ji z poručení páně hledali, dal nám to P. B., že sme ji našli v Bašti u p. Hochauzara. Měl ji v svém vězení. A když sme ji přivedli do Myškovic, dali sme ji s rychtářem do řetězu. A já se jí optal: Nu šafářko, těžkoliť bude. A ona mi dala za odpověď: Bude-li mi těžko, zdali já sobě nepolehčím. I padlo mi to na mysl a já o tom