O statcích obcí Pražských v 1. 1420—1546. 155 z Reinšperka.40) Kolovraty, Voděrady asi patřily k U. již v 15. stol. Kdy Tehovice byly získány, neznámo, r. 1531 (viz A. Č. XXVIII. str. 274) obec je již měla: Krabušice zastavil obci Vladislav II. r. 1472. Kdy získán byl plat v Přestavlcích též nevíme, r. 1534 patřil již obci (viz tamtéž str. 167.). Křesice (Kreslice) zabrána byla již r. 1420. O Zděbradech není ničeho známo. Újezd po konfiskaci přišel v držení záduší sv. Vojtěcha na Nov. M. Pr. Unětice získána r. 1459. R. 1457 zbyl zde obci jeden člověk, který po konfiskaci dán kapitule sv. Vítské. Velenky viz Přerov. Vesce viz Přerov. Voděrady viz Uhřiněves. Vodolka získána též r. 1459.41) Po konfiskaci koupili ji Fabian, Jan a Bareš Sekyrkové ze Sedčic za 750 k. gr. č. 40) Srovnej i následující zápis: Léta od nar. — 1562 v středu po sv. Prokopu stala se smlouva dobrovolná a trh celý a dokonalý námi Bennou ze Salza a na Polkenhonu, Janem Šlovským z Šlovic na Olešné, oběma JMtiCé komory v království Českém radami, k ujednání a vejpovědi zmocněnými, a to mezi duostojným v bohu otcem a pánem p. Antonínem, arci- biskupem Pražským, J. Kn. Mti, z jedné a uroz. a statečným rytfřem p. J. Hanušem z Ren- šperka a na Duřiněvsi, JMtiCé radou, z strany druhé a to takový, že jest jmenovaný p. arci- biskup s vědomím a povolením JMtiCé jemu p. Hanušovi z Renšperku od statkuov špitála u mostu Pražského křížovníkuov s červenou hvězdou, jakožto správce vrchní téhož špitála, ves řečenú Měcholupy Malé s lidmi a dvory kmetcími, s platy, s kurmi, vejci, se dvěma krč- mami svobodnými a s jiným vším a všelijakým té vsi příslušenstvím, s celým a plným pan- stvím, tak jakž jest té vsi sám p. arcibiskup až posavad a předešle jakožto nejv. mistr toho zákona k tomu špitálu v pokojném držení a užívání býti ráčil, pravým dokonalým listem dě- dičným prodal — za 381 k. 38 gr. č. (Recepta z let 1560—64 v archivu arcibiskupském.) 41) O Vodolce dodává se: Jakož se jest příhoda nešťastná stala Duchkovi Belanov z Vodolenie Vody, člověku obecnímu, takže na poli jsa při pastvě svých klisat usnul jest, a v tom spaní že jest přišel nad něj za příčinou některaké škody Adam, syn Jana Jemnického z Postřižína, a tak spícího zranil a od těch ran umříti jest musil. I pro takový skutek Jan Jemnický, otec jeho, k sobě to přijav dožádal se, aby synu jeho i jemu taková věc soudem snad na těžkost nepřišla, ale raději smlúva přátelská byla zavřína, a protož s povolením přátel přirozených, poněvadž sirotkové a dítky po témž Duchkovi, otci jejich, pozuostavše i matka jejich, aby mohly býti opatřeny, pp. úředníci také jsú tomu povolení své dali, že jest ta smlúva se stala, že on Jan Jemnický podrobil se tajmž sirotkuom dáti a vyplniti LXXXX k. gr. m. — a za to jest postavil rukojmě a sousedy z Postřižína, jakožto Václava Pešuli a Křiže, lidi příležité k zámku Mělnickému, a Jana Noska, člověka p. probošta z Staré Boleslavě. Act. circa festum s. Galli 1533. (Rukop. č. 2155 f. 181.) — 1585, 27. dubna. Recepta v archivu arcibisk. V. KnMti — tajna nemohu toho učiniti, kterak kněz Jan Turek, staraj kacíř, jsa vypuzen ze vsi Oudoliny Vody pro bludná kázání a pro tu svou ženu hanebnou, hanlivou, a nemaje se kam díti i jednak sobě to při jich milostech páních kameratích, aby byl přijat ua faru Prosickou za faráře, jakož pak JMti psaní vodeslati ráčili pp. Pražanuom Starom., aby jej, na nic se ne- ohledajíc, na touž faru přijali. Vajpis z listu pp. Pražanuom odeslaného VKnMti odsílám a za to žádám, poněvadž díl poddanajch V. Mti ze vsi Dablic k témuž záduší náleží, že toho dopouštěti neráčíte, aby ten lid zvyklaj v ceremoniích, měl skrze kázání bludná ze starého ná- boženství vyveden bajti: Ano i to jeden neposlední z pp. ouředníků špitálu sv. Pavla promlu- vil Prosíckajm, aby kněze Jana Turka za faráře přijali, že do šedesáti vosob každou neděli půjdou na Prosík na kázání. Což kdyby mělo bajti, snad skrz jeho kacířská kázání mohlo