O statcích obcí Pražských v 1. 1420—1546. 189 čtyři člověky Jan Vrna, Erazim, Jan Novák, Maška, podle zástavy někdy Petra z Janova, pro- bošta kostela Pražského, zápisuov krále Václava, krále Jiřího a krále Vladislava, slavných paměti předkuov našich, králuov Českých, na to vydaných, kteřížto zápisové a majestáty všickni na ty dědiny svědčící na téhož Jana Žateckého jsou přišli a on toho až posavad v držení jest byl. Však, jakž od téhož Jana Žateckého zpraveni býti ráčíme, tu dobré vuole, které jest na ty dvory a zápisy svrchupsané jměl, v té neštastné příhodě při shoření hradu Pražského léta jminulého čtyřidcátého prvního jsou mu zmařeny a shořely. Protož jest nás nadepsaný Jan Žatecký poddaně za to prosil, abychom mu těch zápisuov na dědiny již psané svědčících milostivě potvrditi, na něho převésti a některú dalšie milost při tom učiniti ráčili. My vzhledše na prosbu jeho slušnú a k službam jeho, které jest nám činil a ještě činiti má, s dobrým rozmyslem, naším jistým vědomím, mocí královskú v Čechách a s radú věrných našich milých, takové zápisy, majestáty a dobré vuole i tu všecku spravedlivost na téhož Jana Žateckého, jeho dědice i budúci převozovati, přenášeti a jich ve všech artykulích, punk- tích, klausulích a jejich znění, jako by v tomto listu slovo od slova vepsány byly, potvrzo- vati ráčíme. Chtíce tomu, aby on, Jan Ž. s dědici a budúcimi svými ty dvory v Dehnicích a v Roztylech podle znění předešlých na to vyšlých zápisuov a majestátuov v zástavě jměl, držel a užíval, ne jináč než jak jest to, dokudž dobré vuole na to svědčící v celosti byly, užívati mohl a moc jměl. Tuto jemu, Janovi Ž., při tom zvláštní činíce milost, jestliže by kto od týchž dvoruov v Dehnicích a v Roztylích držel, buď dědin, luk, lesuov aneb jiných při- slušností, aby on to všecko zase mohl a moc jměl k těm dvoruom připojiti, buď vejplatou aneb jinak, a potom to vše spolu s těmi dvory svrchupsanými pokojně držeti i užívati, ne- jsouc odtud do své vuole splacován do své a dva synuov jeho, Vojtěcha a Mikuláše, živ- nosti. Než po vyjítí těch tří životuov, když bychom my, dědicové naši neb budúcí, králové Čeští, aneb ti duchovní, jimž náleží, ty dvory v Dehnicích a v Roztylích, i s tím, cožby luk vejplatou neb jináč k tomu připojili, vyplatiti chtěli, dadouc dědicóm jich a budoucím drži- teluom při kterémkoli sv. Jiří neb sv. Havle puol leta napřed věděti a položíc jim sumy jich, kteréž na tom spravedlivě zapsané jmíti budou, ty sumy oni přijíti a těch dvoruov i s tím, což jsou tak připojili, se vším příslušenstvím, jakž jsou je sami drželi, bez umenšení postú- piti a tento list s jinými listy navrátiti, žádnejmi soudy ani ničímž jiným pod propadením a ztracením té sumy zápisné se nezastírajíc, bez zmatku a všelijaké odpornosti. Tak jakž jest se pak on Jan Žatecký i na místě svých dědicuov a budúcích listem a reversem svým ob- zvláštním, že se tak a nejináč státi má, zapsal. Však sobě, dědícuom a budúcím našim, králuom Českým, beze škody; při tom všecky hory a kovy, ač by se na gruntích svrchupsaných dvoruov které zjevily, se vší vrchností, s celou a plnou zprávou i s tím, což k zavorání hor náleží a potřebí jest, pozuostavovati a vyhrazovati ráčíme —. Dán na hradě Pražském v outerý na den sv. Václava 1. 1546. (Archiv místodrž. kopiář č. 27. fol. 185.) 2. 1570. Václav Rychnovský z Rychnova, syn a dědic Jana Rychnovského odtudž z Rychnova, mající, na to toliko, léta pány J. Mtmi a vladykami na plném soudu zemském daná, přiznal se, že jest dědictví své, dvůr dědičný Roztyle poplužní s poplužím, s dědinami, lukami, chmelnicí, rybníčkem při témž dvoře ležicím — tak jakž jest toho všeho někdy Jan Rychnovský, otec nadepsaného Václava R., v držení a užívání byl a jakž jest se jemu to od Tomáše z Proseče, úředníka podkomořího král. Č. při dskách zemských trhem dostalo, tak jakž dsky v kvaternu trhovém žlutém léta oc 65. v pátek po sv. Diviši 122. téhož vkladu plněji svědčí — vzdal Václavovi Vodičkovi, měštěnínu St. M. Pr. a jeho dědicům a budoucím za 800 k. gr. č. — (Desky zem. větší č. 17 fol. D 15.) 3. 1571, 28. srpna. Tomáš z Proseče, úředník podkomořský při dskách zem., přiznal se, že všecko právo své a spravedlnost, kterúž má ke vsi pusté Roztylem, krom dvoru prv prodaného, prodal rektoru, děkanu a mistrům kolleje cís. Karla IV. — za 250 k. gr. m. — Dat. v outerej po sv. Bartoloměji. (Tamtéž.) Stodůlky. 1429, 6. dubna. Páni purgmistr a konšelé Velikého M. Pr. dali jsú — svú plnú moc a vuoli, aby p. Lukáš z Dlúhé střiedy těch jistých rybníčkuov v Stodolkách požíval a je sobě, jakož najlép uměti bude, ku požitku přivedl od sv. Jiřie, ježto najprv přijde, až do druhého sv. Jiřie — a na tom jemu aby nebylo překáženo — nebo jsú to úplně shledali, že